Tři padlí vojáci - 2/2

21. srpna 2018 v 12:54 | gregor moldavit


Tak ono už je to 50 let. Ráno nás budí dozorčí baterie. Normálně na čas. "Kluci, sou tady Rusáci..." A proč tedy nepřišel v noci bojový poplach? Kde jsou naši lampasáci, jinak tak slídiví kontroloři ranní rozcvičky? Co vlastně ti Rusové chtějí? Ale těch otázek je více a nakonec nejsou zodpovězeny dodnes.

Tak úplné překvapení to pro mě zase není. Asi měsíc před tím jel nějaký středně známý český politik do Anglie a nevrátil se. Požádal tam o asyl. Teď, když najednou všichni jásají? Kdyby v roce 1967 byla KSČ povolila skutečné volby, nebyla by dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů. Možná ani ne těch dnešních minimálních 5%. Najednou jde celý národ (tedy kromě soudruhů od LM a tzv. "zdravého jádra") za Dubčekem a věří vládě. Jak to, že tenhle politik v té euforii emigroval? Odpovídá z Anglie, "ono se to nepovede, tohle nemůže vyjít". Kde vidí ten problém? To už se nedočteme.

Tak 2 týdny před tím se událo při politickém školení mužstva, že jeden z nás měl hádku s politickým, majorem J. Nebyl to člověk zlý, inteligentní rozhodně taky ne, vedl svůj blábol, kterému zřejmě sám věřil, (z nás ovšem nikdo), a žil si z toho pěkně krizensicher. V roce 1968 lampasáci znejistěli a bylo znát, že se jim nějaká demokratizace absolutně nelíbí. Ono bylo v těch kasárnách více lampasáků než záklaďáků a že polovina z nich nemá do čeho píchnout a vojenskému řemeslu vůbec nerozumí, se nedalo přehlédnout. (Velitel topografické baterie neuměl číst mapu a když vyučoval astroorientaci na Polárku, vybral si libovolnou hvězdu, neboť vycházel z toho, že všechny jsou stejné. Kde se nějaká Polárka nachází, o tom neměl tušení.) Jeden z nás při tom školení řekl majorovi J.: "Rusáci k nám vlítnou, jako vlítli do Maďarska!"
"Vy blázínkové!" vyděsil se major J. "Tam skutečně kontrarevoluce byla, u nás přeci žádná není." (Ani ne rok potom už věřil, že byla, ač nebyla vidět. Byl to základní kámen dogmatu normalizace a ono je lepší věřit, než se jít živit prací do civilu.) Ono se to zdálo příliš fantastické, ale tenhle vojín se vyznal a odhadl vývoj správně. Něčeho takového ovšem nebyl schopen major J. a nebyla schopna Dubčekova váda. My vojáci se onoho 21. srpna poflakujeme po kasárnách, sledujeme televizi, nadáváme na zasrané Rusáky, kdo má trochu peněz si jde do army koupit pivo a začne se jím od rána mazat. Pod pásy tanků za nás vojáky umírají civilisté. (Dnešní číslo - 400.) Jenže civilista, ač násilím nacpaný do uniformy, jsem dle mého pohledu na sebe byl já taky. Jednoduše se na tohle řemeslo nehodím. Možná kdyby byla válka, já musel skutečně bojovat, mohl jsem se vojákem stát. Nějakou nesmyslnou náhodou třeba i hrdinou. Ale v téhle armádě pořadového cvičení a pasívní rezistence jsem jen průserář a bordelář.

Odpor českého a slovenského lidu trval asi týden, pak byl zlomen. První uvědomělí soudruzi se začali otáčet a brzy tím strhli úplnou lavinu prosovětského prdelolezectví. Za rok už se lidi přímo předháněli ve vděčnosti za bratrskou pomoc. Všichni věděli, že kdo nezradí, bude zrazen, kdo řekne svůj názor, je si svým neštěstím sám vinen, kdo se ukáže coby bezcharakterní prodejná kurva, dostane pěkné korýtko a dobře bude mu na zemi. Ze srpna 68 a následující normalizace se český národ nevzpamatoval dodnes.

***

Pohřeb tohoto vojáka je jistě věc armády a bezpochyby jeho rodičů. Já mám u toho obrázku ovšem pocit všelijaký. Pro mě by nemohl být větší výsměch, než mít na mém pohřbu tyhle chlapečky v obleku mrtvoly do rakve. (Na mém blogu varuji: nezahrávejte si s církví!*) Možná si církev přihřála polívčičku, možná tady zapracovali rodiče, kteří ho v dětství k tomu nutili. Za ministrování (existovalo i za komunistů) farář dával nějaký peníz, takže to třeba dělal dobrovolně, nějak ze všeho ale vyplývá, že věřili jeho rodiče, ne on. Pro mě je to podobné, jako by za mou rakví šel oddíl mladých pionýrů, s poukazem, že jsem byl pionýrem taky. Pro mě by to byl ovšem spíše posmrtný trest za to, že jsem v 50. letech, ve věku 8 let, jako tenkrát každý z celé třídy, do pionýra vstoupil. (V tu dobu od nás požadovali, abychom ty šátky nosili každý den i ve volném čase. Skutečně se to stávalo, ale stále více byl takový pionýr se šátkem cílem posměchu. Všichni jsme toho brzy nechali. Snad v Čechách taky nějak podobně za čas zase opadne i tahle víra rituálně-křesťansko-dogmatická.)

*(Mezi věřícími se stále setkávám se samolibým výkladem, že i Husák si pozval kněze... že Havlíček Borovský (odpůrce pobožňáctví) se chtěl vyzpovídat... atd. Tedy Husákova rodina to popírá a k Havlíčkovi přišel farář když už byl v komatu a nic o tom nevěděl.)

Neustále se dočítám, že po roce 1989 se z vojáka stal žoldák. Stát udělal to jediné správné, začal vojáky pořádně platit a nedělat si z nich bezplatné otroky. Právě tak je rozumné mít armádu profesionální a ne takové stádo, jako to vidíte ve filmu "Černí baroni", nebo "Tankový prapor".

Patnáctileté holčičky, dnešní komunistický dorost, nás poučují, že za komunistů jsme měli obranyschopnou armádu, teď jenom pár žoldáků. Já u té armády zabil 2 roky. Všechno jenom lež a podvod, jako celý socialismus. Na co se člověk podíval, to nefungovalo. Sklady byly dle papírů plné výstroje a výzbroje, ve skutečnosti prázdné, všechno dávno rozkradené. Technika byla v havarijním stavu a stejně s tím nikdo ani neuměl zacházet. Snad nejhorší byla absolutní pasivita nás vojáků. Byli jsme jenom špinavá a zdemoralizovaná banda. (Teplá vody v našich kasárnách neexistovala.) K západu jsme zbožně shlíželi a nikdo z nás by neměl nejmenší motivaci proti němu bojovat. Že tam po vojně zdrhnem, říkalo mnoho z nás celkem na plnou hubu. Pro Sověty byla celá tahle armáda stejně jenom spotřební zboží na první 3 dny války.

Jak to ale bylo s tou úmrtností? Skutečně nemohl český socialistický voják padnout v Afghánistánu? Vzpomínám na ten strach, když tam vlítnul Brežněv. Všude se šuškalo, "co když si tam vezme i naše vojáky?" Pokud mně je známo, tak to neudělal, umírali vojáci sovětští. Stačila ale jedna věta a Husák mu ochotně obětoval tisíc kluků českých. To mohlo být padlých hrdinů.

Jenže my žádnou válku na zdecimování našich stavů nepotřebovali. Narukoval jsem za Novotného (70 Kčs měsíčně, žoldákům jsme mohli tak závidět). Za měsíc poté už nás bylo mnohem méně. Pár šlo do civilu pro nemoc. Třeba vojín D. dostal hned záchvat epilepsie (a sice skutečný), pak tu byla bohatá kolekce dalších nemocí. Jeden (od jiné baterie) se pochcával tak cílevědomě, že taky dostal civil. Časté byly úrazy, hlavně nehody dopravní. Za volant usedali zcela nezkušení řidiči, kterým chyběla praxe i prozřetelnost, náklaďáky byly ve špatném stavu, na korbě třeba 20 vojáků. Na těžká zranění od nás taky pár vojáků odešlo. Údajně měly pár mrtvých každé manévry. Jednou jsme 48 hodin vůbec nespali a pak se měli v koloně dále přemísťovat. Usínali jsme ve stoje a řidiči za volanty.

Mimo to jsme byli baterií chronických sebevrahů. Naše řady rychle řídly zásluhou různých skokanů ze skály a podobně. V armádě byla střelná zranění, náhodná, či úmyslná. Dokonce o tom jednou opatrně napsal časopis "Voják". Snad nemusím zdůrazňovat, že žádná čísla mrtvých dodnes nikde nejsou k vidění. To bylo snad největší vojenské tajemství té doby. Byl jich ale určitě mnohonásobek těch dnešních někde na misích. Že by vláda odškodnila třeba rodiče, to považuji taky za vyloučené. Zcela naopak, za sebevraždu byl prokurátor. Jeden z nás to ale udělal chytře. Vyskočil v noci oknem z 2 patra. Jako důvod udal, že se na něj řítilo černě oděné strašidlo. (Na zbabělost před strašidlem žádné zákony nebyly.) Spekuloval to tedy na hlavu a pokud vím, mu to vyšlo. Ten skok ovšem chybně naplánoval, takže se nadosmrti zmrzačil.

Co se týče nějakého odškodnění, tedy to byla naprostá katastrofa. Na úrazy jsme byli údajně u armády pojištěni. Zažil jsem tam takové případy, nikdo nedostal ani korunu. Jeden z nás na konci služby onemocněl. Když vyšel z nemocnice byl už civilista, nemohl ale ještě 2 měsíce pracovat. Museli ho živit rodiče, stát mu nedal jednoduše nic. Že by nám armáda dala na rozloučenou za ty dva roky sto korun, bylo nepředstavitelné. Ale ono to bylo ještě horší! Už Kutuzov prohlásil, že každého provianťáka by měl za rok nechat zastřelit. Potomci toho našeho jistě zdědili obrovskou vilu. Na začátku naší služby jsme museli každou neděli jezdit na pomoc do JZD. Sbírat brambory a pod. To je prý ale placeno. Bylo, jenže jezeďáci to poslali do kasáren a našim lampasáků, každý komunista jak prase, nebylo vůbec blbé nám ty peníze ukrást. Ještě když jsme šli za 2 roky do civilu jsme se na ně ptali a dostali od zlodějů zase tu samou lež. "Soudruh kapitán Eibl ještě neměl čas to vyúčtovat."

Byla možnost se půlce vojenské služby vyhnout, když to někdo podepsal do dolů. Ovšem na řadu let, ne na ten jeden. Z naší baterie to udělali tři kluci. (Myslím všichni nějak bez vzdělání.) Místo 70 Kčs dostali najednou slušné peníze a horší práce než ta naše služba na bázi válečných zajatců to taky nebyla. Aspoň jim někdy končila pracovní doba, naše byla 24 hodin denně. Jednou nás navštívili, platili nám pivo a vykládali, jak vydělávají. "My, když jdeme chlastat, ne jednu, ale 3 stovky prochlastáme." No dobrá, proč ne? Jenže jednoho to pak zasypalo a když my šli do civilu, byl už mrtvý.

Nějaký dnešní chudák bez mozku by k tomu tady pronesl standartní, "no co, on si to dobrovolně vybral". Proto jsem napsal tento článek. Je zcela neuvěřitelné, jaký hyenismus se po smrti těchto tří vojáků v Afghánistánu ozval. Jako by se všechny socky z toho vysloveně radovaly.

Nějak to nemám ujasněné s tím hrdinstvím. Když řidič, při výkonu svého povolání zahyne za volantem, taky nedostává vyznamenání za statečnost. Jinak jsou to ale kluci, kteří konali svoji práci, patřili jen mezi ty, u kterých to nevyšlo. Pracovali pro nás, jako řidič, kominík, hasič, ... Kdo na ně plive, by se za trest měl jít živit prací!

Co jsem chtěl ještě říci? Kdybych já musel dnes zase na 2 roky na vojnu, pak bych rozhodně raději bral místo žoldáka někde ve světě, než znova ty 2 roky služby socialistické vlasti. Dokonce ani to riziko bych tu neviděl o moc větší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 21. srpna 2018 v 18:07 | Reagovat

Dobrý podvečer.

Včera byl rozhovor na ČT24 s paní Šlechtovou ( byla nedávno ministryní obrany). Řekla podle mne závažnou poznámku.
Naše armáda nemá potřebné vybavení a nic se s tím za min. Stropnického několik let nedělalo. Byla jsem v Afganistánu a hovořila s tamními českými vojáky. Stěžovali si na neprůstřelné vesty, v nichž se nemohou běžně a potřebným způsobem pohybovat. Vesty vyhovují při statickém stání, jinak omezují pohyb.
Při objasňování jednání islámského sebevraha bylo v TV sděleno, že hlídku vedl americký voják, když zahlédl podezřelého islamistu zaklekl a namířil na něj zbraní. Tři čeští vojáci postoupili se zbraní do sousedství Američana. Výbuch je zabil, kdežto Američan přežil. Možná stačilo, aby měli stejné vesty a chovali se stejně ( zaklekli) mohli tu být dosud. Nákup výstroje se zřejmě děje podle "výběrového" řízení, tzn., že někdo vybírá podle zadání, ale zda je zohledněna i časová funkčnost se nezkoumá.
Ministryně, chtěla přezkoumat funkčnost nákupů a také systém, aby se skutečně začal plnit závazek financování nejméně 2% HDP což je u ČR asi 80 - 84 miliard Kč. Ovšem Hradní Opilec se bratří s Putinem ( zřejmě na něj něco v Kremlu mají) a k této věci má negativní přístup. Stbácký práskač, pardon premiér se tím řídí rovněž. Ženskou, která jmenovala nového náčelníka štábu s nímž tyto věci projednávala a připravovala nemohou ti dva pacholci  potřebovat - neposlouchá a bere věci odpovědně.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 21. srpna 2018 v 18:26 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Dovedu si to představit. Malá vzpomínka:
Rok 1969, je mrazivá noc, my operujeme v týlu nepřítele a máme speciálními teodolity rychle proměřit úhly pro nastavení našich děl. Je asi 0°C, baterie v našich přístrojích, běžné monočlánky z obchodu, přestávají za 5 minut dodávat energii. Přístroje za více tisíc můžeme vyhodit. Vracíme se s nepořízenou. Má přijet polní kuchyně, abychom dostali nažrat, ale ta jako obvykle nepřijíždí. Žrádlo nebude. Zase jeden den na manévrech socialistické armády je za námi.

3 nar.soc. nar.soc. | 21. srpna 2018 v 19:48 | Reagovat

"Jako by se všechny socky z toho vysloveně radovaly".
To lze doložit, můj otec mluvil v takovém případě o lůze, která nemá charakter. V tomto "elektorátu voličů" loví KSČM, Okamurovci i Babiš se svým hnutím. Rozumní lidé už od něj odpadli a s ohebnýma všivákama ani "podnikatel" trvalý úspěch nezajistí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama