Povídání o Bavorsku a jeho králi 2/?

18. ledna 2018 v 20:10 | gregor moldavit
Povídání o Bavorsku a jeho králi 2


Chléb a pivo

Tento chléb se jmenuje Neuschwanstein, jako onen zámek Ludvíka II. v pozadí, ke kterému se ještě dostaneme. Foto z internetu

Posledně jsme přestali u krásného tmavého chleba jménem "König Ludwig", jenž má pocházet z jeho času. O tom i o Ludvíkovi si povíme ještě více, jsem totiž přesvědčen, že Češi dnes masově navštěvují Bavorsko, tedy i tyto jeho zámky, a mohlo by je to všechno zajímat. Teď ale musím odbočit a zůstat u chleba všeobecně. Stalo se totiž právě, že tento čerstvý chléb Ludvík dostal se mi do ruky, já ulámal rozpraskanou kůrku a jal se ji žvýkat. To jsem občas udělal, když jsem jako dítě nesl z krámu onen dvoukilový chléb klasický a byl přivítán doma pohlavkem. Moje žena toho nebyla daleko:
"Nemůžeš si ukrojit normální krajíc? Musíš ten chleba tak ohlodat?"

Foto z internetu

Kdybych ten vohlodaný chleba byl vyfotil, byla by to pro něj jistě ta nejlepší reklama. Mluvilo by to pro jeho kvalitu. Coby dítě vídal jsem staré lidi, kteří opačně nechávali kůrky, protože je svou zubní protézou nezvládli. Nyní jsem v podobné situaci já sám. Snad proto ožral jsem tuhle kůrku, (jako v dětství), neboť je velmi chutná a při tom tahle neklade zubům nadměrný odpor. Zase žvýkat kůrku pro mě byl příjemný zážitek a pohlavek bych coby protiúčet nakonec akceptoval.

Pečení chleba ve starém Egyptě

Jak je to s tím chlebem všeobecně? Bude asi starý jako lidstvo. Z Egypta o něm máme záznamy od samého počátku, tedy 6000 let, ale on už ho asi znal pračlověk. Rozdrcená zrna nějakého praobilí, smíchaná s vodou a to celé se upeče na kamenu v ohni. Když se pak ještě přidá med lesních včel, nebo flákota masa, máme skutečný sváteční pokrm. Jelikož láska už tenkrát procházela žaludkem, musel takový prapekař mít ženskejch, až mu to závidím. Nejstarší nalezená pec na chleba na území ČR má být stará 4700 let, př.n.l.! Pokud by se jednalo o historickou skutečnost a ne omyl jednoho českého časopisu, byla by tato pec u Olomouce starší než celá říše Egyptská! 2000 let starší než pyramidy. Jak ale někdo poznal, že pec byla na chleba a ne třeba na keramiku? Jistě mají archeologové své metody, ale já si dovedu představit, že kdyby se byl tenkrát někdo zeptal toho stavitele, na co že ta pec má být, pak by byl třeba odpověděl s přízvukem hanácko-kladským, "Ále já sám ani nevím."

Je však možné mluvit o chlebu a nezmínit pivo? Není! To bezpochyby vzniklo coby vedlejší produkt při výrobě chleba (kvásku) a je tedy stejně staré. Jak staré? Strašně! Písemně je zaneseno už v nejstarším literárním výtvoru lidstva, což asi bude sumerský "Epos o Gilgamešovi", starý tak 5 tisíc let. Onen Gilgameš příliš týral poddané robotou, čímž muži byli unaveni a zanedbávali své ženy. To se těmto nelíbilo a tak prosily bohy, aby něco podnikli. No a bohové stvořili silného divocha jménem Enkidu. Z hlíny ho stvořili, jiný stavební materiál tam v Uruku nebyl. Enkidu byl člověkem i zvířetem a praví se klínovým písmem v nejstarším spisu jenž nám zanechalo lidstvo, že:

Nejí Enkidu chléb
a pivo nepije
takové věci on nezná.

Jen s divou zvěří žil ve stepi a lovcům pasti vylupoval. Kdo však zmůže co proti takovému silákovi.
Skutečně byly ve střepinách džbánů z té doby objeveny nepatrné krystalky, jejichž analýza to potvrdila. Lidstvo znalo pivo už před pěti tisíci lety. Dále praví se:

Z hlíny vznikl člověk,
z hlíny dělali zdivo,
konečně přestal pravěk,
když začali pít pivo.

Ten kdo ho nepil,
ten prodělal velice,
to byl jen debil,
to byla opice.

Jak snad víte, onoho Enkiduha potom polidštila děvka Šamchatka, tím, že ho svedla. Není tedy pravda, co tvrdí soudruh Engels, že opici polidštila práce!

***

Na českém internetu neustále čtu o tom, jak za komunistů byly potraviny kvalitní, zatímco dnes ... Pokud někdo očekává, že to tu začnu vyvracet, pak se tedy v nejmenším nemýlí. Začněme tím chlebem.

Za mého dětství mi matka dala 5,20 Kčs a poslala mě do obchodu kde jsem pronesl žádost o dvoukilový chleba. Většinou ho tedy měli. Jaký? To nebylo potřeba udávat, u nás v Praze byl jenom jeden druh. (V době Jiřího z Poděbrad bylo v Praze 12 druhů! Jenže to bylo před Vítězným únorem.) Později se objevil chléb "vejražka", poněkud dražší, no a pak čtverhranný tmavý chléb "moskevský". Ten chutnal jak politý maggim, dal se jíst jen občas. Někdy pak přišel chléb "selský", který byl lepší, ale taky dražší. Onen chléb základní měl chuť snad jenom když byl úplně čerstvý, leč my v té době neměli velké nároky.
"My", to ovšem nebyli všichni. Třeba Jan Werich si v tu dobu nechával posílat letecky chléb z jedné soukromé* pekárny na Moravě. (V 50. letech se ještě udrželo pár malých soukromníků.)
Naopak jsem viděl v muzeu v Jilemnici chléb z trávy z roku 1847, kdy se neurodilo a lidé hladověli. Jelikož se tento dochoval, pak byl asi i v tom čase nepoživatelný.
Na vojně jsme dostávali 2 roky, bez jediné výjimky, pouze ten chléb nejlevnější. (Mouka, voda, sůl, kmín.)

*(Dotaz na rádio Jerevan: "Smím si v naší vesnici založit soukromou pekárnu?" Odpověď, "V principu ano, je tu však nebezpečí, že do měsíce zruinujete pekárny státní.")

Po příchodu na západ jsem se musel mnoho učit, mimo jiné kupovat z té řady druhů chleba ten pro mě chutný. Rozhodně ne levný, balený v plastiku, což jsem, já nevzdělanec, tak nejprve udělal. Vzpomínám, jak moji bývalou navštěvovala v 80. letech (u nás v Německu) její teta a pokaždé říkala,
"To co tady máte není chleba, to je dort."
Jednou přivezla onen klasický pražský. Já do něj kousnul a vyplivnul ho. Chutnal jak papír. Moje huba se té české odcizila.

Jak je to ale s tou představou, že za komunistů byly potraviny kvalitnější, chutnější... ? Tenkrát byly párky ještě z masa... Každý ať si doplní další příklady! Vzpomínám na babičku, jak mi stále říkala, že za 1. republiky bylo máslo ještě máslo, rohlíky, ty byly tak chutné, že my děti si to neumíme představit... V každém případě je tu problém srovnávat podle vzpomínek. Vtip je totiž v tom, že mladému člověku, zvláště když má celý den pohyb, úplně jinak chutná, než starci se zubní protézou, který celý den sedí někde u televize. Pak si taky každý musí umět potraviny vybrat. Kdo dnes kupuje pouze ty nejlevnější, ať se nediví. (Když občas opékáme na ohni buřty, jsou z ČR, ovšem dělány od řezníka pro nás "na míru".) Bohužel jsou stále i levné chleby, které nemají kvásek, je to mouka a voda. Coby opačný příklad jsem uvedl onen polotmavý sladový chléb Ludvík, kvásek a špaldová mouka*, ten ale stojí 49,90, půl kg. Je navíc i trvanlivý, můžete ho konzumovat tři dny. To celé je ale dost komplikované. Nedopečený chléb může budit dojem čerstvého, protože je měkčí.

*(Ví každý Čech co je to "špalda"? Německé "Dinkel" tady občas někde čtu, ale v české formě se moc nevidí. Je to druh pšenice. Právě z té a žita se dělá chléb Ludwig. Na české i německé straně. Údajně už od jeho doby, z čehož vyplývá, že každá doba před tím byla lepší a lepší, zatímco ta po ní už nestála za nic.)

Kdo je občas ve světě, ten ví, jak to s tím chlebem je. Např. už v Itálii to je problematické. Co oni nazývají "chléb" (pane), je pro nás houska. Bílá! Bez tmavého chleba se žije těžko. Moje dcera tam pracuje a kdykoli jsem jel za ní, dostal jsem objednávku od ni a jejích všech známých na chléb německý, takže jsem vezl 10 bochníků. (Mischbrot, pšenice a žito.)

Po více týdnech v Iránu, kde jsme jedli toliko jejich bílé placky, jsme přejeli hranici do Turecka. Bylo to v kraji celkem pustém. Kempovali jsme většinou nedaleko nějaké vesničky, aby o nás lidé věděli, ale zároveň jsme od nich byli trochu na odstup. Já byl ten večer pověřen vesnici navštívit a koupit chleba. (Ostatní měli důležitější věci na práci.) Často jsme taky měnili třeba žvýkačku za zeleninu apod. Podle vůně jsem neomylně našel jeden domek tam na kraji, však chyběl vchod. Nalezl jsem jen jakési okno a z něj žebřík do sklepa. Po tom jsem slezl a skutečně tam byla pec a regály s tmavým chlebem. Pekař mi ochotně jeden prodal a já s ním pádil nazpět. Než jsem ovšem náš bus dosáhl, vožral jsem z chleba kůrku jako prase. To byla chuť! Ti ostatní jen vytřeštili oči, chleba mi okamžitě vyrvali z rukou a jali se jím cpát. Vděčnost za moji dodávku vyjádřili hulákáním, "mazej eště pro dva další, ty blbče!"

Leč i dnešní běžný chléb kapitalistický, v Čechách či Německu, je často dělán spíš tím způsobem, aby nestál moc peněz a pekaře času. Tomu pak chybí onen "kvásek", tedy základ dobrého chleba. Proto se stále více množí ti, kteří si pečou svůj chléb sami. Na českém internetu dokonce existuje stránka, kde si můžete najít hobby-pekaříka ve vašem okolí, který právě zadělal na kvásek a je ochotný se s vámi podělit. Na svědomí to má jistý pan Cuketka:
http://www.cuketka.cz/kvasek/kvasek.html
Třeba to pak někdo zkusí i sám a začne vyrábět vlastní kvásek a rozmnoží tuto řadu.

Co se týče piva, tedy vlastní pokusy bych moc nedoporučil. Je to velmi komplikované a pokud jsem kdy takové pivo ochutnával, daly se tyto hody srovnat jen s výplachem žaludku.

I tady existuje značka Ludvík II. (dunkel=tmavé) Teď v zimě pijeme raději tmavé pivo, než světlé. Kupodivu jsem ještě neslyšel nikoho, kdo by bědoval po tom socialistickém, neboť dnešní kapitalistické je horší. Při tom by tady třeba nějaký rozdíl skutečně byl, jenže spíše opačný.
Před rokem 1989 občas někdo přivezl plzeňské. Byl ovšem zklamán, že v Německu se dalo koupit taky. (Jenom ale řídce, Němci mají do nekonečna piva vlastního.) Tady jsme všichni jednoznačně zjistili, že: Plzeňský Prazdroj a Pilsner Urquell jsou naprosto rozdílné. Ten německý bylo výborné kvalitní pivo, ten s českou nálepkou nestál za nic!

Při návštěvě Čech po převratu jsem zažil překvapení v hospodě U Fleků*. Tam se čepovala tmavá 11°. Ta nám vždy chutnala, to pivo bylo ale dost drahé a už za komunistů cena skákala každý rok po korunách nahoru. Někdy snad kolem 1967 jsem tam četl upozornění, že od zítřka to zase skočí. Na záchodě brečel nějaký místní štamgast jak želva, "4,80 - copak kradu?" (Běžná desítka v té době stála asi 1,70 Kčs.)

*(Pražané jsou na flekovské hrdí, ale jeho vznik byl celkem jednoduchý. Pan Flek se vydal do Bavorska, kde koupil recept na tmavé pivo a to pak začal pro svou hospodu vařit. Někdy si v ČR koupíme polotmavý argus 11°, který mi připadá podobný.)

Ono překvapení U Fleků po převratu spočívalo v tom, že v půlitru se nalézalo 0,5 L piva. (Cena ale myslím přes 30 korun.) Něco takového jsem tam za komunistů nezažil ani jednou. Po dlouhém čekání člověk obdržel tak 0,4 L, tedy asi prst pod čárkou*. Jinak ale musím říci, že je to hospoda spíše pro autobusové zájezdy. Jídlo průměrné, jeho cena vysoká. Takže už jsem tam od té doby nikdy nevkročil.

*(Což nebyla zrovna výjimka. Hospodský si tím vylepšovali rozpočet skoro všichni. Jedno z velkých překvapení na západě bylo, že se tam dávala poctivá míra. Cena při tom nebyla velká. V Bavorsku 0,90 DM za jejich export nebo pils vom Fass, 0,5 L. Na severu Německa už bylo dražší a pod pojmem "jedno pivo" se rozumělo 0,3 L. Jinak dnes dostanu v ČR třeba i becherovku o kus nad čárkou, ač hospodská ví, že nemám žádné peníze. Patrně hromadí své statky v nebi a ne tady na zemi, jak doporučuje církev svatá.)

Pivo v jiných zemích je věc štěstí. Nutno ale říci, že prakticky všude můžete dostat nějaké pivo dle německého receptu, tedy naše běžné. (Nechci jet na Havaj, protože pívo tam nemaj... Ale mají, taky německé.) Výjimka, pochopitelně, byla Saudská Arábie, kde se dalo dostat jen pivo bez alkoholu. Byla to třetinka piva švýcarského s vyobrazeným Matterhornem, chuť bídná a po vypití dvou lahví bylo člověku blbě. Pivo holt mít alkohol musí! Než pivo bez alkoholu, to už si dám raději limonádu.

Příště dále o Bavorsku a králi Ludvíkovi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 18. ledna 2018 v 22:12 | Reagovat

Pamatuji dobu, kdy byli v místě 4pekaři a všichni se uživili pečením chleba a bílého pečiva. Vtip u chleba byl v tom, že se pekl z žitné mouky. Ta má velkou jímavost vody, proti pšenici asi 2,5x. Ovšem má to háček, těsto je značně lepivé a vykyne až v ošatce. Kromě zadělání se takový chléb může zpracovávat jen ručně. Proto se dnes míchá 1/3 žitné a 2/3 pšeničné mouky. Chléb vydrží 2dny, ale lze jej vyrábět strojně na lince, na které se těsto nelepí, vykyne, projde pecí až do transportních beden.  Domácí žitný chléb vydrží běžně týden. Moje babička takový chléb zadělávala jednou týdně, pak se plné slaměnky zavezly k pekaři a hotové šišky a pecny byly v regálu ve špižírně, zabalené do plátna.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 19. ledna 2018 v 18:10 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Čistě bílý chléb, dříve symbol blahobytu, už není moc žádán. Míchaný je chutnější a trvanlivější. Navíc se nyní svět zbláznil, že v pšenici je lepek a ten je strašně škodlivý. Já tedy kupoval vždycky Mischbrot. Pro mě chleba musí být tmavý.

Ještě bych měl doplnit k tomu plzeňskému: Na české straně už dávno žádný "plzeňský prazdroj" nevidím, ten skutečně nestál za nic. Je pouze "pilsner urquell". Ta samá lahev se tedy dá koupit na obou stranách hranice, jenom v Německu je levnější. 0,89 €, v ČR od 27,90 Kčs nahoru. (V Plzni ho začal 1842 poprvé vařit Bavorák jménem Josef Groll.)

3 nar.soc. nar.soc. | 22. ledna 2018 v 21:54 | Reagovat

Na Viasad History, běžel film o Luvíkovi II. bavorském králi z rodu Wittelsbachů. Vše co jsem se z filmu dověděl, lze vyčíst i z Wikipedie. Byl homosexuální introvert, přesvědčený o svém přeurčení k absolutistické vládě. Postupně málem rozvrátil na své romantické stavební projekty státní finance. Vládu nenáviděl, své královské povinnosti zanedbával až tak, že si vláda opatřila lékařský posudek a L.II. internovala na jednom zámku jako duševně chorého. Tam během několika dní přišel o život i s dozorujícím lékařem. O jeho smrti se dodnes přou odborníci a vytvořili několik verzí. Bohužel pitva se asi nekonala a dodnes nejsou k vědeckému prozkoumání přístupny kosterní pozůstatky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama