Leden 2018

Povídání o Bavorsku a jeho králi 3/?

26. ledna 2018 v 17:51 | gregor moldavit
2. díl: povidani-o-bavorsku-a-jeho-krali-2

O tom, jak králové kralují

Ludwig II.

V roce 1864 umírá bavorský král Maximilian a jeho syn Ludvík, ve věku 18 let, je korunován králem, toho jména II. Poprvé se ukáže na veřejnosti. Je tak úžasně krásný, že celé Bavorsko je do něj okamžitě zamilované. Je to vysoký (1,93 m), štíhlý chlap, s vlídnou tváří. Vlídný byl i ke svým poddaným, často chodil mezi prostý lid a rozdával dary. Jenže na tomhle světě je to nějak zařízeno, že stromy nerostou do nebe a nic není na 100 %. Komu je tak mnoho dopřáno, tomu je třeba taky něco odepřeno. Každé ženské oko hledělo na něj se zalíbením, ale on tak nehleděl na ženy. Krásu hledal jinde. A ještě je tu cosi divného. V polovině 19. století už byla medicína velmi rozvinutá, obor psychiatrie ale teprve začínal. Doktoři mají obavu, že s Ludvíkem není něco úplně v pořádku.

Neuschwanstein

Proč je Ludvík dnes pořád populární a známý, nejen v Bavorsku a Německu, ale řekl bych, že i v jiných zemích? Jsou to bezpochyby jeho zámky, dodnes veliký turistický magnet podalpského Bavorska. Lidé v té době ho ctili také proto, že jim dal na těch stavbách práci. Na druhé straně tím ale svoji zemi finančně zruinoval a nestavěl je pro lid, výhradně pro sebe. Např. u zámku Neuschwanstein rozkázal, že tam běžný člověk nesmí vkročit, jenom šlechtici, nebo politické návštěvy. Kdyby Ludvík dnes přišel a dnešní psychiatři ho prohlásili za normálního, pak by se bezpochyby okamžitě zbláznil při pohledu na nekonečné řady turistů právě před touto jeho rezidencí. Už 40 dní po jeho smrti z Neuschwansteinu udělali turistickou atrakci a začali vybírat vstupné. Byl jsem v něm naposledy před asi 15i lety. Vstupné mastné a turisté jsou pouštění dovnitř skrze železné ploty, jak lvové do manéže. Projít můžete jen malou část zámku, o tom ale příště.

Když odbočím, byl tím asi pravým opakem dnešní královny Merkel, která si ve své patologické samolibosti pozvala do Německa půl Asie, aby vešla do dějin coby rozmnožitelka svého národa. Za choromyslnou ji považuji, podle mě se tato nejmocnější žena světa ze své moci zbláznila. Zatoužila po věčné slávě, už se vidí jako další biblická Eva. Za sto let bude psáno, "Za vlády Merkel přišly do Německa miliony cizinců, odborníků a pracovních sil, a zavládl nejvyšší blahobyt." Jenže oni miliardy jenom stojí a zavládla nikdy nevídaná kriminalita. Merkel si najímá "ekonomy", kteří prorokují, jak se to za pár let všechno vyplatí, až černoši a Arabové získají kvalifikaci. Pak budou pracovní síly. Jenže ony tu budou spíše velkofamilie příjemců sociální podpory. Dle skutečných ekonomů se na pracovním trhu uplatní sotva každý desátý migrant, ostatní se budou živit kriminalitou a množením. Navíc s nimi přišel smrtelný problém jménem islám. Je těžké nepociťovat hněv vůči této samolibé babě, když vidím jak jeřáby obkládají vánoční trhy betonovými bloky proti islámským teroristům v ukradených kamionech. Jejich úkol je zabít co nejvíce Evropanů, zcela jedno jakých. Být králem totiž může být důvod k zbláznění. Tohle všechno šílená Merkel napáchala ve svém třetím období, aby si zajistila věčnou slávu. Proto neustále opakuji zákon pro politiky - 2x a dost!

Jak je to ale s králem? Ten žádná vládní období nemá. Jednou král, pořád král! Nebo tomu tak snad není? U Ludvíka II. tomu tak nebylo. Zřejmě tenkrát měli Bavoráci více rozumu, než ti dnešní. (Totálně senilní Seehofer je pravá ruka Merkel v Bavorsku, v loňských volbách dostala jeho CSU nejméně hlasů za svou celou existenci, všichni na něj nadávají, ale on tam sedí pořád. K tomu se ještě vrátíme, až budeme řešit samostatnost území a vlastenectví.)

Mladý Ludvík tedy ve věku 18 let přebírá funkci krále Bavorska. Mimo jiné je tu však okolnost, že král, coby samoděržavij, tedy skutečný vládce, je v tu dobu v Evropě už dávno přežitý. Je vláda ministrů a různých mocenských organizací. Takže jsou tím kolize naprogramovány.
Ludwig I.

Jeho děda, Ludvík I. (král od roku 1825) už vešel do dějin spíše neslavně. Tento ctitel antiky a římských císařů totiž sám vládl jako slon v porcelánu. Docela pěknou ostudu si uřízl v roce 1844 při tzv. "Bierrevolution". (= pivní revoluce) Pokud měli všichni králové v dějinách Evropy něco společného, pak to byla jejich prázdná královská pokladna. (Slavný otec vlasti, Karel IV, dostal vzkaz od řezníka, že už mu na dluh další maso nedá!) No a tak Ludvík I. přišel onoho roku na neblahý nápad zdražit pivo. (Co budeme vykládat Čechům, jaké byly následky. "Vláda, která zdraží pivo padne.") Davy vtrhly do pivnice v Mnichově a všechno tam rozmlátily na kusy. Ludvík na ně poslal vojáky, kteří se však jenom připojili k povstání a pomáhali všechno rozmlátit kurz und klein. To bylo i na velikého imperátora moc. Musel vzdát, cenu piva zase snížit a z vostudy měl kabát.

Jsou tady určité záznamy, ze kterých vyplývá, že pod pojmem "vítězná revoluce", původně soudruh Engels* myslel ono rozmlácení hospody v Mnichově a následující kapitulaci krále, který cenu piva musel opět snížit ze 6,5 na 5,0 grejcarů. Chudák dělnická třída, která podle jeho díla chtěla dělat revoluci politickou. Nezbytně musela pěkně pohořet. Zvítězit v tomto pivním bodě a zavádět zcela jiný režim, to jsou dvě zcela rozdílné věci. Vezměme si z toho poučení, že revoluci nutno omezit na prostor hospody a nevylézat s ní na ulici!

*(Friedrich Engels, 1820-95, německý kapitalistický vykořisťovatel, který dal s Marxem dohromady teorii, později zvanou "vědecký komunismus". Praxe 20. století ukázala, že systém takto zvaný nikdy nikde nefungoval. Zkrachoval kolem celé Zeměkoule a zanechal řadu těžkých hospodářských i sociálních problémů.
Dle Egelse jsou Slované určeni k vymření, nedochovají se ani jména jednotlivých kmenů. Asi by se divil, že první člověk ve vesmíru byl Slovan. Možná by ale tento Germán uvedl, že jak Američané, tak Sověti, začali vyvíjet své rakety na bázi německé V2. Tak tomu bylo.)

Lola Montez

Vše se dále pěkně přihnojilo, když do Bavorska 1846 přijela irská tanečnice Lola Montez. Tančit sice neuměla, zato měla nesporný talent, že kam se chtěla dostat, tam se taky prosouložila. (19 století bylo sexu velmi nakloněno, ale to už by byla kapitola pro sebe.) Král jí totálně podlehl, udělal z ní hraběnku, daroval jí vilu, kde ji pravidelně navštěvoval. Ta se však začala po celém Bavorsku natřásat a přibývalo nepřátel. Pak se dala do nějakého studentského spolku a král, patrně se zbláznil, universitu zavřel. Pochopitelně zase pohořel a když pak ještě přišla revoluce 1948 (zlé jazyky říkají, že v Bavorsku to bylo zase zkrz to pivo), tak už těch neúspěchů měl na triku tolik, všechno raději zabalil a korunu předal svému synovi Maximiliánovi. (Kéž by měla tolik rozumu konečně i ta čůza Merkel!)

Prý tu Lolu pak vypudili, Ludvík si však vymohl, že smí zůstat u dvora ještě tak dlouho, než bude namalován její portrét. Vypsal soutěž a mnoho malířů přineslo na ukázku svá díla a odpovídalo dotaz, jak dlouho ten byl malován a jak dlouho bude trvat portrét? Někteří si troufali i dobu kratší než jeden týden. Konečně přišel na řadu jakýsi mazal s obrazem, který údajně maloval půl roku. Ten tu zakázku dostal.
Ona Lola Montez nakonec dostala jakési angažmá v Americe, kde ji ukazovali v cirkusu coby nejhříšnější ženu světa. Zemřela ve věku 40 let, patrně na srdce.

Přišel tedy další král, o něm příště. (Král je mrtev, ať žije král!) Češi si snad vzpomenou na období po roce 1989, kdy se ozývalo mnoho hlasů, požadující krále. Měl jsem silné pochybnosti, jestli by to bylo k něčemu dobré. Jeden z monarchistů mi řekl, "kdybys byl králem, tak vím, že by ses o českou zemi staral".
Jistě, ale co by ta z toho měla? Uznávám, že je to blbost, ale řekněme, že místo prezidenta budu já zítra v české zemi králem. Jako první je tu fakt, že na tu funkci nemám kvalifikaci. Když se Gottwald stal prezidentem, zjistil hned, že má podepisovat rozhodnutí, o kterých nemá ani páru. Jak to vyřešil? Obklopil se přikyvovači, že jeho rozhodnutí jsou vždy správná. (A zapil to skleničkou kořalky.)

Dále okamžitě zjistím, že všichni neúspěšní kandidáti proti mně začnou intrikovat. Vzpomeňme na poslední volby prezidenta. Když nevyhrál Schwarzenberg okamžitě prohlásil, "boj jde dále!" Ne akceptovat druhého a jeho práci pro vlast, připojit své síly, ale naopak škodit jemu i jeho práci. Ukázat, že on není ten správný! Vždyť na 1. místě stojí můj zájem být ten nejvyšší v této zemi. Všechno ostatní, včetně vlasti, vzal čert! (Podívejte se na probíhající volby prezidenta! To je špíny. V zájmu vlasti? Těžko.)

Budu tedy králem. (Loni jsem měl pěknou úrodu brambor a zeleniny, ale to se mi započte jenom negativně.) Všichni šlechtici začnou poukazovat na to, že já jsem toliko plebejec a vynaloží miliony na to, aby proti mě získali co nejvíce přívrženců, což se jim nezbytně povede. Musím je tedy nejprve potřít a na to zase já potřebuji miliony a přívržence, kterým za to dám požadovaná privilegia. (Ta privilegia povznášet se nad zákony dané pro lid prostý. Jako měli od komunistické vlády soudruzi od StB.) Nakonec už mi ani nezbyde čas a prostředky na něco jiného, než moji osobu na trůnu udržet. Takže přijde to, co jsem tady vícekrát uvedl:

Moc není prostředkem k dosažení určitého cíle. Moc, to je cíl sám!

Nedělejme si iluze, že král je nějaké řešení problémů státu, či lidu. Je to jako představa, že když se budeme všichni modlit, přijde spasitel, který vše neomylně vyřeší, nebo šílenství generace mých rodičů, že socialismus přinese blahobyt, jistoty a spravedlnost pro všechny. Nikdo za nás žádný ideální systém nikdy nepostaví a kdyby přišlo nějaké vysněné království bóží, tak v něm národ okamžitě zdegeneruje a vychcípá!

Dnes a zítra volíte krále. Tak běžte všichni k volbám a volte havloidního pravdoláskaře! Jenže ať ten, či onen, polovina toho národa českého na něj začne stejně hned zase nadávat.

Pokračování...

Povídání o Bavorsku a jeho králi 2/?

18. ledna 2018 v 20:10 | gregor moldavit
Povídání o Bavorsku a jeho králi 2


Chléb a pivo

Tento chléb se jmenuje Neuschwanstein, jako onen zámek Ludvíka II. v pozadí, ke kterému se ještě dostaneme. Foto z internetu

Posledně jsme přestali u krásného tmavého chleba jménem "König Ludwig", jenž má pocházet z jeho času. O tom i o Ludvíkovi si povíme ještě více, jsem totiž přesvědčen, že Češi dnes masově navštěvují Bavorsko, tedy i tyto jeho zámky, a mohlo by je to všechno zajímat. Teď ale musím odbočit a zůstat u chleba všeobecně. Stalo se totiž právě, že tento čerstvý chléb Ludvík dostal se mi do ruky, já ulámal rozpraskanou kůrku a jal se ji žvýkat. To jsem občas udělal, když jsem jako dítě nesl z krámu onen dvoukilový chléb klasický a byl přivítán doma pohlavkem. Moje žena toho nebyla daleko:
"Nemůžeš si ukrojit normální krajíc? Musíš ten chleba tak ohlodat?"

Foto z internetu

Kdybych ten vohlodaný chleba byl vyfotil, byla by to pro něj jistě ta nejlepší reklama. Mluvilo by to pro jeho kvalitu. Coby dítě vídal jsem staré lidi, kteří opačně nechávali kůrky, protože je svou zubní protézou nezvládli. Nyní jsem v podobné situaci já sám. Snad proto ožral jsem tuhle kůrku, (jako v dětství), neboť je velmi chutná a při tom tahle neklade zubům nadměrný odpor. Zase žvýkat kůrku pro mě byl příjemný zážitek a pohlavek bych coby protiúčet nakonec akceptoval.

Pečení chleba ve starém Egyptě

Jak je to s tím chlebem všeobecně? Bude asi starý jako lidstvo. Z Egypta o něm máme záznamy od samého počátku, tedy 6000 let, ale on už ho asi znal pračlověk. Rozdrcená zrna nějakého praobilí, smíchaná s vodou a to celé se upeče na kamenu v ohni. Když se pak ještě přidá med lesních včel, nebo flákota masa, máme skutečný sváteční pokrm. Jelikož láska už tenkrát procházela žaludkem, musel takový prapekař mít ženskejch, až mu to závidím. Nejstarší nalezená pec na chleba na území ČR má být stará 4700 let, př.n.l.! Pokud by se jednalo o historickou skutečnost a ne omyl jednoho českého časopisu, byla by tato pec u Olomouce starší než celá říše Egyptská! 2000 let starší než pyramidy. Jak ale někdo poznal, že pec byla na chleba a ne třeba na keramiku? Jistě mají archeologové své metody, ale já si dovedu představit, že kdyby se byl tenkrát někdo zeptal toho stavitele, na co že ta pec má být, pak by byl třeba odpověděl s přízvukem hanácko-kladským, "Ále já sám ani nevím."

Je však možné mluvit o chlebu a nezmínit pivo? Není! To bezpochyby vzniklo coby vedlejší produkt při výrobě chleba (kvásku) a je tedy stejně staré. Jak staré? Strašně! Písemně je zaneseno už v nejstarším literárním výtvoru lidstva, což asi bude sumerský "Epos o Gilgamešovi", starý tak 5 tisíc let. Onen Gilgameš příliš týral poddané robotou, čímž muži byli unaveni a zanedbávali své ženy. To se těmto nelíbilo a tak prosily bohy, aby něco podnikli. No a bohové stvořili silného divocha jménem Enkidu. Z hlíny ho stvořili, jiný stavební materiál tam v Uruku nebyl. Enkidu byl člověkem i zvířetem a praví se klínovým písmem v nejstarším spisu jenž nám zanechalo lidstvo, že:

Nejí Enkidu chléb
a pivo nepije
takové věci on nezná.

Jen s divou zvěří žil ve stepi a lovcům pasti vylupoval. Kdo však zmůže co proti takovému silákovi.
Skutečně byly ve střepinách džbánů z té doby objeveny nepatrné krystalky, jejichž analýza to potvrdila. Lidstvo znalo pivo už před pěti tisíci lety. Dále praví se:

Z hlíny vznikl člověk,
z hlíny dělali zdivo,
konečně přestal pravěk,
když začali pít pivo.

Ten kdo ho nepil,
ten prodělal velice,
to byl jen debil,
to byla opice.

Jak snad víte, onoho Enkiduha potom polidštila děvka Šamchatka, tím, že ho svedla. Není tedy pravda, co tvrdí soudruh Engels, že opici polidštila práce!

***

Na českém internetu neustále čtu o tom, jak za komunistů byly potraviny kvalitní, zatímco dnes ... Pokud někdo očekává, že to tu začnu vyvracet, pak se tedy v nejmenším nemýlí. Začněme tím chlebem.

Za mého dětství mi matka dala 5,20 Kčs a poslala mě do obchodu kde jsem pronesl žádost o dvoukilový chleba. Většinou ho tedy měli. Jaký? To nebylo potřeba udávat, u nás v Praze byl jenom jeden druh. (V době Jiřího z Poděbrad bylo v Praze 12 druhů! Jenže to bylo před Vítězným únorem.) Později se objevil chléb "vejražka", poněkud dražší, no a pak čtverhranný tmavý chléb "moskevský". Ten chutnal jak politý maggim, dal se jíst jen občas. Někdy pak přišel chléb "selský", který byl lepší, ale taky dražší. Onen chléb základní měl chuť snad jenom když byl úplně čerstvý, leč my v té době neměli velké nároky.
"My", to ovšem nebyli všichni. Třeba Jan Werich si v tu dobu nechával posílat letecky chléb z jedné soukromé* pekárny na Moravě. (V 50. letech se ještě udrželo pár malých soukromníků.)
Naopak jsem viděl v muzeu v Jilemnici chléb z trávy z roku 1847, kdy se neurodilo a lidé hladověli. Jelikož se tento dochoval, pak byl asi i v tom čase nepoživatelný.
Na vojně jsme dostávali 2 roky, bez jediné výjimky, pouze ten chléb nejlevnější. (Mouka, voda, sůl, kmín.)

*(Dotaz na rádio Jerevan: "Smím si v naší vesnici založit soukromou pekárnu?" Odpověď, "V principu ano, je tu však nebezpečí, že do měsíce zruinujete pekárny státní.")

Po příchodu na západ jsem se musel mnoho učit, mimo jiné kupovat z té řady druhů chleba ten pro mě chutný. Rozhodně ne levný, balený v plastiku, což jsem, já nevzdělanec, tak nejprve udělal. Vzpomínám, jak moji bývalou navštěvovala v 80. letech (u nás v Německu) její teta a pokaždé říkala,
"To co tady máte není chleba, to je dort."
Jednou přivezla onen klasický pražský. Já do něj kousnul a vyplivnul ho. Chutnal jak papír. Moje huba se té české odcizila.

Jak je to ale s tou představou, že za komunistů byly potraviny kvalitnější, chutnější... ? Tenkrát byly párky ještě z masa... Každý ať si doplní další příklady! Vzpomínám na babičku, jak mi stále říkala, že za 1. republiky bylo máslo ještě máslo, rohlíky, ty byly tak chutné, že my děti si to neumíme představit... V každém případě je tu problém srovnávat podle vzpomínek. Vtip je totiž v tom, že mladému člověku, zvláště když má celý den pohyb, úplně jinak chutná, než starci se zubní protézou, který celý den sedí někde u televize. Pak si taky každý musí umět potraviny vybrat. Kdo dnes kupuje pouze ty nejlevnější, ať se nediví. (Když občas opékáme na ohni buřty, jsou z ČR, ovšem dělány od řezníka pro nás "na míru".) Bohužel jsou stále i levné chleby, které nemají kvásek, je to mouka a voda. Coby opačný příklad jsem uvedl onen polotmavý sladový chléb Ludvík, kvásek a špaldová mouka*, ten ale stojí 49,90, půl kg. Je navíc i trvanlivý, můžete ho konzumovat tři dny. To celé je ale dost komplikované. Nedopečený chléb může budit dojem čerstvého, protože je měkčí.

*(Ví každý Čech co je to "špalda"? Německé "Dinkel" tady občas někde čtu, ale v české formě se moc nevidí. Je to druh pšenice. Právě z té a žita se dělá chléb Ludwig. Na české i německé straně. Údajně už od jeho doby, z čehož vyplývá, že každá doba před tím byla lepší a lepší, zatímco ta po ní už nestála za nic.)

Kdo je občas ve světě, ten ví, jak to s tím chlebem je. Např. už v Itálii to je problematické. Co oni nazývají "chléb" (pane), je pro nás houska. Bílá! Bez tmavého chleba se žije těžko. Moje dcera tam pracuje a kdykoli jsem jel za ní, dostal jsem objednávku od ni a jejích všech známých na chléb německý, takže jsem vezl 10 bochníků. (Mischbrot, pšenice a žito.)

Po více týdnech v Iránu, kde jsme jedli toliko jejich bílé placky, jsme přejeli hranici do Turecka. Bylo to v kraji celkem pustém. Kempovali jsme většinou nedaleko nějaké vesničky, aby o nás lidé věděli, ale zároveň jsme od nich byli trochu na odstup. Já byl ten večer pověřen vesnici navštívit a koupit chleba. (Ostatní měli důležitější věci na práci.) Často jsme taky měnili třeba žvýkačku za zeleninu apod. Podle vůně jsem neomylně našel jeden domek tam na kraji, však chyběl vchod. Nalezl jsem jen jakési okno a z něj žebřík do sklepa. Po tom jsem slezl a skutečně tam byla pec a regály s tmavým chlebem. Pekař mi ochotně jeden prodal a já s ním pádil nazpět. Než jsem ovšem náš bus dosáhl, vožral jsem z chleba kůrku jako prase. To byla chuť! Ti ostatní jen vytřeštili oči, chleba mi okamžitě vyrvali z rukou a jali se jím cpát. Vděčnost za moji dodávku vyjádřili hulákáním, "mazej eště pro dva další, ty blbče!"

Leč i dnešní běžný chléb kapitalistický, v Čechách či Německu, je často dělán spíš tím způsobem, aby nestál moc peněz a pekaře času. Tomu pak chybí onen "kvásek", tedy základ dobrého chleba. Proto se stále více množí ti, kteří si pečou svůj chléb sami. Na českém internetu dokonce existuje stránka, kde si můžete najít hobby-pekaříka ve vašem okolí, který právě zadělal na kvásek a je ochotný se s vámi podělit. Na svědomí to má jistý pan Cuketka:
http://www.cuketka.cz/kvasek/kvasek.html
Třeba to pak někdo zkusí i sám a začne vyrábět vlastní kvásek a rozmnoží tuto řadu.

Co se týče piva, tedy vlastní pokusy bych moc nedoporučil. Je to velmi komplikované a pokud jsem kdy takové pivo ochutnával, daly se tyto hody srovnat jen s výplachem žaludku.

I tady existuje značka Ludvík II. (dunkel=tmavé) Teď v zimě pijeme raději tmavé pivo, než světlé. Kupodivu jsem ještě neslyšel nikoho, kdo by bědoval po tom socialistickém, neboť dnešní kapitalistické je horší. Při tom by tady třeba nějaký rozdíl skutečně byl, jenže spíše opačný.
Před rokem 1989 občas někdo přivezl plzeňské. Byl ovšem zklamán, že v Německu se dalo koupit taky. (Jenom ale řídce, Němci mají do nekonečna piva vlastního.) Tady jsme všichni jednoznačně zjistili, že: Plzeňský Prazdroj a Pilsner Urquell jsou naprosto rozdílné. Ten německý bylo výborné kvalitní pivo, ten s českou nálepkou nestál za nic!

Při návštěvě Čech po převratu jsem zažil překvapení v hospodě U Fleků*. Tam se čepovala tmavá 11°. Ta nám vždy chutnala, to pivo bylo ale dost drahé a už za komunistů cena skákala každý rok po korunách nahoru. Někdy snad kolem 1967 jsem tam četl upozornění, že od zítřka to zase skočí. Na záchodě brečel nějaký místní štamgast jak želva, "4,80 - copak kradu?" (Běžná desítka v té době stála asi 1,70 Kčs.)

*(Pražané jsou na flekovské hrdí, ale jeho vznik byl celkem jednoduchý. Pan Flek se vydal do Bavorska, kde koupil recept na tmavé pivo a to pak začal pro svou hospodu vařit. Někdy si v ČR koupíme polotmavý argus 11°, který mi připadá podobný.)

Ono překvapení U Fleků po převratu spočívalo v tom, že v půlitru se nalézalo 0,5 L piva. (Cena ale myslím přes 30 korun.) Něco takového jsem tam za komunistů nezažil ani jednou. Po dlouhém čekání člověk obdržel tak 0,4 L, tedy asi prst pod čárkou*. Jinak ale musím říci, že je to hospoda spíše pro autobusové zájezdy. Jídlo průměrné, jeho cena vysoká. Takže už jsem tam od té doby nikdy nevkročil.

*(Což nebyla zrovna výjimka. Hospodský si tím vylepšovali rozpočet skoro všichni. Jedno z velkých překvapení na západě bylo, že se tam dávala poctivá míra. Cena při tom nebyla velká. V Bavorsku 0,90 DM za jejich export nebo pils vom Fass, 0,5 L. Na severu Německa už bylo dražší a pod pojmem "jedno pivo" se rozumělo 0,3 L. Jinak dnes dostanu v ČR třeba i becherovku o kus nad čárkou, ač hospodská ví, že nemám žádné peníze. Patrně hromadí své statky v nebi a ne tady na zemi, jak doporučuje církev svatá.)

Pivo v jiných zemích je věc štěstí. Nutno ale říci, že prakticky všude můžete dostat nějaké pivo dle německého receptu, tedy naše běžné. (Nechci jet na Havaj, protože pívo tam nemaj... Ale mají, taky německé.) Výjimka, pochopitelně, byla Saudská Arábie, kde se dalo dostat jen pivo bez alkoholu. Byla to třetinka piva švýcarského s vyobrazeným Matterhornem, chuť bídná a po vypití dvou lahví bylo člověku blbě. Pivo holt mít alkohol musí! Než pivo bez alkoholu, to už si dám raději limonádu.

Příště dále o Bavorsku a králi Ludvíkovi...