Listopad 2017

Prezident Václav Havel - 44/?

18. listopadu 2017 v 21:24 | gregor moldavit

První dámy státu - 1/2

Charlotte Garrigue Masaryková
Hana Benešová

Když čtu na internetu ty strašlivé útoky na Václava Havla, pak tam není často ušetřena ani jeho druhá žena, Dagmar Havlová. I ona se na těch zločinech a krádežích podílela. Napadlo mě věnovat tuto kapitolu historie prezidentů jejich ženám.

O některých už jsem psal, zmíněna byla Marta Gottwaldová, Marie Zápotocká a Božena Novotná. Postavy celkem tragikomické. Kolik toho pro svůj národ na této funkci odpracovaly, se mi nepodařilo nikde zjistit.

Žena Gottwalda, bývalá nevzdělaná služka, mluvila v rádiu k českým ženám a rozdávala rozumy. Snažila se kopírovat ženu Beneše a byla tím vyloženě směšná. Hana Benešová byla na rozdíl od této Marty skutečná dáma na úrovni. Zajímavé bylo, že tahle Marta nikdy nevstoupila do KSČ a od svých služek se nechala titulovat "milostpaní". Aby si tak sama připadala, nosila kožich, symbol peněz, i v létě. (Titul soudruh se prosazoval jen velmi pomalu. Ještě v 50. letech jsme učitelky na obecné titulovali "paní". "Soudružko učitelko" jsme si neuměli představit. Já byl poprvé titulován "soudruh", když jsem dostal v 15i občanku. Myslel jsem, že si ze mě dělají srandu.)

Marie Zápotocká byla fanatická komunistka, přesto svého manžela titulovala i na veřejnosti "táto", (měl i jednu nemanželskou dceru), pomáhala při zatýkání Slánského, a měla nakonec stát na straně Dubčeka, tedy obrody. Možná se v ní po dvaceti letech totality trochu hnulo svědomí. Údajně si měla přečíst "Reportáž psaná na oprátce" a dostala u toho záchvat. Tyhle strašlivé lži mají přijít do tisku? Toník na to měl odvětit: "Už to tak schválil Kopecký, já s tím nemůžu nic dělat". Žena si asi zvykla, on celý ten socialismus byl nakonec jenom lež a podvod. Pro ni ovšem velmi výnosný, vždyť tyto ženy dělnických prezidentů žily jako milionářské paničky, obklopeny služebnictvem.

Tady bych se zmínil ještě o další ženě, povoláním "žena hrdiny". (Už jsem o ní psal.) Žila z manžela hrdiny až do smrti a zřejmě velmi dobře. Napsala dvě knihy, obě o svém životě s hrdinou Julkem. (On to byl pěkný děvkař, ale to tam asi nestojí.) Ty knihy se jistě musely kupovat do škol a státních knihoven, jestli je někdy někdo četl, o tom pochybuji. My toho Fučíka měli pokrk už z učebnic. Jak to s ním skutečně bylo, vlastně dodnes nikdo neví. Tahle Gusta byla taky funkcionářkou všech národních a mezinárodních ženských organizací. Tenkrát jsem se matky zeptal, jestli jsou taky podobné mužské organizace? To prý není potřeba. A proč ne? Jelikož to nevěděla, dala univerzální odpověď, "až vyrosteš, tak to pochopíš." Nejsem zrovna trpaslík, ale velikosti na tohle pochopení jsem nikdy nedosáhl. Pokud já znal ženy na úrovni, byly členkami aeroklubů, horolezeckých vereinů, cestovaly samostatně kolem světa, skákaly padákem..., ale žádná nebyla v nějakém spolku žen. Nebojovaly za práva žen, jednoduše jako rovnoprávné osoby vystupovaly!

Někdy po roce 1960 na MDŽ napsal soudruh Štrougal do novin článek o tom, jak si váží práce žen. Slyšel jsem naše učitelky, (které nevěděly o mé přítomnosti), že si to má kamsi strčit. On přeci pracuje taky, a své práce si jistě váží mnohem více, anšto bere jiné peníze. Tenkrát jsem usoudil, že práce žen bude asi nějaká horší než mužská, jinak by nikdo stále takové hovadiny nezdůrazňoval. Je to takové uznání, asi jako když někdo řekne, "žena je konečně taky člověk".

Božena Novotná byla zmíněna, když si za babku koupila porcelán a ložní prádlo z pozůstatků po zavražděných ve Slánském procesu. Novotný pak spal na prostěradlech svého spolubojovníka, kterého nechal zákeřně zavraždit a zřejmě mu to nedělalo problémy. Jeho Boženka ten porcelán viděla myslím při návštěvě u Vlado Clementise. Moc se jí líbil, takže když ho pověsili si ten porcelán jednoduše vzala. Problémy jí to taky nedělalo, na to jí chyběly základní lidské vlastnosti. Naopak ale nikdy neunesla tu strašlivou nespravedlnost, když její Toník byl svržen.

V oné době jsem o těchto ženách nikdy nic neslyšel. Kde a jak se pro lid angažovaly, mi není známo. Asi ne moc, jinak by to Rudé Právo bylo pěkně nafouklo.

Za 1. republiky konaly tuto funkci Charlotte Garrigue Masaryková a Hana Benešová a byla to skutečná práce a ne jen občasné producírování před kamerou. (V čemž dle mého názoru byla mistrem třeba ona Diana, "královna lidských srdcí". Při její návštěvě nemocnice na 5 minut před běžící kamerou se mi obracel žaludek. Dole na chodníku stojí Rolls i s řidičem a jede se do 5* hotelu na večeři. Co ta sestra, která se o něj stará 8 hodin a pak jede nacpaným metrem do své garsonky na předměstí? Ta ve filmu vidět není. Se mnou tohle nikdy nefungovalo.) Žena Beneše dožila v blahobytu, to Gottwald slíbil, (a dodržel) možná za ty podpisy, kterými Beneš obětoval ČSR. U českého lidu byly obě tyto ženy oblíbené a uznávané.

Vdova W. Churchilla často sedávala u okna v přízemí, občas se tam na ulici zastavila skupina mladých lidí a ona s nimi diskutovala o politice. To zkusit vdova Beneše, byl to určitě její konec. Tak vypadal onen systém rovnosti a bratrství, mezník v dějinách lidstva a příchod nové, spravedlivé doby.
Hana Benešová dostala od Gottwalda plat ministra, ovšem s tím, že zmizí ze světa. My o její existenci nikdy nic nezaslechli. Dokonce jméno Masaryk a Beneš jsem ve škole slyšel až hodně pozdě a pouze s tím, že to byli buržoazní prezidenti, tedy cosi špatného. Když jsem se dozvěděl, že Zlín byl přejmenován na Gottwaldov, napadalo mě, že tak měli přejmenovat raději Benešov. Teprve na jaře 1968 ji kdosi od novin objevil a udělal s ní rozhovor. (Zemřela v roce 1974.)

Za Háchy tuto úlohu přebrala jeho dcera, ale v tu dobu bylo skutečně těžké něco dělat. Přesto se snažila a údajně se jí podařilo zachránit mnoho lidských životů.
Na rozdíl od žen dělnických prezidentů, které měly doživotně služební auta s řidičem, vilu a služebnictvo, dožila tato žena v bídě. Po válce jí byl zabaven veškerý soukromý majetek a ona pracovala jako prodavačka, než dostala skromný důchod. Žila dlouho, přežila dokonce komunisty o pár dní.

Český národ má svoji představu o spravedlnosti. Dokáže krásně tleskat a volat slávu tyranům, (jako byl třeba Zápotocký, nebo Novotný), na bojovníky za jejich svobodu, kteří se za ně obětovali a za ně trpěli (jako třeba Hácha nebo Havel) jenom plive a nadává. Vždyť to dělat nemuseli. Tenkrát (za Hitlera, za Husáka) se žilo dobře. Stačilo držet hubu a člověk mohl bezstarostně degenerovat v socialistických jistotách.

Irena Svobodová.
Na téma Ludvík Svoboda, generál a president, jsem toho uvedl více, byl jsem konečně voják, když se presidentem stal a když nás v srpnu vedl do pasívní rezistence.
Napsal jsem o tom, jak jsem měl nastoupit dlouhý trest. Měl jsem podmínku 14, tu prosral a dostal 21 navrch. I při mé dobré paměti bych nemohl říci za co? Tyhle tresty dělaly z dobrých vojáků špatné, ze špatných ještě horší. To byl svět našich lampasáků, já ho nechtěl a neuznával. Když lampasák trest zdůvodňoval, tak jsem ho vůbec neposlouchal. Každý trest ve mně budil jen hněv a vzdor. Pokud jsem se někdy trochu polepšil, pak právě proto, že mi Svoboda tohle všechno amnestoval. Podivným řízením osudu právě ten den, kdy jsem měl dlouhý trest nastoupit. Žádnou vděčnost jsem ale nepociťoval, jednoduše jsem nikdy neuznal, že si tresty zasloužím. Lampasáci měli náhle prázdné vězení, což komentovali, "nevadí, ono se hned zase naplní." Brali plat za trestání záklaďáků, svému řemeslu jinak většinou vůbec nerozumněli. Je to docela pěkně ukázáno ve filmu "tankový prapor".
Ale jak to bylo s tou jeho ženou? Nikdy jsem o ní v té době neslyšel a nečetl jediné slovo. Ono jaro 1968 jsem se třeba dozvěděl, že existoval jakýsi Jan Masaryk, co údajně spáchal sebevraždu. (Na první pohled vražda, ale nové vyšetřování ten rok to nechalo dále při starém. Komunisti tam měli stále své věrné.) Náhle jsme se dozvídali něco o procesech, koncentráku v Jáchymově, ... ale i Maďarském povstání, které mělo být taky navždy zapomenuto. Co se nehodilo, nikdy neexistovalo.

Tato Irena Svobodová se ujala role první dámy a jako první zrušila bezplatné zásobování prezidentské rodiny. Trvala na tom, že bude za všechno platit, jako musí všechny ostatní rodiny. Tady měla celá ještě zbylá cenzura dobrý důvod to za každou cenu zatajit. Vždyť z toho vyplývalo jedno - co dělnický prezident, to zloděj!
Novotný se údajně divil, jak nesmyslné peníze bere, když se ujmul dvou nejvyšších funkcí. Při tom to s kamarády balil často už ve středu a jelo se na Orlík hrát mariáš. Za to bral dva vysoké platy a ještě mu nevadilo nechat si posílat potraviny k nedělnímu obědu na účet daňových poplatníků.
Žena Ludvíka Svobody se ujala dříve důležité funkce první dámy a zřejmě toho pro lidi dost udělala. Nechala prý zbourat ploty v Lánech kolem prezidentského eldoráda, které dělily ty lepší a horší oné "beztřídní společnosti" ... a starala se o SOS-vesničky.
Hlavně ale tohle její (není citát) "brambory k obědu si koupím za své peníze a nebudu je krást ostatním", musela být pořádná facka do ksichtu soudružky Zápotocké a Novotné. (Které tenkrát ještě žily, se kterými to ale nejspíše nehnulo. Po těch 20i letech v té společnosti na hradě musely mít hroší kůži.) Je docela nezasloužené, že to sotva kdo věděl, nebo bral na vědomí. Dnes bych jí tedy aspoň na mém blogu vyslovil poděkování.

Leč doba šla dále, na místo prezidenta na Pražském hradě si Brežněv po okupaci dosadil svého věrného vazala jménem Gustáv Husák. Jeho žena prý žila v Bratislavě, měla své zaměstnání a možná si o Husákovi nakonec myslela to, co v té době celkem všichni. (Že je to lump a Brežněvův přisluhovač.) Jako první dáma nikde nevystupovala, božská privilegia ovšem neodmítala. Jednou si kdesi zlomila ruku, na což by normální člověk asi nebyl dostal ani sanitku a musel si dojít do nemocnice pěšky. Pro ni poslali vládní vrtulník. Ten ale spadnul, čímž Husák ovdověl.

Přichází Olga Havlová...
Článek už je zase dost dlouhý a odbýt zbylé ženy několika větami by nebylo správné. Takže ještě jeden díl...

100 let VŘSR

6. listopadu 2017 v 21:31 | gregor moldavit
Aurora, fotky autor

Великая Октябрьская социалистическая революция - uvedena na pravou míru

V 60. letech kdosi po návštěvě SSSR napsal:
Sovětské rakety dosáhly Měsíce, ale brambory na poli se vykopávají ručně a ženy perou prádlo v řece. To jsou rozpory socialismu, které se budou prohlubovat do horoucích pekel.
Zimní palác

Vzpomínám na onen den na základní škole, kdy nás nahnali do tělocvičny na velikou oslavu. Na stěně visely dvě gigantické číslice 40. Tolik let uběhlo od VŘSR, oné slavné události, která nám přinesla svobodu, blahobyt a štěstí. Na pódium vystoupila prastará, hrbatá, vlídná, usměvavá ředitelka školy a pohádkovým hlasem, jako by vyprávěla Červenou Karkulku, nám stručně odvyprávěla onen film od Eisenštajna, kde rudí námořníci útočí na Zimní palác a zatýkají prozatímní vládu. Nic moc nového, tak jsme to měli v naší čítance už někdy ve 2. třídě. Pak přidala, že Lenin odešel a svoji těžkou práci předal Stalinovi (před kterým on ve skutečnosti varoval), že přišla 2. sv. válka, ve které bylo 7 milionů mrtvých (nesmyslné číslo, které definoval Stalin a jen to se v oné době uvádělo)... Nikdo z nás dětí by byl tenkrát netušil, že ta baba lže jak otevře hubu. Ten film má totiž se skutečností společné tak datum a místo. Pro většinu Čechů, kteří se o historii nikdy nezajímali, to tak zůstalo v pamětí. Sotva kdo by asi uvěřil, že onen boj o Zimní palác se nikdy neodehrál. Rudí námořníci se neprobojovali hlavním vchodem, ale vešli tam bez odporu levým vchodem pro personál. Nějaká ta facka při tom padla, ale nestřílelo se. Tedy až do rána, kdy na mol opilí námořníci vyšli na ulici a začali střílet do lidí lépe oblečených, kteří šli náhodou kolem. (Málem si při tom zastřelili svého velitele, který přijel drožkou v civilu.) Mimo jiné za sebou zanechali milionové škody na uměleckých předmětech a spoušť ve vinném sklepě.
Po těchto schodech postupovali námořníci k malachytovému sálu

Prošel jsem v Zimním paláci jejich cestu od vchodu až do Malachitového sálu, kde byla zatčena (legální a demokraticky zvolená) prozatímní vláda. (Její čas dobíhal za 2 týdny, kdy měly přijít další volby.) Je to slabá půlhodinka, jim to ovšem trvalo přes 4 hodiny, neboť vzali okliku přes vinný sklep. Aurora, vzdálená 2 km, vypálila ve 21:40, kdy už námořníci dávno likvidovali ve vinném sklepě lahve staletých vín a koňaků. Aurora začala jednu legendu, žádnou revoluci. Co se mi nikdy nepodařilo zjistit, byl osud holek onoho ženského bataliónu. V onom filmu jsou to baby pomalu před penzí, ve skutečnosti těm holkám bylo 19 let. Lenin ustanovil komisi, která k tomu napsala: Jedna holka byla znásilněna, jedna spáchala sebevraždu. Ostatní bolševici poslali po krátkém arestu, kde s nimi bylo dobře zacházeno, domů k rodičům. To je ovšem v rozporu s údaji z jiných zdrojů, dle kterých byly ty holky nejhorším způsobem zmasakrovány.

I mnoho jiných událostí zůstává dodnes naprosto neobjasněných, třeba onen atentát na Lenina. Kaplanová vypálil na poměrně velkou vzdálenost 3x z pistole a 2x trefila. Jenže po carském vyhnanství na Sibiři si tato revolucionářka přinesla těžkou oční nemoc a byla prakticky slepá. Dle popisu zásahů to Lenin mohl těžko přežít, zvláště když už byl v tu dobu prakticky chodící mrtvola, měl mimo jiné syfla. Lenin však už za pár dní údajně zase někde řečnil. Byl atentát fingovaný? Mimořádně zajímavý byl ale výslech Kaplanové. Nestřílela proto, že Lenin udělal revoluci, ale proto, že Lenin zradil revoluci. Na tom by něco bylo. Domnívala se, že přijde do vězení, za krátkou dobu přijde skutečná revoluce a ta ji osvobodí. Byla ovšem druhý den zastřelena.

Koho to více zajímá, ať si přečte podrobný rozbor na mém blogu z roku 2012:
http://gregormoldavit.blog.cz/1202/vrsr-13-vystrel-z-aurory
+ díly před a potom.

To podstatné:
Často se říká, že Říjnová revoluce nebyla v říjnu, Lenin se nejmenoval Lenin, atd... Zcela se historicky přehlédlo, že - Říjnová revoluce předně nebyla revoluce. Ta by totiž musela vzejít z lidu, jako třeba revoluce únorová. To tady ten případ nebyl, jednalo se o vojenský puč jedné extrémní strany.
Malachytový sál (podle zelených sloupů z malachytu)

Jak uvedeno v minulém článku, co si dělníci vybojovali v revoluci únorové, jim bolševici zase vzali. V továrnách pak pracovali pod dohledem ozbrojených čekistů, což nebylo ani za cara. Jejich životní úroveň se nezvýšila, spíše naopak. Navíc nikdo nevěděl, kdy bude zatčen a zastřelen, pokud před tím nezajde v nějakém tom leninském vězení na tyfus. Onen Gulag, založený za Lenina, aspoň znamenal šanci přežít, do té doby se jenom střílelo. Za Stalina se to rozhodně nezlepšilo. Každý druhý sedí v gulagu, každý pátý ho hlídá.

Marx měl jakousi představu, že dělnická třída nejprve vybuduje vyspělý kapitalismus a potom lid převezme výrobní prostředky. To by tedy byla revoluce, otázka proč ji v blahobytu dělat a kdo bude budovat potom? Tím, že si bude vládnout lid už nebudou války ani kriminalita, zruší se armáda i police. Všichni budou pracovat a všichni dostávat podle potřeb. Zruší se peníze... Dovoluji si vše hodnotit coby snůšku naprostých pitomostí. Dle Marxe to už k dnešnímu datu měl být ten případ.
Ve Smolném paláci, malba poněkud zidealizované společnosti.

Nuže, Lenin studoval Marxe, jeho učení se mu zalíbilo, nemínil však čekat na dovršený kapitalismus, který ve feudálním Rusku právě začínal. Prohlásil tedy jeho učení za nedokončené, které je možno dále upravovat. Nejdůležitější bod - revoluci - nedělá lid, ale jedna centrálně organizovaná strana, která lid zastupuje. Vlivem celé řady náhodných faktorů, jako třeba válka, vlak z Curychu, 50 milionů německých goldmark pro agenta Lenina, vzbouření námořníků v Kronštatu, chybných kroků Kerenského vlády... šlo by to do nekonečna, mimo jiné taky talentu menševika Trotzkého, který organizoval jak převrat, tak rudou armádu v občanské válce, se dílo podařilo. (Ještě v únoru 1917 to Lenin považoval v jeho životě za nemožné.) Jenže po takové "revoluci" taky nepřebírá vládu lid, nýbrž tato strana, v principu banda vrahů. Je zavedena "diktatura proletariátu", který by po revoluci vůbec neměl existovat. (Dle Marxe: proletář = vykořisťovaný, neboť kapitalista mu nedává plnou hodnotu jeho práce.) Už coby teorie, marxismus-leninismus, to nedává žádný smysl.

Lenin věděl jedno jistě. Pokud má uskutečnit socialistickou revoluci a svrhnout kapitalismus, potřebuje na to moc. Tepve když ji dostal, pochopil jeden základní princip: Moc není prostředek k dosažení nějakého cíle. Moc, to už je cíl sám.

Hladomoru po VŘSR padlo za oběť přes 5 milionů obyvatel, ČEKA povraždila půl milionu lidí (mezi nimi carskou rodinu), v občanské válce zahynulo na obou stranách 9 milionů. Bolševici pak vládli 70 let. Z jejich totality a chybného hospodářství se Rusko nevzpamatovalo dodnes.

Volte spravedlnost! - 2

5. listopadu 2017 v 19:23 | gregor moldavit
Jsou 4 roky po revoluci a důstojníci už zase nosí biče.
Maxim Gorkij 1921


Teď po volbách musím ještě trochu připsat k předchozímu dílu:
volte-spravedlnost

Předně je zase názorně vidět, za kolik stojí ony "preference", které si patrně každý kupuje podle chuti. Dle nich měla KSČM mít asi 14%, 2. místo, skutečně dostala 7,76%, 5. místo. Jistě je vina katastrofální volební strategie soudruha Dolejše, ale je taky znát, že tuto stranu dosud táhli voliči jako soudruh Jakeš a pár jemu podobných a ti jednoduše vymírají. Je dost pravděpodobné, že v příštích volbách se tato strana propadne pod 5% a půjde na smetiště dějin, kam dávno patří.

(Onu slavnou noc 7.11.1917, kdy Ovsejenko a rudí námořníci* (kteří v tu dobu ještě rudí vůbec nejsou, toliko vožralí) zatýkají v Zimním paláci legální prozatímní vládu, jsou poslanci všech stran ve Smolném paláci a debatují. Lenin dostane zprávu a oznámí jim, že vláda je v rukou bolševiků a jen oni teď rozhodují o dalším osudu Ruska. Zvedne se vlna rozhořčení, ostatní poslanci, kteří se domnívali, že se bude demokraticky hlasovat, mu předhazují čistou kriminalitu. (Což VŘSR taky byla!) A nyní dělají smrtelnou chybu, která má Rusko stát 70 let bolševické totality a kolem světa sto milionů obětí komunistického vraždění a hladomoru. Vstanou a na protest opouštějí místnost. (Čeští ministři tuto chybu v únoru 1948 zopakují.) Bolševici zůstávají mezi sebou a odhlasují si, co se jim hodí. (= odkývají, co se jim předhodí.) Všechno, co si ruský lid vybojoval v únorové revoluci jim bolševici tímto stranickým pučem zase berou a Lenin se stávám nejhorším a nejkrutějším carem, jakého kdy Rusko mělo. (Města, která se bolševikům vzepřela, nechával Lenin srovnat se zemí.)
Když demokratičtí politici opouštějí zhnuseni Smolný palác, volá na ně ještě posměšně Trotzki a posílá je na smetiště dějin. Pro něj od teď existuje pouze jeho "permanentní revoluce". Dějiny mu za pravdu nedaly. Nakonec šli na smetiště dějin komunisti a demokracie se vrátila.)

*(Rudí námořníci ještě vyhráli Leninovi občanskou válku a ten je potom, po vzbouření v Kronštatu, nechal postřílet. Ovsejenko byl popraven při Stalinských čistkách, Trotzki zavražděn jeho agentem v Mexiku. Stalina nejspíše oddělal Berija, Beriju Chruščov. Zlaté pravidlo říká, "revoluce žere vlastní děti".)

***
Soudruh Dolejš to posléze ještě pěkně přihnojil vyjádřením:
"Voliči tentokrát nechtěli tradiční strany a KSČM se s tím svezla."
Jak za mého dětství a mládí. Každé fiasko zavinili západní imperialisté, nezodpovědní soudruzi... a třeba zatmění měsíce, jenom ne strana sama.

Někdo by řekl, že jsem proti komunistům zaujatý a mám škodolibou radost. Tak nějak tomu jistě je, ale jak to vzniklo? Vždyť moje generace byla vychována coby nový socialistický člověk, všichni této straně bezmezně oddáni. Od malička už indoktrinováni ze všech stran a podchyceni v čistě komunistickém pionýru. Možná právě tak to vzniklo. Jak už jsem napsal, moje generace neviděla v komunistech svého nepřítele, ale oni si ho z nás udělali. Vychovat z člověka vola totiž není zas tak snadné, to se nepovede s každým. Když jsme dorostli, nebyl prakticky nikdo z nás komunistického vyznání. No a tak se to táhlo stále dále, jeden výplach mozku za druhým, všechny nepovedené. Vojna pod buzerací komunistických lampasáků (kázeňské předpisy z carského Ruska) a nakonec mě komunisti vyhodili z práce při politických prověrkách.* To je mám za to milovat? Ale jak je to s nimi i bez emocí?

*(V jedné debatě, kde komunisti vykládali o jisté práci za jejich totality, jsem jim to uvedl. Tak slevili, že "kdo držel hubu, měl práci jistou". Všichni dnešní neokomunisté, kteří nešetří sliby, musí tedy dodat, "Ano, každý zase bude mít práci jistou, ale jen dokud bude držet hubu. Pro ty, co mají vlastní rozum a charakter, náš režim nebyl a nebude.")

Pokud by někdo řekl, že to přeci už nejsou ti samí komunisté, pak se jen hluboce mýlí. To jsou ti samí! Pusťte je k moci a uvidíte. Pohleďme na ně:

Vzpomeňme na slavné výroky soudružky Semelové! Zvláště k justiční vraždě Milady Horákové. Chce někdo tvrdit, že tato osoba plánovala něco jiného než 50. léta? Její "Ona se přeci přiznala," byl vrchol zrůdnosti a lidské zvrácenosti. V Německu platí zapírání nacistických zločinů coby trestní čin a lze za to jít do basy. Na tvrdo! Zapírat zločiny komunistické je v ČR zřejmě pouhá sranda.

Co bych téhle nacistické babě přál, aby byla obžalována z čarodějnictví, třeba že létala na koštěti, byla úměrným způsobem vyslýchána a dlouho se nepřiznala. Aby při tom mohla dlouho vzpomínat na přiznání Horákové. Nakonec by si to pochopitelně stejně rozmyslela a byla očištěna svatým plamenem. (Na co tahle církev sáhne je automaticky svaté, přesně jak komunisti.) Pak může přijít Semelová číslo 2 a s cynismem vraha pronést, "No co, vždyť se přiznala."
Pokud si někdo myslí, že to jí dnes už nehrozí, pak se zase mýlí. Stačí, aby se ona a její přívrženci dostali k moci. Vzpomeňte na Slánského. Ten se přiznal po roce mučení a byl pověšen. (No co, on se přeci přiznal.) To by se mu nestalo, kdyby lidé jako on sám se byli nedostali k moci.

V Praze získala KSČM 4,6% hlasů a Semelová je naštěstí venku. Přijít o koryto poslance musí být po čertech nepříjemné. (Dostane na rozloučenou 355 tisíc, takže se celé dělnické třídě může nakonec jenom vysmát.) Nutno říci, že tento volební debakl nejde pouze na konto infantility soudruha Dolejše, ale i agresivity soudružky Semelové. Kdyby se tahle baba dostala k moci, budou z toho zase jen vyhlazovací koncentráky. Naštěstí je prozatím tohle nebezpečí zažehnáno. Může být, že právě ona mnoho voličů komunistů odradila. Politický názor asi nezměnili, ale po jejím výroku o Horákové taky nechtěli být spoluviníci na dalším vraždění. K volbám tedy třeba raději vůbec nešli.

Jenže jak je to s ostatními činiteli?

Volební program KSČM: "Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma" (Pro ty, co drží hubu?)

("Kdyby všechny státy byly komunistické, byl by na světě mír!" To nám řvali do uší už v mateřské školce v době, kdy právě zuřila korejská válka. Ta válka, kterou začala komunistická Severní Korea. Na pomoc jim přišel "čínský dobrovolník", což byl tenkrát pojem. Ten přišel právě tak dobrovolně, jako my chodili o pár let později v pionýrských krojích do 1. Máje.)

Za jak blbé ten soudruh Dolejš ty voliče považuje? To má být volební program? Body jsem rozebral v posledním dílu, klidně si mohli dát do programu, že jsou pro, aby na jaře pěkně svítilo sluníčko. Tohle mu sežere tak leda obzvláště duševně zaostalá část žactva pomocné školy.

Řečeno poctivě, tahle strana vlastně žádný program nemá! Filip, Dolejš a další se zaběhli jako kdysi Antonín Novotný, už si jednoduše dávno zvykli na své jisté platy (v kapitalistických korunách), na pitomé voliče, kteří hlasy dají bez dalšího přičinění, kterým lze předhodit poslední hovadiny a oni je budou žrát. Co zřejmě nechápou, že totálně zaspali. Po převratu byli útěchou a nadějí těch, kteří nedokázali žít v novém svobodném režimu a toužili zase po oné, pro ně krásné, totalitě. Jenže teď už nedokážou ani pořádně slibovat. KSČM se stala zcela neužitečná a zbytečná, nemá už co nabídnout ani jednoduchým komunisticky věřícím.

Jak je to s jejich tvrzením, že jsou demokratická strana? Jeden takový skutečný komoušek, člověk velkého uvědomění leč malého rozumu, mi kdysi napsal, "Ti, co nevolí komunisty, jsou zmanipulováni kapitalistickou propagandou*." Co z toho vyplývá? Inu že hlasy těchto voličů mají být neplatné. (On sám není zmanipulovaný, on je vyškolený.) Demokracie tedy ano, ale jen pro ty, co volí komunisty. 41 let se to tak skutečně praktikovalo. Vzpomeňme na výsledky 99,86%. Demokracie po komunisticku. Ráj na zemi pro ty, co drží hubu. Demokratická strana?Já jen vzpomínám na našeho politického na vojně, majora J., za Novotného. Ano, soudruzi, my máme svobodu, my máme demokracii. Každý může jít k volbám a svobodně volit KSČ. Kdyby ji někdo nechtěl? Jo tak s takovým bychom museli...

*(Mimochodem, existuje kapitalistická propaganda? Kapitalismus je, když švec ušije boty, prodá, za peníze si koupí u řezníka maso a ten za ně u kováře sekerku na kosti... Je nutné na to dělat propagandu? Kapitalista bude klidně manipulovat reklamou voliče zboží, aby kupovali to jeho. Na propagaci kapitalismu ale nemá žádný zájem. Ten tady je a bude i bez propagandy.)

Takže dále. Tahle strana žije čistě z nespokojenosti určité vrstvy obyvatelstva a prodává jim iluze jiné, lepší cesty. Existuje ta cesta ale skutečně? Jo, podívejte se na Venezuelu. Ta se po ní vydala. Ptal jsem se jednoho jejich činitele, jaký je cíl KSČM. Prý socialismus. Plánované hospodářství? "Ano, když dostaneme jednou většinu." No dobrá, ale pak o sobě nemůžou tvrdit, že jsou demokratická strana. Plánované hospodářství, to znamená znárodnění, jinak ho nenastartujete. I kdyby KSČM dostala absolutní většinu, pak podniky pořád nepatří lidu, ale mají své majitele kapitalisty. Můžete je přinutit, aby je prodali státu, ale jak je chcete zaplatit? Tedy zase jako naši tátové - s puškou před továrnou. (Co tam v tom únoru dělali? Bránili ve vstupu majitelům firem.) Jenže ti nemohli nikdy vzdorovat armádě, nebo policii. Tyto dvě složky (ministři L.Svoboda a V.Nosek) už měla KSČ před tím pod kontrolou. Takže i kdyby KSČM dostala nadpoloviční většinu, ze slíbeného socialismu nic moc nebude. (Naštěstí, jinak zase budete stát 2 hodiny frontu na kilo jablek, jako já s matkou v dětství. Viděl jsem jakýsi oběžník z roku asi 1950. Přijmeme vysokoškolského profesora. Podmínka, dělnický, nebo rolnický původ. Vzdělání? Stačí obecná. Čeho je bolševik schopen,když se dostane k moci, to si dnešní mladý člověk asi neumí ani představit.)

Ale řekněme, že se to všechno povede. Bude KSČM stále ještě demokratická? Dovedete si představit, že by v roce 1952 byla k volbám připuštěna strana agrární a další? Tenkrát bylo skutečně hodně lidí, kteří na tuhle novou cestu věřili, (což dnes není!) ale že KSČ by byla odvolena, to je snad jasné. (= Její předáci postaveni před soud za masovou vraždu a otrokářství.) Tedy: jestliže jednou zavedete plánované hospodářství, nemůžete už nikdy skutečné volby připustit.

Závěrem: snad tahle strana půjde v příštích volbách pod 5% a bude pokoj. Lidi si musí uvědomit, že z nebe nic nepadá, že komunisti totálně selhali a zkrachovali a pokud se někomu nelíbí ten kapitalismus, pak ho musí nějak pozměnit, naučit se s ním lépe zacházet. Byl to nakonec kapitalismus, kdo udělal Evropu a Evropany bohatými.

Nějaký mladý revolucionář by možná vytasil, "vstanou noví bojovníci!"
Jistě vstanou, ale ono jich bude pod oněch 5 % a proti nim zase vstanou bojovníci opačného názoru. V příštích desetiletích už bych nějaké socialistické revoluci ve smyslu Lenina žádnou šanci nedával. Budujme raději vyspělý kapitalismus.