Říjen 2017

Levné peníze, aneb "mí house, mí cástle" - 7/7

15. října 2017 v 21:00 | gregor moldavit


Vlastní domek? Za kolik?

Jelikož se s problém vylidňování roztrhl pytel, musím u toho ještě zůstat.
V posledním časopisu KVĚTY (30/2017) byl k tomu článek. Vymírající vesnice i města. Byla ovšem uvedena taky jedna výjimka, obec Neratov v Orlických horách, která naopak na počtu přibyla. V roce 1989 měla 2 obyvatele. (Vymírání tedy nezačalo s pádem komunistů!) Nyní, zásluhou faráře*, jich má 60. (Náboženská komuna?)
Tomu rád věřím. S majetkem, který církev od státu dostala, nemůže být těžké dělat zázraky. Jenom mě napadlo, jak bych asi dopadl já, kdybych si v té vesnici koupil domek? (Myšleno všeobecně, nikdy jsem tam nebyl a nikoho neznám a neosočuji.) Třeba by mě vlídně přijali s tím, že mi to vysvětlí. To už ale zkoušeli věřící katolíci, komunisti, jehovisti... a nikdo neuspěl. Tady pak přijde takový efekt, že se začáteční přívětivost začne měnit v agresivitu. Tolikrát mi to věřící vysvětlil a já to pořád nechápu. Zato přijdu do pekla, nebo si se mnou dělnická třída poradí. (V řeči komunisty: poradit si s někým = zavraždit ho.) Mně totiž může každý vykládat co chce, já jim nikdy na žádnou jejich bohoslužbu nepřijdu. (Moje zkušenosti s touto, či onou vírou už jsem uvedl dříve.) Jeden Polák mi po převratu říkal, že nebýt u nich na vesnici katolického náboženství se stalo skutečně životu nebezpečné. Možná by ti lidé ani moc nenamítali, ale nakonec je tomu vždycky tak, že věřící jde na odstup**. Kdo věří, jako by věděl. To mu dává pocit, že je těm ostatním nějak napřed a člověk to nakonec dostane znát.

*(Tady v televizi ukazovali jednoho německého faráře, který se vydal misionovat die gottlose Tschechen. Prý je úspěšný. Naučil se česky a nějak tam ty lidi přesvědčil. V pořadu vyprávěl, že už mu na mši přijde i 60 lidí. Pokud se jedná o tuto obec, pak tedy všichni. Buď tam prodává zázraky, nebo slivovici.)

**(Ježíš vstal z mrtvých, odhrnuli kámen, on tam nebyl. (Jeho tělo se tedy muselo zároveň i odhmotnit.) 40 dní ještě žil, pak šel do nebe... Věřící je přesvědčen, že tohle všechno, tyto "historické skutečnosti", ateista neví, jinak by... Nakonec ale stejně usoudí, že ateista jenom tak pivo, víc nechápe... To všechno jsem zažil. Týká se právě tak víry komunistické. Hlasem biblického proroka burcuje uvědomělý soudruh lid. "Probuďte se!" Načeš poučným hlasem vykládá své marxistické omyly odpovídající době kolem 1900. Kdo to nechápe je blbej, s takovým si ... jak už řečeno. Mám jednoduše strach z věřících.)

Nějak nevím, co se v té české zemi děje? Když si člověk pustí ČT pak na něj vypadne nějaký podivný typ, který záhrobním hlasem vykládá, "tady se zjevila matka bóží, i svatý otec se sem přišel poklonit, tisíce lidí se ročně přicházejí, aby se upevnili ve své víře..." Viděl jsem v životě nejméně tisíc kostelů, katedrál, mešit i antických chrámů, ale ne abych se posílil ve své víře na nějakého Hefaista a jeho kovárnu v jícnu Etny. (Do toho jsem taky jednou koukal, žádná kovárna tam nebyla!)

Zmiňuji často Němce, pochopitelně, už skoro 50 let mezi nimi žiji. Po 2. válce bylo těžké najít v Německu dvě cihly na sobě. Tihle Němci pochopili, že v totální válce totální porážka, plivli si do dlaní a začali dřít. Jak by byli dopadli, kdyby místo toho začali brečet, jak bylo za Hitlera krásně, začali se modlit ke všemožným bohům a utíkali volit nacisty? Přesně tak mi ale připadají dnešní Češi, když se podívám na nějaké fórum v internetu. Jak tenkrát byla levná voda, práci měl člověk jistou... Jo, ale ono se to taky dodnes v těch Čechách splácí.

Ti důchodci, kteří s tím časem mají co dělat, na to doplatili pětinovou rentou třeba té rakouské. My, dnešní staří, jsme se ovšem do toho komunismu (koho to baví, ať tomu říká jinak) už narodili, napáchala ho generace našich rodičů. Nikdo se nás neptal, jestli se nám líbí, jenom ultimativně požadovali, abychom jásali a tleskali. Ale splácet ho přesto musíme a budeme do smrti. (Já jsem z toho napůl venku, splácím jen DDR, větší část Německa byla naštěstí kapitalistická. Jak vyjde český důchodce s 10 tisíc Kč měsíčně, to je pro mě záhada?)

V článku v květech byla zmíněna i ona možnost osídlení imigranty. (Mám v posledním dílu.) Psáno konkrétně, "prověřenými křesťany". Tak jestli chce někdo zase prohrát ve Štrasburku nějaký ten milion, jen tak dále. To je rasová a náboženská diskriminace! Jistě bych se nikdy nepřistěhoval do vesnice, kde žije 60 obyvatel a 60 jich je v neděli v kostele. Kdyby mi ale starosta poslal písemné odmítnutí, že nejsem členem žádné křesťanské církve, patrně by mi to nedalo vysoudit si z toho nějaké to jmění.
Co se týče imigrantů z Afriky, tedy ti se nedají jednoduše přidělovat. Jak už jsem napsal, tihle migranti nepřišli do Evropy, aby orali česká pole. Tady kolem (v Bavorsku) bylo v roce 2015 všude po vesnicích plno černochů. Všechny opuštěné ruiny se opravily, aby je bylo kam ubytovat. (Zatímco německým žáčkům padají školy na hlavu a na opravu nejsou peníze. Inu vládne svazačka Merkel, postižena komplexem biblické Evy.) Tyto domy už jsou zase prázdné. Migranti chtějí do měst, kde mají anonymitu pro svoji činnost.

Rovněž tam bylo uvedeno, že až polovinu příchozích na vesnice tvoří důchodci. Jak vidno, není to tedy jen moje utopie. Je ovšem možné, že se jedná o chalupáře, kteří se na zimu zase vracejí do města.

Češi nejsou s tímto problémem zcela sami:
https://www.novinky.cz/ekonomika/451415-na-sicilii-prodavaji-opustene-domy-za-jedno-euro.html

***
Stavební spoření? Zkušenosti pro dnešní mladé.

Měli jsme ho ve firmě dlouho všichni, než... Pracující měsíčně odepisoval část úspor z daní a jednou ročně měl nárok na příplatek od státu. Takže se to celkem vyplatilo i když člověk stavět nechtěl. Za 7 let dostal takový paklíček peněz, který se dal hezky probendit. Jenže jak v tom kapitalismu sílily pokrokové levicové strany, jak byly ty socialistické jistoty stále krásnější, tak bylo stále více těch, co se na práci vykašlali a tak stále rostly daně a ubývaly různé výhody pro ty, co byli ještě ochotni živit se prací. (Když totiž levice začne dávat chudým, tak oni být chudí nepřestanou, jenom jich bude stále více!) No a tak jsem taky jednou místo příplatku dostal ujištění, že vydělávám dost, čímž ho nepotřebuji.*

*(Vlastně tomu tak bylo celý můj život od dětství do teď, když se přidělovalo podle potřeb. Buď jsem byl příliš chudý, než abych potřeboval hmotné statky, které potřebovali ti lepší lidé naší beztřídní společnosti. Už když jsem dorůstal do nového socialistického člověka, byl seznam věcí, které nepotřebuji, velmi bohatý. Posléze stačil toliko obyčejný plat a já byl zase příliš bohatý, než abych potřeboval příplatek, na který jsem měl nárok. Kdykoli se dávalo podle potřeb, tak jsem nedostal nic, toliko ujištění, že to nepotřebuji. Když jsem chtěl trochu do světa, bylo nutno zažádat o devizový příslib. Každý socialistický občan směl (ovšem ne musel) dostat max. třetí rok. Jenže já znal pár lidí, kteří ho dostali každý rok a masu těch, (mezi ně jsem patřil já), kteří ho nedostali nikdy. (Jedni potřebují vidět moře, druzí to nepotřebují.) Takže, lidičky, až budete budovat společnost, která dává podle potřeb, tak se mnou tedy nepočítejte!)

Rok před odchodem do důchodu jsem zase měl dostat mé úspory ze stavebního spoření, leč nedostal. Prý jsou úroky nízké, aby banka neprodělala, musí si peníze ponechat ještě 2 roky. Zcela legální, u stavebního spoření není doba vyplacení garantovaná koncem doby smlouvy. Tedy slíbena je, však toliko ústně! (Ále, zatím to všichni dostali.) Ve smlouvě písemné to nestojí. Ten typ měl ještě tu drzost mi hned nabídnout další smlouvu. Prý aspoň 90€ měsíčně. Nakonec prý to dělá 5,5%, to jinde nedostanu. To už nebyla žádná poloviční pravda, nýbrž 100% lež. Navíc bych se musel zbláznit začít spořit, když právě dům kupuji. Na to spoření byla 3%, ale jak řečeno, příplatek od státu ve skutečnosti žádný, odepisovat z daní coby důchodce nesmysl a k tom přijdou poplatky (které si banka může kdykoli zvýšit) a počáteční poplatek 5%. Při jejich výpočtu 5,5% je tento poplatek nakonec z vyplacené sumy patrně odečten, ale takovým způsobem, jako by si ho skutečně brali při vyplácení peněz. Jenže oni vám ho stáhnou z konta druhý den po podepsání smlouvy. Tyto sumy v rozmezí až 10 let nelze počítat 1:1. Takže všechno lež a podvod. To bych chtěl říci mladým. Než podepíšete stavební spoření, všechno bedlivě prozkoumat a propočítat. Při pochybnostech raději šetřit normálně a na stavbu vzít hypotéku.

***
Práce na černo?!
Jak to vypadá s takovým polokradením, tedy prací načerno? Někdo si pozve řemeslníka, ale nedá při tom vydělat soudružce Merkel? (Která si na každém hřebíku v pozadí pěkně přikrádá.) Už když jsem bydlel na činži, byl můj byt občas modernizován, ale vždycky v sobotu a bylo jasné, že to všichni dělají mezi sebou.

Kdybych byl postaven před soud za práci na černo, ať už moji, nebo odemě placenou, a kdyby mi zapírání nebylo nic platné, byl bych ráno za úsvitu zastřelen. Odpracoval jsem na černo nekonečně mnoho a prakticky všechny práce na našem domě tady v Bavorsku byly taky provedeny na černo. Jedno přiznávám, problémy se svědomím určitě nemám. Jenom výdaje na asijské hosty soudružky Merkelové za rok 2015 a 16 jsou odhadovány na 50 miliard €. Dobrovolně jí na její šílenství nikdy přispívat nebudu!

Před pár lety to odborně vysvětlil jeden německý profesor ekonomie, patrně na zakázku vlády. Škody do státní kasy dělají asi 3 miliardy € ročně. (Jak to vypočítal je mi záhada, nejspíše si to číslo jednoduše vymyslel. Vládu tím možná omámil, mě tedy vůbec. Ono se to spočítat nedá.) Jenže kdyby prý lidi měli všechno platit firmám a k tomu DPH, pak by mnoho práce nebylo nikdy provedeno a Německo by vypadalo jako po válce. Řečeno tedy trochu poctivěji, tak mezi námi, kdyby lidi neobcházeli zlodějské daně stanovené nezodpovědnou vládou, která místo hospodařit jenom utahuje šrouby, pak by se to tady dalo akorát zabalit! Jak to vláda dělala v 50. letech, kdy ještě DPH vůbec nebyla? Je to stará zkušenost, že zvyšování daní najednou začne přinášet do státní kasy méně než před tím. Např. proto, že firmy přenesou výrobu do jiné země, nebo na daně zkrachují. A z práce, která nemůže být provedena, protože na ni nejsou peníze, státní kasa taky nic nemá. Zvýšené daně dokážou zruinovat celé hospodářství.

No a moji sousedi to nedělají nějak jinak. Většinu prací si pochopitelně děláme sami, každý má doma nářadí všeho druhu a starousedlíci i skutečné stroje. To zakázáno naštěstí ještě není.

Ono už to začalo stěhováním, jak na to? Za léta se nahromadilo mnoho haraburdí a cesta je daleká. Co jde prodat, to prodat, ale toho je málo. Starý nábytek, staré učebnice, sportovní vybavení, ... to se těžko prodává. Pár dní se tedy jezdí na šrotiště a vyhazují po desítkách kg krásné a cenné věcičky, které měl člověk docela rád, leč do hrobu si je nakonec taky nevezme. Jsou nějaké instituce, které zdarma demontují nábytek a odvezou si ho na charitu. Dělají často nezaměstnaní, jako práce veřejně prospěšné. Pak tam byla banda Poláků, kteří žili tak nějak pololegálně a dali se najímat. (Polák je veliký vlastenec, leč ne zase natolik, aby žil v Polsku.) Ty jsme najali na stěhování. Půjčil jsem si náklaďák Eurocar, který můžete vrátit zase někde v jiném městě. Oni rozebrali a naložili zbylý nábytek, co se nevešlo jsme dali na hromadu, kterou si rádi vzali. Já vyjel s náklaďákem, žena s napakovaným osobákem. Tak jsme opustili Porýní na věčné časy a večer stáli na dvoře našeho Bavorského gazdovstva. Tady už čekalo pár mladých kluků a pomohlo vyložit. Auto jsme hned odevzdali v blízkém městě, bylo půjčeno na jeden den. Stěhovací firma by byla stála nejméně o jednu nulu více. Na těžké práce v prvním čase jsem taky najal pár kluků z ČR, pochopitelně na černo.

Už je to pár let, od té doby pracuji 7 dní v týdnu a pořád ještě nejsem hotov a nebudu nikdy. Dům i zahrada prokoukly, mám krásnou úrodu zeleniny a topím vlastním dřívím, čímž levně žijeme. Myslím, že je to tak správně.

A co když jednou už nebudu schopný ty práce zastat? Už jsem to tady napsal. Co když tohle a co když támhleto, (Bedenkenträger), co potom? Poznal jsem lidi, kteří si mohou dát na hrob nápis:

Tady leží člověk, který pro jistotu zatím neudělal nic.

Co bude, to se uvidí, zatím schopný jsem a pracuji.

Konec