Srpen 2017

Levné peníze, aneb "mí house, mí cástle" - 3/?

30. srpna 2017 v 9:11 | gregor moldavit

Domky cizinců na Kanárských. Mnoho z nich je na prodej.
Než přišli turisté, nežili tam ti místní zrovna v luxusu.
Dnešní vesnice

Díl 3. Vlastní domek? Jak se domluvím ve Španělsku česky?

V 60. letech se silně rozmohlo, myslím hlavně v Anglii a Německu, koupit si na důchod vilku někde na jihu Španělska, nebo Itálie v nějaké k tomuto účelu postavené vesničce. V ČSSR to nejspíše ten případ nebyl. Jak jsem napsal, český důchodce, který by byl zůstal někde v cizině, dostal titul "vlastizrádce" a přišel o důchod a jeho majetek na území ČSSR by byl propadl státu. (Proto je vláda pak v 70. a 80. letech tak ráda pouštěla k dětem emigrantům. Ti lumpové se avšak zase vraceli, ač napakovaní západním zbožím, které opětně budilo závist těch, kterým z rodiny zatím nikdo neemigroval!)

Vznikla celá stavební industrie, která se specializovala na taková sídliště někde u moře na jihu a pohledný domek byl už třeba za pouhých 30 000 DM. (V tu dobu stál průměrný osobák 10 000 DM.) On byl ale také odpovídajícím způsobem levně postavený a k tomu ještě okradený. (Když už jsem to zmínil, tak mě napadlo věnovat kradení ve stavebním sektoru třeba část příští, finanční, kapitoly, jako tahle bude o domluvě v cizině.)

Vydat se někam na jih mělo pro Angličana, kromě vidiny vlastního domku a teplíčka, ještě i ekonomický důvod. Libra totiž neustále ztrácela na hodnotě, ceny tím rostly a důchodce tím přicházel o své úspory na stáří. Za nějakou dobu mu důchod třeba sotva stačil na činži. Takže se takový manželský pár nechal přesvědčit, že své úspory vrazí do vlastního domku a pak mu penze už postačí na spokojený a levný život v teplém kraji. V principu na tom něco je (my se ženou konečně jednali podobně), ale ...! Ne každý člověk může jít na stálo někam do cizí země. Všeobecně tady byly zkušenosti tak špatné, že za pár let tahle móda stěhování zase přestala. Co se s těmi sídlišti stalo nevím, ty domky stejně nebyly stavěny na věčnost. Ti lidé tedy za sebou spálili mosty a odstěhovali se do takové vilky ve vysněném teplém, krásném kraji. Byli to kolikrát lidé, kteří toho ani v životě nikde moc neviděli a nyní se tedy ocitli v cizí zemi a cizím klimatu, mezi obyvatelstvem jiných zvyků. Agenti, kteří jim vykládali o teple v zimě říkali pravdu, leč takovou tu poloviční, kterou už jsem kritizoval u komunistů při naší výchově v 50. letech. Oni jim totiž neřekli, že v létě jsou tam naopak strašná vedra, z výtoku vodovodu jim lezou mravenci, v zahradě třeba škorpioni a hadi, okna jsou jednoduchá, takže když u souseda štěká pes, jako by byl v jejich domě... Většina tedy svého rozhodnutí litovala, nedokázali si zvyknout a vzpomínali jenom, jak to bylo krásné tam doma.* Manžel zemře, babička zůstane sama a jenom vzpomíná na krásný život na okraji Londýna, nebo Berlína, žije v minulosti, ne přítomnosti. Píše dětem, ať ji aspoň navštíví, ale ono je to poněkud z ruky.

*(Mnoho z těch starých v ČR, co vzpomínají na zlaté komunisty, si často neuvědomuje, že jim spíše chybí ono tehdejší mládí. "Tenkrát byly kvalitní potraviny, dnes je to okradené svinstvo..." Ale vůbec ne, jenže mladému, věčně hladovému člověku, chutná vše intenzivněji, než starci se zubní protézou. Moje babička zase bědovala, jaké že to bylo máslo a rohlíky za 1. republiky, tohle komunistické svinstvo že se nedá žrát. Ona měla ovšem dávno zkažené zažívání. Atd...)

Co potom? Domek prodat a jít k dětem? To je kolikrát dost těžké, ona skutečná "babička" není vždy zrovna taková idyla, jako ta na Starém Bělidle. Už vůbec ne, když děti mají zase děti a bydlí ve 3+1. Navíc, jak prodat ten domek, když už půl vesnice vymřelo a jejich domky, napůl rozpadlé, tam s nápisem "na prodej" stojí už několik let? Místní se tam nenastěhují a krajané už zájem ztratili. Neudržovaný domek této mizerné kvality, na konci světa, už stejně žádnou cenu nemá. Také na Kanárských, kde jsme se byli poohlédnout, bylo mnoho domků v takových sídlištích na prodej a žádný z těch starších zrovna nebudil důvěru.

Tohle je potřeba si pořádně předem rozmyslet. Platí i pro pohyb uvnitř vlastní země. Vzpomínám, jak můj otec měl před důchodem a začal fantazírovat. Najde si nějaký opuštěný hrádek, na kterém hledají kastelána, nechá si narůst dlouhé vousy a bude v něm bydlet a vodit turisty. Byl tím celý nadšený a pořád to vykládal. Proč ne? Nějaké řeči uměl, znal kulturu a historii a na tohle by se hodil. Leč měsíce a roky plynou a on je pořád v tom činžáku, kde si neustále stěžuje na hlučné sousedy. Tak co je? "Ále, ona...", a svede to na matku, ta že by tam nešla. Docela určitě ne, ale to si mohl spočítat předem.* Jsou lidé, kteří žijí tam, kde se narodili a tam také umírají. Vykládat, jak na cimbuří vídávána byla Bílá paní, to by mu šlo, ale objednat stěhovací náklaďák a jít z Prahy navždy kamsi na vesnici? To by byl nikdy neudělal. O tom už jsem psal ve spojení s emigrací. Rozhodnutí je pevné a neměnné, emigruje se! Jenže letos to venku vypadá na déšť, ještě bychom zmokli. Takže to odložíme o rok, pak uděláme zase poradu a zdůvodníme, proč se to odloží o další rok. (Za 10 let je z toho vlastenectví, oni nezradili.)

*(Nějak jsem si uvědomil, že s touto generací se snadno budovaly "růžové zítřky". Ono bude všechno až jednou a oni si zvykli a v tom světě budoucnosti žili. Pak dorostla moje generace a došlo k těžkému konfliktu. Trvali jsme na svém, že chceme svobodně cestovat a sice teď a ne až jednou = nikdy. Ony rozhořčené výkřiky, "Já taky nikdy neviděl moře, já nikdy neletěl letadlem a jsem šťastný přesto," jsme odmítli. My to k našemu štěstí chceme! Nový socialistický člověk se nevydařil! Mimo jiné i tohle, tedy povstání moji generace, pak vedlo k roku 1968 a Pražskému jaru.)

Když už jsme v té psychologii - nemá taky cenu cokoli podnikat, když jeden v páru je celý nadšený a druhý naoko přikývne, nikdy by se ale nepohnul. I kdyby nakonec šel, je výsledek jasný. Při každém problému pak ten první uslyší, "Já říkal(a), že nikam nemáme chodit, teď to máš!" A potíže nezbytně přijít musí, začínat někde znovu znamená překonávat překážky. Už to stěhování není sranda. V tomhle věku už má člověk nějaký majetek a ten buď vyhodit, nebo nákladně transportovat. (Jak na to nejlépe, jak jsme to udělali my, taky napíšu.) Jinak Němci říkají, "2x se přestěhovat je jako 1x vyhořet."

Dále je nutno si rozmyslet, jak budu od těch místních přijat? V Německu a tady teď v Bavorsku to rozhodně nebyl problém. Mám ale coby Čech trochu jiné zkušenosti odjinud, leč do toho vosího hnízda tady píchat nebudu. (Všichni jistě víte, že každý obyvatel Zapadlé Lhoty dobře ví, že Pražák = blbec. No a dále si sami dosaďte třeba ještě jiné končiny, kde neradi vidí někoho od jinud.)

Co si zřejmě mnoho z těch vyvandrovalých nějak neuvědomovalo, že v té zemi se mluví jinou řečí. Oni všechno vyřizovali s architektem a všemi agenty ve vlastní mateřštině. I jejich sousedé v tom sídlišti mluví jejich řečí a vše je v ní tam taky napsáno. Jiné už to je náhle na úřadě, u doktora, když přijde řemeslník... Ti lidé tam kolikrát žijí roky, ale vůbec se řeč místních nenaučí. (Zažil jsem konečně taková ruská, turecká, či polská sídliště v Německu.) Možná mi to nebudete věřit, ale jsou lidé, kteří cizí řeč ani nechápou. Když neslyší svoji mateřštinu, ještě v dialektu rodné vesnice, pak jednoduše nerozumí a vůbec neberou na vědomí, že ten druhý nerozumí jim. Dělat na ně posuňky nemá cenu, oni nechápou ani ty.

Jestliže je někomu 60 let a ovládá pouze svou mateřštinu, tak už se nikdy žádnou cizí řeč taky nenaučí. (Představa, že "však když už tam bude, pak to přijde samo" je blbost.) Navíc, mám zkušenost, že takovým lidem taky nic nedojde. Někde v cizině třeba chce koupit cosi v krámě a několikrát opakuje ono slovo ve své řeči, v představě, že když ho řekne 10x, pak to oni přeci musí pochopit. Ještě si při tom sám pro sebe nahlas říká, "copak jsou všichni natvrdlí?" Vůbec ho nenapadne si předem zjistit tento výraz v řeči místních a jaksi nechápe, že třeba španělský prodavač ten německý výraz skutečně nezná.

Možná jste zažili, že do české hospody přijde Němec a začne si tam ve své mateřštině poroučet a klást dotazy. Jednoduše se chová, jako by místní měli povinnost se jeho řeč naučit. To budí nevoli, můžu vás však ujistit, že trochu jednodušší Čech, který neumí jinak než česky, se v cizině nechová vůbec jinak. Zažil jsem ledacos...

Jedna Češka emigrantka požádala dva Němce, vracející se z Prahy, jestli by jí nepřivezli matku? No dobrá. Byl jsem náhodou zrovna tam, když dorazili. Řidič mercedesu si utírá pot a říká mi: "Ona celou cestu bez přestání mluví a furt něco vykládá."
Otočil jsem se na ni, "Copak nechápete, že ti lidé vám nerozumí?" Mávla nademnou rukou jak nad blbečkem. "Však voni rozumí. Jenom na jednom místě jsem jim řekla, ať odbočí, že jim ukážu jeden hrádek a pak zase pojedeme dále. Oni zase jen řekli, jo, ale neodbočili." No a pak dále celou dobu mluvila na všechny Němce spokojeně česky.

Stojí starší paní v Budapešti a řve a řve... Lidé se ptají, co že se stalo, leč ona nerozumí maďarsky a oni neznají její řeč. Pár kolem to zkusí německy či anglicky, marně! Až jde kolem skupina českých turistů a ti rozumí její, "já jsem se ztratilááá, bééé".
No to přeci nic není, v jakém že bydlí hotelu?
"Nevím!"
Z jakého zájezdu, jaká společnost...? Stále stejná odpověď.
Naštěstí paní zná své jméno a svoji adresu v Čechách. Dovedou ji na policii a ta obvolává všechny hotely, které pro zájezdy přicházejí v úvahu, až v jednom její jméno najdou.

Mimochodem - pokud umíte jenom česky a cokoli podobného by se vám stalo, tedy policie a červený kříž má tlumočníky na všechny možné řeči. Já sám jsem byl takto v Německu veden a párkrát v noci mě policie vytáhla z postele, že tady na dálnici byla nehoda s českým kamionem. (V jednom případě tam byl nějaký polda začátečník, nevěděl jak dál, tak jsem to převzal a vedl výslech za něj.)

Kdosi se snaží jedné osobě v Německu říci jedno slovo, leč ona nerozumí. Nabídnu ho anglicky, ale je jasné, že tímto směrem ne. Takže česky, slovensky a rusky. Jenže ona se vůbec nepokouší něco pochopit a jenom dále nekompromisně požaduje: "po polski, po polski..."

Pro takové lidi jistě není radno vydat se někam na vlastní pěst. Jeden další příklad za mnoho jiných:
Jdu tak jednou centrem Frankfurtu, podél chodníku se plazí prastaré embéčko s českou značkou, za ním dvoukolák s rezavým železem. (Náklad neupevněn.) Vevnitř 4 Cikáni v mračnu kouře. (Jak to tihle lidé vůbec zdravotně vydrží, ještě jsem snad nepotkal jednoho z nich, který by právě nekouřil?) Ten vpravo se lidí cosi ptá, ti nevědí. Dojedou ke mně, "Mnichov?".
Vysvětlím jim česky, že se musejí dívat na cedule, kde je napsáno "München". Dívají se na mě tázavě dále. "M, U-umlaut, tedy s dvěma tečkama, ..." Vůbec nechápou, je na mně, abych pochopil. Vykládat jim co se jak píše, to už zkoušeli kdysi jiní. Je stejně nějaký München nezajímá, tam oni přeci nechtějí, oni hledají Mnichov. Ti lidé nevědí, že v cizí řeči se i město jmenuje jinak. Uvědomuji si, že tohle jim nevysvětlím. Tak ať dále hledají Mnichov, který v Německu vůbec není.

Kdo je často na cestách pochopitelně takové zásadní problémy nemá. Přesto je občas i sranda. Se ženou jdeme první večer na Kanárech nakupovat. (Máme ubytování soukromě i s kuchyňkou.) "Máslo." Hm, teď si nevzpomínám, zkusím to italsky, "buro". Jenže španělsky to slovo znamená "osel". Kdo není padlý na hlavu, ukáže jak něco maže na chleba a je to taky jasné. Když to ale v takovém turistickém krámě řeknete německy i anglicky, tak pochopitelně taky rozumí. (Koho to zajímá - španělsky mantequilla)

Ještě strašnější je, když někdo nezná ani svou mateřštinu, toliko svůj dialekt bavorský, nebo třeba hanácko-kladsko-slezský. Tímto se pak pokouší domluvit s obyvateli Gibraltaru. Jednou jsem kdesi chtěl pomoci jakémusi mentálně zaostalému Němci, který se marně pokoušel o domluvu. Leč mluvil tak silným dialektem, že jsem mu nerozuměl taky. On řekl pohrdavě na moji adresu, "Du nix deutsch?" Sdělil jsem mu příkře, že "Nixdeutsch" je pouze on a patří nazpět na základku, aby se naučil aspoň vlastní mateřštinu.

Taky na cestách neškodí vědět, kde se vůbec nalézám?

Opouštíme jižní pobřeží Sicílíe a klesáme na přistání na Maltě. Žena vedle nás se otáže manžela, "Co to je za zem pod námi?" Ten se podívá znalecky na moře a informuje, "Francie". To je pochopitelně drobná maličkost, ale zažil jsem, že lidé skutečně ani netušili, v jaké jsou zemi.

Jedna Řekyně mi vyprávěla, jak dělala turistickou průvodkyni na ostrově Korfu. Loučil se s ní starší pár, dostala trinkgeld a ujištění: "Bylo to tu pěkné, příští rok přijedeme zase k vám do Itálie." (V tu dobu ještě nebylo €, ti lidé měli celou dobu v ruce drachmy a ne liry.)

Ale zažil jsem i 2x neuvěřitelnou blbinu od kapitána letadla. (Vzpomněl jsem si při tom na jeden náš výrok ve svazarmu, "Pilot, to je fyzicky zdravý primitiv".) Letíme na Tenerifu, pod námi je Lanzarote a vidím jak nalétáme Fuerterventuru. Kapitán hlásí, "pod námi je Gran Canaria". Nějakým zázrakem jsme ale nakonec Tenerifu dosáhli, já myslel že to posadí do moře.
Přistáli jsme v San José v Kostarice, náš Boeing 767 roluje a přijde hlásání, "... místní čas je 8 hodin večer...". Část pasažérů, mezi nimi já, se hlasitě táže, jestli se pan kapitán nezbláznil? Jsme prakticky na rovníku a kdyby tu bylo 8 hodin, musela by být tma, jenže tady se teprve blíží večer. Pan kapitán by si mohl uvědomit, že má hodinky nařízené na Německo.

Trochu jsem odbočil, na tohle téma bych mohl vyprávět mnoho, leč už je to zase dost dlouhé, takže příště...

Levné peníze, aneb "mí house, mí cástle" - 2/?

22. srpna 2017 v 21:29 | gregor moldavit
Bavorský soused mě pověřil vypěstovat "Bamberger Hörnli"! Prý stojí v krámě 5€ za 1kg. Opékali jsme na české straně buřty na klacku a tyhle brambory i obyčejné jsme zahrabali do popela. Chuťově se trochu rozlišují. Jenže kdo je má jinak jakým způsobem připravovat? Ať si je tedy ten soused sní sám!
Mimochodem, tak nějak vypadaly ty brambory, co přivezl Kolumbus z Ameriky.

Brambory obyčejné jsou nejspíše lepší. Moje baští a pochvaluje celá ulice.
Ještě někdy o bramborech dopíšu další díl: erteple-3-o-zlem-brouku-bramborouku

1. díl: levne-penize-aneb-mi-house-mi-castle-1

Vlastní domek? Kam?

Když jeden kamarád v NSR, asi v půlce 60. let, kupoval dům pro svoji rodinu, lidé mu říkali, "To už je pozdě! Pozemky šíleně zdrahly, to už se teď nevyplatí. Dům se měl postavit v 50. letech."
Ceny za m2 v Německu sice skutečně s hospodářským zázrakem explodovaly, ale to se pochopitelně odrazí i na činžích a cenách bytů. On jim na to říkal:
"Ještě za sto let se vyplatí koupit vlastní dům."

Jedno z mála proroctví se kterým souhlasím.* My se ženou koupili náš dům v pokročilém věku, když jsem šel do důchodu. Je to dům z roku 1960, plně podsklepený, pevný suchý, na relativně klidném místě**, byl ovšem nutný zrenovovat a modernizovat. To musí člověk vždy zakalkulovat a kolik to nakonec bude stát je těžko odhadnout. Většinou více, než by člověk tak myslel, to už je takový kosmický zákon. Z toho důvodu jsme vzali část na hypotéku, abychom měli peníze na okamžité investice. Ty taky byly potřeba. Mimo jiné ovšem tady byla ta okolnost, že úroky byly velmi malé. Měli jsme peníze uložené na 4,5% a hypotéku dostali na 2%. Místo nadávat na úroky a verbálně střílet bankéře, žít v minulosti, či budoucnosti, je lepší vycházet z reality v přítomnosti a, jak se říká, "udělat z dané situace to nejlepší".

*(Jinak s prorokováním pozor! Erich Honecker řekl cosi podobného: "Ještě za sto let bude stát Berlínská zeď." Padla asi 2 týdny potom.)
**(Absolutně klidné místo v Evropě těžko najdete. I na vsi máte štěkání psů, kokrhá kohout... no a tady v Bavorsku k tomu dělají kravál zvony. Všichni na ně nadávají, nikdo se neodvažuje ceknout. Církev je stále ještě mocná, což dává kraválem najevo. Sousedi říkají, že když ta agrese přijde, tak se máme modlit.
"A modlíte se?"
"Ne!"
"A znáte někoho, kdo se modlí?"
"Taky ne."
Neumím si představit, že by se modlil aspoň pachatel toho akustického násilí. Ten to nepotřebuje, místo v nebi už si odpracoval tím kraválem.
Jednou byl kravál 4x za hodinu. Šel jsem se psem kolem kostela a nakoukl do něj. Sedělo tam 17 kousků, všichni starší než já.)

To finanční rozeberu příště, ale byl dotaz na provozní náklady? Co náš dům dělá levný, je hlavně topení vlastním dřevem. Všechny ty NK (Nebenkosten, Češi myslím říkají inkaso, El., plyn, vodné, stočné...) obnášejí 100€ měsíčně. Jistě máme plynové topení (což jsme také museli koupit nové a to šlo do tisíců €) a všude ústřední topení, ale sotva ho používáme. To ovšem znamená celý rok pílit a štípat dříví a sušit ho v hromadách. V zimě pak celý den přikládat, což opět těžko může ten, kdo je přes den v práci. Takže zimní den začíná zatápěním, to je mužská práce. Jak my muži víme, co ženská, to zmrzlík. Nechám ji tedy ještě v posteli, vyčistím kamna, vynesu popel na kompost a zatopím naším dřívím. (Načež se dozvím, že tepla je málo, v koupelně si dovolila přitopit 5 minut plynem. Z mého hlediska neodpustitelné plýtvání!) Lidi kolem v bytech v činžácích mají NK třeba 250€ měsíčně a na Vánoce jim přijde účet na doplatek třeba 300€. My dostaneme ještě trochu nazpět, protože jsme učenliví a hospodaříme pořád lépe. Někdo by to ovšem mohl otočit, že tedy celý den a celý rok musím pracovat, v paneláku bych mohl chodit do placené práce v nějaké moji kvalifikaci a být na tom celkově finančně lépe. Tak může pod čarou být, ale to je přesně to, co nechci. Zase ráno vstávat, vyhrabat auto ze sněhu a vydat se kamsi do roboty, abych si nechal vynadat od šéfa, platil daně... a jednou tam pošel na infarkt. (Důchod a plat by mi svazačka Merkel sečetla a to celé zdanila. To raději spíme každý den do osmi. Kdybych pracoval legálně jenom pár hodin, nakonec na to ještě finančně doplatím.) Tahle část života byla ukončena! Jsem důchodce a dělám si svoji práci zedníka, zahradníka a dřevorubce. (Odborné knihy za mnoho set € jsem před stěhováním vyhodil do starého papíru. Co vím už nikdy nikoho nebude zajímat.) Té práce doma je tolik, že nemám čas být nemocný a taky nikdy nemocný nejsem. (Jenom mě náhle zradily oči, ty jsem v životě přetáhl. Ale na práci na zahradě ještě stačí.) Když jednoho dne zemřu při této práci, se sekerou v ruce, pak to bude jenom dobře, nic lepšího si neumím představit. Nemám náladu umírat v nemocnici, kde mi při tom bude dělat předpisy nějaká zdravotní sestra, třeba že si mám před tím změřit teplotu, nebo že v polední pauze se tam umírat nesmí.

Jelikož žijeme nedaleko ČR, nakupujeme na obou stranách. V ČR natankuji a koupíme pár maličkostí, německá strana je v ostatním většinou trochu levnější. Dokonce i flaška budweisser, nebo pilsner urquell je skutečně asi o 10 centů levnější tady za rohem, než v TESCO v ČR. Ale až mě najdou v zahradě tuhého, pak žena moji mrtvolu dopraví do Čech a nechá spálit tam. To je totiž podstatně levnější, než tady, tím ušetří pěkných pár set €. Vše má propočítané. S tím popelem bude taky výhodnější dostat povolení k pohřbu v ČR, kde vlastně žádný být nemusí, zatímco tady si zákony dělají ti, co se na pohřbu chtějí přiživit. (Moje žena mě nesmí vysypat někde v lese, církev může, ale stojí to třeba tisíc €. Prý čím tlustší strom, tím dražší církevní poplatek. Inu cesta do nebe je trnitá.) Přesně to nevím, pokud by měla umřít žena přede mnou, musí mě rychle před tím zaškolit.

Provozní náklady jsou ještě další, můj dům nepotřebuje správce, domovníka, výtah... a opravu a natírání dělám sám ze žebříku, na činžák musí nejprve nějaká firma postavit lešení, firma musí vydělat, stát taky = DPH, atd... Další počty kupecko-hokynářské zase příště. Dnes ještě o něčem jiném, což je také nutno zvážit. Kam jít, nebo raději nejít? Chtěl bych v tomto dílu něco říci těm, kteří se právě zabývají to myšlenkou, jít na důchod někam úplně jinam?!

Jak už řečeno, jinde může být jak dům, tak život mnohem levnější. Já šetřím za topení vlastním dřevem, ale jsou země, kde žádnou zimu vůbec neznají. Není to žádná fantasie, takových, co šli a jdou třeba na Kanárské, nebo do Egypta, jsou tisíce.

Jak je to s tím - jít do ciziny? Moje žena žila mnoho let v Africe, posledních více pak v Egyptě. Tam znala mnoho důchodkyň z Ruska, Německa i z Čech. Nebyly tam tak úplně dobrovolně, většinou to pro ně bylo řešení konce života s důchodem třeba jen 200€. V Egyptě se z toho totiž dá vyžít. Tyto země se ale stávají s dnešní radikalizací islámu stále větším problémem. Ještě před pár lety byla velkým lákadlem Sýrie, kde skutečně mnoho Evropanů žilo. Teď to spíše vypadá tak, že obyvatelstvo Sýrie se naopak přesunulo do Německa. (Co si jistá osoba, která to napáchala, svým rozumem neuvědomuje, že s nimi přicházejí i všechny jejich problémy, jako přemnožení a následující války. Ti lidé utíkají před něčím, co sebou přinášejí. Dále přicházejí i vyškolení teroristé s úkolem zabíjet nevěřící ďaury Evropany, za což byla Merkel navržena na Nobelovu cenu míru.) Veškeré tyhle revoluce posledních let, Libye, Tunisko, Egypt... přinášejí pouze anarchii a násilí, rozhodně ne nějaký nový a lepší režim. Takže do nich nechodit. (Proto taky tahle moje žena přišla ke mě, no a pak mi dohodla, že koupíme domek v pohraničí.)

Jinak jít na důchod do ciziny není problém, lidé (pochopitelně hlavně mladí) se po desítky tisíce let sunuli na všechny strany kolem Zeměkoule. Když Viking Erich Rudý přistál v Americe a narazil na Indiány, dochází k historickému setkání. Ti, co se vydali na východ a ti na západ se potkávají na druhé straně světa. Pak přišli komunisti a na 40 let z toho udělali zločin. Kdo chce někam jinam je vlastizrádce. Ještě dnes je toho plný internet, jeden zbaběle uprchnul, druhý sedí už 50 let statečně v tom samém paneláku a teď se můžou hádat. Ale to už dnes nikoho nemusí zajímat. Když se chce český důchodce přestěhovat někam do tepla, pak - pokud na to má - žádný problém. Tam třeba potom bude žít i levně, ale dobře rozvážit!

Když jsem se za mlada vydal do emigrace, slyšel jsem před tím celou řadu hrůzných zkazek, jak obyvatelé krásné české vlasti hynou v cizině steskem po domově, a dobře jim tak. Nic takového jsem já nikdy nepociťoval a nikoho takového ani neznal. Naším domovem se stalo Německo, Rakousko, Kanada... a tyto země rozhodně nejsou o nic méně krásné, než země česká. Jenže jít někam na důchod, to už je trochu jiné. Zvláště pro lidi, kteří celý život žili na jednom místě a třeba ani necestovali. Ti ať skutečně zůstanou tam, kde jsou doma. Nenechte se nachytat na nějakou vilku na jihu Španělska u moře. Jistě, levný život, v zimě nemusíte topit, ale - nikdy si tam nezvyknete. O tom příště obšírněji.

Mimochodem, je třeba známo, že obyvatelé USA jdou na důchod do Kostariky. (Jsou jich tam celá města.) Místní je rádi vidí, důchodce přináší peníze a nebere pracovní příležitosti. Místa někde stranou je pro ně dost a má to ještě jednu obrovskou výhodu. Kostarika nemá armádu, v případě ohrožení by tady USA přišla chránit své starce, čímž by to šlo na jejich účet. Pro Američana, potomka emigrantů, je něco takového celkem bez problémů. Jestliže průměrný Němec se stěhuje 3x za život, pak Američan asi 30x. Navíc pro ně asi nebude těžké se třeba vrátit. Vy, když si koupíte domek ve Španělsku, odcházíte navždy. Jen málo lidí si může dovolit 2 domky a pendlovat mezi nimi. Ve stáří už v každém případě dost těžké.
Fuerteventura

Jak je to třeba s těmi Kanárskými? Rok před důchodem jsme si tam udělali 2 týdny dovolenou. Já tam byl ovšem s rodinou v 80. letech vícekrát. Kanárské jsou nádherné, kdykoli znova na 2 týdny, ale - oba se ženou jsme se už na místě dohodli, že bychom tam trvale žít nechtěli! Změnit zemi by pro nás nebyl problém, moje španělština je bídná, ale to bych se rychle doučil a ono se tam v těch turistických sídlištích stejně mluví hlavně německy. (Za rohem prý hospoda, tu vedou 2 Češi.) Jenže ono moře, nedaleko vilkového sídliště, to byla přelidněná pláž, která vypadala jako obří popelník. Kam se člověk podíval jenom vajgly. Turisti se opékají na slunci a při tom bez přestání kouří. Takové sousedy nechci. Domky levné, ale taky jednoduché, všechno z venku slyšet a toho bylo docela dost. Tedy celý rok hluk. Na zahradě ve vulkanickém popelu si můžu zasadit palmu, nebo kaktus, u zeleniny bych se nedoplatil na vodě. No a v zimě by mi najednou chyběl sníh. Nezapomeňme ještě jednu věc. Místní obyvatelé vítají turisty, vždyť přinášejí blahobyt, ale na trvalo je tam nechtějí. Tohle je jejich země a jsou jejich zvyky a tu evropskou hlučnost a hektiku tam nechtějí. Je úplná blbost, co jsem často slyšel, že my jim zhyzdili jejich ostrovy a přírodu stavbou silnic a mostů. Ty silnice jsou jim jenom vítány. Nebo si nějaký Evropan přeje bydlet v domku, ke kterému silnice nevede a on se domů může dostat jenom pěšky? Silnice oni chtějí, ale ne nás tam na stálo. (Kdyby to tak vzali v úvahu i ti, co se nyní k nám valí z Afriky!)

Takže bylo dohodnuto, že zůstaneme v Evropě, kde člověk musí štípat dříví a bojovat se sněhem. Pro mě to ovšem znamenalo opustit vinice v Porýní, kde jsem žil 40 let a jít do chladných kopců.

O tom dále příště...

Levné peníze, aneb "mí house, mí cástle" - 1/?

16. srpna 2017 v 10:52 | gregor moldavit
Díl 1. Vlastní domek? Kde?


Uvažovali jste o tom, pořídit si vlastní domek se zahrádkou? Ještě pořád je vhodný čas. Zamyšlení a pár zkušeností pro mladé, hlavně ale pro ty, co se chystají do důchodu a třeba by chtěli něco změnit. Přeruším havelijádu z aktuálního důvodu. Měl jsem tu kdysi seriál (nedokončený) o možných investicích do různých akcií, či komodit, za účelem uložení úspor. Náhodou jsem zahlédl tento článek na NOVINKY:
https://www.novinky.cz/ekonomika/445343-era-levnych-penez-konci-shoduji-se-ekonomove.html
Éra levných peněz končí, shodují se ekonomové.

(Moje poznámka: Německy leitzins, nyní tedy v ČR 0,25%, velmi málo, který ovšem nic neříká o tom, za kolik vám vaše banka skutečně půjčí a kolik u ní dostanete na vaše úspory. V každém případě v principu vyšší úroky na úspory, ale taky na hypotéku. O tom bude řeč v dalším dílu.)

No a podíval jsem se u toho i na komentáře. Je to v těch Čechách čím dál tím více stejné:
"V tomto hnusném kapitalistickém Absurdistánu byly 28.let po vycinkaném plyšáku levné peníze?! Asi jak pro koho.Volím v říjnu KSČM, už mají cca 15% a krásné 2.místo v prognozách a bude to třeba ještě ve volbách lepší."

(Moje poznámka: Levné peníze byly pro každého, třeba i pro mě a taky jsme toho se ženou využili. 0,25% se mu zdá mnoho? A jaký úrok tento člověk od komunistů potom očekává?)
další revolucionář:
"Už se teším až postaví ke zdi a zastřeli kumpany ČNB a pod zničily naši ekonomiku i zemi Budou trestany za velezradu a ničeni našeho narodniho bohatstvi jsou to jen spekulativni hajzlove .Zlaty KOMUNISTI TOHLE JSOU DAREBACI"

atd... vše tedy jako obvykle na českém internetu, jenom šílenství a nenávist. Ten vtip je ovšem v tom, že když banky úroky snižovaly, nadávali ti samí přesně tak: "Jsou to zloději... chtějí nás okrást...všechny zastřelit..."

Tak jaké úroky tedy chcete? Nejspíše žádné, pouze nazpět totalitu. Komunisti si jejich hlas rádi vezmou, ale kdyby se dostali k moci, nebudou mít v těchto lidech nikdy oporu. Nadávali na komunisty tenkrát, dnes nadávají na kapitalisty a kdyby komunisti znovu přišli, budou zase nadávat na ně. Jako bych to znovu slyšel, "tohle my jsme při té revoluci nechtěli!" ("Tohle jsme v tom únoru nechtěli..." "Tohle jsme na tom Václaváku v 89 nechtěli..." všechno už tady bylo, jenže při revoluci svrháváte starý režim, nový si potom musíte sami postavit. Kdyby se komunisti znovu dostali k moci, máte tu zase vládu těch, co sice odborné znalosti nemají, zato by každého zastřelili.)

Míním zde předat pár základních zkušeností o možnosti využít levných peněz na vlastní dům, třeba na důchod, což jsem já se ženou taky udělal a můžu uvést bilanci. Leč po těch komentářích se mi nějak vybavila jedna scéna z filmu Doktor Živago, takže trochu odbočím. (Za komunistů přísně zakázaný.) Je po VŘSR, Živago přijde do svého domu a ten je plný nějakých povalečů. Baba s odznakem mu vysvětlí:
"Tady bydleli dva lidi a při tom je tu místo pro třicet."

Tohle začíná být v Německu skutečný problém. (V ČR ať si to každý uváží sám.) Co když mě muslimové z mého domu jednou vyhodí a vezmou si ho? Že daleká budoucnost? V jižní Itálii už dnes přítomnost. Člověk přijde domu z práce a dům je obsazen černochy. Dovolávat se policie nemá cenu, ta už to vzdala. (Běž si postavit jiný dům!) Když si představím, že do půlky století bude v Německu více muslimů, než původního obyvatelstva, tak mi připadá těžké někomu radit, jak na vlastní domek. Už teď v Německu jeden politik (od SPD) radil pořídit si pancéřové dveře. Počet vyloupených domů prudce stoupá, většinou jsou to severoafrické gangy. Ptali se ho, jestli vláda lidem dá nějaký cušus? Prý to není potřeba, jsou levné úroky. (Ono klasické: Každému podle potřeb, tedy nikomu nic, neboť nikdo nic nepotřebuje!) Německá vláda peníze potřebuje na importování dalších tisíců imigrantů ze zmíněné oblasti.

Leč někde člověk bydlet musí a kdo se rozhodne zkusit to s vlastním domkem, nesmí být žádný (něm.) Bedenkenträger. "Co když tohle... co když támhleto...?" z čehož nezbytně vyplyne, že se nebude dělat nic. Banka sice zvedla základní sazbu, ale jen o 0,2%, což vůbec nestojí za řeč a určitě není důvod někoho střílet. Peníze jsou stále ještě levné a pozemky (na odlehlých místech!) ještě zaplatitelné. Čert ví, co bude později v tomhle přemnoženém světě? (Dnešní problém, obzvláště v Africe a Asii! Tentokrát ovšem v dosud nikdy neviděné dimenzi. Celá IS a všechna muslimská bratrstva je toliko zoufalství nad neřešitelným přemnožením v zemích, kde další generace nikdy nenajdou obživu. (Polovina obyvatel Etiopie je mladší než 15 let.) V Africe je na cestě do Evropy, nebo ji plánuje, řekněme sto milionů obyvatel a přesto experti odhadují, že v roce 2050 bude Afrika mít čtyřnásobek dnešního počtu. V Africe se rodí jeden milion lidí týdně! Ze světa se stal sud prachu!)

O to příjemnější ale pro mě je, že mám vlastní dům a vlastní pozemek, na něm i vlastní studnu. Zatím všichni můj plot respektují. (Až na výjimky. 2x si otevřeli bez dovolení vrátka a vešli na můj pozemek jehovisti a 2x Cikáni z Čech, kteří přišli žebrat o peníze. Kvůli nim tedy musíme vrátka přeci jenom zamykat. Všichni ostatní zatím soukromý pozemek respektují.)

Chápu tyhle zatrpklé lidi, co by každého stříleli, třeba měli v životě smůlu, příroda na nich ušetřila, nebo tak podobně. Ti, co seděli ve vězeních vyprávěli, že z nich se rekrutovali bachaři, co s chutí mlátili vězně za to, že měli vyšší vzdělání, že byli bohatí... Takoví jsou i dnes tady a revoluce by jim takovou funkci mohla dát. (Politický názor tito lidé žádný nemají.) Na nich založil svoji moc Lenin (ČEKA, půl milionu zabitých vězňů.) Hitler (SA, mlátičky mu dopomohli k moci, podobné bandy ale měli komunisti v tu dobu taky.) Jenže, po vítězné revoluci se náhle může všechno změnit. Noc dlouhých nožů, Hitler vybil SA, které už nepotřeboval. Rudé námořníky, což byli od Lenina zneužití vzbouřenci, asi 14 000 kluků, nechal Lenin postřílet ze stejného důvodu. Takže všichni ti, kteří by hned každého stříleli, by si raději měli spočítat, že pak můžou přijít na řadu sami taky, třeba jako první.

Zatím to v ČR na revoluci ani na zvolené komunisty nevypadá, vezměme další bod programu a sice kde dům koupit, nebo stavět, či naopak nestavět.

Jistě nosím sovy do Atén, neříkám tady žádné novinky, ale třeba si to někdo ani neuvědomuje. Stále je dost těch, co se pak nestačí divit a bědují. Dále je mnoho těch, kteří se domnívají, že na dům oni nemají. Pokud já viděl kde ceny, tedy za byt v paneláku v Praze dostanete dům se zahradou v pohraničí. (K čemuž cosi taky napíšu, i to je nutno rozmyslet!) Co nás se ženou překvapilo, na bavorské straně byly domy i byty o dost levnější, než na české. O tom finančním později, teď jen pár typů, co raději nedělat.

Tedy předně nekupovat dům u řeky a podobně. Kritikové dnešních špatných časů poukazují mimo jiné i na to, že ještě nikdy nebyly tak strašné škody na domech při povodních. Jistě, klima se mění, ale ono taky ještě nikdy nestálo tolik domů v záplavových oblastech. Naši dědové stavěli raději kousek dále od řek a potoků. No a mlynář zase věděl, že zaplaven občas bude a byl na to připraven. Realitka nad tím mávne rukou, ono to nebude s tou povodní tak zlé, musíte se pojistit. Jenže když agent přijde, pak vás pojistí na všechno, jenom ne na povodeň. Riziko pro pojišťovnu příliš velké, ta povodeň je skoro jistá.

Vzhledem ke stoupající teplotě se vyplatí jít spíše do kopců. Když přijdou letní vedra a ukazují počasí, pak skoro vždycky tu máme o 5°C méně, než v našem starém bydlišti v Oberrheingraben. (Hornorýnský příkop) Ideální výše řekněme 600 m. V zimě tu máme zase pěkný sníh a spíme jako medvědi.



Nikdy nekupujte dům památkově chráněný, nebo tak starý, že by se do tohoto prokletí mohl dostat. Pak si totiž můžete vybrat na půdě trám, který ještě unese vaše tělo a na něm se oběsit. Taková stavba stojí na údržbě nekonečné peníze a nic nesmíte modernizovat. Ruce pryč od všeho, co zavání nějakou památkou!

Jinak se předem informujte na všechny zákony, jestli jim stavení vyhovuje. Já si třeba kdysi myslel, že bych si mohl koupit na důchod nějakou solidní chatu v Čechách, která se dá v zimě vyhřívat a ta že by mi stačila. Hlavně být někde stranou v klidu. Dle zákonů ČR v takové chatě můžu bydlet kdy se mi zachce, ale nesmím v ní mít trvalé bydliště. (Být bezdomovec zakázáno není.) Dále, každá budova musí mít svůj energetický průkaz, který se přiděluje na základě zjištění energetické náročnosti od úrovně A (velmi úsporné) po G (mimořádně nehospodárné). Zákony říkají, že musíte mít nějakou minimální izolaci... tady je předpisů hromada a to vás může stát tolik peněz, že se vám nakonec spíše vyplatí ten "levný" dům srovnat se zemí, než ho upravit dle zákona. Když my jsme se nastěhovali do našeho domu v Bavorsku, museli jsme pochopitelně investovat balík peněz na modernizaci. Jenže on třeba přišel komeník a oznámil nám, že naše kamna na dříví jsou zastaralá a od 1.1. je nesmíme používat. Stálo to několik tisíc € zabudovat do našich kachlovek nová. Pak jsem ale litoval, že jsem to neudělal hned, už před naší první zimou, při které jsem začudil celé přízemí a musel na jaře vše znovu vymalovat. Tyto investice nejsou terorem vlády, jsou nutné a nakonec prospěšné. Právě tak, že komeník se smí přijít podívat do vašeho domu, čím to topíte? To udělá většinou na udání od sousedů, kterým to nelze vyčítat. Nikdo není povinen dýchat vaše jedy. (On to stejně pozná, když komín čistí a pokud topíte plastikovými pytlíky, pak vám kamna zapečetí. Mě vždy chválí, že můj popel ukazuje na kvalitní vyschlé dřevo, což je skutečně ten případ. Do kamen nikdy dřevo s vlhkostí nad 20%, většinou 15%, méně fyzikálně ani nejde! Lidé si ty saze prý pak nechají vysypat na záhony, aby měli krásně černou zem. Nedělejte to, saze nejsou humus a rostlinám jenom škodí! Popel ze dřeva je ovšem dobré hnojivo, ten sypu jak na záhony, tak do kompostu. Letos jsem byl odměněn rekordní úrodou zeleniny.)

Zůstaňme ještě u toho "kde"? Za byt v Praze dostanete dům v českém pohraničí, dva domky na jihu Španělska, nebo deset domů v Africe a k tomu v každém jednu ženu. (Což bych nebral, jak říkal Kecal, "mám jedné ženy až pokrk.")

Mladý člověk je vázán na své pracoviště, což omezuje možnost třeba i levného, leč vzdáleného domku.*
*(Nevím, jak v ČR, ale v Německu je právě tohle obrovský a těžko řešitelný problém. Není ani tak těžké, dostat ve městech jako Stuttgart, Frankfurt... dobře placené zaměstnání, ale je nekonečně těžké sehnat v nich bydlení. Pokud vůbec něco je, pak strašlivě drahé. Proto většina musí hledat nájem, či koupi nemovitosti, ve vzdálenější oblasti, z čehož zase vyplývá nutnost dojíždět. Protože jedou všichni zhruba ve stejném čase, jsou silnice ucpané, tvoří se fronty, řidiči jsou vynervovaní a obyvatelé podél silnic mají smrad a kravál. Tím klesá kvalita bydlení v takových městech i kolem nich. Zároveň klesá výkon zaměstnance, který se ocitne na pracovišti po hodině za volantem, připepřené hádkami a souboji s ostatními účastníky provozu. V práci je pak třeba čeká jako první nadávání ostatních podobně zřízených kolegů, šéfa, zákazníků... Než takový člověk dorazí do kanceláře, má už vykouřenou osmou cigaretu, tam si zapálí další... Není tedy divu, že počet nemocných stále roste, právě tak invalidních důchodců. Do toho si šílená Merkel pozvala dva milionů Asiatů a Afričanů, kteří všichni požadují zdarma a bezpracně vlastní domek, tak jim to tam u nich pašeráci slíbili. Z těch se tvoří zločinecké gangy, mnoho z nich prodává drogy, krade v obchoďácích... A Merkel importuje další a další, neboť chce vejít do dějin jako biblická Eva, která rozmnožila svůj národ, který ovšem vede do zániku.

Další vedlejší efekt tohoto bludného kruhu je růst levicových stran, které si takto sbírají hlasy, neboť bojují za ty už odrovnané, nemocné, nezaměstnané, (nebo i líné a práce neochotné), kteří jsou chudí a od pravičáků zapomenutí. Vláda jim tedy občas musí přidávat, což zase bere těm, kteří ještě bojují a pracují. To má ovšem logický následek - pracovat se stále méně vyplatí.)

Musím říci, že jsem šťastný, že já jsem už z tohoto zhoubného procesu venku a důchod mi jednoduše přijde na konto. Pracuji dále, ale na svém, takže když ráno projdu sklepem a garáží, jsem na pracovišti. Nakonec ten vlastní domek přijde i provozně levněji, než byt v paneláku. O tom chci taky něco vyčíslit, ale článek už je dlouhý, takže příště.