Červenec 2017

Prezident Václav Havel - 43/?

31. července 2017 v 21:21 | gregor moldavit
42. díl: prezident-vaclav-havel-42

Václav Havel - 6
Neviditelná ruka trhu - 2


Posledně jsem nechal nedokončenou neviditelnou ruku trhu, pokračujme tedy. Kdo si chce zase zanadávat může číst dále. Takže jak to s ní funguje?

Už jsem to v jednom dílu napsal jinými slovy. Když jsem přišel na západ seznal jsem, že:
"Egoismus kapitalistů dal nejpočetnější třídě, té střední, mnohem větší blahobyt, než daly všechny pětiletky komunistů a následující růžové zítřky !!!"

Odhaduji, že prof. Klaus by mi to odsouhlasil, to je zhruba taky definice té neviditelné ruky trhu. (Jde vlastně o to podnikat ekonomicky, aby vznikaly zisky a nenalhávat si budovatelské úspěchy, které neexistují a - jak řekl Baťa - nepodporovat bankrotáře.) Jenže ona se ta ruka zase tak moc nestará o to, jestli je někdo milionář, nebo bezdomovec. Každému podle potřeb! Kdo nic nemá, ten určitě nic nepotřebuje. V tom si je ta ruka trhu za jedno s komunisty, já to zažil na obou stranách. (V+W: Kdo v hadrech na štěstí čeká, ten se nečeká.)
Pokud tedy někdo náhodou není profesor ekonomie, může to vyjádřit oním českým lidovým:
"Vono to nějak dopadne, když ne dobře, blbě určitě."

V každém případě nebyla pro Čechy v onom roce 1989 jiná cesta, než plánované hospodářství i s komunisty hodit na smetiště dějin a přejít na kapitalismus! Je veliká škoda, že se nedal udělat rezervát pro ty, kteří s tím nesouhlasili a chtěli v socialismu pod vládou komunistů zůstat. K nim se pak mohli připojit všichni ti, kteří se následně otočili a utíkali komunisty volit. Dnes nemuseli vykládat kolik tenkrát stálo pivo a stála voda, ale předložit, za kolik ji mají dnes. (A natočit z vodovodu jednu sklenici!) (Jak jsem v jednom dílu navrhnul, tito lidé si ještě dnes můžou založit komunu a vrátit se tak do socialismu. Leč zatím se k tomu nikdo nemá. Nadávat to ano, vyhrnout si rukávy, to ne.)

Trochu odbočím - Venezuela. Stát dříve docela bohatý, má ropu. Nežilo se tam špatně, než přišel jeden spasitel lidstva a přinesl mu socialismus. Jako první nařídil, že to a ono zboží nesmí stát více než od něj nařízenou cenu. On nenechá prostý lid od kapitalistů okrádat! (Vyřazení neviditelné ruky trhu.) Od této chvíle mizí tohle zboží ze supermarktů, nařízená cena je tam napsaná u prázdného regálu a zboží lze koupit toliko na černém trhu, za cenu vyšší než před tím.
Tento týden se tam, přes všechno varování, vydala jedna německá reportérka. Nejvyšší kriminalita na světě, inflace, obchody prázdné, po setmění nelze vyjít na ulici. Vládne třeba socialismus, spíše ovšem hlad a lid je ve válce s policií. Možná je tam voda levná, ale když ta žena v hotelu otočila kohoutkem, žádná voda z něj netekla.

Když jsme u té vody, nejdůležitější suroviny, tedy nikde netvrdím, že má co dělat s onou rukou trhu. Tady je mnoho faktorů! V Číně je kapitalismus a jak to s ní vypadá? Několik desítek milionů obyvatel žije bez přístupu k pitné vodě, tu si zamořili bezohlednou industrií a musejí být zásobováni cisternami. (Podobný počet Číňanu táhne svou zemí a pracují coby nádeníci za stravu a přespání na seně. Vše pod dohledem moudré komunistické strany, která staví obří letadlové lodě.)

No dobrá, v Číně se na nějaký ten milion pochcípaných tak nekouká, ale u nás bychom na tu neviditelnou ruku trhu měli trochu dohlédnout. Jednou se nám to jejich levné zboží může prodražit, až budou požadovat pomoc při strašných přírodních katastrofách. (Měli jste naše levné zboží, teď vezměte deset milionů našich imigrantů!) Nejde jenom o ně. Pokud je mi známo, byly to levné čínské boty, které vedly v 90. letech k zavření tradiční obuvnické továrny ve Zruči nad Sázavou. (Takový druhý Baťův Zlín.) Málo lidí ovšem ví, že žlutá rasa má nohu poněkud užší, než my běloši. Nosit jejich boty se našemu zdravotnictví může pěkně prodražit. Naše děti budou mít zničené nohy jako moje generace po oněch gumových keckách 50. let. Právě tak jsou pochybné různé levné potraviny. Jistě není do nekonečna možné dělat pětiletky na účet příštích generací, ale jsou jednoduše věci, kde ta neviditelná ruka trhu taky nepřinese zrovna to nejlepší. Některé šetření může být drahé. Už naše babičky říkaly, "Co ušetříš na jídel, to dáš doktorovi."

Bádejme dále. Když dva Karlové zpívali na Václavském náměstí hymnu, tak dav jásal a já taky. Leč v duchu jsem si říkal, "Dnes je k jásotu důvod, ale od zítřka už moc jásat nebudete. Musíte začít prakticky se vším od nuly a to bude po čertech těžké."

Mimochodem, když nadšení opadlo, napsal mi jeden z těch, co se otočili a chtěli nazpět.
"Emigraci v jejich bohatých zemích se to mluví."
Jistě, mě se to mluvilo, ale já tu neměl na růžích ustláno. Musel jsem vícekrát začínat znovu a dřít jak vůl. (Předně jsem musel na ten západ přijít, což on sice verbálně činil taky, leč jednou ročně odložil o rok a z paneláku nevylezl.) V roce 1989 tedy byli ti v Čechách v oné situaci, kdy mnoho z nich stálo před ničím a muselo začínat znova. (Rozdíl, emigrace šla do prázdna sama, usedlíci na to nebyli připraveni a pionýrský duch jim často chyběl.)
"A proč se nám to mluví?"
"Protože žijete v bohatých zaběhlých kapitalistických zemích, kde neměli 40 let komunisty!"
"Může být. A koho jsi posledně volil?"
"Komunisty."

Myslím, že to po převratu bylo v principu tak, jak jsem napsal o emigraci. Ti, co byli bohatí za komunistů doma, většinou bohatli na západě. Obyčejný socialistický nádeník na západě zase jen dřel za nízký plat. Obdobně tak ti, co za komunistů nahromadili moc a majetek, vše po sametové revoluci utěšeně množili a za čas si stavěli paláce za 30 milionů. Na chudého dělníka v kapitalismu žádný zázrak nečekal. Kdo nebyl aspoň vyučen, ten těžko hledal vůbec nějaké zaměstnání. Jsou lidé, kterým nebylo dopřáno a změna systému je nezachrání. Je to jako s tou nádobou, ve které je voda, olej a kamení. Když ji obrátíte dnem vzhůru, co v ní máte? Olej zase plave nahoře, pak je voda a kamení zase leží na dně. (Možná by si to měli uvědomit ti, kteří dnes hledají spásu v návratu komunistů. Co si myslí, že od nich dostanou?)

Prosinec 1989, Havel je na vrcholu slávy, potlesk neutuchá. Přijde ono:
"...budou vás strašit nezaměstnaností ... nevěřte jim..."
Můj potlesk utuchne. Jak může ten člověk něco takového slibovat? Je jasné, že politicky dokázal změnit režim, leč o tomhle má dětinské představy. Mnoho lidí musí přijít o práci a přeškolit se na něco jiného, třeba ale i zůstat nezaměstnaný. (Jakkoli jich má ČR neuvěřitelně málo! K dnešnímu dni 2,9%. Kdo práci chce, ten ji najde.)

V 80. letech, když se západ a východ dohodly na výměně informací, jsem se díval v televizi na seriál Prager Notizen. Všechno možné z Čech, točené německou televizí. Jedna dělnice pročišťovala zavity nových matek. Při tom vykládala, jaké má socialistické jistoty. Součástku hodila do bedýnky vzala novou, nasadila hřídel, točila kličkou... (Jak to dokázala se při tom za 8 hodin nezbláznit, je mi záhada.) V tu dobu jsem viděl v NSR v továrně BOSCH, jak takovou práci dělá automat. Součástky létaly, že nestačily oči, plná bedýnka sama někam odjela... Ten stroj neměl socialistické jistoty, mateřskou, dovolenou... pracoval tímto tempem 24 hodin denně a za tu dobu udělal nejméně tolik práce, jako ta dělnice za rok. Obsluha strojů měla řekněme trojnásobný plat jako český dělník, ale hodnota jejich práce byla mnohokrát větší. Možná stokrát. Tak mě napadlo, jestli komunisti mají stále ještě za cíl "dohonit a předhonit"? Jak? Tou kličkou v ruce té dělnice?

Skutečně si ten Havel představuje, že modernizace půjde bez propouštění? Je jasné, že neviditelná ruka trhu to nějak zařídí, ale pro mnoho lidí to bude pěkně nepříjemné. Zároveň teď bude lid požadovat západní platy a na to si hodně dlouho počkají. Na místě Havla bych byl řekl něco v tomto smyslu a nesliboval růžové zítřky!


Voliči KSČM se na to v tu dobu patrně dívají tak, že v továrnách stojí 50 let zastaralé stroje, čímž budou jednou zastaralé 80 let, hlavně od nás už nic nechtějte! Po nás potopa. Komunisti totiž nikdy nevysvětlili, jak by to chtěli řešit oni. Ta žena má točit tou kličkou dále a oni jí dají socialistické jistoty. Jenže v tu dobu už je socialistické zboží dávno na západě neprodejné. Když vyšel poslední model MB-105 (?), ten s tím motorem vzadu, testoval ho ADAC. Výsledek - 25 let zastaralé auto. Stálo v NSR polovinu toho, co nejlevnější západní auto, (Citroen 2CV, lidově zvaný Kachna), ale neprodalo se skoro nic. Občas si ho koupil nějaký sedlák pro jízdu ze statku na pole.
Coby kluk jsem viděl na továrně JAWA nápis: "Naše motorky do 124 zemí světa". Do kolika zemí se vyvážejí koncem 80. let? Já je viděl v Turecku a v Egyptě, v západní Evropě nikdy ani jednu.

Přejde pár dní, rok 1989 je u konce a nový prezident pronáší novoroční projev. (Zhruba po paměti):
"Můj předchůdce vám v tuto dobu vždy zdělil, kolik tun oceli se za ten rok vyrobilo a jak náš stát vzkvétá. Předpokládám, že jste mě nezvolili, abych vám zase jen lhal. Náš stát nevzkvétá..."

Tady už Havel nějak chápal, že nějaké růžové zítřky jen tak nepřijdou. Přiznávám, že mě v tu chvíli popadla zlomyslnost a já mu přál, aby se tam objevil Husák a zaútočil na něj, jako na mě vždy komunisty, když jsem jim vyčetl lhaní:
"Já že jsem někde lhal? Řekl jsem, že se vyrobilo x tun oceli a to byla čistá pravda."

V SSSR byla otevřena nová nemocnice, v NSR byla přepadena banka. "A teď mi ukažte, kde jsem lhal!" V téhle komunistické "pravdě" moje generace vyrůstala.

Moc rád bych si byl k nim přisedl a otázal se Husáka:
"A můžete mi to dát v penězích? Kolik stojí tuna oceli výrobně a jakou má cenu na světovém trhu?"
Pár let před tím jsem byl v Sársku a tam u vysokých pecí se dozvěděl, že:
"Na jednu tunu oceli doplácí stát 100 DM."
Evropa byla zaplavena levnou ocelí čínskou. A co naši horníci?
"Kdyby kumpl zůstal doma a bral jenom plat bez těžby uhlí, vyšlo by to stát levněji. Horník by to bral, ale tohle není možné praktikovat už z etických důvodů."
A uhlí se hromadilo na haldách.

Není tedy divu, že právě Ostravsko mělo po převratu ty největší problémy. (Možná má i dnes.) Ono se všechno mění. Za komunistů si tam lidi chodili vydělat.
"Pojděm na Ostravu, zarobim tri tisíce čistá ruka!"
Ale těžký průmysl už je v tu dobu často ztrátový. Peníze přináší spíše spotřební, elektronika, auta, kosmetika, farmacie... Jenže i tady plánované hospodářství totálně zaspalo.

Český národ začíná být dopálený. Tohle jsme na tom Václaváku nechtěli! Náhle je v módě nechat se slyšet:
"Co jste si vycinkali, to máte. Já klíčema necinkal."
Kdo za nás bojoval za naší svobodu, ten ať teď za nás udělá hopodářský zázrak. A nakonec se většina shodne:
"To všechno ten Havel."

Snad to příště ukončíme.

Prezident Václav Havel - 42/?

27. července 2017 v 22:17 | gregor moldavit
41. díl: prezident-vaclav-havel-41

Václav Havel - 5
Neviditelná ruka trhu

Soudruh Jakeš v rozvinutém socialismu

V roce 1968 se ještě dalo mnoho zachránit. Onen "socialismus s lidskou tváří"* by se byl nejspíše neudržel, ale mohl z něj být kapitalismus s lidskou tváří. Mojí generaci (narozené kolem vítězného února) bylo zhruba 20 let, komunisti si na naší převýchově, tedy výplachu mozku, vylámali zuby a my mohli začít tam, kde byl normální vývoj státu v roce 1948 přerušen. Po komunistech by byl nikdo z nás, z naší generace pionýrů a svazáků, ani neštěk. Jiný systém jsme nezažili, nějak jsme ale pochopili, že celý ten socialismus je toliko lež a podvod a je potřeba s ním přestat. Také ještě bylo v produktivním věku mnoho těch, kteří s tím běžným kapitalismem uměli zacházet, bývalí živnostníci, řemeslníci, soukromí zemědělci... a ti by se byli rádi vrátili k tržnímu hospodářství. Soudruh Bilak by se šel živit zase coby krejčí, (tedy poctivou prací) pár věřících komunistů starší generace, oni ředitelé bez vzdělání, by si pobrečelo po socialistických jistotách a šli dělat zase skladníky, naši majoři na vojně nazpět dělat ševce a holiče, a KSČ by se byla rychle ustálila na 10% jako za 1. republiky. V roce 1989 už bylo příliš mnoho škody napácháno. Na přírodě, na hospodářství a v neposlední řadě taky na lidech. Bylo jasné, že teď to bude velmi těžké a při nejlepším tohle "dohonit" (i bez předhánění) je na mnoho let. (Odhadl jsem tenkrát 2 generace.) A jak vlastně vůbec na to? Jedna věc byla celkem jasná, že tady pravda a láska jen tak rychle nezvítězí. A kdyby? Té se stejně nikdo nenají. No tak šéfekonom Václav Klaus přišel s tím, že ona to zařídí neviditelná ruka trhu. Na tohle téma necháme dnes promluvit ještě dalšího odborníka jménem Milouš Jakeš.

*(Jak se ukázalo, on se ten socialismus, či komunismus lidsky dělat nedá. Když zmírníte hospodářskou totalitu, nastolí se vám automaticky zase kapitalismus. Teror nelze dělat napůl. Nejprve se to uvolnění v roce 1968 všem líbilo, bylo to něco úžasného a davy volaly "Ať žije Dubček". Jenže tohle nadšení nemohlo vydržet dlouho. (Podívejte jak dlouho tleskali Havlovi!?) Už třeba kvůli stavu hospodářství (Dohonit a předhonit, ale jak?) muselo přijít probuzení a nakonec by KSČ byla nezbytně dostala konkurenci a byla odvolena. Komunisti a svobodné volby, to jednoduše nejde dohromady. Po roce 1948 komunisti viděli nutnost tvrdě se vypořádat s kapitalisty, tedy nepřáteli jejich režimu rovnosti a bratrství. Dělníky, rolníky a moji novou generaci už považovali za jednoznačně souhlasící masu, která v krátkém čase uvidí ty obrovské výhody socialismu a nadšeně půjde s nimi. ("Budoucnost ukáže, že my máme pravdu.") Pak se přidají i tyto vrstvy obyvatelstva v západních zemích, všude se vypořádají s vykořisťovateli a do roku 2000 budou už všechny státy světa komunistické. Dodnes vlastně komunisti nevzali na vědomí, že to se nikdy nestalo, nikoho nepřesvědčili a těžko se jim to může podařit v nějakých příštích časech. Během své vlády komunisti nikdy a v žádné zemi za sebou neměli většinu obyvatelstva. Jak už jsem napsal, kdyby KSČ byla v roce 1967, nebo roce 1988, udělala poctivé volby, nebyla by dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů.)

***
Tento seriál se jmenuje "Václav Havel" a o něm se nyní pokusím napsat nějaký krátký rozbor. Bude to strašně těžké, český národ jako by zešílel. Na internetu se dočítám jen tu nejstrašnější kritiku, od pojmu "vožralý kulisák" až po "masový vrah", hledat něco pozitivního se zdá být prakticky marné. Tohoto přístupu Čechů k vládě jsem si povšiml už brzy po roce 1989. "Obsadíme policejní stanice, potáhneme na hrad, tam vládu vyházíme z oken, pověsíme, postřílíme." (Zvolíme další a zase postřílíme? Když přijde ono datum není v ulici ani ten, který k tomu svolával, ale za rok to jede znova.) Moje generace dělala ve vtipech z Novotného úplného vola (daleko do něj neměl), občas verbálně schytal pár facek, ale nevraždili jsme ho.

Nikdy jsem Václava Havla neviděl jinak než v televizi, nikdy se mu nepokusil napsat třeba email, (jakkoli bych mu byl rád třeba poradil, ať s tou pravdou a láskou tak neblbne! Kdyby ta mohla zvítězit, měla už v dějinách lidstva dost času to udělat). Nemůžu o něm tedy napsat nic, co by nebylo dávno všeobecně známo. Protože je ale mimo jiné dělán i zodpovědným za problémy hospodářské a sociální, (každý umrzlý bezdomovec byl od něj zavražděn), chtěl bych v tomto dílu něco napsat na tohle téma - tedy komunisticko-kapitalistická ekonomie a možnosti jednoho vládce.

Soudruh Jakeš dostává řád

Předně bych tady chtěl uvést na pravou míru představy, že v roce 1989 neměli komunisti dluhy, naopak ještě pohledávky. (Třeba u Kuby, která je za 28 let ochotná splatit je rumem.) Pravda je taková, že komunistům už by byl nikdo nepůjčil, nikdy by nebyli schopni cokoli vrátit. Žádná půjčka už by jim byla stejně nepomohla, zmizela by v propasti 40i let zanedbaných investic. Ono stačilo se do té země podívat. Jak vybombardovaná! K tomu vychcípané lesy a zamořený vzduch i voda*. Stačilo přejet na Rozvadově hranice a člověk by začal řvát hrůzou.
Cituji soudruha Jakeše:
"Vzduch je plnej kysličníku siřičitého a ty lidi, místo co by se o to starali tak choděj demonstrovat."
nebo:
"Teď s tím nemůžeme nic dělat, ale za 30 let vysadíme nové lesy. Lepší, krásnější..."
Takže zase to, co jsem slyšel celé dětství - "v budoucnu přijde pozemský ráj, jenom teď v přítomnosti jaksi nebude nic."

*(Na kritiku západních zemí se z ČSSR ozve, že: "Když se kapitalistům nelíbí jedovatý vzduch a voda z Česka, ať si sem přijdou postavit čističky. My na to nemáme." Tady dochází ke skutečné konfrontaci. Západ dává miliardy na ochranu přírody, ale zafouká vítr od Krušných hor a Bavorsko dýchá jedy. Jakeš ve svých vzpomínkách uvádí, že kapitalisté vzali coby záminku pro útok na socialismus právě otrávenou přírodu. Byl jsem v tu dobu v té branži a náš computr říkal, že náprava těchto škod v NDR bude stát min. desítky miliard DM. Placených pochopitelně z NSR, ani oni na to sami neměli. To nebyla záminka, v Mostě chodily děti do školy s rouškou a možná si vzpomenete, že se masově rodily zmetkové. Rodiče tomu ani nedávali jméno, jen čekali, až to umře. Tohle odstranit byl jeden z prvních úkolů po pádu komunistů. Jenže neviditelná ruka trhu tady nefungovala, to stálo miliardy a nepřineslo zisky v penězích.)

Že ČSSR v roce 1989 nemělo dluhy, je něco jako nové náboženství, skutečnost je ale přesně opačná. Reálný dluh byl v každém případě aspoň pár bilionů tehdejších korun. Kdo o tom pochybuje, neměl by dále číst můj blog, raději noviny HALO. Někdy v roce 1981 se objevují čísla, která nechávají o tom budování socialismu silně pochybovat. KSČ začíná ztrácet podporu určitých oligarchů a lid se začíná probouzet z paralysy doby normalizace. Náhle vznikají i jiné organizace než Charta 77 a StB na to vše nestačí. Vše se pak už jen dále prohlubuje, když přicházejí hopodářské problémy začínají lidé ztrácet strach. Jak už dříve uvedeno, v roce 1988 říká jeden ředitel v NDR, "na výrobek v hodnotě 1 marky, musí stát vynaložit 5 marek". Komunisti se mění na krachující hokynáře, za peníze dají kapitalistům všechno! Prodávají milost emigrantům, v NDR StaSi zatýkají nevinné lidi a prodávají do NSR coby politické vězně. Devisenbeschaffer, legální zločinec, Schalck-Golodkowski, nechal ukrást šperky z Zwingru aby je prodal západním boháčům. Honecker si tak o pár dní prodlužuje život. Ceaušesko + Castro pracují na "vědecké" teorii, proč dluhy u kapitalistů se nemají vracet. "My hledáme pro lidstvo cestu do budoucnosti, kapitalisté nám to mají platit." Kdyby komunisti mohli, byli by imperialistům prodali třeba Karlův most, nebo část národa do otroctví. Socialismus je bankrot.

Ona představa, že kdyby lidi necinkali klíčema... je nesmyslná. Komunisti byli v koncích politicky i hospodářsky. StB nějak vládě vypověděla poslušnost už v roce 1988 a horda postarších soudruhů od LM na Vyšehradě, čekající na rozkaz k útoku na Pražany, nemohla samopaly zachránit zkrachované hospodářství. Byla by dokázala střílet do bezbranných civilistů, je však docela možné, že by proti nim byla zakročila armáda a policie. Pak by se karta byla rychle obrátila. Jakeš by pak stál před soudem coby masový vrah a proto raději LM odvolal. Možná jediné rozumné, co kdy udělal.

Soudruh Jakeš jako kůl v plotě

Nuže, dále k našemu hospodaření, začnu od konce. Na 1. Máje, myslím 2016, říká Jakeš reportérům, že v roce 1990 měla přijít hospodářská reforma, kterou už ale nemohli provést. (41 let hospodářské katastrofy, ale dostat ještě jeden rok, pak by...) Tento výrok je v příkrém rozporu s jeho úvodní řečí v roce 1987. Jak už jsem se zmínil, na západě jsme věděli rok před tím, že Kreml chce vzít v tu dobu už zcela pasívnímu Husákovi funkci 1. tajemníka a dosadit si tam Jakeše. Když byl tedy tento "zvolen", byl dotázán na nějaké změny? Ne, všechno je v nejlepším pořádku, nic se měnit nebude. Od té doby Jakeš baví národ svými proslovy a v jednom skutečně říká, "...hospodu platí stát, plat hospodského taky a on si výdělek strká do kapsy. Tady jsme to s tím socialismem přepískli..." Je tedy možné, že soudruzi uvažují o částečné privatizaci. Možná malý odvar toho, co udělal Lenin v roce 1923. (NEP, což byl docela obyčejný návrat ke kapitalismu.) V každém případě existují zmínky o plánech komunistů, nějak všechno ještě zachránit. Kdosi tam měl říci, že veškeré ceny bude potřeba minimálně zdvojnásobit, což ale nezbytně vyvolá nepokoje a zbídačí velkou část obyvatelstva. No a tady udělali komunisti (zřejmě jakási oligarchie skutečných vládců) něco moc chytrého. Celý ten problém hodili na vládu po nich a sami odešli s tím, že pivo stálo korunu sedmdesát, kubík vody jednu korunu a teď ukažte vy kapitalisté! (Údajně se nějak domluvili s Havlem, že mu to předají a on je nechá odtáhnout se zdravou kůží. Nic o tom nevím, ale určitým způsobem představitelné.) V jednom jim to perfektně vyšlo, dnešní komunisté argumentují cenami v roce 1989, třeba té vody, které ve skutečnosti byly dotované krachujícím státem a zcela neudržitelné. (Škoda, že Jakeš neřekl, jaké mají být ty reformy.) Tenkrát měl Husák, Jakeš, Bilak a další z jejich party dostat účet na to všechno, co bude potřeba splácet. Právě tohle se ale zametlo pod koberec a miliardové dluhy už dělali kapitalisté. "To všechno ten Havel!"

Článek už je moc dlouhý a k té ruce trhu jsem se ještě nedostal. Ona skutečně ledacos zařídila, nějak se to ale všechno nepovedlo. Stát je nyní zase zadlužen, mnoho lidí má problémy nějak vyjít a Havel byl českým národem zatracen. Možná ještě někdy příště o tom, jak se to vlastně stalo.

Prezident Václav Havel - 41/?

20. července 2017 v 21:12 | gregor moldavit

Václav Havel - 4
Ti, co zradili za nakyslý chléb,
aneb jak bylo všechno úplně jinak - 2/2

Když už jsem do toho vosího hnízda píchnul, tak to dokončím. Tenhle díl ale skutečně není pro vlastence, katolíky, komunisty a hlavně ty, kteří vědí, co se má říkat a co se nemá říkat.

Rheinfall Schaffhausen
Tady vtéká Rýn do Německa. Další fotky směrem na sever. Němci jsou známí tím, že jsou jako turisté po celém světě. Méně známo už je, že Německo samotné je taky silně turistická země a má rozhodně co nabídnout. Příroda, zámky, muzea ... Všude jsem sice byl a fotil sám, ale kde je těm diákům konec? Tyhle fotky, až na tu z muzea ve Špýru, jsou z internetu.
Porta Negra z římské doby v Trieru

Technické Muzeum Speyer

Zajímavým zdrojem informací o ČSSR pro nás emigranty byly Češky, které se do Německa legálně vdaly a mohly tam jezdit. Někdy více dohromady vlakem. Pohraničník vleze do kupé a zavelí, "Tak pasy, vy tuzexová děvčata".* Žena univerzitního profesora je nazvána už na hranicích kurvou, ale zkuste si někde stěžovat.
*(Pro ty mladé, kteří ten výraz neznají - tak byly nazývány holky, co chodily toliko za bony.)

Ty nám vyprávěly třeba o televizních seriálech, na které si národ zvyknul. Pro ně bezduché a celkem názorně jim to ilustrovalo onu zemi znormalizované společnosti. Leč pozor, když přijede nějaká babička z Čech na návštěvu, ta to vidí jinak. Přijde na to řeč a ona vyletí. "To nemůžete všechno české hanět, "Nemocnice na kraji města" je moc hezká, všichni se na ni díváme." (Vím i Německo to koupilo, ale ne pro všechny, jen pro určitou vrstvu.) Do televize se vejde všechno. Viděl jsem i nějaké, (právě teď opakované), seriály té doby. Je pro mě zajímavé, když se objeví kdosi z těch tenkrát oblíbených herců, Kopecký, Filipovský, Sovák, Kemr...Jenže - děj se odehrává v bezčasovém prostoru, v podivné sterilní zemi, kde není žádný hospodářský ani politický systém a lidé ho ani nepotřebují, neboť si počínají jako děti v mateřské školce.* Zřejmě to ani nemělo scénář, herci dělali a říkali, co je právě napadlo. Někomu praskne zahradní hadice, jinému upadnou dveře latríny, další plácne ženskou po zadku. Jiné starosti lidé v té zemi nemají. Pak jsou vodnické pohádky, nějaká žena za pultem... Jenom ne něco současného, co by mělo inteligentním lidem taky co říci. Současnost neexistuje, pouze bezduchá televizní huspenina k zabití večera. Tak vypadala 20 let česká kultura? Nebo co filmy "pane vy jste vdova" a pod? Nevím, jestli si ti herci uvědomovali, jak plýtvají svůj talent na točení debilit? Nesmí existovat nic na zamyšlení, už nepatrně lechtivé filmy, jako "Bílá paní", jsou zakázány. Až se náhle objevuje film "Bony a klid", který ukazuje svět úplně jiný. 1988. Ten jasně říká, že ten socialismus se růžovou zahradou nestal, že v té zemi jsou jiné problémy, než prasklá zahradní hadice. Také že v ČSSR se cosi děje, když ho cenzura nedokázala zastavit. Tmy vláda přestává mít umělce pod kontrolou a to znamená, že se blíží její konec.

*(Pro ty herce se na ně třeba teď podívám, ale musím přiznat, že jen kousek, celé bych to nevydržel. Nedejte se mýlit tím, že to přeci koupily i jiné země a lidi se tam na to dívají. Průměrný člověk těžko, možná děti. ČSSR měla v kinematografii světovou úroveň koncem 50. a v 60. letech. To jde s normalizací rázně ke konci. Forman, jeden z těch statisíců, co zradily za nakyslý chléb, točí filmy americké.)

Nazpět do 70. let. Z Čech dostávám dopisy neveselé, všichni z mé generace jenom nadávají. K tomu za pár let přijde, že bez druháku se nedá vyžít, každý ho prý má, nebo hledá. Hromadí se katastrofa zničené přírody, lesy chcípají, vzduch je zamořený. Co říkají politikové? Zkusím si v radiu naladit Prahu a domnívám se, že Jarda Štercl má nějakého následovníka. Jenže co na tom má být vtipného?
"... Víte, ti mladí to mají dnes lehčí než my, ale nebylo by správné jim to vyčítat. Oni to mají někdy stejně těžké, ano, oni to mají i těžší..." Bezduchý blábol jde půl hodiny, načež se dozvím, že předseda české vlády, člen ÚV... titulů celá řada kromě akademického, soudruh Korčák měl projev k výročí svazarmu. Kdykoli pustím rádio, pak se něco takového jenom opakuje. V televizi vystupuje soudružka Jiřina Švorcová a lidu vysvětlí, že bojujeme za mír a za socialismus. Pak přijde další komik, statečný kapitán Minařík. Češi nevědí, co je na tom pravdy, a když se někdo náhodou nejmenuje Josef Laufer, nebere ho vůbec vážně a rozhodně neobdivuje. Jak se dozvídám, zasadil tím podlé a zbytečné emigraci těžkou ránu. Jenže kde je nějaké spojení? Radio Svobodná Evropa jsem si zamlada v Čechách pustil asi 3x, když přišly zprávy ozvalo se vrčení, stanice byla rušena. Dle komunistů hlásalo samé lži, ale jak to mohl kdo vědět, když se to nedalo poslouchat? V emigraci jsem jeho existenci zapomněl, měl jsem německou televizi, měl jsem SPIEGEL. Vysílání bylo určeno pro východní Evropu. Různí další klauni pak v ulicích odříkávali své role, že hrdina Minařík nám ukázal, jak musíme být bdělí. I tohle je dle mé logiky obráceně. Byl to východní agent na západě, bdělí tedy měli být západní imperialisté.

Hagen von Tronje hází do Rýna zlato Nibelungů

Já se s tou temnotou té doby setkávám, když přijedou na návštěvu moji rodiče. Jímá mě zděšení.

"Třeba mi tu toho trabanta někdo vymění za mercedesa? Hahaha..." Říká akademicky vzdělaný člověk, jako žertem, ale už se vidí, jak se vrací mercedesem. Oni si tyhle hovadiny vykládají v trabantklubu a nakonec tomu začnou věřit*." Strašně ho urazím výrokem, "člověk tak blbej, že by udělal takovou výměnu, předně nemůže mercedesa vlastnit, leda žebráckou hůl."
"Trabant jezdí dobře, ty tomu nerozumíš..." přechází do útoku matka. Osoba, která nikdy za volantem neseděla, autům vůbec nerozumí, ale je starší než já, musí mě tedy poučit. Dále se od ní dozvídáme, že v zimě se má člověk teple oblékat a za celou dobu už nezmlkne. Stále znovu nám procítěně vysvětluje, "pamatujte si děti, voda je mokrá..." Cestování vzdělává, ale ona nemá čas se poučit, musí poučovat nás. Odjíždí právě tak nevědomá, jako přijela.

*(Otec čekal na trabanta 3 roky, nikdy v jiném osobním autě neseděl, no tak "trabant jezdí dobře". Kdosi mi tenkrát říkal, že v TUZEXu by ho dostal na den za 2000 DM. Jo, ale kdo má jenom koruny, tak si musí počkat. Mimochodem, trabant nesplňoval německé bezpečnostní předpisy a jeho přihlášení do provozu v Německu nebylo povoleno.)

Otec se vždy zajímal o stavební památky a historii. (Bohužel o to méně o přítomnost.) Tak tedy před odjezdem chodí po Praze a pokouší se koupit literaturu o Německu. Jistě, celé množství, ale pouze NDR. "Prosím, tady je celá Rujana." "No a ta západní část?" Ta neexistuje, o té si můžete přečíst v Rudém Právu jak tam byla přepadena banka, dělníci stávkují, zemědělci mají problémy s nízkými cenami, jeden bezdomovec leží v parku... Otec si může koupit průvodce po Argentině, ale něco jako Bavorsko, Porýní, Hamburk... to ještě nebylo pro Čechy objeveno.

Tohle jsem si uvědomil, když jsem do Německa přišel, že o něm vůbec nic nevím. Právě tak o Němcích. Na vojně byli ten osvědčený nepřítel, stále jsme bránili vlast proti imperialistům na druhé straně Šumavy. Pak přišel srpen 1968, agresoři se valí do Čech ze všech stran, jenom ne přes Šumavu. Přejde měsíc, lampasáci se otřepou, a už zase bráníme náš socialismus a manévrujeme na západní hranici. Tam číhají ti Němci, (kteří jsou v létě na Tenerifě a mají dost placení na chudého bratra NDR). Pro Čechy tedy musí Německo zůstat strašidelná neznámá země.

Lorelay

No ale uděláme pár výletů a oni jsou šokováni. Tahle krásná, bohatá země, to má být ono zlé škaredé Německo? Otec si nějak začíná uvědomovat, že jeho veškeré znalosti, pocházející ze sovětského filmu "Pád Berlína", nebyly asi příliš aktuální. Podle toho, co kdy o tom kapitalismu vykládali, si zřejmě představovali, že přejedou hranice do NSR a ocitnou se v kapitalismu roku 1930.

Jinak rodiče překypují skromností. Do restaurace? "Ále my tak bramboračku, tu my nejradši". Alpy je nezajímají, oni mají Krkonoše, trabant jim stačí, mercedesa by ani nechtěli. Řeknu jim, že to se česky nazývá, "z nouze ctnost". Mají snad na toho mercedesa?

Jak už jsem psal, celý svět v tu dobu s úžasem čte o únosu z Entebbe, oni o tom nemají tušení, jméno diktátora Idi Amin nikdy neslyšeli. Vůbec netuší, co se na téhle planetě děje. Ale oni to ve své skromnosti asi vědět nepotřebují, jim stačí Rudé Právo. Tihle lidé celé roky chtěli mluvit o politice a poučovat ostatní. ("Voni ty mladý si asi myslej, že na tom západě...")

Před tím jsme s vojínem Z dojeli po týdnech k Perskému zálivu, poté zase vylezli Matterhorn. Řeknu jim, ať se raději podívají na diáky. No dobrá, ale tohle je nerozum, něco takového není potřeba, za nás přeci už všechny cesty udělali Hanzelka a Zikmund. Co já mám co pohledávat v Asii, nebo v Alpách? Pro ně svět vždy končil v Krkonoších. ("Já nikdy moře neviděl a jsem přesto šťastný." Takže si jako mám vzít příklad.) Tihle lidé, kteří naletěli Gottwaldovi a chtěli přidělovat podle potřeb, se zase objevují v mém životě, aby mě znovu poučili o tom, co všechno já nepotřebuji.

To by snad byla zatím jenom sranda, jenže i ta brzo přejde. Jednu věc nelze přehlédnout, že tihle lidé mi tu svobodu vůbec nepřejí. Když děti dorostou, mají pečovat o staré rodiče a ne si někde cestovat. Takhle oni si to nenaplánovali. A tak dobrou výchovu mi dali.* Když jim ukazuji naše laboratoře na univerzitě, matku to v nejmenším nezajímá. "Jo, jo, ale..." Já se mám vrátit, to je všechno hezké, ale tam u nich bych zase ... jelikož matku nenapadá co bych tam u nich zase, zakončí frází - no doma je doma. To jako v té maringotce, kde jsem bydlel jako bagrista, nepřítel pracujícího lidu. Já mám jít ze svobodného světa do totality, z univerzity nazpět na bagr, místo cestování po světě do vězení. (Přivezli mi rozsudek, pozdrav z toho domova. V kriminálu 2. nápravní skupiny dostanu zase další nejlepší výchovu.) Jednou pochopím, jednou jim budu vděčný. Otec na to řekne zcela neuvěřitelnou větu, "Nikdo to s tebou nebude myslet lépe, než vlastní matka." To jako tahle osoba, která kdyby měla tu moc, nechá mě nazpět odvléci v železech. Myslí to semnou jenom dobře, jednou jí poděkuji. Může být, že matka by pro své děti dala život, tahle matka je ale přesný opak.

*(Jeden z nejstrašnějších omylů rodičů, že děti se dají vychovat, dodnes pořád opakovaný. Komunista bude mít malé komunistíky, katolík katolíky, atd... Vím o případu v Německu, kdy rodiče, oba svědkové Jehovy chtěli mít ze syna dokonce toho nejlepšího jehovistíka. Mysleli to s ním "dobře". Už jako dítě musel stát na rohu a nabízet Strážní věž. Když dorostl, omlátil jim jejich Jehovu o hlavu a dal je k soudu za ukradené dětství. )

No a když tihle lidé odjíždí, tak se zapřisáhnu, že kdyby se v mém životě ještě jednou objevil člověk, který by se mnou myslel něco dobře, tak ho okamžitě zabiju!

Lüneburger Heide
Helgoland

Ono tu nejde o tuhle jednu rodinu, od jiných Čechů v emigraci se dozvídám podobné zážitky. No a tak se v duchu ptám, co se stane, až/když jednou socialismus padne a bude potřeba postavit nový, svobodný systém. Kdo to má dělat? Tihle lidé, kteří za 1. republiky žili docela šťastně, kteří si ale dnes už nic než totalitu nedokážou ani představit a nic jiného nepotřebují? To je naprosto vyloučené! Ti budou jenom čekat na cokoli negativního, třeba nezaměstnané, aby mohli spokojeně poukázat, že "za komunistů tohle nebylo". (Co v tu dobu ještě netuším, že mnozí mojí generace se ochotně připojí. "Oni ti komunisti přece jenom..." Vždyť být svobodným člověkem je tak namáhavé.)

Jenže v tu dobu nevěřím, že by to bylo možné. Socialismus mi připadá věčný, od toho jsou tanky, vězení, StB... Právě v tu dobu vychází kniha, "Přežije Sovětský svaz rok 2000?" Kdosi tvrdí, že se to do konce století sesypat musí.

Do toho pak přichází Havel a začne velmi nešťastně, "Budou vás strašit nezaměstnaností... nevěřte jim."

O tom příště...

Prezident Václav Havel - 40/?

5. července 2017 v 16:29 | gregor moldavit

Václav Havel - 3
Ti, co zradili za nakyslý chléb,
aneb jak bylo všechno úplně jinak
Deutsches museum

Jak už jsem napsal, život v emigraci, zvláště začátek, nebyl pro mnoho Čechů vždy lehký. Nebylo nic snadnějšího, než udělat v neznámých situacích chybné rozhodnutí a doplatit na to. Nešlo jenom o ten první rok, konečně se třeba člověk rozhoduje kam na důchod a zase se může zmýlit. Mnohokrát přišly velké potíže a bylo nutno začínat se vším zase znova. Považoval jsem tyto těžkosti za celkem přirozené a rozhodně jsem nikdy nelitoval, že jsem z těch socialistických jistot venku. Nikdy jsem ani na vteřinu neuvažoval o tom se vrátit. (Tedy v začátcích, s důchodem tahle otázka přišla, rozhodnutí znělo - zůstat v Německu.) Někdo si hned našel dobré místo a žil nakonec podobně jako v socialismu, ovšem s větším platem ve směnitelné marce a se svobodou cestování.* Jinak už jsem napsal, že emigrant žije v cizině z hlediska usedlého Čecha. Tak tomu ovšem není, emigrant si dávno zvyknul a žije ve své zemi. Sice jiné, než ve které se narodil, ale rozhodně to pro něj není cizina. (Dokonce třeba i ve více zemích, moje dcera byla česká Němka, pak Australanka, teď je Italka.) Jeho děti někdy mluví i česky, (s německým, nebo jiným, nádechem) u některých je to jinak, identifikují se s novým domovem a na své děti už česky nemluví. Ti pak znají sotva pár českých slov. Třetí generace už ale česky prakticky nikdy neumí.**

*(Znal jsem i Čechy, kteří údajně kvůli svobodě cestování emigrovali, kupodivu ale stejně necestovali. "Musím nejdříve našetřit na auto." Rozumí se nějaké hodně reprezentativní. Ale to byla jejich věc, nikdo je nenutil. Já chtěl vidět svět a dalo by se říci, že jsem ho kus viděl. Rozhodně není pravdivá fráze dnešních oplakávačů totality, "co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze." Kdo si přeje cestovat, ten si na to vydělat dokáže. Čechy jsem potkal v minulých letech v Himalájích, na Seychelách... o nějakých "obyčejných" Kanárských ani nemluvě. Když jsem tam potkal Čecha v době komunistů, byl to emigrant, jako já. Tady se hodně změnilo k lepšímu. Když jsme u této lokality a ceny, tedy cestu na Fuerteventuru, na dva týdny s letem, autem na celou dobu a ubytováním, jsem se ženou před pár lety udělali za 1000€ pro oba dohromady. Ne do hotelu, máme rádi klid a našli jsme si ubytování soukromě. Vše předem sami v internetu. Tolik peněz dá snad pracující pár v ČR dohromady na dovolenou taky. Pokud ne, těžko to bude vina režimu.)

**(Ve věku 50 - 60 let, když přišla letí vedra, jsem vždy dostal stesk po ledovci a sjel do Berniny, abych si ho v dolní části přeběhl. První noc jsem trávil v horolezecké chýši Boval, kde byl několik roků správce jménem Vondráček. Tedy Wondratschek. "Umíte česky?" otázal jsem se ho jednou. Odpověděl německy, "Děda ještě uměl.")

Moje informace od komunistů (kteří mnoho mluvili a málo věděli) před útěkem zněla, "takovej mladej kluk se nechá obelhat západní propagandou, emigruje, pak se válí v zavšiveném lágru a všeho lituje." ("Takže když ho odstřelíme při pokusu o přechod hranic, má to aspoň ušetřené.")

Nuže, do lágru nikdo nemusel, když měl třeba příbuzné, kteří ho nechali bydlet u sebe. To nebyl žádný povinný kriminál, jenom zaopatření pro ty, kteří ho potřebovali. Já pochopitelně musel a zábava to zrovna nebyla. V každém případě život rozhodně lehčí a příjemnější, než byla socialistická vojna* a to platí i o jídle. Zavšivený ten lágr nebyl, a neměl jsem čas se v něm válet. Pracoval jsem na černo kolem, večer jsme často zašli do Zirndorfu do jedné z mnoha hospod na pivo (půllitr výborného za 0,90 DM, grilované kuře s pomfrity a salátem za 3,50 DM. V cs v tu dobu stála čtvrtka na stojáka bez ničeho 25 Kčs, rohlík se platil zvlášť.) No a často jsem sjel autobusem do Norimberku a toulal se centrem.

*(Před pár dny jsem viděl na ČT film "tankový prapor". Knihu jsem četl už v 70. letech, v NSR se dala objednat jakákoli kniha v ČSSR zakázaná, jako Mráz přichází z Kremlu, Jeden den Ivana Denisoviče... ale i Čapek (proč nejsme komunista), Hrabal (anglický král), ... za marky šlo všechno. Tedy onen film ukazoval tu vojnu, kterou já tak zažil taky. Žena odešla, že to řvaní nebude poslouchat. Být v lágru na cimře s pěti Araby, žijícími v noci, nebyla zábava, ale nějak se to dalo naspat, což na vojně ten případ nebyl.)

Už ten lágr byla jenom komunistická lež. Vtip je v tom, že oni ze svého hlediska nelhali. Napsal jsem dříve, že komunismus nepochází od Marxe, ale je odvařen z katolického náboženství. Když věřící katolík vykládá dětem, jak je čert zlý a jak je mu nutno odpírat, pak si sám vůbec nepřiznává, že dětem lže. On se to tak naučil, on tomu věří, no a dává vše mechanicky dále. Zeptat se ho, kolik čertů už potkal a jestli byli skutečně zlí, by asi moc nepřineslo. Právě tak veškeré informace uvedeného typu pocházely od věřících komunistů, kteří měli dále společnou vlastnost, že nikde ve světě nebyli, na západě už vůbec ne. (Zajímavá otázka opačně, jestli zcestovalý člověk může být věřící komunista?)

Mladý člověk, který "si asi myslí, že na tom západě..." o sobě bezpochyby zároveň ví, že na cestu do světa rozumově nemá a zůstane raději doma. Právě tak, jako zůstali ti staří, od kterých jsem tuhle větu slýchával. Kdo se vydává do světa dobře ví, že jde celkem do neznáma, čeká ho strádání, tvrdá práce a výsledek je zcela nejistý. Má ale odvahu a tak jde. Ono dobrodružství ho totiž láká nesrovnatelně více, než socialistické jistoty. Jak už jsem napsal, když tam zkrachuje a vrátí se, mají u poserů posvícení. Oni to věděli a proto nikam nešli. Z jejich zbabělosti se stala moudrost. Rovněž jsem napsal o vandrovnících za Rakouska, kteří byli rok ve světě a přinášeli domů cenné zkušenosti. Tohle už za komunistů nešlo, kdo odešel byl zrádce a návrat znamenal kriminál. Tím mimo jiné zbytečně připravili hospodářství o statisíce pracovních sil.

Zámek Neuegling
Ta brána tam tenkrát nebyla, průjezd byl volný.

Pak přišel asyl a čas růžových zítřků, když jsme dostali 6 měsíců kurs němčiny na schlosse Neuegling. Život jak prase v žitě na zámku u jezera, na obzoru Alpy. Občas nás naložili do autobusu a my viděli Deutsches Museum v Mnichově, zámek Neuschwanstein, kláštery, města, a celý ten podalpský bavorský kraj. Na oběd se šlo do restaurace, vše platila neviditelná ruka trhu. Byl jsem do nekonečna okouzlen. Já, bagrista z maringotky v českém pohraničí, který si večer ohříval skleněnou konzervu* hotového jídla. Když jsem vzpomínal na proroctví komunistů, jak budu litovat, pochopil jsem, že jsem vyrostl mezi absolutními cvoky. Konečně ale taky mezi vědomími lháři. Ono totiž nešlo přehlédnout, že ti lidé tam v tom Bavorsku kolem žijí v obrovském blahobytu. Jistě, tvrdá práce, ale krásné domky, před každým auto na úrovni a když jsem pracoval s tím truhlářem**, byl jsem v mnohých vevnitř. V každém barevná televize a automatická pračka (kterou jsem já tenkrát ještě vůbec neznal.) Jistě by se ve městech našel nějaký bezdomovec, ale to podstatné bylo, že s odstupem nejširší byla střední třída a ta rozhodně nebyla chudá. Právě tohle byla ta nejhorší komunistická lež. ("Dělník, který by rád utekl k nám nemá na vlak. Proto tu nemáme jediného imigranta ze západu.") Dovolená na Kanárských byla pro dělnickou rodinu už zcela běžná. Nezaměstnaní měli nezaměstnaneckou (nepříjemné, ale nežili v nouzi) a sociální podpora pro ty zkrachované byla zhruba tak vysoká, jako v ČSSR v tu dobu průměrný plat prodavačky. Nikde není život jenom růžová zahrada, ale jedno se nedalo přehlédnout, že egoismus kapitalistů dal průměrnému občanovi určitě více blahobytu, než nám celá rodná komunistická strana se všemi úspěchy v budování socialismu.

*(Bylo jich asi 5 druhů. Lečo s klobásou, svíčková, dušené hovězí, ňáký fazole... Za nějaký čas už mi stačilo vidět je v obchodě v regálu a dělalo se mi špatně. V hospodě na vesnici měli kolikrát akorát turistický salám, utopence, nebo párek.)
**(Dostávali jsme myslím 90 DM měsíčně kapesné a mnoho z nás si přilepšovalo prací kolem. Bylo ji dost. Jednou jsem se při práci s tím truhlářem bavil, co jako válka, jak to vidí? A on jen ukázal na tu plnou dílnu a řekl:
"Dokud je práce, tak válka není.")

Neuschwanstein, foto z internetu

Ona instituce, která nám platila ten půlroční kurz, se jmenovala "Otto Benecke Stiftung". Když jsme se první den shromáždili, domníval jsem se, že nám nejprve budou vykládat kdo byl tento pán, jak mu máme být za jeho dobrotu vděční a která strana to za dělnické peníze umožnila. Nebo snad dokonce, že to je kapitalismus, který nás živí. Nic takového se nestalo, ten den ani jiný, a kdo byl ten dobrodinec OB nevím dodnes. To bylo jedno z mnoha překvapení u těch Němců. Když něco dávali, neomílali to hubou, komu mám být neskonale vděčný. Dostal jsem kurz němčiny, studienkolleg a univerzitu. Pak si to stát zase odemě vybral ve formě daní, když jsem pracoval. Byl jsem v dětství naučen, že mám být vděčný za každou maličkost a vážit si ji. Tady jsem viděl, že ti, co dávají věci velké, žádnou vděčnost nepožadují a jestli si toho vážím se neptají. No a nějak se mi to tak líbilo mnohem více, než onen svět, ve kterém jsem vyrostl.

Ale ono bylo vlastně všechno obráceně. 1. května byl svátek práce, volný den, což mě v kapitalismu překvapilo. (Byl jsem prostě úplně zelený a nevědomý.) Na rozdíl od ČSSR se ale nenadělával. (Moje generace si vzpomene, že první neděle pak byla pracovní, dělníci byli nuceni jít do průvodu, ale pak ten den nadělat. Ono "neděle je jako středa.") Šlapal jsem do blízkého městečka, podívat se, co se tam děje. Odboráři měli nějaký stánek a řečnili, jinak se nedělo nic. Pro dělnickou třídu to byl prostě jeden den bez práce.

Všimnul jsem si ještě další pozoruhodné věci. Onen výraz používaný s takovou oblibou komunisty tehdejšími i dnešními, "zrádce", nebyl slyšet za měsíc ani tak často, jako v socialismu denně. Ono vlastně ani nebylo možné něco, nebo někoho zradit. Když se mladý Němec rozhodl zkusit své štěstí v Austrálii, bylo to jeho dobré právo a žádná zrada. No a když se zase vrátil, tak se nic nedělo. Demokracie žádné zrádce na nic nepotřebovala.

Jak se na nás dívali Němci? Pro moji generaci (ti staří už to mohli vidět jinak) jsme byli docela obyčejní lidé jako oni, chovali se úplně normálně a přátelsky. Mnoho z nich pronajímalo na žáčky kurzu, protože se na zámek všichni nevešli. I já bydlel ve vesnici za jezerem a když mi ujel večer autobus, šel jsem docela rád domů pěšky. S místními jsem se často bavil v hospodě, jen bylo těžké jim rozumět, mluvili bavorsky. Konečně už tenkrát to bylo tak promíchané a Němci byli sami tak často v cizině, že onen pojem "ausländer" už sotva používali a když, pak ne v negativním smyslu. V každé firmě pracovalo mnoho lidí ze všech koutů světa, k tomu přicházeli gastarbeiter z Řecka, Turecka, Jugoslávie... V posledních mnoha letech před důchodem jsem pracoval u malé firmy, kde ti v Německu narození byli menšina, byl tam i jeden černoch. (Jméno jsme neuměli vyslovit, tak jsme ho nazývali Komombo.) Měli jsme zákazníky po celé Evropě a v Turecku, takže němčinu člověk slyšel tak akorát v polední pauze. (Byl jsem párkrát i služebně v Čechách, zavádět kapitalismus.) Jinak se často mluvilo anglicky, kteroužto řeč Němci ironicky nazývali "Neudeutsch".

Mimochodem, do světa se vydávají dnešní mladí právě tak, jenom už nepotřebují ilegálně přes hranice a žádat o asyl. Vláda těch, kteří to zavinili, zaslouženě padla. Někteří jdou na zkušenou a zase se vrátí, jiní tam zůstanou navždy. U holek je běžné jít ve věku 16 let na rok do nějaké rodiny, kvůli řeči. Mojí dceři bylo 19, když se vydala na rok do Austrálie, na bázi work&travel. S tím dobrodružstvím to přehnala, vrátila se o berlích, nohy zhnisané od kousanců hmyzu, ale živá. Když se holka vydá do světa po dvaceti, už se nevrátí, jelikož se tam někde vdá. Když ji chtějí rodiče nazpět, tak ať se snaží vyexpedovat ji co nejdříve, (ne naopak, jí to zakazovat a ještě si něco nalhávat). Kdo chce do světa, ten si stejně cestu najde.

Mohl bych vyprávět ještě hodiny, ale už je to dost dlouhé a zůstaneme tedy jenom u téhle ukázky ze začátku v emigraci. Pokud by na tyto řádky zabloudil nějaký dnešní neokomunista, dozvěděl by se stejně pouze to, co se dozvědět nechce. Že totiž až jeho komuistická strana zvítězí, pak si další generace zase jen zopakuje to, co má moje za sebou.

Pak jsme šli studovat a když za pár let začali jezdit rodiče na návštěvy, tak jsme si s nimi už vůbec nerozuměli, protože každý z nás žil na jiné planetě. Na všechno se dívali vyjeveně a kladli dotazy, jako by právě slezli ze stromu.

No a v téhle době, kdy socialismus v ČSSR jednoznačně zvítězil, lidé jsou ve své hrdosti zlomeni a zastrašeni, nejmenší odpor zadušen, tisk je černobílá propaganda a soudruzi od StB třímají kormidlo totality pevně v ruce, se objevuje nějaký pan Václav Havel, který říká, že jemu se to tak nelíbí a lid má právo na trochu svobody.

pokračování...