Prezident Václav Havel - 37/?

19. května 2017 v 19:55 | gregor moldavit
36. díl: prezident-vaclav-havel-36

Gustáv Husák - 6/6
Zrádná emigrace, aneb ty mladý si asi myslej, že na tom západě... 2/2

Vandrovali vandrovníci

Když se mladý člověk vydá někam do světa, tam zkrachuje a vrátí se poražen nazpět, pak mají u poserů posvícení. Oni to věděli, oni mu to říkali. Z jejich zbabělosti a omezenosti se jim náhle stala moudrost. Oni se v životě o nic ani nepokusili, protože oni dobře vědí... Vědí co? Nevědí nic, jenom nikdy neměli sami tu odvahu vstát a jít. Není větší světák, než ten, kdo nikdy nikde nebyl. Od nich jsem slýchal ono samolibé, "ty mladý si asi myslej..."

Začínat v cizině s tím, že je napřed nutné dostat asyl, rychle se učit řeč, pak se zvolna postavit na své nohy, to není vůbec lehké. Dalo by se opatrně říci, že kdo měl doma v socialismu na růžích ustláno, měl větší šanci mít se dobře i na západě. (Někdo se uměl narodit, jiný ne.) Přišel už s nějakým finančním základem, třeba uměl cizí řeči, má tam i onde známé, umí vystupovat, ví co se kde hodí říci, nebo neříci, jednoduše je ve známém prostředí. Z těchto kladů jsem si já na ten západ nepřinesl prakticky nic, to všechno jsem se musel teprve učit. Nikdy jsem ovšem nelitoval, že jsem z toho reálného socialismu venku. Byli ale i jiní, kteří to vzdali a vrátili se. Z okruhu mých, početných, známých Čechů na západě to nebyl nikdo. Lze si ale jejich důvody představit. Nějaký "stesk po domově"* bych dal až na poslední místo, pokud to vůbec byl v těch letech u někoho mojí generace ten důvod. Jiří Voskovec řekl, "domov je něco, co se dá vzít sebou". Tak nějak to vidím taky. Člověk nežije "v cizině", ale na nějakém místě, kde se mu líbí a tím je to jeho domov. Jestli navrátilci měli pocit, že se "vrátili domů", o tom mám silné pochyby. Pokud první den ano, pak je to jistě brzy přešlo. V každém případě je čekaly výslechy od StB** a posměch bez konce. (Jenže nazpět už to nešlo!) Kdejaký vrátný na nějakém úřadu si na ně otevře hubu:
"Tak có mladej, voni tam nelítaj pečený holuby do huby. Hehehehe."
On má celoživotně vysezenou prdel na té jedné židli vrátného a teď se za svoji ubohost může pomstít.

*(Snad dříve existovali i takoví, zvláště když odešli v pokročilém věku. Hrdina Sovětského svazu Josef Buršík, odsouzený na 10 let za protikomunistickou činnost, kterému se podařil útěk z vězeňské nemocnice, si občas zaletěl do Německa, vyšel na Šumavě k hranici a díval se přes ostnaté dráty na tu českou zem. Bojoval za ni za války a v době útěku mu bylo už skoro 50 let. Mě by bylo za celou dobu v Německu něco takového nikdy nenapadlo. Já se díval spíše přes hranice do dalších zemí, které jsem si přál vidět. Jestliže nyní do Čech jezdím několikrát za měsíc, pak jen proto, že to mám za kopcem a nakupuji tam za můj český důchod. Jedu natankovat, nakoupit, do hospody... ta hranice tam vlastně ani není moc znát, jako tomu bylo po mnoho staletí před tím. Moje dcera byla nejprve Němka, potom Australanka, pak asi Maltézanka, protože tam vystudovala, teď je Italka. (Ten italský chaos jí nějak vyhovuje, zřejmě tam zůstane.) Kdo žije celý život na jednom místě, to bude těžko chápat.)
**(Slyšel jsem o člověku, který se vrátil, za čas zase zapojil do normálního života a vše se zdálo jako při starém. Jednoho dne si ho zavolala StB a ukázala mu jeho fotku před americkým centrem v Mnichově. Dostal 25 let a seděl až do roku 1989.)

Navrátilec si mohl svůj osud ulehčit, když začal spolupracovat, třeba vyprávět svůj těžký osud v rádiu. Jak to tam na tom západě bylo všechno špatné. Vtip byl ovšem v tom, že vůbec nevyprávěl o sobě, nýbrž jenom četl, co mu předepsala StB. Jinak by třeba mohl říci, že se vrátil kvůli matce, nebo ženě a to se nehodilo. On se musel vrátit proto, že ho Němci coby Čecha nenáviděli, apod... Nevím, co to bylo u StB za lidi, že pro ně nesměla existovat jedna pravdivá věta.

Dnes se zase mladí vydávají do světa za prací, jako za Rakouska, jako za 1. republiky. Třeba jenom na čas, v každém případě do nich už nikdo nestřílí na hranicích, jako za komunistů. Jinak je ale v tom světě čeká při nejlepším tvrdá práce a kolik si přinesou domu, to je otázka? Četl jsem kdysi zajímavou knížku "Vandrovali vandrovníci". Vyšla za komunistů, což bylo překvapující, asi nebyl cenzor doma. V té je pěkně popsáno, co v tom světě museli dokázat ti dva čeští tovaryši Martin a Jakub, taky co museli vytrpět, aby rok obstáli. V každém případě měli oba řemeslo, což je jakýsi nezbytný základ. Jeden uměl německy a více mu to myslelo, druhý byl zase fyzicky silný. To je dobrá kombinace. Za rok se vrátili a mohli říci, že něco viděli, zažili a něco se naučili. Když si někdo přinese i peníze, o to lépe, ale už ty zkušenosti jsou velmi cenné.

Tenhle roční vandr by pro mladé lidi mělo být pravidlo a ne výjimka. Když se někdo předčasně vrátí, tak se nic neděje. Větší nebezpečí pro tu českou zem jsou ti, kterým se v té cizině tak dobře povede, že se nevrátí vůbec. Proč by měl v Čechách začínat na 17 000 hrubého*, když už teď má v Rakousku dvojnásobek na dlaň? Z ČR se pak začne ještě více stávat zaopatřovací ústav pro ty, co toho moc neumějí a ty, co neumějí nic a žijí z dávek.

*(Pochopitelně se od Rakouska už ledacos změnilo. V roce 1990 mi jeden český doktor vykládal, že příchodem do Německa stoupl jeho plat na 20inásobek. Když si dnes chce český doktor jít vydělat na západ, nevezme raneček a hůl. Sedne si k internetu a nejspíše zjistí, že do zchudlého Německa už se jít nevyplatí. V Norsku dostane několikanásobek.)

Já v Německu vystudoval univerzitu, pak se mi vedlo občas dobře, ale dělal jsem v životě i chyby, čímž se mi taky někdy moc dobře nevedlo. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych se vrátil. A přece tu byly dvě teoretické možnosti. Karel Kryl prohlásil, že Češi si nechali ujít obrovský potenciál emigrace. Nevím, jak a na co by je měla česká země po tom roce 1989 nalákat, ale mohli být svými zkušenostmi prospěšní. Nikdo se o ně ale nezajímal, zcela opačně, nálada byla spíše proti nim*. V televizi se ptali onoho ekonoma Šika, jestli přijede záplatovat zničené hospodářství? Ten jenom odpověděl, že tenkrát (myslel rok 1968) mu bylo 50, teď je mu 70. Taky se vyjádřil, že ono to teď bude moc těžké. Asi sám žádné řešení neviděl. Druhá úvaha byla život v důchodu. Co si koupit malý domek někde třeba v Podkrkonoší? Moje žena odtud dokonce pochází, jak už jsem napsal, z onoho Havlova Hrádečku. (Prodal mu ho její děda.) Uvažovalo o tom více známých Čechů. Nakonec jsme to ale všichni zavrhli. Důvody raději nebudu rozebírat, prostě jsou tady různé překážky. Karel Kryl se po sametové revoluci do Čech vrátil, měl tam své ctitele. Rychle si to ale rozmyslel a byl v tu ránu zase nazpět v Mnichově. Tentokrát už navždy.
Já odešel od komunistů mimo jiné proto, že jsem chtěl vidět kus světa a dalo by se řící, že jsem pár zemí viděl. Teď ve stáří máme se ženou v Bavorsku domek s velkým pozemkem a žijeme celkem spokojeně. Jakou to všechno má hodnotu v penězích mi může být jedno, pro mě je to práce 7 dní v týdnu.

*(Jeden člověk z Prahy mi třeba napsal, že těm emigrantům se to v jejich jistých zemích žije, ať nekecají do české země, o které nic nevědí. Mohl jsem mu jen odpovědět: "Jak jistá by byla moje země, kdybychom tu volili komunisty, jako to děláš ty?"
Může být, že česká emigrace do té české země tenkrát viděla docela dobře, neměla za sebou 20 let cenzury, ale kvalifikovaných politických rozborů v televizi i časopisech. Tak např. ve spieglu psali, že Kreml chce vyhodit Husáka z funkce 1. tajemníka a dát si tam Jakeše. Za pár měsíců se tedy v Praze jako volilo a mně to připadalo jako ona slavná scéna z volby královny krásy v Pidivajzlicích. Pochopitelně byl zvolen velitel požárníků Kozubek. O tom ještě více příště.)

***

Jak to šlo dále s tím soudruhem Husákem? Občas jsem viděl jeho projevy. Připomínaly strašně ty Goebbelse, hlavně tím, že posluchači byli v uniformách a tleskali na povel. Ti jeho měli na rukávech pásku LM. Co říkal nevím, pro mě to nedávalo smysl. Bavilo mě sledovat, jak si s Brežněvem vzájemně udělují vyznamenání. Když přiletěl Husák do Moskvy, dostal medajli "za budování socialismu", nebo nějak podobně. No a když přiletěl Brežněv do Prahy, dostal jako první od Husáka vyznamenání (určitě jeho aspoň sté) za "boj za mír". (Existuje pořekadlo, "bojovat za mír je asi jako souložit za panenství.")

Pět let si Husák hrál na silného muže a suverénního diktátora. Pak ho to přešlo a vlastně z veřejnosti skoro zmizel. Jedno musel pochopit, že sympatie lidu nezískal, tu českou zemi nezachránil a nepozvednul, jenom v ní odstranil práva a svobodu, budoucnost mu za pravdu nedala, pro český národ je lump a hajzl, a nikdy na tom už nic změnit nedokáže. K tomu se domnívám, že se fyzicky i rozumově vyčerpal. Oněch 10 let ve vězení + předcházející mučení, mu podlomilo zdraví. Husák jednoduše i na komunistického funkcionáře příliš zblbnul. Existuje záběr, kde přeje šťastný nový rok 1888. Divil se, že mu tam vlítli, hodiny za ním o 5 minut nazpět a všechno zase znova.

Husákova normalizace národ zlomila a zdemoralizovala, rozhodně ale nikoho nepřesvědčila a nepřevedla na komunistickou víru. Ona představa, že "ty mladý si asi myslej... ale jednou poznaj, jednou pochopí..." se jako vždycky zase ukazuje být hlubokým omylem této nepoučitelné generace, která nám zavřela hranice, zavedla cenzuru a která nám chtěla cosi trpělivě vysvětlovat.

Přicházejí 80. léta. Funguje StB a cenzura, ale jinak už skoro nic, dokonce ani Husákova množírna socialistického člověka. Točí se nekonečné seriály o prodavačkách, vodnické pohádky, ... jenom něco jako současná kultura chybí. Příroda je stále více zamořena, lesy chcípají, šíří se dále korupce, bez úplatku už nejde nic, stokoruně se říká "všimné", dělnická "revoluční" třída je stižena totální paralysou a skromný a statečný kapitán Minařík lidu k nějaké národní hrdosti kupodivu nepřispěje.

Stát rád pouští k emigrantům důchodce. Když tam zůstanou, o to lépe, ušetří se jejich důchod. (Leč jejich děti je k tomu rozhodně nepřemlouvají. Bohužel je to tak, že když odjedou, rodina si oddychne a může začít šetřit na příští návštěvu.) Důchodci přivážejí do socialismu po tunách vše potřebné, co jaksi není právě na trhu. (O to větší zlost těch, co na západě nikoho nemají.) V rychlíku z Norimberku do Prahy se dá najít místo k sezení, ale absolutně není kam dát krabice a kufry. Všechny uličky a příčky už byly zabarikádovány ve Stuttgartu. Zato důchodci "dětem" přivážejí velikou knihu "Praha v obrazech", kalamajku pro vnuky a Babičku od Boženy Němcové (o té tu přeci každý den sníme) a pak už jen poučují a poučují a radí a radí a radí. Dozvídáme se, že v zimě se je nutno teple oblékat, před jízdou nepít alkohol. Do omáčky nutno přidat jíšku, děti se nemají držet takto, nýbrž obráceně, "jo a když se, Boženko, (věk 35 let) koupeš, nesmí ti mýdlo vniknout do pochvy!" Známému tchyně přiveze lahev českého rumu za 35 korun. Ten ho tedy ze zdvořilosti ochutná a naleje mi taky skleničku. Po mém odchodu dostane vynadáno. "Tak já ti přivezu takový rum a ty ho tady dáváš cizím lidem!" Pak tchyně rodině oznámí, "Kdyby se tu někde dala sehnat šlehačka, uvařím vám něco moc dobrého."
Přání na kapitalisticky vykořisťované potomky, od těch, co přijíždějí z komunistického ráje, se rozhodně nedrží v nějaké rozumné míře. "Támhle ten strýc byl k tobě vždy laskav, teď si přeje rybářské vybavení, hodná tetička, co ti dávala bonbony, by potřebovala kožich. Stačí jenom nějaký kratší, nejlépe z polární lišky..." Pro ty, co nám v 50. letech v čítankách ukazovali bosé a otrhané dělnické děti v kapitalistických zemích, jsem tu náhle všichni naopak milionáři. Nechybí ani (ultimativní) žádost o nové auto, ("stačilo by i takové malé"), všechno jsem zažil.
Jinak důchodci nadávají a nadávají na poměry v Čechách, hrdě nás ovšem informují, že český film "O Popelce" měl mezinárodní úspěch. "Celý svět si o něm povídá!"
Pro emigraci se Husák opět objevil, když začal ve velkém kupčit s prezidentskou milostí pro zrádné uprchlíky.* Za peníze, západní, vlastní korunu komunisti neuznávali, bylo ke koupi všechno. Stát sice dále slavil úspěchy v budování socialismu, ale ve skutečnosti byl naprosto zkrachovaný. Komunisti si s vážnou tváří mezi sebou vzájemně udíleli vyznamenání a zřejmě skutečně ani netušili, že konec je neodvratný.

*(Díval jsem se na tyto upravence asi jako při prověrkách na ty, co podepsali. I tady byla hromada důvodů, stará nemocná matka, kterou chtějí ještě vidět a tak podobně. Šlo ale spíše o to ukázat v rodné vsi své BMW a fotky z Kanárských (a vyvolat tím závist, doprovázenou vlnou nenávisti ke zrádné emigraci, která zbaběle uprchla, zatímco oni statečně nadávali na komunisty v hospodě u piva. Jestliže dosud byli emigranti zrádci národa pro vládnoucí komunisty, nyní začínají vadit všem.)
Žádat Husáka o milost, i kdyby to bylo zadarmo, pro mě nepřicházelo v úvahu. Až bude možnost přijet do Čech jako do každé jiné země, pak to udělám.)


Poslední roky před zánikem své komunistické říše prý Husák seděl za pracovním stolem, bral plat prezidenta, kouřil a koukal do prázdna. Nedělal už vůbec nic a zřejmě ani nechápal, co se děje. Viděl jsem ho v televizi, když mu řekli, že byl právě sesazen. Namítnul, že má pracovní smlouvu na prezidenta ještě do roku 1990. Vůbec nepochopil, že na tom místě nemá už 20 let co pohledávat.

Přichází rok 1989, lidi cinkají klíčemi, ale ono by se to bylo nejspíše sesypalo i samo. Tahle cesta dále nevedla. Kolega Ceaušesko je zastřelen, soudruzi Husák, Jakeš, Bilak, Štrougal a další se asi moc dobře necítí. Naštěstí přichází Václav Havel a říká, "nejsme jako oni". Těchto havloidních pravdoláskařů se tedy není třeba obávat, 20 let totality a policejního teroru se hezky zamete pod koberec. A co ta další generace v zamořeném a hospodářsky vydrancovaném státu?
"Co je nám do toho? Dejte nám důchod a po nás potopa!"
(Tenkrát se ale říkalo, "Po nás Černobyl.")

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 19. května 2017 v 21:49 | Reagovat

Není co dodat. Snad jen, že to nikdo nečte, aby se nemusil více či méně stydět. Jenže život žijeme tady a teď a je jakási povinnost vytvořit pro něj snesitelné podmínky, ochránit svoje děti a splnit i povinnost vůči starým rodičům.

Dnes zde máme "podnikatele" min. financí A. Babiše. Ten hrdě prohlásil, že byl v KSČ v Husákově době jen z prospěchu. Ve zdejším marasmu nějak shrabal miliardy, nakonec si koupil novinové vydavatelství a TV kanál, kde jsou snahy masírovat lidi. Značná část voličů se sním ztotožňuje a Hradní Ožrala pro něj veřejně pléduje, jakoby dávná lež, byla dnešní pravdou. Kdysi se okrádání státu trestalo drasticky, teď je podobné okrádání hrdinstvím vystavovaným odiv. Za to už nemohou bývalí komouši, to je "nová kvalita", která vše rozmlžuje a komplikuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama