Prezident Václav Havel - 36/?

12. května 2017 v 21:28 | gregor moldavit
35. díl: prezident-vaclav-havel-35

Gustáv Husák - 5
Zrádná emigrace, aneb "ty mladý si asi myslej, že na tom západě..."

Byla ponurá noc, všude tma. Jen u blbejch se ještě svítilo.

(Tohle panelákové sídliště je smyšlené. Pokud by někdo identifikoval skutečně existující osvětlené okno, jedná se o podobu čistě náhodnou.)

"Ty seš blbej!" Hřmělo na mě od kolegů, od známých, od vlastních rodičů.
"Všichni podepsali a ty si budeš hrát na hrdinu. Co si myslíš, že zmůžeš? Pes po tobě neštěkne!"
Neštěkl, ale to mi pramálo vadilo. Více už mi vadili ti, co na mě štěkali celý život a chtěli mě vychovávat. Ano, Julius Fučík, Zoja Kosmoděmjanská, ... to jsou hrdinové, ze kterých si máme vzít příklad. Ti za vlast obětovali život. Stačí ale pro tu vlast nepodepsat a nechat se vyhodit z práce a člověk je blbec. Všichni předkládaní hrdinové jsou přeci jenom v knížce. Ta se přečte, zaklapne, my si klekneme na kolena a rejem držkou v zemi. Kdo to neudělá, je blbec. Co zmůžu? Kdyby tenkrát byl český národ kladl více odpor, vypadala by i dnes ta česká země zcela jinak. Kdyby ten podpis byl odepřel každý, mohly sovětské tanky v Čechách jenom rezavět. Tahle doba temna mohla Husákovi fungovat jenom proto, že oni podepsali skoro všichni. Češi se zlomit nechali a v jejich zemi zavládli bezcharakterní kolaboranti. Z toho se tento národ nedostal dodnes. Ono vědomí, že kdo nezradí, bude zrazen, že celý život je pouze lež a podvod, ztráta národní lidské elity emigrací, to mladé lidi zdemoralizovalo na desetiletí dopředu. To v nich zůstalo a když přišel rok 1989 pak podle toho i vypadal onen přechod na kapitalismus. Nahrabat si přes mrtvoly, prodat svoji zemi západnímu kapitálu, o nic jiného teď přeci nejde.

Je zcela pochopitelné, že když je někomu 40, dopracoval se na vedoucího a má rodinu, tak se nenechá kvůli jednomu podpisu vyhodit a poslat k lopatě. Co mě šokovalo byla ona samozřejmost, s jakou to všichni dělali. Kdo měl rodinu, ten kvůli ní, kdo neměl, ten neměl za koho bojovat, on sám je skromný a s nikým se nehádá. Někteří u toho švejkovali, jen málo lidí si dokázalo přiznat, že to sranda není. Někde jsem četl, že lidé podepsali, ale zůstali uvnitř nezlomeni. To je nesmysl. Kdo podepsal, byl tím zlomen. Byla to řada dotazů a na všechny musel odpovědět. Než podepsal, musel svoji osobu a své svědomí skutečně pokálet. Husákově vládě a StB nešlo o to, znát názor lidu, ale přimět ho ke lžím a zradě. Povedlo se jim to (skoro) perfektně.
Lidé podepisovali už dříve, v 50. a 60. letech. Podepisovali, že pro Slánského (kterému před pár týdny tleskali a řvali slávu) žádají trest smrti, podepisovali blahopřání k narozeninám Stalina, podepisovali protesty proti knize "Doktor Živago", kterou nikdy nečetli, protože vůbec nebyla na trhu. Podepisovali, co se jim předložilo a zvykli si. Nyní přišel znovu ten čas, který znamenal - přikrčit se a přežít. A ti, co podepisovali, že nájezd sovětské hordy byla bratrská pomoc, ti za pár let podepisují, že výzva Poláků, založit vlastní skutečné odbory, je vměšování do vnitřních záležitostí ČSSR.

Vláda neměla zájem povyházet si z práce dělníky. Ti byli kádrováni jen jako členové KSČ. Měla myslím něco přes milion členů, tedy asi každý desátý Čechoslovák. Z té vystoupilo 147 000 samo, 67 000 bylo vyloučeno a 259 000 bylo vyškrtnuto. Pravý socialismus mohl začít. (Ono vyškrtnutí snad bylo nějak mírnější a nemuselo mít následky v práci. Přesně to nevím, já u nich nebyl.) Dělníky a rolníky nechal stát v práci na pokoji. Kdo sám nic nevykřikoval, mohl žíti "normálně".
Po prověrkách jsem byl z mého místa na hodinu vyhozen. Stál u toho předseda odborů a jenom se uculoval. Přišel mi ještě vynadat vedoucí oddělení. Nikdy jsme si netykali, ale on najednou začal:
"Cos to spáchal? Já tě teď musím vyhodit a kde vezmu náhradu?"
Nebyl jsem nic zvláštního, jen obyčejný technik s maturitou, ale třeba jen z mojí třídy průmyslovky emigrovalo v těch letech 15%. Mít maturitu v technickém oboru byla docela slušná kvalifikace. Dělník mě nahradit nemohl.

Tím jsem byl tedy vyhozen z místa, ale ne z firmy. Mohl jsem okamžitě odejít, nebo vzít lopatu. Nyní mě předhodili dalším činitelům a ti se snažili to nějak záplatovat. Každý mě sice ujišťoval, že jsem blbej, ale za ten druh vlastní "chytrosti" se nakonec většina jenom styděla. Prý mi zaplatí řidičák 3., tedy na všechno a pak můžu jezdit s náklaďákem. To stálo 3 000 tehdejších korun a já rád kývnul. Dostal jsem fiktivní, do té doby neexistující, místo, coby "mazač rypadel". Jako takový jsem vyfasoval kýbl vazelíny, hromadu hadrů (německy Lumpen, odtud Lumpenproletariát) a mohl jsem "mazat"!

Řidičák jsem udělal obratem, dostal rezavý skříňák vejtřasky a jel do Krušných hor pracovat na bagru. Neměl jsem žádnou praxi a hrůza byla nejprve přejet Prahu. Na jednom mostě jsem furt strkal pravou stranou do obrubníku. Pak už to šlo a já se ji řídit naučil. Tam v kopcích stála ona malá kovová vojenská maringotka a takový speciální bagr. S JZD se dalo domluvit nějaké místo a zapojení na proud. Něco jako záchod, nebo voda, to neexistovalo. Najdi si potok v lese!

Před lety jsem viděl v ND "Jak jsem obsluhoval anglického krále". Tam na konci je Josef Somer v nějakých hadrech, coby cestář kdesi v pohraničí. Vzpomínal jsem sám na sebe, jak jsem to zažil taky. Jenom o 20 let později než on, když se ta 50. léta zase vrátila. (Tentokrát už měla zůstat navždy, aby se rok 1968 nemohl opakovat. Jenže ono to tak nešlo a patrně to nikdy nepůjde. Najednou se stane, že lidé ztratí strach a to je konec policejního teroru. O tom třeba v dalším dílu.)

V tu dobu existovalo i pár lidí, kteří se ke komunismu ještě hlásili a nosili na klopě velkou rudou hvězdu. Lidé se na ně dívali všelijak, ale něco kecnout se nikdo neodvážil. Jeden z nich byl i mistr tam u té firmy. V těch kopcích mi jednou povídá:
"To sou svině, že tě vyhodili z práce. Ale to vědět Husák, ten by s nima zatočil".

Mohl jsem jen poukázat na to, že z té práce mě vyhodil právě tenhle Husák, co ty prověrky nařídil. Je to taková lidová představa, že car je dobrý, vše špatné dělají jeho úředníci. V Německu za nacismu byla jakási sestra z ústavu pro blbé. Když je nacisti začali brát a likvidovat, snažila se všemožně odvolat někde výše. Přeci musí existovat možnost, aby se o tom dozvěděl Führer a ty vrahy potrestal. To je nějaký takový druh lidského myšlení. Asi jako že bůh je dobrý, to špatné mu dělá třeba ďábel. Jenže kde tenhle bůh není, tam není ani ten ďábel.
V dnešní komunistické literatuře se dočteme, že těch emigrantů bylo pár a nikomu ti zrádci nechyběli. Opak je pravdou. Dle západních zdrojů žije v roce 1989 v zahraničí jeden milion Čechoslováků. Počítáno ale možná už od roku 1948 včetně jejich na západě narozených dětí, které se ještě k národnosti svých rodičů hlásí. Pochopitelně už jsou ale spíše cosi jiného. Když dcera studovala na Maltě, jednou se tam s kýmsi zakecala, přešli do různých řečí a pak do oboustranně plynulé češtiny. On se jí na závěr otázal:
"Ty jsi Češka?"
"Ne, Němka. A ty jsi Čech?"
"Ne, Kanaďan."
Emigranti chyběli na každém kroku. Uvedl jsem jeden příklad z mého oboru. Já si jako první všiml, že v dikobrazu už nepublikuje tenkrát asi nejoblíbenější karikaturista Pavel Kantorek. (Jehož obrázky tu uvádím. Snad by neměl námitky?) Emigroval prý hned 21.srpna 1968. Do konce roku 1969 emigrovalo dalších 138 000 občanů ČSSR. Tím ale emigrace nekončila, zdrhalo se dále. Pak přišla emigrační vlna tzv. benzinová, (když se zvednul 1L na 8 korun) a poznal jsem i emigranty roku 1989, kteří vlastně nevěděli, co teď? Ne každý emigroval, někteří byli obráceně vlastně vypovězeni, třeba Ota Šik, Zdeněk Mlynář a více dalších.
K velké škodě státu mizeli právě odborníci. Kdosi čeká 2 měsíce na těžkou operaci, kterou dělá nějaký slavný profesor. Když se dostane na řadu dozví se, že ten zmizel minulý týden ze zájezdu do Jugoslávie. Může čekat dále, jestli by ho nevzal nějaký začátečník?

Emigrovali vědci, politikové, odborníci, umělci... Jenom ze zpěváků mě napadá, Přenosilová, Kryl, Matuška. Emigroval i Karel Gott, ale tomu hned poslali prodloužení pobytu na západě do nekonečna, čímž mu jaksi vzali vítr z plachet.
Jan Ámos Komenský odchází do ciziny

No tak jsem bagřil a nějak nešťastný zrovna nebyl. Jenže ono bylo celkem jasné, že jsem na indexu a bude nejlepší z té země zmizet, než dopadnu ještě hůře. No a teď zase přišla ta samá "moudrost" starců:
"Ať tě nenapadne pokusit se emigrovat. Chytí tě v první vesnici u hranic. Na vesnici se lidé znají, když přijde někdo cizí, hned ho udají..."
"Co si myslíš, kdybys utekl na Západ? Myslíš, že tam létají... Připlazíš se nazpět po kolenou."

Ale já byl mladej a nevážil jsem si moudrosti starců, naopak si o nich pomyslel, že jsou to všechno pitomci. Že hodně žvaní a nic nevědí, protože jsou to zdegenerované produkty dvaceti let svých socialistických jistot, cenzury a komunistické propagandy. No a emigroval jsem. A co se ukázalo? Že to pitomci skutečně byli, pravdu měla zase moje generace. Nechytli mě, nebyl jsem tak blbej, jako oni doufali. Nepřiplazil jsem se nazpět, žiji v tom Německu ještě dnes jako důchodce. Ten svobodný svět byl ještě mnohem krásnější, než jsem si představoval. Když občas ještě dnes čtu někde na internetu nenávistivé útoky dnešních neokomunistů proti zrádné emigraci, můžu se jen zasmát. Komunisti mě můžou zabít, (co jiného taky umějí?) ale to mládí na svobodě už mi vzít nemůžou.

Jednání téhle staré generace, která nám ten komunismus zavařila, mě tenkrát dohánělo k šílenství. Když jsem napsal, že vyrážíme trochu poznat svět, přišlo to zase. Co já mám co pohledávat někde v Turecku, nebo Iránu? Copak jsem Hanzelka a Zikmund? Ano, oni proslavili Čechy a Tatru, z nich jsem si měl vždy vzít příklad, ale proboha ne tak, že si sednu za volant a sám někam pojedu! Já mám mít stálou práci doma v socializmu a jednou si taky můžu na dovolenou do toho Bulharska vyletět. (Pochopitelně ne teď, ale až za rok, s tím, že za rok to bude zase za rok. Peníze se nemají vyhazovat za nějakou cestu, ale dávat na knížku.) Já a jet někam do světa, dojet k Perskému zálivu? A jsem zase ten blbej co si asi myslí, že ono je to jen tak. Vlastní matka si předemnou odplivne: "na tebe tam zrovna čekaj!" (Nedojel jsem tam sám, byli jsme 4 v jednom VW-busu, ale jednoho dne, po několika dobrodružných týdnech, jsme tam stáli. Byla to krásná cesta.)

Tak vypadá rozumově tahle generace, co měla recept za korunu a 20 let socialistických jistot, (jak to ten Palacký předpověděl), která si nechala zavřít hranice a zavést komunistickou cenzuru a klidně tím obětovala i další generaci. Tihle lidé mě poučují o západu, o kterém nic, ale vůbec nic nevědí, o cestách, které nikdy ani v představách nevykonali. Tahle generace nám chtěla předepisovat, co je pravda a co lež, co smíme a nesmíme vědět, co smíme nebo nesmíme v životě dokázat. Jenže ono se to má od teď dalších 20 let opakovat.

pokračování o emigraci...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 12. května 2017 v 22:09 | Reagovat

Jako člen závodního výboru, jsem v r. 1968 vyvolal stávku za uzavření skutečné ( pokud jsme to vůbec chápali) kolektivní smlouvy. V dubnu 1969 už mne kádrovala stranická trojka, měli asi 3 nebo 4 otázky:
- Proč jsi vstoupil do strany?
Nelíbilo se mi jaké dělá blbosti, tak jsem se v sebeobraně pokusil něco změnit ( vždycky jsem na schůzi KSČ remcal).
- Co soudíš o akčním programu z dubna 1968?
Byl jen kusý a nebyl pro všechny občany, např. plnohodnotná opozice dodnes neexistuje.
- Co soudíš o bratrské pomoci soc. států?
Považuji to za okupaci. Nic zde neztratili a nevím co zde dosud hledají.

Tak soudruhu, rozhodli jsme, že jsi dobrý pracovník, ale musíš se ještě hodně politicky zlepšit. Zatím tě navrhneme na vyškrtnutí a později to ještě zhodnotíme.
Říďa mi i dost přál a řekl, ty jsi proti pánům, ale nejsi s dělníkama.
Měl jsem na jazyku, že jsem proti blbosti a těm "dělníkům" co se dělí o výsledky naší pracovní činnosti. Nechal jsem si to pro sebe. Měl jsem tehdy podepsanou stabilizační smlouvu na 10let za tehdejších 25500.-Kčs a rozestavěný domek ( MNV rodičům zabralo dům, kde jsem byl s rodinou na výměnku, na výstavbu sídliště a náhradní byt mi nedali - pro potomky kulaka nic není).
V r. 1972 jsem nešel volit ( když jsem předtím na předvolební schůzi jednoho vola znectil ). To bylo moje Waterloo. Už jsem zůstal v buldozeru až do r. 1990 ( jako zemědělský technik s maturitou).
Sice za mnou přišli v r. 1985, že bych mohl být opět v KSČ, když budu souhlasit se stranickým úkolem. Replikoval jsem, chce mne strana? Prý ano, chceme poctivé pracovníky! Dobře, vraťte mi členství od r. 1969. Jsem dokonce ochoten doplatit 1Kčs známku za jedem měsíc, což je za 16let 192Kčs ( to jsem měl měsíčně cca 5000.- na ruku a fušky zvlášť). Prý to nejde. Když to šlo Husákovi, jde to i mně, ve straně jsme si rovni! Vypadalo to na definitivu v buldozeru. Co bylo po r. 1990 je už jiná kapitola.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 14. května 2017 v 8:38 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Týden před prověrkami dostal každý takový dotazník, začínal myslím, "souhlasíte s bratrskou pomocí v srpnu 1968?" a tak, nějak dále. Stačilo napsat jen malé "ano" a člověk mohl mít klid. Já napsal "ne!" a zdůvodnění. Všude cenzura, všechno možné zakázané, hranice zavřené a noviny se už nedají ani otevřít na titulní stránce.
Hned za mnou kdosi přišel, ať neblbnu, tím si zkazím celý život, co z toho mám... Že mi dají nový dotazník, ať to napíšu jako všichni ostatní.
Já ale trval na tom, že tohle není můj názor, tak to taky podepsat nemůžu. O to vládě taky šlo, že všichni podepíšou, ačkoli si myslí opak. Šlo o to národ zlomit a to se jim povedlo.
Nemyslel jsem, že tím něco zmůžu, nebyl to ani nějaký boj proti komunistům, jednoduše tohle podepsat nemůžu, protože bych se nad sebou akorát poblil, a nepodepíšu i kdyby za to byl trest smrti. Takže mě vyhodili z práce hned ten den, kdy jsem to řekl u prověrek nahlas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama