Květen 2017

Prezident Václav Havel - 39/?

Dnes v 20:11 | gregor moldavit
38. díl: prezident-vaclav-havel-38

Václav Havel - 2
Trochu bokem - jak vybudovat komunismus
Počet členů KSČM
Rok Počet členů
2003 100 781
2004 94 396
2005 88 081
2006 82 894
2007 77 115
2008 71 823
2009 66 627
2010 56 763
2012 53 479
2013 50 353
2014 46 845
2015 42 994

Ona teorie Mojžíše, že je potřeba 40 let, aby převládli ti na svobodě narození, se zdá být správná. Když byla KSČ přejmenována na KSČM, byl věkový průměr členů 73 let.

Někdo by namítl, že tato strana sice vymírá, ale má i mnoho nových mladých členů. Jistě, "vstanou noví bojovníci", ale tady je otázka kolik, a druhá, kolik je proti? Noví bojovníci totiž vstanou i na té druhé straně. Platí jakési pravidlo, že "Demokracie je zdravá, pokud extrémní strany, myšleno komunisti a fašisti, mají každá do 5 %". To jako hlasů ve volbách. Tím směrem to tedy určitě jde. Po sametové revoluci byla tahle KSČM druhá nejsilnější strana, teď už je asi čtvrtá. Rodilí otroci vymírají. Běžný mladý člověk dnes nechce dostávat podle potřeb od svého pána, chce si o svých potřebách sám rozhodovat.
Odhad letošních voleb: https://www.novinky.cz/domaci/438963-volny-pad-cssd-nekonci-na-zada-uz-ji-dycha-ods.html

Je tady ovšem otázka, jestli do oné biblické doby 40 let dosáhne ČR životní úroveň Rakouska? Spíše bych odhadl, že tomu tak nebude. (V jednom dílu jsem uvedl rozdíl důchodů, v Rakousku 5x vyšší.) Demokracie, která nedokáže dát lidu slušnou životní úroveň, početnou a spokojenou střední třídu, nemůže být nikdy zdravá. V té budou stále vznikat nějaké extrémní skupiny. Z jedné strany pro komunisty dobře, dokud nejsou u vlády, platí pro ně pravidlo, "čím hůře, tím lépe". Kapitalistovi by odpustili, že vykořisťuje, ale ne že dobře platí. Oni potřebují lid nespokojený, který by se chtěl bouřit. Ten můžou vésti ke konečnému vítězství pracujícího lidu, tedy ho použít k vítězství vlastnímu. Jenže těch vůdců je více a mají konkurenci mezi sebou. Mně jsou v ČR známy 3 komunistické strany. Když se podívám na jejich stránky, tedy vzájemně si soudruzi určitě nejsou. Nadávají si do zrádců a revisionistů a dávají se do klatby. Je to staré pravidlo, že největším nepřítelem komunisty není kapitalista, ale druhý komunista. Kapitalisty oni potřebují, aby měli proti komu bojovat a jednou co znárodnit. Kapitalismus je to, co je drží při životě. Kapitalismus je původcem všeho špatného i když jsou u moci, ten jim posílá agenty, ten je pomlouvá, ten je viníkem jejich hospodářských problémů.

Kdybych u komunistů viděl cokoli pozitivního, byl bych jistě sám komunista. Jenže ono je to přesně obráceně. 20. století konečně ukázalo, že komunismus je cesta od kapitalismu ke kapitalismu. (Koho to těší, ať si tam napíše socialismus. Já v tom rozdíl nevidím, jednoduše komunisti vládli.) V jejich stanovách stojí "socialismus". Jako bych viděl tu generaci mých rodičů v roce 1968, když se zveřejnily údaje o Jáchymově, procesech, mučírnách, mrtvých na hranicích a celých těch 50. letech. Křivili se jak hadi. "Tohle já nevěděl, my jsme chtěli jenom aby..." Tenkrát z nich ovšem čišela komunistická nadřazenost, vševědoucnost a sebejistota. Věděli všechno a viděli neomylně do budoucnosti. Když jde o to, kdo byl viníkem těch masakrů, tak nikdo nic neviděl, nikdo nic nevěděl. Náhle to byli "oni" a ne "my", kdo to měl na svědomí.

Rozhodně nevěřím nikomu, že tentokrát "my" uděláme něco jinak a lépe, lid pozná a uvidí... To komunisti ještě nikdy nedokázali a zdá se velmi nepravděpodobné, že by to vůbec bylo možné. Jinak jsou to zase ti samí, kteří to byli vždycky, v ničem se nepoučili. Když slyším mluvit tu jejich Semelovou, vidím za její osobou v pozadí zase jen vyhlazovací koncentráky a kolem celé české země ostnaté dráty. Vždyť ta baba se tím vůbec netají. Jejím vzorem je Stalin. Někdo by třeba namítnul, že Semelová není KSČM. Já bych mu odporoval, že je! Po vítězství komunistů je celá strana jeden Stalin, jeden Mao, jedna paranoidní Semelová. Ostatní buď kývají, nebo zmizí v GULAGu. Vítězství KSČM by nezbytně znamenalo vládu jednoho diktátora a návrat do 50. let.

Takže tady se nikdo žádného komunismu nedočká. Co třeba jít na to jinak - zcela obráceně?

Jak? Všechny teorie akorát v zimě prohnat komínem a udělat si komunismus v praxi. Teorií už totiž bylo napsáno tolik, že by to i v kapesním vydání vážilo tuny. Marx, Lenin, Stalin, atd... a každý další musel pár kilogramů svých geniálních výplodů přidat, až do dnešních revolucionářů, kteří stále znova a znova píšou nějaký "Mein Kampf" v domnění, že vynalézají tentokrát ten pravý, epochální společenský systém. Takovýto další Marx už se vidí coby zakladatel nového společenského řádu a vůbec netuší, že co považuje za vlastní převratné myšlenky je padesátý odvar všech omylů z doby koncem 19. století.

Něco jiného by mohlo být, kdyby nám to komunisti předvedli už teď názorně, ve formě dobrovolné komuny. Kdyby nám v malém ukázali, jak to pak bude vypadat v celé zemi. V komunismu nelze založit vlastní firmu, ale v kapitalismu není zakázáno založit komunu. Soudruzi, vyhrňte si rukávy a předveďte nám to! Udělejte takový spolek, kde si budete všichni rovni, kde nebude vykořisťování, kde budou socialistické jistoty. Výrobní družstvo, které při tom ovšem bude taky životaschopné. Vlastně je neuvěřitelné, že už něco takového dávno nevzniklo. Těch, co si komunismus přejí je plný internet. Nebo to má nějaké důvody?

Napsal jsem, že se tenkrát, 1989, měl udělat nějaký rezervát pro ty, co by raději zůstali v onom systému sociálních jistot, kdy k sobě lidé měli blízko, kdy si nezáviděli, kdy se kradlo jenom v malém... tedy v onom pozemském ráji. To udělat nešlo, ale zkuste to teď! Založte si takovou komunu!

Jeden člověk mi před lety vykládal, že to plánuje, vymyšleného toho měl hromadu, nikdy jsem ale z ČR neslyšel, že by on, nebo kdo jiný, to byl uskutečnil. Plány celé hodiny a celé roky, ale když jde o to vstát a jít, tak je konec. Pokud mi někdo řekne, "tobě se to mluví", pak je pěkně vedle. My se ženou něco takového udělali. Šel jsem do důchodu. Skoro všechen po léta nakoupený nábytek jsme dali zdarma na charitu, ať si ho demontují a odvezou. Bylo mi jasné, že teď už mé vědomosti nikdy nikoho nebudou zajímat, vyházel jsem regály odborných a drahých knih a rozloučil se s dobrou půlkou majetku. Poslední týden mé práce před důchodem jsem měl ještě pár dní dovolené a hned ten první den jsem opustil kraj na Rýnu, ve kterém jsem žil skoro 40 let. Vzali jsme malý náklaďák, naložili zbytek haraburdí, žena si sedla za volant našeho osobáku, a večer jsme stály před starším domkem s velkým a dost zpustlým pozemkem v Bavorsku. Tady jsem si vyhrnul rukávy a pracuji dodnes. Dovoluji si tvrdit, že se ze mě stal docela slušný zedník, zahradník a dřevorubec. Když to může udělat důchodce pravičák, proč ne mladý zapálený revolucionář, nebo čerstvý důchodce levičák, který by tak rád zase do socialismu?

Napsal jsem o takovém spolku dost podrobně před pěti lety o tzv. "familistera", utopický socialismus, který na rozdíl od toho "vědeckého" fungoval a dokonce déle, než vláda komunistů kdekoli na světě.
http://gregormoldavit.blog.cz/1201/vrsr-7-familistera-a-co-dale
V Německu taková jedna zemědělská komuna existuje, má asi sto lidí. Teprve začíná, pracuje s prodělkem, ale členové ještě nevzdávají. Prý tento rok jistě budou úspěšnější. Konečně si každý může vzpomenout na film "Hej rup". V tom filmu jim to fungovalo.

Se ženou jsme pouze my dva, společnost rozhodně nechceme a žijeme z důchodu, ne z kusu zahrady a pár stromů. Komuna by znamenala velký pozemek + výrobní družstvo, stroje a kvalifikovaný, tedy kapitalistický*, management! Idealismu se totiž nikdo nenají. Mohou to udělat jiní, kteří o tom komunismu sní. Nezaměstnaní, bezdomovci, komunisti idealisté, kteří se nechtějí nechat vykořisťovat a důchodci, kteří jsou ještě při síle, však nevyjdou s penzí někde v paneláku, kde se jim stejně nelíbí. Jenže jak říkám, nikdy jsem o tom neslyšel. Sedět celý den na internetu, nadávat na kapitalisty a vyprávět, jak bylo za komunistů krásně, to jim zřejmě ke štěstí stačí. Veškerá aktivita se vyčerpá tím, že jdeme občas volit KSČM. Přitom stále slyším, jak v ČR leží velké pozemky ladem, rozpadávají se neudržované stavby a podobně. Jak to jde dohromady s hordou bezdomovců v různých parcích, kteří natahují ruku pro peníze a na dotaz "práce?" odpoví, "ale vždyť nic není!" Práce je hromada!

*(Tohle není věc politického názoru, ale přežití! Ne jen u lidí. Když liška honí zajíce, jedno ví jistě, že když vynaloží na lov více energie, než maso její kořisti pro ni přinese, musí umřít hlady. To platí pro každého predátora, ať stojí názorově vpravo, či vlevo. Když gepard nedostihne gazelu překvapivým útokem, pak ji nepronásleduje. Má sice velkou šanci ji dostihnout, ale to by nebylo tak ekonomické, jako počkat na druhou příležitost. Konečně existuje i české pořekadlo, "ani kuře zadarmo nehrabe". Je to sice neuvědomělé počínání, leč evoluce už bude vědět, proč tomu tak je. Když kuře bude hrabat zadarmo, tak chcípne!)

Nějaký komunista si teď možná myslí, "jo, to už bylo občas vyzkoušeno, ale do kladných čísel se nikdy nedostali."
Zcela s ním souhlasím, jenže k tomu by měl dodat, že ve státní formě tomu nikdy nikde nebylo jinak. Všechny socialistické státy s plánovaným hospodářstvím totálně zkrachovaly. A právě tohle byste, vážení soudruzi z KSČM, chtěli zase zopakovat po volebním vítězství? Pokud ta komuna nemůže fungovat, pak nemůže fungovat ani socialismus v celém státu. Jeho voliči se pouze starají o dobrý plat pár komunistických poslanců v kapitalistických korunách.

Vzpomeňme na poslední teorie té doby. Fidel Castro přišel s nápadem, který pak více rozpracoval rumunský Ceaušesku. Dluhy kapitalistickým státům se nemají vracet. My přeci pro lidstvo hledáme novou cestu, takže kapitalisté by nás za to měli platit. (Tito se mohli potrhat smíchy.) Jenže co když jednou budou všechny státy komunistické? (Mělo nastat do roku 2000.) Od koho si pak budete nevratně půjčovat?

Pokud si někdo myslí, že z toho dělám ironii, tedy vůbec ne! Navrhuji to zcela vážně a přeji všem komunistům úspěch. Rozhodně není mé přání, aby komuna zkrachovala a já mohl dělat chytrého, že jsem to věděl. Pokud by někdo takovouto komunu dal do provozu, pak všem přeji, aby se to povedlo. No a když ti ostatní uvidí, jak se v ní žije, praští s prací někde ve fabrice na kapitalisty a připojí se k vám. Komuna bude stále větší, až se celá země stane komunistická.

Jenže tady asi bude ten problém, proč už to dávno neběží. Komunista raději aplikuje Marxe, nechat vše vybudovat kapitalistům a pak převzít.
Stanovy jedné z těchto stran v ČR:
Komunista musí dokázat získat důvěru pracujících. - Že by mohl pracovat sám, se tam nepraví.
Komunista musí zastupovat zájmy dělnické třídy. - A ta se ho o to prosí? Moje zkušenost říká, že když si dobrý dělník může vybrat, jde pracovat raději pro kapitalistu. Kolik dělníků uteklo od roku 1948 ze socialismu do kapitalismu a kolik obráceně?

Závěrem bych si tedy dovolil odhadnout, že pokud jednou někdo takovou komunu vybuduje, pak to budou pravičáci mého typu. Od komunistů levičáků se toho zřejmě nikdo nedočká. Ti ji spíše potom vojenským násilým znárodní, tedy vydrancují.

Tady bychom byli u definice těchto pojmů:
Kdo je to levičák? To je ten, který by vzal hodnoty bohatým a rozdělil je chudým.
A kdo je to pravičák? To je ten, který ty hodnoty před tím vytvořil.

pokračování o prezidentech příště...

Prezident Václav Havel - 38/?

Pondělí v 21:49 | gregor moldavit
37. díl: prezident-vaclav-havel-37

Václav Havel - 1
Země zaslíbená?

prezident Václav Havel

Když Mojžíš vyvedl Židy z Egypta, dokázal tím skutečně zázrak, vlastně řadu zázraků. (Za první považuji ten, že se s ním faraon vůbec bavil. Já být faraon a někdo mi přijít s takovou drzostí, tak ho přerazím.) Dle bible pak Mojžíš ještě více zaválel, když nechal rozestoupit moře. Leč při cestě na svobodu, do země zaslíbené, mu ty zázraky nějak přestaly fungovat. Sotva se v poušti dostavily první nesnáze, začali mu otroci remcat:
"Tam v Egyptě jsme měli plné kotle masa a vody kolik jsme chtěli. Tady v poušti teď musíme zemřít žízní. Proč jsme raději nezůstali v otroctví?"

Mojžíš musel pochopit jeden základní princip, že s rodilými otroky se toho moc dělat nedá a nabízet jim svobodu je blbost. Učinil tedy logický závěr:
"Kdo z vás je starší čtyřiceti let, už do země zaslíbené nikdy nedojde."
Pak je vodil dalších 40 let pouští nějak dokola, až generace otroků vymřela. Teprve s tou další, na svobodě narozenou, pak mohl založit novou říši. Takovou, že si o ní lidé dodnes ještě vypráví. Možná se do toho řadil i sám, ani on do země zaslíbené už nevstoupil. Zemřel na hoře Nebo, odkud tu zemi už viděl na obzoru. Jeho věk byl myslím asi 110 let. Možná věděl, že byl dobrý vůdce v poušti, pro zvelebení země zaslíbené už nemá kvalifikaci.

Tento Mojžíš* je asi tak reálná osoba, jako pro Čechy třeba praotec Čech, ale něco na tom bude. Vzpomněl jsem si na jeho trable s otroky, když jsem po roce 1989 viděl, kolik Čechů se náhle otočilo a utíkalo volit komunisty. (Jistě na % mnohem více, než se vrátilo za 20 let z emigrace.) Jako by šlo nekonečně devastovat přírodu, nechávat stále více zastarávat stroje, rozpadávat silnice, a pracovat do nekonečna s prodělkem.
"Ti po nás, ti ať si něco mění a napravují, my si ještě dožijeme v našich temnotách. Vždyť být svobodným člověkem je tak těžké."
Takhle to ovšem tito lidé neformulují, oni volí ne tamty komunisty, oni volí tyhle! Hlavně když se zase rychle vrátíme před ten rok 1989, tedy nazpět do Egypta.

*(Jednoho rána za úsvitu jsem stanul na vrcholu Gebel Musa. Tam dostal Mojžíš své desatero, vypálené do dvou kamenných desek. Těch (nepopsaných) tam leželo do nekonečna. V poušti nevětrá žula jako u nás, ale vzhledem k velkému rozdílu teplot ve dne a v noci a přímému záření slunce, se odlupuje po deskách. Desquamace. Jednu tu desku jsem si vzal na památku.
Někdy v jeho době, tedy asi 1200 př.n.l. exploduje řecký ostrov Santorin. V blízkém Egyptě to muselo mít strašné následky. Obarvený Nil vulkanickým popelem, nějakou dobu nebylo vidět slunce, přemnožil se noční hmyz, který ztratil své přirozené nepřátele... Je myslitelné, že Židé toho využili k útěku z Egypta.)

***

Dokud vládla KSČ, spíše bych ale řekl StB, bylo všechno nějak jasné a přehledné.
"Komunisti jsou svině, všechno špatné zavinili oni!"
Jejich pádem se ale ono "všechno" do nekonečna zkomplikovalo. Jak to hezky řekl soudruh Zápotocký, svou patrně jedinou rozumnou větou:
"Všechno rozbořit je snadnější, než potom postavit něco nového."

Jednoho večera jsem se s mimořádným zájmem díval na televizi. Mluvil Václav Havel na balkóně nad Václavákem a dva Karlové zpívali českou státní hymnu. Lid dole jásal a jásal.
"Tmy vláda je svržena."
Ano, byla, jenže já se na to díval zhruba s následující myšlenkou:
"Jásejte a jásejte, dnes k tomu máte důvod. Já s vámi jásám taky. Svrhli jste tyranii komunistů. Jenže co chcete dělat od zítřka? Zítra už důvod k jásotu nebude! Čeká vás velmi trnitá cesta do onoho kapitalismu, jaký mají tradiční evropské západní státy. Vy musíte nejprve projít pouští průmyslové revoluce, s celou její krutostí.

Kdosi tenkrát spočítal, (bohužel nemám konkrétní údaje, ale shledávám to realistické), že aby se ČSR byla v tu dobu dostala na úroveň Rakouska, muselo by jí spadnout z nebe 20 bilionů tehdejších korun! To bylo skutečné dědictví po 41 letech socialistických jistot. Jenže k tomu přišlo ještě cosi snad horšího, ona temnota v lidech.

Nešlo přehlédnout, že český národ je určitým způsobem nemocný. Jeden z hrůzných zjevů v Čechách a na Moravě tedy neméně, bylo chování řidičů. Projel jsem silnice od Azorských a Kanárských ostrovů po Perský záliv, od Sicílie po Reykjavík, ale nikde jsem nepoznal tak nezdvořilé, agresívní a nekolegiální řidiče, jako právě tady. Český řidič jako by nenáviděl všechny ostatní na jeho silnici a snažil se je trestat. 2x se mi stalo, že se mě kdosi pokusil vyhodit bokem z dálnice, neboť jsem mu dost rychle neuhnul z levého pruhu při jeho rychlosti přes 200. Jeden, černý mercedes, měl důlky na pravém zadním blatníku, jak to dělal zřejmě stále. Byl jsem v ČR několikrát i služebně, ale kdykoli jsem přejel na Rozvadově do Německa, do hustšího provozu, tak jsem si oddychl. Jenom jsem si pomyslel, že jestli se tak tihle lidé chovají třeba k sousedům v paneláku, nebo kolegům v práci, pak je to asi poslední stát, kde bych já chtěl žít.

Vývoj po převratu by tomu odpovídal. Velmi rychle vznikaly různé kriminální firmy na kraji juristické legality, které ždímaly běžného občana všemi způsoby. Vymahači dluhů, lichváři s penězi, exekutoři, podvodní prodavači předraženého svinstva... Šlo o to zbohatnout jakýmkoli prakticky kriminálním způsobem, něco jako lidskost zřejmě zůstala spíše výjimkou. To nebyl příznak nové doby, to byl příznak národa poškozeného a zdemoralizovaného čtyřiceti lety komunistické totality. Každá taková babička, co dnes vykládá báchorky, jak za komunistů k sobě lidi měli blízko a s kapitalismem přišla kriminalita, by se neměla dívat na ten "O Popelce", ale povinně si shlédnout film "Bony a klid", rok 1988. Tyhle gangy vexsláků, zlodějů a násilníků nepřišly s kapitalismem, ty se zrodily za komunistů, v pro ně příznivém podhoubí. V kapitalismu se jen přizpůsobily nové době.

Ždímat lidi jako citron ale začaly i velké monopolní firmy prodávající vodu, elektřinu, pozemky... Mohly se odvolat na to, že nyní je potřeba začít chránit přírodu, což za komunistů nebylo. Částečně jistě pravda, ale kontrolovat se to nedalo. V každém případě si někteří staví paláce a parky jsou plné bezdomovců. I to tady bylo za komunistů, ale ne v takové míře. I to má ale co dělat s minulostí. Na klíčových místech sedí lidé nevalného charakteru, kteří svoji zemi už jednou prodali Brežněvovi za svá výnosná koryta a ti ji nyní velmi rádi prodají západnímu kapitálu za krásné provize. A tak se hezky rozprodává do ciziny všechno, co potřebuje základní investice. To dává lidem pocit, že ono se rychle všechno modernizuje a opravuje, ale to není zadarmo. Až přijdou výdělky, poputují do ciziny. Privatizují se podniky, které se nakonec musí i zavřít, skutečně lukrativní objekty, třeba lázeňské hotely už jsou dávno privátní. Patří těm rodinným klanům, který patřily už dávno před tím. (Pouze je nechávali udržovat za státní peníze.) Není pravda, že po roce 1989 se všechno rozkradlo, v tu dobu už to dávno rozkradené bylo.

Co, nebo kdo je "kapitalismus"? Edison, Disney, Bosch, Diesel, Daimler, ale i Baťa a další, byli kapitalisté a podnikatelé, kteří dali dělníkům dobře vydělat a světu produkty své geniality. Filmy, elektroniku, řadu vynálezů, nebo taky levné boty pro každého, což v tu dobu bylo převratné. Ti psali dějiny a lidstvo vedli do nového světa blahobytu a kultury. Jak vypadá kapitalismus v Čechách po roce 1989? Kdo jsou tady ti kapitalisté? Veksláci a komunisti, jiní na podnikání nemají základní kapitál. Jenže ti nechtějí, a svým rozum ani nemůžou, dát lidstvu něco nového. Chtějí jenom moc a zbohatnout.

Žádný národ východního bloku nedostal do onoho nového času tak špatné karty, jako právě Češi.

Nelze se tedy divit, že mnozí to hned zase vzdají a začnou řvát po zlatých komunistech. Nyní je situace jako když se část armády řítí do boje, zatímco jiní už se otočili a prchají nazpět. To k překonání počátečních potíží nepřispělo, a je to problém ještě dnes.

Do toho všeho přichází další prezident - Václav Havel. Bohémský idealista, se svojí pravdou a láskou. Ten to ještě korunuje tím, ža omilostňuje i skutečné zločince.

Leč aby nedošlo k omylu, jsem toho názoru, že to byla správná volba! Mimo jiné je tu zase klasická otázka, "a kdo jiný?" Havel byl známý v cizině, za svoji zemi bojoval, když ostatní nanejvýše nadávali u piva (což si každý může kroutit jak chce, ale ono to tak bylo) a má u českého národa vysokou autoritu. Jen bych ho byl nechal plnit spíš reprezentativní úkoly a podepřel nějakým takovým kancléřem, jako byl německý Bismarck.

Tenkrát byl zapotřebí tvrdý typ, který by se, řečeno lidově, leč výstižně, "s tím nesral!"
Který by se nesral se zloději, podvodníky, bývalými komunisty na funkcích, kde neměli co pohledávat, s chaoty, parazity...
Který by se nesral se zahraničními kritiky českého zdravotnictví, sociálního systému... konče dnešními sluníčkáři, kteří by rádi dělali Čechům předpisy, jak mají více milovat Romy, nebo islámské imigranty.
Který by se nesral s církví svatou, která si hrabe miliardy a stává se zase státem ve státu jako ve středověku.
Který by se ale taky nesral s těmi, co se při prvních potížích otočili a utíkali nazpět do otroctví.

Jenže ten Bismarck tam nebyl a pravda a láska to nezachránila, pokud tedy vůbec kdy zvítězila.

Havel byl stávajícími úkoly beznadějně přetížen, nakonec vlastně neměl od začátku žádnou šanci. Možná by to byl skutečně vyřešil mějaký Bismarck, což ovšem znamená, že by na něj dnes 90% Čechů nadávalo.
"Smíte mi políbit pantofel", říká papež.
"Vy mě taky", říká Bismarck.

Vraťme se ještě do "sametové revoluce". V prosinci 1989 pronáší Havel svůj projev, který by jistě byl za nějaký čas rád odvolal:

"Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků...

Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.

Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň, sám odstoupím z funkce. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Za svůj třetí úkol považuj i podporu toho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře než ostatní.

Žádné potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale nabízeny těm, kteří je nejvíc potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! ..."

Když jsem slyšel tento proslov plný pohádek, pohasla má naděje na nějaký hospodářský zázrak v Československu.

pokračování...

Prezident Václav Havel - 37/?

19. května 2017 v 19:55 | gregor moldavit
36. díl: prezident-vaclav-havel-36

Gustáv Husák - 6/6
Zrádná emigrace, aneb ty mladý si asi myslej, že na tom západě... 2/2

Vandrovali vandrovníci

Když se mladý člověk vydá někam do světa, tam zkrachuje a vrátí se poražen nazpět, pak mají u poserů posvícení. Oni to věděli, oni mu to říkali. Z jejich zbabělosti a omezenosti se jim náhle stala moudrost. Oni se v životě o nic ani nepokusili, protože oni dobře vědí... Vědí co? Nevědí nic, jenom nikdy neměli sami tu odvahu vstát a jít. Není větší světák, než ten, kdo nikdy nikde nebyl. Od nich jsem slýchal ono samolibé, "ty mladý si asi myslej..."

Začínat v cizině s tím, že je napřed nutné dostat asyl, rychle se učit řeč, pak se zvolna postavit na své nohy, to není vůbec lehké. Dalo by se opatrně říci, že kdo měl doma v socialismu na růžích ustláno, měl větší šanci mít se dobře i na západě. (Někdo se uměl narodit, jiný ne.) Přišel už s nějakým finančním základem, třeba uměl cizí řeči, má tam i onde známé, umí vystupovat, ví co se kde hodí říci, nebo neříci, jednoduše je ve známém prostředí. Z těchto kladů jsem si já na ten západ nepřinesl prakticky nic, to všechno jsem se musel teprve učit. Nikdy jsem ovšem nelitoval, že jsem z toho reálného socialismu venku. Byli ale i jiní, kteří to vzdali a vrátili se. Z okruhu mých, početných, známých Čechů na západě to nebyl nikdo. Lze si ale jejich důvody představit. Nějaký "stesk po domově"* bych dal až na poslední místo, pokud to vůbec byl v těch letech u někoho mojí generace ten důvod. Jiří Voskovec řekl, "domov je něco, co se dá vzít sebou". Tak nějak to vidím taky. Člověk nežije "v cizině", ale na nějakém místě, kde se mu líbí a tím je to jeho domov. Jestli navrátilci měli pocit, že se "vrátili domů", o tom mám silné pochyby. Pokud první den ano, pak je to jistě brzy přešlo. V každém případě je čekaly výslechy od StB** a posměch bez konce. (Jenže nazpět už to nešlo!) Kdejaký vrátný na nějakém úřadu si na ně otevře hubu:
"Tak có mladej, voni tam nelítaj pečený holuby do huby. Hehehehe."
On má celoživotně vysezenou prdel na té jedné židli vrátného a teď se za svoji ubohost může pomstít.

*(Snad dříve existovali i takoví, zvláště když odešli v pokročilém věku. Hrdina Sovětského svazu Josef Buršík, odsouzený na 10 let za protikomunistickou činnost, kterému se podařil útěk z vězeňské nemocnice, si občas zaletěl do Německa, vyšel na Šumavě k hranici a díval se přes ostnaté dráty na tu českou zem. Bojoval za ni za války a v době útěku mu bylo už skoro 50 let. Mě by bylo za celou dobu v Německu něco takového nikdy nenapadlo. Já se díval spíše přes hranice do dalších zemí, které jsem si přál vidět. Jestliže nyní do Čech jezdím několikrát za měsíc, pak jen proto, že to mám za kopcem a nakupuji tam za můj český důchod. Jedu natankovat, nakoupit, do hospody... ta hranice tam vlastně ani není moc znát, jako tomu bylo po mnoho staletí před tím. Moje dcera byla nejprve Němka, potom Australanka, pak asi Maltézanka, protože tam vystudovala, teď je Italka. (Ten italský chaos jí nějak vyhovuje, zřejmě tam zůstane.) Kdo žije celý život na jednom místě, to bude těžko chápat.)
**(Slyšel jsem o člověku, který se vrátil, za čas zase zapojil do normálního života a vše se zdálo jako při starém. Jednoho dne si ho zavolala StB a ukázala mu jeho fotku před americkým centrem v Mnichově. Dostal 25 let a seděl až do roku 1989.)

Navrátilec si mohl svůj osud ulehčit, když začal spolupracovat, třeba vyprávět svůj těžký osud v rádiu. Jak to tam na tom západě bylo všechno špatné. Vtip byl ovšem v tom, že vůbec nevyprávěl o sobě, nýbrž jenom četl, co mu předepsala StB. Jinak by třeba mohl říci, že se vrátil kvůli matce, nebo ženě a to se nehodilo. On se musel vrátit proto, že ho Němci coby Čecha nenáviděli, apod... Nevím, co to bylo u StB za lidi, že pro ně nesměla existovat jedna pravdivá věta.

Dnes se zase mladí vydávají do světa za prací, jako za Rakouska, jako za 1. republiky. Třeba jenom na čas, v každém případě do nich už nikdo nestřílí na hranicích, jako za komunistů. Jinak je ale v tom světě čeká při nejlepším tvrdá práce a kolik si přinesou domu, to je otázka? Četl jsem kdysi zajímavou knížku "Vandrovali vandrovníci". Vyšla za komunistů, což bylo překvapující, asi nebyl cenzor doma. V té je pěkně popsáno, co v tom světě museli dokázat ti dva čeští tovaryši Martin a Jakub, taky co museli vytrpět, aby rok obstáli. V každém případě měli oba řemeslo, což je jakýsi nezbytný základ. Jeden uměl německy a více mu to myslelo, druhý byl zase fyzicky silný. To je dobrá kombinace. Za rok se vrátili a mohli říci, že něco viděli, zažili a něco se naučili. Když si někdo přinese i peníze, o to lépe, ale už ty zkušenosti jsou velmi cenné.

Tenhle roční vandr by pro mladé lidi mělo být pravidlo a ne výjimka. Když se někdo předčasně vrátí, tak se nic neděje. Větší nebezpečí pro tu českou zem jsou ti, kterým se v té cizině tak dobře povede, že se nevrátí vůbec. Proč by měl v Čechách začínat na 17 000 hrubého*, když už teď má v Rakousku dvojnásobek na dlaň? Z ČR se pak začne ještě více stávat zaopatřovací ústav pro ty, co toho moc neumějí a ty, co neumějí nic a žijí z dávek.

*(Pochopitelně se od Rakouska už ledacos změnilo. V roce 1990 mi jeden český doktor vykládal, že příchodem do Německa stoupl jeho plat na 20inásobek. Když si dnes chce český doktor jít vydělat na západ, nevezme raneček a hůl. Sedne si k internetu a nejspíše zjistí, že do zchudlého Německa už se jít nevyplatí. V Norsku dostane několikanásobek.)

Já v Německu vystudoval univerzitu, pak se mi vedlo občas dobře, ale dělal jsem v životě i chyby, čímž se mi taky někdy moc dobře nevedlo. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych se vrátil. A přece tu byly dvě teoretické možnosti. Karel Kryl prohlásil, že Češi si nechali ujít obrovský potenciál emigrace. Nevím, jak a na co by je měla česká země po tom roce 1989 nalákat, ale mohli být svými zkušenostmi prospěšní. Nikdo se o ně ale nezajímal, zcela opačně, nálada byla spíše proti nim*. V televizi se ptali onoho ekonoma Šika, jestli přijede záplatovat zničené hospodářství? Ten jenom odpověděl, že tenkrát (myslel rok 1968) mu bylo 50, teď je mu 70. Taky se vyjádřil, že ono to teď bude moc těžké. Asi sám žádné řešení neviděl. Druhá úvaha byla život v důchodu. Co si koupit malý domek někde třeba v Podkrkonoší? Moje žena odtud dokonce pochází, jak už jsem napsal, z onoho Havlova Hrádečku. (Prodal mu ho její děda.) Uvažovalo o tom více známých Čechů. Nakonec jsme to ale všichni zavrhli. Důvody raději nebudu rozebírat, prostě jsou tady různé překážky. Karel Kryl se po sametové revoluci do Čech vrátil, měl tam své ctitele. Rychle si to ale rozmyslel a byl v tu ránu zase nazpět v Mnichově. Tentokrát už navždy.
Já odešel od komunistů mimo jiné proto, že jsem chtěl vidět kus světa a dalo by se řící, že jsem pár zemí viděl. Teď ve stáří máme se ženou v Bavorsku domek s velkým pozemkem a žijeme celkem spokojeně. Jakou to všechno má hodnotu v penězích mi může být jedno, pro mě je to práce 7 dní v týdnu.

*(Jeden člověk z Prahy mi třeba napsal, že těm emigrantům se to v jejich jistých zemích žije, ať nekecají do české země, o které nic nevědí. Mohl jsem mu jen odpovědět: "Jak jistá by byla moje země, kdybychom tu volili komunisty, jako to děláš ty?"
Může být, že česká emigrace do té české země tenkrát viděla docela dobře, neměla za sebou 20 let cenzury, ale kvalifikovaných politických rozborů v televizi i časopisech. Tak např. ve spieglu psali, že Kreml chce vyhodit Husáka z funkce 1. tajemníka a dát si tam Jakeše. Za pár měsíců se tedy v Praze jako volilo a mně to připadalo jako ona slavná scéna z volby královny krásy v Pidivajzlicích. Pochopitelně byl zvolen velitel požárníků Kozubek. O tom ještě více příště.)

***

Jak to šlo dále s tím soudruhem Husákem? Občas jsem viděl jeho projevy. Připomínaly strašně ty Goebbelse, hlavně tím, že posluchači byli v uniformách a tleskali na povel. Ti jeho měli na rukávech pásku LM. Co říkal nevím, pro mě to nedávalo smysl. Bavilo mě sledovat, jak si s Brežněvem vzájemně udělují vyznamenání. Když přiletěl Husák do Moskvy, dostal medajli "za budování socialismu", nebo nějak podobně. No a když přiletěl Brežněv do Prahy, dostal jako první od Husáka vyznamenání (určitě jeho aspoň sté) za "boj za mír". (Existuje pořekadlo, "bojovat za mír je asi jako souložit za panenství.")

Pět let si Husák hrál na silného muže a suverénního diktátora. Pak ho to přešlo a vlastně z veřejnosti skoro zmizel. Jedno musel pochopit, že sympatie lidu nezískal, tu českou zemi nezachránil a nepozvednul, jenom v ní odstranil práva a svobodu, budoucnost mu za pravdu nedala, pro český národ je lump a hajzl, a nikdy na tom už nic změnit nedokáže. K tomu se domnívám, že se fyzicky i rozumově vyčerpal. Oněch 10 let ve vězení + předcházející mučení, mu podlomilo zdraví. Husák jednoduše i na komunistického funkcionáře příliš zblbnul. Existuje záběr, kde přeje šťastný nový rok 1888. Divil se, že mu tam vlítli, hodiny za ním o 5 minut nazpět a všechno zase znova.

Husákova normalizace národ zlomila a zdemoralizovala, rozhodně ale nikoho nepřesvědčila a nepřevedla na komunistickou víru. Ona představa, že "ty mladý si asi myslej... ale jednou poznaj, jednou pochopí..." se jako vždycky zase ukazuje být hlubokým omylem této nepoučitelné generace, která nám zavřela hranice, zavedla cenzuru a která nám chtěla cosi trpělivě vysvětlovat.

Přicházejí 80. léta. Funguje StB a cenzura, ale jinak už skoro nic, dokonce ani Husákova množírna socialistického člověka. Točí se nekonečné seriály o prodavačkách, vodnické pohádky, ... jenom něco jako současná kultura chybí. Příroda je stále více zamořena, lesy chcípají, šíří se dále korupce, bez úplatku už nejde nic, stokoruně se říká "všimné", dělnická "revoluční" třída je stižena totální paralysou a skromný a statečný kapitán Minařík lidu k nějaké národní hrdosti kupodivu nepřispěje.

Stát rád pouští k emigrantům důchodce. Když tam zůstanou, o to lépe, ušetří se jejich důchod. (Leč jejich děti je k tomu rozhodně nepřemlouvají. Bohužel je to tak, že když odjedou, rodina si oddychne a může začít šetřit na příští návštěvu.) Důchodci přivážejí do socialismu po tunách vše potřebné, co jaksi není právě na trhu. (O to větší zlost těch, co na západě nikoho nemají.) V rychlíku z Norimberku do Prahy se dá najít místo k sezení, ale absolutně není kam dát krabice a kufry. Všechny uličky a příčky už byly zabarikádovány ve Stuttgartu. Zato důchodci "dětem" přivážejí velikou knihu "Praha v obrazech", kalamajku pro vnuky a Babičku od Boženy Němcové (o té tu přeci každý den sníme) a pak už jen poučují a poučují a radí a radí a radí. Dozvídáme se, že v zimě se je nutno teple oblékat, před jízdou nepít alkohol. Do omáčky nutno přidat jíšku, děti se nemají držet takto, nýbrž obráceně, "jo a když se, Boženko, (věk 35 let) koupeš, nesmí ti mýdlo vniknout do pochvy!" Známému tchyně přiveze lahev českého rumu za 35 korun. Ten ho tedy ze zdvořilosti ochutná a naleje mi taky skleničku. Po mém odchodu dostane vynadáno. "Tak já ti přivezu takový rum a ty ho tady dáváš cizím lidem!" Pak tchyně rodině oznámí, "Kdyby se tu někde dala sehnat šlehačka, uvařím vám něco moc dobrého."
Přání na kapitalisticky vykořisťované potomky, od těch, co přijíždějí z komunistického ráje, se rozhodně nedrží v nějaké rozumné míře. "Támhle ten strýc byl k tobě vždy laskav, teď si přeje rybářské vybavení, hodná tetička, co ti dávala bonbony, by potřebovala kožich. Stačí jenom nějaký kratší, nejlépe z polární lišky..." Pro ty, co nám v 50. letech v čítankách ukazovali bosé a otrhané dělnické děti v kapitalistických zemích, jsem tu náhle všichni naopak milionáři. Nechybí ani (ultimativní) žádost o nové auto, ("stačilo by i takové malé"), všechno jsem zažil.
Jinak důchodci nadávají a nadávají na poměry v Čechách, hrdě nás ovšem informují, že český film "O Popelce" měl mezinárodní úspěch. "Celý svět si o něm povídá!"
Pro emigraci se Husák opět objevil, když začal ve velkém kupčit s prezidentskou milostí pro zrádné uprchlíky.* Za peníze, západní, vlastní korunu komunisti neuznávali, bylo ke koupi všechno. Stát sice dále slavil úspěchy v budování socialismu, ale ve skutečnosti byl naprosto zkrachovaný. Komunisti si s vážnou tváří mezi sebou vzájemně udíleli vyznamenání a zřejmě skutečně ani netušili, že konec je neodvratný.

*(Díval jsem se na tyto upravence asi jako při prověrkách na ty, co podepsali. I tady byla hromada důvodů, stará nemocná matka, kterou chtějí ještě vidět a tak podobně. Šlo ale spíše o to ukázat v rodné vsi své BMW a fotky z Kanárských (a vyvolat tím závist, doprovázenou vlnou nenávisti ke zrádné emigraci, která zbaběle uprchla, zatímco oni statečně nadávali na komunisty v hospodě u piva. Jestliže dosud byli emigranti zrádci národa pro vládnoucí komunisty, nyní začínají vadit všem.)
Žádat Husáka o milost, i kdyby to bylo zadarmo, pro mě nepřicházelo v úvahu. Až bude možnost přijet do Čech jako do každé jiné země, pak to udělám.)


Poslední roky před zánikem své komunistické říše prý Husák seděl za pracovním stolem, bral plat prezidenta, kouřil a koukal do prázdna. Nedělal už vůbec nic a zřejmě ani nechápal, co se děje. Viděl jsem ho v televizi, když mu řekli, že byl právě sesazen. Namítnul, že má pracovní smlouvu na prezidenta ještě do roku 1990. Vůbec nepochopil, že na tom místě nemá už 20 let co pohledávat.

Přichází rok 1989, lidi cinkají klíčemi, ale ono by se to bylo nejspíše sesypalo i samo. Tahle cesta dále nevedla. Kolega Ceaušesko je zastřelen, soudruzi Husák, Jakeš, Bilak, Štrougal a další se asi moc dobře necítí. Naštěstí přichází Václav Havel a říká, "nejsme jako oni". Těchto havloidních pravdoláskařů se tedy není třeba obávat, 20 let totality a policejního teroru se hezky zamete pod koberec. A co ta další generace v zamořeném a hospodářsky vydrancovaném státu?
"Co je nám do toho? Dejte nám důchod a po nás potopa!"
(Tenkrát se ale říkalo, "Po nás Černobyl.")

pokračování...

Prezident Václav Havel - 36/?

12. května 2017 v 21:28 | gregor moldavit
35. díl: prezident-vaclav-havel-35

Gustáv Husák - 5
Zrádná emigrace, aneb "ty mladý si asi myslej, že na tom západě..."

Byla ponurá noc, všude tma. Jen u blbejch se ještě svítilo.

(Tohle panelákové sídliště je smyšlené. Pokud by někdo identifikoval skutečně existující osvětlené okno, jedná se o podobu čistě náhodnou.)

"Ty seš blbej!" Hřmělo na mě od kolegů, od známých, od vlastních rodičů.
"Všichni podepsali a ty si budeš hrát na hrdinu. Co si myslíš, že zmůžeš? Pes po tobě neštěkne!"
Neštěkl, ale to mi pramálo vadilo. Více už mi vadili ti, co na mě štěkali celý život a chtěli mě vychovávat. Ano, Julius Fučík, Zoja Kosmoděmjanská, ... to jsou hrdinové, ze kterých si máme vzít příklad. Ti za vlast obětovali život. Stačí ale pro tu vlast nepodepsat a nechat se vyhodit z práce a člověk je blbec. Všichni předkládaní hrdinové jsou přeci jenom v knížce. Ta se přečte, zaklapne, my si klekneme na kolena a rejem držkou v zemi. Kdo to neudělá, je blbec. Co zmůžu? Kdyby tenkrát byl český národ kladl více odpor, vypadala by i dnes ta česká země zcela jinak. Kdyby ten podpis byl odepřel každý, mohly sovětské tanky v Čechách jenom rezavět. Tahle doba temna mohla Husákovi fungovat jenom proto, že oni podepsali skoro všichni. Češi se zlomit nechali a v jejich zemi zavládli bezcharakterní kolaboranti. Z toho se tento národ nedostal dodnes. Ono vědomí, že kdo nezradí, bude zrazen, že celý život je pouze lež a podvod, ztráta národní lidské elity emigrací, to mladé lidi zdemoralizovalo na desetiletí dopředu. To v nich zůstalo a když přišel rok 1989 pak podle toho i vypadal onen přechod na kapitalismus. Nahrabat si přes mrtvoly, prodat svoji zemi západnímu kapitálu, o nic jiného teď přeci nejde.

Je zcela pochopitelné, že když je někomu 40, dopracoval se na vedoucího a má rodinu, tak se nenechá kvůli jednomu podpisu vyhodit a poslat k lopatě. Co mě šokovalo byla ona samozřejmost, s jakou to všichni dělali. Kdo měl rodinu, ten kvůli ní, kdo neměl, ten neměl za koho bojovat, on sám je skromný a s nikým se nehádá. Někteří u toho švejkovali, jen málo lidí si dokázalo přiznat, že to sranda není. Někde jsem četl, že lidé podepsali, ale zůstali uvnitř nezlomeni. To je nesmysl. Kdo podepsal, byl tím zlomen. Byla to řada dotazů a na všechny musel odpovědět. Než podepsal, musel svoji osobu a své svědomí skutečně pokálet. Husákově vládě a StB nešlo o to, znát názor lidu, ale přimět ho ke lžím a zradě. Povedlo se jim to (skoro) perfektně.
Lidé podepisovali už dříve, v 50. a 60. letech. Podepisovali, že pro Slánského (kterému před pár týdny tleskali a řvali slávu) žádají trest smrti, podepisovali blahopřání k narozeninám Stalina, podepisovali protesty proti knize "Doktor Živago", kterou nikdy nečetli, protože vůbec nebyla na trhu. Podepisovali, co se jim předložilo a zvykli si. Nyní přišel znovu ten čas, který znamenal - přikrčit se a přežít. A ti, co podepisovali, že nájezd sovětské hordy byla bratrská pomoc, ti za pár let podepisují, že výzva Poláků, založit vlastní skutečné odbory, je vměšování do vnitřních záležitostí ČSSR.

Vláda neměla zájem povyházet si z práce dělníky. Ti byli kádrováni jen jako členové KSČ. Měla myslím něco přes milion členů, tedy asi každý desátý Čechoslovák. Z té vystoupilo 147 000 samo, 67 000 bylo vyloučeno a 259 000 bylo vyškrtnuto. Pravý socialismus mohl začít. (Ono vyškrtnutí snad bylo nějak mírnější a nemuselo mít následky v práci. Přesně to nevím, já u nich nebyl.) Dělníky a rolníky nechal stát v práci na pokoji. Kdo sám nic nevykřikoval, mohl žíti "normálně".
Po prověrkách jsem byl z mého místa na hodinu vyhozen. Stál u toho předseda odborů a jenom se uculoval. Přišel mi ještě vynadat vedoucí oddělení. Nikdy jsme si netykali, ale on najednou začal:
"Cos to spáchal? Já tě teď musím vyhodit a kde vezmu náhradu?"
Nebyl jsem nic zvláštního, jen obyčejný technik s maturitou, ale třeba jen z mojí třídy průmyslovky emigrovalo v těch letech 15%. Mít maturitu v technickém oboru byla docela slušná kvalifikace. Dělník mě nahradit nemohl.

Tím jsem byl tedy vyhozen z místa, ale ne z firmy. Mohl jsem okamžitě odejít, nebo vzít lopatu. Nyní mě předhodili dalším činitelům a ti se snažili to nějak záplatovat. Každý mě sice ujišťoval, že jsem blbej, ale za ten druh vlastní "chytrosti" se nakonec většina jenom styděla. Prý mi zaplatí řidičák 3., tedy na všechno a pak můžu jezdit s náklaďákem. To stálo 3 000 tehdejších korun a já rád kývnul. Dostal jsem fiktivní, do té doby neexistující, místo, coby "mazač rypadel". Jako takový jsem vyfasoval kýbl vazelíny, hromadu hadrů (německy Lumpen, odtud Lumpenproletariát) a mohl jsem "mazat"!

Řidičák jsem udělal obratem, dostal rezavý skříňák vejtřasky a jel do Krušných hor pracovat na bagru. Neměl jsem žádnou praxi a hrůza byla nejprve přejet Prahu. Na jednom mostě jsem furt strkal pravou stranou do obrubníku. Pak už to šlo a já se ji řídit naučil. Tam v kopcích stála ona malá kovová vojenská maringotka a takový speciální bagr. S JZD se dalo domluvit nějaké místo a zapojení na proud. Něco jako záchod, nebo voda, to neexistovalo. Najdi si potok v lese!

Před lety jsem viděl v ND "Jak jsem obsluhoval anglického krále". Tam na konci je Josef Somer v nějakých hadrech, coby cestář kdesi v pohraničí. Vzpomínal jsem sám na sebe, jak jsem to zažil taky. Jenom o 20 let později než on, když se ta 50. léta zase vrátila. (Tentokrát už měla zůstat navždy, aby se rok 1968 nemohl opakovat. Jenže ono to tak nešlo a patrně to nikdy nepůjde. Najednou se stane, že lidé ztratí strach a to je konec policejního teroru. O tom třeba v dalším dílu.)

V tu dobu existovalo i pár lidí, kteří se ke komunismu ještě hlásili a nosili na klopě velkou rudou hvězdu. Lidé se na ně dívali všelijak, ale něco kecnout se nikdo neodvážil. Jeden z nich byl i mistr tam u té firmy. V těch kopcích mi jednou povídá:
"To sou svině, že tě vyhodili z práce. Ale to vědět Husák, ten by s nima zatočil".

Mohl jsem jen poukázat na to, že z té práce mě vyhodil právě tenhle Husák, co ty prověrky nařídil. Je to taková lidová představa, že car je dobrý, vše špatné dělají jeho úředníci. V Německu za nacismu byla jakási sestra z ústavu pro blbé. Když je nacisti začali brát a likvidovat, snažila se všemožně odvolat někde výše. Přeci musí existovat možnost, aby se o tom dozvěděl Führer a ty vrahy potrestal. To je nějaký takový druh lidského myšlení. Asi jako že bůh je dobrý, to špatné mu dělá třeba ďábel. Jenže kde tenhle bůh není, tam není ani ten ďábel.
V dnešní komunistické literatuře se dočteme, že těch emigrantů bylo pár a nikomu ti zrádci nechyběli. Opak je pravdou. Dle západních zdrojů žije v roce 1989 v zahraničí jeden milion Čechoslováků. Počítáno ale možná už od roku 1948 včetně jejich na západě narozených dětí, které se ještě k národnosti svých rodičů hlásí. Pochopitelně už jsou ale spíše cosi jiného. Když dcera studovala na Maltě, jednou se tam s kýmsi zakecala, přešli do různých řečí a pak do oboustranně plynulé češtiny. On se jí na závěr otázal:
"Ty jsi Češka?"
"Ne, Němka. A ty jsi Čech?"
"Ne, Kanaďan."
Emigranti chyběli na každém kroku. Uvedl jsem jeden příklad z mého oboru. Já si jako první všiml, že v dikobrazu už nepublikuje tenkrát asi nejoblíbenější karikaturista Pavel Kantorek. (Jehož obrázky tu uvádím. Snad by neměl námitky?) Emigroval prý hned 21.srpna 1968. Do konce roku 1969 emigrovalo dalších 138 000 občanů ČSSR. Tím ale emigrace nekončila, zdrhalo se dále. Pak přišla emigrační vlna tzv. benzinová, (když se zvednul 1L na 8 korun) a poznal jsem i emigranty roku 1989, kteří vlastně nevěděli, co teď? Ne každý emigroval, někteří byli obráceně vlastně vypovězeni, třeba Ota Šik, Zdeněk Mlynář a více dalších.
K velké škodě státu mizeli právě odborníci. Kdosi čeká 2 měsíce na těžkou operaci, kterou dělá nějaký slavný profesor. Když se dostane na řadu dozví se, že ten zmizel minulý týden ze zájezdu do Jugoslávie. Může čekat dále, jestli by ho nevzal nějaký začátečník?

Emigrovali vědci, politikové, odborníci, umělci... Jenom ze zpěváků mě napadá, Přenosilová, Kryl, Matuška. Emigroval i Karel Gott, ale tomu hned poslali prodloužení pobytu na západě do nekonečna, čímž mu jaksi vzali vítr z plachet.
Jan Ámos Komenský odchází do ciziny

No tak jsem bagřil a nějak nešťastný zrovna nebyl. Jenže ono bylo celkem jasné, že jsem na indexu a bude nejlepší z té země zmizet, než dopadnu ještě hůře. No a teď zase přišla ta samá "moudrost" starců:
"Ať tě nenapadne pokusit se emigrovat. Chytí tě v první vesnici u hranic. Na vesnici se lidé znají, když přijde někdo cizí, hned ho udají..."
"Co si myslíš, kdybys utekl na Západ? Myslíš, že tam létají... Připlazíš se nazpět po kolenou."

Ale já byl mladej a nevážil jsem si moudrosti starců, naopak si o nich pomyslel, že jsou to všechno pitomci. Že hodně žvaní a nic nevědí, protože jsou to zdegenerované produkty dvaceti let svých socialistických jistot, cenzury a komunistické propagandy. No a emigroval jsem. A co se ukázalo? Že to pitomci skutečně byli, pravdu měla zase moje generace. Nechytli mě, nebyl jsem tak blbej, jako oni doufali. Nepřiplazil jsem se nazpět, žiji v tom Německu ještě dnes jako důchodce. Ten svobodný svět byl ještě mnohem krásnější, než jsem si představoval. Když občas ještě dnes čtu někde na internetu nenávistivé útoky dnešních neokomunistů proti zrádné emigraci, můžu se jen zasmát. Komunisti mě můžou zabít, (co jiného taky umějí?) ale to mládí na svobodě už mi vzít nemůžou.

Jednání téhle staré generace, která nám ten komunismus zavařila, mě tenkrát dohánělo k šílenství. Když jsem napsal, že vyrážíme trochu poznat svět, přišlo to zase. Co já mám co pohledávat někde v Turecku, nebo Iránu? Copak jsem Hanzelka a Zikmund? Ano, oni proslavili Čechy a Tatru, z nich jsem si měl vždy vzít příklad, ale proboha ne tak, že si sednu za volant a sám někam pojedu! Já mám mít stálou práci doma v socializmu a jednou si taky můžu na dovolenou do toho Bulharska vyletět. (Pochopitelně ne teď, ale až za rok, s tím, že za rok to bude zase za rok. Peníze se nemají vyhazovat za nějakou cestu, ale dávat na knížku.) Já a jet někam do světa, dojet k Perskému zálivu? A jsem zase ten blbej co si asi myslí, že ono je to jen tak. Vlastní matka si předemnou odplivne: "na tebe tam zrovna čekaj!" (Nedojel jsem tam sám, byli jsme 4 v jednom VW-busu, ale jednoho dne, po několika dobrodružných týdnech, jsme tam stáli. Byla to krásná cesta.)

Tak vypadá rozumově tahle generace, co měla recept za korunu a 20 let socialistických jistot, (jak to ten Palacký předpověděl), která si nechala zavřít hranice a zavést komunistickou cenzuru a klidně tím obětovala i další generaci. Tihle lidé mě poučují o západu, o kterém nic, ale vůbec nic nevědí, o cestách, které nikdy ani v představách nevykonali. Tahle generace nám chtěla předepisovat, co je pravda a co lež, co smíme a nesmíme vědět, co smíme nebo nesmíme v životě dokázat. Jenže ono se to má od teď dalších 20 let opakovat.

pokračování o emigraci...

Prezident Václav Havel - 35/?

9. května 2017 v 18:50 | gregor moldavit
34. díl: prezident-vaclav-havel-34

Gustáv Husák - 4
Zmatení muži na létajících hrazdách
(Název kapitoly v knize Mirákl od Škvoreckého. V tu dobu běžel v českých kinech úspěšný film "Báječní muži na létajících strojích".)
aneb "Normalizace jako řemen!"

"Nebudeme lidi kráblovat, ale necháme je kríglovat!*"
z projevu soudruha Husáka pro tleskající soudruhy od LM

*(Myslel asi jednat jako F. Kriegel, který v Moskvě nepodepsal.)

Generální tajemník a prezident republiky z vůle sovětského okupanta, soudruh Gustáv Husák, napsal za svůj život významnou trilogii:
1. (o hudbě) "Z basy do čela"
2. (o sportu) "Jak jsem doběhl dělnickou třídu"
3. (o lásce) "Tři polibky od Brežněva"

"Byl jsem pomýlený, odvolávám vše, co jsem kdy odvolal."
Někdy to prohlášení pomohlo, občas ale tohle čarovné zaklínadlo oné normalizace taky nefungovalo. Tak například předseda vlády Oldřich Černík se kál, jenže vyletěl přesto. Nakonec musel přiznat: "Prosral jsem si čest i pozici." Naopak soudruh Štrougal vše bravůrně přestál a dokonce chtěl zůstat i po roce 1989. To už mu sice nevyšlo, ale na stáří mu pár drobných snad zbylo. Mnozí nechtěli, ale ten nátlak nevydrželi a za čas si to přeci jenom rozmysleli. Tvrdá rána pro národ byla, když se zlomil nějaký symbol české hrdosti, třeba Emil Zátopek. (Snad dělal krátce popeláře a pak byl dělníkem na vrtech.) Vzpomínám, jak se jednoho dne ozval z rádia, "Lidi mi tisknou ruce a mně je to hrozně trapné. Já už ty názory nemám. Pochopil jsem že..." Druhý den stálo v Praze na zdech "Emile, ty srabe!" No a podplukovník Zátopek* dostal všechno nazpět a žilo se zase pěkně jako před tím. Jenže národ jeho přechodem na druhou stranu dlouho trpěl. (Považuji za vyloučené, že by v rádiu byl řekl svůj skutečný názor.) Třeba pro mě to ten večer bylo dost závažmé. Tak zase další, který šel na kolena. Byli ale i jiní, jako Věra Čáslavská, kterou nezlomili, která se nechala šikanovat a přesto vydržela. StBáci řvali, "Co si ta ženská dovoluje, i Zátopek odvolal." Ona ale neodvolala. Jenže Zátopka oni vytroubili, co dělá Čáslavská, nebo Kubišová, nikdo nevěděl. Prostě se po nich slehla země. Lid dostával čistě jednostranné informace. Věra Čáslavská dokonce jednou měla termín u soudruha Husáka a ten se jí snažil nějak přesvědčit, že by se mohla taky přizpůsobit. Jak rádi by jí zase umožnili... Když mu odpovídala všimla si jeho nenápadných posunků. Pochopila, že jí dává najevo, "jsme odposloucháváni". Husák se totiž sám necítil rozhodně jistý. Když prý šel třeba na debatu s StB bral si sebou ochranku. Považoval za možné, že ho třeba zatknou, aby si dosadili někoho jiného, pro ně vhodnějšího. Nikdo z těch představitelů režimu rovnosti a bratrství nemohl nikomu důvěřovat.

*(Na těch vrtech ho navštívil nějaký zahraniční reportér a byl šokován. Našel ho při práci celého zabláceného a divil se, že Zátopek tam bydlí v maringotce s dělníky. Já v tu dobu byl na tom přesně stejně, taky za trest, ale nutno si uvědomit, že tak pracují tisíce jiných dělníků zcela běžně celý život a tragedii z toho nedělají.

Zátopek byl v 80. letech rád viděným hostem v německé televizi ve sportovních pořadech. Uměl německy a tak vyprávěl o své dráze. Jednou o něm natočili i film, asi 3/4 hodiny, název, "Bier macht dumm, sagt Dana". (Po pivě se blbne, říká Dana) Začíná se Zátopkem u piva, jak zpívá nějakou českou písničku. Tam se ho taky opatrně zeptali na jeho změnu názoru.
"Oni mi vyčetli, že jsem toho tolik od státu dostal a jsem nevděčný. Ne, říkám, nevděčný já nejsem..." Celkem se skutečné odpovědi vyhnul. Ano, stát mu toho dal mnoho a on není nevděčný, ale kdo je to "stát"?)

Někdy v tu dobu byly zakázány také populární "Hovory H" s Horníčkem. (Za nepolitičnost.) Ten jim odmítl propůjčit se k propagandě. Jeden StBák ze svazarmu mi to vysvětlil, "No když herec není ochotný splnit státu nějaké drobné přání..."
"Kdo je to stát?" otázal jsem se. "Ty, StB a Husák"?
(Myslím, že tento člověk si naše názory ze svazarmu nechával pro sebe a kolegům u StB je nevykládal. Od toho tam ovšem byli jiní, všechno "takový dobrý veselý kamarádi". Tenkrát se říkalo, "když se sejde 5 Čechů, je jeden z nich agentem StB." Ale jinak se žilo normálně.)

Panovala sice nejstrašnější cenzura a lidu se dostávaly toliko černobílé od StB předžvejkané a přísně kontrolované informace, ale jestli bylo přes to něco zcela jednoznačně vidět, tedy že ti nahoře, co si tak pěkně po srpnu pomohli, jsou mezi sebou rozhádaní a znepřátelení. Sovětské tanky jim umožnily začít dělat ten komunismus jediný pravý, ale někteří z nich chtěli dělat ještě pravější, jiní úplně nejpravější, ale většina asi už dávno zapomněla, že se kdysi nějakým komuismem oháněla. Šlo o moc a koryto, pod jakou hlavičkou jim bylo jedno. V tu dobu už se vzájemně nezavírali a nepopravovali, jako v 50. letech, ale štěkali na sebe a každý se nějak snažil podrazit toho druhého. Ať už se ale tito zástupci režimu pozemského ráje mezi sebou žrali jakkoli, jedno měli společné: Seděli dobře placeni pod vlajkou "Pravda vítězí" a lhali národu, lhali jeden druhému a lhali každý sobě. Lhali o politice, lhali o světových událostech, (velmi častá lež bylo zatajení nepohodlných skutečností) a lhali o úspěších budování socialismu, které se nedostavovaly.


K výrazu "pravda" se ještě nezbytně dostaneme u osoby Václava Havla. Vzpomínám na jeho první novoroční projev, "Předpokládám, že jste mě nezvolili, abych vám zase jenom lhal."

***
Jan Hus řekl "pravda boží vítězí". Jelikož nevím, co to je, nemůžu posoudit, kolikrát už se to stalo. Jak jsem ale už tady uvedl, je taky nejasné, pro čí a jakou pravdu se nechal upálit? Neodvolal své učení, ale co chápal pod slovem "pravda"? Hus považoval upalovaní kacířů za správné, věděl ovšem moc dobře, že jejich přiznání jsou vymučená, tedy nepravdivá. Vůbec mu to nevadilo.

Martin Luther, jakýsi Hus a Komenský německého národa, je dodnes jejich slavným vzorem. Je po něm pojmenováno na co se podíváte. Já ho vidím spíše kriticky. Má nepochybnou zásluhu na rozvoji vzdělání a školství. Přeložil bibli do němčiny, (v pořadí asi 70. překlad), ale on to psal srozumitelně pro obyčejné lidi. V jeho době už je rozvinutý knihtisk a náhle si malý řemeslník může koupit knihu. Do té doby věc nevídaná. Luther se pokusil reformovat církev, ale to se mu nepodařilo, pouze ji rozštěpil na katolickou a evangelickou. Jsou ideologie, ať už je to katolická církev, komunismus, apod., které zřejmě nikdy reformovat nepůjde. Luther kázal lidu o tom, že Bůh si přeje, aby i oni byli svobodní. Na druhé straně považoval za správné vzbouřené sedláky masakrovat. Koperníka prohlásil za blbce, který nezná bibli. Jinak by věděl, že Josua zastavil pohyb slunce, aby nemohlo zapadnout a Židi mohli v klidu dokončit vyvražďování Jericha. Z toho tedy vyplývá, že Slunce obíhá kolem Země. Dále považoval za správné upalovat Židy a čarodějnice. Ke konci života už nemocný prohlašoval, že v jeho těle se usídlil ďábel, jako pomsta za jeho zbožný život. Při tom dobře věděl, že onen "Ďábel" se správně nazývá "alkohol". To byla ta jeho "pravda".

Ale i jiné národy své hrdiny neberou tak přesně.
Johanka z Arku, velitelka francouzského vojska, dodnes Francouzi do nebe zbožňovaná. Tato prostá a nevzdělaná
vesnická holka nikdy z žádného Arku nebyla, vojsku nevelela a skutečným velitelům vojska šla tak akorát na nervy. Měla různé vidiny a slyšela hlasy, (příznak schizofrenie), které ji pak vedly k její slávě. Dalo by se říci, že to ve francouzské armádě dotáhla na šéfideologa. Vítězství jí přičítaná měla ovšem spíše podklad v zesílení a zmodernizování francouzského vojska právě v té době. Její věčnou slávu a dějinnou mimořádnost ji nelze upřít, ale když ji Burgunďané zajali a vydali (prodali) Angličanům, tak si francouzští generálové jenom oddychli. Vůbec se ji nepokoušeli zachránit a poráželi dále Angličany i bez ní. Upalovat ji tedy nikdo nemusel, nebyla ani kacíř, ani čarodějnice, spíše nemocná mladá holka. Nakonec byla dokonce prohlášena za svatou, z čehož vyplývá, že mezi kacířem a svatým se asi taky těžko rozlišuje.

Velmi zajímavý je onen dopis, kde vyhrožuje husitům, že až se vypořádá s Angličany, potáhne proti nim. Zajímavá otázka, jak by tohle bylo dopadlo? Může být, že křižáci se dali na útěk když viděli na obzoru mračna prachu táhnoucích husitů a slyšeli jejich zpěv, "kdož su boží bojovníci". (Pokud to kdy skutečně zpívali, v žádné jejich kronice o tom není jediný záznam.) Jenže tito křižáci byli posbíraní zkrachovalí sedláci z celé Evropy, lůza, která dokázala drancovat a vraždit, ale ne bojovat. Z Francie by byla přitáhla skutečná početná armáda, vedená zkušenými generály. Husitům bych nedával žádnou šanci. Ti už v tu dobu navíc nebyli žádní boží bojovníci, ale banda mezi sebou rozhádaných lapků. Český lid, co ještě nepochcípal hlady, by ve Francouzích byl patrně viděl osvoboditele.

Hus, Luther a Johana, co mají ti tři společného? Každý by bez váhání nechal upálit mě, kdybych mu řekl, jak se na to jeho náboženství dívám.
Někdo by řekl, "to byla taková doba." Univerzální omluva za všechno, co kdo kdy napáchal, ale v té době žil Koperník, nebo Galileo Galilei a ti jednali jinak.

***

Za kapitalismu se komunistům nevedlo špatně, problémy přišly, když "s dělníky nad pány zvítězili". Jak to s tou pravdou bylo, o tom by Husák mohl vyprávět. Pro něj to začalo v období procesů, kdy na Slovensku bojoval o moc proti Širokému. (To samé, jeden chtěl komunismus pravý, druhý ještě pravější.) Vyhrál Široký a pokusil se zabít Husáka. V tu dobu už ale ty procesy polevovaly a Husák hrál na čas. Při výslechu používal tu samou metodu, jako Jan Hus. Při mučení všechno přiznal, když se trochu zotavil, tak zase odvolal. Dostal 10 let a ty si taky odseděl. V Německu jsem potkal Čecha, který mi říkal, že seděl s Husákem. Ptal jsem se ho na něj? Prý o něm nikdo nic nezjistil, Husák nemluvil a ostatních vězňů se stranil. V roce 1968 vytušil svou příležitost si všechno vynahradit. Za pomoci StB a sovětských tanků vybudovat ten pravý komunismus k obrazu svému. Do temnot téhle jeho zrůdné normalizace přišla moje generace z vojny.

pokračování...

Prezident Václav Havel - 34/?

6. května 2017 v 18:31 | gregor moldavit
33. díl: prezident-vaclav-havel-33

Gustáv Husák - 3
Pomýlení soudruzi a universální voják

Jak hodnotit Alexandra Dubčeka?

Upadl v nemilost u sovětských soudruhů, byl nenáviděn onou vládní mafií jménem "zdravé jádro", ale byl po srpnu 1968 také stále více terčem kritiky běžného Čechoslováka. Vždyť to on vedl politiku, která zavinila okupaci naší země. Já bych mu spíše vyčetl, že se po srpnu začal sám podezřele ohýbat a otáčet. Podepsal v Moskvě, podepsal např. i onen "pendrekový zákon", který dával právo tvrdě zasahovat proti demonstrantům a zavírat je prakticky bez soudu a začal z vůle Kremlu čistky ve vládě, jichž se brzy stal sám obětí. Koncem roku 1968 byl ještě s Brežněvem na lovu. V dubnu 1969 ho nahradil Husák na klíčové funkci 1. tajemníka. Tento jako první odepsal Brežněvovi, který si ho tam dosadil. "Drahý soudruhu Brežněve..." Dál nevím, noviny jsem zmačkal a hodil do kamen. Pak jsme si na cimře jenom řekli, "tak už tam má Brežněv svého sluhu." Dubček byl později poslán jako diplomat do Turecka*, pak vyhozen úplně a dělal prý kdesi řidiče.

*(Údajně se někde hrála hra "Strakonický dudák". Když tento řekne, "odcházím do země turecké", tak diváci řvali, "pozdravuj Dubčeka". Nato prý byla hra i přerušena, diváci vyhozeni. Nejspíše to ale bude jedna z tehdejších legend. Pokud já vím, ten Švanda tuhle větu v té hře vůbec neříká. Vždyť ani nevěděl, kam vlastně jde? Jenom někam pryč z české země. V cizině dostane za svou hru na dudy více. (Byl to zrádný emigrant, jako třeba Komenský!))

Pro moji osobu byl Dubček symbolem Pražského jara a ten člověk, který umožnil mojí generaci, narozené kolem 1948, čichnout si k něčemu jako je svoboda tisku, svoboda cestování, svoboda politického názoru, život jiný, než jen v černobílé policejní totalitě. Vím, byl to taky komunista a rusofil, ale on nám umožnil poznat, že existuje i nějaká necenzurovaná pravda a skutečnost a ne jen výplach mozku. To pro mě zůstane jeho nehynoucí zásluha.

Domníval jsem se tenkrát po srpnu, že tím vpádem sovětských vojsk je aspoň všechno jasné a už nikdo nebude poukazovat na nějaké výhody socialismu, prezentovat ho jako vládu lidu a vést nějakou komunistickou propagandu. To byl ovšem hluboký omyl, tady jsem skutečně byl ještě mladý a nezkušený. Neměl jsem tušení, jak jsou lidé přizpůsobiví, kolik se jim toho dá vysvětlit a jak rychle se všechno vrátí do starých kolejí, aby to po nich jelo nazpět do 50. let.

Nejrychleji se znormalizovala armáda a StB. Pochopitelně, vždyť jim byly ty tanky jen vítané, přijely v jejich zájmu. Tomu státu, na jehož těle 20 let parazitovali, v rozhodnou chvíli vrazili kudlu do zad. Už asi za 2 týdny nám to měl vysvětlit jeden z těch mnoha politických našeho štábu útvaru, vyčouhlý major M:
"Máme ještě povinnosti k Varšavské smlouvě a ty my plnit buuuuudeméééé..." na zvyšení důrazu se tak předklonil, že být tam nějaký stolek, praštil do něj čelem. Od teď je tedy zase vše při starém. Posloucháme politické školení a hrajeme si dále na vojáky, jako že hlídáme vlast před západními imperialisty, (kteří se v tu dobu nad námi už mohli tak jenom soustrastně pousmát). Zase dále ta samá buzerace, jako by se vlastně nic nestalo. Když vojáci ráno mrznou na rozcvičce, přijde si je takový dekadentní komunisticko-carský důstojník zkontrolovat, sám v kožichu a s cigaretou v hubě. Záklaďáci mrznou v nevytopené ložnici, ale když velitel ráno přijde do své kanceláře, musí tam už hodinu být rozdělaný oheň v kamnech, o což se musel postarat jeden z jeho otroků. Běda, když to někdy nechytlo! Jeho blahorodí si zapálí cigaretu, přečte Rudé Právo a nechá si předvést provinilce minulého dne k potrestání. Tenhle krásný život mu nyní zase zajistily sovětské tanky.

Těžko si představit absurdnější situaci. Na kopci nad městem stálo 30 sovětských tanků a mířily na nás děly. Večer jsme nakonec ani nevěděli, jestli se ráno probudíme. Oni přišli bojovat a nějakého nepřítele hledali. No a my už zase stáli pod buzerací morálně zvrácených lampasáků-kolaborantů, odhodláni bránit naši zemi proti oněm západním imperialistům, kteří Brežněvovi slíbili, že se mu do okupace Československa nebudou motat. A vojín Z mi vykládal, že chtěl vlastně na západ zdrhnout už dříve, ale nějak se mu to v životě zamotalo a tak raději nenápadně zmizel v socialistické armádě. Ale že po vojně určitě na ten západ okamžitě zdrhne. Ve dnech okupace pohraničníci* zrušili kontroly a český národ se k těm imperialistům přímo valil. Komunisti zvolna dostávali vše zase pod kontrolu, aby se jim stát nevylidnil a my vojáci ještě vůbec měli koho v té naší socialistické vlasti před imperialisty chránit. My vojáci naší socialistické vlasti, kteří o tom západu stále více snili a na západ od hranic viděli spíše naši budoucnost, než nějakého nepřítele.

*(Jak jsem se pak sám na tom západě dočetl, v letech 1969-71 zdrhal asi jeden pohraničník měsíčně. Se samopalem a někdy i se psem. Komunisti nato zabudovali samostřílná zařízení, která rozstřílela člověka na mleté. Vyvinuli je kdysi soudruzi od SS na hlídání koncentráků a dodělali v sovětském zajetí. Na ostré mezinárodní protesty byla československá vláda přinucena je zase odstranit. Jinak se totiž mohlo stát, že dobrotivý tatíček Husák bude postaven před mezinárodní soud za těžký zločin proti lidskosti.)

Tam za plotem, v tom civilu, to trvalo asi rok, než se všechno aspoň zdánlivě znormalizovalo, ale nakonec byli všichni neuvědomělí nějak povyházeni, nahrazeni, nebo aspoň sraženi na kolena. Zavládla cenzura, hranice byly zavřeny a propaganda se rozjela na plné pecky. Vyděšeně jsem se díval, jak si lidé lámou hřbety a začínají vše hezky chápat. Kdyby místo Rusů byla přišla nějaké křížová výprava a přinesla nám středověk, byla by to polovina českého národa pochopila taky. Hvězdáři a navigátoři letadel by podepisovali, že Země je placka, aby si svá dobrá místa udrželi. Dříve byli pomýlení*, ale teď to pochopili, no jistě, tak tomu je. Je to sice pochopitelné, ale byli i jiní, kteří si hřbet nezlomili a nechali se raději z práce vyhodit. Dovoluji si poukázat, že mezi ně jsem patřil i já. (Je pro mě zábavné, když mi nějaký klouček dnes vykládá, že za komunistů měl každý své místo jisté. Lidi byli vyhazováni z práce po stovkách. Ti špičkoví doktoři, co myli okna, existovali skutečně, ne jen v Kunderově románu). Leč o tom v dalším dílu, zůstaňme teď ještě na vojně.

*(Výraz "pomýlený" do té doby v češtině neexistoval. Zavedl ho Čechům Slovák Husák v roce 1969. Používá se dodnes v různém smyslu. Tenkrát ale znamenal, že kdo šel za Dubčekem toho lituje a je ochoten se přizpůsobit a přísahat věrnost novým pánům. Někdy stačilo přiznat, "byl jsem pomýlený" a bylo mu třeba odpuštěno. Jenže ono to taky záleželo na tom, kdo jiný, více kovaný, měl zálusk na to samé koryto. O tom konkrétně příště.)

Ten podzim 1968 byl rozbouřený, docházelo ke srážkám mezi obyvatelstvem a ruskými vojáky. Ti ještě často kempovali po lesích a o myslivce se pokoušela mrtvice. Vystříleli jim zvířata a co horší, vylévali třeba olej z náklaďáků jednoduše v lese na zem. Škody na české přírodě byly značné. No a někdo přišel s tím, že policii posílí armádou. Vojín Z a já dostali rozkaz jít hlídkovat jednu noc s policajtem v autě. Vzali jsme si svůj samopal a každý dostal malý balíček, ve kterém bylo zapečetěno 20 nábojů, ať si ho dáme do kapsy. Odvezli nás do jednoho nedalekého městečka a tam vysadili před policejní stanicí. Celkem vlídně nás přivítal jeden polda, posadil do jeho modré škodovky s bílým pruhem a jelo se po hospodách. Někde byli ti lidé skutečně na nervy, mladí jsou prý k Rusům agresivní a ti mají ostře nabité zbraně.

No a pak jsme si funkce rozdělili, já měl s poldou sloužit do půlnoci a vojín Z pak do rána. Dále jsme jezdili po hospodách, kde se celkem nic nedělo, jen hospodský mi vlídně nabídnul pivo a skleničku kořalky. Já to do sebe ochotně obrátil a jelo se dále. Někdy jsme i trochu přisedli a kdosi cosi objednal pro toho vojáka. Jenže ono těch hospod bylo nějak moc. Polda mě o půlnoci přivezl na strážnici zpitého do němoty*. Co se dělo dále nevím, jen že jsem na chvíli přišel k sobě a potřeboval blejt. Nevěděl jsem kde se nalézám a vrhnul se k oknu. Pod ním stálo policejní auto, které jsem důkladně poblil. Pak mě zase obestřely mrákoty z otravy alkoholem.

*(Jsem si vědom, že mám v české zemi za mé vyprávění řadu nepřátel, kteří by mě rádi zastřelili, oběsili, upálili. Někdo z nich si jistě právě zamnul ruce:
"Aha! On tady kritizuje zasloužilého soudruha prezidenta a při tom se sám vožere jako prase! Ták, jako prase!"
Nuže, vážení nepřátelé, tak tomu je. Tohle je vyprávění českých dějin z pohledu člověka, který se sám nenarodil na sluneční straně života. Levičáci mi neodpustí, že jsem proti nim a pravičáci mi neodpustí, že jsem sám byl proletářem. Jenže v tom je ta zkušenost toho bědného vojáčka a vykořisťovaného všech režimů, že totiž levice dá chudým ještě méně, než kapitalistický vykořisťovatel. A co se týče mojí osoby, tedy kritizuji politiky z historického hlediska i vlastních zážitků, ale rozhodně jsem nikdy ani nenaznačil něco v tom smyslu, že já sám bych byl výkvětem všech rytířských ctností! Jsem jenom ten, kdo tady vypráví, co bylo.)

Tělo dvacetiletého kluka něco vydrží. Ráno mi polda sdělil, že jsem nablil taky plné umyvadlo, což jsem vůbec nevěděl. Čekal jsem, že dostanu na rozloučenou pár facek, ale on se nademnou smiloval. (Konečně jsem s ním půl noci bděl nad klidným spánkem našich žen a dětí.) Vojín Z táhnul můj samopal a můj balíček se zapečetěnými dvaceti asi?* ostrými náboji, přičemž mě nepřestával ujišťovat o tom, že jsem vožralý prase, dobytek a hovado. Byl jsem dalek toho mu to vymlouvat a nějak jsem si uvědomoval, že zase bude průser, ale mám strašné štěstí, že ten samopal a balíček tady vůbec je. Vrátit se totiž bez nich do kasáren, by asi bylo vyneslo tak aspoň rok v Sabinově, tedy vojenském kriminálu.

*(Dodnes nevím, co v tom balíčku bylo? Vážil dost, asi tedy patrony. Ale jaké? Považuji za velmi pravděpodobné, že slepé. Dva vojáci třeba mohli samopaly nabít, unést nějaké auto a prostřílet se na západ. Nebo začít přestřelku s Rusy na vlastní účet. Nikdo nám totiž vůbec nedefinoval, za jakých okolností smíme ten balíček otevřít a střely použít. Jinak to bylo tak důkladně zafačované, že by ten obal člověk musel nůžkami pěkně dlouho žužlat, než by se dostal na obsah. Pak ještě napáskovat do zásobníku a nakonec by to dalo na jednu krátkou dávku. Těžko tím tedy bojovat proti sovětským tankům. Taky nevím, co by se bylo stalo, kdybych se byl vrátil s tím balíčkem a pečeť byla porušená. Možná to dnes ví vojín Z, který do toho všeho více viděl.)

Přešel další rok plný vojenských radovánek, průserů a buzerace, já měl přes to všechno hodnost četaře (tři pecky) a velel družstvu, a vojín Z to coby staršina dotáhl na roťáka, při propuštění do civilu dostal rotmistra (2 stříbrné hvězdičky). (Moje dnešní hodnost v socialistické armádě by se nazývala "dezertér".) Vojín Z, jak zmíněno, dostal kázeňskou odměnu, "fotografie před rozvinutou zástavou". (Černobílou, barevnou si ta socialistická vlast nemohla dovolit.*) Mě se přišel zeptat major K, co vlastně jako se mnou, že bych přeci jenom taky něco zasloužil? Leč něco jako jedno pivo zdarma, tak velké moje zásluhy přeci jen nebyly, a tak jsem odvětil, "vy mi děkujete, já říkám rádo se stalo, a bez pochvaly před natočenou véeskou už se nějak obejdu". Jeden trest za druhým a teď mě za to chtějí odměňovat!

*(Ve výčtu kázeňských odměn stálo i "peněžitý dar". Nikdo nikdy v kasárnách nezažil, že by ho byl kdokoli dostal. To si bezpochyby rozdávali generálové mezi sebou.)

Poslední den vojny nám vydal velitel kasáren ještě rozkaz, "Do týdne začít pracovat!" (Jste konečně votroci a ne lidi!) Že by nám někdo za ty dva roky služby 24 hodin denně dal na rozloučenou deset korun, to nepřicházelo v úvahu. (Já i vojín Z za to ovšem dnes máme od ČR důchod. Na nějaké to pivo by to dalo, třeba i s počesnekovanou topinkou.)

Já se ještě projel trochu po české zemi, stopem, jak jinak, a pak v podzimních mlhách pracovat začal. Pracoval tak dlouho, než mě komunisti při politických prověrkách z té práce vyhodili. Vojín Z se kdesi ztratil, pracovat nezačal vůbec, učinil pouze to, co měl vždy v plánu. Zdrhnul k imperialistům a jelikož to byl univerzální voják, dal se naverbovat ke konkurenci do US-army. No a tam pak udělal zase kariéru, tentokrát asi s více přesvědčením. On vlastně vždycky coby socialistický voják sympatizoval s nepřítelem*. Dnes je majorem americké armády ve výslužbě.

*(Jestliže existují dvě znepřátelené strany, má člověk právo vybrat si tu, kterou svým rozumem považuje za správnou a spravedlivou, nebo je tu povinnost identifikovat se s tou jednou stranou, na které se čistě náhodou narodil?)

***
Watzmann, foto z internetu

Asi deset let po té vojně.
Jdeme s univerzálním vojákem Z sněhem a ledem osamělého údolí v Berchtesgadenu pod Watzmannem. Je vánoční čas, kdo by tu v tom mrazu co pohledával? Máme ty hory jenom pro sebe. On jde coby hrdina bez bázně a hany, já jdu tak nějak obyčejně, nikdy jsem hrdina nebyl. On mi občas vynadá, že já ženu jak blázen, on takhle chodí svým tempem celý život. Brzy se stmívá, postavíme stan a zalezeme do spacáků. Náš malý teploměr ukazuje mínus 17°. Stan se naším dechem potáhne vrstvou ledu, ona to zas taková sranda není. Ráno vstáváme, uvaříme čaj a táhneme dále.

Jdeme tím opuštěným údolím a univerzální voják Z (s komplexem biblického proroka, který musí kárat hříšníky) se do mě začne sířit:
"Kdyby ti dali zakázku, pak tady klidně postavíš dálnici, co?!"
"Kdyby se místní rozhodli, že se tu má stavět a mě dali práci, pak ji vezmu."
Má zvrhlost ho přímo šokuje a tak se pro změnu zase ptám já.
"Kdyby tobě dal velitel rozkaz hodit sem atomovou bombu, co uděláš? To je přeci zase tvoje práce?"
Pokud si na to dnes vzpomínám, tedy ta atomová bomba by z jeho hlediska zase tak špatná jako ta dálnice nebyla. No a jdeme dále.

Postěžuji si, že ony značky červené barvy, dle kterých vede naše trasa, už jsou nějak omšelé.
"Ty občas natírají krví horolezců", informuje mě vojín Z. Máme objemné ruksaky, z jeho trčí nahoru lyžařská hůlka s ostrým bodcem. Náhle ho napadne, že si zaváže botu a sehne se. Dostanu bodnou ránu jeden cm pod pravé oko, která mě hodí směrem dozadu. Sáhnu si na obličej, ruka celá od krve. Vojín Z se narovná, vidí mě, jak natírám značku čerstvou krví horolezce.
"Co to děláš ty vole?" Otáže se zcela zblblý.
Nějakou dobu mu trvá si to v hlavě srovnat. Pak na mě vyčítavě zahuláká,
"Tady je jeden zraněnej a ty si z toho děláš srandu!"

St Bartholomä, foto z internetu

A jdeme zase dále sněhem a mrazem. Ten večer dorážíme na břeh Königssee, kde stojí kostelíček Sant Bartolomä. Je tam dokonce krásná hospůdka. Postavíme v lese stan a jdeme se do ní podívat. Strašně krásná a prázdná, kolem totiž v tu dobu jsou jen hory a lesy, skoro nikdo tam nebydlí a poslední loď už dávno odplula. Je tam jen žena s kočárkem a pak ten hostinský. Skutečně moc se mi v ní líbilo. Pokud někdo čeká, že jsem se tam vožral jako prase, musím ho zklamat. Když žiju jako člověk, nepotřebuji chlastat jako dobytek. Myslím, že jsem vypil dvě piva, což je po celodenní túře jako když dá volovi malinu. Vylezeme ven, kde hustě sněží. Naštěstí je kdesi vidět takový malý bílý pahorek, náš stan. Směrem dolu si do něj prohrabeme tunel a spokojeně uléháme k spánku.

pokračování...

Prezident Václav Havel - 33/?

2. května 2017 v 9:44 | gregor moldavit
32. díl: prezident-vaclav-havel-32

Gustáv Husák - 2

Budování socialismu
aneb za krále Holce, byla za groš ovce = dříve bylo všechno lepší*

*(Nevím, jak dlouho se na groš tenkrát pracovalo? Ten Holec byl myslím Ladislav Pohrobek. Dostal jsem ale pitomý nápad, naco stříhat na mém pozemku trávu, když si můžu koupit kozu a ona mi ji spase. No tak jsem se informoval, co stojí jedna koza? 10€! Takže ta ovce za groš je dnes ještě pořád. (Pochopitelně jsem ji nekoupil, všichni mi to šetrně rozmluvili.))


Když se vrátíme k poslednímu dílu. Tyhle vstréči se sovětskými vojáky skutečně existovaly. Národ byl ještě rozbouřený a docházelo ke srážkám s Rusy. Někdo se ještě nechal mydlit od policajtů obuškem a vyhazovat z práce, na druhé straně už byli první "uvědomělí" (nebo spíše naprosto bezcharakterní), kteří jim chodili za jejich internacionální pomoc děkovat. Každý si mohl rozmyslet, jakou roli on bude v tomto novém divadelním kusu dějin hrát*. Jedna věc ale byla jasná, že si pomůže ten, kdo se přidá na stranu sovětských tanků, tedy těch, co je poslali, ještě lépe řečeno těch, co o ně Brežněva požádali. Ti budou brát a rozdávat koryta. (Tady se asi každému hned vybaví jméno Vasil Bilak.) První se taky přidali a strhli tím lavinu otáčení a prdelolezectví. Brzy to byly úplné závody, kdo více odvolá a více se poníží. No a ono se pak přeci nežilo špatně. Dnes jsou to třeba takové ty babičky, které poučují vnuky:
"Nevěř ve škole učitelům! Za soudruha Husáka se žilo lépe než dnes. A to nikdo z nás nebyl ve straně! Tenkrát jsme měli jistoty, mladí se nebáli, že vyletí z práce a zůstanou na dlažbě. Dostali manželskou půjčku a mohli se starat o děti... " Další výroky jistě každý zná. "Co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze... Tenkrát byly kvalitní levné potraviny, dnes je to předražené svinstvo... Lidé k sobě měli blízko..." a dokonce jsem i četl, že lidé si tenkrát nezáviděli, nekradli a podobné šílenosti.

*(Nakonec to byli zase ti samí rychle chápaví, kteří po roce 1989 utíkali volit komunisty. Oni ale neříkali, "My chceme nazpět do temnot cenzury, my chceme nazpět do otroctví." Ne, oni přeci chtějí ten skutečný komunismus, kde všichni budou mít práci, ale kde nebude cenzura a nebudou zavřené hranice... Tentokrát už se přeci určitě povede ten pravý studený oheň a suchá voda. Hlavně zase nazpět, žít v kapitalismu je příliš namáhavé.)

Škoda, že se v tom roce 1989 nemohl udělat nějaký rezervát pro ty, kterým se v oné době tak líbilo. Dnes by nemuseli vyprávět o tom, jak to krásné bylo, ale předvést, jak to ještě krásné stále je. Mohli jsme si dnes naše životy jednoduše srovnat. My, zastánci kapitalismu a demokracie, jsme si mohli zase zavést TUZEXy, kde by se dalo koupit kvalitní socialistické zboží z jejich strany. Bohužel ale jenom za východní koruny, tedy pro ty, co mají v socialismu štědrou tetu. Jenže racionálně myslící člověk snad ví, že socialistické hospodářství totálně zkrachovalo a ta cesta dále nevedla. Ti, co by na ní byli zůstali, už by dávno nepoukazovali na nic, byli by za pár let vymřeli hlady, pokud ne dříve na otrávenou vodu a vzduch. K tomu ještě na patřičném místě.)

Leč jak je to s tím návratem ke komunismu? Věří na něj zřejmě 10% Čechů. Ptal jsem se před časem jednoho funkcionáře KSČM, jestli chtějí zavést plánované hospodářství? Odpověď, "ano"! Takže kdyby se dostali k moci, jedeme druhou rundu od kapitalismu ke kapitalismu. Řekněme tedy, že by se komunistům podařilo své přívržence ozbrojit a udělat převrat. (Jinak si to skutečně představit neumím.) Tak podobně jako v únoru 1948. Nejprve si musíme uvědomit, že tenkrát na tuhle cestu ke komunismu věřila silná vrstva národa, mezi nimi i mladí a schopní lidé, kteří byli ochotni se zapojit. Třeba vzít pušku a jít na hranice. Něco takového dnes neexistuje. Mladí by sice na hranice šli, ale rovnou přes ně dále na západ. Za měsíc by z produktivních pracovníků doma zbyla tak polovina. Jen malé procento voličů jsou skutečně přesvědčení komunisté. Většina jsou ti, co nadávali tenkrát na komunisty, nadávají dnes na kapitalisty a budou nadávat vždycky na každý režim. Mně známí voliči jsou všichni důchodci. Ti vám nic budovat a střežit nepůjdou, ti jen doufají na zvýšení důchodu* a popravdě řečeno právě i na zavření hranic. (Když já za mlada cestovat nesměl, ať nesmějí dnešní mladí taky!)

*(Dnešní důchody v ČR jsou skutečně katastrofální. Vůbec nechápu, jak někdo může vyžít s 10 000 Kč? Právě tak ale nechápu, kde se vzaly ty báchorky, že za komunistů lidi měli důstojné stáří? Moje babička v roce 1960 brala 195 Kčs měsíčně. Pracovala celý život, ale jenom jako služka. Vzpomínám na dojídače jídel v pasážích, nenápadné žebrání... Průměrný důchod v Rakousku je dnes 1560 € měsíčně, 14x ročně. Tedy přepočítáno na měsíc a koruny - skoro 50 000 korun. To v zemi, která byla ještě do roku 1950 hospodářsky za ČSR. Nenapadá nikoho, že to mohl mít dnes český důchodce taky, kdyby... Dále ať si každý dosadí, co ho právě napadlo. Mě napadlo, že ...kdyby si generace mých rodičů nezačala zahrávat s komunisty!)

Nuže KSČM je u moci a provede znárodnění, jinak nelze přecházet na plánované hospodářství. Nyní tedy přijde naše čítankové "stál s puškou před továrnou", "pány jsme vyhnali"... Co s tou puškou před továrnou chtěli? Vlastně ji chránit, aby se do ní nedostal její majitel. Ten by ještě mohl podniknout nějaké kroky, mluvit k dělníkům, odnést důležité listy z trezoru. Ti ale s několika náboji nemohli vzdorovat armádě a policii. Po legendárním projevu Gottwalda, jak právě prezident Beneš schválil... vyšli studenti do ulic a protestovali proti převzetí vlády komunisty. Byli policií zmláceni, pozatýkáni a odsouzeni do vězení. Proti těm s puškou před továrnou policie nezakročila. Jak zmíněno už v dílu té doby, komunisti měli po mnoha čistkách policii pevně v rukou. Domnívám se, že to dnes ten případ není. Ještě horší by to bylo s tím vyháněním pánů. Po roce 1989 byla česká země vydrancovaná a bez obrovských investicí to dále nešlo. Těch se ujaly různé nadnárodní společnosti, kterým ovšem dnes ta země taky z větší části patří. Ty chtějí pochopitelně své investice nazpět, proto taky ročně odtékají miliardy do ciziny. Tyhle "pány" vyhnat, nebo pozatýkat a vrazit do koncentráků bude těžké. Nikdo ani neví, jaké fyzické osoby v Holandsku, Německu, USA... se za těmito koncerny skrývají. Jen jedno je celkem jasné, že si ty své podniky na území ČR vzít nedají. Tady by KSČM tvrdě narazila. Jestliže někomu něco prodám, nemůžu to chtít zadarmo nazpět. Leda snad odkoupit, ale kde ty peníze vzít? ČR je určitě nemá. "To vezmeme těm bohatým?" Tak to zkuste! Tady jste ve skutečnosti a ne ve zbojnických pohádkách. (Z bohatých můžou daně ždímat vlády kapitalistických států, v komunismu přeci žádní bohatí nejsou.) Půjčka? Jděte se do banky zeptat, jestli by vám nedali hypotéku na budování plánovaného hospodářství? Potrhají se tam smíchy. Domnívám se, že už tady by to komunisti museli rychle zabalit. A kdyby to dokázali a ony růžové zítřky budovat začali? To už tady bylo a nikdy nefungovalo. Celý socialismus byl od začátku podvod. Každou chvíli tyhle teorie čtu. Nebudeme kupovat ponožky s Číny, to stojí transport, lodní motory žerou naftu, zamořují vzduch... Vyrobíme si je sami, tím ušetříme peníze, ochráníme přírodu (tím že přenesu průmysl z Číny do své země?), dáme všem práci... Tak si to dejte, ale podívejte se nejprve jak vypadá např. Venezuela. Ta má ropu a byl to bohatý stát, než si tam jeden takový spasitel začal se socialismem zahrávat. Dnes je stát zruinovaný a lidé hladoví. Nebo se vám více líbí Sev. Korea?

Dejte si to, ale já už vám můžu předepsat články v Rudém Právu:
"Co jsme lidem slíbili, to jim dáme. My komunisti držíme slovo. Jo ale když to teď ještě nejde..." A mnoho slibů do budoucnosti, které nikdy nebudou splněny. Otevřená hranice?
"My ji zavřít nechceme, jenže západní imperialisté, zrádci vlasti ..."Já to slyšel celé dětství. Hranice se tedy zavře, nebo se o to komunisti aspoň pokusí. Jakou hodnotu mají jejich sliby, to by snad český národ mohl vědět.

Přeji vládu komunistů každému, kdo si ji přeje sám. Ale udělejte si to někde sami a netahejte do toho ty ostatní. Ty, co jim to myslí trochu dále.

Zůstaňme u hospodářství a vraťme se na začátek oné "normalizace". Ano, jak říkají dnešní staří, žilo se "normálně".

První tvrdou ranou byly prověrky a čistky. Výměna odborníků za politicky kované blbce, emigrace, hlavně vzdělaných a kvalifikovaných, a zase dále plánované hospodářství, to vedlo k hospodářské katastrofě. Ten vtip je ale v tom, že ono to v prvních letech normalizace zdánlivě vypadalo, že se hospodářství rozvíjí a lepší. Husák se v tom smyslu nechal slyšet, "Ta vláda před námi se nestarala o hospodářství. Na co? Taková maličkost, he he he he. My ale..." Byl zřejmě skutečně přesvědčen, že normalizace přinese i životní úroveň. Jak tomu s tím blahobytem bylo?

Předně mě vždy jako vojáka šokovalo, že národ považuje za zcela samozřejmé, že dostáváme 70 korun měsíčně. Vždyť je to jen voják. Když s ním jako s dobytkem zacházejí, můžou ho jako dobytek platit. Takhle se asi mohl cítit černoch na jihu USA, když pracoval na plantáži. Je to jenom černoch, tak přeci musí pracovat jen za žrádlo. A všichni si zvyknou, tak tomu je, tak tomu tedy asi chce nebeský pámbůch a my jsme z toho venku. Tak si ta stará generace na všechno pěkně zvykla, na cenzuru, na zavřené hranice... no a pak i na sovětské tanky.

Co se týče těch zdánlivých socialistických jistot, tedy ono rozhodně nebylo o co stát. Jeden z nás těsně před koncem vojny onemocněl a šel do nemocnice. Tam ležel ten den, kdy my šli do civilu a ten den i on přestal být vojákem. Armádu tedy dále nezajímal. Před odchodem na vojnu se pracovní poměr rozvazoval, firma ho ovšem dále považovala za svého zaměstnance. Musel se k ní tedy po vojně vrátit, nebo půl roku před tím dát výpověď. No a když se vrátil, podepsal to znova. Jenže tento člověk byl po vojně ještě 2 měsíce doma, práce neschopný, jako takový tedy nemohl zase nastoupit. Za celou tu dobu nedostal odnikud ani jednu korunu, museli ho živit rodiče.
V NSR (kapitalistickém) jsou na něco takového zákony, kdo je zrovna v nemocnici, nemůže být propuštěn. Kdo se vrátil ze základní vojenské služby a nemůže pro nemoc pracovat, má nezaměstnaneckou! Svou službou pro stát přeci pracoval. Nebyli to náhodou zase ti pravičáci a kapitalisté, kteří po pádu komunistů tuhle zbytečnou a neužitečnou buzeraci zkrátili na jeden rok a definovali, že voják je člověk a ne otrok a má právo být za svojí práci placen? Od komunistů bychom se toho byli těžko někdy dočkali.

Po tvrdé výměně vlády i vedoucích podniků, svazarmu, armády, policie... přišla ona politika "Zucker und Peitsche", (česky "cukr a bič", ale nevím, jestli se to v Čechách používá). Na jedné straně teror, na druhé straně ukázat, jaké to přináší výhody. Někdy v létě 1969 byla cs vláda v Moskvě a požádala o hospodářskou pomoc. Kreml si byl dobře vědom toho, že to, co se stalo, není žádná sranda. Předně celý svět* názorně poznal, co je to ten "komunismus", za další protestovaly i komunistické strany Francie, Itálie... Tohle rozhodně nebylo v jejich smyslu a událost zdiskreditovala i Kreml. Pomoc byla přiklepnuta a zřejmě to byl pořádný balík.

*(Svět sice poznal, ale rychle zapomněl. Kdo na západě na komunismus věřit chtěl, ten věřil dále. Vznikl sice potom jakýsi "evrokomunismus", tedy komunismus nesovětský, ale jinak se nic moc nezměnilo. Studoval jsem v NSR a potkal mnoho těch revolucionářů, kteří to považovali za správné, jeden stát byl zachráněn před kapitalismem. Mimochodem, když dostudovali a převzali firmu po otci, přestal jim najednou ten kapitalismus vadit. Za rok už své komunistické názory považovali za výstřelky mládí.)

Pokud já si vzpomínám, Husák nevytroubil onu finanční pomoc, naopak ji zatajil a udělal si z toho úspěch své politiky. V tu dobu už taky probíhala akce StB, umělá panika, že bude měna. Existoval pojem, "řezník, zelinář, ..." vyslovováno tak, jako by každý z nich musel být zloděj. Jenže ono skutečně bylo hodně lidí, kteří měli ve slamníku balíky korun. Myslím, že se je podařilo o ně stáhnout. Kupovaly se vraky aut, chaty, hodinky, klenoty (které peníze stojí, ale nazpět za ně žádné nedostanete)... všechno možné. Sen každé vlády (kapitalistické i komunistické) aby lidi peníze co nejrychleji poslali dále. No a když se to povedlo, čas plynul a nic se nedělo, vystoupil Husák v jednom projevu, "...kdosi dělá paniku, že bude měna. To je lež, my nebudeme lidem brát těch pár poctivě vydělaných korun." Každý si asi při tom vzpomněl na podobný projev soudruha Zápotockého v roce 1953. Já ale v tu chvíli nepochyboval, že Husák říká pravdu. Tuhle paniku už dále pro své záměry nepotřeboval.

Ona všemocná StB řídila i jiné šuškandy. Např. že ten Husák není zas tak špatný. To jiní by chtěli dělat procesy, on je otcovský a nakonec to myslí dobře. Tahle role "zmírňovačů" se právě v té normalizaci stala velmi oblíbená. "Když už tady ta funkce je, buďte rádi, že ji mám já. Jiný na mém místě, ten by..." "Za to, co si teďka řek, bys taky mohl nést následky! Já to jako zapomenu, ale ty zmlkni a buď rád, že já...!"

Husák si taky rád hrál na Karla IV. a chodil po obchodech kontrolovat, jestli mají dost zboží. Neměly, ale jelikož bylo všechno lež a podvod, nebylo tomu tady jinak. Jeho ochranka věděla kam jde a informovala předem vedoucího i sklady a ty okamžitě poslaly náklaďák. Takže tam na něj čekala pěkná Potěmkinova vesnice. Jednou se ale Husák zpozdil, lidi viděli zboží ve výloze a všechno vykoupili. Husák tam bohužel nalezl ten krám takový, jako byl vždycky.

Oproti roku 1968 ovšem v obchodech skutečně začal být větší výběr potravin, stoupaly platy. Po vojně, rok 1969, jsem nastoupil zase na 1000 hrubého, náhle to bylo 1500 a za půl roku 1700. Šlo o to ukázat, že stačí odbourat svobodu a už je peněz hromada. U mnoha lidí to tak i fungovalo, vždyť v životě přeci o nic jiného než o ten žvanec nejde. K tomu přišla ona slavná populace, tedy "Husákovy děti". "To byla doba, tenkrát se lidi nebáli mít děti," slyšíme ještě dnes. Jenže on to nakonec byl zase jenom podvod. Ty peníze, jak řečeno, byly jednorázově z Ruska a pochopitelně se hned probendily. Při tom v tu dobu byly spíše potřeba na modernizaci průmyslu a ochranu přírody. To ovšem muselo počkat a nakonec čekalo až do roku 1989. Jenže ceny stoupaly taky. Blížila se zima, v tu dobu jsem měl asi oněch 800 čistého, šel jsem do obchodu a blbě se zeptal.
"Mám tady stovku, dostanu za ní svetr?"
"A nezbláznil jste se?"
"Kolik teda stojí svetr?"
"Nejmíň tři stovky."
V tu dobu se začaly prodávat ony vatované šusťákové bundy, dříve jenom v tuzexu. Za moc ani nestály, hřály málo a nepromokavé taky nebyly. Jeden kolega mi vypráví:
"Koupil jsem si jednu za 350 korun. Hned první týden mi ji někdo v kině ukradnul. Jdu si tedy koupit novou, ale už stála 550 korun."
Byl jsem v hospodě U Fleků, náhodou o den před tím, než cena půlitru (= 0,4 L, nikdy jsem tam nedostal víc!) měla stoupnout o jednu korunu. Na záchodě brečel nějaký místní štamgast, "čtyři koruny sedmdesát, copak kradu?"

Ony Husákovy děti byla spíše hanba té doby. Ženy dostaly různé výhody, aby mu pronajaly své dělohy. Bylo to výhodnější, než dělat ve fabrice. Jenže inteligentní lidi u těch čísel bledli. "Takhle se přeci množí primitivní národy." Možná si Husák myslel, že co se nepodařilo s mojí generací, vyjde tentokrát. Že se tentokrát už opravdu rodí nový socialistický člověk. Byl z toho ale zase jenom člověk obyčejný a koncem 70. let tyhle dělohové fondy došly. Matky začaly řvát, že je Husák okradl, což si o něm v tu dobu už nakonec mysleli všichni. Bylo jasné, že i jeho způsob hospodářství je prodělkový a ČSSR dále zaostává. Že se žije skromně, ale přesto ještě na účet příštích generací. K tomu se prohluboval problém zamoření přírody. O její ochraně se mluvilo, ale nedělalo skoro nic. Vláda na to jednoduše neměla, musela vytloukat klín klínem. Kdo nežil "normálně", ale trochu se zamýšlel, tomu bylo jasné - jednou musí přijít čas tohle začít splácet, a to bude tvrdé!

pokračování...