Prezident Václav Havel - 31/?

14. dubna 2017 v 18:57
30. díl: prezident-vaclav-havel-30

Generál Ludvík Svoboda - 3/3
Soumrak bohů

Píchni ho, řízni ho!

Bylo to někdy v té době, kdy došlo k oné odporné schůzce politiků v Čierné nad Tisou. (1.8.1968) Ta se odehrála ve vlaku na hranicích, asi jako když se mají sekat představitelé dvou spolu válčících států a vyjednat příměří. Při tom se vlastně jen sešli představitelé bratrských komunistických států. Nikdo vůbec nevěděl, co to má znamenat a nějak to asi nepochopili ani čeští politici. Byl tam Dubček, Svoboda, Smrkovský... a taky onen Zdeněk Mlynář, od kterého jsme se později o tom něco dozvěděli. ...Gomulka (Polsko) a Ulbricht (NDR) byli zlostní ješitní staříci. Z obou přímo čišelo samolibé opojení z vlastní moci. Bylo jasné, že oba předem odmítnou cokoli pochopit. Za Bulharsko tam byl Todor Živkov, který vynikal neuvěřitelnou tupostí (dokonce i na komunistického funkcionáře). Většinou ani nechápal o čem je řeč a když se snažil přitakat Brežněvovi, vlastně mu odporoval. Nade všemi vynikal v lidském smyslu maďarský Jánoš Kadár. Pokusil se Čechy varovat, ale marně...

Delegace se vrátila v mylné představě, že to nějak ukecali. Jenže Pražské jaro bylo odstrašujícím příkladem pro ostatní komunistické státy, tady se nic ukecat nedalo.* Komunismus a lidská svoboda, to jednoduše nejde dohromady a ostatní vládci se celkem právem obávali, že by tahle jiskra mohla přeskočit i do jejich země.

*(Brežněv nebyl k invazi rozhodnut a váhal. Byl to hlavně Walter Ulbricht, který se o vojenský zákrok zasadil. Měl taky nejvíce důvod. V jedné české, dobré, historické knize jsem četl, že v roce 1989 přelézali obyvatelé z NDR v Praze přes plot na konzulát NSR, aby tam zažádali o asyl. To je nesmysl! Ano, občan jiného socialistického státu, který zdrhnul na západ, musel zažádat o asyl, ne ale občan z NDR. Ten měl v NSR automaticky občanství, byl to Němec v Německu. Navíc se taky nemusel nejprve učit cizí řeč. Kdyby se byla hranice jen trochu uvolnila, byl by tam zůstal Ulbricht prakticky sám s pár komunistickými fanatiky. Čtenář si snad vzpomene na uvolněné hranice mezi Maďarskem a Rakouskem v roce 1988-89. V NDR se říkalo, "poslední zhasne světlo".
V 80. letech přišla stížnost z Berlína, že západ láká socialistické občany na svoji životní úroveň. Vláda v Bonnu se otázala, "A co od nás chcete? Máme kvůli vám život v naší zemi zhoršit na vaší úroveň?")

Vzpomínám na Smrkovského, který promluvil v Bratislavě k davu, čekajícímu na výsledky. Mám to v paměti zhruba následovně:
"Tak jestli nám to tady funguje, tak si něco povíme. ... Můžu vám sdělit, že jsme odevzdali dobrou práci. ... bla bla bla. A nyní si můžeme zavolat, ať žije Sovětský svaz."
Čekal jsem, že ho lidi stáhnou z tribuny a rozšlapou mu hubu, ale bezduchý zmanipulovaný dav to skutečně provolal. Smrkovský neřekl jedinou konkrétní větu.

Jeden veterán z války, přesvědčený komunista, který se znal se Svobodou z Ruska, tam v Bratislavě k němu přišel a zeptal se:
"Soudruhu generále, jak to proběhlo?"
"Dobře," odpověděl Svoboda nejistým hlasem, "ale my musíme být opatrní..." Generál si zřejmě neuměl spočítat, jak se věci mají, nebo si to spočítat nechtěl. Že totiž do útoku přítele-nepřítele není daleko. Jak si to měl spočítat náš bezduchý major?

Pokud by Svoboda byl ten správný člověk na své funkci prezidenta, měl tady uplatnit své vědomosti a zkušenosti generála, který prošel dvěma válkami. Připravit svoji zemi na útok z východu. (Jak? Nevím, já generál nejsem.) Nic takového se nestalo. V kasárnách jsme si dále hráli jako blbečkové na vojáky a dělali, jako by to zase byli ti zlí Němci, pochopitelně jen ti západní (v létě všichni na Kanárských) před kterými musíme naší vlast bránit.

Ona hodina politické přípravy se udála ještě snad před tím. Major J vedl svůj blábol, za který měl svůj měsíční plat majora a onu socialistickou jistotu stálého místa. Snad už nějak chápal, že nikdo z nás ho vůbec nebere vážně, ale co? Říci mu, že to je blbost, vstát a jít pryč, to nikdo z nás nesměl, to by mělo těžké následky. Tak co si lámat hlavu? A pak, voni sou mladý tak sou eště hloupý, oni si asi myslí... ale jednou poznají, jednou pochopí... No a v takové debatě onen vojín Z (v tu dobu jsme myslím byli oba už svobodníci) řekl svůj názor:
"Rusové nám sem vlítnou, jako v roce 1956 do Maďarska."
Pár z nás souhlasně přitakalo a major J pocítil svoji duševní převahu nad těmi mladými blbými, kteří si asi myslí...
"Vy blázínkové, vy blázínkové! To je nesmysl. V Maďarsku byla kontrarevoluce*, tam se zabíjelo, to u nás přeci není..." křičel šokovaný major. "Sovětští přátelé by nikdy..."

*(Ironií osudu to byl právě on za necelý rok, kdo jako první pochopil, že ona vlastně kontrarevoluce byla. Nikde sice nebyla vidět, ale být musela, jinak by naši bratři nepřišli na pomoc. Že kontrarevoluce byla, se stalo základním kamenem dogmatu doby normalizace. Jinak se totiž mohl jít živit prací a to raději obětoval zbytek charakteru. Nebyl sám, půl národa najednou pochopila a nechala si zlomit hřbet. O tom později u Husáka.)

Srpen se táhnul, mazáci stříhali metr, že to mají za pár. Přišlo ráno, 21. srpna 1968. Dozorčí nás budí, vyskočit na rozcvičku. "Kuci, sou tady Rusáci. Ze všech stran jedou do naší země tanky."

Každý měsíc je v noci jeden cvičný poplach. Všechno zabalit, naházet na sajtnu a do pár minut musí být kasárna vyklizena. Kolona jede do záložního prostoru. Teď není vůbec nic a po nějakém lampasákovi ani stopy. Pouštíme televizi. (Rusové měli v plánu ještě v noci obsadit centra sdělovacích prostředků, noviny radio, ale v tom zcela selhali. Trvalo jim to dokonce několik dnů.) V šoku sledujeme co se děje. Pak je nástup na gorodku. Táhneme se jak stádo sviní a nadáváme na zasrané Rusáky. Velitel nám oznamuje, že dnes žádný výcvik nebude, ať si děláme co chceme. Jen se neválejte po ložnicích, ať z toho není ratejna. Povalujeme se všude, díváme na televizi a nadáváme. Kdo má na pivo, ten si ho jde do army koupit a začne se mazat. Na bráně stojí vojín T, celou vojnu více opilý než střízlivý. Jde kolem babička:
"Bude válka vojáče?"
"Nevím paní, ale asi jo," odvětí bodře vojín T.
(Tenhle T. (to nebyl onen, co vyskočil oknem) byl už svobodníkem, ale pro samé průsery ho zase zdegradovali. Sundali mu z nárameníku tu jednu pecku a hodili na zem. On ji zlostně nakopnul a trefil důstojníka. Jinak byl slavný tím, že se vyhnul base. Když trest není nastoupen do (myslím) 30i dnů, tak propadá. Vojín T simuloval všechny jemu známé nemoci, pil benzin, aby měl teplotu a skutečně 30 dní dokázal.)

Jenže co bude, to neví ani vojín ani generálové. Nikdo neví nic, panuje chaos. Radio říká, "zachovejte pasívní rezistenci." Jeden straší důstojník zabručí, "Aha, už zase, to jsem slyšel už v roce 38."
Dodnes mi není známo, jaký rozkaz vydal prezident republiky Svoboda, nebo ministr obrany generál Lomský*. Nejspíše žádný. My, trestaní bezprávní záklaďáci, říkáme, že bychom přeci měli bojovat. Lampasákům se do ničeho rozhodně nechce a mě tak u toho napadá, že kdyby přišli ti imperialisti, nedělali by asi taky nic. Oni jsou tu od toho, aby nás trestali za chybějící knoflík na kabátě.

*(Lomský měl být jeden z prvních kolaborantů, stejně ho pak ale vyhodili. Svoboda dal jen jakousi výzvu, aby se národ nebránil. Vojensky zvítězit Češi nemohli, on se ale ani nepokusil někde něco zachránit, nebo jejich postup zbrzdit. Jestliže rádio se udrželo několik dní, mělo to pro český národ velký význam. Byla to ovšem zásluha neorganizovaného civilního odboje, armáda nedělala nic!)

Jdeme s vojínem Z po gorodku a potkáváme majora J.
"Tady máte ty své Rusáky!" zařve na něj vojín Z.
"Soudruzi, oni zase odjedou, já tomu věřím, oni zjistí, že se zmýlili a zase odjedou," blekotá major J a připadá mi ten den ještě debilnější, než kdy před tím. Už zase tady někdo něčemu věří. A co čeká naší generaci v životě dále? Co chtějí ti Rusáci z naší země udělat?

Nad kasárny proletí nějaký malý ruský bombardér a mává nakláněním ze strany na stranu. Letecký pozdrav. Někdy snad odpoledne se objevují kolem kasáren ruské tanky. Projede obrněný transportér, na něm samopalníci a jeden u těžkého kulometu. I ti kluci nám mávají na pozdrav. My na ně řveme ať dou do prdele. Ukazujeme směr východ, "Iditě damoj!" Oni ale nechápou, co se děje? Vždyť nám přišli na pomoc v boji proti kontrarevoluci. Někteří z nich ani nevědí, ve kterém státu se nalézají. Jsou vyčerpaní, mají hlad a žízeň. Lidi jim nechtějí dát vodu.

Vláda je unesena do Moskvy, Svoboda tam myslím přilétá až trochu později. Mezi českým lidem se vypráví bajka:
"Brežněv ho chtěl na letišti líbat, ale Svoboda ho odstrčil."
Teprve snad později v Německu jsem to viděl nafilmované. Svoboda ho vůbec neodstrčil. Naopak, líbali se tak strašně, že jsem s hrůzou čekal, kdy začnou souložit.

V Moskvě se vláda nechce podvolit sovětskému nátlaku. Svoboda je jiného názoru:
"Pořád jenom kecáte a kecáte, už jste se dokecali tak daleko, že máte okupovanou republiku..." On je pro to, aby všichni podepsali a společně se vrátili do Prahy. Toho názoru je i Husák. Je tu ale přeci jenom rozdíl. Husák čistě přisluhuje, Svoboda jedná coby starý voják dvojrozměrného myšlení. On ví, že takové přesile nutno ustoupit a navíc, jeho velitelé byli vždycky v Kremlu. Jedině František Kriegel, pro Brežněva Žid z Halič, zůstává neoblomný a nepodepíše. O tom někdy příště, až přijde na řadu soudruh Husák.

Abych závěrem tohoto dílu ukončil prezidenta Svobodu. Jaký to byl člověk, jaký byl prezident, a jakou odevzdal práci, ať posoudí placení historikové, kteří historii někde přednáší a mají patent na rozhodování. Tohle je blog jednoho člověka, který píše na co on si vzpomíná. Po týdnu byl aktivní odpor českého národa zlomen. Zvolna se začali objevovat první znormalizovaní, naši lampasáci ve své většině. Našemu majorovi J a tisícům podobným ty tanky zajistily jeho parazitní a neužitečný vojenský život až do důchodu. Nejen, že jeho práce neměla žádnou hodnotu, ale on zdržoval od práce ročně 300 mladých kluků, které národní hospodářství mohlo potřebovat jinde. Snad většina lidí se ale s okupací nesmířila a pasívně vzdorovala dále až do roku 1989. Někteří v Čechách, jiní v emigraci. Aktivně ale jenom hrstka a tu mnoho lidí ani nechápalo. "Co si myslíte, že zmůžete?" Od srpna 1968 do konce roku 1969 emigrovalo 138 000 obyvatel ČSSR. O tom příště.


A Svoboda? To byl první znormalizovaný. Nevyřvával sice svoji věrnost novému režimu, jako řada jiných, ale přizpůsobil se. Kde se objevil, tam v roli nějakého strýce, kterého se politika netýká. S Husákem tu otevřel most, tam zase přihlížel nějakému teátru. Jednou jsme se dívali v televizi na stavbu pontonového mostu za účasti prezidenta republiky. Technicky docela pěkné, ale naše otázka zněla, co tím chce kdo říci? Naše země čerstvě okupovaná a vojáčkové si hrají s lodičkami. Most byl hotový, jel přes něj tank, aby ukázali, co to unese a pak nastoupili do latě. Maskáče zcela nové, čepice v předpisovém tvaru komínku, (ve kterém držely pár minut jen když se vycpaly tvrdým papírem a člověk měl pocit, že si strčil hlavu do krabice od bot, prostě vojáci ze škatulky). Svoboda je pochválil, že jim ten most dokonce i plave, a každému z nich podal ruku. My bručeli, ať už si ty lodičky zase vezmou a jdou všichni do prdele, že potom bude film.

Jednoho večera si ten Svoboda pozval nějaké zástupce lidu na pokec. Zase takové představeníčko, že vlastně žijeme spokojeně a skutečné starosti nemáme. Díval jsem se na to v televizi a celkem se mi obracel žaludek. Jak besídka pomocné školy. Jedna tetka tam bezuzdně tlachala a pak se obrátila na Svobodu:
"Ále, soudruhu prezidente, nemáme špatnou mládež?"
"Nemáme špatnou mládež," přitakal Svoboda, "ale my jim musíme trpělivě vysvětlovat..."
Věta zůstala neukončena. Co vysvětlovat už neřekl. Mně to však úplně stačilo, zaplál jsem hněvem. Tak jedeme druhou rundu. Tahle šílená zrůdná generace nám mladým zavřela hranice, zavedla cenzuru, zruinovala hospodářství, pokusila se vypláchnout mozky šílenou propagandou a teď ještě z nás na dva roky udělala podvyživené bezprávní otroky, ale my si toho nevážíme, my si asi myslíme, že na tom západě... Ty sovětské tanky ještě stojí na každém rohu, ale my jsme už zase blázínkové co si myslí, že by sem Rusové vlítli... ale jednou poznáme, jednou budeme vděční... Tohle nám ta pitomá, debilní kráva, co měla 20 let socialistické jistoty a teď nedá dohromady větu, musí trpělivě vysvětlovat. Soudruh prezident jí to uložil. Po tomto výroku u mě (mluvím jen za moji osobu, ne za moji generaci!) tenhle Svoboda toho večera ztratil svéprávnost. Ometálovaný generál se mi zcvrknul na našeho majora J.

Národ v něm ještě viděl symbol Pražského jara, ale on už jenom přisluhoval okupantům. Myslím, že ho dobře vystihla exilová literatura:
"...nezaslouženě milovaný stařec zase splnil svoji funkci vrchního zástupce sovětských zájmů v Československu!"

příště soudruh Husák...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 15. dubna 2017 v 12:03 | Reagovat

Z nostalgie odebírám dnešní plátek Národní osvobození. Není číslo, kdy by se o Svobodovi obdivně a pochvalně nežvanilo, existuje dokonce společnost L. Svobody. Kde je pravda se zatím nedovíme. Byl legionářem v Rusku a mohl ty počátky bolševismu vidět zblízka. Za I. republiky přednášel na voj. škole v Hranicích. Z Protektorátu odešel do Polska, kde narazil na vypjaté polské sebevědomí. Polský debakl mu zřejmě připomněl, jaké kličky ho čekají. Sovětská internace po dobu "bratrství Stalina s Hitlerem" byla dalším hřebíkem do osobní integrity. Teprve napadení SSSR mělo jakýsi ozvuk. Najednou se Stalin rozpomněl na legionáře s nimiž bolševici nemohli nic spravit a zdálo se, že obnovení československé aktivity by mohlo být prospěšně. Vojenská mise vedená gen. Píkou vyslaná z Londýna, zorganizovala v bolševickém zmatku umístění vznikající jednotky v Buzuluku, odkud odešli Poláci a nechali tam svinčík a blechy. Tam začalo formování. Píka dostal pověření od sovětské vlády ( musila být zblblá ), že může kontaktovat  koncentráky a všechna usídlení československých lidí k náboru do jednotky. Většinu z gulagů poslal na rekonvalescenci ( mnozí na to i umřeli ) jejich rodiny až do Teheránu.
Poslal o tom zdrcujícím jednání bolševiků zprávu do Londýna. To ho stálo po válce život. Cizíma rukama mu sovětští gauneři hodili špagát na krk. To vše viděl Svoboda z první "řady" a vyvodil z toho poučení, "vždy se přizpůsobím, abych přežil" a to mu také vyšlo. Byl to sice generál, ale taky sráč v rozhodných chvílích.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 15. dubna 2017 v 16:19 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Tento člověk v každém případě hodil naši generaci přes palubu. V roce 1968 jsme náhle poznali, že žít lze i na svobodě. My vojáci, narození kolem "vítězného února" ji sice viděli jenom přes plot, ale i tak jsme ji pochopili. Co na to tenhle Svoboda? My nejsme špatní, ale je nutno nám trpělivě vysvětlovat... Co? Že tady jsou socialistické jistoty = parazitní život jedné generace v prodělkovém hospodářství na účet té další, té naší. Je potřeba nám vysvětlovat, že na lidskou svobodu my právo nemáme, my jsme generace budovatelů, generace bezprávních otroků. Jednou poznáme, jednou pochopíme... Jeho vojenský khaki-mozek tady viděl všechno jednoznačně, v Kremlu to tak rozhodli a to je svaté.
Tenhle Svoboda měl v tu dobu dobrou možnost podat na protest proti tomu všemu demisi. To ale neudělal, začal s okupantem spolupracovat.

3 nar.soc. nar.soc. | 15. dubna 2017 v 20:46 | Reagovat

[2]:

Je zde jedna důležitá otázka. Co dělala vojenská zpravodajská služba? Jak je možné, že se ti "žvanilové" dověděli na ÚV KSČ a ve vládě o sovětské okupaci  až z radia? Jak to, že nevěděli o informativním styku mezi USA a SSSR, kde okupaci vzali na vědomí? To byla situace na dlouhodobé zavření dobře placených lidí, kteří jsou určeni na sběr informací pro vlády všude na světě!
Jak je možné, že Svoboda nevydal časový  rozkaz o nekompromisní ochraně vojenských objektů kdekoli proti narušitelům, ať  jsou kdokoli s platností 24 hodin nebo do dalšího rozkazu?  Okupanti by musili na místě vyjednávat! Stačilo se neposrat a situace by byla o něco lepší. Dvě kapitulace po 30letech činí pochybnou každou zdejší armádu. To měl především za povinnost, ten přitroublý dědek.

4 nar.soc. nar.soc. | 15. dubna 2017 v 20:54 | Reagovat

[3]:

Co se mu mohlo stát, kdyby v rozhlase řekl "já nositel řádu SSSR vědom si své odpovědnosti vůči lidu a socialistickým spojencům vydávám všem ozbrojeným silám ČSSR rozkaz. Žádám zaujmout obrannou bdělost s časovým vymezením a nouzovým opatřením. Bdělost zaujmou i   mobilizační zálohy ročníků xxxx všichni závazné pod vojenskou ctí a bla, bla, bla.

5 gregormoldavit gregormoldavit | 16. dubna 2017 v 9:10 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Rozvědka byla orientována směrem na západ, čs bylo hlavně zaměřeno na Anglii. To bylo nějak každému přiděleno. Jenže ty hordy shromažďované kolem našich hranic mohl nevidět jenom slepý. StB dobře věděla, co se chystá. Jenže to je právě ten vtip, že jim to náramně vyhovovalo. 20 let tahle banda parazitila na těle státu a v rozhodném okamžiku mu vrazila kudlu do zad. Naši lampasáci to samé!

Když prezident dá armádě rozkaz bojovat, pak ale tady musí být od generálů vypracovaný plán. To absolutně nebyl ten případ. Jak jsem napsal, pochyboval jsem o tom, že tenhle generál Lomský vůbec skutečně existuje, není toliko mytická postava.

Bojovat jen tak, každá jednotka proti těm Rusům kolem, by bylo vedlo k velkému krveprolití na obou stranách a nakonec by to Rusy bylo nezastavilo. Zbyla by tu ale vzpomínka, že Češi jednou taky něco dělali a ne pouze komplex, "jsme malí, slabí, nemůžeme dělat nic, takže nic dělat nebudeme." Jak píšu v dalším díle, nějaké sebevědomí Čechům dodnes chybí a teď se tento národ zase stává obětí církve svaté, která si právě zavádí svůj středověk.

Poměr sil v našem malém městě: asi 30 tanků zůstalo na kopci nad městem, děla namířená na nás. Nejtěžší zbraň v našich kasárnách? Lehký kulomet, počet 2 kusy.

6 nar.soc. nar.soc. | 16. dubna 2017 v 11:09 | Reagovat

[5]:

Ani já nepléduji pro střelbu. Ovšem vyhlásit celostátní pohotovost armádě i první mobilizační vlně je prostá povinnost, kterou má každý celostátně působící velitel. Válečný Hrdina SSSR si to mohl klidně dovolit. Nemohl nic ztratit, ale naopak získat.

7 gregormoldavit gregormoldavit | 16. dubna 2017 v 15:21 | Reagovat

[6]: nar.soc.
Neví, jak by to bylo dopadlo? V každém případě jsem taky přesvědčen, že ten Svoboda nemusel tak absolutně a okamžitě kapitulovat. Jak by ho ale hodnotili dnešní lidé, těžko říci? Na internetu se stále dočítám, že Masaryk nechal střílet do dělníků a Havel byl největší zločinec všech dob. Jak by dnešní komunisti, kteří udělali z Bilaka národního hrdinu, dnes hodnotili Svobodu, kdyby byl vedl národ k obraně?

8 nar.soc. nar.soc. | 16. dubna 2017 v 16:46 | Reagovat

[7]:

Podívejte se na to s nadhledem. Nacisté s rukama od krve dožili také  Německu a měli na to ochranné zákony ( nikdo nesměl být souzen mimo SRN ). K tomu byl ještě 12let okupační režim. Zde nic podobného nebylo, hraje se na čas, až ta pakáž vykape. Jistě jsou dorostenci viz Ovčáček na Hradě, ale nejsou to zorganizované davy a kriminálem po ruce. Vývoj jde cestou křivolakou, jak ji potácivě vyměřují překabátěnci (Klaus ) ožralové (Zeman), lobističtí šíbři (Singer s kurzem Kč), dalším je Babiš s nevysvětlitelnými položkami v e svém hospodaření atd. V tom se nemůže běžný člověk vyznat.
Bohužel jako příklad hodný následování selhává i EU. Její tažný kůň Německo kulhá na dvě nohy ( Merkelová a Schulz ). To se zde zdá šíbrům, jako dobrá příležitost, ale podle mne je to jen do času. Ještě není zle tolik, aby se to pociťovalo jako zásadní újma.

Nemyslím, že Svoboda mohl vézt k účinné fyzické obraně, ale morální gesto udělat měl, proto patří mezi "mnichovany"  i on.

9 nar.soc. nar.soc. | 17. dubna 2017 v 11:07 | Reagovat

Něco mimo téma.

Turci v referendu rozšířili pravomoci až do diktátorské formy, prezidentu Erduanovi. Je zajímavé, že Turci trvale žijící v Německu podpořili tuto změnu většinovým způsobem. Zřejmě se jim stýská po vlastním fýrerovi. K čemu jim v Německu bude, se brzy uvidí. Není přece ani v Německu možné, aby vznikala turecká iredenta, kdy z "Cařihradu" bude tamní šíbr vyřvávat o nacistech a fašistech a štvát lidi své národnosti, kteří se v Německu rozhodně lépe živí než v hlasováním podpořeném Turecku?
Něco je hodně špatně.

10 gregormoldavit gregormoldavit | 17. dubna 2017 v 13:04 | Reagovat

[9]: nar.soc.
Tihle Turci jsou v Německu už třetí generace a choromyslná německá vláda jim povolila obě občanství. Takže hlasují v Turecku i v Německu, ale jsou to stále Turci a muslimové. Znamená - původní Evropané jsou pro ně ďauři. Německo páchá sebevraždu kde jenom může. Oni nechtějí být Němci, oni chtějí udělat z Německa tureckou kolonii. Erdogan jim uložil se v Německu více množit, oni jsou budoucnost Evropy. To jim nemusí říkat 2x.
Do toho si šílená Merkel pozve pár milionů muslimů z Afriky a Asie a ti zase mají právo pozvat si sem příbuzné. Všechno na účet německých daňových poplatníků. Tenhle stát je v zániku. Byl jsem vždy pro EU, ale to jsem netušil, že si Němci pustí do vlády šílenou zrůdnou komunistku z NDR. Teď bude asi nejlepší EU zrušit a pak už jenom pro jednotlivé státy platí - spas se kdo můžeš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama