Prezident Václav Havel - 30/?

7. dubna 2017 v 20:27 | gregor moldavit
29. díl: prezident-vaclav-havel-29

Generál Ludvík Svoboda - 2
Pražské jaro

Čelem k lidu

Tento záběr pochází údajně z 1. Máje 1968. Skoro bych řekl, že to musí být fotomontáž. Zleva Gustav Husák, Ludvík Svoboda, Alexandr Dubček a ten menší František Kriegel. Předně nevím, proč jdou v řadě na ulici a nekynou vlídně davu z tribuny, jako jejich předchůdci? Tak kdo tam vlastně za ně kynul? Dav přeci musí nějaké vrchnosti mávat a volat "ať žije soudruh XY"! Za další jsem nikdy vedle sebe neviděl 4 lidi, kteří by ve skutečnosti k sobě tak absolutně nepasovali. Tady zdánlivě 4 vůdci komunistické strany, ale každý z úplně jiného těsta. Na každého ještě přijde řeč.

Ludvík Svoboda byl, na návrh Dubčeka, zvolen prezidentem 30. března 1968. Tentokrát už to bylo trochu jinak, než s Novotným. Hlasování bylo tajné a dostal 282 hlasů ze 288. Protikandidát asi neexistoval. Dubček neusiloval o tyto obě funkce, jako před ním Novotný a po něm Husák, (který to spojení za Novotného silně kritizoval).

Onen hlavní politický, major R, s námi přišel bodře podiskutovat o této volbě. Nenahnal nás do kinosálu nebo na gorodek do trojřadu, jen tak přišel k nám na cimru a zapředl diskuzi. Co že tomu říkáme, že se prezidentem stal tak dobrý člověk, který má takové zásluhy, který sám byl pronásledován? Jistě souhlasíme, aby on mu naším jménem poslali blahopřání!? Proti tomu jsme nic neměli, ale náš souhlas nebyl bezvýhradný. Ten člověk je na ty dnešní změny už dost starý (bylo mu tenkrát 73, což by na prezidenta šlo, ale Svoboda toho taky už měl dost za sebou) dále je tady ale ještě něco. "Teď v době demokratizace totalitního režimu není dobré, aby se na takové místo dostal voják." To řekl onen vojín Z. Byl už trochu starší než my a politika byla dost jeho silná stránka. Na rozdíl od nás, dost nejistých a kolikrát lhostejných typů, měl on už zcela politicky ujasněno. Ovšem přesně obráceně, než se od vojáků naší socialistické armády čekalo. Byl to přesvědčený antikomunista. My se k tomuto přesvědčení teprve dostávali a sice stále více. Obráceně to u nikoho z nás rozhodně nefungovalo. Major R vznesl dotaz, "když ne on, tak kdo jiný?" Na to ovšem byla odpověď velmi těžká. (A troufám si tvrdit, že tomu tak mělo být i v budoucnosti a je až dodnes. Je to sotva uvěřitelné, ale stále tady skutečně není dominantní osobnost, kterou by si tam většina lidu rozhodně přála. K tomu se ještě dostaneme u Havla. Jak čtenář jistě ví, není to jen v ČR. USA, vzor demokracie, nám to právě předvedly. Volba mezi strašným a ještě strašnější.) Major R spokojeně prohlásil, že jsme mu tedy dali domácí úkol napsat blahopřání jménem nás všech a vítězně odešel.

Jak už jsem se zmínil, Svoboda udělal amnestii, která ulehčila život i mně, průseráři. Snad jsem pak viděl svět i trochu více pozitivně a jestliže jsem napsal, že tyto tresty dělali ze špatných vojáků ještě horší, pak jsem se možná potom na čas i trochu polepšil.

Přišel čas, kdy všemocní byli svrženi, mrtví vstávali z hrobů a kriminálníci 50. let zasedali na vládnoucí místa. Zdálo se, že přišel úsvit a s ním odchod temných nočních strašidel. Jenže ono to mělo být jenom na krátký čas, než zase všechno potemnělo a obrátilo se do horoucích pekel za pomoci sovětských tanků. Co Brežněv zakázal Novotnému, to musel nyní prvést on sám. Jak už jsem napsal, potom přišla nehorší doba temna.*

*(My dnes říkáme "temný středověk". Ti lidé v té době si ale něco takového rozhodně nemysleli. Oni věděli, že žijí v době osvícenské. Právě tak mnoho Čechů žádnou temnotu nevnímalo. Ono se přeci zlepšilo zásobování, práci máme, v pátek večer jedeme na chatu, tak co by kdo chtěl více? Pro mnohé bylo naopak nepříjemné ono procitnutí z temnoty v roce 1989.)

Jako první položil Svoboda věnce na hroby prezidentů předchozích a taky hroby legionářů. (Ti totiž platili za komunistů coby zavrženíhodní, neboť bojovali proti bolševikům. Právě tak jako byl třeba Masaryk buržoazní, tedy špatný, prezident.) Posléze přišla gigantická úloha jmenovat skoro celou novou vládu. (K tomu neustále ujišťovat Brežněva věností k jeho socialistickému impériu, k podřízenosti bohům v Kremlu.)

Na vedoucí vládní funkce se náhle dostalo mnoho těch, kteří v 50. letech seděli řadu let ve vězení. Asi nejznámější byl Husák a Smrkovský*. Například ministrem vnitra se stal bývalý zavřený Josef Pavel. Ten se tam hned setkal se svými zatýkači a jednomu řekl, "aha, ty seš ten, co mě při tom kopnul." Vůbec to tam na hradě muselo vypadat jako v cirkuse. Jeden člověk mi vyprávěl, že byl svědkem na ÚV, když se tam tenhle Pavel po propuštění a rehabilitaci dostavil. Jakýsi zástupce vedení KSČ mu tam řekl:
"Jste očištěný a můžete si i znovu podat přihlášku do KSČ."
Pavel odvětil, "Proč bych se do ní hlásil, když jsem z ní nikdy nevystoupil?"
"Hm," zamyslel se činitel, "ale pak si musíte doplatit příspěvky za celou tu dobu."
"Tak nevím," řekl mu Pavel, "jestli jsem tady na ÚV KSČ, nebo na koňském trhu?"

*(Smrkovský byl ten, kdo zabránil Pattonovi osvobodit Prahu a inteligence mu to nezapomněla. Stal se oblíbeným tribunem lidu, ale spíše lidu prostého. Já bych mu za ty jeho výroky byl nikdy netleskal:
"Vy mladí si asi myslíte, že nám ze Sovětského svazu někdo dělá nějaké předpisy. Tak já vás ujišťuji, že se velice mýlíte."
"Odbourat lidové milice? A komu vadí?"
atd...
Na nějakém potlachu v železárnách dělníci Smrkovskému slíbili, že za ním stojí a kdyby byl odvolán z funkce, zahájí stávku. Když pak z té funkce skutečně odvolán byl, žádný dělník po něm ani nevzdechl. Dělnická třída snad může být revolučním faktorem, když ji žene hlad. Dokud se ale dělníkovi tak nějak vede, na barikády nikomu nepůjde. Když mu kapitalista dá více než komunista, půjde bezvýhradně za kapitalistou. To věděl dokonce už Lenin, za jeho vlády dělníky v továrnách hlídala jeho milice. Po celou dobu vlády komunistů zdrhala na západ nejen inteligence, ale právě tak dělníci. Tohle by si měl uvědomit každý dnešní revolucionář, který by se snad domníval, že dělnická třída půjde za ním. Na nějakého Marxe dělníky nenachytáte.)

Smrkovský a Svoboda

Prezident Svoboda musel stát před nekonečně problémy, nakonec to ale nebyl on, kdo tenhle chaos řídil. (A nebyl to nakonec ani spasitel Husák a za 20 let ani Havel.) Prezident má celkem omezenou pravomoc a je nakonec zrníčko písku mezi mnoha mlýnskými kameny, ten největší se nazýval Kreml. Snad by ten Svoboda na této funkci skutečně nebyl tak špatný, kdyby byl nepřišel onen strašný srpen. Potom se pro něj všechno změnilo a zřejmě se (můj názor) změnil i on.

V našich kasárnách panovala dost napjatá atmosféra. Lampasákům se ta demokratizace ale vůbec nezamlouvala. Dávno věděli, že jich je jak psů a vlastně nemají celý den do čeho píchnout. Pak tu bylo skutečně ono nebezpečí, že se základní služba zkrátí na rok, (což se v roce 1989 okamžitě stalo), čímž by se jim to impérium pěkně smrsklo. Pro některé přišel těžký problém, jak teď provádět politické školení?

K vyučovacím předmětům totiž patřila i politická příprava. Ze začátku ji dělal velitel baterie. Byl to absolutní khaki-mozek, ale celkem soudný a nedělal si iluze o naší politické vyspělosti. Pragmaticky nám to všechno odříkával. Jako každý předmět, byl i tenhle zkoušen a známkován. Když tedy někdo byl vyvolán, dostal třeba otázku:
"Domníváte se, že vojna je ztracený čas?" Byl by ovšem omyl domnívat se, že je tázán na svůj názor. Musel začít odříkávat jednotlivé body.
"To se nedomnívám, protože se zde naučím žít v kolektivu, seznámím se s moderní technikou..." myslím asi 5 bodů.
Za špatné známky byla šikana a nebo i tresty.
Občas se nás i otázal, co si myslíme sami, ovšem způsobem zaváděcím, takže vlastně čekal pouze kladnou odpověď.
"Musíme tady my vojáci být?" Nikdo raději neodpověděl. "No musíme! Kdybychom tady nemuseli být, tak bychom tady nebyli." Další bod byl probrán a vysvětlen. Tak rozhodli bohové a on byl seslán, aby hlásal jejich vůli. Jenže právě tahle otázka se stále častěji začala objevovat v roce 1968 a to se mnohým vůbec nelíbilo.

Koncem roku 1967 přišel rozkaz z nejvyšších míst, že politická výchova v armádě se musí zkvalitnit. (Velmi naivní představa, že tady se dát něco zlepšit. V tu dobu už moje generace nevěřila komunistům ani že Země je kulatá.) Takže jsme dostali profesionála, majora J, který se zatím v kasárnách jenom placatil, zřejmě bez nějaké funkce. Byl to člověk celkem dobromyslný, to na něm bylo znát, ale taky člověk celkem blbej, což na něm bylo jaksi znát právě tak. Byl to typický politický produkt oněch zlatých 50. let, kdy ještě více lidí na to celé dogma věřilo a on v tom zůstal.

Tahle politická příprava byla oblíbená v zimě, kdy jsme venku mrzli. Vzadu na učebně byla kamna a k těm jsme se hned nacpali. Když vešel vyučující vydal nejprve rozkaz, aby ti zezadu od kamen si sedli do prvních řad, zejících prázdnotou. Všichni chtěli teplo kamen, nikdo nechtěl tak zblízka slyšet, jak jsem se dožili mezníku vývoje lidstva, jak za nás tisíc let dělnická třída bojovala, kolik lidí položilo v dějinách své životy za to, aby nám mohla vládnout KSČ.

Jednou vykládal, jaká je u nás svoboda, jak se volně dýchá, to jako na rozdíl od těch západních zemí, kde dělnická třída ještě nezvítězila, kde existuje vykořisťování...
"Soudruzi, my máme plnou svobodu a demokracii, my ovšem nepřipustíme stranu kapitalistickou, to je snad jasné."
Byl už rok 1968 a kdosi namítnul, že to jasné vůbec není. Kde je ta demokracie, když vládne jedna strana? Není náhodou možné, že by ta kapitalistická strana byla pokrokovější a taky dostala více hlasů než KSČ? Nechápeme, proč nepřipustíme jinou stranu? Major J byl zmaten. Co je tohle za protisocialistické elementy? Přislíbil, že se na to připraví a vysvětlí nám vše v další hodině. Načež předčasně odplul.
No a v té další hodině začal:
"Soudruzi! V prvobytně pospolité společnosti si pračlověk ještě nemohl přivlastňovat nadhodnoty, protože jich moc nebylo..."
Všichni jsme nechápavě čuměli. Za nějakou dobu se dostal ke společnosti otrokářské a čas se vlekl. Ozývali se výkřiky, že tohle rozhodně nebyl náš dotaz. Leč on pokračoval, jak ti otroci...
Vedle mě úpěl vojín Z. "Tenhle člověk, který má poloviční vzdělání jako já, mi tady cituje učebnici dějepisu z 5. obecné."
Hodina skončila, major byl u průmyslové revoluce, polovina vojáků blaženě spala. Další hodinu major překonal kapitalismus, došel k VŘSR, socialismu a konečně zakončil naším krásným časem. Přišel dotaz, jestli by nyní tedy mohl konečně vysvětlit, proč nepřipustíme stranu kapitalistickou? Major jen zasténal, že to přeci právě tak obsáhle vysvětlil, kolo dějin jde přeci od pračlověka ke komunismu, tak my nepovolíme krok nazpět. Musel se smířit s tím, že jsme to nepochopili a namítli, že kapitalistické státy jsou rozhodně dále, než celý náš socialismus. Snad tam poprvé uslyšel, že pro nás je budoucnost spíše zase kapitalizmus. (Což muselo jednou taky přijít a přišlo.)

Tomu majorovi a tisícům podobným, kteří 20 let žili z obtěžování vojáků blábolem se hroutil svět. Kde je nějaký výsledek jeho práce? 20 let přesvědčuje, ale kde je někdo přesvědčený?* Jeho funkce byla mimo jiné při školení odhalovat protisocialistické elementy a zanášet jim to do posudků. Co ale teď, když jsou to všichni?

*(Viděl jsem úžasně zajímavý pořad o jednom americkém katolickém misionáři, který se vydal na Amazonku přesvědčovat divochy v pralese. Přinést jim toho boha "jediné pravého", tedy toho jeho. Ti mu ovšem vysvětlili, že mají své bohy, takové a takové, a ty bělošské na nic nepotřebují. Vrátil se asi za rok, vystoupil z církve a prohlásil, že oni převedli na jejich víru jeho. Že bohové můžou být i krásní a příjemní a on už nikdy nechce nic vědět o nějakém pámbíčkovi, který nechal ukřižovat svého syna.)

To Pražské jaro přineslo mnoho nadšení a pro lid nejen svobodu, ale taky šokující informace o tom, co bylo dlouho zakázáno vědět. O vraždění 50. let, o 4. oddělení KSČ se soudruhem Mamulou, o policajtech, kteří ilegálně zabíjeli nepohodlné, o hospodářské katastrofě pětiletek, o skutečném kapitalismu na západě... Jenže tím také stoupalo napětí mezi nadšenou mládeží a starými ortodoxními komunisty, mezi frakcemi v KSČ, mezi Prahou a Kremlem, mezi starými důstojníky a mladými záklaďáky...

Na jednom takovém politickém školení se soudruhem majorem J náhle prohlásil vojín Z: "Rusové sem vlítnou jak do Maďarska."

o tom příště ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 8. dubna 2017 v 15:10 | Reagovat

Josef Smrkovský viz Wikipedie. Nedoučený pekař se dal na politiku v Komsomolu a Rudých odborech, které odkojila Moskva. To se táhlo s JS celý život. Bez vzdělání řízený "selským rozumem" dočasně skočil na komunistickou totalitu, aby si ji na vlastní kůži vychutnal a dokonce dvakrát. Mohl se se Slánským notovat, "co jsem dostal o to jsem se i zasloužil".
Jako stalinský poskok všemožně bránil Americké armádě v postupu do Prahy. Z nezbytí podepsal dohodu s Vlasovci což mu jiní stalinisté nikdy nezapoměli.
Tak to je, když ozbrojené povstání ovlivňuje nedouk.

2 nar.soc. nar.soc. | 8. dubna 2017 v 15:19 | Reagovat

Svoboda a jeho změna po návratu z Moskvy 1968! Rozpomněl se na Duklu s tehdejší jednání sovětských "spojenců".
dal si osobní cíl, dovézt všechny odvlečené v srpnu do Moskvy, bez úrazu domů. K podpisu tehdejších dohod s Brežněvem všechny přesvědčoval slovy, "kam jste se až prožvanili? Podepište nebo neručím za nic, vy je ještě neznáte". Bouřlivák Smrkovský sklapl a podepsal.
Jediný Kiegel si spočítal, že jejich životy nemají pro Rusy rozhodnou cenu ( stejně je vymění za poslušnější), ale ani odpravit je nepotřebují a nepodepsal. Není to sice mnoho, ale jistý charakter, si tak udržel.

3 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 8. dubna 2017 v 18:11 | Reagovat

Dějiny se nemění. kdysi prohlásila Marie Antonieta k hladovějícím Pařížanům výrok: Proč nejíte koláče, když nemáte chleba? Byl o výrok plný aristokratického pohrdání lidem, neznalý skutečnosti a velice hloupý, Stál ji krk. Podobně se chová Bruselská elita, když svému lidu znepokojenému přívalem islámu říká, že se nic neděje, vše je v cajku a není důvod se znepokojovat. Tato arogance Bruselu, opět vypovídá o neznalosti situace a je velice hloupá. Nikoho neuklidní, že bude další summit, kde se mnoho prokecá a nic neučiní. Tak můžeme jen čekat, kdy přijdou o svá křesla tito pánové. Už aby to bylo. Trumpův úder Sadatovi, to je politika, která se občanům líbí.

4 nar.soc. nar.soc. | 8. dubna 2017 v 19:19 | Reagovat

[3]:

Správná a účinná politika není o líbení, ale o faktech a pokud to jde o morálních zásadách. V Sýrii se pere každý s každým o moc, s pomocí lží, podrazů a nechutností. Dnes to vypadá na zástupný střet Ruska, Iránu a USA.
Kovbojský způsob Trumpa, to určitě nevyřeší. Před týdnem počítal s Asadem a obratem z něj dělá hromosvod, aniž je nepochybně zjištěno, že chemické napadení způsobila Asadova armáda.
Mají-li asadovci ve výzbroji ruské MIGy 23, kdo zaručuje, že v nich nesedí ruští žoldáci? Kdo je potom viník? Rozhoduje Asad nebo Min. "obrany" Ruska? Proč tam Rusové vlezli? Hledají tam snad poklad? Nešli si tam náhodou zajistit své pohledávky za výzbroj a odklopit zblblého Erdogana? Žoldákům je vše jedno, peníze, jak pravil římský císař Vespasián nesmrdí a vzniklý průser rozfoukávají Rusové. Trump jako agent s realitami a s televizním účinkováním, nerozumí účinné politice ani vojenství. Jeho poradci se střídají jako fusakle a výsledek jeho aktivit po 80dnech ve funkci je více než bídný.

5 gregormoldavit gregormoldavit | 8. dubna 2017 v 19:27 | Reagovat

[2]: nar.soc.
"Pořád jenom kecáte, už jste se dokecali tak daleko, že máte okupovanou republiku." Toliko prezident na adresu vlády.
Ono je jistě velmi těžké říci, co se vlastně dalo dělat? Jenže F. Kriegel nepodepsal.

O tom všem v dalším dílu. To nejhorší pro ten český národ ale mělo přijít za čas, kdy všichni podepisovali všechno a točili se jako větrné korouhve. A ti co nebyli ochotní si lámat hřbet nakonec povětšinou zdrhli. Já jsem jeden z nich.

6 gregormoldavit gregormoldavit | 8. dubna 2017 v 19:28 | Reagovat

[3]: JP
Pravděpodobně to tahle osoba ve skutečnosti nikdy neřekla.
Důvod pro onu revoluci byl mimo jiné i výbuch sopky na Islandu, který zavinil neúrodu.

Dnešní EU je podle mě instituce v zániku. Jenže ono už teď bude těžké něco zachraňovat. Tady už budou za 20 let rozhodovat muslimové.

7 nar.soc. nar.soc. | 8. dubna 2017 v 19:35 | Reagovat

[3]:

Výrok připisovaný M. Antoinetě ( česky Toničce) je vymyšlený na zostuzení a přípravu k popravě. Byla od M. Terezie vychována ve skromnosti a osvícenství ( jak to tehdy bylo u žen možné ). Dvorská kamarila ve své blbosti ( jako zde kdysi StB ) nepředávala královské rodině řádné informace, které jako samovládci mít měli.
Co asi tak mohla ovlivnit či změnit v neznalém prostředí? Byl to přece zhýralec Ludvík XV., kterému vládly ženy - běhny, z nichž Pompadurka razila heslo "po nás potopa"! V potopě pak zaplatila dost nevinně, královská rodina Ludvíka XVI a Antoineta.

8 gregormoldavit gregormoldavit | 8. dubna 2017 v 19:52 | Reagovat

[7]: nar.soc.
Něco zcela bokem. Týká se ale oné Antoinetty. Na Seychelech jsem navštívil takové muzeum Ludvíka XVII., jejího syna. Jednoho dne prý připlula loď a z ní vystoupil mladý muž, který se tam mínil usadit. Sálala z něj královská hrdost a všichni ho ctili. No a ten si tam založil farmu a zřejmě tam i dožil. Jak se na onom místě "jistě" prokázalo, byl to z Francie uprchlý král Ludvík XVII.

Ti místní tam o tom nepochybují a nechtěli by slyšet něco jiného. Bohužel je dokázáno, že tento Ludvík zahynul na kruté zacházení občana Simona (revolucionář, který se o něj "staral") ve věku asi 10 let. Byl vlastně utýrán k smrti. Zřejmě to tak bylo v zájmu revoluce.

9 nar.soc. nar.soc. | 8. dubna 2017 v 21:48 | Reagovat

[8]:

Je všeobecně známo, že mladý královský pár navštívil bratr Antoinety císař Josef II. Byla to diskretní návštěva reagující na stížnost A. své matce M. Terezii. Ludvík se prý nemá k žádnému dílu a ona nechce být příčinou své bezdětnosti. Josef po poradě s lékařem napomohl drobné operaci na uvolnění úzké předkožky na královském penisu. Při té příležitosti si Josef povšiml odtažitého a nepřátelského vztahu obyvatel k mladému páru. Předal jim v tom smyslu nějaké rady, ale oni jich nedbali.
Utýrání jejich synka bylo v podstatě zákonité. Nereformovatelná šlechta a vyšší duchovenstvo vidělo v dauphinovi symbol, o nějž je nutno usilovat za každou cenu. Kdyby byli poslechli L a A Josefa, mohl být synek před revolučními bouřemi uklizen k babičce do Vídně a je otázka k čemu by to potom vedlo. Jenže kdyby jsou chyby.

10 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 29. dubna 2017 v 18:29 | Reagovat

Jak je důležitá řeč těla, zejména podání ruky. Důvěrné držení ruky Mayové a celkové objetí její dlaně vyjadřovalo neprosté sympatie. Naopak i nepodání ruky hovoří o vztahu. Při setkání Trampa s Merkelovou, byl dokonce Merkelovou dotázán, zda si podají ruce ale Trump nereagoval. Nechce s tou dámou mít nic společného. Gregu, myslím, že ty také ne.

11 gregormoldavit gregormoldavit | 30. dubna 2017 v 11:49 | Reagovat

[10]: JP
Je mnoho těch, kteří s ní nechtějí nic mít a mnoho těch, co by ji rádi viděli před soudem. Ale co je nám to platné? Ona zůstane na svém korytu i po letošních volbách. Vždyť se tímto systémem vlastně volí sama. Pak je s námi ale definitivně ámen!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama