Prezident Václav Havel - 28/?

28. března 2017 v 20:00 | gregor moldavit
27. díl: prezident-vaclav-havel-27

Antonín Novotný - 10/10
Všichni to mysleli dobře.

Novotný za 30 a za 60 haléřů

Něco jako toaletní papír v kasárnách neexistovalo. Hemeroidy jsme si zhoršovali používáním oněch novin, které jsme si tak "dobrovolně" první týden vojny objednali. Ke čtení v nich v tom roce 1967 ještě tak moc nebylo. Jenže už v prvních lednových dnech roku 68 tam náhle stálo, že soudruh Novotný se vzdal funkce 1. tajemníka ÚV KSČ a ponechal si toliko funkci prezidenta. Pro mě se poprvé objevilo jméno Dubček, ale nikdo z nás nechápal, co to má znamenat? Jestli to má vůbec něco znamenat? Pak v těch novinách najednou toho bylo hodně a my vše pozorně sledovali. V našem životě se změnilo aspoň to, že nás lampasáci přestali neustále používat coby kulisu na různé komunistické slavnosti a jestliže nám jednou tak za dva měsíce dopřávali divadelní představení (to platil stát za nás) v jednom okresním městě, tak se změnil repertoár. Už to nebyly hry Ljuba Jarova, Čapajev, ... ale třeba něco od V+W. Ono Pražské jaro se ale našim důstojníkům vůbec nezamlouvalo. Předně se báli o svá korýtka*, dále se jednalo o lidi krajně konzervativní, nepřátele každé změny. Leckdo z nich se taky bál, aby náhle nezačaly vstávat mrtvoly z hrobů**. Tady se srazily nejen dvě generace, ale dva nesmiřitelné politické světy. Pro jedny byla Země kulatá, pro druhé musela zůstat plackou.

*(Celý (zbytečně) početný štáb našeho útvaru, s jednotnou hodností major, byl složen z bývalých ševců a holičů a nikomu se rozhodně nechtělo nazpět ke svému řemeslu.)
**(1968. Na titulní straně Dikobrazu stojí nějaký soudruh, který kouká přes hřbitovní zeď a říká: "Soudruzi, co jsme si, to jsme si...")

Jednou jsem cosi kutil na gorodku na mém nářadí, kolem šel major K, jeden z věřících komunistů a dal se mnou do řeči :
"Můj soused si koupil starší náklaďák a vydělává 30 000 měsíčně. Tak kde to jsme s tím socialismem?"
"Proč si lidé nenajmou náklaďák od nějaké státní firmy?" otázal jsem se. "Patrně to nejde a odvézt je pořád něco potřeba. Plánované hospodářství holt moc nefungovalo, privatizace byla dávno potřeba a nyní tedy přišla."
Jako obvykle se mu ten můj názor vůbec nezamlouval a debaty se občas i přiostřovaly. Za pomoci sovětských tanků ta jeho strana pak na dalších 20 let zvítězila. V té Mladé Frontě toho zase bylo ke čtení stále méně, až někdy na jaře 1969 ji jeden z nás otevřel a pronesl:
"Počasí bude mírné, v televizi zase nějaký projev soudruha Husáka, tedy nic a všechen zbytek je tak na vytření prdele."
Demonstrativně ty noviny zmačkal a hodil ke kamnům. Komunisti zvítězili, přišla doba normalizace. Snad nejhorší doba temna od onoho dne, kdy praotec Čech vystoupil na Říp. Temnější, než doba pobělohorská. K tomu bylo Československo zdecimováno strašnou vlnou emigrace. Jenom za rok 1969 emigrovalo 138 000 obyvatel, pochopitelně hlavně těch vzdělanějších. Odešli vědci, umělci, špičkoví doktoři, odborníci všeho druhu, tedy ti, kteří mohli přispět k obrodě státu po dvaceti letech socialismu. Ze srpna 1968 a následující "normalizace" se český národ nevzpamatoval dodnes!

***

Když se tenhle Dubček podíval do svého trezoru 1. tajemníka, našel tam prý jako první zatykač na vlastní osobu. Ten byl ovšem doručen k rukám jeho předchůdce, soudruha Novotného. Do trezoru se nějakým nedopatřením dostal se zpožděním a už dávno zbytečně. Dubčeka nemohl v tu dobu už nikdo zatknout.

Asi ta rozhodná chyba pro diktátora Novotného se stala, když Brežněv palácovým převratem svrhnul Chruščova*. V Sovětském svazu se věřilo, že Brežněv se neudrží a právě Novotný vsadil na návrat Chruščova. Brežněv mu to neodpustil a když se ho pak čeští politici přišli zeptat na povolení stran svrhnutí Novotného, zazněla osudová věta:
"Eto vaše dělo," (to je vaše věc).
Nejspíše toho ale i Brežněv později litoval. Když posílal v srpnu na Prahu tanky, vůbec se mu do toho nechtělo. Byl si dobře vědom následků pro celý komunistický svět. Jenže neměl na rozhodnutí. Dobře věděl, že pravdu má vyděšený Walter Ulbricht, který v Pražském jaru vidí konec komunistické diktatury i v ostatních zemích. Na prvním místě právě v jeho NDR. Jelikož to Brežněv s námi myslel dobře, tak ty tanky poslal. O tom někdy příště.

*(Čert ví, jak to s tím převratem bylo? My se zase jenom dozvěděli, že Chruščov odstupuje ze zdravotních důvodů. Jenže on se mohl taky ze zdravotních důvodů zastřelit. Dobře mu asi při tom převratu nebylo. Jedna věc, kterou mu Brežněv vytknul byla, že ukázal západním reportérům svoji daču. Ne že ji vlastnil, ale že porušil onu hru na skromné lidové vládce komunistických zemí a vykecal to, co dávno stejně každý věděl, že se jedná o komunistické milionáře.)

Koncem roku 1967 viděl Novotný i se skupinou svých věrných, nebo věrných Kremlu, (později zváni "zdravé jádro"), že se jim situace vymyká z rukou. Opozice sílila, přišly ony Strahovské události, lid proti němu remcal stále více, jednoduše byla ona role centrální vedoucí strany ohrožena. Tohle kolo dějin měl otočit zpět jeho puč, při kterém měla být pozatýkána řada politiků, ale i spisovatelů a kulturních činitelů (dohromady asi tisíc lidí) a zavedena zase ostrá cenzura a nějak to mělo jít všechno nazpět do stalinismu 50. let. Zvolna tedy byla utvořena jakási tajná armáda, složená ze soudruhů od StB, obzvláště věrných soudruhů z LM, soudců a generálů. Tady stáli dva nejvěrnější, generál Janko a Šejna (později zvaný "Semínko"). Informován musel být generál Lomský, ministr vnitra a pár těch na klíčových místech, aby to byl krátký puč a ne občanská válka. (Jiný generál by totiž mohl začít zatýkat ty zatýkače. A pokud by do toho šel lid, pak určitě proti Novotnému a jeho tzv "lidovým" milicím. LM neměly chránit lid, ale komunisty před hněvem lidu.) Tím se ale taky stalo, že to vědělo tolik lidí, že se vše vykecalo. Ne sice lidu, ale dozvěděl se to Brežněv. Kupodivu mezi zatčenými nestál na 1. místě Dubček, ale byli tam i věrní Kremlu, jako Bilak, Indra a Kolder. To byla chyba!
Novotný se vše rozhodl odstartovat na Štědrý den. Do Prahy byly staženy jednotky LM, StBáci spali v kancelářích na madračkách, některé policejní jednotky byly v pohotovosti. Tu zazvonil na stole Novotného červený telefon! (Jeho skutečná barva mi není známa.) Na druhém konci drátu byl Brežněv. Co že to tam ten Novotný plánuje? Pozatýkat mu jeho agenty v Praze? "Nět!" A Novotný měl po ptákách. (Na vojně se tomu říkalo, "máš po píče".)

V těch novinách jsme se náhle dočetli o tom, kolik lidí bylo kde povražděno v 50. letech, co je to 4. oddělení KSČ a jeho vedoucí soudruh Mamula a o celé té komunistické kriminalitě, mučení a vraždění. A komunisti se křivili jak hadi, tohle oni že nevěděli a můj otec dělal to samé, on přeci nemohl vědět... (ačkoli celou dobu říkal přesný opak, "ty mladý si asi myslí..." on měl patent na vševědoucnost) a jemu přeci nelze nic vyčítat, on všechno myslel jenom dobře.

Pak zavládl na Pražském hradě nekonečný zmatek a chaos. Josef Škvorecký nazval ve své knize "Mirákl" tuto kapitolu, "Zmatení muži na létajících hrazdách". ( V tu dobu přišel do českých kin úspěšný film "Báječní muži na létajících strojích".) Vše pro Novotného definitivně přihnojil generál Šejna, který náhle emigroval do USA. Tento člověk byl Novotného pravá ruka a nějak údajně dělal své šmeliny s Novotným mladším. Měl toho na triku celou řadu, proslul ale hlavně tím, že přes armádu prodával jetelová semena, výdělek si ale převáděl na soukromé konto. To byl šok i pro naše lampasáky. Tak dokonce i generál krade, je obyčejný zloděj! Jenže kdyby aspoň kradl tanky, to by snad nebyla taková hanba, ale on kradl semínka. Mnohý z těch majorů, který chodil i večer do hospody v uniformě, byl náhle často vídán v civilu. Jednomu se mělo přihodit, že vešel do hospody a kdosi na něj volá: "Haló soudruhu, něco se vám sype z kapsy." No tak se naivně podívá, nevidí nic a hospoda se řechtá, "semííínka". A proti civilistům mu jeho majorská hvězda nepomůže.
Emigrace Šejny* byla pro Novotného smrtící rána. V březnu 1968 byl coby prezident přinucen k odstoupení. Prý dokonce sám vrátil pár desítek tisíc korun, které na svou funkci dostal předem. Ze svého hlediska byl poctivý člověk a jak prohlásil, veškerou svojí prací bojoval za komunismus. On všechno myslel dobře. Asi pravda, ale národ bral raději tu novou svobodu, než Novotného komunismus. Ten chtělo nanejvýš tak 10% věřících, ale 100% by bylo raději bralo fungující hospodářství. (Za 20 let komunistů tohle zaostalo až o 10 let.) V Praze v ulicích si v tu dobu úplně cizí lidé potřásali pravicí a vzájemně blahopřáli k pádu Novotného. Český národ ho za těch 11 let měl právě pokrk**! Jeden známý student mi napsal, že ten nejvyšší ve třídě sňal Novotného obraz. 11 let se na nás přísně díval. Pravě u takových lidí by mělo platit - 2x a dost!

*(ČSSR měla smlouvu s USA na vydávání kriminálníků a na Šejnu byl vydán zatykač jako na zloděje. Jenže on znal od samotného Brežněva nějaké sovětské agenty na vysokých místech v USA. Ti byli také zatčeni. Proto platil jako vojenský přeběhlík a vydán nebyl.)

**(Bylo mi 20, když jsem zažil pád Novotného, bylo mi 40, když jsem zažil pád Husáka a komunistů. Rád bych teď ve věku 70 let zažil pád Merkel, která je z mého hlediska nejen škůdcem Německa, ale celé Evropy. Pád diktátorky, která ono Západní Německo proměnila na jedno velké NDR a hospodářsky zničila svoji imigrační politikou. Jenže ono to zatím na její pád rozhodně nevypadá. V každém případě už by padla příliš pozdě, škody z jejího velikářského šílenství jsou nevyčíslitelné.)

Co se pak vlastně dělo kdesi v pozadí nevím dodnes, asi neví nikdo. Druhý z Novotného pučistů, generál Janko, se zastřelil, nebo nám to tak aspoň bylo řečeno. I tady bylo mnoho nejasného, ale nikdy nebylo zjištěno. Husák později vyšetřování zakázal. Není ani jasné, proč by se měl střílet, když nebyl v žádné krádeži namočen a puč se nekonal. Pak se zase oběsil kapitán StB Pokorný. Tady ale začala vyšetřovat běžná kriminálka a hned zjistila, že když se krk soudruha Pokorného dostal do smyčky, byl už dávno tuhý. Těch případů bylo více. Nevím kdo si s kým vyřizoval účty, ale bezpochyby to všichni taky mysleli jenom dobře.

Ještě po svém pádu měl Novotný velikou moc. Mnoho věděl, mnohý mu byl za ledacos vděčný a podřízen jeho osobě, ne funkci. Ale to zvolna vyprchalo. Ke svým věrným měl v tom březnu říci: "Dubček je slaboch, ještě nás budou potřebovat." V tom se ale zmýlil, nikdo ho nazpět nikdy nechtěl. Také jeho syn ztrácel ochránce a policie mu zvolna začala vracet, co mu dlužila. (Zemřel ještě dost mladý snad v roce 1982. Je uváděn i jiný rok.)

Antonín Novotný byl v roce 1968 dokonce vyloučen z KSČ. To bral jako největší křivdu, snad se shodneme na tom, že to křivda byla, on do té KSČ dobře pasoval. Novotný se ženou, značně zatrpklí nevděčností národa, se stáhli do svého domu kdesi za Prahou a žili, nakonec asi poklidně, coby důchodci. Antonín náhle zemřel na infarkt v roce 1975 ve věku zhruba 70 let. Jeho žena Božena, zcela zakyslá na celý svět, ho přežila asi o 5 let.

Vypráví se z těch míst, že Novotný si občas večer zašel do normální hospody zahrát mariáš. Jednou zase prohrál a když platil, kdosi mu prý řekl:
"Ty si Tondo stál za hovno jako prezident a mariáš hrát taky neumíš." Ten měl odpovědět:
"I kdyby. Ale za mě si dostal boty za 90 korun a teď za ně dáš 250."
Patrně smyšlené, ale něco na tom bylo. Jenže Novotný předal hospodářství v katastrofálním stavu, bylo co splácet. A bylo co splácet i v roce 1989, což mnoho lidí nikdy nepochopilo.

příště Ludvík Svoboda ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama