Prezident Václav Havel - 25/?

12. března 2017 v 17:59 | gregor moldavit
24. díl: prezident-vaclav-havel-24

Antonín Novotný - 7
Jak se kalila voda

Maxim Gorkij*, Kagnovič, Vorošilov, Stalin

Takže Berija oddělal Stalina, dříve než ten stačil oddělat jeho, ale než on stačil oddělat Chruščova, oddělal Chruščov Beriju. Potom přichází zmírnění, konkurenti se už nevraždí, ale pouze posílají do důchodu. To má dobré důvody, nikdo nechce být sám ten příští popravený. (Což patrně zachránilo Chruščova, když ho palácovým pučem svrhnul Brežněv. K tomu se vrátíme.)
Každý z těch obětí své píle a pracovní horlivosti (= vraždění) si mohl předem spočítat, že bude taky někdy na řadě. Jedno přísloví říká že, "revoluce žere vlastní děti".

*(Maxim Gorkij napsal 1918: Sto let pracovaly nejlepší ruské mozky na vzniku demokracie. Konečně se v Petrohradu sejde parlament k demokratickým volbám. Lid jde do ulic slavit a co se stane? Bolševici do něj začnou střílet. (Lenin nechal opoziční poslance pozatýkat a bylo po demokracii.)
1921: Jsou 4 roky po revoluci a důstojníci už zase nosí biče.
Nato utíká před bolševiky do emigrace, žije hlavně v Itálii. V roce 1928 se dohodne se Stalinem a vrátí se do SSSR. Tam se nechá vysloveně zkorumpovat a stane se hlásnou troubou komunistů. Zajímavé - nikdy při tom sám do komunistické strany nevstoupil. Žije v paláci, Stalinovi slouží a vyhlazovací koncentráky nevidí. Ale nakonec náhle umírá, patrně otráven. Coby mrtvá legenda už nemůže svůj postoj změnit.
Tak jsme ho dostaly my děti do učebnic, pouze vybraná sousta jeho tvorby. Na Vltavě plaval dýchavičný parník jeho jména a nějak už taky nefungoval. Jednou jsme s ním pluli až do dalekých Štěchovic a byli rádi, že jsme vyvázli životem. Když ten parník zahoukal, tak se přestala točit kola, páč všechna pára unikla tou píšťalou. Za to už tento člověk ovšem nemohl.)

Robespierre - veliký humanista, revolucionář, masový vrah a popravený zrádce, vše v jedné osobě 1794

Ono to tu bylo už dávno. Za velké francouzské revoluce, která se zvrhla v genocidu vlastního národa, stál na špici takový Stalin tehdejší doby, jménem Robespierre. Tento nakonec úplně zešílel a prohlásil, že každý může být popraven, když o tom jakýsi jeho tribunál rozhodne. Jenže každý i v něm si snadno spočítal, že to může být právě on sám. Takže kdosi navrhnul hlasovat o tom, jestli bude popraven Robespierre? No a všichni souhlasili, patrně to tak byla zaběhlá praxe, být proti, to se za revoluce nenosí. Největší vůdce lidu Robespierre byl druhý den gilotinou o hlavu zkrácen, což nakonec bylo jistě správně, vždyť si to sám objednal a poctivě zasloužil. (Vzpomeňme na Slánského.) Jak už jsem tady zmínil, mezi největším humanistou a masovým vrahem se těžko rozlišuje.

Onen výčet mrtvol v minulém i dnešním dílu není jenom minulost. Každý dnešní revolucionář by si měl uvědomit, že je na živu jen tak dlouho, dokud jeho revoluce nezvítězí. Pak totiž ti noví vládci zjistí, že na dělení kořisti je potřeba méně bojovníků, než na její získání, a začnou si vzájemně kroutit krky. Další zkušenost, kdo s vražděním první začne, přežije nejdéle. Je potřeba ale na prvním místě začít zabíjet spolubojovníky, na nepřátele revoluce je času dost.

Když si dnes přečtete spisy současných neostalinistů, zjistíte, že přesně to samé chtějí zopakovat. Stalin, Gottwald, ale i Bilak (krejčí, který se zasloužil o plné stavy koncentráků v 50. letech) a podobní, to jsou pro ně hrdinové boje za komunismus. Hory mrtvol a hospodářská katastrofa, to všechno bylo v nejlepším pořádku, bylo to ve jménu komunismu. Nyní je potřeba zavést ten nejtvrdší stalinismus, aby se rok 1989, ale ani 1968, už nemohl opakovat a jede se druhá runda. Vyvraždíme podnikatele, ukradneme jejich majetek, ti nejhorší zloději a vrazi dostanou vládnoucí místa, sadisti a násilníci uniformy, obušky a strážní místa v koncentráku, a nyní může přijít ona ideální komunistická společnost dle Marxe, ve které už nebudou krádeže a vraždy. Je hluboký omyl, že dnes už jsou komunisti jiní. Nejsou! Co se jednou na světě událo, se může kdykoli zase opakovat. Lidé s poškozenými geny se rodí stále znova.

Po Stalinově smrti se tedy prosazuje Chruščov, za kterým zřejmě stojí triumvirát Malenkov, Bulganin, Kaganovič*. (Asi tak zhruba.) Ti se domnívají, že je to bodrý děd, přes kterého budou sami dále vládnout. Ale Chruščov není tak naivní, jak vypadá. Sesadí ty, kteří si dosadili jeho a dosadí si své lidi, kteří budou jemu poslušní. (Domnívám se, že tohle dobře pochopila Merkel. Proto sedí stále na trůnu i když už měla za své zhoubné dílo a porušení více zákonů dávno stát před soudem. Její strana se zatím ani neodvážila hledat nějakého náhradníka, nebo následovníka. Tahle zhoubná baba se to diktátorské řemeslo od Honeckra skutečně dobře vyučila. Ale i on padnul a to nám, lidu v Německu i Evropě, dává naději do budoucna. I Merkel může jednou padnout, ač už to v každém případě přijde pozdě. Škody napáchané jejím imigračním šílenstvím jsou nevyčíslitelné.)

*(Lazar Mojsejevič Kaganovič. Není bez zajímavosti, že v době Stalinových pogromů na Židy s ním vládne mocná, čistě židovská, rodina Kaganovičů.)

Novotný tohle pravidlo nějak pochopil a pošle do důchodu Širokého* a další mocné kolem, kteří jsou mu už příliš mocní. Pak se objevují jména (veřejnost o tom ale celkem nic neví) jako Dubček, Ota Šik ... čímž si ale Novotný zřejmě vůbec neposloužil. Místo jít bezvýhradně za ním, začnou tvořit opozici.

*(Široký prý po svém pádu neměl kde bydlet. Byl tak dlouho u koryta, že byl zvyklý dostávat všechno, tedy i byt, zdarma od státu. Bral coby samozřejmé, že ve funkci zůstane do smrti a tak na nic nemyslel. Pro tyto lidi už se komunismus naplnil, vše pro ně bylo zadarmo. Oni ale za ta dlouhá léta ztratili soudnost a zřejmě se domnívali, že tak žijí všichni. Tak se za pár let vlády snadno stane z dělnického prezidenta dekadentní kapitalistický milionář, aniž by si to takový člověk uvědomil.)

V době Novotného přicházejí dva základní problémy pro vládnoucí garnituru.
1. krachující hospodářství
2. odpor spisovatelů a nakonec i celého národa. Když ne odpor, tedy absolutní pasivita.
Nemá to co dělat přímo s osobou Novotného, ale jednoduše s lety cenzury a pětiletek. Lety lhaní a podvodů, slavení úspěchů, které neexistují. Protireakce je tím vyvolána automaticky.

1. Někdy snad 1960 se objevuje věčné heslo "dohonit a předhonit". To jako hospodářsky západní státy. Jak to ale jde dohromady s údajnými úspěchy v budování socialismu? V roce 1948 nebylo potřeba dohánět a předhánět. To tedy znamená, že socialismus za kapitalismem zaostal. A jakým způsobem dohonit? Vždyť ten důvod pro zaostávání je tady pořád - plánované, tedy jen špatně fungující, hospodářství. Tento problém komunisti nikdy až do svého pádu nevyřešili*.

*(Ještě teď někdy na 1. Máje blábolil Jakeš cosi o tom, že v roce 1990 měly přijít reformy, jenže pád KSČ už to neumožnil. 41 let hospodářské katastrofy, ale mít ještě jeden rok, pak by... Plánované hospodářství se zdá být nereformovatelné. V tomto smyslu se vyjádřil i Ota Šik později ze Švýcarska.)

Myslím 1961 začíná 3. pětiletka. Komunisti z toho dělali senzaci a nutili národ k jásotu, ačkoli to nikoho nezajímalo a ty 2 před tím ukázaly, že tu důvod k jásotu skutečně není. Vzpomínám na jejich neúnavnou propagandu . "Splníme pětiletku za 4 roky." Výsledek byl, že 3. pětiletka nebyla splněna nikdy, ve svém průběhu se zhroutila a každý podnik vše fušoval na vlastní pěst, jak se dalo.

Moje generace si snad vzpomene - výraz "socialistický výrobek" znamenal "zmetek". A skutečně když začínám průmyslovku, nebojí se to říci už ani učitelé. Dostáváme zdarma učebnice, logaritmické pravítko (počítačky jsou v tu dobu jenom mechanické) a sadu rýsovadel a kotýrovací pérka. Logáro drhne a nedá se pořádně použít, ti z bohatších rodin si jdou do krámu koupit takové lepší, myslím za 120 korun. S rýsovadly je to už horší, kvalitní nejsou k dostání ani v obchodech. Profesor nám říká, "kdo máte někoho na západě, ať vám pošle tohle a tohle + nějaký západní brusný kámen.)
Ano, kapitalismus upadá a řítí se do záhuby, to jsme se ve škole učili. Skutečnost ovšem je, že tu pořád ještě stojí, pevnější a bohatší než kdy před tím, zatímco komunismus, budoucnost lidstva, už teď v přítomnosti neví jak dále. (V tu dobu běžný vtip. Jaký je v češtině 8. pád? Kudy kam?)

Proti Novotnému a jeho věrným se staví spisovatelé, studenti, inteligence, ale i část vlády. Tady se objevuje jméno ekonom Ota Šik, František Kriegel, Dubček, Smrkovský a více kolem, kteří chápou, že ostnaté dráty na hranicích, cenzura a lži v Rudém Právu katastrofální hospodářství nezachrání. Ve výkazech stojí ledacos, ale vlastně celý stát hospodaří s prodělkem.

2. Jak zmíněno, heslo ortodoxních komunistů v 60. letech - "zacpeme pisálkům hubu."
Začalo to už v 50. letech, ale to měli komunisti ještě své věrné spisovatele. V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů Jan Drda* (Němá barikáda). Společně s Václavem Řezáčem (Nástup) se podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich i na jejich odsouzení a věznění. V 60. letech už není dost síly je umlčet. Místo oslavných díl na socialistickou společnost, píší stále více kriticky. Ve věku asi 14 let jsem viděl v divadle Na zábradlí - Václav Havel, Zahradní slavnost. Bylo mi jasné, že je to kritika naší černobílé ideologie, ale přiznávám, že jsem se u toho moc nepobavil. Jednoduše tomu pro mě chyběl nějaký vtip.

Jenže kritická díla, Tankový prapor, Opožděné reportáže... se hromadí. Jsou sice zakázána, lid o jejich existenci neví, ale jsou už napsaná. Zvolna se objevují nejprve zakázané, pak váhavě povolené, ještě jen mírně kritické filmy, Tři přání, Bílá paní, ... V každé případě je zcela pryč nějaký jásot nad vítězstvím dělnické třídy a naším socialismem. Komunisti si upevnili moc, lid na svou stranu ale nezískali!!!

*(Jan Drda mluvil jednou v televizi asi v půlce 60. let. Byl to strašlivě vyžranej typ, tak 120 kg. Už ale dávno ustoupil z politiky a psal pohádky o čertech. Být členem onoho lukrativního svazu spisovatelů asi přinášelo mnohé výhody a výsady. Kdosi popsal v emigrační literatuře, jak si Drda zaletěl do Moskvy na nějaký sjezd a jako obvykle se tam na mol opil. Protože to asi bylo i na sovětské poměry nějak moc, letěl tam za krátký čas znovu, aby se za své chování omluvil. No a všechno se opakovalo, Drda se zase znovu zchlastal jako papežský prelát. Nakonec, po roce 1968, se ale i v tomto člověku zřejmě ozvalo svědomí a byl vyhozen z nějaké komunistické funkce.)

Do tohoto zmatku přichází naše generace mladých pionýrů, která se jednoduše nepovedla. My už měli jenom budovat a jásat, ale opak byl skutečností. Tak krásný život nám strana umožnila, "všechno" máme, ale my si toho nevážíme. Neustále koukáme na západ a ptáme se, "proč jsou zadrátované hranice, proč máme cenzuru ... ?" Často odpověď komunistických hlupáků: "tak si běž k těm tvejm Američanům, co lynčují černochy." Tím přilévají oleje do ohně. Kdo nejásá a nesouhlasí, je pro ně nepřítel krásné socialistické vlasti a přisluhovač kapitalistů. Ve skutečnosti jsem v mojí generaci nepoznal v té době jediného člověka, který by s komunistickým systémem byl souhlasil. (To přišlo až po roce 1989, ale byly to celkem výjimky a navíc lidi nižší inteligence. Ti přišli s oním "zlatí komunisti". Ostatní chápou, že cesta nazpět nevede.) Dochází k těžkému generačnímu konfliktu. Třeba u nás na průmce, technický směr, je to občasná hádka s věřícím učitelem, ale na jedné marxistické škole navrhne šílená profesorka na vyloučení 100% studentů, neboť jsou to protisocialistické elementy a zaprodanci imperialistů.

V roce 1967 vystoupí Ludvík Vaculík s návrhem připustit opozici. Tak to už je pro komunisty skutečná kontrarevoluce, proti které je potřeba zakročit se zbraní v ruce. (Tento stranický puč se začíná připravovat, o tom příště.) Soudruzi z ÚV KSČ totiž dobře vědí, že kdyby připustili skutečné volby, nedostala by jejich komunistická strana ani tolik hlasů, kolik měla členů. Na druhé straně je tady ale paradoxní situace, že do komunistické strany právě v tu dobu začínají vstupovat mladší, (řekněme 30 - 50) inteligentní a vzdělaní lidé, kteří nemají na rukou krev z 50. let, na komunismus nevěří, ale domnívají se, (zcela mylně), že svou angažovaností můžou přispět k liberalizaci a reformě socialismu. (Ti jsou po srpnu 1968 zase povyházeni, nebo vystupují sami.)

Stále je tu ještě ale tzv. "zdravé jádro", které je proti každému zmírnění totality a bezpodmínečně oddáno Kremlu. To jsou jména Bilak, Indra, Kapek, Jakeš, Barbírek ... Historici někdy uvádějí i Štrougal a Husák, což je dle mých vědomostí z exilové literatury 70. let omyl. Ti dva do té skupiny nepatřili, což ale jejich poslušnost Kremlu a z toho plynoucí kariéru v době normalizace neovlivnilo. Spíše naopak, Brežněv potřeboval coby místodržící v Praze své vazaly u ostatních neoblíbené. To je pro něj dělalo spolehlivé, nemohli nikde hledat oporu pro vlastní politiku. Za těmito zkamenělinami stojí StB i důstojníci v armádě, věřící (plebejští) komunisté staré garnitury a funkcionáři všech možných koryt. (SVAZARM, spolek cs - sssr přátelství, svaz spisovatelů a mnoho jiných nejasných státních organizací.) Ti nemají na reformách a zmírnění útlaku nejmenší zájem.

Zdánlivě se socialismus liberalizuje, mnoho politických vězňů je propuštěno, cenzura polevuje... Jenže kdesi ve vládním podsvětí roste odpor. Je tu pochopitelně hlavně zase onen soudruh Novotný, který se chystá přitvrdit a to jedním mocným úderem. O tom příště. Jenže ono se mu to nějak vymyká z rukou.

Nevím, jestli dnes ještě někdo ví, co byly "Strahovské události"? Studenti nejsou u vládců moc oblíbeni, jsou stále v opozici a to nejen v socialismu. Jenže právě v onom socialismu roku 1967 se z nich rekrutuje skutečná (kontra)revoluční třída. Ke střetnutí ale nakonec došlo vlastně omylem a nedorozuměním. Ve Strahovských kolejích neustále vypadávala elektřina a docházelo k nepokojům kvůli mizerným podmínkám bydlení. No a když jim zase jednou nějaký blb vypnul elektřinu, tak se studenti vydali do ulic protestovat. Tady si nutno uvědomit, že něco jako demonstrace nesmělo v socialismu existovat. Ty jsou jenom v kapitalismu. My měli pouze manifestace, kde se naopak vyjadřovala spokojenost, nebo kritika čehosi západního, vše ovšem předem připraveno vládou a StB. Nyní ale táhne ulicemi banda studentů a volá "chceme světlo". Táhnou kolem hradu, kde právě vláda řeší problémy nevděčného obyvatelstva a Novotný slyší z venku ono volání. Jenže on to pochopil politicky a rozhodl se dát první signál připravovaných změn. Nařídil policii nepovolenou demonstraci rázně rozehnat. Policajti se vrhli na studenty a jali se je řezat obušky. Studenti se dali na útěk, stáhli se do koleje a zavřeli veliké skleněné dveře. Policajtu je rozmlátili, vnikli dovnitř a řezali studenty dále.

Jenže tady si Novotný definitivně vytvořil skutečné nepřátele a nejen mezi studenty. Odvracejí se od něj i další jeho dříve věrní. Byl to už skutečný hřebík do jeho politické rakve. Navíc zdiskreditoval policii, na kterou se nyní lidé dívají jako na nějakou kriminální organizaci. Vzpomínám, že pak přišla dokonce doba, že policisté nosili na prsou čísla, aby každý věděl, kdo ho majznul obuškem.

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 15. března 2017 v 16:55 | Reagovat

Politika je stále stejná od dob starého Egypta po současnost. Jen dýku a jed nahradily jiné metody, jako gilotina, oprátka puška. Gregu, jak je možné, že největší svině mají takové štěstí. Před pár lety jsem četl, že Merkel rozhodla odstavit všech cca 40 jaderných elektráren. Říkám si nejekologičtější výroba el. energie a ona to ruší. Dnes čtu v novinách, že znečištění ovzduší v Německu stouplo, přes omezení výroby v tepelných elektrárnách a je působeno více dopravou. Takže tepelné elektrárny zůstanou a vláda uvažuje o zrušení plánu odstavit atomové elektrárny, neboť přechod automobilů na elektropohon, bude vyžadovat vyšší výrobu el. energie, aby mohlo klesnout znečištění ovzduší dopravou.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 16. března 2017 v 17:52 | Reagovat

[1]: JP
Ta panika přišla myslím s Fukušimou. Politice odhlasovali zavřít jaderné elektrárny. Jejich firmy obratem požadovaly miliardy jako náhradu. Právem. Nějak se o tom debatovala, jenže Merkel mezi tím vyhodila desítky miliard na své miláčky muslimy z Asie a Afriky. Tedy jen tak pro začátek. Celá ta katastrofa bude pokračovat. Teď třeba přišla už vyhubená tuberkulosa, přinesli ji imigranti. Schäuble právě přiznal, že ona slíbená schwarze Null, tedy nezvyšování už dnes bilionového dluhu se asi nepovede. Prý kvůli zvýšeným nákladům na obranu, což je lež jako všechno, co nám tahle šílená vláda předkládá k uvěření.

Co ještě bude, to raději nechci vědět. Moje generace má to štěstí, že už je stará a nakonec jednou odejde. Těm mladým to dědictví ale nezávidím.

3 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 18. března 2017 v 9:31 | Reagovat

Máte, tedy jako ty i ostatní Němci,vše v rukách. Budou volby a tak změň stereotyp a vol AfD.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 18. března 2017 v 15:44 | Reagovat

[3]: JP
Asi budu volit AfD, snad poslední šance pro Německo. Ale dobře mi u toho není. Ono je to podobné, jako když se někomu nelíbí dnešní stav v ČR, tak volí KSČM. Strana AfD nemá ani program ani zkušenosti. Žije vlastně podobně jako komunisti, pouze z populismu.

Ono si lze ale stejně spočítat na prstech, že Merkel zůstane a po volbách už ji nikdo v jejím díle zkázy nezastaví. Jediná šance Německa byla, že ji sesadí CDU, jako jejich führerin. Jenže jen 10% se odvážilo hlasovat proti ní. Patrně své protivníky dávno před tím povyházela. Takže: AfD půjde tak na 15, možná 20 %. Linkspopulista Schulz pozvedne SPD, ale víc než CDU mít nebudou. Takže CDU, strana jinak dobrá, nebýt Merkel, zůstane nejsiln
ější a bude jmenovat kancléře. Pomůže jí i CSU, která sice měla námitky, ale nakonec šla před Merkel na kolena. Jinak řečeno, Merkel se sama zase zvolila. Téhle baby se zbavíme až po zániku Německa. Ona si pak půjde do své vily někde na Ženevském jezeře a my tady můžeme vychcípat, nebo se nechat od muslimů vyhubit.

A muslimové se začnou za naše peníze množit, jako v Čechách Cikáni. Už za pouhých 20 let může Německo vypadat jako dnes Sýrie, nebo Afganistán. Permanentní občanská válka, řešení neexistuje.

5 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 19. března 2017 v 10:02 | Reagovat

Ten systém likvidování možných soupeřů, přivedli k dokonalosti bolševici. Máme to v modrém. Sobotka je takový vůl, že se nechá vyhecovat Kalouskem a pátrá po zdanění korunových dluhopisů Babiše. Ten je dodatečně zdanil ale shou pokračuje. Kalousek tak hodil před volbami granát, mezi koalici a možná, že se udrží i on v parlamentu. Merkel jistě také zlikvidovala všechny přátele i protivníky, kteří ji mohli ohrozit a vy se můžete jít klouzat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama