Prezident Václav Havel - 22/?

13. února 2017 v 20:33 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 4
Pokolení nevděčné, aneb "voni ty lidi..."


Jak už zmíněno, jednou jsme se zase za ranního chladu sešli před školou v pionýrských krojích, abychom se vydali na únavný pochod přes půlku Prahy demonstrovat naši... vlastně nevím naši co? Bylo to dobrovolné v komunistickém smyslu, kdo jít nechtěl, musel uvést důvody a ty nebyly uznány. No tak jsme zase táhli hodiny Prahou a volali dle předříkávače: "Amerika staví tanky, nezbylo jí na čítanky". A dospělí volali "Ať žije soudruh Novotný", ale já už věděl, že lžou a přetvařují se, že jestli Novotný žije, nebo právě umřel, je jim úplně jedno. Právě tak jsem měl dojem, že o finanční bilanci USA ve věci tisku učebnic nebude mít náš předříkáváč asi žádné znalosti. Že v tomhle světě té generace mých rodičů se jenom lže a všechno je podvod. To mi bylo tak 10 let. No a když už jsme se blížili spodku Václaváku, kde stála tribuna s našimi vládci a předáky milované KSČ, viděl jsem soudruha Novotného. Jestliže Zápotocký sotva hýbal prsty jedné ruky, Novotný mával oběma pažema a celým tělem. Jaká to kondice!
(Bohužel jsme byli v pravém proudu a soudruzi od LM nás hnali až k Hybernu, kde byl rozchod a spas se kdo můžeš. Dostat se doleva k Vltavě by znamenalo najít nějaké spojení, tam tramvaje jezdily.)

Jinak se to skutečně s tím Novotným zaběhlo a vše vypadalo "normálně". Novotný se tvářil přátelsky a lidově, v prvních letech taky chodil trochu mezi lid, dělal i nějaké debaty se spisovateli v Lánech po vzoru Masaryka. Jemu to ale skutečně vůbec nesedělo, dalo by se říci, že byl na něco takového jednoduše lidsky hloupý. Proto se taky brzy právě s těmi spisovateli silně znepřátelil. Často čtu od přesvědčených bolševiků o revoluční síle dělnické třídy*. Já nikdy nic takového nepozoroval. Dělnická třída nadávala na komunisty celý můj život v Čechách, ale nedělala nic, byla stižena totální paralýzou jak za Novotného, tak za Husáka. Revoluční hnutí vycházelo od umělců, studentů a inteligence. Mezi lidem a vládou se v 60. letech, aspoň na začátku, vytvořilo jakési příměří. Dnes jsem stále na internetu konfrontován s neuvěřitelnou nenávistí vůči politikům, které by chtěl někdo stále věšet a házet z oken. My Novotného tupili a uráželi, ale nevraždili. Tenhle pohled na politiky přišel až po srpnu 1968:
Kdy bude v Čechách dobře? Až vdova po Štrougalovi půjde oznámit Husákovo do vězení, že Bilaka ranila mrtvice na pohřbu Brežněva.

*(Právě tak jsem v NSR vícekrát zažil dělnické stávky, ale jednalo se výhradně o zvýšení platu, nějaké politické požadavky tam neexistovaly a nebylo pro ně ani důvodu. Vše organizované odbory, z dělníků samotných nevzešlo nic.
Jestliže jsem napsal, že od dělníků přišla únorová revoluce v Rusku, tedy upřesnění - byly to dělnice. Situace už byla tak zlá, že přerušily práci, táhly k jiné továrně a tam házely koule na okna a křičely na muže ať se připojí. Armáda odmítla zakročit a stávka skutečně přerostla v revoluci. Nová, dalo by se říci demokratická, vláda ovšem nemohla ukončit válku kapitulací a tak se nakonec pro lid moc nezměnilo. Aspoň do vítězství bolševiků pučem 7.11.1917, které pro lid přineslo pouze neuvěřitelné zhoršení jejich života a miliony mrtvých hlady, masakrováním Leninovou ČEKA a občanskou válkou.)

Snad ještě zmínka o faktoru Židů*, proti kterým bojoval jak Stalin, tak Hitler. V našem sídlišti žilo taky několik židovských rodin. Pochopitelně jsme jako děti o tom neměly tušení. Pokud se něčím odlišovali, tedy snad jenom nevšední pílí při brigádách a o všech můžu říci, že se jednalo o lidi vyloženě schopné a sympatické. Jejich jména si pamatuji, ale tady neuvádím. V průběhu pozdější doby náhle mizí. Jak jsem se až za mnoho let dozvěděl, komunisti jim dali možnost vystěhovat se do Izraele. Pro českou zemi to určitě byla škoda! Jedna ta rodina, otec organizoval nářadí při akci Z a sám pracoval jak šroub, měla dva syny v mém věku. Ríša a Péťa, oba príma kluci. No a když tihle lidé odcházeli, říkali sousedům, "pojďte s námi, tady bude zase jenom válka". Jenže ono je zřejmě skutečně všechno jinak, jak říkal jeden jejich dávný krajan. V Evropě válka nepřišla, zato u nich mnohokrát. Jeden z těch dvou kluků v té jedné padl. Já zabil na vojně idiotsky dva roky, dost si podvýživou a nevyspáním zničil zdraví, ale války jsem byl v mém životě ušetřen.

*(Jednou jsem bloudil se třemi dalšími přáteli vypůjčeným VW-Polo po Sinai, která tenkrát byla pod správou Izraele. Byl to samý vojenský prostor, takže nebylo příjemné, když se náhle objevila izraelská vojenská hlídka. Leč z jeepu se ozvalo česky:
"Do Prahy je cesta dlouhá, kdo ji nezná ten je trouba." Ten voják nás už před tím potkal a slyšel mluvit česky. Pak nám ještě každému nalil plnou sklenici džůsu.
"Cože", žasnul jsem, vy máte tady uprostřed pouště takovej škopek pomerančové šťávy?"
"To jsou mandarinky, pomeranče my vyvážíme.")

Moje generace neznala už nic jiného než socialismus, ale přesto se s ním smířili spíše ti staří, kteří skutečně propadli jakési paralýze. My mladí jsme koukali přes hranice na západ a na rozdíl od těch starých hltali všechny informace. Tady začala tikat časová bomba, která jednou vybouchnout musela. Novotného jsme nemilovali, ale taky verbálně nevěšeli. U naší generace se pro něj ujalo vlídné přízvisko "blbej Tonda". Tak jsme ho po léta nazývali, aniž bychom si přáli jeho smrt. Jednou nějaká skupina ještě plánovala bombový atentát na Novotného v divadle, ale ta byla okamžitě vyzrazena a pozatýkána. Národ se o tom pochopitelně nic nedozvěděl. V tu dobu už přeci měli být všichni o výhodách socialismu přesvědčeni. Jestliže se ale lid s tím režimem nějak smířil, pak to neznamenalo, že svobodu navždy zapomněl. Určité napětí zůstalo a to se komunistům nikdy nepodařilo odstranit, nebo aspoň zmírnit. Bylo nám sotva 12 a vyprávěli jsme si vtipy:
Novotný jde po Václaváku a tu k němu kdosi přiskočí a vrazí mu facku. Ten vidí policajta a mává na něj. Policajt přiběhne, ale kupodivu nezakročí, naopak mu vrazí druhou facku. To už se na ně sesype ochranka a sebere je. Oba jsou před soudem a žalobce hřímá na policajta:
"Podívejte, tomuhle člověku se nedivím, ale jak jste to mohl udělat vy?"
"No", hájí se policajt, "já myslel, že už to začlo".

Komunisti vycházeli v počátcích z toho, že cenzura, ostnaté dráty na hranicích, atd... jsou pouze na několik prvních let, než lidi svým socialismem přesvědčí. Nyní už je ale jasné, že jejich vláda znamená ostnaté dráty navždy. Ne proti západním imperialistům, ale proti vlastnímu obyvatelstvu, což je mělo vést k zamyšlení. Neudělali to! Komunista, tehdejší, nebo dnešní, to je člověk, který má vždycky pravdu a vždycky bude ve všem v právu.
Tohle jsme v přípravách na slib museli malovat na čtvrtku A4.

Dostali jsme se do věku, kdy byl čas přestoupit z organizace pionýr do ČSM, (Československý Svaz Mládeže) a bílé košile vyměnit za modré. To se ještě událo, ale už naprosto chladně a odměřeně. Vstup do pionýra byla dlouhá buzerace a nacvičování rituálů, k obřadu jsme jeli na Pražský hrad. (Zase jakási obdoba církevní konfirmace. Tu jsem pak viděl v Německu, děti se učily ony pohádkové části bible, dostaly oblek, svíčku až do nebe, ...) Přestoupení do ČSM byla výměna košile a průkazů, (myslím červený za černý) jinak jsme měli údajně dále být zálohou komunistické strany. Mezi tou a námi se ale začala tvořit stále větší trhlina. Coby svazáci už jsme si povídali vtipy drsnější:
Voják hradní stráže se potřebuje vysrat, tak zaběhne do křoví. Použije kus novin a pak se zase postaví nazpět. Jenže je vichr, ten vezme ten použitý papír a zanese otevřeným oknem do pracovny Novotného. Tam ke všemu spadne na jeho stůl. Voják to okamžitě hlásí, velitel alarmuje sekretáře. Jeden z nich utíká do té pracovny. Za chvíli přijde smutně nazpět a na tázavé pohledy odpoví.
"Bohužel, přišel jsem pozdě. Už to podepsal."

Novotný byl třetí a poslední dělnický prezident a taky poslední, kdo na nějaký komunismus a dělnickou třídu ještě věřil. Ve vlastních představách skutečně pracoval pro blaho pracujících. Nakonec mu ale to vlastní blaho bylo přeci jen milejší. Na svoji moc si zvyknul, a pokud původně přiznával, že na to nemá schopnosti, nyní už byl přesvědčen o své jedinečnosti a nenahraditelnosti.* Ostřížím zrakem sledoval konkurenty a nemilosrdně potíral opozici. Na druhé straně rozdával obálky svým věrným. Komusi prý důvěrně řekl: "Musíš dávat pozor, aby ti nevznikla opozice zleva. S tou zprava už si poradíš." (= jediný správný směr jsem já. Už Lenin zakázal tvoření frakcí ve straně.)

*(Člověk u moci ztrácí soudnost a moc ho demoralizuje. K tomu se obklopí místo odborníky patolízaly a začne se považovat za nějakého nenahraditelného proroka božího. Proto bych znovu podrhnul železné pravidlo "2x a dost!"
Strašným dnešním příkladem je kancléřka Merkel, komunistická žákyně Honeckra, která ani netuší, jaké škody na své zemi napáchala a jak ji německý národ nenávidí. Ona se stýká pouze s věrnými, (jako je např. naprosto neschopný ministr vnitra deMaiziere) a tak celý den slyší jen to, co slyšet chce. Merkel míní, a nakonec už teď i musí, znovu, po čtvrté kandidovat. Lid ovšem nevolí kancléře, ale stranu, která si ho pak dosadí. Její strana CDU není špatná, ale ti proti Merkel vystoupili, možná byli i vyhozeni, a zbytek jsou zase jen její služebníci. Merkel se tedy do určité míry bude vlastně volit sama. To celé se jmenuje "parlamentní demokracie".)

Za Novotného přichází určité uvolnění (které ovšem nevychází z jeho osoby) a tím i přiznání značných problémů, na prvním místě hospodářských. Dochází k rehabilitaci obětí 50. let, uvolnění cenzury a v kriminálech se mají trochu zlepšovat podmínky. Mnoho politicky uvězněných je propuštěno, zůstává ovšem pod kontrolou StB. ("Jestli budeš něco kecat, můžeš se tam kdykoli vrátit!") Jak už jsem ale uvedl, ono to dost dobře nejde, dát národu jen půl svobody. To se nějakým směrem nezbytně musí zase zvrhnout. K tomu se dostaneme u pádu Novotného.

Teď ještě k onomu socialistickému člověku:
Neustále ještě dnes čtu, nebo slyším, že "ten komunismus je krásná myšlenka, ale voni ty lidi..." Já vůbec žádnou krásu v té snůšce nesmyslů nevidím, ale i kdyby, jestliže dělám politický systém, pak patrně pro lidi a sice lidi takové, jací skutečně jsou. Tohle už kritizoval K.H.Borovský: "komunisti by chtěli z člověka dělat něco lepšího, nebo něco horšího, jenom ne to, co člověk je."
Že lidi nejsou na komunismus zralí, komunisti věděli a dali si tedy za cíl "člověka převychovat"! Ke zděšení civilizovaného světa začali s tím nejhorším u sirotků v ústavu. Jen těžko si lze v plné šíři uvědomit, jak to v praxi vypadalo.
Více lidí si jistě vzpomene na film "Kdo chce zabít Jessii". Myslím, že to byl tady předfilm. Neuvěřitelné, že ho StB nezakázala, ale skutečně se lid dozvěděl, jaké nacistické praktiky byly zavedeny. Děti byly psychicky ničeny už od narození. Cíl byl vychovat člověka bez lidských citů, který nebude mít vztah k majetku a nebude mít vztah k druhému člověku. Všechno tedy dostávaly dohromady, kdo si co urve to má. Dítě dostalo vychovatelku do věku jednoho roku. Pochopitelně v ní vidělo svoji matku. Pak ho od ní odtrhli, odvezli jinam, kde mělo další matku do věku tří let. Není snad potřeba vysvětlovat, že z těch dětí udělali šílence. Tenhle experiment sice netrval dlouho, ale nikde jsem neslyšel, kdy a kde byl pověšen zakladatel tohoto zařízení. Bezpochyby se dožil pěkného důchodu. Že se jednalo o těžkého zločince? Inu "on to myslel jenom dobře".

Myslelo se to dobře i nadále. Někdy koncem 50. let si komunisti uvědomili, že jim v lágrech kopou krumpáčem vědci a doktoři. Dostali tedy možnost věnovat se výzkumu, ovšem na různých podivných projektech. Např. vyvinout drogu, která by takového nového socialistického člověka udělala. Sen každého diktátora, mít národ individuí, které si nepřejí svobodu. Droga se naštěstí nepovedla, byl tam ale i jakýsi chemik a ten měl vynaleznout nové palivo do rakety. Sověti si ho okamžitě vyzvedli a od té doby o něm nikdo neslyšel. Je tedy možné, že palivo do rakety, která vynesla Gagarina, vynalezl Čech ve vězení.

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 14. února 2017 v 12:42 | Reagovat

Dnes je to na den přesně 61 let, kdy přednesl Chruščov projev o zločinech Stalina a natrhl tak oponu kryjící komunistický ráj. Před 60 lety se stal A.Novotný prezidentem a vydržel až do r. 1968. Byl to čas pozvolných změn, ovšem usilovně brzděných "věřícími bolševiky".
Je pravdou, že s AN měli spory hlavně intelektuálové Jaromír Škutina, novinář a spisovatel se za prohlášení na nějaké slezině "AN je vůl", stal "prezidentovým" vězněm. To období považoval AN za vrchol dění a proto prosadil do názvu státu jedno S ČSSR, znamenalo to "socialistická". Docházelo ke rvačkám o koryta mezi "soudruhy". Větší odezvu měla akce "Barák", min. vnitra odvolaný, zostuzený za buhví co ( chtěl snad AN vyměnit nebo sám nahradit ), ale lidem to bylo jedno. Když se rvou gauneři, je lepší odstup než přiblížení. Můj známý, propuštěný z výkonu trestu ( celkem dostal 22let) po 12 letech ( 1963) říkal, pokud se to neposere v Rusku, tady není na změnu  naděje a měl pravdu.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 14. února 2017 v 18:36 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Aféru Baráka chci zmínit v příštím dílu. Novotný sice vyšel z tohoto souboje coby vítěz, ale pro lid to zase jen potvrdilo, že ti nahoře se tam rvou o koryta jak psové.
14.2.1956 šokoval Chruščov celý slavný sjezd strany výrokem, že Stalin byl zločinec. Vše přísně tajné, pro lid to určeno nebylo. Já se o tom dozvěděl až v Německu, kde to ovšem bylo každému politicky angažovaném člověku dávno známo. Ono se to všude hned rozkecalo a na západě to stálo v novinách.
Dovedu si představit, že mnoho delegátů sjezdu si to myslelo vždycky a bylo pouze překvapeno, že to Chruščov řekl na plnou hubu. Zároveň tam muselo ale být mnoho věrných stalinistů, kteří skutečně utrpěli šok. Asi jako by papež dnes pronesl na nějakém sjezdu kardinálů:
"Víte, on ten Ježíš Kristus, pokud kdy vůbec existoval, byl s jeho zázraky prakticky obyčejný podvodník."

3 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 17. února 2017 v 12:34 | Reagovat

Gregu, Ježíš nebyl podvodník, ale chytře vymyšlená ikona klérem, která měla prostým lidem nahradit jejich staré, bývalé Bohy a zabralo to. Bůh jako takový hovořil dle Bible z ohně a zakázal si jakékoli zobrazování, či ztvárnění. Proto všude v kostelích je zobrazen Ježíš, jeho věrozvěst a lidé mají ikonu, ke které se mohou modlit. Politicky to byl vynikající tah a působí dodnes. Nakonec stojí v první řadě proti stejně smyšleným ikonám Koránu a za ním miliony věřících křesťanů. Ateisté, bez své zbožštěné ikony jsou pro islamisty pouhým papírem poletujícím po lese a jen nevěřícími psy.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 17. února 2017 v 15:47 | Reagovat

[3]: JP
Uvedl jsem to jako příklad pro srovnání výroku Chruščova.
Co byl, nebo nebyl Ježíš, k tomu se nevyjadřuji, ale mě na ty jeho zázrak tedy nějaká víra chybí. Viděl jsem kouzelníka, který vytáhl z prázdného cylindru králíka. Nevím, jak to udělal, ale přesto dále na zázraky nevěřím.

5 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 19. února 2017 v 11:17 | Reagovat

Ježíš nebyl žádný zázrak, ale jen dokonalý politický tah církve. Křesťané existovali už dávno před naším letopočtem v Egyptě a žádného spasitele nepotřebovali. Ale hmotná ikona, opředená hezkou pohádkou, ta umí táhnout a táhne stále. Ty jsi ateista, já jsem ateista a stane se mi, že občas místo "do prdele", řeknu "pane Bože", a to jsem do kostela nechodil i když mě rodiče dali pokřtít a z úcty k rodičům, platím pořád příspěvky Československé církvi Husitské.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama