Únor 2017

Prezident Václav Havel - 24/?

25. února 2017 v 9:20 | gregor moldavit
23. díl: prezident-vaclav-havel-23

Antonín Novotný - 6
Cesta k růžovým zítřkům

Hendrych a Novotný

Psal se rok 1966. S kolegou z průmky jsme jeden večer šli cosi oslavit. Už nevím co, a nevím kde jsme vzali peníze, většinou jsme totiž neměli žádné. No ale ten večer jsme asi měli a zapadli jsme do vinárny "U zelené žáby". Tam byl takový menší výklenek, v tom jeden stůl pro čtyři a jeden pro dva. U toho pro čtyři seděli dva muži, ten pro dva byl volný. Sotva jsme se přiblížili přihnal se číšník a nevlídně nám sdělil, že ty dvě zbylé židle vedle oněch mužů jsou rezervované. Poukázali jsme na to, že si stejně chceme sednout k tomu stolku pro dva, což jsme, i přes jeho nesouhlasný výraz ve ksichtě, taky udělali. Neochotně přijal naši objednávku, ale s o to větší ochotou se věnoval těm dvěma mužům vedle. S mnoha úklony přiběhl, levou ruku za zády, pravou jim dolil víno a zase odcouval, svou prdelí mě div nepošoupnul se židlí na stranu. Prohlédl jsem si ty dva postarší muže, kteří sami proti naší přítomnosti zřejmě nic neměli. Toho vzdálenějšího jsem nikdy neviděl, ale ten hned vedle mě? Vždyť ten vypadá přesně jako... ale nemohlo být pochyb, jeho obličej byl příliš markantní, nedal se zaměnit. Obtloustlý, hlava jako meloun, tlusté brejle. Byl to soudruh Jiří Hendrych, druhý nejmocnější člověk ve státu hned po Novotném! Tento se v politice objevuje po pádu Širokého, jeho funkce by se všeobecně dala nazvat šéfideolog. (Rozhodoval kdo je přítel a kdo nepřítel, co je dobře a co špatně, čemu věříme a čemu nevěříme.) Lidová fáma o něm neříkala celkem nic, nějaký vtip na něj jsem nikdy neslyšel. Hendrych byl inteligentnější než Novotný, měl i nějaké vzdělání, nedokončenou vysokou. Moje generace si jistě vzpomene na zprávy: "Soudruh Antonín Novotný a soudruh Jiří Hendrych přijali na Pražském Hradě delegaci..., odletěli, navštívili, přiletěli..."

Nebylo to tak dlouho před tím, co jsem náhodou šel po Staroměstském náměstí a najednou to dále nešlo, v cestě stála policie. K radnici se nesmělo, páč tam stály vládní černé limuzíny. Byl jsem už tenkrát zvědavý a šel co nejblíže. Ze Staroměstské radnice právě vycházely tři osoby, jedna černá, dvě bílé. Ten černoch odemě dostal jméno Kasabubu*, mohl to totiž skutečně být on. Neustále jsem o něm v tu dobu slyšel nebo četl v novinách. Patrně si pustil do své země Rusáky, no tak to byl náš přítel. A ty dvě bledé tváře, to byl Novotný a Hendrych. Černoch byl oděn v nějakém honosném africkém královském rouchu, docela frčel. V Praze by se byl u ženskejch chytil. Jenže mu v tom asi v byla zima, takže se hned rozběhl k těm šejsetrojkám opodál. Tím sebou strhnul i ty dva soudruhy. Nejprve tedy pádil soudruh Kasabubu, za ním pádil soudruh Antonín Novotný a za ním pádil zavalitý soudruh Jiří Hendrych.

Viděl jsem je na vzdálenost asi 50 metrů a nyní tedy nepochyboval, že ten člověk u stolu vedle je skutečně soudruh Jiří Hendrych. Ačkoli jsme si byli jinak všichni rovni, bylo to pro mě vysvětlení, proč ten číšník s námi dvěma jedná jak se psy a před oněma dvěma se div neplazí po kolenou.

*(Nebrat historicky přesně! Jméno Kasabubu jsem si tak pomyslel. Jak se ten africký státník návštěvník skutečně jmenoval si nepamatuji, pokud jsem to vůbec věděl tenkrát. No a právě tak můžeme pochybovat i o informaci jednoho jazykového "experta", že "kasa bubu", přeloženo z afričtiny do češtiny, znamená "v bance straší".)

Ale pro koho jsou ty dvě rezervované židle u jejich stolu? Přijde teď soudruh Novotný s chotí? To se ovšem nestalo.
"Tak kde jsou ty holky?" zasykl Hendrych.
"Telefonujeme, ještě trochu strpení...", koktal číšník.
Což se opakovalo pak několikrát, když číšník konečně zdrceným hlasem sdělil:
"Ony nepřijdou. Někde se něco stalo, nechápu co..."
Ti dva se zatvářili znechuceně, dopili, jeden hodil na stůl bankovku a odešli, aniž by se s ním dále bavili. Ještě jim utíkal otevřít dveře.

Hrozně mě mrzelo, že ty holky nepřišly. Strašně mě zajímalo, jestli dvě pouliční děvky budou mít více lidské hrdosti, než tenhle servilní podlézavý číšník.

I tak to pro mě, nového socialistického člověk, bylo velmi poučné. Chování soudruha Hendrycha jsem v žádném případě neodsuzoval, shledával jenom zábavné a snad i sympatické*. Král jde mezi prostý lid. Konečně bylo možné, že ty holky chtějí jenom jako společnice ke stolu. Tak si aspoň zadarmo nacpou břicho a vymlasknou litr vína. Odporné a hnusné bylo chování toho číšníka.

*(Komunistický šéfideolog státu si v hospodě druhé cenové skupiny objednává u číšníka děvku z ulice. Jestli se po smrti potkám v pekle s Leninem, asi se mu neodvážím připomenout jeho proroctví, že zločin prostituce je pouze v kapitalismu a se socialismem vymizí.)

Když nyní trochu přeskočím, ten Novotný s Hendrychem se pak rozhádali. Jak zmíněno, v tu dobu byli problém spisovatelé. "Zacpeme pisálkům hubu", bylo heslo ortodoxního křídla komunistů. No a najednou v nějaké literatuře stojí státní tajemství, které vlastně mohli znát jenom tito dva. Novotný osočil Hendrycha (zhruba): "To je tak, když kecáš o politice doma při obědě a tvoje dcera to pak vykecá těm spisovatelům!" Hendrych mu to nezapomněl a když přišlo hlasování o zbavení jeho funkce tajemníka, hlasoval (ke všeobecnému překvapení) pro! To byl vlastně politický konec Novotného (o čemž podrobněji příště).

Ale jak to vlastně bylo od začátku komunismu s tím braním a ztrácením funkcí, často i s vlastním krkem? Někdy v roce 1960 se debatuje o tom, jestli rehabilitovat Slánského? Zatím se většina přiklání k tomu, brát si příklad z Kremlu. Jagoda, Ježov a Berija přeci taky nikdy nebyli rehabilitováni, vždyť to nakonec byli jen vrazi, což byl Slánský taky. Začněme tedy, zkráceně, u vítězství socialistické revoluce v Rusku, mezníku v dějinách lidstva:

Lenin varuje v závěti před Stalinem. Ta se záhadně ztratí. Ještě za jeho života se mu vzbouří rudí námořníci. Ano ti, co mu udělali revoluci a vyhráli občanskou válku. Lenin je nechá všechny postřílet, asi 14 000 mladých kluků. Za jeho nástupce je považován Trotzki, skutečný organizátor všech zmíněných akcí. Jenže Stalin se dostává do čela policie a stává se mocnějším. Povšimněte si, že stojí u rakve mrtvého Lenina. Kde je Trotzki? Stalin mu poslal telegram s datem pohřbu úmyslně posunutým o den. V propagačních filmech není vidět. Nejprve si bolševici myslí, že Stalina zase odvolí, ale komunismus a volby, to nejde dohromady. Jeden po druhém hynou, dokonce i jeho věrní. (Jeden nikdáž neví?) Trotzki je vyhoštěn, usadí se v Mexiku, kde mu sovětský agent zatne cepín do hlavy. (Je chycen, odsedí si to a dostane diplomatický pas ČSSR.)

Z těch nejslavnějších vůdců říjnové revoluce skončili skoro všichni neslavně. Většinou popraveni od Stalina, jako Tuchačevský, Ovsejenko, Kameněv, Sinověv, Bucharin a nekonečná řada ostatních komunistů pravých, či nepravých. Jak už jsem napsal, vládnoucí revolucionář po vítězství revoluce nemůže bývalé spolubojovníky na nic potřebovat. Svrhli diktátora před ním, vědí jak se to dělá, můžou svrhnout i jeho.

Kulky, kterými byl popraven Kameněv a Sinověv, s vyrytými jmény obětí, si ve skleněné skřínce soukromě ponechal jejich vrchní kat Jagoda, šéf NKVD. Když ten byl popraven, vzal si ji následující kat, mrňavý Ježov. Ten si přivedl vlastní gang vrahů a s nimi mučil a popravoval zcela nevinné lidi ve jménu Stalina*. Tomu se za čas taky stal nebezpečný, moc věděl. Byl zatčen, o jeho popravu se staral zřejmě už konkurenční gang, který s ním měl účty. Byl svlečen do naha, zmlácen od hlavy k patě a konečně zastřelen. Skřínku s kulkami si vzal zase jeho následovník, masový vrah Berija.

Jaký je rozdíl fotek? Jeden Ježov!

*(Vraždění za Ježova bylo tak strašné, že vznikla fáma vzdáleného Stalina, který o ničem neví. Staletá víra mužíků, že car je dobrý, ale neví o tom, co páchají jeho špatní úředníci. Vše zase odvařené z ještě straší představy dobrotivého pámbíčka, kterému vše špatné dělá jiný bůh, jménem ďábel. Myslíte, že jen v Rusku? Když jsem byl v začínající normalizaci vyhozen na hodinu z práce při politických prověrkách, pronesl jeden věřící komunistický kolega (běhal s rudou hvězdou na klopě), "to vědět Husák, ten by s nima zatočil". Mohl jsem ho pouze upozornit, že to byl Husák, kdo ty prověrky nařídil. To mu ale jeho rozum nebral. Ten nejvyšší přeci musí být vždy dobrý!)

Jenže tenhle soudruh Beria si dovedl spočítat, jak to bude s ním. I on je příliš blízko Stalina a náhle jsou odvoláváni jeho věrní na jiné funkce. První krok před odvoláním i jeho a další krok je už jen zatčení a kulka. (Soudruh Slánský by o tom mohl vyprávět.) Jeden večer si Stalin, Chruščov, Berija a pár dalších více přihnou vodky. Stalin dostane (asi) mozkovou mrtvici. Berija zakáže zavolat doktora a zůstává s ním samotný. Za tři dny Stalin zemře. Berija měl jednou důvěrně říci Molotovovi, "to já jsem ho oddělal". (Který to prozradil na smrtelné posteli.)

Stalin je mrtev, komunistický svět má smutek a lomí rukama, všichni z jeho okolí jásají. Přežili! Berija a Chruščov jsou dva možní následníci trůnu. Zvítězil Chruščov, nechal Beriju zatknout a zastřelit. Kdyby byl zvítězil Berija, byl by nechal zastřelit Chruščova a považoval to za zcela samozřejmé. Byl by dnes Chruščov rehabilitován? Těžko! Co víte o jeho kariéře za Stalina? V našich učebnicích se o něm praví mnoho, o jeho minulosti ani slovo. Berija byl zajímavý tím, že chtěl zavést soukromé podnikání, tedy hospodářský systém jako Lenin v roce 1923 a nakonec skoro všechny socialistické státy Rusko, Čína, Čsl... v 80. letech. Chruščov zůstává u hospodářství plánovaného a v New Yorku pyšně pronáší, "uvidíme, kdo lidem víc dá?"

Sověti měli prvního člověka ve vesmíru. Všechna čest. V tu dobu jejich největší slávy ale kdosi prorokuje zánik SSSR koncem století. "Sovětské rakety dosáhly Měsíce, ale mnoho žen tam ještě pere prádlo ručně v řece. To jsou rozpory, (socialismu), které se budou prohlubovat do horoucích pekel."

A tak jde socialismus svojí vítěznou cestou dále, (od kapitalismu ke kapitalismu), takže příště zase pokračování...

Prezident Václav Havel - 23/?

20. února 2017 v 10:11 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 5
Barák, Široký a mnoho bystrozrakých

Barák a Novotný

Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na ně,
jak úplatky berou a svrbí je dlaně,
jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,
když namísto daně jim dají kus žvance.

Tak pohleď, jak s vervou tu do sebe mlátí,
než hrdlo si servou a život si zkrátí,
tak s křikem se boulují s tupostí mezků
a páni se radují, utáhnou přezku.

Když v hospodě pijí, tak pozor dej na ně
jak na klubko zmijí, jež zabíjí laně,
tak pozor dej na ně v té podivné době,
vždyť při této hraně jde o krk i tobě!

Pít, klít, rouhat se víře,
pak sedět v díře nějaký rok,
klít, pít, co hrdlo ráčí,
vždyť osud stáčí už poslední lok.

Vlastně měla ta moje šťastně narozená, bezstarostná socialistická generace, která se dožila mezníku v dějinách lidstva, už skládat a zpívat jen radostné písně budovatelské. Píseň šťastného mládí, které zpívá si do kroku, pod praporem rudých pionýrů, nejmladší armáda pokroku. Nějak to ale všechno dopadlo úplně jinak. Ještě i na průmyslovce se v politické ekonomii dozvídáme, že utopický socialismus nefungoval, my ale děláme vědecký, podle marxismu-leninismu. Jenže - neměla by vědecká teorie být praxí potvrzena?

"S postupným pokrokem při vytváření socialistické společnosti se bude snižovat kriminální činnost počínaje vraždami a konče prostitucí. Kriminalita je sociální nemocí kapitalistické společnosti."

V.I.Lenin (jeden z nejhorších masových vrahů v dějinách lidstva)

Toliko jedna z těch "vědeckých" pouček. Jak už jsem uvedl, soudruh Lenin i Stalin, jakož vlastně všichni komunisti mého dětství nám zanechali spoustu proroctví. Nikdy jsem nezažil, že by se jedno bylo v náznaku vyplnilo. To nejfantastičtější asi skutečně řekl Lenin, patrně ovlivněn Marxem, že po nějaké době života v socialismu lidé přestanou krást a bude možné zrušit policii*.

*(Lenin sám si zřejmě v posledním roce své soudnosti (měl strašného syfla a ztrácel rozum) uvědomil, na jaké blbiny se nechal nachytat. Proto taky ještě rychle zavedl NEP, tedy vlastně nazpět kapitalismus. Tím začíná od něj zaviněný hladomor v Rusku ustupovat. Zajímavé, že prostituci řadil mezi kriminalitu a toho syfla si měl chytit někde v bordelu v Paříži.)

Tohle by měli číst právě ti dnešní neostalinisté, kteří by chtěli opět svrhávat kapitalismus, lidi jako mě umlátit v gulagu a zavést zase ten jediný pravý vědecký komunismus, přísně podle marxismu-leninismu. Jenže ten zatím nikomu nefungoval a jim taky nikdy fungovat nebude. Je to podobné, jako když strana biblická (skutečně existuje) chce dělat politiku a hospodářství přísně podle bible.

Za vlády komunistů jsou ututlávány nejen statistiky kriminality, ale i všechna důlní neštěstí, hospodářské problémy, dokonce i krupobití apod... tedy vše, co by vrhalo špatné světlo na socialistickou společnost a úspěchy v budování. ("Tím není potřeba znepokojovat dělnickou třídu", říká cenzuře StB.) V roce 1962 se náhle provalí aféra Rudolfa Baráka. Něco tu musí být podivného, když místo zatajení se to naopak nafoukne. Novotný dokonce udělal i nějakou výstavku od Baráka (údajně) nakradených věcí. Pro věřící komunisty, jako byl třeba můj otec, seděl v UV KSČ sbor nebeských andělů. A náhle je ausgerechnet ten nejsvatější z nich, ministr vnitra, člen ÚV KSČ, obžalován z krádeže částky 200 000 Kčs. (Což v těchto kruzích muselo být spíše drobné kapesné.) Kde je ten nový socialistický člověk, který nekrade? Leč kdo chce věřit ten věří, vždyť to byl přeci jen jeden člověk, ostatní ho odhalili a po zásluze potrestali. Od toho krok k víře, že to už se nemůže opakovat. Staří věřili, my mladí nevěděli co to má znamenat, ale že tady se něco muselo odehrát v boji o koryta, nám bylo jasné. Příliš nás to ani nezajímalo. Že ti nahoře se mezi sebou perou a vraždí, to je přeci známo. Cynicky jsme si povídali vtip, "máme největší vězení na světě, vejde se tam celý barák". Ti staří se opět nechali slyšet, že my mladí si asi myslíme... ale jednou poznáme... Jako vždy a ve všem se zase ukázalo, že jsme měli pravdu my, když jsme oficiální verzi nevěřili. Ale co se to vlastně událo v té zemi, kde se budoval vědecký komunismus, jehož Ježíšem Kristem byl neomylný Lenin?

Když se Rudolf Barák stal 1953 ministrem vnitra, byl zcela neznámý a policajti ani nevěděli, jak vypadá. Místo uspořádat konferenci a představit se v celé slávě, (a spíše se zesměšnit) se Barák nenápadně pohyboval po budově StB coby jakýsi nový kolega, chodil s ostatními na oběd a poslouchal. Tak zjistil co je to za lidi a jak obelhávali jeho předchůdce. Nato vzal vnitro tvrdě do ruky a brzy si získal autoritu. Nějaké znalosti nepředstíral, dokonce často říkal: "vždyť já nebyl ani agentem gestapa, tak o té práci ještě moc nevím". Lecjaký StBák si při tom nebyl jistý, jestli není míněn právě on. Jako první zřejmě prosadil zákaz akcí, kde si StB uměle vytvářela nepřátele státu, aby si zajistila svá pracovní místa. Na prvním místě vražednou akci Kámen*. Jeho moc nejen na vnitru, ale i ve vládě, začala stoupat. Až příliš stoupat.

*(Akce Kámen. StB vybudovala umělé hranice s NSR na českém území a najala převaděče do svých služeb. Převádění se tak dostali na scénu, kde byli jako zadrženi německou policií a předáni k výslechu americké rozvědce. Tam dostali americké cigarety a whisky a měli uvést jaké protikomunistické činnosti se dopustili, aby mohli dostat asyl. Fantasie prchajících pochopitelně neznala mezí. Tyto pohádky pak StB předkládala vládě a ta zděšeně podepisovala další miliony pro jejich činnost. Při dalším transportu pak byli jako přepadeni českými pohraničníky a putovali na mnoho let do vězení. Většinou celé roky netušili, že se stali obětí triku StB a nikdy za hranicí nebyli. Jeden z oněch agentů převaděčů si udělal ještě svůj "druhák". Odvedl občas nějakou skupinu do lesa, kde je postřílel a obral o peníze a klenoty.)

V roce 1962 byl Rudolf Barák náhle zatčen, zbaven všech funkcí, vyloučen ze strany a zabásnutý na 15 let. To už byl rok na funkci zástupce předsedy vlády (což byla zřejmě jeho smrtelná chyba) a ministrem vnitra byl univerzální vladař všech režimů Lubomír Štrougal*. Z vězení si Barák stěžoval na špatné zacházení, Novotný se prý snaží o jeho fyzickou likvidaci. Mimochodem, předsedou vlády byl Viliam Široký**, který ten den vůbec o ničem nevěděl. Druhý den na zasedání oznámil, že Barák byl zatčen a vyzval Štrougala, aby o všem informoval. Ten si opřel hlavu o ruku a mlčel. Široký pokrčil rameny, "takže se nic nedozvíme". Štrougal si pak s Novotným vzájemně dávali vinu na celém tom skandálu. Soudruh Široký, po mnoho let druhý nejmocnější vládce v ČSSR ten den ani netuší, že i on je už na listině nepohodlných a osud mu stáčí poslední rok. (O tom příště, jakož i o pádu Novotného.) Tak vypadali oni vládní zástupci toho pracujícího lidu, který si v socialismu údajně vládl sám. Tak vypadal charakter těch, kteří chtěli národ převychovat a z mojí generace udělat nového socialistického člověka. Tak vypadal "vědecký" komunismus v praxi.

*(Soudruh Štrougal vydal před časem knihu. Prý byla rozebrána a koupit by tedy nešla, což bych já určitě stejně neudělal. Jednoduše tomuto člověku nevěřím jediné slovo. Byl to právě on ve funkci ministra vnitra, kdo mimo jiné organizoval "nálezy" nacistických dokumentů v Černém jezeře. Vše bylo tenkrát v televizi a my to se zájmem sledovali. Pro místní okolo bylo ovšem celkem jasné, že tam nikdy žádné bedny s čímkoli nebyly, aspoň do onoho večera, kdy za tmy přijela vojenská vejtřaska. Druhý den je potápěči vytáhli. Právě tak by tento soudruh Štrougal mohl vyprávět o balíku peněz nalezeném v trezoru Rudolfa Baráka, který tam rovněž nikdy nebyl.)

Barák se dostal z vězení v roce 1968, ale jeho případ byl probírám až po okupaci, za vlády Husáka, takže zůstalo u toho, že měl nesrovnalosti v účtech. (Což asi v tom bordelu bylo normální. U StB si přikrádalo více soudruhů a nikoho za to nezavřeli.) Do politiky už ho nikdy žádná vláda nepustila.


**(Soudruh Viliam Široký mě z rádia a novin provázel celé dětství i mládí, až náhle nenápadně zmizel. Ani slovo o tom, kam se poděl. Najednou byl vedle Novotného na každém kroku soudruh Jiří Hendrych.

Široký byl komunista už od mládí, hned vedle Gottwalda, k tomu agent NKVD a do Kremlu na něj dodával informace. Před nacisty uprchnul do Sojuzu, ti ho ale poslali s nějakým úkolem na Slovensko, kde ho gestapo zatklo a zabáslo. Z vězení uprchnul a vrátil se do Moskvy. Tím útěkem se tedy stal slavný. Cosi tam je ovšem podivné, ti místní v Ilavě si vzpomínali, že ho tam právě v té době vídali často po večerech v hospodě. Takže vznikla oprávněná otázka, jestli byl v té base skutečně jako vězeň?

Asi mi to nebudete věřit, ale následující se událo, když jsem ještě byl v mateřské školce. Rádio povídá nějaké hlásání, to bylo pro dospělé a tohle jméno tam padlo. Vedle mě si hrál s autíčkem Jaroslav Zmrzlý, věk taky 4 roky, a ten najednou povídá. "Jo ten Široký, to byl frája. Voni ho dali do nějakého divného vězení a von jim z něj utek." To vězení bylo asi skutečně divné.
Jméno onoho vypravěče si dodnes pamatuji, protože měl zajímavé vědomosti. Jednou mi povídá, "Gregore, víš z čeho ses narodil?" Jal jsem se vzpomínat úpěnlivě, nebylo to vlastně ještě ani tak dlouho, ale kupodivu se můj mozek neměl čeho chytnout. "No z vajíčka", povídá Jarda a všichni jsem se strašně rozchechtali. Já pak ale stále přemýšlel, jestli jsem se vyklubal z vajíčka jako kuře a kde že je ten zbytek té skořápky?

Když Barák seřval celé UV a každému cosi omlátil o hlavu, připomněl Širokému jeho zázračný útěk z vězení v Illavě. Novotný to později rád použil, když se Širokého potřeboval zbavit.)

Možná by ta podvodná sláva socialismu a jeho předáků byla tak šla do nekonečna, kdyby se národ nezačal probouzet a protestovat. Jako první to byli spisovatelé, kteří začali psát zcela neuvědomělá díla, ze kterých se jim vytratil ten třídně správný pohled. (Mezi nimi se objevuje dramatik Václav Havel.) K tomu dorůstá moje obelhaná, podvedená generace, která se staví na odpor. Komunisti ale mají ještě jeden, snad závažnější problém. Jsou to jejich "úspěchy v budování socialismu", řečeno přesněji, zaostávající a krachující hospodářství. O tom všem příště...

Prezident Václav Havel - 22/?

13. února 2017 v 20:33 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 4
Pokolení nevděčné, aneb "voni ty lidi..."


Jak už zmíněno, jednou jsme se zase za ranního chladu sešli před školou v pionýrských krojích, abychom se vydali na únavný pochod přes půlku Prahy demonstrovat naši... vlastně nevím naši co? Bylo to dobrovolné v komunistickém smyslu, kdo jít nechtěl, musel uvést důvody a ty nebyly uznány. No tak jsme zase táhli hodiny Prahou a volali dle předříkávače: "Amerika staví tanky, nezbylo jí na čítanky". A dospělí volali "Ať žije soudruh Novotný", ale já už věděl, že lžou a přetvařují se, že jestli Novotný žije, nebo právě umřel, je jim úplně jedno. Právě tak jsem měl dojem, že o finanční bilanci USA ve věci tisku učebnic nebude mít náš předříkáváč asi žádné znalosti. Že v tomhle světě té generace mých rodičů se jenom lže a všechno je podvod. To mi bylo tak 10 let. No a když už jsme se blížili spodku Václaváku, kde stála tribuna s našimi vládci a předáky milované KSČ, viděl jsem soudruha Novotného. Jestliže Zápotocký sotva hýbal prsty jedné ruky, Novotný mával oběma pažema a celým tělem. Jaká to kondice!
(Bohužel jsme byli v pravém proudu a soudruzi od LM nás hnali až k Hybernu, kde byl rozchod a spas se kdo můžeš. Dostat se doleva k Vltavě by znamenalo najít nějaké spojení, tam tramvaje jezdily.)

Jinak se to skutečně s tím Novotným zaběhlo a vše vypadalo "normálně". Novotný se tvářil přátelsky a lidově, v prvních letech taky chodil trochu mezi lid, dělal i nějaké debaty se spisovateli v Lánech po vzoru Masaryka. Jemu to ale skutečně vůbec nesedělo, dalo by se říci, že byl na něco takového jednoduše lidsky hloupý. Proto se taky brzy právě s těmi spisovateli silně znepřátelil. Často čtu od přesvědčených bolševiků o revoluční síle dělnické třídy*. Já nikdy nic takového nepozoroval. Dělnická třída nadávala na komunisty celý můj život v Čechách, ale nedělala nic, byla stižena totální paralýzou jak za Novotného, tak za Husáka. Revoluční hnutí vycházelo od umělců, studentů a inteligence. Mezi lidem a vládou se v 60. letech, aspoň na začátku, vytvořilo jakési příměří. Dnes jsem stále na internetu konfrontován s neuvěřitelnou nenávistí vůči politikům, které by chtěl někdo stále věšet a házet z oken. My Novotného tupili a uráželi, ale nevraždili. Tenhle pohled na politiky přišel až po srpnu 1968:
Kdy bude v Čechách dobře? Až vdova po Štrougalovi půjde oznámit Husákovo do vězení, že Bilaka ranila mrtvice na pohřbu Brežněva.

*(Právě tak jsem v NSR vícekrát zažil dělnické stávky, ale jednalo se výhradně o zvýšení platu, nějaké politické požadavky tam neexistovaly a nebylo pro ně ani důvodu. Vše organizované odbory, z dělníků samotných nevzešlo nic.
Jestliže jsem napsal, že od dělníků přišla únorová revoluce v Rusku, tedy upřesnění - byly to dělnice. Situace už byla tak zlá, že přerušily práci, táhly k jiné továrně a tam házely koule na okna a křičely na muže ať se připojí. Armáda odmítla zakročit a stávka skutečně přerostla v revoluci. Nová, dalo by se říci demokratická, vláda ovšem nemohla ukončit válku kapitulací a tak se nakonec pro lid moc nezměnilo. Aspoň do vítězství bolševiků pučem 7.11.1917, které pro lid přineslo pouze neuvěřitelné zhoršení jejich života a miliony mrtvých hlady, masakrováním Leninovou ČEKA a občanskou válkou.)

Snad ještě zmínka o faktoru Židů*, proti kterým bojoval jak Stalin, tak Hitler. V našem sídlišti žilo taky několik židovských rodin. Pochopitelně jsme jako děti o tom neměly tušení. Pokud se něčím odlišovali, tedy snad jenom nevšední pílí při brigádách a o všech můžu říci, že se jednalo o lidi vyloženě schopné a sympatické. Jejich jména si pamatuji, ale tady neuvádím. V průběhu pozdější doby náhle mizí. Jak jsem se až za mnoho let dozvěděl, komunisti jim dali možnost vystěhovat se do Izraele. Pro českou zemi to určitě byla škoda! Jedna ta rodina, otec organizoval nářadí při akci Z a sám pracoval jak šroub, měla dva syny v mém věku. Ríša a Péťa, oba príma kluci. No a když tihle lidé odcházeli, říkali sousedům, "pojďte s námi, tady bude zase jenom válka". Jenže ono je zřejmě skutečně všechno jinak, jak říkal jeden jejich dávný krajan. V Evropě válka nepřišla, zato u nich mnohokrát. Jeden z těch dvou kluků v té jedné padl. Já zabil na vojně idiotsky dva roky, dost si podvýživou a nevyspáním zničil zdraví, ale války jsem byl v mém životě ušetřen.

*(Jednou jsem bloudil se třemi dalšími přáteli vypůjčeným VW-Polo po Sinai, která tenkrát byla pod správou Izraele. Byl to samý vojenský prostor, takže nebylo příjemné, když se náhle objevila izraelská vojenská hlídka. Leč z jeepu se ozvalo česky:
"Do Prahy je cesta dlouhá, kdo ji nezná ten je trouba." Ten voják nás už před tím potkal a slyšel mluvit česky. Pak nám ještě každému nalil plnou sklenici džůsu.
"Cože", žasnul jsem, vy máte tady uprostřed pouště takovej škopek pomerančové šťávy?"
"To jsou mandarinky, pomeranče my vyvážíme.")

Moje generace neznala už nic jiného než socialismus, ale přesto se s ním smířili spíše ti staří, kteří skutečně propadli jakési paralýze. My mladí jsme koukali přes hranice na západ a na rozdíl od těch starých hltali všechny informace. Tady začala tikat časová bomba, která jednou vybouchnout musela. Novotného jsme nemilovali, ale taky verbálně nevěšeli. U naší generace se pro něj ujalo vlídné přízvisko "blbej Tonda". Tak jsme ho po léta nazývali, aniž bychom si přáli jeho smrt. Jednou nějaká skupina ještě plánovala bombový atentát na Novotného v divadle, ale ta byla okamžitě vyzrazena a pozatýkána. Národ se o tom pochopitelně nic nedozvěděl. V tu dobu už přeci měli být všichni o výhodách socialismu přesvědčeni. Jestliže se ale lid s tím režimem nějak smířil, pak to neznamenalo, že svobodu navždy zapomněl. Určité napětí zůstalo a to se komunistům nikdy nepodařilo odstranit, nebo aspoň zmírnit. Bylo nám sotva 12 a vyprávěli jsme si vtipy:
Novotný jde po Václaváku a tu k němu kdosi přiskočí a vrazí mu facku. Ten vidí policajta a mává na něj. Policajt přiběhne, ale kupodivu nezakročí, naopak mu vrazí druhou facku. To už se na ně sesype ochranka a sebere je. Oba jsou před soudem a žalobce hřímá na policajta:
"Podívejte, tomuhle člověku se nedivím, ale jak jste to mohl udělat vy?"
"No", hájí se policajt, "já myslel, že už to začlo".

Komunisti vycházeli v počátcích z toho, že cenzura, ostnaté dráty na hranicích, atd... jsou pouze na několik prvních let, než lidi svým socialismem přesvědčí. Nyní už je ale jasné, že jejich vláda znamená ostnaté dráty navždy. Ne proti západním imperialistům, ale proti vlastnímu obyvatelstvu, což je mělo vést k zamyšlení. Neudělali to! Komunista, tehdejší, nebo dnešní, to je člověk, který má vždycky pravdu a vždycky bude ve všem v právu.
Tohle jsme v přípravách na slib museli malovat na čtvrtku A4.

Dostali jsme se do věku, kdy byl čas přestoupit z organizace pionýr do ČSM, (Československý Svaz Mládeže) a bílé košile vyměnit za modré. To se ještě událo, ale už naprosto chladně a odměřeně. Vstup do pionýra byla dlouhá buzerace a nacvičování rituálů, k obřadu jsme jeli na Pražský hrad. (Zase jakási obdoba církevní konfirmace. Tu jsem pak viděl v Německu, děti se učily ony pohádkové části bible, dostaly oblek, svíčku až do nebe, ...) Přestoupení do ČSM byla výměna košile a průkazů, (myslím červený za černý) jinak jsme měli údajně dále být zálohou komunistické strany. Mezi tou a námi se ale začala tvořit stále větší trhlina. Coby svazáci už jsme si povídali vtipy drsnější:
Voják hradní stráže se potřebuje vysrat, tak zaběhne do křoví. Použije kus novin a pak se zase postaví nazpět. Jenže je vichr, ten vezme ten použitý papír a zanese otevřeným oknem do pracovny Novotného. Tam ke všemu spadne na jeho stůl. Voják to okamžitě hlásí, velitel alarmuje sekretáře. Jeden z nich utíká do té pracovny. Za chvíli přijde smutně nazpět a na tázavé pohledy odpoví.
"Bohužel, přišel jsem pozdě. Už to podepsal."

Novotný byl třetí a poslední dělnický prezident a taky poslední, kdo na nějaký komunismus a dělnickou třídu ještě věřil. Ve vlastních představách skutečně pracoval pro blaho pracujících. Nakonec mu ale to vlastní blaho bylo přeci jen milejší. Na svoji moc si zvyknul, a pokud původně přiznával, že na to nemá schopnosti, nyní už byl přesvědčen o své jedinečnosti a nenahraditelnosti.* Ostřížím zrakem sledoval konkurenty a nemilosrdně potíral opozici. Na druhé straně rozdával obálky svým věrným. Komusi prý důvěrně řekl: "Musíš dávat pozor, aby ti nevznikla opozice zleva. S tou zprava už si poradíš." (= jediný správný směr jsem já. Už Lenin zakázal tvoření frakcí ve straně.)

*(Člověk u moci ztrácí soudnost a moc ho demoralizuje. K tomu se obklopí místo odborníky patolízaly a začne se považovat za nějakého nenahraditelného proroka božího. Proto bych znovu podrhnul železné pravidlo "2x a dost!"
Strašným dnešním příkladem je kancléřka Merkel, komunistická žákyně Honeckra, která ani netuší, jaké škody na své zemi napáchala a jak ji německý národ nenávidí. Ona se stýká pouze s věrnými, (jako je např. naprosto neschopný ministr vnitra deMaiziere) a tak celý den slyší jen to, co slyšet chce. Merkel míní, a nakonec už teď i musí, znovu, po čtvrté kandidovat. Lid ovšem nevolí kancléře, ale stranu, která si ho pak dosadí. Její strana CDU není špatná, ale ti proti Merkel vystoupili, možná byli i vyhozeni, a zbytek jsou zase jen její služebníci. Merkel se tedy do určité míry bude vlastně volit sama. To celé se jmenuje "parlamentní demokracie".)

Za Novotného přichází určité uvolnění (které ovšem nevychází z jeho osoby) a tím i přiznání značných problémů, na prvním místě hospodářských. Dochází k rehabilitaci obětí 50. let, uvolnění cenzury a v kriminálech se mají trochu zlepšovat podmínky. Mnoho politicky uvězněných je propuštěno, zůstává ovšem pod kontrolou StB. ("Jestli budeš něco kecat, můžeš se tam kdykoli vrátit!") Jak už jsem ale uvedl, ono to dost dobře nejde, dát národu jen půl svobody. To se nějakým směrem nezbytně musí zase zvrhnout. K tomu se dostaneme u pádu Novotného.

Teď ještě k onomu socialistickému člověku:
Neustále ještě dnes čtu, nebo slyším, že "ten komunismus je krásná myšlenka, ale voni ty lidi..." Já vůbec žádnou krásu v té snůšce nesmyslů nevidím, ale i kdyby, jestliže dělám politický systém, pak patrně pro lidi a sice lidi takové, jací skutečně jsou. Tohle už kritizoval K.H.Borovský: "komunisti by chtěli z člověka dělat něco lepšího, nebo něco horšího, jenom ne to, co člověk je."
Že lidi nejsou na komunismus zralí, komunisti věděli a dali si tedy za cíl "člověka převychovat"! Ke zděšení civilizovaného světa začali s tím nejhorším u sirotků v ústavu. Jen těžko si lze v plné šíři uvědomit, jak to v praxi vypadalo.
Více lidí si jistě vzpomene na film "Kdo chce zabít Jessii". Myslím, že to byl tady předfilm. Neuvěřitelné, že ho StB nezakázala, ale skutečně se lid dozvěděl, jaké nacistické praktiky byly zavedeny. Děti byly psychicky ničeny už od narození. Cíl byl vychovat člověka bez lidských citů, který nebude mít vztah k majetku a nebude mít vztah k druhému člověku. Všechno tedy dostávaly dohromady, kdo si co urve to má. Dítě dostalo vychovatelku do věku jednoho roku. Pochopitelně v ní vidělo svoji matku. Pak ho od ní odtrhli, odvezli jinam, kde mělo další matku do věku tří let. Není snad potřeba vysvětlovat, že z těch dětí udělali šílence. Tenhle experiment sice netrval dlouho, ale nikde jsem neslyšel, kdy a kde byl pověšen zakladatel tohoto zařízení. Bezpochyby se dožil pěkného důchodu. Že se jednalo o těžkého zločince? Inu "on to myslel jenom dobře".

Myslelo se to dobře i nadále. Někdy koncem 50. let si komunisti uvědomili, že jim v lágrech kopou krumpáčem vědci a doktoři. Dostali tedy možnost věnovat se výzkumu, ovšem na různých podivných projektech. Např. vyvinout drogu, která by takového nového socialistického člověka udělala. Sen každého diktátora, mít národ individuí, které si nepřejí svobodu. Droga se naštěstí nepovedla, byl tam ale i jakýsi chemik a ten měl vynaleznout nové palivo do rakety. Sověti si ho okamžitě vyzvedli a od té doby o něm nikdo neslyšel. Je tedy možné, že palivo do rakety, která vynesla Gagarina, vynalezl Čech ve vězení.

pokračování...

Prezident Václav Havel - 21/?

6. února 2017 v 9:25 | gregor moldavit
Antonín Novotný - 3
Doba zmírnění a vystřízlivění.
Domnívám se, že tento obrázek každý hned poznal.
Jsme v roce 1955 a na začátku velmi úspěšného filmu "cesta do pravěku". Karel Zeman asi nemohl jinak, než dát vypravěči pionýrský šátek. Správně uvázaný, tvar jako 1.

Takhle měl vypadat mladý pionýr, tedy ona nová generace orwellovských bezrohých krav. Komunistický budovatel bez vlastního názoru, oddaný straně a následující její ideologii jak ovce berana. Jenže ono to tak nefunguje a patrně to s lidmi nikdy fungovat nebude.

Napsal jsem, že komunisti svou ideologii odvařili od katolické církve a tohle je zase podobné. Je to asi jako když novopečený, zapálený farář přijde na malé město a domnívá se, že tam udělá zázrak. Všechny přesvědčí, malé děti podchytí, ... a nakonec mu všichni přijdou do kostela a budou skutečně věřit tomu, čemu věří on. Bude mít vzornou obec. Možná nejprve pár dětí na nějaké akce i naláká, ale ty povyrostou a pokud nemají víru v genech, jako on, tak se mu na ty jeho rituály jednoho dne zase vykašlou. No a všechno je za čas tak, jako v tom městečku bylo před tím = do kostela přijde pár babiček!

Po převratu 1948 skutečně existuje vrstva fanatiků a ta věří, že nadešla nějaká nová doba, mezník v dějinách lidstva, že lidi budou převychováni, že přestanou krást, cíl života budou hledat v práci, pak se zruší peníze a policie ... Jenže ono to nadšení rychle vyprchalo, těch věřících bylo stále méně, až na to už věřili jenom blbci. Tohle jsem chtěl napsat pro ty, kteří věří na lokomotivy dějin a mezníky v dějinách lidstva. Ono něco takového nebylo a nejspíše ani nebude. Když se zblázní jeden člověk, nemusejí se zbláznit ti ostatní kolem. Že máme šátek nosit každý den a všude, (a podle toho se chovat), nám pár cvoků ještě řve do uší, ale je to zase asi jako když církev vydává brožuru "katolická dívka" a očekává, že ta se bude skutečně 3x denně modlit a 2x týdně přijde na mši. (Pochopitelně nezbytná zmínka, že do kasičky nutno hodit co nejvíce, vždyť za to bude v nebi tisíckrát odškodněna.*)

*(Platit nutno tady na zemi, nazpět to dostanu od nějaké pohádkové bytosti po smrti. Geniálně vymyšleno a právě tady udělali komunisti smrtelnou chybu. Oni tu odměnu slíbili už tady na zemi. Proto jsou dávno pryč a církev je tu pořád. Nutno říci, že kdyby komunisti byli dokázali dát víc, než kapitalisté, mohli tu být dodnes. Všechny zbylé blbiny by jim lid už byl odpustil. Jenže oni zkrachovali jak ideologicky, tak hospodářsky.)

Píše se rok 1960, všechno začíná být zcela jinak než v letech 50. Nikdo už se nesnaží lidi převychovávat, nikdo už neprorokuje* jak jednou bude všechno zadarmo. V tu dobu neznám nikoho ve třídě, nebo v ulici, kdo by nebyl v pionýru, ale vyjít s tím šátkem na ulici, byl by se okamžitě stal terčem posměchu. Právě tak se nikdo z nás nechová coby "pionýr", příkladný pomatenec podle komunistických předpisů. Jsme normální lidé a budovatel socialismu z nás nikdy nevyroste.

*(Novotný tento rok pouze zaprorokuje, že do roku 1965 bude v Praze odstraněna bytová krize. Snad už za rok to bere nazpět a další datum neuvádí. Pokud vím, není vyřešena dodnes.)

60. léta je období těžkého vystřízlivění. Často se dočteme, že za Novotného byly rozpuštěny koncentráky, teror se zmírnil, přestaly smrtelné procesy, že se ten socialismus začal přeci jen vyvíjet k lepšímu. To je pravda, ale ne docela. Bylo to za Novotného, on ale sám nebyl reformátorem. Spíše v Sovětském svazu polevuje stalinismus a to má odpovídající následky i v ČSR*. Je tu ale i jiný faktor, tedy klasický vývoj totality. Věřící fanatici (často mentálně slabší) jsou z funkcí vytlačováni profesionálními (často dokonce schopnými) kariéristy. Ti nemají v úmyslu zbytečně škodit, už vůbec ne vraždit, chtějí toliko moc a bohatství, tedy svoji kariéru. Za vládnoucí -ismus se sice schovají, ale být to nějaký jiný, nic by to na jejich jednání neměnilo, toliko by používali jiné fráze. Socialismus asi svrhnout nepůjde, tak poplujeme s proudem.

*(1960 prohlašuje Novotný socialismus za prakticky vybudovaný a přidává ono druhé "S". Snad jako výsměch lidu, který toho socialismu má dávno právě pokrk.)

Můj komunisticky věřící otec (měl civilní zaměstnání, nebyl v LM, pouze věřil) mi jednou v 70. letech (kdy už ze strany vystoupil) vykládal, že "my jsme všechno mysleli dobře, my chtěli jenom aby... ale do té strany vstoupilo mnoho špatných soudruhů, kteří to nemysleli poctivě. My jsme čekali, že zase vystoupí, ale oni převzali moc a nás poctivé zatlačili..."
Mohl jsem mu jenom říci: "Vy jste uvědoměle vraždili, oni neuvědoměle kradli. To už je mi ten špatný komunista milejší, než ten blbej-poctivej."

Jedno těm věřícím komunistům zůstává snad taky až do konce - jejich šílená a nedopečená propaganda. Své věci jenom škodí tím, že z mojí generace dělají totální blbce. Lhát se musí umět, ale oni neumějí ani to. Jestliže existuje něco jako TUZEX, je už těžké vykládat lidu, že ten západ na nás hledí se závistí, tam by lidé chtěli taky socialismus. Do Prahy jezdí už řady autobusů se západními turisty a ti se na nás dívají jako na zvířata v ZOO. Oni jedou za týden zase nazpět, pro nás je ta hranice uzavřená. Proč jsou tedy ještě hlídané hranice? Inu proti diverzantům. Ti si ale přeci můžou sednout do takového autobusu. Proč utíkají naši lidé na západ, ale zatím ani jeden obráceně? Protože tam nemají peníze na vlak, aby k nám přijeli. A ti v těch autech a autobusech? To jsou kapitalisté, dělník na to nemá. Je tomu tak, že oni mají svobodu cestování? Jo, nebo taky svobodu chcípnot v na dlažbě. A vůbec, když se tak blbě ptáš a tady se ti nelíbí, běž si k těm tvejm Američanům!
Moje generace se nestala budovatelem socialismu, ale taky neviděla v komunistech nepřítele. Oni si ho z nás ale sami rychle udělali.

Generační konflikt asi existoval vždycky, ale tady došlo ke střetu dvou zcela rozdílně myslících a vnímajících generací. Ne všichni ti staří jsou komunisté, ale přeci jenom zažili protektorát, zažili těžkou krizi 30. let. Nyní mají všichni práci, postavila se nová sídliště, zlepšilo to a ono. Tím rychle přijde jejich představa, "ti mladí všechno mají a ničeho si neváží". Ale my se ptáme: "Proč je všude cenzura, proč jste nám zavřeli hranice, proč nemůžeme cestovat jako ti na západě? Co je to za hospodářství, když koruna je nesměnitelná?" A každým dotazem jsme pro komunisty nepřátelé vlasti. Té jejich vlasti. Koncem 60. let se moje podvedená a obelhaná generace staví na odpor. Tak dobrou výchovu jsme dostali a takovýto plevel z nás vzešel. I Novotný chápe, že bude potřeba přitvrdit, že bez toho Stalina to asi nepůjde, ale už to nestihne, je sám svržen z trůnu. O tom v příštím dílu.

Dnešní mladí neokomunisti žijí v představě, že tehdá byl život růžová zahrada. Babička přeci říkala, že tenkrát se žilo normálně. To jistě, ale kdyby ta babička žila v době kamenné, vyprávěla by to samé. "Normálně jsme lovili mamuty, normálně nás přes zimu půlka vychcípala." Ono se za komunistů žilo normálně, jen ty růžové zítřky nikdy nepřišly a tahle cesta nakonec ani dále nevedla. Hospodářství pracovalo s prodělkem a jednou se to zabalit muselo.

Ještě trochu vlastní vzpomínky. Jednou jsme byli se svazarmem v Podkrkonoší na soustředění. Kus dál byla textilka, která zaměstnávala velkou část místního obyvatelstva, hlavně asi mladé ženy. No a ty holky k nám byly hrozně vlídné a vstřícné. Jednou jsme za vlahého večera táhli do hospody a šli kolem oné textilky. (Někdo možná tuší, jak se ona vesnice jmenovala.) Okna byla si 2 metry vysoko a ozýval se dost velký kravál. Přemohla mě zvědavost. Jsem spíše menší a vyhublý a na svoji velikost jsem měl velkou sílu v prstech a byl tím stvořen pro lezení po stěně. (To ale nebyl můj hlavní sport té doby.) Jelikož malta v cihlách byla už částečně vypadaná, vylezl jsem po té stěně a nahlédl oknem dovnitř. Naskytl se mi pohled do manufaktury 19. století, jakou vlastnil třeba vykořisťovatel Friedrich Engels. (Ten co jsme jeho obraz vždy viděli vedle kolegů Marx, Lenin, Stalin, boha čtyřjediného, ten co prohlásil Slovany za neschopné tvořit státy a předpověděl jim zánik.) Polonahé holky v prádle tam ve vedru, zkaženém vzduchu a kraválu pracovaly na stavech. Vyděšeně jsem se na to díval a ten pohled nezapomněl dodnes. Ten kraj tam pod tou Sněžkou je skutečně hezký a docela bych tam chtěl někde žít, ale že ty holky by zcela opačně raději ulovily jednoho svazarmovce a nechaly se od něj z téhle fabriky odvést do Prahy, to bylo zcela jasné. Kdyby v tu dobu byla existovala takováhle sviňská zaostalá fabrika někde v NSR nebo Rakousku, byly by ji odbory okamžitě nechaly zavřít a majitele postavily před soud. V socialismu nebylo odvolání a zastání!!! Tady jsme asi v roce 1967. Ty holky byly nomální otrokyně!

Jelikož tenhle blog je vyprávění jednoho člověka a ne lexikon prezidentů, dovolím si ještě jednu svoji vzpomínku zcela nepolitickou. Před tou hospodou byla taková lavička, myslím stanice autobusu. No a tam jsem si šel z té zahulené hospody sednou s pivem v ruce a jednou z těch dělnic, se kterou jsem se tam bavil. A za nějakou dobu z té hospody vyleze takovej kulatej typ, s ním asi tři holky a ten kluk zpívá a zpívá. Nazývaly ho nickem, takže jeho jméno tam nepadlo. Když někdo umí rychle utíkat, tak utíká i když nikam nespěchá, když někdo umí lézt po stěně, tak po ní leze a když někdo umí zpívat, tak zpívá. A já se s ním a těma holkama zapovídal a on jestli bych někdy nepřijel k nim někam na osadu a tak jsme pili pívo a dlouhou dobu si vykládali a dobře si všichni rozuměli. A ten kluk občas začal něco zpívat.
Přešlo pár let a já se služebně ocitnul mezi montovanými baráčky firmy "Montážní podnik spojů" v Ďáblicích. (Rok asi 1970) Najednou koukám, že proti mě jde takový už hodně zavalitý kluk, co mi toho z té hospody pod Krkonošemi strašně připomíná. Pracoval tam na dopravce, (nikoli coby prodavač), než s tím pak někdy praštil a věnoval se plně jenom zpěvu. Byl bych se ho rád zeptal, jestli je to on a jestli si na mě vzpomíná? Jenže on už v té době byl slavný, tak jsem si ho netroufnul oslovit. Jeho jméno bylo Michal Tučný.

pokračování o Novotném ...

O takovém generačním konfliktu už jsem kdysi napsal vyprávění ze starého Sumeru: O nepovedeném kuřeti