Leden 2017

Prezident Václav Havel - 20/?

30. ledna 2017 v 21:25 | gregor moldavit

Antonín Novotný - 2
Co je to revoluce?

Ta žena, jménem "Svoboda", má krásné pevné (a v tu dobu jistě přírodní) trojky a není tedy divu, že ji následují celé davy. Já bych za ní běžel taky. Ale vede ona ten lid přes ty mrtvoly skutečně ke svobodě?

Co je to revoluce? Nějaký příklad?
Francouzská revoluce 1789. Genocida francouzského národa. Pro marxistické historiky převrat v dějinách, lid ukázal, že si dokáže vládnout sám. Podle mě klasická ukázka toho, jak lid byl horším vládcem než feudálové.

Únorová revoluce v Rusku 1917. (V našich učebnicích moc nezmiňovaná, chybí tam Ježíš Kristus komunistického náboženství, tedy Lenin. Ten si v tu dobu chodí v Curichu k panu Davidoffovi na dluh pro doutníky. Nezaplatil je dodnes.) Byla to stávka proti skutečně krutým podmínkám v době 1. války. V revoluci přerostla když armáda odmítla zakročit. Není zcela pravda, že tato revoluce svrhla cara. Toho sesadila spíše aristokracie a generálové. Ale ne funkci cara, pouze Mikuláše II. Caren se stal automaticky jeho bratr, který (možná bohužel) tento úřad odmítl. (Lenin, vystudovaný jurista, ho později nechal bez důvodu a bez soudu zastřelit.) Válka ovšem v Rusku pokračuje pod vedením demokratické vlády, lid je dále nespokojený.

VŘSR 1917. Nemá s pojmem "revoluce" nic společného, je to vojenský puč jedné strany. Bolševici se pouze prohlašují vůdcem lidu, ten však za nimi nejde a bolševiky ve své většině odmítá. Pak přijde režim jak řemen, zlatý car předtím. ČEKA povraždí půl milionu obyvatel (dostanou název konrarevolucionáři), v občanské válce padne 9 milionů Rusů a 5 milionů poumírá hlady. Lenin byl do té doby nejhorším carem, jakého kdy Rusko mělo.

Co je to revoluce? Revoluce je když... A co je to kontrarevoluce? To je přesný opak.
cituji:
Revoluce (z lat. revolvere - převracet) je lidové povstání, jehož součástí je mimoprávní akce mas, kterou se usiluje o změnu politického systému, nikoli jen vládnoucí elity. Podle jiné definice je to "rychlá změna státní moci" provázená zhroucením státu.

Kontrarevoluce? Inu to je (aspoň tak mezi námi) přesně to samé, jenom na místě vykořisťovatelů a utlačovatelů sedí komunisti.

"Mimoprávní"! Ale je tomu tak, že dělníci mají právo vzít pušky a jít do boje? Tedy aspoň morální? Má potom ale taky stávající vláda právo vzít pušky a vzpouru potlačit? Na jednom se snad shodneme. Dějiny dají za pravdu tomu, kdo zvítězil, protože od něj placení ty dějepisné knížky potom píšou.
Tady bych ještě uvedl aspoň malý kousek, co napsal disident Lev Kopelev: "Když se bolševici dostali k moci, neznali žádné zákony. Ani juristické, ani morální".
I s příchodem komunistů ve východní Evropě po 2. válce dostal pojem "právo" jakýsi ironický nádech.

Marx napsal, že revoluce jsou lokomotivy dějin. No, jak ten pán myslí, ale co z toho vyplývá? Potřebují dějiny lokomotivy? Co jsou kontrarevoluce asi nenapsal, nejspíše je nepovažoval za možné. Představa jak tehdejších, právě tak ale i dnešních revolucionářů všech směrů a kalibrů, že stačí svrhnout vládu a lid bude po všechny časy šťastný. Na co pak ještě další (proti)revoluce?

Jenže ono to funguje jinak! V roce 1952 se vzbouří dělníci v NDR, jsou od komunistů zmasakrováni. 1953 jsou bouře v Plzni a jiných městech kvůli měnové reformě. Vláda nespokojenost potlačí, dělníky pozavírá. 1956 vypuknou nepokoje v Polsku a skutečná kontrarevoluce v Maďarsku. Tam už to vláda pod kontrolu nedostane. Komunisti v ČSR blednou. Co když tato už skutečná občanská válka přeskočí i k nám? Každý si možná vzpomene na nějakou svoji oběť, která by se mu ráda maďarským způsobem poděkovala. Chruščov není nadšen, ale pokud se mu impérium nemá rozpadnout, musí poslat rudou armádu. I ta má velké ztráty, Maďaři bojují, je to skutečná válka.

Vzpomínám si na tu paniku v Čechách a hrůzu komunistů. Za rok na to jsem čekal, že budeme slavit vítězství v Maďarsku, něco jako VŘSR. Na to přeci mají komunisti dobrou paměť. V žádných novinách není ani jediná věta. Nic takového se nikdy neudálo.

Jiskra do ČSR nepřeskočila. V tu dobu je jasné, že stalinismus* je překonán, potenciál zásob na připravovanou válku lze dát lidem a věnovat se lehkému průmyslu. Přichází zlevnění některých cen. Komunisti ho nafouknou, ale tuhle námahu si můžou ušetřit. Je to skutečnost, lidé ji vidí sami a začínají věřit, že se něco zlepší. Že ČSR proti západu za pouhých 8 let silně zaostala, to běžný člověk neví.

*(Na sjezdu strany Chruščov prohlašuje: "Stalin byl nejhorší zločinec, jakého Rusko kdy mělo." To se já mám dozvědět po letech na západě. Socialistický budovatel to vědět nemusí.)

Když v roce 1957 nastupuje Novotný, je situace už celkem jasná. Lid už nevěří na to, že "tenhle režim se neudrží", nebo že "do Vánoc jsou tady Američani" a komunisti už zase vědí, že lid nepřesvědčili a ostnaté dráty na hranicích, StB, LM a represálie nejsou jen na prvních několik let, že tady budou asi navždy. Jenom moji generaci (narozenou kolem 1948) snad považují za dostatečně zmanipulovanou, ale i v tom se mají šeredně zmýlit. "Nový socialistický člověk" se právě tak nepovedl, jako jejich "růžové zítřky". Mezi lidem a vládou stále panuje určité napětí, které komunisti nikdy nedokážou odstranit. Většinu lidu za sebou nemají a nikdy mít nebudou. Ozbrojená menšina však stačí na udržení moci. Lid se ale situaci přizpůsobuje a vláda se snaží aspoň to napětí nezvyšovat. (Udržet lidi v nevolnictví, ale zbytečně je nesrat.) Nikdo přímo nehladoví, velká část obyvatelstva, hlavně důchodci, však žije velmi skromě. Vzpomínám na ty v pasážích, co chodili dojídat zbytky v bistrech. A z vládnoucí nomenklatury se stává nová, dekadentní, šlechta.

Když jsem byl nepřítel pracujícího lidu (už v době Husáka) a jezdil s vejtřaskou po Krušných horách, piju takhle večer pivo s kolegou a ten vypráví:
"Jezdil jsem taky s dodávkou a rozvážel různé speciality. No a jednou tam byl taky hrad Orlík. Tak zastavím u brány, závoru zvedne ňákej uniformovanej Estébák, kývne, já to vyložím a on chtěl něco vědět, jaké že je tohle nové auto a tak jsme se zakecali. Jak se tak bavíme, otevře lednici, ani hotel by se za ni nemusel stydět a to byla jen lednička na bráně. Vytáhne plzeňské, naleje mi a chce se bavit dál. Já mu povídám, soudruhu, vždyť víte, že jsem tady s vozem a hned zas jedu, nemůžu pít pivo. A on se jenom uchechtne. Kdyby tě nějakej polda stavěl, řekni, žes byl tady u nás. Nikdo už tě nebude zdržovat..."
Jaký asi byl život "dělnického" prezidenta v takovém paláci, kde je navíc všechno zadarmo? Ke je obklopen ochrankou a služebnictvem, kde už byl komunismus dovršen a vše jde na účet státní kasy. Kde navíc neplatí běžné zákony. Třískání aut v opilém stavu měl být průvodním jevem těchto vládců a Estébáků, k tomu beztrestnost jejich kriminálních synáčků.

Lidi si zvyknou, všechno se nějak zaběhne a "beztřídní společnost" se rozkastuje na třídy, které si jsou více vzdálené, než na západě dělník s kapitalistou. Jsou to i třídy, které západ nezná, třeba ona užší společnost, řezník, automechanik, instalatér, majitel západních valut, ... kteří si vzájemně vyměňují zboží a služby. Kdo mezi ně nepatří, pro toho je pouze to, co zbude a toho moc není. Nikdo vyloženě nehladoví, ale široká masa žije spíše chudě. Je zcela neuvěřitelné, když od dnešních mladých komunistů čtu, že tenkrát lidi sice moc neměli, ale byli si rovni, měli k sobě blízko a nezáviděli si. Já to mám tedy v paměti přesně opačně.

Nějak se žije, ale je tu ještě cosi, o čem se dodnes nějak nemluví. Já do toho vosího hnízda píchnu. Národ je deprimován, demoralizován a k tomu decimován emigrací. Dle komunistů utíkají blbečkové, co se nechali obelhat západní propagandou a pak toho litují. Oni jsou to ale ve skutečnosti spíše umělci, doktoři, vědci a nebo i schopní řemeslníci, kteří nepotřebují dělat kariéru přes stranickou knížku, kteří nepotřebují socialistické jistoty, na které oni jen doplácí. Oni se chtějí spíše prodat ve volné konkurenci na západě. Doma ale tihle lidé chybí. Možná nejsou vylupovány banky, ale drobná zlodějna je na každém kroku. Vždyť všechno patří všem, tak proč si z toho nevzít? Co není pod proudem, nebo přibité, se ukradne a lidem to už ani nepřijde. Majitel chatky někde za městem se netají tím, že na ní všechno nakraď. Naopak se tím chlubí, "tohle sem ukrad támhle a tohle támhle, ha ha ha."

Lidé si zvolna všímají, že je ničena příroda, silnice a domy se začínají rozpadat, když vidí západní výrobky, uvědomují si ten rozdíl. Je tu ještě ale cosi, co málokdo bere na vědomí. Vyplatí se spíše známosti a stranická knížka, raději nevidět a nevědět a hlavně nemluvit, výkon v práci při nejlepším až na druhém místě, když už, tak platí účast v průvodu na 1. Máje. Ve srovnání se západem panuje i neuvěřitelný vandalismus. Chybí kontakt se světem, cestování, které vzdělává, je prakticky nemožné, mladí mají řídké znalosti cizích řečí, šíří se pasivita a zvolna roste vrstva těch, co ty socialistické jistoty potřebují, protože jinak by se neuživili, bez ROH by si neuměli zařídit dovolenou. Český národ začíná degenerovat.

Pokračování ...

Prezident Václav Havel - 19/?

26. ledna 2017 v 20:29 | gregor moldavit
Tento člověk se na nás ve škole díval 11 let.
Antonín Novotný (ke všemu ochotný)

Ve třídě bylo přerušeno vyučování, zachrastil amplion z ředitelny. Přímý přenos volby prezidenta z Pražského hradu. My žáci, nebylo nám ani 10 let, jsme si vzali kusy papíru a každý napsal nějaké jméno. Široký, Dolanský... co jsme tak znali, aniž bychom o nich co věděli. Někdo tam měl i Novotný, tohle jméno já neznal. No a pak přišlo hlásání:
"Navržen byl soudruh Novotný. Anóóó, a soudruzi poslanci zvedají ruce, všichnííí! Soudruh Novotný byl právě zvolééééén. Jednohlasně...."
Pro mě poněkud nejasné. Myslel jsem, že bude navrženo více jmen. A jak to, že jednohlasně hned ten první? To tedy znamená, že být jako první navržen náhodou nějaký jiný, byl by tedy bezpochyby taky jednohlasně zvolen. Kdo jsou ti poslanci, co tam zvedají ruce? Jsou to vůbec nějaké volby, nebo jenom podvod? Že dospělí o morálce kážou, ale sami ji moc nemají, mi bylo v tom věku už známo.
(Skutečnost taky taková byla. Všichni čekali, že to bude spíše Široký, ale Chruščov řekl Novotný. Nikdo tím nebyl nadšen, bylo veřejné tajemství, že je to člověk pilný, ale schopností toliko mírných a navíc člověk charakterově pochybný. Navíc konzervativní v době, kdy je potřeba myslet na reformy. Z nějakého důvodu souhlasil ministr vnitra Rudolf Barák, patrně proto, že měl na to místo zálusk sám a Novotného považoval za snadnou kořist. O tom později.)

Mělo ale trvat ještě mnoho let, než jsem to celé pochopil, tedy, že Novotný byl určen v Kremlu a nikdo z poslanců by si byl nedovolil tu ruku nezvednout. Být poslancem totiž není vůbec špatné, to je plat, to jsou privilegia, toho se nikdo nevzdá. Charakter sem, nebo tam, v kapitalismu, či v komunismu. Moje generace dorostla a pochopila, že podvod jsou nejenom volby, ale celý ten socialismus.
(O mnoho let později jsem viděl v nějakém pořadu německé televize cosi z Prahy a bylo řečeno, že Kreml se rozhodl vzít Husákovi funkci prvního tajemníka a dosadit si tam Jakeše. Asi za rok potom v Praze KSČ "rozhodla" předat tuto funkci na jinou osobu. Navržen byl soudruh Jakeš a obratem jednohlasně zvolen. To už mě ovšem nepřekvapilo. Koho poslanci v Praze navrhnou a jednohlasně zvolí, věděl v Německu běžný čtenář Spieglu rok před tím.)
Novotný a Chruščov

Novotný, do té doby 1. tajemník KSČ měl tedy nyní obě vedoucí funkce a stal se diktátorem. Ovšem jen z milosti Kremlu. Ten ho dosadil a mohl kdykoli sesadit. Leč Novotný byl poslušný místodržící. Vznikla na něj nekonečná řada vtipů. Začněme tedy tímhle:
Fidel Castro je u Chruščova, ten štědře nabízí pomoc. Co by si tak ještě přál? Tak co třeba ještě sto traktorů? No dobrá a kde že si to má vyzvednout?
"Až poletíš domů, zastav se v Praze. Mám tam skladníka, nějaký Novotný, ten ti je vydá."

Novotný nemá akademický titul, ale zato honosné funkce. Moje generace si jistě pamatuje na ono každodenní:
"První tajemník ústředního výboru KSČ a prezident republiky soudruh Antonín Novotný, řekl, přijal, odletěl, přiletěl, navštívil..."

Byl by ovšem omyl domnívat se, že tím sloučením stát ušetřil jeden plat. Novotný sám prý měl být překvapen měsíčním příjmem za obě funkce dokonce to prohlásil za nesmysl. Údajně to bylo 25 000 Kčs za každou funkci. V tu dobu, 1957, bylo 1 200 Kčs už slušný měsíční plat, 2 000 to už musel být starý mistr, holky bez maturity začínaly na 900, moje babička měla důchod 195 korun měsíčně. K tomu on peníze vůbec nepotřeboval. Už jako tajemník si dělal s rodinou dovolené v SSSR prakticky zadarmo. Jak píše Mlynář:
"... to ovšem neznamená, že takový člen vády si z toho platu něco sám musí platit. Má auto s řidičem, obojí k dispozici i k soukromému použití, má služební byt, ... Měl jsem taky svůj bungalov na dovolenou, za cenu, za kterou si dělník mohl postavit stan v campingu a chodit tam na latrínu..."

Kdo a jaký byl tento třetí dělnický prezident?
Novotný udělal kariéru při procesech a na jeho rukách byla špína a krev. Nebyl to typ zuřivého vraha, jako jeho kolega Václav Kopecký, ale svou roli kata sehrál a dostal se tím nahoru. Coby člověk nebyl jistě zlý, ale na druhé straně mu chyběly základní lidské vlastnosti. Jak už jsem uvedl, když pověsili Slánského, který si za 3 roky vlády nahrabal obrovský majetek, byl tento rozdán za symbolické ceny ostatní členům ÚV. Božena Novotná si vzala porcelán a prostěradla. Novotný pak spal na prostěradlech přítele, kterého nechal zavraždit a zřejmě mu to nic nedělalo. Tak vypadal charakter třetího dělnického prezidenta. Jinak to byl absolutní pragmatik, nikdy se ani nepokoušel předstírat nějaké vlastní myšlenky. Měl ale nejspíše talent vykonávat nějak řemeslnicky tento úřad a dokázal se přes mnoho pokusů o svrhnutí udržet 11 let. To řemeslo se s ním zřejmě táhlo, další vtip:
Novotný měl rozbitý záchod a zavolal instalatéra. (Na toho se v jeho době čekalo klidně měsíc.) Ten přijde, (jemu hned) montuje 2 hodiny a ukáže hotové dílo. Novotný zabrblá:
Hm dobrá, ale 2 hodiny? To já bych měl za necelou jednu."
"Jo", povídá ten člověk, "ale vy jste taky vyučený instalatér. Já jsem promovaný právník."

Novotný neholdoval alkoholu a nedělal si křečkovské zásoby milionů někde na západě, jako lecjaký jeho kolega. Božena Novotná se necpala do funkce první dámy a vylézala na veřejnost jen když nezbytně musela. Rozhodně se neztrapňovala způsobem soudružky Gottwaldové. Svého muže považovala za jednoduchého aparátčika a funkci prezidenta mu rozmlouvala. V tom asi měla skutečně lepší úsudek, než Chruščov. Jejich syn dorostl a proslul coby darebák, neřád a prvotřídní zloděj a rozkradač státního majetku. Do pádu Novotného nebyla možnost mu v tom zabránit.

Novotný nechal na nádvoří Orlíku postavit velký dřevěný sud, v něm stolek a židličky a tam mastil se svými věrnými mariáš. Nejprve byl funkcí prezidenta přetížen a přiznával, že na to nemá schopnosti.
(I Gottwald si jednou v užší spoečnosti stěžoval, že musí rozhodovat o věcech, kterým vůbec nerozumí. U něj to fungovalo tak, že kdo chtěl podpis, přinesl v tašce flašku vody. Jeden z těch nosičů se jmenoval Alexej Čepička, zvaný "taška-flaška".)
Vývoj byl ale zcela klasický, Novotný se rychle obklopil těmi, co mu mazali med kolem huby a za čas byl přesvědčen, že tu funkci nikdo nemůže dělat lépe, než on. Jak to u vládců bývá, pilnost ho brzy přešla a často se svojí partou vše zabalil už ve středu v poledne a jelo se mastit karty. Jeho kamenná tvář prý nasadila úsměv pouze v případě vyhraného mariáše. V jednom byl přesný opak Hitlera, nedal z hlavy dohromady ani nejjednodušší proslov. Buď mu to někdo napsal, nebo z něj vylezlo, "soudružky a soudruzi, éééé..." a dál nevěděl.
Když si Novotný něco napsal sám, jaksi tomu chyběl nějaký duch. Další vtip:
Novotný měl pomatenou sekretářku. Jednou mu něco nese a co vidí, za jeho zády stojí duch. Utíká pro ochranku, ta si cosi pomyslí, ale utíká s ní nazpět. Vtrhnou do kanceláře ale ono se skutečně nic neděje. Novotný klidně píše projev a duch nikde.

Novotný taky zavedl sovětský zvyk obálek. V nich dával dle vlastní úvahy desetitisícové částky svým věrným. Mezi jeho vášně měl patřit také rybolov. V případě úspěchu, když nachytal hodně ryb, odměňoval i svoji ochranku. Zlé jazyky tvrdily, že tito najali potápěče, aby mu ryby pod vodou na háček napichoval a on pak byl štědrý. Po vzoru feudálů a sovětských vládců měl taky chodit na lov. (Lenin prý střílel do zvířat v oboře přímo ze sedačky svého Rollse.) Vypráví se, že jednou Novotnému chytili jelena a přivázali ke stromu. On ale přijel pozdě, tak že ho zastřelí až ráno a nechal ho hlídat ochrance. Ráno byl jelen pryč a on je seřval. "Dneska se vám ztratí jelen, zítra to budu já!" Ale jestli jsou to drby, nebo pravda, to nevím.

V tomhle dorůstala moje generace a ona to zase taková sranda nebyla. Ti mladí na západě dostali určitě do života lepší karty. Už jenom tím, že žili ve světě skutečném a ne vylhaném. Jak to bylo s tu politikou?

O tom zase příště...

Prezident Václav Havel - 18/?

22. ledna 2017 v 21:29 | gregor moldavit

Antonín Zápotocký - 3/3

Soudruh Antonín Zápotocký po sobě zanechal tři knihy. Pochopitelně uvědomělé, ale patrně literárně nevalné, páč nikdo se nám je ani nepokusil vnutit coby povinnou četbu a to bylo v době, kdy mezi ni patřil Timur a jeho parta, Příběh opravdového člověka, Syn pluku, apod... Z těch jeho knih si pamatuji pouze "Rudá záře nad Kladnem" a měli jsme z ní v čítance takovou malou ukázku. Tu jsem přečetli a šli zase dále, učitelka to ani nějak nekomentovala. Po jeho smrti se rychle zapomněla nejenom jeho literatura, ale i on sám, jak ještě uvedu na konci. Tento soudruh Zápotocký nám ale zanechal jeden krásný článeček, který je skutečně zábavný a čte se dodnes. Je to jeho vánoční projev roku 1952. Jestliže jsem uvedl, že komunisti svoji ideologii odvařili z katolické církve, tedy tento článek je zase jako ulitý z nějaké náboženské pohádkové knížky, jakou měla třeba moje dcera ve věku 7 let ve škole. (Nutno říci, že už v tomto věku ji prohlásila za výplod blbců.) Tak třeba jeden chlapeček byl tak zvrácený, že nechtěl chodit v neděli na mši. Dokonce si jednoho dne místo ní vyplul na lodičce na rybník. Vy jste nyní jistě přesvědčeni, že se utopil. Skoro tomu tak bylo, ale on se zjevil nějaký anděl, snad ve formě jakéhosi místního sportovce, který ho zachránil. No a od té doby ten chlapeček už ani jednu mši nevynechal a modlil se, až se z toho zbláznil a odvezli ho do Bohnic. (To už tam sice nebylo, já bych to ale ještě přidal.)

No a soudruh Zápotocký to přepracoval do náboženství komunistického. Jednou jsem celé uvedl:
Zápotocký - predvanocni-projev-roku-1952
Jaksi se skutečné nedá přehlédnout, že soudruh Zápotocký musel být naprosto infantilní. Docela rád bych se s ním ale o něčem pobavil:
...Nastaly mnohé převraty. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. (Kdy tomu tak bylo?) I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. (Kdy chodil Ježíšek otrhaný?) Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. (Logické by snad bylo "nazí, nebo otrhaní". Nahý člověk nemůže být zároveň otrhaný. Jinak z toho pro nás, děti, mělo vyplývat, že za 1. republiky lidé chodili otrhaní, či nazí. Teprve komunisti je oblékli.) ... Do Vánoc splníme závazky Stalinovi. (O jaké závazky se tady jednalo? To bych skutečně rád věděl přesně.)
Co lži je pouze v tomto jeho infantilním projevu! Jinak si na ty rudé hvězdy vzpomínám. Byly nad každou továrnou a nad každou školou. I ta zřejmě splnila plán. Jen na dvoře byl takový dřevěný baráček plný Cikánů, to byla škola pomocná. Tak nad tou, jedinou, rudá hvězda neplála.
Leninovy spisy

Ale nejsem si jistý, jestli soudruh Zápotocký nezanechal taky nějaké spisy. Když jsem občas navštívil onu velikou potatěnou komunistku (zde už zmíněnou) nalila mi skleničku ruské vodky a povídala něco uvědomělého. Několikrát taky opakovala, že o mě ví, že právě kolísám, ale jednou vše pochopím a vstoupím do KSČ a ona že mi bude dělat ručitelku. A za ní v regálu byla řada velkých rudých knih a já mám dojem, že na nich stálo "Zápotockého spisy". Možná se po letech už mýlím a byly to obyčejné spisy Leninovy. V každém případě jich byla taková hromada, že všechny najednou by v nůši unesl jen silný horal. V těch stála taková proroctví, jako že s přibývající dobou socialismu bude ubývat krádeží, až zcela vymizí, neboť je to přežitek kapitalizmu. To samé například uplácení a podobně i to je jako z těch starých špatných dob. Můj otec na takové debility věřil, Lenin to podle něj přeci musel mít vědecky dokázané. Tak jsem se ho jednou zeptal, jestli v tom kapitalismu taky nutno podplatit řezníka, aby mi prodal řízek? Pronesl něco uvědomělého, odpovědět nedokázal. On sám neuplácel, ani neměl čím a my doma žrali bůček i s kůží.

Ptal jsem se té komunistky, jestli to snad celé četla, to prý ne, najde si v tom vždy jen pasáž, kterou právě potřebuje. Jinak ale mluvila celkem racionálně. Akorát mi taky vyprávěla takovou pohádku o hloupém chlapečkovi, který utekl na západ a pak se připlazil nazpět po kolenou. Já se s ní dokonce jednou setkal po roce 1989. Na ten západ se mě neptala, dobře věděla, že jsem emigrace nikdy nelitoval, rozhodně se nikdy nazpět nepřiplazil, že teď jsem Prahu jenom navštívil jako turista a jedu zase nazpět do Německa.

Na vojně se v knihovně prohýbaly regály pod spisy Lenina a dalších, (Slánského tam nebyly, ač existovaly) silně ovšem pochybuji, že by se byl kdo tohoto salátu za celé roky vůbec dotknul. Prášilo se tam na ně až do první zimy roku 1968, kdy se tato díla konečně dočkala uplatnění. Byla prohnána komínem a dala aspoň trochu tepla. To Sandtnerová tedy zanechala hodnotnější dílo.

Kolem roku 1950 byl vyslán na studia komunismu do Moskvy mladý nadšenec Zdeněk Mlynář. Autor knihy "Mráz přichází z Kremlu", která byla skutečně studnicí informací. Jeho první šok byl, že v Rusku samotném na nějaký komunismus nikdo nevěří, všichni ale hrají svoji roli. Teprve v alkoholovém opojení, což bylo často, z nich leze jejich skutečný názor. Měli návod být bdělí a dávat pozor na skryté třídní nepřítele a tak na sebe vzájemně posílali do Prahy udání. Jednoho dnes za nimi přiletěl Zápotocký, Široký a ještě pár členů vlády. Zápotocký jednoho po druhém vyvolával a ptal se, co tím dopisem chtěl říci? Pak svým bodrým hlasem vyprávěl, jak chtěl stavět nějaký přístřešek, ale jak to nedokázal. Pak řekl, že jsou tam proto, aby se něco naučili, takové dopisy dokáže psát každý. Mlynář konstatuje, že tento Zápotocký pozval Slánského na večeři a pak zavolal zatýkací četu a řekl "už jde". Jistě byla Zápotockému milejší role bodrého strýce, dokázal však hrát i jiné.
V jednom článku už jsem kdysi popsal, jak já měl celou tu prolhanou hru na uvědomělé prohlédnout a poznat, že všechno je vlastně podvod a přetvářka. Nebylo mi ještě ani 10 let:

...1. Máj ... všude samý obraz soudruha Zápotockého, proto ono radostné provolávání slávy: "Ať žije soudruh Zápotocký!" Tisíce lidí chápaly jeho zásluhy a na první pohled i poslech ho bezmezně milovaly a uctívaly. ... Než jsme se dostali na Václavské náměstí, trvalo to hodiny. Po něm dolů až k tribuně, kde seděli představitelé strany a vlády. Uprostřed soudruh Antonín Zápotocký. Držel v ruce červený karafiát, kterým vlídně pokyvoval a přiblble se usmíval. Ano to byl on, komu jsme museli být vděčni za náš krásný a šťastný život. On, který se nejvíce zasloužil o to, že se nemusíme prát o šlupky od brambor, nemáme nohy omotané ve špinavých hadrech, jako děti v kapitalistických státech. (Dnes už si asi nikdo neumí představit, jaký výplach mozku dostala moje generace začátkem 50. let.) ...

Rok se s rokem sešel, Zápotocký mezi tím umřel a vezli ho na lafetě děla, jako před tím Gottwalda. Celý národ upadl v hluboký smutek. Aspoň to navenek budilo ten dojem. Leč přišel poslední den dubna a my dostali zase stejná mávátka a pokyny. Mě ale tentokrát strašně zajímalo, co se vlastně bude v tom průvodu vykřikovat? Výraz "ať žije", totiž nelze gramaticky převést do minulého času. Jakým způsobem budou ty davy provolávat Zápotockému slávu a nesmrtelnost? Vždyť jemu přeci vděčíme za to, že ... jak jsme tak často slýchali. No tak uvidíme. Jo, viděl jsem a byl to pro mě skutečně šok. Ani pes po něm neštěk! Ani jediný jeho obraz, ani jednou nikde jeho jméno. Žádný Zápotocký jako by nikdy byl neexistoval. Ano, tisícihlavé davy provolávaly "ať žije" a nesly obrazy, ale ono jméno znělo "Novotný". Vlekl jsem se s tím řvoucím, jásajícím, davem a vůbec nic nechápal. Tohle jsou ti samí, kteří před rokem toho Zápotockého tak milovali? Kdybych jim řekl jeho jméno, nebudou vědět, kdo to byl ... Ten den jsem měl pochopit, že všechno to volání slávy je pouze podvod a přetvářka a konečně mělo přijít v dalších letech i poznání, že to s celým tím socialismem není vůbec jinak. No a dav táhl dále a nadšeně provolával, "ať žije soudruh Novotný".

Ten bude příště, za něj moje generace dorostla...

Prezident Václav Havel - 17/?

21. ledna 2017 v 18:26 | gregor moldavit
Antonín Zápotocký - 2

Po válce nás bylo dětí jako smetí a chudáci staří důchodci v ulici, když se nás tam potulovaly celé hordy a celý den bylo slyšet naše dětské řvaní. Zatímco holčičky byly hodné a hezky nás udávaly, my kluci jsme byli stále trestaní rošťáci. K nejvyššímu dobrodružství patřilo získat ilegálně sirky a ty škrtat, ač nám to dospělí přísně zakazovali. Občas někdo z nás pyšně prohlásil, že má jednu korunu, šel do krámu, kde byl buď vyhozen, nebo skutečně za tu korunu jednu krabičku dostal. (Po ujištění, že ho pro ni poslala maminka!) No a pak jsme si třeba i rozdělali na louce ohýnek a pilně přikládali vše hořlavé, co se dalo nalézt.
nová koruna

Jednoho dne však ti dospělí přinesli jiné peníze, naše známá koruna se stala neplatnou. Krabička sirek od té doby stála 20 haléřů. Za jednu korunu už byla polárka, eskymo stálo 50 haléřů, tatranka 1,50 Kčs, játrová paštika v konzervě 4 Kčs, 2 kg chleba (v Praze vyloženě špatného) 5,20 Kčs, vajíčko Béčko 1 korunu, (Áčko 1,10), táflička sojové čokolády 100g (více mouka než kakao) 3,50 Kčs, pravá čokoláda asi 10 korun, lístek do kina 2, 3 a ty vzadu 4 Kčs, (v tuhle dobu byla i odpolední představení za pouhou korunu), rohlík stál 35 haléřů, houska 55, táflička mejdlíčka 1 korunu, někdy jsem ale přišel vítězně z dvacetníkem a nechal si ulomit pětinu, lipo myslím 15 haléřů, šumák dvoudílný 25 haléřů, (chudáci prodavačky, které kvůli zakázce za 20 haléřů lezly po regálech), žvejkačka 1 korunu (ale až snad někdy v 1960, za mého dětství ji měli v hubě pouze ti, co měli příbuzné na západě. Bylo nám 5 let a už jsme bezvýhradně uznávali, že kdo má tetu v Americe je něco lepšího, než my!), nanuk stál 1,40 Kčs, raději jsme tedy brali levnější polárku, nebo půlkouli zmrzliny do oplatkového kornoutku, smetanová 1,0 Kčs, vodová 0,70 Kčs, atd... Komunistům nutno nechat, že tyto ceny se po dlouhá léta neměnily.

(V jedné české hospodě jsem před časem viděl eskymo, tak jsem si ho z té lednice vytáhl, snědl a nabídl 50 haléřů. Kapitalistická vykořisťovatelka však požadovala 10 korun. Vtip je ovšem v tom, že jako vojáci jsme měli 70 Kčs a coby začínající technik po maturitě 1000 Kčs hrubého, asi 800 na dlaň. Boty "pohory" (přišly o mnoho později) stály myslím 220 Kčs, svetr 300 kčs. V relaci je tedy pro mě, německého důchodce, dnes 10 Kč méně, než tenkrát ten padesátník. Ovšem pro mě, česká babička s důchodem 6000 korun to vidí jinak. Jenže moje babička v té době měla důchod 195 korun - měsíčně!)

Komunisti skutečně moc nezdražovali a když už zdražili pivo, tak se zase zlevnila letenka z Prahy do Moskvy, když se zdražilo máslo, zlevnily se lokomotivy. Ten skutečný problém byl, že v 50. letech se ve státních obchodech nedaly koupit kvalitní boty nebo oblečení. Drahé to snad ani nebylo, ale boty filcáky v zimě okamžitě prosákly a tepláky tedy taky moc teplé nebyly. Výběr potravin byl jen velmi malý a na všechno se stály nekonečné fronty. Jako děti jsme měly výrok "dlouhý, jako fronta na maso". Jinak jsme to považovaly za samozřejmé, nic jiného jsme v Praze v našem životě neznaly. Na vesnicích už na tom lidé byli pochopitelně lépe, ale i na malých městech. V zimě nejlépe ten, kdo zdědil oblečení po dědečkovi. Moje neuvědomělá babička stále prskala na mého uvědomělého otce, že to komunistické žrádlo je svinstvo a děti mu pochcípaj!

Pionýři, foto z internetu

Kolik stála cesta do Vídně? Nic, to bylo prakticky vyloučeno. Komunisti, vyděšení masovým útěkem obyvatelstva, hranice zavřeli. Jenže ono nešlo ani tak o to, že jim tam všichni zůstanou. Horší nebezpečí by znamenali ti, co se vrátí a začnou mluvit. Nedalo se totiž přehlédnout, že ten západ je mnohem uspěšnější. Komunisti by kapitalistovi odpustili, že vykořisťuje, ale ne že dobře platí a sice mnohem lépe, než oni. To muselo zůstat za každou cenu utajeno. Co tomu říkal lid?

George Orwell (jméno jsem poprvé slyšel až na západě) položil kolem roku 1948 otázku, "Moderní diktatury mají k dispozici masové sdělovací prostředky. Třeba je nyní možné vypěstovat člověka, který by si nepřál svobodu, jako je možné vypěstovat plemeno bezrohých krav".

Věřící komunisti té doby považovali za samozřejmé, že budoucnost jim dá za pravdu. To byl základní kámen jejich komunistického náboženství. Jenom je nutné ty jinak smýšlející vymlátit, nebo zastrašit. "Budoucnost ukáže, že..." Moji generaci, narozenou kolem vítězného února, už považovali za jistou kořist. Vždyť nás podchytili už v mateřské. To byl ovšem jejich největší omyl. Když jsme přišli do puberty a začali myslet vlastním rozumem, nebyl ani jediný z nás ten nový socialistický člověk. U mých rodičů se jim to ale povedlo. Bylo mi asi 8, když jsem řekl matce, že bych chtěl vidět moře. Odpověď: "No tak Československo moře nemá, tak ho nikdy vidět nemůžeš." Můj otec byl vzdělaný a měl velké znalosti dějin, památek, apod... ale byl to člověk beznadějně dvourozměrného myšlení. Ten začal vše chápat. Máme přece zdravotní ošetření zdarma, není nezaměstnanost, ke koupení není moc, ale nikdo nehladoví... Pojem svoboda mu nic neříká, moje rodiče nebyli ani za 1. republiky dále než někde na Slapech. (Tenkrát Svatojánské proudy.) Ostnatý drát na Šumavě je tedy nerušil, jich se to netýká a jejich děti by přeci nikdy neemigrovaly. (Omyl jako všechny jejich představy.) Jednou otec přišel z práce a vykládá: "Kolega říkal, že by chtěl vidět Alpy. Tak jsem se ho zeptal jestli byl v Krkonoších? Prý ne." A rozchechtal se nadšený vlastní vtipností a duchaplností. Z komunisty přímo čišelo pudové přesvědčení o vlastní duševní nadřazenosti. Takovýmto ovcím se to vládlo, těm bylo snadné zavřít hranice a zavést cenzuru. Dokonce když jsem po útěku na západ cestoval po světě, chápala to matka jako nějaký druh kriminality. Komunisti mi to nedovolili, ona mi to nedovolila. Co mám tedy co pohledávat někde v Turecku, nebo Iránu? Vždyť jsem mohl mít v ČSSR stálé místo a vše si přečíst od Hanzelky a Zikmunda. Kdo jsem já, abych si sám jezdil někde mimo své vlasti!? Komunistou se tedy člověk rodí, třeba v kapitalismu, vychovat se nedá, jako ze psa nevychováte kočku.

Onen týden roku 1953 v naší ulici lidé šuškali, že je měna, ale nic víc jsem neslyšel a nikde se nic nedělo. Všude vlály prapory a rádio i tisk se předháněly v jásotu nad naším šťastným životem. Snad až po mnoha letech jsem se dozvěděl, že v Plzni dělníci dostali plat o dva dny dříve, který pak mohli akorát vyhodit. Ceny šly na pětinu a za 100 starých korun bylo 20 nových, čímž by se tedy nic neměnilo. Jenže tento kurz byl snad jenom na 300 korun, což tedy bylo 300 krabiček sirek. Dále už to bylo 1:50. Staří lidé přišli o životní úspory, firmy o své finanční rezervy. Dělníci v Plzni vtrhli do radnice odkud vyházely bysty i obrazy komunistických svatých jako Lenin, Stalin Gottwald, Zápotocký... Ukázalo se, že komunisti nemají národ pod kontrolou, jak se domnívali. Nepokoje se šířily i jinde. Třeba v Přerově se obyvatelé vzbouřili i kvůli zbouráni sochy Masaryka, který byl komunistům vždy trnem v oku. Leč tyto vzpoury byly neorganizované a vládě se je za pomoci policie a LM podařilo potlačit. Těžké tresty pak lid na dlouhé léta definitivně zastrašily.

Stát tím ovšem získal tolik peněz, že bylo možné zrušit "body", tedy lístky na různé nedostatkové zboží. To se dalo koupit i na tzv. "volném trhu" ale za mnohem více peněz. Tuto novou měnu pak už komunisti dokázali udržet stabilní až do roku 1968. Byla tu ovšem taková závada, které si lidi povětšinou (při zavřených hranicích) ani nevšimli. Reforma byla provedena bez souhlasu mezinárodního měnového fondu a Československo bylo z této organizace vykopnuto. Koruna je od té doby v cizině nesměnitelná a státu chybějí "devizi".

Po měnové reformě je jasné, že komunisti si lid nezískali. Kdyby udělali skutečné volby, nebyla by KSČ dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů, kdyby otevřeli hranice, zůstala by tam vláda sama s důchodci. Ale měření sil ukázalo, že mají dost LM a policie, aby se svržení bát nemuseli. Jestliže se do této doby ještě "nějak věřilo", že ten režim se neudrží, nyní je situace už jasná. A národ se začíná přizpůsobovat.


Všechno je dle propagandy v nejlepším pořádku, lid je šťastný, miluje komunistickou stranu a nadšeně buduje. Vše špatné zavinili západní diverzanti, třídní nepřítel, nezodpovědní soudruzi, ... ale s nimi už si poradíme. Koncentráky jsou plné.

Jak se mohl cítit tenhle Zápotocký, který kdysi skutečně na cosi věřil a nyní vidí realitu? Tenhle bodrý strejda, který chtěl dát vládu dělnické třídě a růžové zítřky lidu a který má nyní před sebou skutečnost? Lid jásá na povel, ale nenávidí ho a on má ruce od krve tisíců nevinných. Je to mentálně jednoduchý člověk, ale ne vrah bez svědomí.

Zápotocký, vrchní pán totalitní diktatury a koncentráků, vlídně kývá lidu z tribuny a usmívá se, ale dobře mu není. Na rozdíl od Gottwalda, který všechny problémy utápěl v alkoholu, by Zápotocký rád vzal všechno nějak nazpět. Řekl lidu to, co jsem měl později slyšet od více komunistů: "Já to všechno myslel jenom dobře. Tohle, co jsem udělal, jsem udělat nechtěl." Nebo, "já nic, to všechno udělali ostaní."
Jeho pokusy o nějaké zmírnění komunistické totality jsou však odsouzeny ke ztroskotání. Teror nelze dělat jenom na půl. A v zádech mu sedí StB (stát ve státu) plus Antonín Novotný, který každé jeho zakolísání hlásí v Kremlu. Konečně Zápotocký v tichosti i nabízí demisi, ale to u komunistů, kteří se přeci nikdy nemýlí, nepřichází v úvahu. Uvnitř KSČ tedy Zápotocký odvolává své pokusy o zmírnění a kaje se z hříchů. Nakonec vlastně už spíše dosloužil Novotnému, který si tím ono místo pěkně pro sebe zajistil.

Ale příště ještě něco k Zápotockému, třeba o jeho literárních produktech...

Prezident Václav Havel - 16/?

17. ledna 2017 v 21:15 | gregor moldavit

Antonín Zápotocký

O tomto člověku jsem napsal už v minulých dílech. (Díl 12., o Slánském) Byl to takový bodrý strýc, který měl rád vtípky a kterému nikterak nevadily justiční vraždy a vyhlazovací koncentráky, kterému zřejmě chyběly základní vlastnosti vnímat reálně svět kolem sebe. Ale konečnou diagnózu já stanovit nemůžu, pouze vyprávět o příznacích. Rád se nechal nazývat "táta dělníků", ale neváhal poslat proti nim lidové milice, když se v Plzni vzbouřili proti jeho měnové reformě a pozavírat dělnické předáky oprávněných protestů na dlouhé roky.

Jeho otec byl onen známý "socák" Zápotocký-Budečský, po kterém zbyla dobrá pověst a často slýchávám dotaz, co by řekl zhoubnému dílu svého syna? Ale já bych si dovolil zeptat se i obráceně. Co by tento Budečský byl dělal, být sám na místě svého Toníka po únoru 1948? Ono je totiž něco jiného bojovat za práva utiskovaných a jednat v jejich jménu, a jiné být pak utiskovatelem sám. Tito revolucionáři si vždy představovali, že jejich cílem je svrhnout vykořisťovatele a buržoazii a pak už je všechno jaksi vyřešeno. Jenže tím jejich vítězstvím to právě teprve začíná. Co teď? O hospodářství nic nevědí a jejich náhlá moc a bohatství je korumpuje a demoralizuje. A tak se z revolucionářů stávají horší páni, než byli ti před nimi.

Kritizovat druhého je totiž hrozně snadné. Jestli měl tenhle Antonín Zápotocký někdy v něčem pravdu, pak to byla jeho poznámka pro mladší generaci:
"Vy to budete mít těžší než my. Protože my jsme svrhli starý špatný systém a vy musíte postavit nový. Něco rozbít je snadnější, než něco postavit."
Snad ani sám netušil, jakou má pravdu. "To lepší" postavit rozhodně nedokázal a nakonec už sám ani nevěděl, co si počít? Nutno říci, že ono hospodářsky "lepší" po něm asi dodnes nedokázal postavit ani někdo jiný. Češi udělali katastrofu ze socialismu a z kapitalismu nakonec taky. Stačí se podívat na internet, jak tam Češi masově brečí, jaká je špatná doba.

Toník Zápotocký se narodil v Zákolanech coby syn velkého socialistického buditele, onoho Ladislava Zápotockého-Budečského, novináře a zakladatele strany Českoslovanské sociálně demokratické. (V hostinci U Kaštanu, což nám bylo v dětství ve škole prezentováno coby místo založení KSČ. Tato se pouze k odkazu původní strany hlásila, aby si prodloužila historii. Ladislav Zápotocký nebyl komunista.) Tonda se vyučil kameníkem, bojoval jako voják za 1. sv. války kdesi v Haliči a po roce 1918 se dal na dráhu revolucionáře. Patřil mezi hlavní organizátory kladenské stávky 1920, což byl pokus o převrat, něco jako VŘSR v Rusku, leč nedopečený a nepodařený. Zápotocký za to dostal 9 měsíců. (Za cokoli vzdáleně podobného by v době jeho prezidentování byl každý dostal oprátku, nebo nejméně 10 let.) Teprve potom vstupuje do KSČ a stává se funkcionářem. Tím zůstává i po roce 1929, kdy strana změnila pod Gottwaldovým vedením svůj charakter. On sám byl spíše pro původní, "měkčí", směr Šmerala, ale přizpůsobil se.
Socha Zápotockého v Zákolanech, myslím z roku 1984. Teď se tam furt hádají, jestli by ji raději neměli odstranit.

Po příchodu nacistů se Zápotocký pokusil o útěk do Sovětského svazu, ale asi měl vadný kompas, protože ho zatkli na hranici s Polskem. Po nějaké době věznění končí v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Tady začíná temná doba o které se vypráví, že to dotáhl na kápo a mlátil spoluvězně. Leč po válce není žádný svědek, aspoň ne živý.

(Existuje ale spiklenecká teorie, že ona Milada Horáková na něj měla důkazy ještě jiné činnosti pro nacisty. Pokusila se ho vydírat, což jí stálo proces a oběšení. Vůbec nevím, o co by mělo jít, ale je to zcela nelogické. Takovéto důkazy skutečně po válce existovaly na různé vysoké hodnostáře Stb i vlády, ale to se neřeší procesem, ve kterém by se všechno vytroubilo. Buď se okamžitě v tichosti dohodou, nebo se to v tichosti zařídí jinak. Zápotocký si jednou stěžoval u KGB, že Masaryk bude při jednání zase proti a budou s ním jenom problémy. Nebyly, za pár dní ho našli mrtvého pod oknem jeho bytu. Komunistická policie to rychle uzavřela coby sebevraždu. Taky se stane automobilová nehoda, kterou dotyčný bohužel nepřežil. Ale jsou i jiné možnosti. Josef Skupa, otec Spejbla a Hurvínka náhle zemřel na infarkt. V exilové literatuře se lze dočíst, že v tu dobu byl identifikován coby anglický agent. Takové populární lidi stavět před soud by dalo lidem důvod k přemýšlení o jeho důvodech. To vše je ale nepodložené. Co se zdá být dokázané, je třeba infarkt Čechům známého Stefana Bendery. Teprve za nějakou dobu emigroval na západ onen sovětský agent KGB a vykecal, jak mu ho udělal kyanidovou patronou. Atd...)

Vraťme se ale zase k soudruhu Zápotockému, nejlépe 21. března 1953, kdy se stal prezidentem ČSR. Pokud mu k tomu někdo gratuloval, dalo by se to brát jako vtip. KSČ je v těžké krizi, soudruzi si mezi sebou kroutí krky, jeden druhému nedůvěřuje, komunista je komunistovi vlkem, a dohromady se třepou strachy před Kremlem. Můžou si oddechnout, že zemřel Stalin, ale na koho tam teď vsadit? Ještě mnohem horší je hospodářská situace v zemi. V krámech jsou prázdné regály, na všechno se stojí fronty, že to zavinila válka už jim nikdo nevěří. Vždyť i během ni toho bylo více. Víra na nějaký mezník v dějinách lidstva už vyprchala, lidi drží na uzdě spíše strach před StB, milicí, koncentráky... To má být ten slibovaný pozemský ráj? Vláda se opírá o ty, kteří si po únoru polepšili na vedoucích funkcích a nebo na těch, kteří se kompromitovali a mají na rukou krev, nebo aspoň na svědomí ty zavřené. Pro ně režim padnout nesmí, ale je možné se na ně spolehnout? A ti se stranickou knížkou na vedoucích místech zase těžko pomůžou v hospodářství, když své práci vůbec nerozumí.

Zápotocký se skutečně snažil najít nějaké řešení a chtěl lidem a dělníkům něco dát, ale jak? Začal i couvat v různých vynucených komunistických opatřeních. Ve svém známém projevu na Klíčavské přehradě říká, že nebude nutit lidu vstupovat do JZD a kdo chce, může vystoupit. Jenže tady má okamžitě kudlu v zádech od ortodoxního stranického aparátu, na prvním místě soudruh tajemník KSČ A.Novotný, který si na něj stěžuje v Kremlu. Zápotocký je nakonec jen zrníčko písku mezi dvěma mlýnskými kameny. (Jinak ti, co potom z JZD vystoupili, dostali jen špatnou půdu a daleko od statku, takže nakonec vystoupení sami odvolali.)

Stát buduje těžký průmysl pro Stalinovy choromyslné válečné plány, spotřební zboží naprosto chybí a poválečná měna je rozkradena a tím rozředěna. Lidi peníze nějak mají, ale není za ně co koupit. Nezbývá než udělat měnovou reformu. Jo, ale jak to lidem říci? Jedno je zcela jasné, říci se to nesmí vůbec. 36 hodin před měnovou reformou, peníze už se v SSSR tisknou, Zápotocký lže o tom, že to jsou drby, měna je pevná. Český národ mu to neodpustil dodnes.

Už je to moc dlouhé, zase příště...