Prosinec 2016

Prezident Václav Havel - 15/?

28. prosince 2016 v 16:12 | gregor moldavit


Dohonit a předhonit! (Nebo aspoň nechcípnout!)

Coby dítě věku předškolního jsem neustále slyšel o tom, jak jednou bude všechno zadarmo. Tak jsem si představoval, že přijdu do krámu, vezmu si třeba koloběžku a na ní odjedu. Komunisti mě v tom neustále utvrzovali opakovaným:
"Co jsme slíbili, to lidem taky dáme. My komunisti držíme slovo. Jo, ale když to teď nejde!"

Za pár let mi bylo jasné, že to slíbené bude vždycky ležet v budoucnosti, v přítomnosti to nikdy nepůjde. (A když už, jsou tu jiní na to, aby brali, já patřím mezi ty, co dostanou až příště, tedy nikdy. Jiní, jejichž rodiče patřili do jiné třídy té beztřídní společnosti. Pro ně měl řezník řízky, pro moji matku bůček. Mimochodem, v každém systému se vám okamžitě utvoří různé třídy, společnost se rozdělí na bohaté a chudé a na mocné a bezmocné. Jde o to, aby střední třída byla nejpočetnější a měla dostatek a pak systém může dobře fungovat.)
Tohle poznání, že všechno zůstane v budoucnosti, ovšem se mnou, malým dítětem, museli udělat i vládnoucí komunisti na ministerstvech a ve vládě. Ono se to hospodářství totiž nějak pořád nechtělo pohnout žádaným směrem. Zcela naopak, začalo to podezřele krachovat. ČSR získala obrovský majetek zabavený po válce německému kapitálu. Když jde o válečné odškodnění - věcné škody a náhrady, pak čistě početně by ČSR mělo Německu ještě doplácet. Zabaven, leč rozkraden*, byl majetek odsunutých Němců. Pak získali komunisti obrovský majetek znárodněním**. Jenže uběhlo pár let a ono se to všechno nějak záhadně rozkutálelo.

*(Za mlada na montážích jsme třeba seděli v hospodě ve Frant. Lázních a číšnice nám rozšafně vypráví:
"Jakej já mám křišťálovej lustr, to je paráda. Ten jsem našla v jednom z prázdných domů po Sudeťácích."
Ti lidé to vůbec nepovažovali za krádež a netajili se tím. To tam přeci jen tak leželo. Aneb - když to neukradnu já, ukradne to jinej.)
**(Znárodnění znamená, že výrobní prostředky se vezmou právoplatným majitelům a dají do rukou národa. Tento je ovšem v takovém systému zastupován hrstkou mocných. Takže výrobní prostředky se dostanou do rukou mnohem méně lidí, než byly před tím. K tomu do rukou lidí pro řízení firem zcela nekvalifikovaných.)

Co se ještě týče mého dětství, tedy stále jsem slyšel frázi, "každému podle potřeb". Můj komunistický otec byl svou štědrostí na výsost spokojen. Co nemám, to nepotřebuji, takže z jeho hlediska už jsem ten komunismus vlastně měl. On taky nikdy neměl kolo, televizi, kytaru, psa... a jak byl vždycky šťastný. (Takový typ toho sedláka, co učil kobylu nežrat. Jeho děti televizi nepotřebují, on za 1. republiky taky žádnou neměl. Co vlastně mohla moje generace očekávat od téhle staré, která neměla nic a byla přesto šťastná? Tahle species měla vylézt nazpět na stromy a ne budovat nějaký hospodářský systém! I slimáci na mojí zahradě si vybírají k žrádlu to nejlepší!) Mít podle potřeb je hrozně snadné, když o potřebách rozhoduje někdo druhý. Horší je, mít podle potřeb dle vlastních představ. A tady by si každý měl uvědomit, že to nebude nikdy možné. Potřeby totiž rostou s možnostmi. S důchodem nějak se ženou vyjdeme, ale kdyby nám ho někdo zdesetinásobil, dokážeme ty peníze utratit taky. Vzpomeňte třeba na pohádku "o rybáři a zlaté rybce". Nejdřív nové necky, potom palác se služebnictvem.

Celé to komunistické hospodaření už začalo hromadnou zkázou. Nebyl snad obor, ve kterém by komunisti nebyli okamžitě napáchali strašné škody. Tak např. jeden profesor geodesie vyprávěl:
Traktorista jede polem, náhle je tam mezník. "My přeci meze rozoráme", pomyslí si. Trochu kutne krumpáčem, pak ho omotá řetězem a traktorem vytáhne. Přiveze do vesnice, kde mu za to předseda JZD vyplatí určitou běžnou prémii. Nikoho nezajímá, že byl právě zničen trigonometrický bod druhého řádu. Dát ho tam asi tak nazpět, už nebude možné. Musí být značným nákladem znovu vyměřen.
Na vedoucí místa se dostávají kovaní analfabeti, kteří nemají o své práci ani tušení. V Praze se na geodesii po vítězném únoru ztratily plány podzemních rozvodů. Bylo pak těžké určit, kam položit ty další a mimo jiné to stálo ročně život jednoho kopáče, který narazil na silnoproudý kabel.

Dnes už neuvěřitelné, ale viděl jsem nějaký oběžník: hledáme vysokoškolské učitele.
Podmínka: dělnický, nebo rolnický původ, vzdělání - stačí základní. (Tedy 8 tříd obecné)
To se za pár let sice nějak zametlo pod koberec, ale jistě si všichni vzpomínají na ty ředitele, kteří si v 60. letech dělali večerně maturitu. Jak hospodářství krachovalo, byly nějaké změny nutné. V 80. letech už na vedoucích místech seděli mladí a vzdělaní lidé. Jenže to přineslo zase jiný problém. Na rozdíl od těch starých, nevzdělaných, oni tu KSČ na nic nepotřebovali. Její průkaz sice měli, ale čistě kvůli kariéře, kterou ovšem mohli dělat i v kapitalistickém státu. S komunistickou ideologií se nikterak neidentifikovali a tak jednoho dne tu vládu komunistů odhodili, jako vypálený stupeň nosné rakety.

Že dělník v ČSSR vydělával řekněme třetinu toho, co ten samý v NSR, (a dnes má třetinu důchodu) je všeobecně známo, ale jak je to potom s tím vykořisťováním? Nemělo by to logicky být obráceně? Kde jsou ty důvody?

Jeden z nich, ač ne jediný, byly obrovské náklady na udržení totalitního státu. Někdy v 50. letech se uvádělo, že na veškerou policii jde 12% státního rozpočtu. To ovšem byly pouze platy policie. V celém aparátu veřejné i státní bezpečnosti, pohraničníků, ochranky politiků, zatykačů těch samých, hlídačů koncentráků, fízlů, atd... mělo být zaměstnáno 150 000 osob. To ve státu, který měl tenkrát asi 12 milionů obyvatel. Výdaje pak byly ukryty pod názvy: Správa Pražského hradu, rekreační zařízení, kulturní a sociální rezort, správa nápravných zařízení (koncentráky), atd ... Tyto výdaje vlastně byly nutné až do roku 1989. Právě tak armáda, (ač jsme my, záklaďáci, brali 70 Kčs) byla na počet obyvatel obrovská a voják sloužil 2 roky. Nesmyslný byl i počet vojáků z povolání, které často nebylo kam vrazit. U naší baterie dělal funkci staršího řidiče vojín, u vedlejší ty samé výkazy spotřeby psal major. (Který na víc taky rozumově neměl.)

Jedna taková perlička z práce StB. Můj otec se vrátil ze školení CO (civilní obrana) a pravil tajuplným hlasem: "my máme perfektní fotky západoněmecké vojenské techniky. Tanky, strojní pušky, všechno my víme." Ptal se onoho vyučujícího odkud, ale ten jenom špitnul, "máme schopné agenty". Se svou infantilitou nebyl můj otec samotný. Tohle žrali i vládci na příslušných místech a podepisovali další miliony. Tyto fotografie ve skutečnosti pocházely ze západních vojenských časopisů, které se daly koupit u každého kiosku, jeden za cenu zmrzliny.

Dobře si lze představit rozdíl výdajů na hlídání státních hranic. Kde na východě stály betonové zdi, ve dne v noci střežené, přešli na straně západní po cestičce (každému přístupné) pěšky jednou denně dva příslušníci hraniční policie. Pro ně nebylo co hlídat. Výraz, "zrádná emigrace" neměl v západních zemích žádný význam.

Nutno si taky uvědomit, že kapitalista si tu nadhodnotu nemůže nacpat do slamníku. Vytvoření jednoho pracovního místa stojí třeba milion €. Nezávisle na nějakém -izmu. Kolik musíte investovat, abyste mohli zaměstnat jednoho pilota dopravního letadla? Právě tak musí mít firmy určité zálohy pro případ špatného období nebo nějaké katastrofy. Ono marxistické "vykořisťování" tedy tvoří pouze malou položku.
myslím poslední MB s motorem vzadu

K tomu přišlo, že plánované hospodářství naprosto zastaralo. Není konkurence, není rozvoj. (Ač výzkumných ústavů bylo jak naseto, jejich význam ale dodnes pochybný.) Výrobky východního bloku nebyly kvalitní a na západě je šlo prodat pouze za symbolickou cenu. Ale i ta byla vítána, byla ve valutách, o českou korunu na západě nikdo nestál. Když se objevilo ono poslední MBéčko, asi kolem 1980, bylo otestováno jako 25 let zastaralé auto. Jeho cena byla polovina nejlevnějšího západního osobáku. (Což byla v té době myslím ona kačena od Citröen.) Přesto se jich v NSR za rok prodalo asi tolik, jako oplů kadettů za týden.

Komunisti se nejprve snažili řešit nesmyslnost jejich hospodářství tlakem na pracující. Dělaly se zvláštní Zátopkovy směny, jak on běhá, měli dělníci pracovat. Zvláštní šichty na počest x-tého sjezdu KSČ, žádány byly socialistické závazky (pekaři se zavazovali, že budou péct, holiči, že budou holit) ale v 80. letech už tím jen naráželi na beton. V NDR zjistili, že když nařídí dělníkům zvláštní (jistě dobrovolnou) směnu v sobotu, pak produkce vůbec nestoupne. Další týden dělníci práci sabotují.

Nakonec už komunisti v NDR prodávali disidenty do NSR, to je z humánních důvodů kupovalo. (NDR si je pak uměle začalo vyrábět z nezúčastněných obyvatel.) Český emigrant se mohl vyplatit ze svých zločinů (pouze v DM, v Kčs to nešlo) a začít si tam jezdit. (Mnozí to udělali, kvůli nemocné matce, spíše ale aby v rodné vsi mohli ukázat mercedesa. ) Koupili si tedy u Husáka prezidentskou milost. A komunista ochotně se svou milostí kupčil. (Já to neudělal!)

Jednou jsem tady uvedl výrok ředitele velkého podniku v NDR, z roku asi 1987.
"Na výrobek v hodnotě 1 marky, musí stát vynaložit 5 marek." (Nejtajnější výrok té doby.)
Tím bylo jasné, že plánované hospodářství je u konce a žádné tanky, StB, nebo LM, ten systém komunistům už nezachrání.

Přijel jsem se (bez Husákovy milosti) do ČSSR podívat na jaře 1990. Nalezl jsem totálně vydrancovanou a zamořenou zem a odhladl, že to budou splácet dvě generace. (Zatím to tak vypadá.) Kdosi v tu dobu spočítal, že aby se Češi dostali na úroveň dříve srovnatelného Rakouska, muselo by jim odkudsi z nebe spadnout 20 bilionů tehdejších korun.

pokračování - soudruh Zápotocký...

Prezident Václav Havel - 14/?

18. prosince 2016 v 20:35 | gregor moldavit
13. díl: prezident-vaclav-havel-13

Klement Gottwald - 4

Konec vykořisťování - dnes děláme pro sebe. Ale proč tedy nebereme více, než ti vykořisťovaní?

"Mládenci, mládenci!" vzdychal mistr Pecka. "Jak já vám to mám napsat, abyste taky brali aspoň nějakou vejplatu! To aby byl člověk na mou duši kouzelník! ... Já vím, je zima*, to já úplně chápu, zedníci jaktěživí v zimě nedělali, tuhle vymoženost nám přinesly až ty nové časy. Ale co se dá dělat, musíme se podřídit, jsme jen malí lidi."

Snad někdo poznal: "Černí baroni". Takovéto poznámky mě vždy zajímaly. Ale jak se to tenkrát dělalo? Dle komunistické nauky 50. let se ten zedník přeci v kapitalizmu nemohl dožít jara. Byl nezaměstnaný a musel zemřít hlady na dlažbě. (Slýchal jsem často, nevím, proč byla ta generace mých rodičů tak prolhaná? Něco takového se třeba stalo, ale nikdy nebylo pro dobu kapitalizmu typické.) Jistě už jsem v době téhle knížky nevěřil na všechny ty komunistické lži našich čítanek 50. let. Otrhaný dělník se ženou, vedle nich 7 otrhaných dětí, všichni bosí. Vedle kapitalista s cylindrem na hlavě, jeho stůl se prohýbá pod jídlem. Snad si ještě moje generace vzpomene. Tak vypadal kapitalizmus, než přišel vítězný únor. Já si v tu dobu skutečně představoval, že na západ od Šumavy takto lidé stále ještě živoří. Když se k nám začali valit západní turisté v mercedesech, vysvětlili komunisti: "to jsou vykořisťovatelé, dělníci by nato neměli peníze." To nám vykládali ještě v době, kdy si západní dělnická rodina běžně dělala dovolenou na Kanárských.

*(Sám jsem pracoval na montážích venku v ČSSR a pak NSR. Zažil jsem, v cs, jak dělníci sypali dřevěné uhlí, polili naftou, zapálili a pak se pokoušeli do zmrzlé země kopat krumpáčem. Celý den v mrazu a výkon skoro 0. Vždyť 99% toho tepla uteče směrem nahoru.To je skutečně rozumnější na trať vůbec nelézt.
V NSR jsme si platili jakousi pojistku, pár marek z platu. Když pak bylo pod nulou, zůstali jsme doma. Ono to ani pro ty stroje nebylo moc dobré, startovat je zamrzlé.
Za 1. republiky myslím zedníci dostali v zimě lesní brigádu, ale to přesně nevím.
A ještě poznámka: PTPáci brali za svou práci peníze. Nás nahnali v přijimači každou neděli celý první podzim na brigádu do zemědělství, třeba sbírat brambory. Byli jsem ujištěni, že to dostaneme zaplaceno. Nikdy jsme neviděli ani halíř. To JZD jistě zaplatilo, ale našim lampasákům nebylo trapné nám ty peníze ukrást. Ještě den před odchodem do civilu, po dvou letech, jsme se ptali, kde jsou naše peníze a dozvěděli se zase tu jednu větu. "Soudruh kapitán Eibl zatím neměl čas to vyúčtovat." I to jsou moje vzpomínky na práci za komunistů.)

Když už jsme u černých baronů, vzpomeňte v té knize, jak převzali klášter na Zelené hoře. Major Terazky nechal seškrabat fresky a namalovat na jejich místo súdruha Žižku, v ruce lahký gulomeť. Než začneme vyčíslovat finanční bilionové škody napáchané komunisty, nutno zmínit i škody kulturní. Skoro všechny kláštery byly zrušeny, mniši někdy nahnáni do pracovních táborů a prostory dány coby skladiště, nebo kasárna. Nejsem přítel církve, ale co tady se událo muselo být nejhorší barbarství. Jiný exilový autor zmiňuje, že viděl převážet jednu klášterní knihovnu. Knihy staletí staré házeli vojáci na korbu jako cihly. Řidič je převezl někam do vyhrazené budovy, tam zapnul zvedák a jednoduše je vyklopil. Jeden příklad za nekonečně dalších. Není divu, že církev dnes žádá náhradu, ale ať si řekne komunistům a ne dnešním mladým pracujícím. Ti jí nic nevzali a své peníze potřebují pro sebe!

Další škody pak byly páchány třeba na kultuře, která nemohla vzniknout. Mělo trvat dobrých 10 let po vítězství pracujícího lidu, než ten si mohl přečíst jinou současnou knihu, než Malý Bobeš, Jurášek, nebo Němá Barikáda. V 60. letech to pak byli právě spisovatelé, kteří proti režimu ostře vystoupili. Pokud v tu dobu Češi ve světové kultuře něco znamenali, byl to film. To ovšem vzalo těžký obrat po roce 1968. Nevěřím svým očím, když na internetu čtu, jaké za Husáka vznikaly krásné filmy, třeba Popelka. Nebo seriál "Nemocnice na kraji města", který pak s úspěchem běžel i v NSR. Jo běžel, ale u jaké vrstvy obyvatel? Asi jako ta Popelka. Skutečný doktor se na to asi těžko díval. (Tahle epidemie ale s převratem nepřestala. Dnes vidím v programech "Ordinace v růžové zahradě". Jedno jaký režim, zřejmě nebude nic krásnějšího, než být nemocný a jít k doktorovi. Ten svět se musel ubláznit!)

Než se zamyslíme nad produktivitou plánovaného hospodářství, podívejme se na poválečné začátky v ČSR. Průmysl byl válkou poškozen pouze v malé míře. Škody snad jedna tisícina těch, jaké mělo Německo. (A ti to měli v kupě za pár let!) Snad horší bylo, že průmysl byl předělán na válečný a bylo nutné mnoho přebudovat na spotřební. Tady byla po válce nekonečná poptávka a tím i obrovská šance pro blahobyt českého národa. Jenže než se to rozjelo přišel vítězný únor a s ním Stalin a jeho plány na další válku, aby komunizmus (tedy on sám) mohl zavládnout až k Atlantiku. Všechno se tedy vrazilo opět do těžkého průmyslu a koupit si slušné boty, židli, nebo 10 dkg tvrdého sýru se stalo problémem. Moje generace si jistě vzpomene na nejčastější výrok prodavače té doby: "nemáme". (Když přišla 1. spartakiáda běhali rodiče po krámech a ptali se na červené trenýrky pro syna. Často marně!) Mnoho bylo do roku 1953 (měna) pouze na přídělové lístky. Sváděno na válku, ale právě v rozmlácené NSR už v té době nebyly potřeba. Jeden uprchlík z NDR (pro dnešní Čechy nadávka, když otrok uteče na svobodu, je prašivý zrádce) vyprávěl, jak šel k řezníkovi v NSR. "10 dkg šunky." (Němci ovšem říkají 100 gramů) V jeho zemi taky na příděl. Otázka prodavače, "je to 12 dkg, můžu to nechat?" Prý div neomdlel.

K tomu přišla další debilita, odmítnutí Marshall-plánu. Stalin ho Čechům zatrhnul, ač by na tom byl patrně profitoval i sám. (Mimo jiné tím satelitním státům znemožnil vybudovat takový vojenský průmysl, jako mělo pozdější NATO.) Jak obrovská to byla chyba, se brzy každý mohl přesvědčit na vlastní oči.
Jednou, bylo mi asi 16, jsem cestoval po zemi české. Tím mým způsobem, pěšky, nebo stopem, jinou možnost jsem neměl. No a kolem mě přefrčí krásný mercedes, vzadu veliké D. A jeden místní vesnický ujko ke mě přijde a povídá: "Vidíte to mladý pane? Tohle je poražený národ? A co máme my? Tak holou prdel!"
(Nějak mě napadlo, že ten člověk by Němcům prominul celou válku, ale ne toho mercedesa.) Jenže kde se to v tom Německu vzalo? Proč si takové auto nekoupí budovatel socialismu?

V zemědělství se blblo snad ještě více než v průmyslu. Škody třeba nebyly tak velké v penězích, ale o to větší na zdraví a sytosti obyvatelstva. A zase za tím stáli politicky kovaní idioti na vedoucích místech. K tomu přišel strašný nápad, že se budeme učit od Sovětského svazu, proti ČSR zemi zaostalé a spíše feudální.

Když jsem šel do důchodu a převzal moji zahradu v Bavorsku, v kraji dost chladném, napadlo mě zkusit vypěstovat Mičurinské jablko. (Určitě blbost, kolik dnes v obchodě stojí 1kg? Ale důchodce potřebuje práci, aby tak rychle nezakrněl.) Jal jsem se bádat v české literatuře o jeho díle. Ve škole jsme se učili, že pěstování jablek rozšířil více na sever. V české literatuře jsem toho více nenašel, v německé jsem se dočetl: "veliký nedostatek ovoce v zemích východního bloku v 50. letech byl zapříčiněn aplikací metod sovětského Mičurina."

A já si vzpomněl jak jel ulicí náklaďák a matka na mě křičela z okna: "přivezli japka, utíkej do fronty." Za půl hodiny mě přišla vystřídat, měla tašku a peníze a za 1 - 3 hodiny přišla a měla 2 kg jablek, více se pro osobu nadávalo. Matky v 50. letech prostály ve frontách stovky hodin. Jako děti jsme měly pořekadlo, "dlouhý jako fronta na maso".
(Mičurin, na rozdíl od Lysenka ne podvodník, skutečně rozšířil pěstování jablek do chladnějších krajů, ale pouze na chvilku. Vlastnosti jeho hybridů nebyly dědičné, což on nevěděl.)

Zátěží pro hospodářství byly taky chybějící pracovní síly. Mnoho mladých lidí za války uteklo a dalo se do služeb Angličanů, nebo Rusů a v boji proti Hitlerovi padlo. Zátěž znamenal odsun sudetských Němců. Každý si může vykládat a zdůvodňovat co chce, ale hospodářsky to byla katastrofa. Jejich majetek byl rozkraden, dům a pozemky přišly často do špatných rukou. Když pak tito Sudeťáci v 60. letech mohli navštívit své statky, pokoušely se o ně mdloby. Co potom doma vyprávěli o tom Čechovi, který z jejich kvetoucího statku udělal špinavou ruinu, to zatěžuje pověst Čechů v Německu dodnes.
Po únoru 1948 se prchalo přes hranice na západ ne po jednom, ale po tisících. Po srpnu 1968 pak po stotisících. Existuje neověřené číslo - 700 000 Čechů a Slováků. Stát sice zabavil jejich majetek, ale to škody nevyrovnalo.
Aby nebylo pochyb, poznal jsem v emigraci všelijaké Čechy, ale ve své většině zdrhli ti vzdělanější a kvalifikovanější, řemeslníci pak spíše ti šikovnější. (Staré české pořekadlo, "ty seš blbej, ty zůstaneš doma!") Vzpomeňte na tu dobu po srpnu, snad nejhorší doba temna v celých českých dějinách včetně doby pobělohorské. Tak třeba těžce nemocný člověk čeká na operaci, kterou má provést známá kapacita. Konečně je na řadě, když se dozví, že pan profesor minulý týden zdrhnul do Kanady a on si musí dále počkat, aby se o to pokusil nějaký začátečník. To jsem tenkrát slyšel každou chvíli. Jako by to nestačilo, tedy takový slavný mozkový chirurg, který za Husáka myl okna, nebyl pouze románovou postavou. Ti existovali skutečně. (Já nebyl slavný, ale patřil taky k těm, co byli při prověrkách vyhozeni z kvalifikovaného místa a pracoval až do útěku coby bagrista v pohraničí.)

Onen exodus pracovních sil ovšem po roce 1989 nepřestal. Napsal jsem něco o unešeném vlaku z Chebu do Selbu. Tato trať byla letos zmodernizována a každé ráno na ní vyrážejí vláčky s pracovníky z českého do německého pohraničí. To není jen o výdělku, to je taky o jejich budoucím důchodu. Je mi záhada, jak dokáže český důchodce vyjít s částkou 10 000 korun měsíčně? Všichni ti, kteří dnes brečí po zlatých komunistech, by si měli uvědomit, že nebýt těch, byl by dnes průměr řekněme 40 000. (Průměrný důchod v Rakousku: 1560€ měsíčně a sice 14x za rok.)

Už je to moc dlouhé a ještě nepřišlo základní téma - co se změní, když odstraníme vykořisťování člověka člověkem a zavedeme vykořisťování člověka komunistou? Třeba příště...

Prezident Václav Havel - 13/?

13. prosince 2016 v 17:42 | gregor moldavit
12. díl: prezident-vaclav-havel-12

Klement Gottwald - 3
Ženy hrdinů

šťastní manželé

Byla zde řeč o paní Slánské. Pokud vím, při rehabilitaci obětí procesů byly tyto rodiny nějak finančně odškodněny. Dalo se za to koupit třeba auto a ještě něco k tomu. Milion to prý nebyl.

A co ty ostatní první dámy té doby? Zřejmě byly právě tak falešné, jako celá ta tehdejší společnosti. Marta Gottwaldová (která se tak vůbec nejmenovala) byla rozteklá služka, bez vzdělání, ani selského rozumu moc nepobrala. Pokoušela se napodobovat ženu Beneše, což se jí ale nemohlo podařit. Občas mluvila v rádiu k českým ženám, aniž by tušila, co jim chce říci. Možná jí to psal šéfideolog Václav Kopecký*.

Když umřel Klement hulákala prý na ty ostatní cosi někde stranou na stadionu. Byl tam člověk, který uměl odčítat ze rtů a řekl, že křičí, "co jste s ním udělali?"
Leč Kléma zemřel patrně skutečně na své nemoci, včetně syfla. Podobně jako Lenin a tak podobně ho taky vycpali a nechali ukazovat. Jenže to neuměli a on se jim brzo rozložil.

*(Nejhorší stalinista té doby. Měl ale nakonec taky na mále. Jednou se ho kdosi ptal, proč je tak bledý? Jestli nějaká dlouhá párty. Odpověď, "Hovno párty! Soudruh Stalin rozkázal, že do toho má spadnout Rudla, ten kluk židovská. Ale stačilo málo a spadl jsem do toho já s Klémou."
Dále měl být tento Kopecký jeden z největších rozkradačů poválečné měny. Strany k nim měly určitý přístup a peníze mizely. Novou měnu to pěkně rozředilo. Dělaly to všechny strany, ale KSČ měla být nejhorší. Kopecký prý dával drahé dary herečkám a počínal si jako nějaký dekadentní syn diktátora.
Jeho jméno se objevuje ve spojení se Stalinovým pomníkem a v podobných souvislostech. Žena Antonína Zápotockého si prý měla přečíst "reportáž psanou na oprátce" a dostala záchvat. "Tyhle lži přeci lidem nemůžete servírovat!" Antonín namítl, "Už to tak sestavil Kopecký, s tím se nedá nic dělat.")

Zmíněná žena Zápotockého byla rovněž komunistka jak řemen, ochotně spolupracovala na jeho zločinech a po jeho smrti dostala vilu a penzi, prý dokonce auto s řidičem. Nikdy si ale nehrála na nějakou dámu, chovala se obyčejně. Dožila se ještě Dubčeka a měla údajně stát na jeho straně v liberalizaci socialismu.

Nutno zmínit další ctihodnou dámu, povoláním "žena hrdiny". Národ ji nazval "nejskromnější upírka". Z jedné mrtvoly prý dokáže vyžít 30 let. Její přednášky začínaly, "Víte, ten můj hrdinný Julek, tenkrát za těch Němců..." Dodnes není jasné, jak to s ním bylo? Prý byl skutečně s oním komisařem spatřen v hospodě v Bráníku. Se ženou se po zatčení několikrát mohl setkat a řekl jí, "hraju vysokou hru s gestapem". Ale jaká byla v té hře jeho role? A co dělala tahle Gusta Fučíková po válce 2x v Peru?
Žena hrdiny vypráví.
Komunisti si mohli vybrat více hrdinů. Jenže tenhle měl tu přednost, že byl mrtev. Živý hrdina by totiž mohl najednou něco kecnout. (O tom už napsali hru V+W, Kat a blázen.)

Onen hrdinný Julek nám zanechal také knihu: "V zemi, kde zítra znamená včera"
Při zkoušení jsme to stále pletli, ani teď si nejsme jistý, jestli jsem to nenapsal obráceně. Kniha musela být tak špatná, že se nám ji nikdo neodvážil dát jako povinnou četbu. Toliko jeden kousek do čítanky a z toho jsem nechápali, o co vlastně jde? Paní učitelka nám vysvětlila, že my si hrajeme třeba na lupiče, ale v Sovětském svazu si děti hrají na práci.
Se školou jsme šli už v dost pokročilé době na film jeho reportáže na oprátce. Když gestapo vlítne do toho bytu, stojí Julek s pistolí za dveřmi. V každém takovém filmu vždy přišla divoká přestřelka, on vyleze s rukama nad hlavou a pistoli odevzdá. Už tady začíná být jeho hrdinství dost pochybné. (Film za pár měsíců zmizel. V té době už měl každý všech komunistických hrdinů pokrk.)

A jak to bylo s hrdinstvím českého národa po vítězném únoru? Tak předně je tady vždy celkem pochopitelná mlčící většina. Oni nesouhlasí, ale taky nic proti nedělají. K tomu přišla víra, v příštích volbách když tak Gottwalda zase odvolíme. Cha, cha, zkuste odvolit komunisty. V prvních volbách měla KSČ 99,87%. Na ty už si vzpomínám. Všude hromada slávy, hrála kapela, no a šli jsem coby rodina. Otec dostal nějaké kartičky, udělal 2 kroky a hodil je do urny.
"Ale to jsme sem nemuseli chodit, vždyť je tam ten pán mohl hodit rovnou sám", namítl jsem.
"To pochopíš, až budeš velkej", poučili mě rodiče. Větší už asi nebudu, ale nepochopil jsem dodnes. Pořád si myslím, že ten pán si to tam mohl hodit sám. (Výraz "soudruh" se v té době ještě moc nepoužíval.)

Jedna žena staré generace mi kdysi řekla:
"Tomu ty nerozumíš, tenkrát se věřilo, že ten režim se neudrží."
No a jiná zase:
"Tomu ty nerozumíš, tenkrát se věřilo, že ten režim přinese krásný a šťastný život."
Obě si ale byly zajedno, že já tomu nerozumím. Mojí generaci bylo zcela upřeno právo něčemu rozumět. Kolik ti tenkrát bylo?

Skutečnost je, že byly pokusy o násilné vystoupení proti násilnickému režimu. Jenže byly neorganizované. Vražda komunistického funkcionáře, sabotáže, apod... Ale to nemohlo režim ohrozit. Byl snad i pokus o vojenský puč, ale v tom bylo zase tolik lidí, že se to hned dozvěděla StB a všechny pozatýkala. Někteří byli popraveni, jiní dostali dlouholeté tresty. Byl to jakýsi plán, rok 1949, jménem Praha-Žatec. Tanková jednotka měla zaútočit na vládní budovy v Praze a zatknout vládu. Nemám tušení, jakou by měli šanci, ale jedno považuji za jisté, Stalin by byl okamžitě poslal rudou armádu.
Nakonec byli třeba sporní Mašínové, kteří se probili na západ. Ale proč národ nevstoupil do nějaké skutečné pasívní rezistence? I tady by komunisti byli našli a zlikvidovali organizátory. Jenže on tady byl skutečně jeden pro komunisty důležitý faktor - jejich příznivci!

V roce 1946 KSČ dostala 40%. Ono se skutečně věřilo. Byly tu krize 30. let a nezaměstnanost, válka, ve které zvítězil komunistický stát, chaos po osvobození, kdy se děly podivné věci. Revoluční gardy, RG, zvané rabovací gardy, plundrovaly pohraničí, kolaboranti udávali skutečné odbojáře jako zrádce a měli úspěch, někteří si za války a po ní pěkně nakradli, jiní zůstali chudí a hledali nějaké pohádkové řešení, atd... Tak nějak skutečně vznikla představa, že s vládou komunistů přijde konečně spravedlivý a krásný režim, ve kterém budou mít všichni dostatek. K tomu přišli ti, kteří toho moc neuměli a dostali možnost kariéry v uniformě. Jako každá totalita i komunisti použili pro své záměry také kriminálníky. (Chceš krást a někoho mlátit? Dělej to za plat v uniformě! Organizovaná kriminalita, mafie, hlídala gulagy Stalinovi a ještě za Brežněva to tak fungovalo.)

Jedno vím dobře, ač mi skutečně bylo jen pár let. Mnoho dospělých kolem mě dělalo komunistickou propagandu a vykládalo, jak přijdou růžové zítřky. Ono se věřilo...
Co jsem taky stále slyšel: "kdyby všechny státy byly komunistické, byl by na světě mír."
(Občas si to lze od komunistů přečíst i dnes. Ono se i dnes věří. Ale jak to jde dohromady s tím, že Stalin napadl Polsko a Finsko? V 60. letech hrozila válka mezi SSSR a Čínou. V současné době je nejhorší hrozbou Sev. Korea, poslední komunistický stát světa.)
Vzpomínám na stále opakovanou větu: "Budoucnost ukáže, že my máme pravdu!"
Bylo mnoho mladých a schopných, ochotných převzít pro stranu ty nejtěžší úkoly. (Tahle vrstva dnes v ČR neexistuje, to by si měli soudruzi v KSČM uvědomit. Volí je spíše důchodci, protože věří, že dostanou vyšší důchod. Zase jenom víra, kde by na to komunisti vzali?) Mladí byli ochotni i nasadit život a o ten taky leckdy přišli. A ti nahoře si vládli a hrabali, jak jsem to zmínil v minulém dílu. A kroutili si vzájemně krky, protože na dělení kořisti je potřeba méně lovců, než na její získání.

A ono se věřilo, jenže každý rok o něco méně, až už na to celé věřili jenom blbci. Nakonec na to komunisti taky museli nezbytně dojet. Jak řekl správně soudruh Jakeš: "Potřebujeme podporu zezdola, jinak jsme tu sami jako kůl v plotě?" Tu už ale nemohl od nikoho očekávat. (Snad jen od Jiřiny Švorcové a několika podobných.)

LM 1948. Ono se věřilo. (Buď jsou všichni leváci, nebo je fotka obráceně.)
Jenže výrok, "já tenkrát věřil", je přiznání viny, ne omluva!

Ale jak to bylo s tím hospodářstvím? V oné době, kdy už brzo mělo být všechno zadarmo? (Tomu jsem věřil já, když mi byly 4 roky.)

o tom příště...

Prezident Václav Havel - 12/?

11. prosince 2016 v 20:01 | gregor moldavit

Klement Gottwald - 2

Rudolf Slánský ...
na vrcholu slávy. V tuhle dobu ještě netušil, že v těchto uniformách budou vystupovat řečníci na náměstích a žádat pro toho zrádce jménem lidu nejpřísnější trest.

Byl by na řadě bod 2. - proč Češi proti komunistům po roce 1948 více nebojovali?

Ale byla tu řeč o Slánském a tak uděláme takovou mezikapitolu. Myslím, že to byl on, kdo vymyslel onen slogan, "co komunista, to úderník". (Kde se to slovo vzalo nevím, patrně od "udřít se".) Napsáno o jeho procesu bylo moho, smysl dávalo málo. Jelikož je ale tohle můj blog, napíšu k tomu moje vzpomínky. V době, kdy byl pověšen, jsem si hrál na pískovišti, dělal bábovičky a o tom celém neměl ani tušení. Jenže výraz "Slánský-proces" jsem měl slyšet už v dětství. (Na rozdíl od mnoha podobných výrazů, třeba Luftbrücke, které jsem poprvé slyšel až v Německu v dospělém věku.)

Když jsem se v dorůstajícím věku ptal těch starých, vševědoucích, komunistů, proč byl Slánský pověšen? Byli jako prasklá deska:
"Byl obviněn, že... ale nebyla to pravda, nic takového nespáchal..."
"To nebyl můj dotaz, ptám se, proč byl pověšen?"
"No přeci protože byl obviněn, že, ... ale on..."
Včetně našeho politického na vojně, ale odpověď žádná. Patrně to nikdo z těch ortodoxních komunistů, ač z toho třeba i žili, nevěděl.
To zarážející pro mě v tom věku (řekněme 18 let) bylo, že oni to nevědí, ale nevědí, že to nevědí. Rudé Právo přeci napsalo, že on... a tak byl rehabilitován. Co jako další dotazy? "Holt v té době..." Ty lidi na to rozumově zřejmě vůbec neměli a nikdy je nenapadlo se na ten důvod ptát. A vlastně ani teď nevím, proč byl Slánský zatčen a pověšen, jakkoli jsem slyšel více teorií. Co se tenkrát událo?

Slyšel jsem zajímavé povídání svědkyně. Ona znala přes svého komunistického otce Slánského i Zápotockého. Jedna paní tedy povídala... byla to soudružka, paní by se jí nelíbilo, ale ta povídala... a o tom teď budu vyprávět:

Jak jsem se s ní seznámil? Bylo mi asi 18. V Praze žily dvě strašně věřící rodiny. Ta jedna byla přísně katolická, druhá přísně komunistická. Hlavy obou rodin propadly alkoholizmu, vládly matky. No a jedna dcera té rodiny katolické, věk 16 let, byla náhle těhotná. Nějaký anděl, který by cosi zvěstoval, se nezjevil. Takže obyčejně napíchaná. Ale ten svatý Josef prý večer přijde záležitost vyřešit. Katolická matka zaujala pozici božstva. On přijde, přinese květinu, poklekne a požádá o ruku. Ona pak bude citovat cosi z bible a pak s hromadou výčitek a nerada svolí. Souložit bez požehnání církve se nesmí! Snad je aspoň katolicky věřící! Nikomu jinému by dceru dát nemohla. Ačkoli za daných okolností...
Věřící nebyl, přišel a zavrčel, "jo, já si jí vemu". Žádné dotazy neměl. Pro matku se zhroutil svět jejích představ.

No a katolický bratr této svedené si namluvil dceru matky přísně komunistické. Nadešel čas, přinesl květinu, poklonil se a požádal o ruku její dcery.
Matka komunistka ho poslala do prdele, že to jsou buržoazní přežitky. Kdyby bylo na ní, tak mu dceru nikdy nedá, páč je náboženský cvok. Ale dcera musí sama vědět, co dělá. (I když je pitomá a kam že to dala rozum? Dyk von je úplně blbej, ... a tak vůbec.)

No a mezi tyto dva mlýnské kameny jsem se měl náhodou zaplést. A ta katolická matka byla žena hodná a vlídná, ale hned mě začala misionovat. On Kristus tohle a támhleto a lidi si myslí, že Bůh není, ale on je... Já jí neodporovat, ale ono to u mě nefungovalo. A pak po nějaké době mi ten syn řekl, že mám přijít na oběd, jeho matka už prý nic říkat nebude, ať si přijdu třeba do pekla.

A pak jsem přišel do té rodiny komunistické. Ctihodná matka byla ortodoxní komunistka, stalinistka, tělem i duší! Nosila na klopě rudou hvězdu a sice i v době normalizace, kdy se na ní lidé dívali všelijak. Její otec prý byl ten nejlepší komunista a ona jde v jeho stopách. Skutečně se strašně potatila, někteří lidé mají fanatickou víru v genech.
(Je pak nakonec věc náhody, které náboženství jim přeletí přes nos. Lidé přebírají náboženství většinou od rodičů. Často se ale dostanou do nějaké společnosti, kde se dobře cítí a přeberou pak náboženství jiné. To můžou být komunisti, jehovisti, apod. Společnost má pak dalšího člena a onen jedinec má společnost.)

Když jsem jednou zase k té ženě zase přišel, otázala se mě, zdali si s ní nedám skleničku ruské vodky? (Patrně první krok na cestě do KSČ.) Přikývl jsem, že jiná by mi byla milejší (událo se po roce 1968) ale jsem ochoten vymlasknout i ruskou. A ta žena občas něco vyprávěla, co že se tenkrát v těch počátcích událo. Já ucucával vodku a poslouchal. To bylo historické a mě to zajímalo. (Na rozdíl od vyprávění biblických, u kterých to tak jasné už není.)

Ten její otec byl absolutní komunista. Když pak ve stáří onemocněl, byl už na takové pozici, že mohl dostat nějaké vládní sanatorium, kde byli ti nejlepší doktoři a podmínky jak v nebi. Ale on to odmítnul, že jsme si všichni rovni, on přeci nemůže přijmout něco lepšího, než má každý dělník... Šel tedy do obyčejné socialistické nemocnice, kde za pár dní zemřel.

Občas se prý setkali se Zápotockým, který byl veselá kopa. Jednou jim namaloval komín s ušima. Co že to je? Inu Zápotocký za komínem. Hahaha. Tahle role bodrého strýce mu byla zřejmě milá, ale dokázal hrát i jiné. Jednoho večera pozval k sobě Slánského se ženou na večeři. Pak se rozloučili a Zápotocký zvedl telefon, aby řekl zatýkacímu komandu: "Už jde".

No a ten otec byl jednou taky v nějaké skupině, která "zachraňovala" majetek, uprchlých, nebo zatčených. Dělníci táhli piáno a on vše zapisoval. Tu zastavilo před vilou nákladní auto a jakási žena ukázala dvoum pochopům na to piáno. "Naložit!"
Začala tahanice. "To piáno přijde do pionýrského domu!" Velel onen soudruh otec.
"To piáno si odvezu", odsekla ta žena. Tedy do vlastního domu. "Copak nevíte, kdo jsem!?"
On to věděl, byla to paní Slánská. Onen otec se nezalekl, a tak to piáno tedy snad přišlo do pionýrského domu. Jenže už ten den se ztratily všechny jeho papíry, kdesi na příslušném oddělení. To znamenalo brzké zatčení, jak to tenkrát chodilo. Byl by jeden z mnoha obětí Slánského, jenže naštěstí se znal osobně se Zápotockým a za tím hned utíkal. Ten ho skutečně zachránil.

Stále čtu na různých fórech, hlavně od komunistů, že "Horáková se přiznala, tak co?"
Tedy předně se neměla k čemu přiznat, za další není přiznání žádný důkaz. Jestliže se nějaká žena přizná, že létala na koštěti a obcovala s ďáblem, pak z toho nevyplývá, že se to skutečně událo. Přiznání (i bez nátlaku) je pouze jedna svědecký výpověď.

Ona "přiznání" v těch procesech byla pak závěrečně pod ostrou kontrolou. Po dlouhém mučení měl obžalovaný naučenou výpověď. (U Slánského odborníci říkají, že to byl otrocký překlad z ruštiny, Slánský sám by tak byl česky vůbec nemluvil.) Když vypovídal v soudní síni před kamerou, měl technik ruku na tlačítku. V tu chvíli, kdy by obžalovaný začal říkat cokoli jiného, okamžitě vypínal mikrofon.

Slánskému nutno nechat, že strašné mučení vydržel celý rok. Hned ze začátku se pokusil o sebevraždu a v noci pak musel spát nějak v sedě, přivázaný k topení. Co muselo být navíc zcela deprimující, bylo jeho vědomí, že tohle on před tím nechal dělat se stovkami jiných zatčených, ze kterých bylo přiznání rovněž vymučeno. Když ho vedli k šibenici měl prý prohlásit, "mám, co si zasloužím". Jak to myslel, těžko říci, ale měl pravdu. Slánský byl nevinen ve smyslu obžaloby. Za to, co skutečně napáchal, si ten trest smrti ale poctivě zasloužil (Jenom ho pověsili ti, co měli viset s ním.)

Proč byl Slánský pověšen? Bylo o tom vlastně rozhodnuto, když byl na Stalinův rozkaz zbaven funkce prvního tajemníka. Gottwald s tím nesouhlasil a právě tak si nepřál jeho smrt. Vždyť to byl jeho spolubojovník a druhý politik státu. Jenže nakonec mu bylo naznačeno, že v opačném případě bude na řadě on sám. A proč to Stalin rozkázal? Proč si vyvraždil nejvyšší generály armády a policie? Byl to jeho způsob vládnutí, možná by to byl nedokázal vysvětlit sám. Protože Slánský byl Žid? Taky možná. Židé byli u něj na listině, nedůvěřoval jim. Ale v jeho době vládla židovská rodina Kaganovičů, což mu zřejmě nevadilo. Celkově to bylo 11 šibenic pro nejvyšší stranické funkcionáře a nikdo nebyl skutečně vinen ve smyslu obžaloby. Takže já to nezodpovím.

Těla oběšených byla hned spálena, popel rozsypán někde na silnici za Prahou, aby to autům neklouzalo.

Paní Slánské pak pěkně sklaplo. Ale co se stalo s tím vším, co rodina už měla pod střechou? Slánský si za 3 roky své funkce nakradl orientální bohatství. Lid ho určitě nedostal. Bylo prodáno za ceny čistě symbolické jeho vrahům. Jistý, málo známý, Antonín Novotný, měl na těch procesech taky svou zásluhu. No a paní Božena Novotná, si vzala porcelán. Byli kdysi pozváni ke Slánskému na večeři, tam ho viděla a moc se jí líbil. Nyní si ho tedy přemístila do vlastního domu. K tomu si vzala ještě ložní prádlo. Antonín Novotný pak spal na prostěradlech svého přítele a spolubojovníka, kterého pomohl zavraždit. Tak vypadl "charakter" těch tam nahoře, o kterých si řadový věřící komunista domníval, že jsou to zástupci boha na Zemi.

O tom v té otázce, jak se komunisti mohli udržet?

Prezident Václav Havel - 11/?

6. prosince 2016 v 20:56 | gregor moldavit
Klement Gottwald

Při jednom večerním agitačním školení obuvnické firmy, dobrovolně povinném těch let kolem 1950, mělo se udát následující:
Mezi zaměstnanci seděl jeden soudruh, který za 1. republiky pracoval jako mistr u Bati. (Za mého dětství byl Baťa symbol celé špatnosti kapitalismu, tyran a vykořisťovatel. Pes by od něj kost nevzal, jakýsi satan komunistického náboženství. A my, děti, nosily gumové kecky, které nám ničily nohy, než se za pár týdnů rozpadly.)
"Ty soudruhu!" vyzval agitátor, "tys byl Baťou 20 let vykořisťován. Řekni tady těm mladým, jaké to bylo!"
No a mistr vstal a pronesl toliko, "Soudruzi, jak rád bych se od Bati nechal ještě dalších 20 let vykořisťovat. Tenkrát jsem vydělával jinak."

Ten člověk, bez nejmenšího přehánění, riskoval život. Mohlo se to nějak ukecat, ale mohl být už druhý den zatčen za sabotování politické přípravy, kapitalistickou propagandu, atd... a to by mu vyneslo tenkrát běžnou sazbu - 10 let. V takovém nějakém koncentráku, kde mnoho vězňů nepřežilo 10 měsíců.
(Jeden vězeň, na 15 let, tenkrát odpověděl, na otázku bachaře, co udělal?, že nic, není si ničeho vědom. A bachař mu řekl, "no, když jsi dostal víc než 10 let, to už jsi něco udělat musel.")

Jak se mohlo stát, že 3 roky po konci války a pádu nacistického režimu vládne v Čechách zase takový systém teroru a koncentráků, který si s tím předchozím nemá co vyčítat?

Jsou to vlastně otázky dvě.
1. Jak se mohlo stát, že "karlínští kluci", kteří byli za 1. republiky pro 90% myslících Čechů akorát pro smích, se dostali k moci a sice moci absolutní?
2. Jak to, že celý český národ radikálně nepovstal a nepostavil se plnou silou na odpor, aby udržel svobodu a demokracii?
(Proč moje rodiče šli za Gottwaldem jak ovce a nebojovali za svobodu svých dětí?)
3. a třeba ještě otázka hospodářská: Jak to, že plat socialistických dělníků, osvobozených od vykořisťovatelů, kteří pracovali pro sebe, obnášel třetinu platů dělníků ve sousedních státech kapitalistických? Kde to jsme s tím Marxem a jeho nadhodnotou? (Kdyby komunisti byli platili lépe než kapitalisté, byli by tu dodnes. Hovadiny v Rudém Právu by jim lid byl odpustil.)

Odpověď není vůbec jednoduchá, ale pokusím se o to. Tady jsme v době na kterou už si sám vzpomínám. (Přesto, že mi třeba moje rodiče právo těchto vzpomínek vždy upírali. Když jsem jim připomněl, co říkali v 50. letech, jenom z nich vystřelilo hněvivé: "na to ty si nemůžeš vzpomínat, kolik ti tenkrát bylo?" Míněno, "na to ty si nesmíš vzpomínat, nám se to dnes ale vůbec nehodí do krámu." Ale já si vzpomínám. A moje rodiče nebyli, tam na okraji Prahy, žádná výjimka. (Někde v pohraničí to mohlo být jiné.) Můj komunistický otec zoufale vysvětloval, "my jsme všechno mysleli dobře", moje nestranická matka (která vždy chtěla pouze mít od každé politiky pokoj) jen syčela: "Tomu ty nerozumíš, to byla taková doba!" Jenže ona to nebyla doba, to byli lidé. Právě takoví, jako ti, kteří by si s nějakým takovým režimem chtěli dnes zase znova zahrávat.)

Dnes bod 1. a i to bude dost dlouhé.
V roce 1929 se KSČ dostává do rukou stalinistů, pod vedením Klementa Gottwalda. Jeho první projev je známý: "... my se od ruských bolševiků chodíme učit, jak vám zakroutit krky..." Gottwald je několikrát přerušen a napomínán předsedou parlamentu. Nebere to na vědomí a soptí své vražedné výhrůžky dále. Masaryk je pro něj "pohůnek fašistů", kapitalisty nutno pověsit... Většina českého národa v něm vidí cvoka a nebere ho vážně, mnoho členů KSČ ale vystupuje. Tohle už není jejich strana. (Což se má v dějinách KSČ vícekrát opakovat. Kdo nesouhlasí a sám nevystoupí, je vyhozen.) Tahle pivní, či spíše vodková, parta dostane jméno "karlínští kluci". Mají asi 10 % nikoho by nenapadlo, že by se kdy mohli dostat k moci. Tady je konečně ČSR a ne Rusko. Jenže ani v Rusku si většina v roce 1917 nedokázala představit, že se k moci dostanou bolševici. (Eseři měli dvojnásobek hlasů.) Ono je vlastně v politice možné docela všechno.

Hitler chce zničit židobolševizmus a jeho šílené dílo vede k tomu, že právě ten se dostává k moci v půlce Evropy. Stalin dosáhne v totální válce totální vítězství. V roce 1943 ho navštíví Beneš a jako by od té doby už byl v jeho službách. Stalin má zřejmě talent vysvětlit vše velmi názorně. V září 1948 k němu přiletí Gottwald na Krym. Čeká, že sklidí nejvyšší chválu, ale Stalin je rozezlen. Jak to, že Gottwald odmítl jeho vojenskou pomoc, co to dělá za komunizmus, kdo mu to dovolil? Do té doby si totiž Gottwald představoval, že ČSR nebude následovat sovětský systém, o kterém nakonec dobře ví, že nestojí za nic. Možná v tu dobu už taky ví, že jeho telefon v Praze, jako i Slánského, Kopeckého... je odposloucháván sovětskou KGB, že jeho spolupracovníci jsou agenti Moskvy. Uvědomuje si, že může kdykoli skončit jako Jan Masaryk* a dostává strach. Obrovský strach, který utápí v moři chlastu. (Kdo k němu přijde pro nějaký podpis, má v tašce flašku vodky.) Od té doby v ČSR vládne sovětský poraděnko, v pozadí tedy Stalin. Ale jak se KSČ dostala k politické moci?

*(Tohle jméno jsem slyšel poprvé v roce 1968, nikde o něm v dějepisu ani v novinách nebylo nejmenší zmínky. Po vítězném únoru nerezignuje, ale chce ještě proti komunistům bojovat. Pár dní později ho naleznou mrtvého pod okny jeho bytu v Černínském paláci. Údajně to není objasněno, možná prý sebevražda? JM se měl jednou vyjádřit k podobnému případu, že takovým způsobem páchá sebevraždu uklizečka a ne chlap na úrovni. Onoho večera se převlékne do pyžama, protože se chce uložit ke spánku, ale místo toho vyskočí z okna. V bytě jsou zřetelné stopy boje. Masaryk vypadne z výšky, kde je pravděpodobnější těžké zranění, než smrt. Má rozdrcené paty, ale je mrtvý. Člověk nemusí být detektivem, aby si to dal dohromady! Mimochodem, v roce 1968 se to začalo znovu vyšetřovat a zase s výsledkem, že to asi byla sebevražda. Řečeno jinak - vyšetřovali ti samí, kteří tam byli v roce 1948. A sověti se na ně po srpnu mohli zase spolehnout.)

Je tu taková pohádka, že KSČ zvítězila v demokratických volbách. Pitomost! O nějaké demokracii po roce 1945 už mluvit nelze. Beneš, zřejmě už nemocný, je skutečně Stalinův pohůnek a dělá, co ten rozkáže. Snad jeho nejstrašnější chyba, že armádu vydá do rukou sovětského agenta Ludvíka Svobody a policii do rukou sovětského agenta Václava Noska. V únoru 48 stojí před továrnou dělníci s puškou. Buď prázdnou, nebo 5 patron v kapse. Ti neměli proti policii šanci, jenže ta nepřišla. Měla jiné rozkazy. Dějí se vraždy nekomunistických politiků, policie má jiné starosti.
Václav Nosek v lágru pro odsunované Sudeťáky. Myslím Liberec.
Zapomenutá postava ministra vnitra, který použil policii v zájmu komunistů, proti zájmu obyvatel ČSR.

Ale před tím je tady už jakási exilová vláda, která urovnává Stalinovi cestu k moci v ČSR. Květen 1945. V Praze je pochybné povstání, které nemá politický cíl a nemůže zabránit Němcům v cestě na západ do amerického zajetí. Nic jiného už oni ani nechtějí. Generál Patton je v Plzni, do Prahy 2 hodiny a přes všechny dohody politiků, o kterých má své mínění, je rozhodnut vyrazit a krveprolití ukončit. (I Němci by to byli s políbením ruky přijali, o nic jiného jim ani nejde.) Jenže je tady ČNR (česká národní rada) která politicky představuje budoucí vládu. (Josef Smrkovský, na kterého mám dost nepříjemné vzpomínky z roku 1968. Národ mu ale žral z ruky.) A ta odmítá. Jak by ne, vždyť jsou to loutky v rukou Stalina. Prahu tedy osvobodí později rudá armáda a to má národ přijít draho. (Přesná skutečnost, ta vjíždí do Prahy, která dávno kapitulovala a s Němci se dohodla, ve které se nebojuje. Sovětští vojáci likvidují pouze zbytky německých vojáků, kteří ještě odkudsi střílí.)

V roce 1946 jsou volby, ve kterých je KSČ s odstupem nejsilnější stranou. 40,17%. To ale není nadpoloviční většina. (Druhá po ní, národně socialistická, má 23,66%.) Jenže volit lze toliko strany národní fronty a třeba nejsilnější strana agrárníků není k volbám vůbec připuštěna. Komunisti dostávají vše už v tomto roce do rukou.
Následují čistky v armádě i policii, Nosek vyhazuje nejvyšší velitele, kteří nejsou v KSČ. Konečně se ostatní strany staví na odpor, ale chybný. Jejich ministři podávají na protest demise. Míněno tak, že je Beneš nepřijme a dojde k měření sil a boji proti KSČ. Jenže Beneš je přijme a Gottwald mu ochotně vyjmenuje nové ministry, všechno jeho lidi. Únor může přijít. Teď už i Beneš snad něco chápe a na protest odstupuje sám. Gottwald ochotně přebírá funkci prezidenta ČSR. Předseda vlády je Antonín Zápotocký. Karty jsou rozdány, všechny ale jedné straně. Ta si okamžitě tvoří i svoji ozbrojenou složku, lidové milice, které dostanou pušky. (Vydrží do roku 1989, kdy ještě mají zakročit. Jakeš si ten rozkaz rozmyslí. Zkrachovalé hospodářství mu LM nezachrání.) Ti jinak smyšlející, kteří komunisty nechtějí, jistě většina lidí, mají holé ruce. K tomu je v rukou KSČ ještě jiná mocná zbraň - sdělovací prostředky. Mezník v dějinách lidstva, poslední fáze ve vývoji lidské společnosti, na bázi cenzury, mučíren, koncentráků a šibenic může přijít.

pokračovaní...