Listopad 2016

Prezident Václav Havel - 10/?

10. listopadu 2016 v 20:06 | gregor moldavit
Socialistická armáda

K poslednímu dílu ještě následující vzpomínka:
Na manévrech, kdesi ve vojenském prostoru na Doupově, jsme jeli v takovém hnusném chladném deštivém dni kamsi do neznáma, abychom si tam hráli na válku. Lépe řečeno, aby si naši lampasáci hráli na válku. My byli jen šachové figurky a hra nás vůbec nebavila. Bylo to asi roku 1969, takže jsem viděli i ruské kolony. Ti vojáci nám občas docela přátelsky mávali a my na ně volali, ať jdou do prdele. (Jakkoli ti kluci byli právě takový nedobrovolní otroci komunistické diktatury, jako my.) No a tak se chvíli jelo a dlouho stálo. Jako obvykle nefungovalo nic. Od náklaďáků, kterým neustále selhávaly motory, nebo se zahrabávaly v bahně, až po důstojníky, kteří měli na kolenou mapu, ve které se nevyznali. Taky občas kolonu zastavovaly průjmy vojáků, způsobené žrádlem v konzervách KD, každý den jedna ta samá roura, i kdyby válka měla trvat 30 let. Sice měla občas večer přijet polní kuchyně s vydatným jídlem, ale myslím že jsem zažil jenom jednou, že se skutečně objevila. (Kvalita za moc taky nestála.) (Připomínalo to Švejka, kde vojáci měli fasovat rum, ale ten se někde ztratil, takže zatím každý dostal pohlednici s panenkou Marií.) Jinak v tom bordelu nikdo nikoho nenašel a ti polní kuchaři si to asi vařili pro sebe, nebo prodávali místnímu civilnímu obyvatelstvu, které vypadalo jako by každého z nich vymyslel Bohumil Hrabal osobně.

V cestě stál náhle nefungující SKOT, jinak pěkně vymyšlený kolový obrněný transportér, který údajně uměl i plavat, a důstojník řval něco na řidiče. V čem že to je? Nato dostal od řidiče kvalifikovanou vojenskou odpověď: "já nevím". Nojo, zahulákal důstojník, "seš blbej", načež smířlivě dodal, "posral se skot, to je normální".

A tam na tom místě jsem z kabiny Tatry 805 poprvé viděl ona děla, kterým my jsme propočítávali úhly k nastavení hlavní před palbou. (Dělostřelec nevidí svůj cíl, střílí do nebe.) V dešti a bahně tam ti kluci, pod dohledem jednoho majora cikánské původu, pro ně hrabali díry. Zmáčení, zmrzlí a špinaví, v rukou krumpáče a lopaty. Na nohou boty kanady, nejmizernější kvality, které okamžitě prosakovaly a přiživovaly vojákům plísně na nohou. Vyházené bahno jim déšť hezky splavoval nazpět a děla, myslím ty dlouhé "stovky", trpělivě čekala opodál, aby mohla být posazena do těch teoretických jam. Proč? V době bojových vrtulníků? To jsem nepochopil dodnes. Jestli se kdy dočkala hotových jam, nevím, ale pochybuji.

Děla v tu dobu už netahali koně, na to by taky nikdy jejich síly nestačily. Přitáhly je tam Tatry 138. Snad by ta děla měla nějaký význam, kdyby okamžitě začala střílet. Ale dva dny hrabat v bahně jámu? To už by imperialisté byli dávno v Praze. Uvědomil jsem si celou tu nesmyslnost a debilitu naší vojenské, dvouleté, služby. Lampasáci neměli žádnou kvalifikaci a vlastně si na vojáky jenom hráli. A snad ještě horší než celá ta technika z 1. republiky, byla naše bojová morálka. Už během té vojny mnozí z nás rovnou říkali, že po propuštění do civilu mizí na západě. Tam do země ovládané třídním nepřítelem, kam měla být namířena ona zmoklá děla. Po zážitcích roku 1968 jsme vlastně o tom západu snili už skoro všichni. Z mojí třídy průmyslovky nás pak emigrovalo 15%.

Jestliže dnes čtu komunistické výroky, "tenkrát jsme měli vojáky, dnes máme žoldáky", "... měli jsme obranyschopnou armádu, dneska ...", tak se můžu jenom uchechtnout. V té armádě nic nefungovalo, to celé, jako i slavné socialistické hospodářství, byla jen hromada zfalšovaných výkazů činnosti. A jak už jsem napsal, nebyla tu vůbec žádná bojová morálka. Něco podobného, jako když Hitler vletěl do Sojuzu. Většina lidí se na to dívala: "jeden diktátor jako druhý. Proč bychom měli za jednoho z nich bojovat? Ať si to vyříkají mezi sebou."

Dnes by tu byla oprávněná otázka, jak jsme na tom právě teď? V druhé půlce roku 2015 bylo Německo prakticky obsazeno islámskými přivandrovalci. Na žádný skutečný odpor se nezmohla policie ani armáda ani lid. Až se tady muslimové přemnoží, bude už na nějaký odpor pozdě. Jak to předpověděl Kaddafí: "Nepotřebujeme terorismus, my (muslimové) si v Evropě vše demokraticky odhlasujeme". Jako kdysi pronesl Hitler: "Porazil jsem demokracii její vlastní zbraní".

Vojensky je ledacos taky pochybné. Kdyby nyní USA vystoupily z NATO, bude Evropa vlastně vydána Putinovi na milost a nemilost. Nedomnívám se, že Putin chce Evropu vojensky napadnout, ale v každém případě by okamžitě začal mít hromadu požadavků.

Zajímavé pro mě bylo, když jsem viděl tu situaci v 70. letech. Švýcarsko a Švédsko mělo tak silnou armádu, že by si Sojuz byl možná vylámal zuby. Vše stavěno výhradně na obranu. K tomu obyvatelstvo, které by svou zemi zuřivě bránilo. Přesto byly tyto státy vůči Kremlu velmi zdvořilé.

Jinde už to vypadalo hůře. Vyslovená komedie se hrála na severu Norska, kde byla krátká hranice se SSSR. Norští vojáci vše klidně reportérům ukázali. "Tam za tou hranicí jsou stovky sovětských tanků, letadla, rakety... My máme jedinou naději - že kdyby přišli, tak se tu uchechtají k smrti, až uvidí naše 3 tanky a a pár baráčků, ve kterých bydlíme." Norsko ovšem bylo v NATO! Obsazení onoho severu, kde se pasou stáda sobů, by bylo mělo za následek světovou válku.

Jinak se já, coby německý občan, jistě nepotřebuji bát Putina. Němci mají hezké pořekadlo: Wer solche Freunde hat, braucht keine Feinde. (Kdo má takové přátele, už nepotřebuje nepřítele.)
Kdo má takovou kancléřku (herzlich willkommen agresívním nájezdníkům), takového ministra vnitra (nemůžeme imigranty odmítat, asylové právo není omezeno žádným počtem. Hlídejte si své domy. Kolik jich přišlo? Nevím!) a takového ministra financí (nikdo letos nedostane nic, všechny vybrané daně jdou na imigranty. Bez muslimů by Evropa měla krvesmilstvo.), ten se nepotřebuje bát atomové bomby.

Ale ono to platí pro Evropu tak všeobecně. Mám silný pocit, že my všichni žádného nepřítele z venku nepotřebujeme. My zajdeme na vlastní blbost, dekadenci a degeneraci!
Pokud někdo ještě nečetl moji hospodářskou prognózu, tedy: o-danovem-kalouskovi-2-2

příště je na řadě soudruh Gottwald...