Říjen 2016

Prezident Václav Havel - 9/?

25. října 2016 v 20:09 | gregor moldavit

Mezičlánek o českém opevnění roku 1938
Sturzkampfflugzeug - Stuka

Nějaký člověk vyprávěl, jak byl v Polsku, když ho přepadl Hitler. Vybuchovaly bomby a nad ním letěly 3 Stuky. Proti nim se náhle do nebe šplhal jeden dýchavičný polský dvojplošník. Jedna Stuka se trochu odklonila, sestřelila ho a zase se zařadila do formace.

V posledním článku přišla diskuze, jakou měla ČSR šanci se 1938 ubránit? Co se týče letectva, asi jako Polsko, tedy žádnou. A právě letadla byla nejdůležitější zbraní té doby.

Ale nejprve něco jiného. Být já tenkrát voják, byl bych do toho boje šel. Můžu to říci s ledovým klidem, protože jsem byl voják v srpnu 1968 a já + určitá část nás, záklaďáků, jsme vyloženě tlačili na důstojníky, že je potřeba bojovat. Proč nás tady 2 roky v uniformě buzerují? Abychom pak slyšeli: "zachovejte pasívní rezistenci"?

Přímý boj, armáda proti armádě, byl nesmysl, vždyť bylo vše dávno prohrané, ale bojovat aspoň trochu záškodnicky. Jak, to bylo jistě dost těžké vymyslet. K našim kasárnám přijelo asi 30 sovětských tanků a namířily na nás děla. Naše nejtěžší zbraň byl lehký kulomet, myslím 2 kusy. Jenže naši lampasáci, kterých bylo jak psů aniž by často měli nějaké funkce, byli první, kdo svoji zemi zradil. Vždyť jim ty tanky přijely zajistit jejich teplá místečka. O tom třeba něco více, až budeme u jména Ludvík Svoboda.

Jakou měla ČSR šanci ubránit se Hitlerovi? Vždyť měla v pohraničí znamenité bunkry. Žádné dělo ani bomba tehdejší doby neměly šanci stěny prorazit. Existuje dokonce nějaké fotka, kde stojí Hitler před jedním, který se Němci potom snažili vyhodit do povětří, což trhavina nesvedla. Hitler měl údajně prohlásit, že kdyby byl věděl, jak jsou pevné, pak by... Pochvala od takového "odborníka" Čechy dodnes hřeje, ale ... Změním čas, u tématu zůstanu.

"Bratři na Sionu se sejdeme," měl volat pan Roháč z Dubé po prohrané bitvě u Lipan. (Husité tam bojovali proti husitům.) Jeho odpor na hrádku Sión byl zvěčněn v jedné knize, kde se Zikmundovi asi půl roku hrdinně bránil. Ono tomu tak nějak bylo, to je pravda, ale pravdou se dá krásně lhát. Roháč z Dubé patrně počítal s pomocí okolního lidu, v čemž se mýlil. Český národ měl husitů dávno pokrk a Zikmud byl pro ně určitě menší zlo. Ono bylo v těch dějinách všechno jinak.

Ale jak to tedy s tou jeho hrdinnou pevností skutečně bylo?
Pan Roháč sám neměl bez další vojenské pomoci od začátku žádnou šanci. Půl roku ho obléhal jeho synovec, pan Hynek Ptáček z Pirkštějna, slavný prohravač bitev doby husitské, a sice takovým způsobem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Mimo jiné ten hrad neměl svoji studnu, vodu museli brát v podhradí, kde se nalézal oblehatel. Zřejmě taky brali. Sice je popisováno, jak při dešti chytali vodu ze střechy do helmy, ale dešťová voda je destilovaná, tedy ne pitná. (S tím jsem si za mlada musel v horách udělat já své trpké zkušenosti, než jsem začal sebou nosit solné tablety.) Jinak se ale zřejmě taky dalo z hradu nějak dostat ven i nazpět.
Tak to šlo pár měsíců, až se Zikmund vážně dožral a přitáhl se svým vojskem. Jistě výborně střílel puškař Zelený, ale zhruba za dva dny byl Sion srovnán se zemí. Dobýt takový hrádek totiž nebyl pro vojenskou techniku 15. století absolutně žádný problém.

V dějinách je takových příkladů do nekonečna, včetně těch, kdy celá pevnost byla na nic, protože ji nikdo nebránil. (Češi tedy nebyli první.) Babylon, největší pevnost své doby, měl tak tlusté hradby, že na nich nahoře mohla jet dvě čtyřspřeží vedle sebe. Když přitáhl dobyvatel, perský Kyrus, poslali mu neschopní generálové armádu (vycvičenou na obranu hradeb) napřed od pole. Tam on ji ovšem hladce porazil a hurá dále. Přitáhl k nedobytnému Babylonu, kde mu otevřeli bránu dokořán, páč měli svých vlastních vládců až pokrk. To samé bylo, když Hitler vlítnul na Balt a Ukrajinu. Byl tam vítán coby osvoboditel od Stalina. Jenže blázen Hitler je prohlásil za podřadnou rasu a začal pálit a vraždit. Toho šikovně využil Stalin k vyhlášení války vlastenecké a tím to šlo zase nazpět. Jak rychle byl Hiter před Moskvou, tak rychle byl Stalin v Berlíně.

Taky jsem napsal něco o hradbách, kde nebylo jasné, kde je venku a kde vevnitř. Počínaje biblickým rájem:
http://gregormoldavit.blog.cz/1403/deutsch-deutsche-grenze-1-zivot-v-raji

V seriálu o Havlíčkovi se zmiňuji o Franzesfeste v Tyrolsku,
dostavěné sto let před Hitlerem, v nejužším místě alpského údolí. Když ji rakouský císař navštívil, ukázali mu pyšně, že je stavěná celá ze žuly.
"Ze žuly," podivil se císař, "myslel jsem, že je ze zlata, podle toho kolik stála."
Než ji za pár desetiletí dostavěli, pokročila už vojenská technologie natolik, že byla sice nedobytná, ale jinak celkem k ničemu. To bylo v půlce 19. století.

Nuže - bunkry v českém pohraničí roku 1938. Ještě dnes historici - teoretici - opěvují jejich kvalitu. Na těch by si byl Hitler vylámal zuby. Zkusme se na to společně podívat na základě selského rozumu!

Tedy předně - jakou hodnotu má pevnost v době letadel? Co platné, že ji zatím nikdo nedobyl, když v Praze na letišti už dávno přistává jeden německý bombardér za druhým. (Při vzdálenostech v SSSR už tomu bylo jinak. Proto taky generálové Hitlera varovali, že bude při nejlepším potřeba pár let. Naopak sovětští bratři udělali v srpnu 1968 právě to samé. Jako první obsadily jejich speciální jednotky letiště v Praze a převzaly pod svou kontrolu! Jejich tanky překročily naše hranice o pár minut později.)

Celá Maženotka ve Francii byla nakonec taky k ničemu! Generál Guderian ji za 3 dny obešel přes Belgii. A nedaly se náhodou ty české bunkry taky obejít přes Rakousko, Maďarsko, Slovensko, Polsko? Nebyla to náhodou zcela chybná investice v době, kdy důležitější byly tanky a moderní letadla?

Ale řekněme, že jsem Hitlerův generál a mám za úkol pevnosti zničit. Musel jsem v životě dělat už ledacos, proč si na generála nezahrát?
Asi taklec: Zřejmě je pravda, že se ani množstvím dynamitu nedají zničit a dělem prostřelit, ale to je mi buřt. Proč bych měl útočit na to nejsilnější místo? Otázka pro mě zní úplně jinak. Jak dlouho v nich mohou přežít obránci? Ten bunker sám není žádná překážka, ten se dá objet po provizorně postavené silnici. No a voják musí jíst a chodit na záchod. Na to je bunkr i zásobárny stavěný. Voják musí pít. To už by za čas mohl být větší problém. Voják musí dýchat a na to bych se zaměřil. Ty bunkry stavěly jistě tisíce dělníků a každý druhý mi určitě vykecá, za peníze, nebo zadarmo, jak jsou větrány. Jak už čtenáři posledně připsali, bunkry stály na území německého obyvatelstva, které bylo pro Hitlera.

Stavitel pevnosti určitě myslel na problémy s nasávacími otvory, ale nějak existovat musí. No a moje střemhlavé bombardéry jim tam budou házet smradlavé syrečky a dýmovnice, kus za 5 korun. Až jednoho dne ti kluci vyjdou ven se rukama nad hlavou a já jim řeknu:
"No konečně, proč ne hned? Tak si dáme pivo a pak jděte domů." Kdybych já byl generálem, dbal bych na to, aby si v bitvě nikdo neudělal bouli na hlavě.

Jelikož mi to zatím nikdo nevykecal, nemůžu útok popsat dále více konkrétně. Ale v principu tady nejde o ten beton, nýbrž o ty lidi vevnitř a ti už vydrží poněkud méně. Tloušťka betonu to nezachrání. Hitlerovi taky nebyl jeho bunkr v Berlíně nic platný.

Když to vezmeme trochu vážně: Pokud vím, byl vzduch přiváděn přes tzv. větrací zvony, zdálky dobře viditelné. Jistě chráněny kulomety před někým, kdo by tam přes ně chtěl postavit stan a tím přísun vzduchu odříznout. Ale těžko před útokem letadel. Považuji za možné, že výbuch bomby u větracího otvoru mohl způsobit uvnitř bunkru smrtící tlakovou vlnu. Déle existují fosforové zápalné bomby, jedovaté plyny... K tomu stačí zaměřit se na určitou část opevnění, není potřeba plýtvat silou po celé délce hranice. Tudy pak můžou do země vniknout moje tanky a zbytek armády. Jistě by na to místo Češi byli rychle postavili jejich dělostřelecké baterie, ale od toho jsou zase letadla... a teď už té hry na vojáky necháme.

Jsem názoru, že Češi bojovat měli, jako bojovali Poláci. Šanci na vítězství by měli asi trochu větší, ale dlouho by nevydrželi. Jde o to, že dnes se mohli trochu jinak dívat na svou minulost.

Prezident Beneš by měl ovšem tenkrát těžkou úlohu říci, "posílám na smrt sto tisíc českých kluků, aby o nás potomci neříkali, že jsme srabi. Je ale jasné, že stejně prohrajeme."
Na druhé straně - když Stalin napadl Finsko, nepočítal tam nikdo šanci na vítězství, Finové se okamžitě a samozřejmě postavili na zuřivý odpor.

Tenkrát do toho měli jít všichni a Hitlera i Stalina včas zastavit. A co se od té doby změnilo? Nic. Stačilo plánovat radar v Brdech a český národ se mohl doslova posrat. "Přeci si nerozhněváme Putina, on si ho tam nepřeje. Ať za nás bojují ostatní, my budeme na všechny strany hodní." Loni bylo zase na čase, aby celá Evropa zastavila šílenou Merkel. Nestalo se dodnes! Všichni s otevřenou hubou přihlížejí, jak jde tři tisíce let Evropy ke konci. Může být, že nebude dlouho trvat, kdy se zase ozve ona věta, na kterou si Češi snad ještě vzpomínají: "To máme za to, že jsme nebojovali."

pokračování prezidentů příště...

PS. Když první ruský voják pronikl do Hitlerova bunkru (otevřeli mu, aby tam zainstaloval radiové spojení) měl údajně prohlásit: "Fuj, tady je ale hnusný vzduch."

Prezident Václav Havel - 8/?

21. října 2016 v 21:30 | gregor moldavit


Edvard Beneš

Psal se asi tak rok 1956. Naše nová paní učitelka se objevila, tam na tom okraji Prahy, kde se o překot stavělo, (panelákové sídliště) odkudsi z jiného koutu, prý před tím učila ve škole v Ivančicích. V šesti letech jsem šel do třídy 1E, každá třída 40 žáků, bylo nás po válce dětí jak smetí. Tito příchozí učitelé byli patrně kádrově perfektní, ale ona nikdy žádnou komunistickou propagandu nedělala. Dokonce byla první člověk od kterého jsem slyšel, že nebeský bůh Stalin ve válce zbytečně obětoval mnoho vojáků. Možná k té práci měla nějaký druhák, protože neustále, místo vyučovat, nechávala jednu nadanou žákyni číst nějakou knihu a sama si v poslední lavici cosi čmárala.

My se neptali a poslouchali, byli jsme vděční posluchači, většinou se četlo něco zajímavého. No a tentokrát to byla neznámá kniha z války, vydaná asi hned po 1945, kde pár kluků dělá odboj proti fašistům. Nepatřila mezi komunisty schválenou literaturu, jako byl Malý Bobeš, Jurášek, Timur a jeho parta, nebo podobná klasika oné doby. Holka hezky četla, jak jeden z těch literárních bojovníků pronesl: "Ať žije Československá republika a její prezident Beneš". Učitelka vylítla a utíkala k té čtenářce. "Ukaž co to tam máš? Hm... Čti dál tady odtud!"
Usoudili jsme, že "prezident Beneš" bude nějaké sprosté slovo, které se neříká. Tak vypadala naše výchova k novému socialistickému člověku. Na povrch, dle propagandy, týdeníků a titulních stránek novin, vládla radost a nadšení. Ve skutečnosti vládl strach. Dnešní mladý člověk si tu temnotu té doby nemůže představit. (A co to bylo komunistům platné?)
Jméno Beneš jsem znal, byl to prezident buržoazní, tedy špatný, tak jaké "ať žije"? To mělo snad ještě logiku, ale proč nesmíme slyšet, že to někdo za války řekl? A co stálo v tom přeskočeném textu? Z takovýchto střípků si moje generace 50. let začala stavět mozaiku vlastních představ uprostřed šíleného výplachu mozku. Začali jsme tušit, že ono existuje ještě cosi jiného, co my nemáme vědět. Ale proč bychom to neměli vědět? "To pochopíš, až budeš velkej." Je mi 70, větší už nebudu, ale pořád jsem nepochopil. Kdyby paní učitelka byla tenkrát tak nevylítla, těžko bych si na to dnes vzpomínal.

V téhle době už se nezavíralo do vyhlazovacích koncentráků, ale vyletět z místa učitele za jednu ideologicky chybnou větu bylo snadné. Na obecné nás učil matematiku jeden vysokoškolský profesor. Říkalo se o něm, že dříve byl uznávaná kapacita. Do školy jezdil na skůtru Manet a vyučoval dětičky Pythagorovu větu. Naše chování ho vůbec nezajímalo, byl chladný a na první pohled znuděný. Ve třídě seděli ti, co měli být jednou sami profesoři, pohromadě s těmi, co měli jít jednou k lopatě a holky ke kočárku a 9 let se učili všichni to samé. Snad už je to dnes trochu lépe vyřešeno.
Znal jsem taky jednoho profesora geodésie, který byl z jakéhosi důvody rovněž propuštěn ze svého místa. Protože měl ke svému oboru vztah, šel dělat aspoň figuranta. (Pomocník) Ten v tu dobu bral 3,70 Kčs hrubého na hodinu. Přidělili ho jedné slečně, co měřila polygonové pořady. Ta mu vysvětlila, jak držet lať a jala se pracovat s teodolitem. Pak přešla jeho místo a postavila se až na další bod. On se jí otázal, co že to dělá? Vysvětlila, že druhou vzdálenost měří směrem nazpět. A ten úhel na druhém bodu? Ten prý není potřeba. "Ale takhle ten pořad nikdy nevypočítáte, každý druhý úhel vám bude chybět." (Tenkrát se v létě měřilo a v zimě za pomoci tabulek a kalkulačky počítalo.) Nechtěla to věřit a tak ji nechal jeden pořad vypočítat na místě. Pochopitelně to nešlo a slečna se zhroutila. Tímto způsobem měřila polygony už dva měsíce.
Na Boleslavsku se při nepovedené sebevraždě (kolem roku 1980) těžce zranila jedna ženská. (Problémy s kolegy v práci, dnes by se to okamžitě přičetlo kapitalismu. To kapitalisti ji zavraždili.) Byla potřeba těžká mozková operace, tu ale dokázal pouze jeden člověk, který právě myl okna. (Což existovalo nejen v onom známém románu.) Prý že mu povolí tu operace provést, ale on jim řekl, že nemůže dělat precizní řezy skalpelem do mozku, když celý den nosí kýbly s vodou. (Nakonec se toho prý ale ujal.)
Jedna kamarádka z Domažlic mi říkala, že její otec, v kraji známý prof. češtiny a vlastenec, se na své místo směl vrátit až v listopadu 1989.
Konečně můžu uvést jako příklad i sebe. (Mladého pionýra, který ve věku 10 let volal v průvodu "ať žije KSČ".) Při politických prověrkách po roce 1968 jsem odmítl ohnout hřbet a podepsat, raději jsem šel jako bagrista s maringotkou do pohraničí. Ještě dnes bych jistě dokázal hezky řídit vejtřasku.

Praga V3S, skříňák, jako jsem měl já. Moje bohužel neměla žádné pravé zrcátko, takže při šikmém najíždění na přednostní silnici jsem měl přednost vždycky já. Nemohl jsem tušit, co se na ní zprava děje. Právě tak gumy na té fotce jsem v tu dobu neviděl ani namalované. Moje byly sjeté a pořád v terénu bouchaly, takže jsem neustále monotoval a navářel záplaty.

Aha, tohle byla zhruba ta moje. Okna měla všechny, rezavé fleky menší, ale gumy horší. Jednoho dne jsem ji zanechal osudu a zdrhnul na západ. Chudák ten, co ji pak vyfasoval. (Jedno ji nutno nechat, byla docela spolehlivá, jela furt. Max. asi 60, spotřeba 25 l/100 km)

Tím jsem ovšem odbočil a předběhl dobu. K dělnickým a dalším prezidentům se ještě dostaneme. Ale jak hodnotit Edvarda Beneše? Já v jeho době nežil a byla to doba komplikovaná a těžká. Jeho možnosti byly omezené, možná se ale něco dělat dalo? V každém případě by mě moc zajímalo, jak by byl vypadal vývoj ČSR a tím i dnešní doba, kdyby Masaryk byl mohl zastávat funkci prezidenta aspoň do roku 1948? Jsem přesvědčen, že Beneš udělal řadu zbytečných chyb! Dále ho obviňuji, že se zachoval i dost nečestně. Tady bych musel opět uvést Háchu. Beneš byl prezidentem a mohl zůstat se svým národem i za okupace. Tuhle těžkou a nevděčnou úlohu za něj Hácha převzal a Beneš ho za to nechal chcípnout ve vězení.

Přišla "Mnichovská zrada", nebo "Mnichovská dohoda". Zradila jenom Francie, která měla s ČSR dohodu. Anglie se nezachovala čestně, zrada to ovšem nebyla.
Co se tam ten večer událo stojí za zmínku, ono bylo vlastně všechno nějak jinak!
Hitler si tady začal sbírat u svých generálů, pro které byl jenom nějaký uřvaný frajtr, pověst bohem nadaného diplomata. V Mnichově, který byl jeho absolutním úspěchem, všechno vedl Göring, člověk jistě 2x tak inteligentní jako Hitler, ačkoli patrně taky blázen. (Za toho byl prohlášen psychiatry po vyšetření ve Švédsku.) Byl to on, kdo vedl francouzského Daladiera.
"Když podepíšu, Francouzi mě po návratu zlynčují." (Francie měla s ČSR vojenský pakt. Daladier věděl, že dělá něco neslýchaně podlého! Anglie nezradila ČSR, protože s ním žádnou smlouvu neměla. Pouze ho obětovala. To nejhorší, že nejen nepomůžou, ale když se ČSR bude vojensky bránit, označí ho za agresora. A to byla prasárna od všech!)
"Nikoli, Francouzi budou jásat." řekl mu Göring. Znal Francouze zřejmě lépe, než jejich premiér. A Francouzi skutečně jásali.
"Až půjde Hitler na Francii, my jdeme s ním!" řekli Češi. Divíte se jim?
Ale ono to bylo ještě zamotanější. Za tento vynikající diplomatický výkon v Mnichově Göring málem vyletěl. Hitler nechtěl ČSR bez boje, on si chtěl hrát na vojáky a dobýt ho armádou. Mnichov, který mu získal slávu, byl pro něj zklamání. Všechno stojí na hlavě, máme tu jednoduše co dělat s blázny. Kdyby ovšem byl Hitler poznal, že si tam vyláme zuby, pak by vše asi bylo zase jinak. Jenže to asi nebyl ten případ. Domnívám se, že ČSR neměla dost vojenských prostředků na obranu. Nebojovat ovšem zase znamenalo zlomit český duch na desetiletí dopředu, snad až dodnes. Přikrčit se a přežít.
"Jsem malý národ", jistě všichni znáte. Norů jsou 3 miliony a za malý národ se nepovažují!

Beneš odlétá do Anglie a Čechy ujišťuje, "mám ještě plán". Čas plyne, nic se neděje a Češi říkají, "ten jeho plán byl aeroplán".

pokračování po válce s Gottwaldem...