Prezident Václav Havel - 6/?

19. září 2016 v 21:37 | gregor moldavit


KSČ-1

Souzi a soušky!
Než se dostaneme k dalšímu buržoaznímu prezidentu, chtěl bych vám vyprávět dějiny KSČ. Opět z pohledu dítěte beroucího rozum v 50. letech. (To braní rozumu mojí generace se mělo stát pro komunisty tím největším problémem. Děti oni považovali za jistou kořist, děti se přeci dají vychovat. Mýlili se v tom jako ve všem. Děti se vychovat nedají - naštěstí!)
Členem této strany jsem nikdy nebyl! Nikdy jsem o to ani nežádal, ač mi jedna zapálená stalinistka vícekrát opakovala, že mi půjde za ručitele. (O tom možná někdy taky něco.) Samozřejmě jsem ale byl v jejím dorostu, pionýru a ČSM. Bílé košile, modré košile. Pionýři všech východních zemí, v západních to bylo dětem ušetřeno, nosili rudé šátky, jenom v DDR modré. To prý za trest, že udělali válku. Kdo tohle rozhodoval, toho mumii by měli ještě dnes vystavovat. Nejlépe někde v panoptiku, určitě měl aspoň dvě hlavy. Bylo požadováno, abychom ty šátky nosili stále, do školy i na ulici. Vzpomeňte na film "Cesta do pravěku", kde začíná vyprávět kluk s pionýrským šátkem. (Když dorostl taky zdrhnul na západ.) Jenže to nějak nefungovalo, kdo měl šátek na krku, stal se terčem výsměchu. (Těch ostatních, co byli pochopitelně v pionýru sami taky.) Takže jsme se začali za jejich nošení stydět a koncem 50. let už se nosily tak leda k uniformě na 1. Máje.

V páté obecné jsme byli s naším uvědomělým učitelem v Břevnově, v hostinci U Kaštanu. Byla tam taková výstavka slavné události. Tam bylo založeno KSČ. Tak nám to aspoň říkal onen náš pan učitel a ještě jedna paní, která tam dělala průvodkyni. Nazpět prý smíme opustit horní patro po tajných schodech. Takové úzké, příkré. Dnes si myslím, že byly nouzové pro případ požáru, ale ta paní nám to prezentovala jako nějakou útěkovou cestu pro komunisty, kdyby tam na ně přišla kapitalistická policie. Když jsme pak vyšli ven a šlapali k tramvaji, zastavil se pan učitel u takové malé skály, sebral z ní jeden kámen, který nám ukázal:
"Podívejte, tahle hornina se jmenuje opuka."
Dnes můžu potvrdit, že ten kámen se tak skutečně jmenuje. Všechno ostatní toho dne by ovšem potřebovalo silně poopravit. V onom hostinci byla založena strana sociálně demokratická, která se až za dlouhou dobu rozštěpila na jiné, podobně jako stejně zvaná strana v Rusku. Tedy na bolševiky a menševiky. Početní poměr v ČSR mi není známý, ti bolševici byli KSČ a došlo k tomu 1921 v Karlíně. (Karlínští kluci. Kdo by tenkrát tušil, co z nich ještě vyleze.)

Rok před tím, 1920, se tato krajní levice pokusila o českou VŘSR. (Jelikož to měli zcela nedomyšlené a zkrachovali, neměli jsme o tom v dějepisu nejmenší zmínku.) Byl to onen "boj o lidový dům", který je dodnes vykládán různými způsoby. Komunisti to nazývají "Masaryk nechal střílet do dělníků", jiní (určitě většina) zase chápou, že vláda musela vojensky zasáhnout proti násilné akci menšiny.

(Zatčení prozatímní, legální, vlády v Zimním paláci byla od Lenina čistá kriminalita. Jemu to ovšem vyšlo. Eseři ve Smolném paláci mluví tu noc o sprostotě bolševiků a dělají smrtelnou chybu - na protest odcházejí. Bolševici si pak odhlasují, co se jim hodí.)

Lidový dům byl pokus o svrhnutí buržoazní české vlády a nastolení vlády dělnické třídy. Byla vyhlášena generální stávka, která skutečně začala. Vláda nasadila policii, 14 dělníků bylo na různých místech zastřeleno. To celé byl více chaos, než nějaká revoluce a zneužít se k tomu nechala spíše nějaká Anna Proletářka (o které příště) než dělnická třída. Nutno si uvědomit, že v těch dobách se na nějaké převzetí vlády dělníky věřilo a KSČ na to později šikovně nastavila svoji vládu. I dnes, generaci po pádu komunistů, už zase běhá dost těch, kteří by si revoluci a vítězství dělnické třídy rádi zopakovali. Měli by si ale uvědomit, že nejsou většina a nemůžou mluvit za celý národ.

(Lenin už nestačil po VŘSR zabránit volbám. Bolševici dostali 25%, Eseři 50%, Lenin je nechal pozatýkat a povraždit. To byly taky v Rusku poslední volby na 70 let.)

Českým a německým komunistům se něco podobného nepodařilo, Leninova vysněná socialistická revoluce na celém světě nepřišla.

Pokud ovšem vycházíme z toho, že v onom Karlíně 1921 byla strana jenom přejmenována, její kořeny jsou starší, pak tedy datum onoho večera u piva v Břevnově bylo 7. dubna 1878. Jak nám v onom muzeu říkali, zakladatelé byli toliko 3 lidé, Bohumír Šmeral, onen legendární Ladislav Zápotocký-Budečský a třetí jméno si nepamatuji. Pak tam v té místnosti byly vystaveny prvomájové odznaky. (V těch prvních letech po 1948 byl každý rok jiný, až pak komunisti zůstali u takového, co vypadal jako rudá vlaječka. Jeden z těch předchozích byl i skleněný, náš komunistický otec nám každému přinesl jeden. Jenže když upadl tak se rozbil. Ve věku asi 3 roky jsem z toho byl hrozně nešťastný, že byl takový pěkný červený.) No a pak tam byla zakládací listina té strany. Co na ní bylo napsáno nevím, asi to neví nikdo. Byla to tak strašlivá mazanice, že se to číst vůbec nedalo. Kdyby se šlo přesunovat časem, pak bych se tam chtěl na závěr oné zakládací schůze objevit a říci těm třem:
"Tak jste tu dnes soudruzi založili stranu, která omotá českou zemi ostnatým drátem, zavede vyhlazovací koncentráky, vyžene do emigrace umělce, vědce, doktory, spisovatele..., hospodářsky celou zemi zničí, nechá vychcípat lesy, zamořit vzduch i vodu... Nakonec bude lidem svržena a rozpuštěna. A ty, Ladislave Budečský, se raduj ze syna Toníka. Jednoho dne se stane prezidentem ČSR. Výsledek bude: obere měnou lidi o jejich celoživotní úspory, nechá od sovětské NKVD zavraždit Masarykova syna Jana a bude přihlížet vyhlazování svých stranických spolubojovníků, právě tak jako českých letců z Anglie, bojovníků proti okupantům ČSR. Tvůj Toník bude takový bodrý lidový typ, právě tak jako masový vrah a nejvyšší vládce ve státu teroru a koncentráků." (O něm taky někdy příště.)
Patrně by mi nikdo z přítomných neuvěřil, že něco takového je v nejbujnější fantazii možné. Oni přeci právě založili stranu s přesně opačným cílem.

KSČ tady tedy stojí od roku 1921. Ta se má řídit podle druhé, či třetí internacionály. (O těch jsme ve škole vlastně vůbec nic neměli. Dělnické internacionály měly zastávat zájmy dělníků a zabránit válce. V tom naprosto selhaly. V době mé školní docházky nemohli komunisti rozhodně potřebovat nějakou mezinárodní instituci, která by zastávala zájmy dělníků, kterých oni byli zaměstnavatelé.) Jenže tento směr původních komunistů vydrží asi 9 let, než se ve straně prosadí radikální skupina Stalinských komunistů vedená Gottwaldem. "My se učíme od sovětských soudruhů, jak pro vás postavit šibenice..." Směr strany je tím jasný. Členové jiného názoru buď vystupují, nebo jsou povyházeni. (Což se má opakovat po roce 1948 i 1968.) I zakladatel Šmelar je odsunut a nakonec se od té strany i distancuje. Gottwald nazývá demokratické zřízení terorem a Masaryka pohůnkem fašistů. Jeho KSČ má v tu dobu kolem 10%. S původní sociální demokracií už nemá nic společného.

Základní poučení! Jméno strany a její stanovy neříkají absolutně nic o tom, jak se ta strana zachová po volebním vítězství. Její jednání je v rukou několika vedoucích činitelů, někdy taky pouze jedné osoby. Členové pak třeba můžou hlasovat, očekává se schvalovat, kdo se postaví na odpor, je vyhozen. (Což může být klidně zakladatel té strany a to má ještě štěstí, že neskončí na popravišti.)

(Nemusí se jednat pouze o stranu extrémní za totality. Do jaké zrůdnosti může diktatura jednoho člověka v demokracii dojít, předvedla názorně Merkel koncem roku 2015. Když jí se zachce, může si svůj národ vyměnit za nějakou asijskou islámskou hordu. Její šílenství stálo miliardy EUR, rozvrátilo EU, přineslo neřešitelné problémy a co se změnilo? Nic! Němci se na všechno zděšeně dívají, Merkel ve své většině nenávidí, ale svrhnout ji nedokázali!)

Když se strana dostane k moci, tak staré věřící plebejce začnou vytlačovat schopní, nebo taky jenom bezohlední, kariéristé. Kdyby Reinhard Heydrich byl v roce 1948 mladým Čechem, možná to v KSČ dotáhl na generálního tajemníka, jakož by se Lubomír Štrougal byl mohl stát vysokým funkcionářem NSDAP, kdyby se byl narodil coby Němec o něco dříve. To už jsou typy, které chtějí moc a ve jménu jakého -izmu ji hromadí, jim je srdečně buřt. Je to celkem osud každé strany, levice, či pravice, to nehraje velkou roli. Věřící plebejci rychle vyletí a na jejich místo si sedne oligarchie profesionálních vládců. Strana už má s tou původní společné jenom jméno. To by si měli uvědomit všichni prosťáčkové, členové i voliči, nějakých dnešních stran spasitelů lidstva.

Můj komunistický otec, komunista pravý poctivý, mi vykládal v 70. letech, jak oni všechno mysleli dobře, oni chtěli jenom aby... ale pak ve straně převládli soudruzi nepoctiví a ti převzali tu skutečnou moc. Mohl jsem mu jenom říci:
"Ano, tak to bylo, nepoctiví zvítězili a následek? Tím končí éra vašich procesů a vyhlazovacích koncentráků. Národ si může aspoň trochu oddychnout. Dokonce se smí i trochu říkat pravda. Vy jste uvědoměle lhali, mučili a vraždili, oni neuvědoměle kradli. Mně je tedy ten nepoctivý komunista milejší, je pro mě menší zlo!"

Panuje představa, že komunista za vlády komunistů se tam dal z vypočítavosti a měl z toho materiální výhody. Jistě tomu tak v mnoha případech i bylo, ale hned po válce skutečně existovalo dost věřících plebejců, kteří to dělali z idealismu. Můj otec jezdil v neděli na bezplatné brigády na vesnici. Celý den stáli a sekali srpem kořeny řepy. Nikde ani stolička, nikde záchody, ... jenom širé lány. Jezeďáci se bezpochyby na ty pitomé Pražáky dívali oknem z hospody a mohli se potrhat smíchy. Otec chodil na brigády, na různé jiné akce, večer na stranické školení, a jeho rodina byla chudá jak proletariát za průmyslové revoluce. Ještě pak doma ty pitomosti vykládal a matka po něm v prvních letech i papouškovala. V jeho představách jednou vše pochopíme a budeme si ho vážit. Toho se niky nedočkal a vděku nějakých dalších generací za jeho socialismus už vůbec ne. Naopak se všechno průběhem času mělo zhoršovat do horoucích pekel. Komunistický cvok vystoupil ze strany po roce 1968, v hlavě si to ale srovnat nikdy nedokázal. Kolikrát jsem tenkrát slyšel, "my jsme věřili, že ..." To ale není, juristicky viděno, nic jiného, než přiznání viny.

Jednoho večera, tak v druhé půlce 50. let, jsme seděli coby rodina u stolu v kuchyni a otec bodře započal svoji politickou desetiminutovku. Soudruh Chruščov prý dnes řekl imperialistům, že ... dále už přesně nevím. Nejmladší bratr byl ještě malý a uvědoměle přidal, že už soudruh Lenin taky cosi říkal. V tu chvíli v afektu vylítla nejstarší sestra, která už brala rozum, a zařvala na něj: "ty bolševiku!", načež mu vrazila tak strašnou facku, že sletěl ze židle. Otec zbledl a snad ho v tu chvíli napadlo, že jeho komunistické zrno nepadá na úrodnou půdu. Leč facku dostal malý bratr a ne on, v jeho hlavě se ještě na mnoho let nemělo rozsvítit.

pokračování o vítězné cestě rovnosti a bratrství zase příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 20. září 2016 v 9:59 | Reagovat

Teprve s odstupem času lze hodnotit, jak děsivé jsou následky komunistického třeštění ve státě.
Lidský život nestačí obsáhnout potřebná řešení většinou ani pro jednotlivce, natož pro společnost.
Dá se tomu pomoci, vzděláním, vedením k vybranému cíli, povzbuzováním a hodnocením jednotlivců i skupin. Jenže co dělat, když si společnost nechá vnutit, jako vedoucí naprosté ignoranty, masové vrahy a oportunisty bez kousku svědomí. Když selže veškerá intelektuální stavba společnosti a měřítkem se stane cena piva, kořalky a děvek. Na to se ani po tisíciletí  nenašel jednoduchý recept, akceptovaný většinou. Právě ten marasmus přeměny z úplné lži k pololžím prožíváme. Je vůbec otázkou, kdy se to může a nakonec i musí změnit?

2 nar.soc. nar.soc. | 20. září 2016 v 12:49 | Reagovat

"Můj otec jezdil v neděli na bezplatné brigády na vesnici. Celý den stáli a sekali srpem kořeny řepy. Nikde ani stolička, nikde záchody, ... jenom širé lány. Jezeďáci se bezpochyby na ty pitomé Pražáky dívali oknem z hospody a mohli se potrhat smíchy".

Ono to tak asi nebylo. Tato nadsázka nesedí. I když lidi nahnali do JZD, zůstaly jim zvyklosti soukromých hospodářů, kteří žili nutností sklidit co vyrostlo. Brigádníkům nezaškodilo seznámit se s nároky zemědělské ruční práce. Nakonec to mělo pozitivní vyznění ve výrobě sklízecích strojů. Byla to ovšem bolševická hovadina, rozvíjet zdejší řepné cukrovarnictví, když námořní doprava umožňovala dovoz kvalitně lepšího a levnějšího cukru z třtiny. Cukr "naše bílé zlato" byla hovadina dovedená do absurdity. O pěstování cukrovky něco vím. Potřebuje hlubokou černozem a pro trvalé pěstění v osevním postupu musí být 5% trvalého humusu, což skoro nikde v ČR není a pokud to kdy bylo, stoletým řepařením se  vyčerpalo. To jen volové ála Zeman žvaní o ztrátě pozic ČR ve výrobě cukru. Jiní blbové = Klaus, Dlouhý a Lux podepsali přístupové dohody do EU s omezením výroby cukru. Klidně mohli opustit surovárny z cukrové řepy, ale ponechat si rafinerie, kde lze zpracovat třtinový cukr na konečné cukrovarnické produkty a dosavadní odběratele si udržet. Začal se vyrábět drobně balený cukr, barvený cukr jako karetní symboly, cukerné sirupy pro vybrané výroby, lité kostky i homole a jiné zajímavé zboží. To vše vzal vzápětí s privatizací Francouzům čert.

3 gregormoldavit gregormoldavit | 20. září 2016 v 19:34 | Reagovat

[1]: nar.soc.
nar.soc.
Jak zmiňuji, demokracie dokáže naprosto selhat. Pro lidi jednoduchého smýšlení je tu pak jednoduché řešení - totalita. Fašisti, nebo komunisti, hlavně černobílý systém a jeden silný vůdce. 20. století s celou to katastrofou fašismu i komunismu lidi nepoučilo.
Jenže i výsledky demokratických voleb jsou někdy naprostou ironií. Včera Berlín:

Dosud tam vládla koalice SPD+CDU = střední levice + střední pravice.
CDU myslím dělala politiku rozumnou, ale nedokázala se distancovat od své diktátorky jménem Merkel. Německý národ ve své většině chápe, že prvořadý úkol je Merkel svrhnout, bez ohledu na politické a finanční ztráty. Škody, které šílená Merkel napáchala a které teprve v celém rozsahu přijdou, budou nevyčíslitelné.

Takže SPD+CDU byla odvolena. Získala pravicová AfD a sice rovnýma nohama na 14%. Zesílili také komunisti - die Linke, neuvěřitelných 16%. (V Bavorsku měli 2%.)
Berlín, to je velkoměsto plné sociálních problémů, nezaměstnanost a nedostatek bytů. CDU se sice zasadila o jejich stavbu, ale komunisti se zase zasadili o poukazy na jejich nedostatek. To u lidí vzbudilo mylný dojem, že Linke by to dokázala vyřešit a byty jim dát.
Takže - jelikož zkušená vláda středu byla odvolena a přišla silná extrémní pravice, utvoří se nyní kolalice z levý silných stran. V Berlíně bude patrně vládnou SPD (socialisti), Linke (čistí komunisté) a Grüne (horší komunisti)
Příklad politiky Grüne: Romové v Evropě jsou rasově diskriminování, všem dát právo na asyl v Německu. (Kam se na ně hrabe Merkel.) V MV sice vypadli (Německo jásalo) ale v Berlíně jsou silní.
Shrnuto - jelikož se voliči přesunuli ze středu doprava, budou nyní vládnou ultralevičáci se socialisty.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 20. září 2016 v 20:33 | Reagovat

[2]: nar.soc
Vždycky jsem slyšel, že řepný cukr je lepší než třtinový. ČSR taky vydělávalo nějaké peníze stavbou cukrovarů po světě. Víc o tom ale nevím.

5 nar.soc. nar.soc. | 21. září 2016 v 13:20 | Reagovat

[4]:

Strojařiny se omezení netýká, řepný cukrovar je jen složitější než třtinový.
Cukr je energetická část stravy. V řepném cukru je mnohem více příměsí než ve třtinovém. Zda je tím lepší, je slovo do diskuze. V řepné melase bylo identifikováno kolem 1000 chemických substancí. Z třtinové melasy ( zdravotně nezávadné ) se jednoduchým způsobem vyrábí dodnes pravý rum. Řepný cukr má v obsahu zbytky vápna ( z čiření řepné šťávy ), ale také modřidla na dosažení bílé barvy.
Zkrátka "řepné cukrovarnictví" v ČR zničili rovněž "soudruzi" jeho nerozumným a násilným šířením na nevhodné orné plochy, které se vyčerpaly a zdevastovaly nejméně na 50let.

6 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 8. ledna 2017 v 11:19 | Reagovat

Zásadně preferuji bílý cukr, rychleji se rozpouští a jsem na něj zvyklý. Černozem v okolí Kuklen, kde bydlím, byla vždy vhodná pro zahrádkáře i řepu a na nějaké vyčerpání si nestěžuje. Hradecká Škodovka, byla přechodem na barevný cukr značně poškozena a došlo k jejímu rozdrobení na spoustu malých provozů.
To k zemědělství. Jinak bych chtěl upozornit nar.soc, aby se podíval na statistiku MF část finance, kde pochopí, jak působí kladně činnost CB na příjmy do státního rozpočtu. Díky intervencím MF proti koruně, jsou spekulanti ochotni půjčovat ČR za záporné úroky a tato částka přinesla v roce 2016 zisk do státního rozpočtu 7,91 mld. Kč. Kdyby se našel chytrák, který bude tvrdit, že splácení státního dluhu v dobách záporného úroku, tak se zeptejte, zda předpokládá trvalý stav negativních úroků i po skončení intervencí CB proti koruně.

7 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 11. ledna 2017 v 18:20 | Reagovat

Silný vůdce vždy fascinuje většinu národa, a ten jej uznává až zbožňuje. V nedávné minulosti to byl Hitler v Německu, Stalin v Rusku a Churchil v Anglii. Lidé se pod silným vůdcem cítí jistější i když je vede do záhuby. Mladé německé dívky Hitlera přímo zbožňovali a šli za ním jako slepé. On využil jejich mladické nevyzrálosti, poslal je do Polska a ony tam porobenému národu poroučely a určovaly, co má kdo dělat. Takový pocit nadvlády je utvrzoval v pocitu německého nadčlověka, tak proč Hitlera nemilovat. Šikovná reklama ohlupovala národ. Já nechci válku, ale obranné válce se nevyhýbám, říkal Hitler. Hájím zájmy německého národa a bombardoval Polsko. Dal natočit chovance v blázincích a snímky podával Němců jako polské podlidi a Židy.

8 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 11. ledna 2017 v 18:23 | Reagovat

Oprava "dívky zbožňovaly" nikoliv měkké i, ale ypsylon.

9 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 16. ledna 2017 v 11:31 | Reagovat

Německá ekonomika je stále silná a nejlepší v Evropě. Co mě ale zarazilo je fakt, že do spotřeby občanů, která zvyšuje HDP státu, jsou zahrnovány i náklady státu na migranty. Vypadá to potom tak, že čím více utratím, tím lepší nudu mít hospodářský výsledek. Nato potřebuji vysvětlení od specialisty na ekonomii. Můj prostý mozek to nechápe. Prosím o vaše stanoviska k této dle mě absurditě. S rostoucím HDP by měla růst i kvalita života obyvatel a důchodců, ale Greg zde píše, že důchodci musí mít druhé zaměstnání, aby si udrželi životní standard. Tímto způsobem Frau Merkel Němce upracuje a oni jako poslušné stádo budou táhnout chomout.

10 Petr Petr | 8. února 2017 v 16:30 | Reagovat

Ale lidi a národy je třeba nějak ovládat, a národní český komunismus dokázal vytvořit světově nadprůměrnou životní úroveň bez potřeby vykrádání a vraždění vnějších kolonií, plus se u nás i popravovalo míň než v té době v USA (a to do toho ani nepočítám ani skryté vraždění přez zákulisně ovládaný organizovaný zločin).

K cukru.
Řepka u nás byla dotačně masivně podporována už za Napoleona.
Napoleon a pak v tom pokračovalo i Rakousko-Uhersko, tím bojoval v rámci kontinentální blokády proti Británii.

Svobodu hlásající liberální Británie totiž používala cukr ze svých karibských kolonií (s jejím loďstvem naveženými černými otroky) podobným způsobem na vysávání financí střední třídy v Evropě, jako používala opium z polootrocké Indie na bohatší v konzervativně prosperující Číně.

11 gregormoldavit gregormoldavit | 8. února 2017 v 18:06 | Reagovat

[10]: Petr
Baví se dvě blondýny:
"Z támhle toho chlapa jsem udělala milionáře."
"Jaks to dokázala?"
"Byl to miliardář."

Komunisti udělali z jednoho z nejvyspělejších států světa stát rozvojový. Že byl stále ještě před Ugandou, to může být.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama