Prezident Václav Havel - 4/?

7. srpna 2016 v 20:47 | gregor moldavit

Emil Hácha

Bylo mi tak asi 17, když mě jeden kamarád ze svazarmu vyzval, abych s ním šel večer na nějaké náboženské školení. Jako jediný z nás byl věřící a praktikující katolík. Celkem jsem se mu do toho nemíchal, každý jsme nějaký. Patrně to bral tak, že kdyby ostatní věděli to co on, pak by taky věřili jako on. To samé si mysleli i starší komunisti, to je představa věřících a myslí si to možná i včelaři a sběratelé známek. Jenže to je hluboký omyl, tak to nefunguje. Každý člověk je trochu jiný i co se týče víry a záliby. No dobrá, tak jednou půjdu na takové školení. Sešlo se tam asi 20 lidí zhruba mého věku, ti tam ovšem chodili pravidelně a byli více či méně věřící. Ten farář, který to vyučoval, si v 50. letech odseděl nějaký čas v base, ("Jednoho Boha mít budeš!" platí pro komunisty i katolíky, proto se potírají) ale ta doba byla už pryč a mohl tedy dokonce pořádat takový večerní kurz. Trval asi hodinu, slyšel jsem, jak se ti kolem s ním modlí, k čemuž jsem se nepřipojil, pak jsem se dozvěděl co je to advent a pochopitelně co Kristus kdy začaroval a řekl. No a pak jsme šli s tím přítelem do hospody na pívo a on chtěl vědět, co tomu říkám?

Mohl jsem mu však jenom odpovědět, že u mě tohle jednoduše nefunguje. Co ten farář předvedl, to už jsem dávno zažil ve škole v 50. letech, tedy totální výplach mozku. Tady je tohle dogma, takhle my ho věříme a ty se můžeš/musíš připojit. Vlastní myšlenky a vědomosti jsou nežádoucí, pochybnosti trestné! Když tomu věří tolik lidí, musí to přeci být pravda. Kdo věří, jako by věděl. Tohle perfektně fungovalo u mého otce, který byl věřící komunista, chodil po večerech na stranická školení KSČ a pak doma ty blbiny papouškoval. Jelikož měl víru v genech a já ne, muselo později dojít ke generačnímu střetnutí. Tento konflikt byl pro onu dobu typický.

Mimochodem s tím katolíkem jsme zůstali v kontaktu ještě dlouhá léta i když já už žil na západě. On mi psal neohrožené dopisy, kde stále znovu barvitě líčil, jaké jsou komunisti svině! Věděl, že to StB čte, ale možná hledal mučednickou smrt. Tu mu nikdo nedopřál, asi takových bylo tenkrát více. Pochopitelně se taky rozhodli se ženou emigrovat, ale ona mu každý rok vysvětlila souvislosti, že letos ještě ne, vypadá to venku na déšť, raději až za rok, takže za 20 let z paneláku nevylezli. No a pak přišel rok 1989. Ze svých souvislostí si udělali se ženuškou vlastenectví, oni nezradili, a v prvních volbách utíkali volit KSČM. To ještě s omluvou, "ono přeci jenom, ... když to člověk tak vidí..." Pak byly jeho dopisy stále hrůznější, až z každého přímo řval mně tak dobře známý pocit nadřazenosti věřícího komunisty. Věty začínající, "ty si asi myslíš, že ..." a ze všeho ještě přímo bučela uvědomělost jeho ženušky. A jestli nezemřeli, nebo si to jeho ženuška nerozmyslela jinak, je zuřivým komunistou dodnes. Bude ale jistě jenom tak dlouho, než se komunisti dostanou k moci. Pak se od něj bezpochyby všichni dozví, že "takhle my jsme to nechtěli, my jsme to mysleli dobře, my jsme chtěli jenom aby..." jak jsem to v 70. letech slýchával od generace mých rodičů. V každém případě pro něj bude další vláda zase jenom špatná a tím jsme u našeho tématu. Jakou politiku a jaké politiky by ten český národ v té vládě chtěl? Vždyť jsou vždycky a všichni špatní.

Ale vraťme se k onomu večeru. Ten farář se tak trochu a velmi opatrně zmiňoval i o minulosti, kterou zažil a tam nějak přišlo jméno "Hácha". Řekl větu:
"Naše dějiny se k tomuto člověku zachovaly velmi nespravedlivě."
To mě zaujalo více, než jaký zázrak kde udělal Kristus a já zbystřil pozornost.
"Hácha tu funkci prezidenta nikdy nechtěl, byl starý a nemocný, ale obětoval se. U Hitlera mohl za Čechy jenom prosit a to věděl, že Hitler bude křičet a vyhrožovat. Jeho žádosti o možnost odstoupení nebyly přijaty... Češi zato nechali Háchu po válce zemřít ve vězení."

To jsem vůbec nevěděl, v dějepisu jsme měli jen že to byl kolaborant s nacisty, ale právě tuhle jednu větu. Výraz "dělnický prezident", jsme slyšeli každou chvíli, jméno Hácha, ale právě tak Masaryk a Beneš, jenom snad jednou informativně, byl to buržoázní politik, dělníci strádali a stávkovali... V době komunistů jsem určitě neviděl nějakou ulici "Masarykova", apd... Ti staří po něm ještě něco nazývali, třeba nádraží, ale napsáno tam jeho jméno už nebylo. Právě tak babička, když s námi šla kupovat nějaké ty kecky, říkala, "jdeme k Baťovi". (Ten kdyby v tu dobu mohl vidět to socialistické obuvnictví, tak ho z toho krámu vynesli na nosítkách.)

Ta starší generace o Háchovi taky nemluvila, ať už byla za komunistů na jakékoli straně. Jenom jsem krátce před tím slyšel jednoho baviče prozpěvovat nějakou lidovku z války:

Zahoďte lidičky,
nože a vidličky,
stejně už není co žrát.
Všechno nám sebrali,
Háchu nám nechali
a Protektorát.

Tedy taky žádná óda na něj.
Hácha a Reichsprotektor Reinhard Heydrich

V tu dobu moje dospívající generace začínala chápat, že ono je vlastně všechno úplně jinak, než máme věřit že je a se školními dějinami to bude asi podobné. V druhé půlce 60. let se moje podvedená, obelhaná generace staví na odpor. Pro mého komunistického otce trestuhodné. Ptát se na pravdu? Té by mohli zneužít nepřátelé našeho lidově demokratického zřízení. Náš problém ovšem byl, že jsme prolhanost té věřící staré generace odhalili, pravdu ale neznali. Většina z nás si pak dala v životě záležet, pravdu hledat. Ale potkáte taky dnešní sedmdesátileté, ze kterých stále ještě mluví školní dogma 50. let.

Toho Háchu jsem nezapomněl, ale nebyla možnost se informovat, napsáno nebylo nic a neznal jsem nikoho z generace mých rodičů, ke komu bych měl důvěru. Pustil jsem to jméno z hlavy, měly přijít jiné události. Poslední den roku 1967, byl jsem voják, se vykládala fáma, že vojna se má zkracovat na 1 rok. (Tenkrát byla 2 roky a možná se to věřilo každý rok.) Prý o tom bude mluvit Novotný v novoročním projevu. Tak jsme si o půlnoci pustili rádio. Novotný semlel pár běžných prázdných frází, jak jsme všichni v socialismu šťastni, poukázal na význam říjnové revoluce a zakončil přáním nového roku. Pochopil jsem, že jsem se nechal oblbnout pohádkou, že ono se nebude měnit nikdy nic, tenhle prolhaný podvodný režim bude asi věčný. Leč mělo se měnit docela dost. Už v lednu jsem uslyšel dvě jména, která jsem vůbec neznal. Alexander Dubček, převzal půlku moci Novotného, tedy 1. tajemník KSČ, a Oldřich Černík, předseda vlády. Nejprve tomu nikdo moc nevěnoval pozornost, ale mělo přijít to, co vešlo do dějin jako "pražské jaro". Někam hodně nahoru ve vládě se dostal mladý komunista Zdeněk Mlynář, z jehož pozdější knihy "Mráz přichází z Kremlu" jsem v emigraci čerpal mnoho informací. Mimo jiné se Mlynář táže, kde se v roce 1968 vzalo to nadšení lidu? Zhruba:
"Kdyby KSČ byla kdykoli udělala skutečné volby, nebyla by dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů. A nyní všichni jásají, volají politikům slávu, darují zlato do státní pokladny..."

Naše nadšení bylo v srpnu rozmačkáno pod pásy sovětských tanků. Přišla doba strašného temna, doba "normalizace", ze které se český národ nevzpamatoval dodnes. Ve své knize Mlynář popisuje všechny své kolegy, jejich vlastnosti a co se jak událo. O Háchovi nic až náhle na jednom místě. V srpnu 68 byla celá vláda ČSSR zajata a odvlečena do Moskvy. Tam dostali kruté ultimatum "podepsat!" Jinak může rudá armáda třeba střílet do shromážděných lidí a podobně. Pro dva z nich bylo podepsání samozřejmé, Svoboda a Husák. Až budu psát o nich, pak se na tohle místo vrátíme. Ale nyní přišlo v knize ono jméno:
"Řekl jsem Smrkovskému, ... že pro mě osobně je přínosem něco nečekaného: pochopil jsem Emila Háchu. Nikdo se nepohoršil, na Háchu jsme si tam asi vzpomněli všichni."

Byl to onen Černík, který jako první začal podpis prosazovat. Ostatní si to nechali vysvětlit a nakonec podepsali všichni, jenom ne František Kriegel.
Mimochodem, právě tenhle Černík se pak ještě pokusil změnit pány, vysloveně zradil reformní politiky a začal přisluhovat. Nebylo mu to nic platné, musel nakonec přiznat: "Prosral jsem si čest i pozici".

Pokud bylo spravedlivé zavřít Háchu po válce do vězení, pak v roce 1989 měli jít taky do vězení všichni ti, kdo v Moskvě pod nátlakem podepsali. Na prvním místě Gustav Husák.

Snad můžeme shrnout: Hácha na sebe vzal úlohu obětního beránka. Byl už starý a nemocný a nakonec nemohl dělat nic, než za svůj národ u nacistů prosit. Je známo, že v rádiu odsuzoval český odboj i exilovou vládu v Londýně, ale patrně to bylo něco za něco, aby pak vymohl určité úlevy. Mimo jiné to bylo v roce 1944, kdy už byl tak nemocný (arterioskleróza), že už ho bylo těžké činit za něco zodpovědným.

Nemyslím, že by se Háchovi měly dnes stavět sochy, ale český národ se k němu skutečně zachoval nevděčně a nespravedlivě a Hácha si bezpochyby zaslouží určitou rehabilitaci.

pokračování ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 8. srpna 2016 v 22:50 | Reagovat

Emil Hácha byl vzdělaný člověk s postavením. Do r. 1938 byl prezidentem Nejvyššího správního soudu. Měl značné právní vědomosti a přijetím funkce "státního prezidenta" a setrváním na ní dal legitimitu Protektorátu. Funkci vzal jako osobní oběť se snahou působit v intencích napřed Ústavy a potom i protektorátní smlouvy ve prospěch českého národa. Zradilo ho zdraví, ateroskleróza z něj udělala trosku a kulisu využívanou nacisty i vnitřními kolaboranty. Pro mne je zarážející, že se před Hitlerem neohradil k 15.3.1939. Mohl právnicky argumentovat, že jeho funkce jej nezmocňuje podepsat akta o zřízení Protektorátu a proto je ani nepodepíše. Goerigovy vyhrůžky, že nechá bombardovat Prahu by tímto postupem ztratily na významu. Že to neudělal svědčí už o rozvoji duševního postižení a svým způsobem i o vině za následné děje. Jeho osobní sebevražda ve funkci ( nejpozději při příchodu Heydricha) by v Evropě měla ozvěnu, že ne vše co nacisté prohlašují je správné.
Podpisy r. 1968 v Moskvě už byly jen osvětlení, jakéže má ČSSR sráče ve vrcholných funkcích. Španělák Kriegel ( Němec ) nepodepsal a nestalo se mu nic.
Svoboda, dodnes polo oslavovaný zradil už v r. 1945 a s odvoláním na sovětskou psí známku "hrdina SSSR" žádal propuštění z Moskvy všech a jaksi se za ně zaručil, že je pohlídá. O Husákovi je škoda slov.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 9. srpna 2016 v 11:08 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Můžu jen odhadnout, proč Hácha něco dělal, nebo nedělal? Mohl se vším praštit a prohlásit se za důchodce. Všichni věděli, že je těžce nemocný. Patrně se ale domníval, že je spása českého národa a za něj bude bojovat do posledního dechu. Musel se pak jenom divit, jak se mu tento národ odvděčil. A to měl ještě štěstí, že nemohl číst pozdější školní učebnice dějepisu.

Když Havlíček bojoval za Čechy a byl deportován do Brixenu, žil v přesvědčení, že tam dlouho nezůstane, protože český lid za něj bude bojovat. Ten ho okamžitě zapomněl, v Praze po něm neštěkl ani pes.

Co k tomu ještě říci. Nevěřím svým očím, když na internetu čtu, jak dnešní Češi plivou na Palacha!

3 nar.soc. nar.soc. | 9. srpna 2016 v 19:57 | Reagovat

[2]:

Oba jmenovaní špatně odhadli situaci všeobecně a svoji vlastní obzvláště. Existují výjimky, kterým se osobním úsilím podaří mimořádný čin, např. Masaryk a jeho činnost směřující k obnovení "československé" státnosti. V mimořádných podmínkách rozvalu Rak.Uherska stvořil Čechoslováky, využil vojenské legie a tím i uznání k obnovení státu. Dnes jsou zde panáci, kteří by vše rozdělili na molekuly, jen aby měli svůj kopec hnoje. Tak se hospodaří i dějinami. Palachovo rozhodnutí je cizí zdejším způsobům manifestace, nikdo neví, jak je uchopit. Postkomunistické vnímání ( jež má cca 50% lidí) přehlíží ze sebezničení pramenící memento a hovoří (pokud vůbec) o duševní slabosti. Prý vždyť se nikomu ( po r. 1968) nic zvláštního nestalo. Nikdo nebyl popraven ani dlouhodobě vězněn ( jak ubohé je to posouzení ). Sám jsem ještě nečetl řádný filozoficky pojatý rozbor Palachova činu ( a to zde máme ústav na zkoumání totality či paměti národa). Jak to vidím, ani k budoucímu 50. výročí se nic neobjeví. Očekával jsem, že ministr kultury Herrmann ( byl ředitelem jmenovaného ústavu ) se o něco pokusí, ale kde. Nemá to vazbu na katolickou církev ( má kolárek  doma ) tak to jde i mimo něj.
Jest-liže má někdo takové postavení, má i povinnost splatit dluh minulosti a pravdivě informovat mladé lidi.
Pravdivě, znamená objektivně a nikoli, jak si jednotlivé epochy vykládaly Havlíčka podle potřeby. On Havlíček si ve své době dovolil hodně, ale byl to jen potištěný papír. Havl. nestál nikde u revoluční šibenice nebo kat. špalku.
Proto mu rakouská správa vybrala celkem snesitelné vyhnanství. Za tuberkulozu v rodině není možno nikoho vinit. Havlíčkova smrt nebyla mučednická, ale jen způsobená lékařskou nedostatečností ( totéž u B.Němcové ).

4 gregormoldavit gregormoldavit | 10. srpna 2016 v 8:37 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Legenda o Havlíčkově tuberkulose z Brixenu se v Čechách stále drží. Jak už jsem podrobně popsal před lety: Havlíček sám si tam klima pochvaluje, žena a dcera přijely s tuberkulosou z Prahy a za pár týdnů se tam uzdravily. Havlíček se od nich ale nakazil. Nemoc u všech propuká po návratu do Prahy a na ni všichni tři umírají. V Brixenu se mohli dožít požehnaného věku. Má nejzdravější klima v Evropě. V Meranu je proto plicní sanatorium.

5 nar.soc. nar.soc. | 10. srpna 2016 v 10:03 | Reagovat

Něco z jiného soudku https://email.seznam.cz/#inbox/63314.
Je vidět už naučená šikovnost zacházení s vrahounským nožem. Já bych svému děcku podobný nůž nedal ani podržet před 10rokem života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama