Prezident Václav Havel - 3/?

2. srpna 2016 v 21:47 | gregor moldavit

O tom, jak pravda a láska zvítězily, díl 2/2. Z knihy "O Gilgamešovi a Enkiduovi".
...Gilgameš věděl, že ona podivná bytost může být jenom Enkidu. Jenže to byl divoch ve stepích, více zvíře, než člověk. Jak nyní na to?

Svolal tedy radu, což byl jeho velekněz Kalchas a dále pár statistů, které tento ještě nestačil odstranit, nebo stačil podplatit. Kalchas byl slizký jako úhoř, záludný a bezohledný, nutno mu ovšem přiznat, že mu to po čertech myslelo. Byl to vlastně on, kdo v Uruku vládl a rozhodoval, Gilgameš se většinou nechal přesvědčit. Dobře totiž věděl, že Kalchas za pomoci svých kněží i bohů by mu mohl být nebezpečný, ale právě tak mu je užitečný, když se spolu nějak shodnou. Kalchas hlavně zvěstoval vůli bohů, kteří se ovšem zdáli být v jeho službách. Vždycky požadovali od lidí to, co jemu se právě hodilo.

Jako první v radě promluvil vrchní generál, rovnou s vědomím, že bude přehlasován. Navrhnul poslat na Enkiduha armádu. Stalo se jak očekával, ale Kalchas ho pochválil za snahu, s poukazem na bohy, kteří si to nepřejí a dobrotu Gilgameše. Generál byl celý šťastný, že ho tak rychle odmítli, protože dobře věděl, že jeho armáda nestojí za nic a on, coby vrchní velitel, není výjimka. Vláda města Uruku to věděla taky, ale nedělala s tím nic podle jakéhosi pravidla:
"Von je blbej, ale jednou tam je, tak proč to měnit? Dáme tam jiného a ten bude blbej taky, třeba eště víc."
Každý si totiž uvědomoval, že kdyby se začali z nejvyšších míst vyhazovat blbci, mohlo by dojít na leckoho z nich. Takže se vládlo na principu - ruka ruku meje.
Pokud to někomu ze čtenářů nápadně připomíná dnešní dobu, není s tím názorem určitě sám.

Všichni věděli, že to stejně rozhodne Kalchas a ten symbolicky vyzval k rozhodnutí Gilgameše.
Tento povstal a slavnostně pronesl:
"Já věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí."

Pak už méně slavnostně zabručel:
"Jenže co s tím budeme dělat v praxi? Kalchas!!! Navrhni něco!"

Tento jinak pohotový politik se ale nad tím výrokem vyděsil, co s tím byla oprávněná otázka, on to taky nevěděl, takže se jal koktat.
"Tedy, eh, pravdu hlásáme my kněží. Občas se ale jaksi stává, že eh..."
"Že vám tu vaší pravdu nikdo nevěří, že jo? A já se nedivím." Zaburácel Gilgameš.
Kalchas to rychle zamluvil.
"Ale co se týče lásky, máme tu jednu schopnou spolupracovnici. Děvka Šamchatka! Její výkony jsou úžasné.

Gilganeš chvíli zauvažoval a pak přikývl. Nebudeme zbytečně zatěžovat státní kasu, místo armády pošleme na Enkiduha tajného agenta, děvku Šamchatku. Snad to takhle přijde levněji.
"Kalchas! Ať se u mě obratem hlásí."

"Je to nejstarší řemeslo lidstva," můžeme vždy znovu slyšet. Jako mnoho podobných, běžně opakovaných a nepochybných frází, je i tahle úplně chybná.
Argument:
"Vždyť to říkají všichni," ještě neznamená, že by to musela být pravda. Byla doba, kdy všichni, až na pár bláznů, říkali, že Země je placatá. Všichni říkají to, co říkají všichni. Občas má pravdu ten, kdo neříká to, co všichni.
Výrobce zbraní, zaříkávač hromů (předchůdce dnešního papeže) rybář nebo lovec byli tisíce let před tím. Láska z lásky a láska za peníze se ještě dnes občas těžko rozlišuje. Ono je nějak vždycky něco za něco.

Jak to bylo s tou Šamchatkou? Inu, ta byla jistě moc dobrá děvka, když dostala od krále státní zakázku. V tu dobu se odehrály slavné bitvy, které zvířily prach jenž dávno se byl usadil. Někdo zvítězil a někdo prohrál, my už dnes nevíme kdo. Z těch bitev nezůstalo ani tolik, jako ze skromných výrobků hrnčířů a zedníků. Však bohatýrský epos o Šamchatky vaginálním výkonu vešel do dějin a přežil říši sumerskou. Važme si řemesel, jejichž produkty přežívají nesmrtelné krále i tisícileté říše.

Kterak se to odehrálo?
Gilgameš jí to ještě vysvětlil, co že má jako dělat, až potká Enkidua, ale to věděla sama taky. Mistrem řemesla tu byla konečně ona.
"Pořád ty samé návody od amatérů," pomyslela si Šamchatka.
"Jsem kurva já, nebo král?" Však Gilgamešovi nadšeně kývala:

Ano prosím, vašnosto ovšemže zajisté.
Bylo-li by libo-li vám snad ukázku?
Jednou zapíchat na určeném místě,
to máme účet za čísla a trenýrky čisté,
vše jak na provázku, vyřídím zakázku,
k plné spokojenosti, spolehlivě a jistě.

Však Gilgameš pokračoval neúprosně ve školení.

Až divocha spatříš, tak všeho nech,
cudně mu navrhni, že bys ho chtěla,
odhal prsa i lůno, stáhni ho v mech,
dělej tak, jak žena s mužem dělá,
k vášni ho ztrhni, však vezmi mu dech.

Pak obcujte vydatně, u huby pěnu,
do sebe vtáhni ho jak vodní vír,
přitom zvířata lesní odcizí se jemu,
v lesích a pastvinách zavládne mír.

Šamchatka plála třídním uvědoměním.

Chci zdarma život za mír dát,
drobné nebudu vracet,
prsa jsou za tři padesát
mé lůno za pět dvacet.

Já nechci kazit náladu,
meč překováme v rádlo,
však garantujte náhradu,
když rozerve mi prádlo.

Prsa svá odhalím,
lásky nápoj namíchám,
dech jeho zpomalím,
vše poctivě odpíchám.

Jen snad malý dodatek,
v mechu, či bazénu
chci diety a příplatek,
to je práce v terénu.

Já vše ráda udělám
pro krále a klenoty,
na muže zadělám,
laň překoná temnoty,
však zaplaťte můj elán,
i daň z přidané hodnoty.

Gilgameš si pomyslel cosi o děvce prohnané, ale nakonec rád souhlasil. Kdyby si byla řekla méně, byl by ji možná odmítl coby nezkušenou začátečnici. Co by to bylo za kurvu, aby nevyrazila ze situace maximum? Dal jí ještě poslední příkaz.

V tom jsme si tu za jedno
řemeslo má zlaté dno,
ty budeš skutečně klasa,
ať ti tedy zvoní kasa.

Teď ukaž co dovedeš,
máš dostat plat za lásku,
až nám ho sem přivedeš
jak ovci na provázku!

Nato předal Šamchatku lovci, jenž ji měl odvésti za město na pastviny. V temnotě večera opustily dvě nenápadné postavy město Uruk. Šamchatka neznala strach ze tmy jako se tmy nebojí kočka. Nebála se ani pustin kolem města ani divé zvěře. V její branži je zapotřebí mít aspoň tolik odvahy, kterou má král, když vede vojsko do boje. Jenže král je v takové situaci jednou za čas, děvka prakticky každou noc. Proč tedy dodnes obdivujeme odvahu a statečnost vojevůdců?

Lovec dovedl Šamchatku k napajedlům. Tam ji uložil do trávy pohybem, kterým my dnes klademe do pastičky na myši kus špeku, a rychle se vzdálil. Šamchatka osaměla pod klenbou hvězd mezi dravou zvěří, odkázaná sama na sebe.

Nadešla noc, v níž noční zvířata a děvky loví. Tu přišla divá zvěř i Enkidu k napajedlům. Šamchatka neměla oči sovy, ale instinktivně poznala kdy je třeba jednat. Když před ní v měsíčním svitu vyvstal stín mohutné postavy, tu svá prsa i lůno odhalila. Enkidu byl sice absolutně nezkušený, ale nějak mu nakonec došlo, že s tím by se mělo něco dělat.

Divoký Enkidu,
v horách byl zrozen,
podlehl přeludu,
i jemu byl vrozen.

On ulehl na ni
a vydal vzdech,
tak měla ho v dlani
a vzala mu dech.

Snad pod vyšší mocí
se ty věci pak dály,
šest dní a sedm nocí
bez ustání obcovali.

Všechno se dozvíme,
jak dávali, tak brali,
ač dodnes nevíme,
kde tu sílu vzali.

Šamch pevná jak skála
ta ku slovu stála,
všechno mu dala,
jen dech mu vzala.

Když se byl nasytil
vyšel na světlo denní,
však ten koho bývalo,
toho již více není.

Pak nazpět se vraceli,
tu laně člověka se bály,
a když přišly gazely
před ním na útěk se daly.


Co se událo? Enkidu se pokusil vrátit ke stádům, se kterými předtím žil, ale zvířata před ním utíkala. Prodělal plánované přeškolení, Šamchatka mu přidala na hodnotě. Enkidu nebyl již zvířetem, stal se člověkem.

Tento záznam v klínovém písmu prastarého eposu je mimořádně zajímavý. Podle Bedřicha Engelse to byla práce, která polidštila opici. Dle tohoto eposu to byla jiná (mezi námi, podstatně příjemnější) činnost. Pravda bude asi někde uprostřed, pro Šamchatku to konečně práce byla. Prostě tu hominizaci někdo odpracoval za něj, on se jenom tak nějak aktivně vezl.
Marx a Engels mají ovšem také pravdu. Práce je v lidské společnosti nutná, ale jenom pro toho, kdo ji nedokáže naložit na hřbet těm druhým.

Šamchatka pak dále plnila stranický a vládní úkol. Vzhledem k hodnotě její práce nejprve zaplatila daň z přidané hodnoty do státní kasy. Potom si ji nechala obratem vyplatit nazpět i s výlohami a dietami. Ze mzdy zaplatila daně, poté co z nich nejprve odepsala dva čtvereční metry zválené trávy, cestovní výlohy, výdaje na reprezentaci a pracovní oděv. Při práci ona sice žádný nenosila, ale vzhledem k vysokému postavení měla povolený roční paušál i bez vyúčtování. Takže vlastně nakonec nezaplatila nic a státní kasu plnili dále ti, co vlastnili toliko bederní pás, z daní neodepsatelný. Tento děvkou Šamchatkou založený dvoutřídní daňový model se stal předlohou pro všechny pozdější státní a vládní činitele a používá se v prakticky nezměněné formě dodnes. Tím je také vysvětleno, proč tak často slyšíme na adresu vlády výroky, že to jsou všechno samé kurvy. To je ovšem omyl, ve vládě sedí nezřídka i pracovníci, kteří mají také jiné funkce. Kdo četl pozorně tuto kapitolu, ten už to snad nesplete.

Dalšího dne Šmachatka umyla a oblékla Enkidua, dala mu pojísti chleba a napíti piva, konečná to fáze hominizace.

Pij Enkidu pivo,
to patří k žití
a chleba jez,
to lidské je bytí.
Chléb znamená božství,
pivo znak je království.

Pak ho vzala za ruku
a odvedla do Uruku.
Enkidu nově zrozeného
do Uruku hrazeného.

Chléb Enkidu jedl,
když zas nabral dech
s ní ke stolu usedl,
tam ve města zdech.

On pivo pil pěnivé
než ulehl k spánku,
sny pak snil děsivé,
sedm vypil džbánků.

Ještě více se vypráví
o dění v tom místě.
Něco budou pověsti,
něco my víme jistě,
o tom si však povíme
až zase někdy příště.

Kniha jde pak dále, my se ale vrátíme zase do ČR ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 4. srpna 2016 v 17:19 | Reagovat

Tolik kurev v parlamentu i vládě a všechny byly školeny Šamchatkou. Ba i v EU je jich jak naseto. Chytrých je poskrovnu, ale blbce jako by s nebe shazovali.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 4. srpna 2016 v 20:41 | Reagovat

[1]: JP
To bude nějaký nadčasový zákon, na kterém žádný -izmus zatím nic nezměnil.

3 Petr Petr | 8. února 2017 v 15:24 | Reagovat

To mi připomíná, že jsem tady nikdy nečetl o tom, když jste utíkal do Západního Německa, jaká byla vaše očekávání a ostatních mladíků v utečeneckých centrech, na tuto tenkrát světovou velmoc v pornu i bordelech?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama