Prezident Václav Havel - 2/?

31. července 2016 v 12:23 | gregor moldavit

O tom, jak pravda a láska zvítězily, díl 1.

Tohle vyprávění má být o československých prezidentech, aspoň z toho úhlu, ze kterého jsem je já vídával v průběhu mého života, nebo o nich slýchal od těch starých. K tomu se ještě dostaneme, času máme dost.

Po dopsání předchozího dílu jsem si najednou uvědomil, že ono s tou láskou, která zvítězila, tady kdysi cosi podobného už bylo. Takže dnes odbočím a budu vám vyprávět o lásce. Sice lásce profesionální, ale ona je to určitým způsobem láska taky. Začněme v dávnověku, v dobách skutečně nejstarších. Je tomu asi 5 000 let...

Stalo se, že přišla bouře tak strašná, že i bohové seděli na okrajích mraků a třásli se strachy. 6 dní a 7 nocí bez přestání pršelo a strašlivá potopa zaplavila celou zem. Vše živé zahynulo, ale přeci jenom ne úplně vše. Žil tehdy muž jménem Utanapištim, který včas postavil sobě archu, schopnou pobrat i něco zvířectva a přestát takovou potopu. Když vody opadly, vystoupil Utanapištim z archy a přinesl bohům zápalnou oběť. Tito seběhli se ze všech stran a s rozkoší čuchali tu libou vůni. Nato vyvedl zvířectvo z lodě a to znovu osídlilo zemi.
Ilustrace Jana Holečková

I lidé se začali zase množit a náš příběh nyní začíná u páté generace po této potopě světa. Ještě musíte vědět, že Utanapištim a jeho žena, dostali za tento historický čin, jako jediní z lidí všech dob, od bohů nesmrtelnost. Tak vyprávějí nám to hliněné destičky s klínovým písmem, nalezené v troskách měst, která byla už prastará, když se v Evropě rodily první počátky civilizace. Nuže, ve městě Uruk, v říši Sumérů, vládl mocný král Gilgameš...

Dále necháme vyprávět jednu knihu, kde to všechno bylo už podrobně zpracováno.
Výňatek z knihy "O Gilgamešovi a Enkiduovi".

Ve městě Uruku budoval král Gilgameš mocné město a stavěl nezdolné hradby. Každý den burcuje buben obyvatelstvo ze spánku. V rytmu bubnu vstávají poddaní a v rytmu bubnu kladou muži jednu hliněnou cihlu na druhou, dny, měsíce a roky. Nepouští Gilgameš muže k ženě, nepouští milence k jeho dívce. Veškerou mužnou sílu musí vložit do stavby hradeb.

Tento názor, že pohlavní styk bere muži jeho sílu, je i v dnešní době ještě rozšířen u některých přírodních národů. Muži tedy žijí tím způsobem, že demonstrativně přehlížejí celé ženské plemeno, aby si to vždy za pár dní rozmysleli a všechno za jeden večer nenápadně dohnali.

Já sám jsem sice vyrostl uprostřed Evropy, ale v nějakém podobném systému. Sexyfilmy, striptýz, nebo aspoň holá prsa se nepěstovala, jakkoli o ně byl zájem přímo neutuchající. To vše bylo jen pro nebohé vykořisťované obyvatele zemí ovládaných třídním nepřítelem. Nikdy jsem dobře nepochopil, proč byla komunistická vláda v tomhle bodě tak puritánská. Erich Honecker ovšem sám chodil na striptýz pro uzavřenou vládní společnost. To se oficiálně nazývalo, že se informuje o módě pracujícího lidu, ačkoli tomu lidu tato móda byla zcela upřena. Při hospodářské tendenci státu si možná skutečně chtěl udělat představu o dovršeném komunizmu, v němž budou všichni chodit nazí.
Myslím, že důvod pro tuto morální přísnost byla ona gilgamešovská teorie, že holá ženská prsa odvádějí dělníka od jeho životní i historické funkce, tedy budování socializmu.

Snad snášeli muži v Uruku oddaně tu práci, ale jejich ženy v plodném věku byly trestně zanedbávány. I stěžovaly si ženy bohům a tito zakročili podivným způsobem. V těch dobách měli bohové jiné pochopení pro sexuální problémy, než má v naší době bůh katolický nebo komunistický. Tu bohové procitli a stvořili muže silného jménem Enkidu. Z hlíny ho stvořili, praví nám prastará destička s klínovým písmem, napsaná dávno před tím než byla napsána první řádka bible. (V naplaveninách Eufratu žádný jiný stavební materiál nebyl.) Nikoli však pro potěchu žen, jak by se snad dnes někdo povrchně domníval. Proto, aby se utkal s Gigamešem a přivedl ho pak ne jiné myšlenky, než toliko budovatelské. (Kdo zná tu celou knihu, ten ví, že to i nějak vyšlo, vydali se třeba spolu zabít zlého Chumbabu. Leč nepředbíhejme.)

... Enkidu byl člověkem i zvířetem a praví se v nejstarším spisu jenž nám zanechalo lidstvo, že:

Nejí Enkidu chléb
a pivo nepije
takové věci on nezná.

Jen s divou zvěří žil ve stepi a lovcům pasti vylupoval. Kdo však zmůže co, proti takovému silákovi.
Skutečně byly ve střepinách džbánů z té doby objeveny nepatrné krystalky, jejichž analýza to potvrdila. Lidstvo znalo pivo už před pěti tisíci lety.

Z hlíny vznikl člověk,
z hlíny dělali zdivo,
konečně přestal pravěk,
když začali pít pivo.

Ten kdo ho nepil,
ten prodělal velice,
to byl jen debil,
to byla opice.

Opici nezavrhuji
však lidstvu navrhuji,
aby se to pravidlo
dneska zase zavedlo.

Tu přišli lovci ke Gilgamešovi a stěžovali si na divokou příšeru, která jim odhání zvěř, vylupuje pasti a zahrabává nástrahy. Co zmůže kdo z nich proti takovému silákovi? Tady musí zakročit strana a vláda. Však Gilgameš dobře věděl, že Enkidu nesmí být zabit. Bohové ho stvořili proto, aby vstoupil do jeho života.

Té noci měl Gilgameš dva podivné sny. Zdálo se mu, že na něj spadla z nebe hvězda a svou tíhou jej zavalila. Pokoušel se hvězdou pohnout, ale hvězda byla příliš těžká. Gilgameš byl zjevně znepokojen představou, že se má v jeho životě objevit jakási překážka, která bude nad jeho síly.
Druhý den se mu zdálo, že nalezl sekeru podivných tvarů, ke které pocítil lásku. Sekera ležela v ulici Uruku, obklopena davem lidí, kteří si ji zvědavě prohlíželi.

Matko má, sen já v noci měl,
byly v něm hvězdy na nebi.
O jednu jsem se s bohy přel,
ta na mě spadla, zdálo se mi.

Já silou zvednout jsem ji chtěl,
však hvězda příliš těžká byla,
tobě já k nohám ji složit měl,
tys mně ji naroveň postavila.

Matko má, sen já druhý měl,
zvláštní sekera ležela na zemi,
před ní divá změť lidských těl,
sekeru objal jsem, zdálo se mi.

Jak by to byl můj vlastní úděl,
ta sekera blízká a milá mi byla,
já ti ji podal, hlas můj se chvěl,
tys mně ji naroveň postavila.

sny Gilgamešovy, babylonská verze

Oba sny mu vysvětlila jeho moudrá matka. Ta hvězda i sekera je člověk, který se v brzké době objeví v jeho životě a stane se mu přítelem a ochráncem. Se kterým spojí svůj život, vykoná hrdinské činy a získá nesmrtelnou slávu.

Synu můj, hvězda na nebi,
je člověk jehož brzy zřím,
toho jenž nám seslaly sny,
tobě já naroveň postavím.

Synu můj, sekera na zemi,
bude tvůj přítel, tak pravím,
toho jenž synem stane se mi,
tobě já naroveň postavím.

Gilgameš věděl, že ona podivná bytost může být jenom Enkidu. Jenže to byl divoch ve stepích, více zvíře, než člověk. Jak nyní na to?

Jelikož je to už moc dlouhé, musím tady ukončit. Pro všecnhy, kteří chtějí vědět, jak to s tou láskou bylo, zainstaluji brzy pokračování. Lásky tam bude mnoho a ta zvítězí. Mimo jiné se tam bude i mnoho souložit. Těšte se! ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama