Prezident Václav Havel - 1/?

27. července 2016 v 20:47 | gregor moldavit
Jak říkají místní, tady bylo to vždy zváno "Na Zilvarově". Tento dříve odlehlý kout světa leží v Podkrkonoší, nedaleko města Trutnov, za kopcem by byla vidět Sněžka. Když jsme šli letos v dubnu touto cestou s mojí ženou, byl jsem tu poprvé, ač jsem vše hned poznával z mnoha televizních záběrů. Dokonce už z německých, z 80. let, kdy pod bedlivým dohledem StB tady dělali rozhovor s disidentem Václavem Havlem.
Pro moji ženu tomu bylo zcela jinak, zná to tu z dětství, na tomhle místě ona vyrostla. Byl to její děda, pan Kulhánek, který po válce koupil trosky tohoto statku po Němcích a vše tvrdou prací zvelebil*. Když zestárnul, prodal tu usedlost, už prakticky v dnešní podobě, roku 1967, tenkrát málo známému dramatikovi jménem Václav Havel. Od tohoto pochází dnes užívané pojmenování "Hrádeček". Tak se ale dříve říkalo pouze této trosce, stojící o pár kroků dále.

V tomto domě žil a tvořil nakonec i zemřel dramatik, disident a prezident ČR Václav Havel. Onen člověk, kterému český jazyk vděčí za nadávku "pravdoláskař", výraz vyslovovaný hlasem plným nenávisti, což je dost typické i pro hodnocení tohoto velmi sporného člověka. Sotva která osoba českých dějin byla tak vysoko uctívaná a tak hluboko prokletá, jako právě on. Nikdy jsem se s panem Havlem nesetkal, nevyměnil si s ním jeden email a neviděl ho nikdy jinak než v televizi. Ale ti lidé tady a právě tak příbuzní mojí ženy ho znali a já bych o tom tak trochu opatrně napsal. Právě tak i něco o prezidentech před ním. Více z nich nějak ovlivnilo můj život, vděk ovšem od Gottwalda až k Husákovi odemě nemůže očekávat ani jeden.
Nelze přehlédnout, že sem přicházejí lidé dobré mysli a zanechají tomuto prokletému světci svíčku na vzpomínku. (Na internetu čtu jejich spíše nepřátelské označení "havloidní pravdoláskař".) Ale přichází i mnoho jiných, kteří by památku tohoto "vožralého kulisáka" nejraději vyhladili z povrchu této planety.

Počkáme, až odejde pár turistů, abychom nedávali špatný příklad, a pak vstoupíme na soukromý pozemek paní Havlové. Žena jí napsala o povolení a celkem obratem přišel vlídný dopis. Jistě, vždyť tu byla doma, je vítána a kdyby tu paní Havlová pravě byla, ráda by s námi i mluvila. Trochu zatrpklý dodatek, on tam stejně chodí každý i bez povolení a je to na mnoha místech i vidět. Jenže ono "kdyby tu byla..." To se zřejmě nestává nikdy, bylo by i pochopitelné, kdyby k tomuto místu neměla zase tak vřelý vztah.

Žena chtěla vědět, jestli bych tady dokázal žít? Dotaz věcný, ono se o tom prodeji neustále něco šušká. Je známo, že paní Havlová nemá čas se o Hrádeček starat, kupců by bylo více než dost a cena se odhaduje na 12 milionů korun. Hlavně vzhledem k jedinečné poloze a taky historickému významu. Rodina mé ženy tuto možnost drží v patrnosti. Nikdy ovšem za tuto cenu! Bratr mojí ženy říkal, že mu děda ukazoval, jak si tenkrát ty peníze dal na knížku, 27 000 Kčs. (Nikoli tedy 14 000, jak píše wikipedia.) V tu dobu velké peníze, nové auto by za ně byl ale neměl. (MB 1000 stálo myslím 60 000 Kčs.) Pan Havel se švagra dokunce jednou ptal, jestli by se rodina chtěla na tohle místo vrátit? Uvažoval tedy zřejmě sám o prodeji, ovšem až po své smrti. Snad věděl, že by to tak bylo asi docela správné. O ceně ale nikdy nemluvili. Matka mojí ženy zde prý často pila s paní Olgou Havlovou kafe a dobře si rozuměly. Švagr říká, ale tak spíše pro zábavu, že by dal stonásobek prodejní ceny, tedy 2 700 000. Vtip je totiž v tom, že Dagmar Havlová by ten Hrádeček asi ráda prodala, jenže jsou tu problémy morální. Český národ by se na ni dost zle díval. (Když pomineme, že český národ se snad ve své většině dívá zle skoro na každého.) Předat ho nazpět původní rodine už by se asi hodnotilo jinak. Co by pak asi dělal švagr, kdyby na tu cenu kývla a druhý den mu někdo nabídnul oněch 12 milionů? Vydělat přes noc 10 milionů, to by se asi těžko odmítalo. To spíše pro zasmání, žádné skutečné rozhovory tady neprobíhají.

Jistě nám ten dům nikdo nevnucuje, 12 milionů nemáme, ale jaké by to asi bylo žít tady? Mně se předně vůbec nezamlouvají ti výletníci, chci žít v klidu. Tohle prý bývala úplná samota, říká žena. Tenkrát v těch 50. letech to tady byl ráj na zemi. Vyrůstala v přírodní idyle a nějak jí to dalo do života vyrovnanost, kterou třeba já nevlastním. Jen jednou prý na ten pozemek přišla skupina Cikánů. Děda vzal pušku a psa a šel se jich vlídně zeptat, co si přejí? No a Cikáni Rómové, když viděli tolik ochoty, si už nepřáli nic. Jinak tu sotva kdo prošel. Dnes je to vlastně poutní místo a já nemíním každý den sbírat před vraty odpadky, které mi tu zanechaly školní výpravy. Pochopitelně je tady hlavně věc jiná, že už jsme na stěhování staří. Zkultivovali jsme se ženou právě starší dům s větším pozemkem v Bavorsku a na další takovou akci už síly nezbývají. Pro nás zůstane u tohoto výletu.

Kolem domu jde naučná stezka, je tam taky nástěnka týkající se pana prezidenta. Tahle hákenkrojcem poškrabaná fotka říká cosi o tom, že osoba Havla je dnes právě tak uctívaná, jako prokletá. Ale než se spolu podíváme do minulosti české země, jak to vlastně bylo s tou pravdou a láskou?

Někdy brzy po převratu jsem přijel na Mladoboleslavsko. Tam vyprávěli mi lidé, že tu právě měli demonstraci. (Pro mladé: za komunistů byly pouze manifestace, tedy masové vyjádření souhlasu s politikou vlády, demonstrace je přesný opak. Ta se dělá v kapitalismu, kde si sám nevládne pracující lid.) Vláda prý nějak zorganizovala přesun Cikánů trochu po krajích českých, aby nevznikala ghetta. Tedy z Prahy do okolí, což už ovšem udělali i komunisti za mého dětství. No a ten lid český nějak nechtěl chápat návody pana prezidenta humanisty, jak má mít otevřená srdce pro nové sousedy. Takže demonstrace, místo provolávat slávu moudré vládě, hulákala: "My je tady nechceme, ať si je Havel vezme na hrad!"
Snad někdy tehdy pronesl Havel onu nešťastnou a zcela nelogickou a nereálnou větu:
"Já věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí."

Pokud jsem o tom dalším čase správně informován, tedy to se zatím nestalo, pravda a láska nezvítězila. Právě tak si Havel ty Cikány na hrad sám taky nikdy nevzal.

pokračování...

* Často slyšíme, už od roku 1968, o právním nároku původních německých majitelů, kteří byli po roce 1945 odsunuti. Rozhodně to nemíním juristicky řešit, chtěl bych jen upozornit na jeden technický detail. V dětství jsem tyto domy viděl. Když nebereme hodnotu pozemku, tedy onen dům byla v mnoha případech jedna místnost, třeba rozdělená hobrou na dvě, jednoduchá okna, kamna na dříví, žádný sklep, snad půda se senem a na dvoře ruční pumpa a budka latrína. Za takový "dům" by dnes už nikdo nedostal ani oběd v restauraci. Domy, které tu dnes stojí si skutečně postavili až ti noví majitelé v pozdějších letech. Pravda, pokud dokázali více, než spálit podlahu a okenní rámy a táhnout zase dále. To bohužel bylo taky dost časté.

Ještě v 70. letech jsem v Sudetech vídával opuštěné, rozpadlé vesnice. Ty pak začali zvolna objevovat Pražáci a dělat si z nich chalupy na víkendy a dovolené. Naopak jsem navštívil v roce 1990 jednu vesnici nedaleko německých hranic, která v 50. letech kvetla. Nyní byla opuštěná, jen v jednom domě bydleli Cikáni. Na zahradě metr vysoká hora prázdných konzerv, kolem mračna much, dům naprosto neudržovaný. Ti původní zemědělci buď poutíkali na západ, nebo do měst. Tato vesnice tedy zašla za komunistů.

Problém západního pohraničí není vyřešen dodnes. Za komunistů byly postaveny továrny, které lidem dávaly práci a nějak se žilo. Jak říkají pamětníci zlatých komunistů, "lidé měli jistoty". Tyto zastaralé budovy stojí dnes opuštěny a život je dost tvrdý. Jistotu totiž lidé měli tenkrát jenom jednu, že hospodařit se ztrátou nebude do nekonečna možné.
Práce je tady ale více než dost. Všude vidím plakáty: "přijmeme prodavačku..." Spíše je těžké zaměstnance sehnat. Kdo tady rozumí řemeslu a něco umí, přejede 10 km za kopec a nechá se najmout od německé firmy, která platí mnohem lépe. Tak bývalo tomu ale už před více než sto lety, kdy čeští zedníci chodili přes léto stavět vyhořelý Hamburk.

A Cikáni? Jejich počet se v ČR každých 14 let zdvojnásobuje. Od roku pravdy a lásky už jich je tedy čtyřnásobek. Tady vidím taky jednu jistotu. Že tu tiká časová bomba, která jednou musí vybouchnout!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rudolf Rudolf | 27. července 2016 v 21:14 | Reagovat

Tak čtu toho Havla, nejraději bych tam připsal že to místo znám moc dobře když po té cestě od chaloupky jsme roztlačovali auto 1203 mikrobus který jsem od Havla koupil jako správný vrak alkoholika a analfabeta k technice.
Smrad neskutečnej, no na tehdejší dobu vůz který mohli vlastnit jen státní podniky s řádem práce, proto asi i tak mastná ceny za vrak.
No nikdy se s ním už nejezdilo ačkoliv prodělalo generálku, vyvaření a ochranu spodku včetně laku, neb nedodal přepsaný techničák,zmiňovat se že vyjet s autem napsaným na Havla znamenalo policejní kontrolu v každém městě. Pak se změnila legislativa pro přihlášení, registrace a technické prohlídky, nikdy ani za dva roky potom když se stal slavným gurů republiky. Ani když skončil a mohl dát věci do pořádku.
Byl to sprostý podvodník a hoštapler vlastností a chování cikánů.  jako zkušenost obyčejného člověka ............

2 Lenka Lenka | Web | 28. července 2016 v 9:35 | Reagovat

Kdyby tušil, kam jsme se dostali....Bohužel, napomohl tomu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama