Vlak svobody 8/? - Kam pádil ten vlak?

19. ledna 2016 v 19:50 | Gregor Moldavit
ilustrační fotka z internetu

Začal jsem psát o dnešním novém vlakovém spojení, hospodářství, životu tady v tom koutě... Ale koho hlavně zajímá onen "vlak svobody", pro toho tedy konečně ta rekonstrukce únosu. Ještě bych rád podotknul, že se jednalo o malý vláček a pár lidí, zrádců, zločinců, hrdinů, jak si kdo dnes dle svého smýšlení přeje. Tento únos jednoho vlaku pár set metrů za hranice měl ale tak dalekosáhlé následky, že dokonce Stalin požadoval od Gottwalda okamžité odvolání tehdejšího ministra národní bezpečnosti Kopřivy, za poškození jména celého východního bloku. (Výsledek mi není známý, ale ten Kopřiva se musel pěkně třepat. "Odvolání" za Stalina většinou znamenalo konec na šibenici. V tu dobu byl právě odvolán z funkce Rudolf Slánský, krátce na to zatčen a za rok už visel.) Vyděšení komunisti vytrhali koleje na hraničních přechodech a začali budovat to, co dostalo jméno "železná opona".
Je úplně jedno, kolik lidí zůstalo a kolik se vrátilo, ten vlak byla pro komunisty tvrdá rána. (Kterou oni dle své propagandy denně zasazovali západním imperialistům.) Světu tím bylo skutečně ukázáno, že lidi z komunistické země utíkají, že ten systém rozhodně není ve vývoji lidské společnosti žádným přínosem. Že není posledním krokem v dějinách lidstva, spíše jen mylným krokem do slepé uličky. A to bylo poslední, co by komunističtí vládci chtěli vzít na vědomí!!!

Plán zřejmě vymyslel strojvůdce Konvalinka, přidal se výpravčí Truksa, chebský zubař Švec a dva studenti. Každý z nich měl pistoli, kde ji sebrali nevím. Dále vše proběhlo technicky zhruba následovně:

Rychlík vyjel z Prahy 11. září 1951 v 9:55. V Chebu se zadní část odpojila a zbylé 3 vagony, tvořící osobní vlak 3717, dostaly novou lokomotivu, číslo 265.011. Posádka Konvalinka, Kolabza. Ta jela na této trati vždy tendrem napřed. Jenže tentokrát ji nechal strojvůdce Konvalinka v Chebu otočit, aby jela popředu a mohla vytáhnout větší rychlost.

Potíž byla v tom, že trať z Aše do Selbu sice byla průjezdná, ale na hranici byl - občas ale ne vždy - takový protivlakový zádrhel. Musel být totiž zvedán, protože Aš byl vytápěn ze Selbu a teplárna tam brala uhlí z Aše. Žádný problém, ona hranice tam byla tisíc let pouze teoretická, pro nikoho nečinila překážku. Až do roku 1948! V době toho vlaku už na ní leželi první od bdělé SNB zastřelení "kopečkáři". Posádku vlaku tvořili hlavně studenti chebského gymnasia, pár hostů Františkových lázní na výletě a soudruzi od SNB, kteří nejspíše jeli do práce, které pro ně v Ašském výběžku bylo více než dost.

Vlak ještě zastavil ve stanici Hazlov, asi 10 km před Ašem. Jedna tehdejší studentka vypověděla, že přistoupila rodina onoho doktora z Chebu a měla kufry. To si neuměla vysvětlit. (Brzy pochopila.) Doktor Švec před tím dojel autem k hranici, aby zjistil, jestli je kolej blokovaná? Nebyla. Zřejmě mu to pro ten den, nebo příští hodinu stačilo. (V každém případě tedy měli nervy! Kdyby se únos nepovedl, čekala je šibenice, nebo pomalá smrt v nějakém tehdejším komunistickém koncentráku.)

Brzdy vlaku? Technicky pro mě nejasné, třeba se náhodný čtenář vyzná lépe.
Před tím kolem stál jeden z pěti únosců s pistolí a bránil pasažerum, (patrně jedna ze studentek, nebo průvodčí, údaje se rozchází) aby ho nezatočil a nezabrzdil tím vlak. To je ovšem v rozporu s tím, že strojvůdce Konvalinka brzdy vypnul. To kolo je mi taky divné. Záchranná brzda se většinou jenom zatáhne. Pokud by někdo řekl, že to holt bylo v roce 1951, tedy protiargument: po cestě na frontu zatáhl Švejk za záchrannou brzdu. A to bylo ještě o hodně dříve. (Pak dostal pětku a stala se mu ta nehoda, že pil jedno pívo za druhým.)
Dále nechápu, jak se ty brzdy daly vypnout? Byly přeci pneumatické, tedy: kompresor lokomotivy napumpuje do potrubí vzduch, čímž odbrzdí. Stačí tlak snížit, nebo potrubí poškodit, a tlakové komory ve vagonech automaticky přitlačí obložení na kola. Možná se u toho kola jednalo o brzdu statickou při odstavení samotného vagonu. Nevím.

Blížil se Aš, gymnaziasti mastili mariáš, jako každý den, když zjistili, že vlak nezpomaluje, naopak zrychluje. Nádražím projel vlak rychlostí 70 km/hod a upaloval do země ovládané ještě třídním nepřítelem. Onen zádrhel na kolejích skutečně nebyl. (Jinak by lokomotiva potom asi už neměla kolečka.)

Nyní by se hezky vyprávělo, jak ten vlak pádil kamsi do dáli žírnou krajinou kapitalistické země, jako kdysi Horymír pádil k Neumětelům, nebo jeho Šemík pádil k Radotínu. Leč tak tomu nebylo. Vlak zastavil asi pouze 300 metrů za hranicí, poblíže vesničky Wildenau, u jednoho osamělého domečku. (Ten tam stojí dodnes, můžete si v něm nechat ostříhat psa.) Brzdy vagonů byly vypnuté a lokomotiva sama při jízdě z kopce by je nemusela ubrzdit. (Selb leží asi 100 m níže než Aš.) Proto se strojvůdce Konvalinka neodvážil pokračovat až do Selbu. Jenže to zastavení hned za hranicí bylo naprosto nedomyšlené a únosci měli více štěstí, než rozumu. Ve vlaku se totiž nalézalo 12 ozbrojených příslušníků SNB. Pro ně pak byla maličkost přemoci pět pistolemi ozbrojených únosců a přinutit strojvůdce odcouvat nazpět. Jenže v tu chvíli, kdy vlak zastavil, všichni vyskákali a utíkali nazpět k české hranici. Na půdě imperialistů, bez armády v zádech, z nich jejich statečnost okamžitě vyprchala. Myslím, že tím Gottwaldovi názorně ukázali, že má mnoho lidí ale málo mužů. Nicméně tento pod ochranou Sovětského svazu přežil tuhle i jinou katastrofu, aspoň tak dlouho, než se uchlastal. (Možná zemřel na syfilis po vzoru velikého Lenina.) Tohle byla taky názorná ukázka, za kolik ti všichni příslušníci SNB a LM stáli. Banda poserů, která dokázala tak jenom terorizovat vlastní civilní obyvatelstvo.

Vlak tedy stál v širém poli, jako kůl v plotě. Nějaká babička tam kypřila zahrádku motyčkou a sdělila osazenstvu, že jsou v Německu. (Což po projetí Aše ani jinak nešlo.) Dále se údaje rozchází. Zřejmě to ale trvalo asi hodinu než se objevil první americký jeep. (Němci sami v tu dobu ještě neměli své vojenské jednotky.) Vlak dostal pomocnou brzdnou lokomotivu, která ho odtáhla do Selb-Plößberg.

Tam to bylo dosti chaotické, únosci a ti, co se rozhodli zradit krásnou socialistickou vlast a zůstat v dekadentním kapitalismu, odsouzeném k zániku, vystoupili. Ti "věrní", většina věk 15 let, zůstali ve vlaku. Pokud bychom věřili posledně zmíněnému vlastenci jménem Kosík, tedy američtí vojáci namířili na vagony kulomety, aby neproklouzla ani myš. Dále se od něj dozvídáme, že se pokusili vnutit cestujícím nějaké jídlo, které tito nechali s pohrdáním ležet. To je poněkud v rozporu s výroky ostatních, že jim to jídlo velmi chutnalo.

Mimochodem - šel jsem kdysi, coby zrádce vlasti, pár dní přes Alpy s nocováním pod širákem, a měl na den jednu onu americkou konzervu pro jejich vojáky. Na každý den jinou, rozumí se. Naleje se do toho trochu vody z potoka a vnitřek se chemicky hned ohřeje. Pak má člověk skutečně prvotřídní jídlo. Rozhodně žádné srovnání s tou kejdou, co jsme dostávali v socialistické armádě v té rouře KDček, po kterých se na manévrech za tři dny posral i ten nejotrlejší sedlák. A kdyby válka trvala 30 let, na každý den přesně tu stejnou. První s vyražený AP, zvaná Ančo-píčo, jsme rovnou vyhazovali. Ostatní se vyhazovaly až druhý den. V jedné byla nějaká čočka s rýží, které jsem sesbíral a donesl příbuznému tam opodál. Otevřel je a vyklopil slepicím. Ty k tomu čuchly a šly rači hrabat na hnůj. Vynadal jim, že jsou mrchy a dokud to nesežerou, nic jiného nedostanou. Leč slepice zůstaly u svého názoru, že co je dobré pro vojáka socialistické armády, ještě zdaleka není dost dobré pro ně! Nadávat do zrádců komunisti uměli, ale za 20 let udělat pro vojáka základní služny jednu konzervu, která by se dala žrát, to přesahovalo jejich schopnosti!

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 20. ledna 2016 v 18:48 | Reagovat

Vlakové brzdy ( litinové špalíky na kola ) jsou už nejméně 100let tlakovzdušné. Na voze je vzdušník s brzdičem. Lokomotiva má kompresor, kterým plní vagonové vzdušníky. Když má požadovaný nejnižší tlak, může se vlak rozjet. Brzdí se snížením tlaku v průběžném potrubí. Tím se přes každý brzdič uvolní tlakový vzduch do brzdového válce, který soustavou táhel přitiskne špalíky na kola. Lokomotiva má velký vzdušník a při opětovném odbrzdění obnoví tlak v průběžném potrubí a brzdiče tlakový vzduch z brzdových válců vypustí. U každého vagonu lze podle potřeby samostatně ovládat brzdič ( vyřadit vagon z průběžné brzdy ), stejně i odbrzdit odpojený vagon. Ruční brzdová kola nebo kliky ovládají jen nejbližší nápravu a slouží k zabrzdění vagonu při odstavení. Zabrzdění tímto způsobem za plné jízdy nemá podstatný vliv. Jde o poměrně malý přítlak a třením se špalík odírá a brzdný účinek klesá. Lokomotiva běžně utáhne nouzově zabrzděné vagony ( záleží to na jejich zátěži ). Vím to od syna, byl koloťuk.

2 Gregor Gregor | 20. ledna 2016 v 19:39 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Tak nějak jsem si to představoval, tak o tom rozjímám. Odpovídalo by ruční a nožní brzdě u auta. Jenže pořád mi nějak zbývá, že Konvalinka nemohl z lokomotivy brzdy vypnout. Musel by jít ke všem vagonům a tam ty tlakové komory buď vypustit, nebo nějak jinak vyřadit z funkce. Nejspíše to v Hazlově taky tak udělal. To ale mohlo být někomu z těch od SNB podezřelé.

3 nar.soc. nar.soc. | 21. ledna 2016 v 23:09 | Reagovat

[2]:
Obava strojvůdce, že by vlak neovládal brzděním musila být ovlivněna následkem:
1. Uzavřením průběžného potrubí za tendrem a tím byly vagony vyřazeny.
2. Souběžně musily být vagony před rozjezdem jednotlivě manuálně odbržděny = "odfouknuty" v rámci vozové prohlídky, k niž je strojvůdce kvalifikován pokud není v akci "koloťuk".
V takovém případě nefunguje ani záchranná brzda jen ty šroubové mechanismy (obvykle mizerně ).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama