Erteple 4/? - Kartoffelfest

6. října 2015 v 20:37 | Gregor Moldavit

K onomu povídání o bramborech pár fotek z Kartoffelfest in Neualbenreuth. Není to daleko od Chebu.
Co ten selský rozum od prvního ruchadla do dnes vymyslel, není tak špatné.
Tady se vyrábí lana k vázání snopů ze slaměných stébel. Materiál nic nestojí a nakonec se vše dá buď spálit, nebo použít jako podestýlka. Nikdo si toho moc nevšímá, ale mě to zajímá.
"Budete se na mě zlobit, když vám jedno to lano přetrhnu?"
Prý to přežijí. Tak ho popadnu a všichni oněmí úžasem. Přetrhnu ho mojí obří silou jak nitku.
Co? Že tomu nevěříte? No vždyť já taky lžu jako když tiskne. Myslím ale, že ani skutečný silák by ho nepřetrhnul. Použije se jednorázově a pak se zbylým senem zužitkuje.

Když tyhle všechny mašinky a patenty vidím, povětšinou předváděné od starců, tak si vzpomenu na současnou situaci tady v Německu. Dle Merkel jsme všichni už starý šrot a k ničemu, ona si musela pozvat milion mladých Arabů, aby na nás pracovali a nás staré živili. Jo, Merkel, tak to se asi budeš divit.

Na studiu jsem se ptal kolegy z Afganistánu, co se vlastně u nich tak vyrábí. Povídá:
"U nás ještě nebyla vyrobena ani sklenice na vodu."

Před návratem ze Saudské Arabie jsem šel do obchoďáku, nakoupit nějaké dárky. "Dejte mi nějaký typicky arabský výrobek."
Prodavač se na mě podíval jak na vola. Pak rozpačitě ukázal: "máme tady nějaké krajky z Libanonu."
"Hm, co třeba nějakou zdobenou kávovou konvici?"
"Těch máme hodně, ale ty jsou z Honkongu."
Musel jsem si uvědomit, jak se věci mají. Arabové dokážou vyrábět děti, dokonce ve velkém množství, ale jiný výrobek? Saudský Arab, pokud vůbec pracuje, pak jako řidič, nebo prodavač-obchodník. Z toho ovšem žádný výrobek nevzejde.
Znáte nějaké arabské auto, letadlo, traktor, nebo podobně? Arabové jsou studovaní a jistě často i šikovní řemeslníci, ale jestli budou tvořit dorost u VW a BMW, o tom silně pochybuji. Možná budou něco jako Vietnamci v ČR, každý nějaký malý krámek, možná budou žít z dětí, jako v ČR Cikáni. Nás staré ale určitě živit nebudou. Že chtěli všichni do Německa kvůli sociálním dávkám je všeobecně známé tajemství.
Kdo chce, může si na jednom políčku ještě nahrabat k večeři pár vlastních brambůrek.

Pokračování, asi ještě jeden díl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 7. října 2015 v 13:22 | Reagovat

Dobrý den.

Ten stroj na stáčení slaměného lana bych rád viděl. Z vlastní zkušenosti znám ruční stáčecí strojek na dva slaměné prameny, které se následně stočily do slaměného povřísla. Vypodobněný stroj na zřejmě stáčecí hlavy s průběžným uchopením slámy, která se doplňuje do korýtek. Pro pevnost je důležitá zralost slámy a její pevnost. Dříve se povřísla vyráběla z ručně mláceného žita. Vytřesením dlouhých stébel ( asi 10 až 15) za klásek se urovnaly a v ruce zkroutily na povříslo.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 7. října 2015 v 14:25 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Aha, povříslo. Tak by se to česky jmenovalo, ale to já už zapomněl. Mimo to jsem z města, takže jsem to poprvé sám viděl až tuto neděli.

3 nar.soc. nar.soc. | 7. října 2015 v 18:42 | Reagovat

[2]:

Hodně specializovaných pojmů a jejich názvosloví se vytrácí nadobro. Konkrétně speciální znalosti o slámě jako surovině na rozmanitou výrobu. Sláma na oplétání, na slam. klobouky, na podložky, na rohože, na zateplovací práce, ale i na doškové střechy atd.
V zásadě šlo vždy o ručně mlácenou slámu nebo i specielně sklízenou v "živé síle", aby měla technické vlastnosti. Ruční mlácení nahradila "cepová mlátička". Byla to 2m široká mlátička, kam se  žito vkládalo příčně, aly sláma nebyla lámána mláticími lištami, ale jen "vystřena". Zásadou sklizně byl pokos ve voskové zralosti, kdy je sláma ještě živá a vše doschne v mandelích na poli. Už před 1000 lety na Pohansku ( u Břeclavi ) se sklízelo žito v mléčné zralosti zrna a v zelené slámě. Klásky se srpem odřízly a svázané snopky se ukládaly rovnou na střechu ( vázaly se povříslem na vazné ráhno ), která pak vydržela=nehnila i 25let. Zelené klásky s mléčným zrnem se pražily v zemních pánvích na praženku. To byla první jedlá úroda. Z tlučené praženky se vařila polévka nebo kaše. Trvalo to archeologům 10let než rozklíčovali k čemuže byly objevené zemní pánve. Přišel tam starý člověk z Lanžhota, omrkl to a sdělil. Ještě nedávno chodili v noci chudáci na panské statky sžínat zelené klásky pšenice a doma je pražili na praženku, aby vydrželi do žní.

4 nar.soc. nar.soc. | 8. října 2015 v 7:49 | Reagovat

V souvislosti s těmi dávnými potravinami, se jeví potřeba kuchyňské soli. V blízkosti Čech byly zdroje v Solné komoře ( v Rakousku ) nebo v polské Věličce. Česká koruna až do zániku ( spojení s Habsburky ) brala sůl z Polska. Později ze Solné komory. Oba zdroje si nárokovala královská moc, jako zdroj poplatků. Několikeré zpoplatnění zdražilo sůl pro poddané, že chudina byla mnohdy i o solení ochuzena. Jak asi chutnala praženka bez soli? Co by řekli dávní předkové na rozházení cca 80000tun soli na zimní posyp v ČR?

5 gregormoldavit gregormoldavit | 8. října 2015 v 9:58 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Sůl je dnes velmi levná. Moje žena kupuje jakousi z Himalájí, ta je prý nejlepší. Ono je to ale vždycky jednoduše NaCl a trochu nějaká příměs. V každém případě je to sůl mořská. Vznikla odpařením mořské vody. Ta v dolech je to samé, tedy taky z vypařeného moře, jenom ze starší geologické doby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama