Jak investovat úspory? - 4/? Lodě a jejich náklady-1/2

9. června 2015 v 19:21 | Gregor Moldavit


Právě se objevila první zpráva, že by po letech úroky zase mohly stoupat. Z toho bych já vyvodil, že teď by nebylo dobré kupovat nějaké akciové fondy. Ty jsou totiž už dlouhou dobu právě tím nízkým úrokem přehodnoceny a můžou tedy prasknout jako bublina. Prodavači vám ukážou nějakou křivku a vysvětlí, že tyhle papíry už dlouho stoupají. Ano, ale odpovídalo to stoupání jejich skutečné hodnotě?

Tentokrát chci vyprávět něco o pohádkových výdělcích z lodí a lodní dopravy zboží. Je to pár let, co jste si všude mohli přečíst:
"12 % a více rendita z investice do kontejnerových lodí. Vysoká jistota!" (Asi jako když mi jeden uličník v Turecku chtěl prodat padělek antické vázičky coby originál a neustále opakoval, že mi tu pravost garantuje.)

Nějak mi nebylo jasné, proč takové papíry někdo prodává v době, kdy jsou úroky na historickém minimu? Proč si je ta banka nenechá? Ale takové lodě vynáší miliardy, to mi bylo rovněž známo. Kupci papírů ovšem nakonec nedostali nic a ještě přišli o vklad. Jak to fungovalo, tedy přesněji řečeno nefungovalo, si povíme nakonec. (V dalším dílu.)

Karavela

Nyní se ale vydáme na cestu přes oceány do dalekých krajů oplývajících zlatem a vzácným kořením. Ovšem i u běžného zboží, nebo dopravy osob, mohla taková jedna plavba přinésti pěkný výdělek. Začít bychom jistě mohli už v antických říších. Majitelé lodí bohatli obchodem a přístavy clem. A piráti bohatli parazitěním na tom všem, protože kde je nějaké zboží, tam jsou i jeho zloději. Na tom se dodnes nic nezměnilo, piráti jsou všude a jsou zřejmě stále úspěšní. Pompeius (v triumvirátu s Césarem a nakonec od něj poražený) se proslavil mimo jiné trestní výpravou proti pirátům a na čas od nich Středozemní moře vyčistil. Pochopitelně se s nimi nemazal. My dnes chytíme u Afriky jednoho, přivezeme do Evropy a několik let mu děláme proces, ve kterém nakonec nejsou důkazy. (Myslím nás na západě. Rusové mají metody trochu jiné, postřílí je všechny na místě, a proto taky Rusům nikdo neunáší ani lodě, ani lidi.)

V celých těch dějinách mořeplavby, rovněž až dodnes, ovšem nebylo snadné rozeznat piráta od objevitele a obchodníka. Jejich metody se totiž moc nelišily.


Vasco da Gama byl objevitel a navigátor, kterého jistě nutno obdivovat, ale právě tak sám pirát, válečník, chladnokrevný vrah, inu všechno, co tenkrát k cestě do Indie patřilo. Šlo přeci o to nejdůležitější na světě, tedy o peníze. Když portugalské karavely po cestě potkaly plavidlo jiného státu, udělaly s ním to, co později dostalo název "krátký proces". Tedy ne karavely, ale jejich námořníci. Posádku povraždili, zbylé naházeli do moře, loď vykradli a zapálili. Jelo se za finančním výnosem a víc nikoho nezajímalo. A konkurenci nemohl nikdo potřebovat. Ale nejen on. Jeho současníci nebyli jiní. Jistě geniální mořeplavci, ale jejich lidské kvality by z hlediska dnešní doby daly tak na doživotní kriminál. Veleslavný Ferdinand Magellan, který jako první obeplul Zeměkouli, byl člověk mimořádných schopností, ale taky nulové lidskosti. Jeden příklad: Po cestě podle Jižní Ameriky směrem na jih, aniž by tušil, jestli tam nějaká cesta na západ vůbec je, se na pobřeží objevil muž obrovského vzrůstu, se kterým navázali kontakt. Podle jeho velké nohy mu dali jméno Patagon. (Zůstalo té zemi dodnes.) Pozvali ho na palubu a on se nebál, nic špatného nečekal. Skutečně se nějakou dobu bavili a Magellan mu dal i několik dárků. Pak si vzpomněl, že jeho úkolem je přivézt odevšud nějakého místního obyvatele. Jistě mohl najít v té zemi mladíka, který by měl sám zájem s nimi plout do dálek. S tím si ale nelámal hlavu, tenhle mu byl dost dobrý taky. Patagonec byl pro jeho muže příliš silný, tak mu dali okovy jako ozdobu na ruce. On to přijal, nechal si je nasadit a to byl jeho konec. Spoutaného muže pak zavřeli do podpalubí, kde za pár dní, patrně na šok, zemřel. Tak plnil svůj úkol slavný portugalský admirál ve službách španělského krále. Co dokázali další "objevitelé" Cortez a Pizaro ve službách jeho katolického veličenstva, je snad všeobecně známo.

Když Kolumbus přistál na karibském ostrově, vztyčil tam španělskou vlajku a prohlásil ostrov za území španělského krále. Co tomu říkají ti místní, ho v nejmenším nezajímalo. Jak stále zdůrazňuji, ono se dodnes moc nezměnilo. Byl jsem úplně šokován proslovem jednoho španělského biskupa k 500 výročí Kolumbova přistání v Americe. (1992)
"Jen si představte, jak by dnes vypadalo náboženství v Jižní Americe, kdyby tam byli jako první nepřistáli španělští námořníci. Jen si to představte, v jakém pohanství by tam žili..."
Bezpříkladné vraždění, ze kterého se původní obyvatelstvo nevzpamatovalo dodnes, bezpříkladné ničení obrovské kultury, to všechno nehraje roli. Hlavně, že tam dnes mají tu jedinou víru pravou, tedy tu jeho!
Endeavour
Ale bohužel nemůžu ani pana Cooka zcela vynechat. Jistě už nikde nevraždil, byl to skutečně objevitel a kartograf, ale s místními taky nejednal zrovna pěkně. Na jeho poslední cestě už mu bylo 50, na kapitána tehdejší doby už důchodový věk. Nechal se ale přemluvit ještě jednou vést expedici. Jak se ukázalo, byl už asi paranoidní a jeho posádka měla potíže s ním nějak vyjít. Na Havaji mu domorodci vyšli vstříc a on si tam počínal jako by to byla jejich povinnost. Zvykem ostrovanů zase bylo, jako na Tahiti a tak celkem všude po světě, na palubě jeho lodí ukrást všechno, co nebylo přibité. Cook nechal pro výstrahu uříznout jednomu domorodci uši. V tu dobu bylo běžné námořníky za trest bičovat a tak podobně, ale takové středověké praktiky už byly přeci jen přežité. Nejlépe to ukazuje příklad kapitána jeho druhé lodi. (Myslím "Discovery".) Zloděje nechal napůl na hlavě oholit a pak hodit přes palubu. Trest tedy spíše symbolický. Domorodci jistě na lodi kradli co viděli, vždyť už jeden hřebík měl pro ně velikou hodnotu, ale jak si počínali Evropané na jejich ostrovech? Jestliže tedy Magellan byl při jedné agresi na Filipínách zastřelen jedovatým šípem a Cook proklát na Havaji dýkou, pak nakonec jen sklidili to, co si celkem zasloužili.

Mezi těmi, kteří smrt kapitána Cooka viděli na vlastní oči, byl i jistý William Bligh. A jak to později bylo s tímto hrůzným kapitánem z lodě Bounty, dodnes symbolem námořní krutosti? Asi překvapující, ale ten dostal punc kruťasa zásluhou jedné nepravdivé knihy a podle ní asi tří takových filmů. Krutý a bezohledný stařec kapitán Bligh a mladý veselý elegán Christian Fletcher. Bligh byl zván na palubě kapitánem spíše ze zdvořilosti, neměl šlechtický původ a tak byl povyšován velmi neochotně. Pro admiralitu to byl poručík. Fletcher byl z nějaké bohatší rodiny a to mu nejen urovnávalo cestu, ale ovlivnilo i jeho znázornění v oné knize. Byl jenom o 10 let mladší než Bligh, a byl to právě on, kdo prosazoval tvrdé tresty. Bligh vyplul s tím, že na palubě jeho lodi nikdo bičován nebude. I tak ale měl na Bounty mnohem méně trestů, než uděloval Cook. Proč se mu tedy námořníci vzbouřili? Protože podmínky na tehdejších lodích skutečně kruté byly. Bligh se po oné vzpouře dostal nazpět do Anglie a převzal velení další lodě. Přežil ještě dvě další vzpoury a zemřel v důchodu patrně na rakovinu. Svoji dnešní pověst si ničím nezasloužil.

Zatímco Kolumbus hledal zlato, povětšinou marně, v Karibiku a Kostarice, Portugalci byli obchodně úspěšnější. Jejich zlatem bylo koření z Indie. Slavní byli tím, že rozšířili naše vědomosti o světě. Do jejich doby se věřilo, že dále na jih podle Afriky je voda stále hustší, až lodě zůstanou vězet v soli. Plout na západ zase znamenalo doplout na konec Země a tam spadnout do prázdna. Portugalci dokázali, že tomu tak není. Co nakonec ovšem platilo, byl náklad, který přivezli nazpět. Z našeho dnešního hlediska bylo zcela neekonomické být dva roky na cestě a přivézt jednu karavelu koření z Indie. Nutno si ovšem uvědomit, že dnes obyčejný pepř se tenkrát vyvažoval zlatem. Myslím, že to byl Díaz o kterém po jeho plavbě s úctou řekli: "on udělal z každé mince mincí tisíc."

Již 200 let před tím ovšem v Evropě existoval organizovaný námořní obchod, Lübecká Hansa. Plulo se hlavně podél severního pobřeží na Sibiř k Varjagům a dovážely se kožešiny. Tyto pak po souši zase na jih až do Benátek. Bouře a piráti však dělali vše nejisté. Dalo se zázračně zbohatnout ale i o vše přijít. To taky zůstalo dodnes.

Další pozoruhodný námořní kšeft začal asi 1680 a dostal název "zlatý trojúhelník". V Londýně se škuner naložil pouťovými tretkami a vyplulo se do Afriky. Tam se tím brakem uplatili náčelníci, aby jim pomohli nachytat otroky, tedy černochy zase jiného kmene. (Což tito dělali velmi ochotně.) "Otroci", kterými se tito lidé určitě nenarodili, se dopravili na Jamajku.

Tenkrát ještě německé soudy nerozhodovaly, že černoch musí dostat ubytování, stravu a 400€ na měsíc. Když ale takový transport přežila polovina černochů, pak se to pořád vyplatilo. Na Jamajce se černoši prodali majitelům plantáží cukrové třtiny a nakoupily tropické plody a rum. S tím se doplulo do Londýna a náklad se prodal. Už jedna taková plavba vynesla majiteli lodě tolik, že teoreticky do smrti nemusel nic dělat, jen si užívat peněz. Nedělejme si ale představu o černém otroku a bílém pánovi. Ještě v 19. století přepadali černoši z Afriky Kanárské ostrovy a zavlékali španělské obyvatelstvo, coby otroky, do Afriky. V severní Africe pak byli největší otrokáři Arabové.

Je to něco přes 200 let, co Velká Británie zakázala otroctví. Kusem papíru by se to ale jistě bylo nevyřešilo. Anglické bitevní lodě křižovaly oceány a kontrolovaly, jestli někdo otroky nepřeváží. Jenže když se takový tehdejší křižník objevil na obzoru, řešili to obchodníci často tak, že černochy svázali a naházeli přes palubu. No a loď byla čistá. K zákazu otroctví přistupovaly i další státy, některé dokonce teprve před krátkou dobou. Přesto si dnes můžete v Africe koupit otroka velmi jednoduše a dokonce levněji, než kdy před tím. Jeho cena by začínala někde u 30 €. Je tu ovšem určitý paradox. Ten otrok, ta otrokyně, to ze svého hlediska může chápat jako veliké štěstí. Juristický status takovéhoto jednoduchého, nevzdělaného a v každém případě velmi chudého člověka, vůbec nezajímá. Běloch si ho vzal k sobě, dá mu tedy najíst a (!) "podle potřeb". Možná ho ani nebude bít, což s ním jeho černí krajané před tím běžně dělali. Z jeho hlediska se dostal do služby bělocha, což je v Africe největší výhra. Poslední, co by si tento otrok přál je, aby mu jeho pán "daroval svobodu". Tady bychom byli u samostatného tématu, že svoboda, když není co jíst, zas tak růžová taky není.

Je to moc dlouhé, 2. díl příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 10. června 2015 v 21:34 | Reagovat

Není to dlouhé. Je to zajímavé, ale investičně zatím neúčinné.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 10. června 2015 v 21:46 | Reagovat

[1]:nar.soc.
Uznávám, že můj návod, jak vozit černé otroky na Jamajku, není pro dnešního českého střadatele příliš praktický. Píši to vše spíše jako vyprávění.

3 nar.soc. nar.soc. | 12. června 2015 v 9:08 | Reagovat

Zajímavé na těch dávných podnikatelských projektech dodnes je, jak se zajišťovali investoři při sdružování peněz na lodní výpravu. Je zřejmé, že podílnictví na ověřeném podniku (Východoindické společnosti) bylo jisté nejméně od doby námořní pojišťovny Lloyd. Jak to bylo ale před tím? Dával kapitán lodi se svými důstojníky nějaké záruky?
Problém námořního zbohatnutí byl značně riskantní podnik.
Anglické kolonie na území dnešní USA byly po celá léta finančně prodělečné a zadlužovaly anglickou korunu. Když se královská kasa pokusila přitlačit uvalením cla, došlo k povstání = "bostonskému pití čaje" a v následné ozbrojené rebelii až k vyhlášení Nezávislosti 4.7.1776 ( hned byly investice do zámořských kolonií v troubě).

4 gregormoldavit gregormoldavit | 12. června 2015 v 12:22 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Zaručit nemohla posádka vůbec nic, nevěděli ani jestli se kdy vůbec živí vrátí. Jejich úkol ovšem byl zisk - koření, zlato, otroci...
Dnešní kapitán a posádka mají za úkol dovézt zboží k cíli a přivézt zase jiné. Obchodní stránka je věcí majitelů lodě. Jestliže vezou třeba měď a ta za tu dobu klesla cenou na třetinu (což už se stalo) těžko něco vyčítat posádce. Když vyplouval Vasco da Gama, měl za úkol přivézt koření. Arabové ho v Indii neradi viděli, věděli, co to znamená. Jeho karavely ovšem měly děla a ta byla taky používána, až lodě byly konečně naloženy. Tedy úkol spíše vojenský. Právě tak kapitáni lodí otrokářských, kteří měli za úkol otroky nejprve nachytat. Když kapitán vyplouval byl jeho úkol stát se masovým vrahem. Příliš mu to zřejmě nevadilo. Jeho podíl na zisku byl tučný. Konečně i velrybářské ledě se vracely až když podpalubí bylo plné vorvaního oleje. (Existuje věc podivná, vorvani je zřejmě čímsi identifikovali a potápěli čelním nárazem hlavy. Nikdy takto nepotopili loď obchodní.)
Uvedl jsem Lübecker Hansa a tenkrát taky vznikl i pojem "burza". Každý si mohl rozmyslet, do čeho investuje své peníze. Peníze na lodě tedy nepřiděloval král, ale podnikatelé. Aby risiko nebylo tak velké, spojovali se podnikatelé dohromady. Když společnost měla 10 lodí a o jednu přišla, měli ještě pořád dobrý výdělek.
Kolonizovat zemi s bílým obyvatelstvem je blbost, to historie názorně ukázala. S černochy už je tomu trochu jinak. Kdyby africké země byly zůstaly pod koloniální zprávou, nemusel dnes sto milionů černochů plánovat útěk do Evropy. Jenže oni se nakonec "osvobodili" a teď přicházejí kolonizovat nás. Jedno vědí jistě: "běloch je blbec, musí každému všechno dát". A mají pravdu.

5 Pokorný Jaroslav Pokorný Jaroslav | E-mail | 16. června 2015 v 16:01 | Reagovat

Gregore, na Seznamu tě nemohu sehnat, na e-maily neodpovídáš a mě by zajímalo, kolik jsi od komoušů dostal za nedovolené opuštění republiky. Tak tě zkouším kontaktovat, přes tvůj blog. Jarda

6 Gregor Gregor | 16. června 2015 v 17:38 | Reagovat

[5]: PJ
Jak se zdá, byl kaslík na seznam plný a maily mizely v kosmu. Bez varování. Žádný mail už týden nepřišel.

Tedy odpověď. Dostal jsem kdysi jakousi nekvalitní kopii rozsudku. Snad jí mám ještě někde v šuplíku. Byly tam vyčísleny moje zločiny stran nedovoleného opuštění rodné vlasti. Bez dovolení jsem prý zdrhnul přes hranici, zacož se mi vyměřuje 9 měsíců v II. nápravní skupině. Jestli je to ta lepší, nebo horší, nevím dodnes. Jelikož jsem si to zatím neodseděl, napravený stále nejsem.
V polovině 80. let už bylo všechno jinak. Komunisti věděli, že se hospodářsky řítí do černé díry a šlo už jim jenom o peníze. Emigranti se mohli jednoduše vyplatit. Stačilo požádat Husáka o milost a zaplatit podle vzdělání, tak asi 10 000 DM. Představa, že zaparkuji v rodné vesnici před hospodou mého mercedesa a všem ukážu fotky z Kanárských, byla pro mnohé neodolatelná. Tak se s poukazem na starou nemocnou matku vypláceli, až se hory zelenaly. Já prohlásil, že odemě Husák nedostane ani kopějku a nikdy to neudělal. V roce 1990 jsem přijel na čs hranici, s tím, že jestli někdo něco kecne, tak otáčím a jedu spokojeně nazpět. Ale ta úřednice jenom významně pokývala hlavou a já byl po 20i letech zase v Čechách.

Tenkrát jsem měl udělat fotku poslední bavorské a první české vesnice. Pokud se dnes někdo baví o tom, jestli za komunistů bylo lépe, pak by to všechny asi rychle přešlo. Rozpadlé silnice i města, vychcípané lesy, Plzeň vypadala jak vybombardovaná. Ve fabrikách 50 let zastaralé stroje. Komunisti se tenkrát měli zavřít do nějakého rezervátu, aby si v tom dále žili.

Ten můj rozsudek je asi pořád platný, ale nikoho to nikde nezajímá. Jezdím do ČR každou chvíli.

7 Jakub Gruntorád Jakub Gruntorád | E-mail | 20. dubna 2016 v 14:44 | Reagovat

Dobrý den pánové. Mám spoustu práce, ale i tak se každou chvilku urvu abych si tu početl, něco si z toho odnesl a trochu se vzdělal. Tímto děkuji pisateli a budu další články sledovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama