Červen 2015

Jak investovat úspory? - 5/? Lodě a jejich náklady-2/2

14. června 2015 v 21:14 | Gregor Moldavit

4. Díl: jak-investovat-uspory-4-lode-a-jejich-naklady-1-2

Když zainstaluji článek, automaticky se za ním objeví dvě reklamy. To já nemůžu ovlivnit a pochopitelně za ně taky nic nedostanu. Tentokrát jsem se ale musel ptát, jestli si ze mě nedělají srandu? Za článkem se objevila reklama na nějakou novou komunistickou stranu. No, ale šel jsem se na ně podívat.

KSČ... je vaše šance na
SVOBODU, DEMOKRACII, PRÁCI, SPOKOJENÝ ŽIVOT ... Strategickým cílem ... je socialismus, ...

Inu komunisti, jak z konce 19. století, každému všechno dají, o každého se postarají. K tomu ovšem slibují demokracii a socialismus. Tak to by si měli trochu rozmyslet, ty dva pojmy jednoduše nejdou dohromady. Kdo chce zavést socialismus, nemůže zároveň dělat demokratické volby. Jako úplný vtip tam je obrázek Che Guevary. Mají vůbec tušení, jak to s tím skutečným tenkrát bylo? Vždyť je to asi jako slibovat svobodu a dát si k tomu fotku Stalina, s gulagem v pozadí.

A slibovat "spokojený život"? To už je vyložená debilita pro duševně zaostalé děti. To by znamenalo, že ta strana bude rozhodovat, s čím člověk musí být spokojený. Kdo spokojený nebude, jde do koncentráku. Tak to bych jim věřil, to komunisti dokážou. V každém případě to připomíná frázi, kterou StBáci obhajovali svoji cenzuru informací: " Tím není potřeba znepokojovat dělnickou třídu." To byl jejich způsob dávat někomu "spokojený život".

Ti, co nejvíce nadávali na komunisty, jsou ti samí, co dnes nejvíce nadávají na kapitalisty. Naopak jsem poznal lidi, kteří žili spokojeně v obou režimech. Spokojenost nemůže dát politická strana, tu si musí každý udělat sám.

* * *


Přeskočme zase 200 let od kapitána Cooka. Když v Kalifornii na Sakramento vypukla zlatá horečka, 1847, vypadaly už lodě jinak. Štíhlý a dlouhý CLIPPER, už kovový, ale ještě ovšem pod plachtami, se hnal mořem jako šíp a transportoval obrovské náklady. Dostat se do Kalifornie krytým vozem přes pevninu bylo zdlouhavé a nebezpečné. Lidé si tedy brali půjčky a raději obepluli Mys Horn. Cena lodě, jistě vysoká, se společnosti často zaplatila už první plavbou! (Už Karel Čapek se jednou na cestách po Skandinávii díval, jak nakládají malou kocábku a žasl, co se do ni vejde.) Obeplout Mys Horn ovšem bylo ještě pořád kus těžké a nebezpečné dřiny. (Teď mě napadá zase další náš spisovatel, Jaroslav Hašek. Když táhli s Kudějem Posázavím, potkal nějakého bývalého českého námořníka, propadlého alkoholu. Na ruce mu chybělo několik prstů. Prý mu umrzly u Mysu Hornova.) Loď pobere obří náklad a má relativně malou spotřebu paliva i velmi malé náklady na personál, počítáno na přepravovanou tunu. Nevýhoda je nízká rychlost v našem uspěchaném světě. Poslední výkřik jsou lodě kontejnerové, které umožňují rychlé naložení a vyložení. (Byl to opět jeden český námořník, který mi kdysi tohle vysvětloval. Velké společnosti podmažou v přístavu všechny šéfy a jdou hned na řadu. Nějaká československá loď (Lidice, Republika...?) musí čekat i více dní.

Clipper, tyto nádherné lodě, naštěstí ještě nevymřely, začínající námořníci se na nich dnes pořád školí. Je v tom kus tradice, na kterou si každý správný námořník potrpí. Začínal lezením po stožárech a to je kus jeho životní pýchy!

Nuže, v Kalifornii pak zlatem někdo skutečně zbohatl, ale těch byla spíše menšina. Nejslavnější bude asi jeden kutil z Oberfranken, Lewi Strauß, který si přivezl zásobu pevné plachtoviny a začal pro zlatokopy šít stabilní kalhoty zpevněné měděnými nýty. Jeans! Tenkrát ještě netušil, jak na nich zbohatne. Před smrtí tomu nemohl stále uvěřit a to zase ani netušil, že kariéra těchto kalhot půjde mnohem dále. Když jsem dělal v Praze maturitu, upozorňovali nás profesoři, že nikdo nemá lézt ke zkouškám v nějakých chuligánských texaskách. V tu dobu (konec 60. let) to byl statussymbol. Žádná tehdejší mladá holka by se byla nenechala oplodnit od kluka, který nevlastnil tuzexové džíny. Česká mizerná kopie za české koruny se neuznávala a vedla jen k pohrdání. Leč dnes už je tomu tak, že modré jeans nosí i politici do parlamentu a ředitel firmy se v nich nechá fotit na oficiální stránky. Když jdeme se ženou někam do společnosti, přísně se na mě oboří, ať mě nenapadne vzít si zase nějaké moje horolezecké outdoor kalhoty, ale modré texasky jako každý slušný člověk!

Osobní lodě pak udělaly svoji službu při transportu vystěhovalců do Ameriky. Slavný je Titanik, kterého dokázal kapitán potopit už při první plavbě. O tom už bylo napsáno do nekonečna, ale skutečně to byla chyba kapitána. S letadly pak jejich význam pohasl. Dlouho se lidé domnívali, že dnes už by to nebylo u takové lodě možné, až to jeden vyložený idiot skutečně taky dokázal. K tomu si získal hanbu na příštích tisíc let tím, že opustil loď jako jeden z prvních.

Pro nás v tomto článku jde ale o peníze. Tady je něco pozoruhodného. Ta loď musela stát nejméně miliardu €, ale to já nevím. K tomu přišlo odškodnění pasažérů. Její zvednutí a odtažení opět stálo miliony. Cena jejího sešrotování je uvedena - sto milionů €. A přesto ta společnost nezkrachovala!
Jinak ještě jedna finanční zajímavost k Titaniku. Více námořníků, tedy zaměstnanců oné lodní společnosti, se ve člunech zachránilo. Když se pak zajímali o svůj plat, dozvěděli se, že: Jejich pracovní poměr byl ukončen v okamžiku potopení lodě. Za dobu v záchranných člunech, nebo snad později, už nic chtít nemůžou. To už byl jejich soukromý výlet.

Nyní k oněm Luxusliner, které dnes přepravují tisíce turistů jen tak pro zábavu. Pro společnosti zlatý důl a staví se stále další a větší. Pokud já si v životě určitě něco nepřál, pak udělat si 2 týdny dovolené na takové lodi. Během plavby tam lze tak leda konzumovat (řečeno česky žrát a chlastat) a opalovat se. Když loď zastaví a turisté jedou navštívit místní slavnou katedrálu, pak se do ní asi ani nevejdou, je jich 30 autobusů. Viděl jsem, jak dle programu navštívili jeden "opuštěný" ostrov. Asi tisíc z nich se na něm pár minut prošlo po "opuštěné" pláži. Plul jsem v životě vícekrát na lodích do vzdálených zemí, ale dovolenou si na nich dělat nechci. Zůstanu u cestování na vlastní pěst.
Takže loď je zlatý důl, když se to správně vezme do ruky. Je to hotel, který má příď a záď a je to firma, která transportuje zboží. Ale to neříká nic o tom, že výdělek je zaručený. K tomu ještě nakonec! Jak je to s tím lodním nákladem, nebo všeobecně investicí do komodit?

Jsou lidé, kteří si bokem přivydělávají nákupem a prodejem různých komodit. Zřejmě to ale většině nic moc nepřinese. Jo, to se člověk musí vyznat jako určité organizace překypující láskou k bližnímu! To se třeba tady levně nakoupí naše přebytečná mouka nebo cukr. Chvíli se počká, až přijde neúroda v Africe. Pak se zveřejní záběry hlady umírajících dětí a udělá sbírka v Evropě na jejich záchranu. Za ty peníze si organizátor sbírky od sebe tu mouku za trojnásobek její ceny koupí a doloží notářům, že vybrané peníze byly skutečně k onomu účelu použity. Pak se tam ta mouka doveze a v přístavu si ji vyzvedne organizovaná kriminalita. Vojáci v uniformách s náklaďáky, kteří ji dostanou zadarmo a odvezou někam prodat do vnitrozemí. Aby se mouka směla vyložit, je napřed nutno dát hezký dar panu prezidentovi země, třeba zlatou postel pro jeho konkubínu. (Jestliže nás dojímají umírající děti v africké zemi, prezidentovi té země je to úplně jedno. Pro něj zcela běžné, chudí přeci hlady umírají. Co má bejt?) V lodi ještě něco zbylo, to se před filmovou kamerou rozdá těm místním hladovým. V přístavu jsou i místní zemědělci, kteří přes všechnu nepřízeň počasí dokázali své obilí vypěstovat a sklidit. Ti ho nyní potřebují prodat, aby mohli nakoupit zemědělské nástroje. To ovšem není možné, mouka se tam rozdává zadarmo. Tím jsme tedy našimi penězi přispěli k obohacení pár černých i bílých zločinců a zničení zbytku fungujícího zemědělství v onom africkém státu. Ale koho to zajímá?

Evropané by si měli všeobecně dát pozor na takovéto "humanistické" sbírky! Tak třeba evangelická církev přijde s nápadem: "postavíme černochům v Africe školu." No a začne vybírat. Pak se v kostele můžete podívat na hezký obrázek černoušků, jak jdou do takové stodoly, 4 kůly v rozích, pár prkýnek a střecha pokrytá palmovým listím. (Vybralo se půl milionu €, hodnota stavby ani ne stovka.) Je tam dokonce anglicky napsáno "škola" a přesto je to jenom lež a podvod. Ona to není škola, je to evangelická škola. Nevyučuje se tam "vědět", ale přesný opak, "věřit". Církev svatá si tak hledá ovečky pro své vymírající středověké bohy, na které už v Evropě sotva kdo věří.

Nyní k tomu nejlepšímu kšeftu, jaký kdy na moři existoval. Ještě lepší, než vézt cukr, mouku, otroky, zlato, nebo dokonce i drogy. Transport migrantů, běženců. Černoši se nahňahňají do beznadějně přeplněného vraku nějaké bývalé rybářské kocábky, v poslední době i do gumového člunu, a odstrčí od břehu. Tím je vše vyřízeno, dále ať se postará běloch na druhé straně moře.

Pro kriminální organizace těchto novodobých obchodníků s lidským masem jistě obří výdělek. Každý musí zaplatit i několik tisíc € no ale když se neutopíš, pak: "V Evropě tě pak bílý idiot tisíckrát odškodní. Když už tam jsi, stačí natáhnout ruku a běloch ti na ní položí peníze."

Nakonec to tak nějak funguje, tady se nastaví dlaň a Evropan na ní pokládá peníze. (Zkuste přijít do Afriky a natáhnout u černocha ruku! Patrně si zaklepe na čelo.) Jenže s těmito lidmi jsou importovány i problémy jejich zemí. Nemoci, špatná hygiena = odpadky na každém kroku, nezaměstnanost analfabetů, občanská válka, kravál, kriminalita ... A v neposlední řadě přemnožení, tito lidé jsou velmi plodní. Existuje výraz "tragedie Afriky". To není tragedie kontinentu, nýbrž tragedie těch lidí. A tuhle tragedii si s nimi právě importujeme k nám. Zřejmě si ale s budoucností Evropy nikdo z dnešních politiků hlavu neláme, po nás potopa. Oni určují (nesmyslné) kvóty. My jsme přeci sociálně zaměření. (Dcera, která vystudovala na Maltě, říká, že Malta už nebere nikoho a každý si může rozkazovat co chce. Vždyť byli celá léta první na ráně. Jednoduše už se tam nikdo z Afriky nevejde a tečka! Ostatní státy si každý rok můžou ke své kvótě připsat ročně jednu nulu.)

Když takový černoch přistane (přivezen italskou lodí) někde na Sicílii, pak vytáhne jakýsi moderní mobil, který já asi mít nikdy nebudu, a brkne příbuzným do Afriky. "Vyšlo to krásně, přijďte všichni."
Kolik to je všichni? Projděte si Afriku a zeptejte se, jak si představují svou budoucnost? Sto milionů černochů vám řekne "loď na Lampedusu".
Právě v televizi vykládají o tom, jak musíme těm černochům hned dát práci. A kde ji pro ně vezmeme? A chtějí oni pracovat? Jako co? Já vím, je to všechno rasismus, ale tohle je konec Evropy.

Závěrem: jak je to s těmi akciemi, 12% na kontejnerové lodě?
Před pár lety mi dcera ukázala jakýsi prospekt: 12% na výrobu převratných pellets. To jsou takové dřevěné bobky na topení. Mají mít větší výhřevnost než suché bukové dřevo, existují kamna, která si je sama nějak přikládají, takže bezpracné a nezávislé na Putinovi, jestli nám zdraží plyn. Dřevo máme sami. Pokud ale vím, tak je to celé pořádně drahé, možná stojí více než plyn i s Putinem. (Já to řeším tak, že kácím stromy na svém pozemku, rozřežu, naštípu a přes léto usuším. Člověk se u toho ovšem tak zapotí, že už ani nepotřebuje zatápět.)

Dceři jsem mohl říci, že 12% v době, kdy banka dává hypotéky na 2% je blbost a podvod. Kdyby někdo takové papíry měl, tak je nebude nikdy prodávat. Ale kde by se při dělání dřevěných bobků mělo vzít 12% pro nějakého investora? U lodi, která stojí řekněme půl miliardy, tomu už může být jinak, ale přesto... Papír vynášející skutečně 12% normální člověk nikde nekoupí.

Jak to funguje? Nebyl jsem u toho, neznám konkrétní čísla ani jména, jenom tak složeno ze střípků, které se prokecly.
Pan ředitel fondu začne prodávat akcie na kontejnerové lodě, které jsou posledním hitem a vynášejí obrovské peníze. Pochopitelně si vyměří plat, který je u ředitelů fondů přímo kosmický. (Nezávisle na ne/úspěchu! Podívejte se kolik vydělal Hušák na tom, že zkrachoval Sazku.) K tomu potřebuje poradce, spolupracovníky, ... takže peníze jenom prší a v kase jich pořád ještě není ani na nějakou kanoj na Lužnici. Ale akcionáři dostávají dividendy, vyplacené z prodeje dalších akcií, takže to budí důvěru a prodává se dále. Nakonec je tu kapitál a kontejnerová loď se postaví. Teď už ji jenom naložit a poslat na cestu. Jenže tyhle kšefty mají mezi sebou rozdělené oligarchové, jejichž kořeny sahají až někam do časů Lübecké Hansy. Možná se mezi sebou hádají o nějaký ten podíl, ale určitě si do kšeftu nepustí nikoho nového i kdyby měli podmazat ředitele všech přístavů v severní Evropě! Ta loď tedy existuje, ale stojí prázdná v přístavu, kde za její parkování denně nutno zaplatit pořádnou sumu. Takže ono je nakonec finančně výhodnější ji nechat zmizet. Vše lze akcionářům bezezbytku vyúčtovat. Loď odpluje do Bangladéš, kde pracují dělníci za 90€ měsíčně, těžká, nezdravá a nebezpečná práce bez pojištění. Ti ji zase rozeberou na kusy a ty se rozprodají na váhu materiálu. Management fondu si vezme své pracně vydělané miliónky někam do Švýcarska, ožebračení akcionáři, z nichž pár do toho dalo životní úspory, si můžou jít někam k soudu stěžovat. Jenže i kdyby vyhráli, kdo jim ty peníze má vrátit? Nejsou! Ale oni vyhrát ani nemůžou, protože všechny účty jsou v nejlepším pořádku.

Takže to byl spíše návod, jak neinvestovat. Možná někomu skutečně padají peníze z nebe, ale to už musíte nějaké mít. Druhý milion se vydělává snadněji, než první pětka.

Pokračování...

Dodatek 23.06.2015
Vatikánský kardinál je podezřelý z toho, že přesměroval 30 miliónů eur (asi 800 miliónů korun) z italské státní kasy určených pro dětskou nemocnici...
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/373056-vatikansky-kardinal-mel-zneuzit-stamiliony-ze-statni-kasy.html
Tohle "odklonění" peněz pro zbožné účely, je u církve kupodivu velmi časté.

Jak investovat úspory? - 4/? Lodě a jejich náklady-1/2

9. června 2015 v 19:21 | Gregor Moldavit


Právě se objevila první zpráva, že by po letech úroky zase mohly stoupat. Z toho bych já vyvodil, že teď by nebylo dobré kupovat nějaké akciové fondy. Ty jsou totiž už dlouhou dobu právě tím nízkým úrokem přehodnoceny a můžou tedy prasknout jako bublina. Prodavači vám ukážou nějakou křivku a vysvětlí, že tyhle papíry už dlouho stoupají. Ano, ale odpovídalo to stoupání jejich skutečné hodnotě?

Tentokrát chci vyprávět něco o pohádkových výdělcích z lodí a lodní dopravy zboží. Je to pár let, co jste si všude mohli přečíst:
"12 % a více rendita z investice do kontejnerových lodí. Vysoká jistota!" (Asi jako když mi jeden uličník v Turecku chtěl prodat padělek antické vázičky coby originál a neustále opakoval, že mi tu pravost garantuje.)

Nějak mi nebylo jasné, proč takové papíry někdo prodává v době, kdy jsou úroky na historickém minimu? Proč si je ta banka nenechá? Ale takové lodě vynáší miliardy, to mi bylo rovněž známo. Kupci papírů ovšem nakonec nedostali nic a ještě přišli o vklad. Jak to fungovalo, tedy přesněji řečeno nefungovalo, si povíme nakonec. (V dalším dílu.)

Karavela

Nyní se ale vydáme na cestu přes oceány do dalekých krajů oplývajících zlatem a vzácným kořením. Ovšem i u běžného zboží, nebo dopravy osob, mohla taková jedna plavba přinésti pěkný výdělek. Začít bychom jistě mohli už v antických říších. Majitelé lodí bohatli obchodem a přístavy clem. A piráti bohatli parazitěním na tom všem, protože kde je nějaké zboží, tam jsou i jeho zloději. Na tom se dodnes nic nezměnilo, piráti jsou všude a jsou zřejmě stále úspěšní. Pompeius (v triumvirátu s Césarem a nakonec od něj poražený) se proslavil mimo jiné trestní výpravou proti pirátům a na čas od nich Středozemní moře vyčistil. Pochopitelně se s nimi nemazal. My dnes chytíme u Afriky jednoho, přivezeme do Evropy a několik let mu děláme proces, ve kterém nakonec nejsou důkazy. (Myslím nás na západě. Rusové mají metody trochu jiné, postřílí je všechny na místě, a proto taky Rusům nikdo neunáší ani lodě, ani lidi.)

V celých těch dějinách mořeplavby, rovněž až dodnes, ovšem nebylo snadné rozeznat piráta od objevitele a obchodníka. Jejich metody se totiž moc nelišily.


Vasco da Gama byl objevitel a navigátor, kterého jistě nutno obdivovat, ale právě tak sám pirát, válečník, chladnokrevný vrah, inu všechno, co tenkrát k cestě do Indie patřilo. Šlo přeci o to nejdůležitější na světě, tedy o peníze. Když portugalské karavely po cestě potkaly plavidlo jiného státu, udělaly s ním to, co později dostalo název "krátký proces". Tedy ne karavely, ale jejich námořníci. Posádku povraždili, zbylé naházeli do moře, loď vykradli a zapálili. Jelo se za finančním výnosem a víc nikoho nezajímalo. A konkurenci nemohl nikdo potřebovat. Ale nejen on. Jeho současníci nebyli jiní. Jistě geniální mořeplavci, ale jejich lidské kvality by z hlediska dnešní doby daly tak na doživotní kriminál. Veleslavný Ferdinand Magellan, který jako první obeplul Zeměkouli, byl člověk mimořádných schopností, ale taky nulové lidskosti. Jeden příklad: Po cestě podle Jižní Ameriky směrem na jih, aniž by tušil, jestli tam nějaká cesta na západ vůbec je, se na pobřeží objevil muž obrovského vzrůstu, se kterým navázali kontakt. Podle jeho velké nohy mu dali jméno Patagon. (Zůstalo té zemi dodnes.) Pozvali ho na palubu a on se nebál, nic špatného nečekal. Skutečně se nějakou dobu bavili a Magellan mu dal i několik dárků. Pak si vzpomněl, že jeho úkolem je přivézt odevšud nějakého místního obyvatele. Jistě mohl najít v té zemi mladíka, který by měl sám zájem s nimi plout do dálek. S tím si ale nelámal hlavu, tenhle mu byl dost dobrý taky. Patagonec byl pro jeho muže příliš silný, tak mu dali okovy jako ozdobu na ruce. On to přijal, nechal si je nasadit a to byl jeho konec. Spoutaného muže pak zavřeli do podpalubí, kde za pár dní, patrně na šok, zemřel. Tak plnil svůj úkol slavný portugalský admirál ve službách španělského krále. Co dokázali další "objevitelé" Cortez a Pizaro ve službách jeho katolického veličenstva, je snad všeobecně známo.

Když Kolumbus přistál na karibském ostrově, vztyčil tam španělskou vlajku a prohlásil ostrov za území španělského krále. Co tomu říkají ti místní, ho v nejmenším nezajímalo. Jak stále zdůrazňuji, ono se dodnes moc nezměnilo. Byl jsem úplně šokován proslovem jednoho španělského biskupa k 500 výročí Kolumbova přistání v Americe. (1992)
"Jen si představte, jak by dnes vypadalo náboženství v Jižní Americe, kdyby tam byli jako první nepřistáli španělští námořníci. Jen si to představte, v jakém pohanství by tam žili..."
Bezpříkladné vraždění, ze kterého se původní obyvatelstvo nevzpamatovalo dodnes, bezpříkladné ničení obrovské kultury, to všechno nehraje roli. Hlavně, že tam dnes mají tu jedinou víru pravou, tedy tu jeho!
Endeavour
Ale bohužel nemůžu ani pana Cooka zcela vynechat. Jistě už nikde nevraždil, byl to skutečně objevitel a kartograf, ale s místními taky nejednal zrovna pěkně. Na jeho poslední cestě už mu bylo 50, na kapitána tehdejší doby už důchodový věk. Nechal se ale přemluvit ještě jednou vést expedici. Jak se ukázalo, byl už asi paranoidní a jeho posádka měla potíže s ním nějak vyjít. Na Havaji mu domorodci vyšli vstříc a on si tam počínal jako by to byla jejich povinnost. Zvykem ostrovanů zase bylo, jako na Tahiti a tak celkem všude po světě, na palubě jeho lodí ukrást všechno, co nebylo přibité. Cook nechal pro výstrahu uříznout jednomu domorodci uši. V tu dobu bylo běžné námořníky za trest bičovat a tak podobně, ale takové středověké praktiky už byly přeci jen přežité. Nejlépe to ukazuje příklad kapitána jeho druhé lodi. (Myslím "Discovery".) Zloděje nechal napůl na hlavě oholit a pak hodit přes palubu. Trest tedy spíše symbolický. Domorodci jistě na lodi kradli co viděli, vždyť už jeden hřebík měl pro ně velikou hodnotu, ale jak si počínali Evropané na jejich ostrovech? Jestliže tedy Magellan byl při jedné agresi na Filipínách zastřelen jedovatým šípem a Cook proklát na Havaji dýkou, pak nakonec jen sklidili to, co si celkem zasloužili.

Mezi těmi, kteří smrt kapitána Cooka viděli na vlastní oči, byl i jistý William Bligh. A jak to později bylo s tímto hrůzným kapitánem z lodě Bounty, dodnes symbolem námořní krutosti? Asi překvapující, ale ten dostal punc kruťasa zásluhou jedné nepravdivé knihy a podle ní asi tří takových filmů. Krutý a bezohledný stařec kapitán Bligh a mladý veselý elegán Christian Fletcher. Bligh byl zván na palubě kapitánem spíše ze zdvořilosti, neměl šlechtický původ a tak byl povyšován velmi neochotně. Pro admiralitu to byl poručík. Fletcher byl z nějaké bohatší rodiny a to mu nejen urovnávalo cestu, ale ovlivnilo i jeho znázornění v oné knize. Byl jenom o 10 let mladší než Bligh, a byl to právě on, kdo prosazoval tvrdé tresty. Bligh vyplul s tím, že na palubě jeho lodi nikdo bičován nebude. I tak ale měl na Bounty mnohem méně trestů, než uděloval Cook. Proč se mu tedy námořníci vzbouřili? Protože podmínky na tehdejších lodích skutečně kruté byly. Bligh se po oné vzpouře dostal nazpět do Anglie a převzal velení další lodě. Přežil ještě dvě další vzpoury a zemřel v důchodu patrně na rakovinu. Svoji dnešní pověst si ničím nezasloužil.

Zatímco Kolumbus hledal zlato, povětšinou marně, v Karibiku a Kostarice, Portugalci byli obchodně úspěšnější. Jejich zlatem bylo koření z Indie. Slavní byli tím, že rozšířili naše vědomosti o světě. Do jejich doby se věřilo, že dále na jih podle Afriky je voda stále hustší, až lodě zůstanou vězet v soli. Plout na západ zase znamenalo doplout na konec Země a tam spadnout do prázdna. Portugalci dokázali, že tomu tak není. Co nakonec ovšem platilo, byl náklad, který přivezli nazpět. Z našeho dnešního hlediska bylo zcela neekonomické být dva roky na cestě a přivézt jednu karavelu koření z Indie. Nutno si ovšem uvědomit, že dnes obyčejný pepř se tenkrát vyvažoval zlatem. Myslím, že to byl Díaz o kterém po jeho plavbě s úctou řekli: "on udělal z každé mince mincí tisíc."

Již 200 let před tím ovšem v Evropě existoval organizovaný námořní obchod, Lübecká Hansa. Plulo se hlavně podél severního pobřeží na Sibiř k Varjagům a dovážely se kožešiny. Tyto pak po souši zase na jih až do Benátek. Bouře a piráti však dělali vše nejisté. Dalo se zázračně zbohatnout ale i o vše přijít. To taky zůstalo dodnes.

Další pozoruhodný námořní kšeft začal asi 1680 a dostal název "zlatý trojúhelník". V Londýně se škuner naložil pouťovými tretkami a vyplulo se do Afriky. Tam se tím brakem uplatili náčelníci, aby jim pomohli nachytat otroky, tedy černochy zase jiného kmene. (Což tito dělali velmi ochotně.) "Otroci", kterými se tito lidé určitě nenarodili, se dopravili na Jamajku.

Tenkrát ještě německé soudy nerozhodovaly, že černoch musí dostat ubytování, stravu a 400€ na měsíc. Když ale takový transport přežila polovina černochů, pak se to pořád vyplatilo. Na Jamajce se černoši prodali majitelům plantáží cukrové třtiny a nakoupily tropické plody a rum. S tím se doplulo do Londýna a náklad se prodal. Už jedna taková plavba vynesla majiteli lodě tolik, že teoreticky do smrti nemusel nic dělat, jen si užívat peněz. Nedělejme si ale představu o černém otroku a bílém pánovi. Ještě v 19. století přepadali černoši z Afriky Kanárské ostrovy a zavlékali španělské obyvatelstvo, coby otroky, do Afriky. V severní Africe pak byli největší otrokáři Arabové.

Je to něco přes 200 let, co Velká Británie zakázala otroctví. Kusem papíru by se to ale jistě bylo nevyřešilo. Anglické bitevní lodě křižovaly oceány a kontrolovaly, jestli někdo otroky nepřeváží. Jenže když se takový tehdejší křižník objevil na obzoru, řešili to obchodníci často tak, že černochy svázali a naházeli přes palubu. No a loď byla čistá. K zákazu otroctví přistupovaly i další státy, některé dokonce teprve před krátkou dobou. Přesto si dnes můžete v Africe koupit otroka velmi jednoduše a dokonce levněji, než kdy před tím. Jeho cena by začínala někde u 30 €. Je tu ovšem určitý paradox. Ten otrok, ta otrokyně, to ze svého hlediska může chápat jako veliké štěstí. Juristický status takovéhoto jednoduchého, nevzdělaného a v každém případě velmi chudého člověka, vůbec nezajímá. Běloch si ho vzal k sobě, dá mu tedy najíst a (!) "podle potřeb". Možná ho ani nebude bít, což s ním jeho černí krajané před tím běžně dělali. Z jeho hlediska se dostal do služby bělocha, což je v Africe největší výhra. Poslední, co by si tento otrok přál je, aby mu jeho pán "daroval svobodu". Tady bychom byli u samostatného tématu, že svoboda, když není co jíst, zas tak růžová taky není.

Je to moc dlouhé, 2. díl příště...