1. Máj a soudruh Zápotocký

30. dubna 2015 v 17:13 | Gregor Moldavit
Bylo, nebylo, dnes těžko uvěřitelné, ale ono skutečně bylo!

To jsme jednou tak šli, my, mladí pionýři, radostně do prvomájového průvodu, manifestovat (demonstrace byly jen na západě) naší solidaritu s dělnickou třídou, zastupovanou na tribuně komunistickou vládou, v čele s dělnickým prezidentem. (Když promluvil, byl ten původ znát. Např: http://gregormoldavit.blog.cz/0812/predvanocni-projev-roku-1952)

Pionýrský kroj, rudý šátek a nějaké mávátko, mávání pouze rukou zřejmě vládnoucím nepostačovalo. Bylo mi asi 10 let. Nikdo se nás na nic neptal, "zítra v 7 před školou!"
Bydlel jsem na okraji Prahy a chtělo to v tom věku kondici. Než jsme se dostali na Václavské náměstí, trvalo to hodiny. Po něm dolů až k tribuně, kde seděli představitelé strany a vlády. Uprostřed soudruh Antonín Zápotocký. Držel v ruce červený karafiát, kterým vlídně pokyvoval a přiblble se usmíval. Ano to byl on, komu jsme museli být vděčni za náš krásný a šťastný život. On, který se nejvíce zasloužil o to, že se nemusíme prát o šlupky od brambor, nemáme nohy omotané ve špinavých hadrech, jako děti v kapitalistických státech. (Dnes už si asi nikdo neumí představit, jaký výplach mozku dostala moje generace začátkem 50. let.)

Proto taky všude samý obraz soudruha Zápotockého, proto ono radostné provolávání slávy: "Ať žije soudruh Zápotocký!" Tisíce lidí chápaly jeho zásluhy a na první pohled i poslech ho bezmezně milovaly a uctívaly.

Dole pod tribunou průvod končil, jenže semknuté řady LM lemovaly chodníky a hnaly nás až k Hybernu, kde jsme se rozpadli. Každý se pak snažil dostat na vlastní pěst domů, což ovšem bylo velmi těžké. Centrum kolem Příkop bylo uzavřené policií a my bloudili kudy to jen šlo a hledali v tom zmatku nějakou tramvaj. Koupit si aspoň sklenici minerálky bylo sotva možné, pro tolik lidí tam nebylo zdaleka dost stánků a ty byly už v poledne vyprodané. Socialistický člověk musel něco vydržet, sovětský rudoarmějec pod palbou fašistů mu byl příkladem.
K večeru jsem napůl mrtvý dorazil úspěšně domu, nějak docela pyšný, že jsem viděl soudruha Zápotockého, který pro nás vybojoval takovýto šťastný život.


Rok se s rokem sešel, Zápotocký mezi tím umřel a vezli ho na lafetě děla, jako před tím Gottwalda. Celý národ upadl v hluboký smutek. Aspoň to navenek budilo ten dojem. Leč přišel poslední den dubna a my dostali zase stejná mávátka a pokyny. Mě ale tentokrát strašně zajímalo, co se vlastně bude v tom průvodu vykřikovat? Výraz "ať žije", totiž nelze gramaticky převést do minulého času. Jakým způsobem budou ty davy provolávat Zápotockému slávu a nesmrtelnost? Vždyť jemu přeci vděčíme za to, že ... jak jsme tak často slýchali. No tak uvidíme.

Jo, viděl jsem a byl to pro mě skutečně šok. Ani pes po něm neštěk! Ani jediný jeho obraz, ani jednou nikde jeho jméno. Žádný Zápotocký jako by nikdy byl neexistoval. Ano, tisícihlavé davy provolávaly "ať žije" a nesly obrazy, ale ono jméno znělo "Novotný". "Král je mrtev, ať žije král", jenže to jsem v tu dobu ještě nevěděl a měl pochopit až po čase. Jeden z naší generace to po letech vyjádřil takto:

Už blázni pošetilí
jsou na oprátce,
dnes vládce zavraždili,
ať žije vládce.

Lid znovu vypravili
a jede se dál,
dnes krále popravili,
ať žije král.

Vlekl jsem se s tím řvoucím, jásajícím, davem a vůbec nic nechápal. Tohle jsou ti samí, kteří před rokem toho Zápotockého tak milovali? Vždyť ti dospělí už nejspíš ani nevědí, že kdy existoval. A onen Novotný? Ten má žít? A když zítra umře pak co? Pak to bude těmhle všem lidem zase úplně jedno. Pochopil jsem, že celá ta sláva je podvod a přetvářka a nic jiného. Tihle dospělí, kteří tak jásají, kteří nám dětem říkají, že nemáme lhát, jsou sami lháři a podvodníci a k tomu špatní herci. Právě tak nám lhali naši učitelé ve škole a lže nám ve všem rádio. Kdybych jim připomněl, jak před rokem milovali soudruha Zápotockého, nejspíše by si ani nevzpomněli, kdo to byl. Mělo to ještě trvat pár let, ale nakonec moje genece jednoznačně pochopila, že ne jen 1. Máj, ale celý ten socialismus je pouze lež a podvod.

Konečně jsme došli k tribuně Na Příkopech a tam uprostřed stál soudruh Novotný a mával oběma paži i celým tělem. Jaká to kondice proti Zápotockému. (Ten člověk byl pak dlouhá léta mizerný politik a ještě horší řečník, ale mávat dokázal úžasně. Moje generace ho v 60. letech nazývala "blbý Tonda".)

Čas šel dále. Že dospělí mají velmi krátkou paměť, mi v tu dobu už bylo dobře známé. Kdykoli jsem jim něco připomněl z jejich výroků ze začátku 50. let, odsekli vztekle: "na to ty si nemůžeš vzpomínat! Kolik ti tenkrát bylo?" Rozumělo se: "Co se nám dnes už nehodí do krámu, na to si nesmíš vzpomínat! Bylo ti pár let, tvé svědectví se neuznává!" Koncem 50. let už si totiž leckdo z nich na vlastní činnost před pár lety nějak nerad vzpomínal. ("Já nic, to byla taková doba!") V šedesátých letech už z nějakého počátečního komunistického nadšení nezbývalo vůbec nic, ale národ se přizpůsobil. Křivit se jako had, něco myslet a něco jiného říkat, platilo jako zcela normální. Na nějaké růžové zítřky už nevěřil nikdo, heslo znělo přikrčit se, být nenápadný a pokud možno si z toho státního trochu nahrabat.

V druhé polovině 60. let se moje podvedená, obelhaná generace staví na odpor. Pro staré věřící komunisty naprostý šok. Považovali za samozřejmé, že v socialismu narozený člověk už bude onen "nový socialistický" a ten už bude na vše kývat a na povel jásat. Nebude už schopný vědět, bude pouze věřit. Nerozezná pravdu a lež. Představa této šílené generace fanatiků, že dítě se dá k něčemu vychovat, že po letech už budou všichni přesvědčení komunisti. Proto taky onen důraz na růst populace. Nekvalifikovaní a nevzdělaní funkcionáři ani netušili, že tím tak akorát založí vrstvu, která si z množení udělá zaměstnání. A moje generace? Když jsme dorostli, nebyl ani jediný z nás věřící komunista! A všichni jsme se ptali: "Proč ti na západě můžou svobodně cestovat a my ne? Proč má západní měna hodnotu a naše je nesměnitelná? Proč mají ti vykořisťovaní úplně jiné platy, jiné zboží v krámech, než my?" Přešel rok 1968, sovětská okupace a normalizace, jedna z nejodpornějších dob v celých dějinách českého národa. Z jejích následků se český národ nevzpamatoval dodnes. (Kdo mohl tenkrát zdrhal, když ne fyzicky, při nejmenším verbálně. Z naší třídy průmyslovky nás emigrovalo 15%.)

1. Máj za komunistů byl dobrovolně povinný, ale nejen to. Ten den se nadělával. Jestliže byl třeba ve středu, pak další neděle byla středa. Komunisti už věděli, že finančně krachují, ale jejich systém byl naprosto nereformovatelný. Nedokázali nic jiného, než požadovat od lidí stále větší pracovní výkon a socialistické závazky. Při stále více zastaralých strojích to hospodářsky nic nepřineslo, vedlo naopak jenom ku stále většímu odporu a nespokojenosti. Kdyby komunisti byli v 60. , neřku-li 70., letech udělali svobodné volby, nebyla by jejich strana dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů.

Když jsem přišel na Západ, byl jsem, mimo jiné, šokován tím, že v tom kapitalismu je 1. Máj taky státním svátkem, nikdo ale jít nikam do průvodu nemusí, a na rozdíl od socialistických zemí, se ten den nenadělává. Že mám 3x delší dovolenou, (10 dní - 30 dní) než v socialistickém ČSSR, a 3x větší plat. Že jsem bezpochyby kapitalisty vykořisťován, ale zdaleka ne tolik, jako jsem byl před tím komunisty! Onen podvod zvaný socialismus nemohl trvat věčně, jednou zkrachovat musel. Když jsem přijel po roce 1989 do ČSSR usoudil jsem, že tyhle škody budou napravovat aspoň dvě generace. Zatím to tak skutečně vypadá.

Dnes jsem už důchodce, velká část mé renty praskla na zkrachovalé DDR, ale i tak mám pořád nějaký takový násobek toho, co je běžný důchod v ČR, které po 40i letech plánovaného hospodářství žádného kapitalistického bratra ždímat nemohlo. Toliko moje vzpomínky. Hlavně by je měli číst ti, kteří by si to všechno od roku 1948, celou tu katastrofu, chtěli zase zopakovat!

Ještě snad dodatek: Dojemná představa, že KSČM by dokázala v dnešním ČR něco zlepšit. Při nejlepším by vše zůstalo stejné. Podívejte se na Řecko! Je to pár týdnů, co tam davy infantilů jásaly, že jim byl z nebe seslán levicový spasitel. A co ten dělá? Žebrá dále v EU o půjčky a zvolna kývá na ty samé podmínky, jaké tady už dávno byly. I poslední prosťáček už pochopil, že si klidně mohli nechat tu vládu před tím, ono se nic nezměnilo, že kromě slibů a lží ten spasitel nic nepřinesl. Každý z těch "levicově" věřících, by si měl uvědomit, že takový zbojník, co bohatým bere a chudým dává, existuje pouze v pohádkách. Ten skutečný zbojník bere bohatým i chudým stejnou měrou a dává pouze sobě. A komunisti - klidně si mě sežerte - nejsou nic jiného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 qabalah qabalah | 30. dubna 2015 v 21:54 | Reagovat

Moc se mi to libilo...diky

2 nar.soc. nar.soc. | 1. května 2015 v 22:22 | Reagovat

V r. 1950 a dalších, bylo na 1.májový průvod nahnáno kdeco. U nás se průvod táhl z náměstí do dvou bočních ulic ( rozdělené 8stupy ) s dvěma kapelami a děckama od 1. třídy. Tenkrát se šlapalo okolo tehdejšího mého bydliště. Vzal jsem kramle za vrata s výmluvou "prosím, já musím".
Po dvakrát jsem naopak měl přístup na  1. máj zakázán. Po prvé ( 1960 ) v kasárnách bylo školení, že jsme sice podezřelí vojáci ( pluk byl následovník po PTP ) a proto musíme důvěru pracujících teprve osvědčit ve službě.
Po druhé ( 1961 v Praze ) jsem byl jako řidič u VKR už 30.4. podroben i s gazíkem techn. prohlídce, zda je vůz natankován a spolehlivý. Ráno 1.máje v 6 hod. byl v kancelářích poprask. "Tajná místnost" byla otevřená, trezorové skříně se samopaly pootevřeny, všichni kontráši ve službě a telefony jen drnčely. Služební auta oddělení VKR u Voj. staveb zaparkovaná před Kotvou ( tehdy ještě nestála ) v očekávání věcí příštích. Výjezdní pohotovost trvala do 18 hod. O těchto věcech jsem musil po skončení základní služby podepsat mlčenlivost. Tak tehdejší KSČ také pečovala o "dělníky a pracující lid". Jeden poručík se ožral a když jsem ho vezl s kolegou domů dělal poznámky " jó hoši, dnes jsme byli připraveni hájit dělníky ( to jsou ti se o vše dělí ) a pracující ( ti to vše musí odpracovat a oslavit )". Brzy na to byl vyhozen a na schůzi KSČ dodatečně ostouzen.
V tom roce se syn ministra vnitra Baráka někde ve vinárně porval o běhnu a mával pistolí proti přivolaným snbákům. Skončilo to zatčením Baráka ( prý měl dost valut a zlata nakradeno = tvrdila i VKR ) na přímé nařízení A. Novotného. Barák měl soud a dostal 7 let, dále to šlo do ztracena = hodně věděl na ostatní hlavouny. Všude se zvyšovala bdělost a ostražitost.
I ve službě jsem byl sledován a po seznámení s budoucí manželkou mne pozvali na pohovor, abych souhlasil s jejím prověřením. Odmítl jsem naprosto, ale stejně jim padla do dočasného sledování. Inu bdělost a ostražitost blbů v akci. :-D

3 Gregor Gregor | 2. května 2015 v 9:26 | Reagovat

[2]: nar.soc.
Můj posledni 1. Máj v socialistké ČSSR jsem zažil v roce 1971. Bydlel jsem v maringotce nedaleko státní hranice a celý den pracoval na bagru coby nepřítel pracujícího lidu. Vyhodili mě z kvalifikované práce v únory při politických prověrkách. Opodál stály maringotky slovenských kopáčů a ti slavili ten den jako všechny ostatní. Prolévali hrdlem rum a vodku. Nikdo po nás nic nechtěl, v tom roce bylo ještě spíše ticho po pěšině. Já vzal svářečku a začal bagr opravovat. Takže jsem opět ukázal svou neuvědomělost a na den práce pracoval. Mnoho dělníků se na mě dívalo a nejméně jeden z nich to určitě někde hlásil, STB měla své lidi všude. Nutno říci, že se do mě potom ale nikdo nešířil. Patrně usoudili, že poslat mě za trest ještě dále od Prahy, to už by muselo být někam do Norimberku, což by nebyl ten správný trest. Posílat mě tam ovšem nemuseli, dorazil jsem do něj sám po ilegálním přechodu hranic v září onoho roku.

4 nar.soc. nar.soc. | 2. května 2015 v 10:41 | Reagovat

V r. 1964 jsem pracoval v JZD s traktorem. Dost pozdě přišel přesnosecí stroj na cukrovku ( byl jsem jediný v zimě proškolený k obsluze ). Také pozemek nebyl řádně připraven a se setím se začalo 28.4. odpoledne. Stroj zlobil, kontrolky blikaly blbě. Otočné kontakty, které sledovaly pohyb přesnosecí gumové pásky se prachem zadíraly. Zpočátku ( než se hřídelky ohladily bylo nutno, každých 5 ha zastavit, jednotlivé strojky na plachtě demontovat a otočné elementy prostříknout petrolejem ( olej i nafta prach přitáhly a hřídelky zadřely ). Tato kontrola trvala obvykle 2 hod. Byl to stroj z první serie a nevychytaný. Pokud měla být řepa skutečně přesně zaseta ( bylo i zvláštní osivo ) 10cm od sebe, jiné řešení pro tu chvíli nebylo. 30.4. ráno zbývalo zasít ještě 12ha. Měl jsem pomocnici ( svoji mámu ). Vyrazili jsme na to za slíbenou odměnu když to zasejeme do 1.5. Výkon byl asi 0,80ha/hod. Začátek v 6 hod. v 11hod demntáž. Znovu rozjezd ve 13hod. ve 20hod demontáž. Znovu rozjezd ve 22hod. a ukončení ve 02,00hod. V noci projíždíme ulicí a traktor jsem uschoval do dvora. Ráno mne honili SNBáci, kde jsem v noci načerno rajtoval. Vše se vyjasnilo a udavači utřeli hubu "náš soudruh splnil příkaz a zasel řepu - naše bílé zlato do 1. máje". Byla pochvala a slíbených 300.-Kčs k tomu.

5 nar.soc. nar.soc. | 4. května 2015 v 16:56 | Reagovat

"Když jsem přijel po roce 1989 do ČSSR usoudil jsem, že tyhle škody budou napravovat aspoň dvě generace. Zatím to tak skutečně vypadá".

Nedávný průzkum potvrdil, že 37% zdejších obyvatel vzpomíná na minulost a pléduje pro ruského prezidenta Putina.
Je to bída po 24 letech, kdy "osvoboditelé" odtáhli. Dnešní prez. Zeman zde dělá humpoláckou podporu Putinovi a už je jakási odezva.

Výňatek ze současné recese na novinkách.

Vážený pane prezidente Ruské Federace, Vladimíre Vladimíroviči Putine,
u příležitosti výročí konce druhé světové války a jako výraz vděčnosti za podíl ruského národa na osvobození naší země jsme se rozhodli Vám, nejvyššímu představiteli Ruské Federace, věnovat darem nejvyššího představitele České Republiky, prezidenta Miloše Zemana. Náš dar by k Vám měl dorazit nejpozději v den výročí.
Jsme malá země a nemáme nic cennějšího než svého prezidenta. Přesto věříme, že si tento výjimečný dar z rukou českého národa ponecháte.
S bratrským pozdravem
Igor Malijevský, Jaroslav Rudiš

Text dopisu podepsalo několik osobností české kulturní scény, například herečka Ester Kočičková, předseda Asociace českých  spisovatelů Jan Němec, spisovatelka Kateřina Tučková či výtvarník Jaroslav Valečka.
Nápad na darování českého nejvyššího ústavního činitele vznikl na literárním kabaretu v pražském Divadle Archa. "Brali jsme to jako nesouhlas s jeho (Zemanovými) názory, které se týkají situace na Ukrajině a ukrajinsko-ruského konfliktu," řekl Rudiš ČTK k důvodům vzniku dopisu.

6 XYZ XYZ | 4. května 2015 v 23:04 | Reagovat

Pane nár.soc... už to přeháníte....děláte ze sebe chudáka a za spoustu problémů si můžete sám a vaše nevymáchaná huba.....

7 nar.soc. nar.soc. | 5. května 2015 v 8:16 | Reagovat

Pane Moldavite, vidíte udavačského a závistivého vola in natura? Zdědil na vesnici chalupu po prarodičích a prodal ji za pár pětek Cigánům, než by ji udržoval za komoušů na budoucnost. Dnes má pár pětek důchodu, trčí v městském bytě, dlabe laciné nudle s kečupem a nadává kde komu, protože má 150kg a nic jiného už nesvede. Takových lidí je prý podle statistiky v ČR 37%.

8 Gregor Gregor | 5. května 2015 v 9:54 | Reagovat

[6]: xyz
Komentář se má týkat článku, nemusí být pochopitelně kladný. Lze uvést i vlastní životní zkušenosti na dané téma a třeba se i vyjádřit k osobě autora. Pokud nejsou použity sprosté výrazy, musí si to autor nechat líbit. Názor na osobu autora předešlého komentáře už ale k věci není.
Co se týče té huby, to je otázka pohledu. V roce 1971 jsem byl při politických prověrkách na hodinu vyhozen z práce a šel na bagr. Jako chudák jsem se necítil, věděl jsem, že jsem se nenarodil proto, abych měl celý život socialistické jistoty, že v životě nějaké změna vůbec neškodí. Ještě nedávno mi jeden komunista řekl:
"Kdybys byl držel hubu, měl jsi svoji práci. Ale dneska je vyhozen i člověk, který celý život hubu držel."
Nato můžu jenom říci, že kdo celý život hubu držel, ten tím taky přispíval k vládě totality a tím i k hospodářskému zániku své země. Jestliže to nakonec odnese i on, pak je to určitý druh spravedlnosti a to by si takový člověk mohl přiznat.
Jsme na straně toho, kdo hubu nedrží a ve správný okamžik a na správném místě to nutné taky řekne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama