Duben 2015

1. Máj a soudruh Zápotocký

30. dubna 2015 v 17:13 | Gregor Moldavit
Bylo, nebylo, dnes těžko uvěřitelné, ale ono skutečně bylo!

To jsme jednou tak šli, my, mladí pionýři, radostně do prvomájového průvodu, manifestovat (demonstrace byly jen na západě) naší solidaritu s dělnickou třídou, zastupovanou na tribuně komunistickou vládou, v čele s dělnickým prezidentem. (Když promluvil, byl ten původ znát. Např: http://gregormoldavit.blog.cz/0812/predvanocni-projev-roku-1952)

Pionýrský kroj, rudý šátek a nějaké mávátko, mávání pouze rukou zřejmě vládnoucím nepostačovalo. Bylo mi asi 10 let. Nikdo se nás na nic neptal, "zítra v 7 před školou!"
Bydlel jsem na okraji Prahy a chtělo to v tom věku kondici. Než jsme se dostali na Václavské náměstí, trvalo to hodiny. Po něm dolů až k tribuně, kde seděli představitelé strany a vlády. Uprostřed soudruh Antonín Zápotocký. Držel v ruce červený karafiát, kterým vlídně pokyvoval a přiblble se usmíval. Ano to byl on, komu jsme museli být vděčni za náš krásný a šťastný život. On, který se nejvíce zasloužil o to, že se nemusíme prát o šlupky od brambor, nemáme nohy omotané ve špinavých hadrech, jako děti v kapitalistických státech. (Dnes už si asi nikdo neumí představit, jaký výplach mozku dostala moje generace začátkem 50. let.)

Proto taky všude samý obraz soudruha Zápotockého, proto ono radostné provolávání slávy: "Ať žije soudruh Zápotocký!" Tisíce lidí chápaly jeho zásluhy a na první pohled i poslech ho bezmezně milovaly a uctívaly.

Dole pod tribunou průvod končil, jenže semknuté řady LM lemovaly chodníky a hnaly nás až k Hybernu, kde jsme se rozpadli. Každý se pak snažil dostat na vlastní pěst domů, což ovšem bylo velmi těžké. Centrum kolem Příkop bylo uzavřené policií a my bloudili kudy to jen šlo a hledali v tom zmatku nějakou tramvaj. Koupit si aspoň sklenici minerálky bylo sotva možné, pro tolik lidí tam nebylo zdaleka dost stánků a ty byly už v poledne vyprodané. Socialistický člověk musel něco vydržet, sovětský rudoarmějec pod palbou fašistů mu byl příkladem.
K večeru jsem napůl mrtvý dorazil úspěšně domu, nějak docela pyšný, že jsem viděl soudruha Zápotockého, který pro nás vybojoval takovýto šťastný život.


Rok se s rokem sešel, Zápotocký mezi tím umřel a vezli ho na lafetě děla, jako před tím Gottwalda. Celý národ upadl v hluboký smutek. Aspoň to navenek budilo ten dojem. Leč přišel poslední den dubna a my dostali zase stejná mávátka a pokyny. Mě ale tentokrát strašně zajímalo, co se vlastně bude v tom průvodu vykřikovat? Výraz "ať žije", totiž nelze gramaticky převést do minulého času. Jakým způsobem budou ty davy provolávat Zápotockému slávu a nesmrtelnost? Vždyť jemu přeci vděčíme za to, že ... jak jsme tak často slýchali. No tak uvidíme.

Jo, viděl jsem a byl to pro mě skutečně šok. Ani pes po něm neštěk! Ani jediný jeho obraz, ani jednou nikde jeho jméno. Žádný Zápotocký jako by nikdy byl neexistoval. Ano, tisícihlavé davy provolávaly "ať žije" a nesly obrazy, ale ono jméno znělo "Novotný". "Král je mrtev, ať žije král", jenže to jsem v tu dobu ještě nevěděl a měl pochopit až po čase. Jeden z naší generace to po letech vyjádřil takto:

Už blázni pošetilí
jsou na oprátce,
dnes vládce zavraždili,
ať žije vládce.

Lid znovu vypravili
a jede se dál,
dnes krále popravili,
ať žije král.

Vlekl jsem se s tím řvoucím, jásajícím, davem a vůbec nic nechápal. Tohle jsou ti samí, kteří před rokem toho Zápotockého tak milovali? Vždyť ti dospělí už nejspíš ani nevědí, že kdy existoval. A onen Novotný? Ten má žít? A když zítra umře pak co? Pak to bude těmhle všem lidem zase úplně jedno. Pochopil jsem, že celá ta sláva je podvod a přetvářka a nic jiného. Tihle dospělí, kteří tak jásají, kteří nám dětem říkají, že nemáme lhát, jsou sami lháři a podvodníci a k tomu špatní herci. Právě tak nám lhali naši učitelé ve škole a lže nám ve všem rádio. Kdybych jim připomněl, jak před rokem milovali soudruha Zápotockého, nejspíše by si ani nevzpomněli, kdo to byl. Mělo to ještě trvat pár let, ale nakonec moje genece jednoznačně pochopila, že ne jen 1. Máj, ale celý ten socialismus je pouze lež a podvod.

Konečně jsme došli k tribuně Na Příkopech a tam uprostřed stál soudruh Novotný a mával oběma paži i celým tělem. Jaká to kondice proti Zápotockému. (Ten člověk byl pak dlouhá léta mizerný politik a ještě horší řečník, ale mávat dokázal úžasně. Moje generace ho v 60. letech nazývala "blbý Tonda".)

Čas šel dále. Že dospělí mají velmi krátkou paměť, mi v tu dobu už bylo dobře známé. Kdykoli jsem jim něco připomněl z jejich výroků ze začátku 50. let, odsekli vztekle: "na to ty si nemůžeš vzpomínat! Kolik ti tenkrát bylo?" Rozumělo se: "Co se nám dnes už nehodí do krámu, na to si nesmíš vzpomínat! Bylo ti pár let, tvé svědectví se neuznává!" Koncem 50. let už si totiž leckdo z nich na vlastní činnost před pár lety nějak nerad vzpomínal. ("Já nic, to byla taková doba!") V šedesátých letech už z nějakého počátečního komunistického nadšení nezbývalo vůbec nic, ale národ se přizpůsobil. Křivit se jako had, něco myslet a něco jiného říkat, platilo jako zcela normální. Na nějaké růžové zítřky už nevěřil nikdo, heslo znělo přikrčit se, být nenápadný a pokud možno si z toho státního trochu nahrabat.

V druhé polovině 60. let se moje podvedená, obelhaná generace staví na odpor. Pro staré věřící komunisty naprostý šok. Považovali za samozřejmé, že v socialismu narozený člověk už bude onen "nový socialistický" a ten už bude na vše kývat a na povel jásat. Nebude už schopný vědět, bude pouze věřit. Nerozezná pravdu a lež. Představa této šílené generace fanatiků, že dítě se dá k něčemu vychovat, že po letech už budou všichni přesvědčení komunisti. Proto taky onen důraz na růst populace. Nekvalifikovaní a nevzdělaní funkcionáři ani netušili, že tím tak akorát založí vrstvu, která si z množení udělá zaměstnání. A moje generace? Když jsme dorostli, nebyl ani jediný z nás věřící komunista! A všichni jsme se ptali: "Proč ti na západě můžou svobodně cestovat a my ne? Proč má západní měna hodnotu a naše je nesměnitelná? Proč mají ti vykořisťovaní úplně jiné platy, jiné zboží v krámech, než my?" Přešel rok 1968, sovětská okupace a normalizace, jedna z nejodpornějších dob v celých dějinách českého národa. Z jejích následků se český národ nevzpamatoval dodnes. (Kdo mohl tenkrát zdrhal, když ne fyzicky, při nejmenším verbálně. Z naší třídy průmyslovky nás emigrovalo 15%.)

1. Máj za komunistů byl dobrovolně povinný, ale nejen to. Ten den se nadělával. Jestliže byl třeba ve středu, pak další neděle byla středa. Komunisti už věděli, že finančně krachují, ale jejich systém byl naprosto nereformovatelný. Nedokázali nic jiného, než požadovat od lidí stále větší pracovní výkon a socialistické závazky. Při stále více zastaralých strojích to hospodářsky nic nepřineslo, vedlo naopak jenom ku stále většímu odporu a nespokojenosti. Kdyby komunisti byli v 60. , neřku-li 70., letech udělali svobodné volby, nebyla by jejich strana dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů.

Když jsem přišel na Západ, byl jsem, mimo jiné, šokován tím, že v tom kapitalismu je 1. Máj taky státním svátkem, nikdo ale jít nikam do průvodu nemusí, a na rozdíl od socialistických zemí, se ten den nenadělává. Že mám 3x delší dovolenou, (10 dní - 30 dní) než v socialistickém ČSSR, a 3x větší plat. Že jsem bezpochyby kapitalisty vykořisťován, ale zdaleka ne tolik, jako jsem byl před tím komunisty! Onen podvod zvaný socialismus nemohl trvat věčně, jednou zkrachovat musel. Když jsem přijel po roce 1989 do ČSSR usoudil jsem, že tyhle škody budou napravovat aspoň dvě generace. Zatím to tak skutečně vypadá.

Dnes jsem už důchodce, velká část mé renty praskla na zkrachovalé DDR, ale i tak mám pořád nějaký takový násobek toho, co je běžný důchod v ČR, které po 40i letech plánovaného hospodářství žádného kapitalistického bratra ždímat nemohlo. Toliko moje vzpomínky. Hlavně by je měli číst ti, kteří by si to všechno od roku 1948, celou tu katastrofu, chtěli zase zopakovat!

Ještě snad dodatek: Dojemná představa, že KSČM by dokázala v dnešním ČR něco zlepšit. Při nejlepším by vše zůstalo stejné. Podívejte se na Řecko! Je to pár týdnů, co tam davy infantilů jásaly, že jim byl z nebe seslán levicový spasitel. A co ten dělá? Žebrá dále v EU o půjčky a zvolna kývá na ty samé podmínky, jaké tady už dávno byly. I poslední prosťáček už pochopil, že si klidně mohli nechat tu vládu před tím, ono se nic nezměnilo, že kromě slibů a lží ten spasitel nic nepřinesl. Každý z těch "levicově" věřících, by si měl uvědomit, že takový zbojník, co bohatým bere a chudým dává, existuje pouze v pohádkách. Ten skutečný zbojník bere bohatým i chudým stejnou měrou a dává pouze sobě. A komunisti - klidně si mě sežerte - nejsou nic jiného.

Jak investovat úspory? - 3/? Kozák a pyramidový obchod

8. dubna 2015 v 21:45


Takže nějaké vydělávání peněz, kde se člověk nepřetrhne a za pár let má vyděláno na celý život. Leckde se to při školení tak slibuje.
"Chcete se dřít celý život ve fabrice, když můžete mít v 50i vystaráno? ..." a tak nějak dále. Většinou se za tím nachází zdánlivě jednoduchý zdroj úžasných zisků - "přímý prodej". Tak se na to podíváme.

V 90. letech jsem koupil pro rodinu poměrně velký a luxusní byt. (O tom bude taky řeč.) Bohužel si v tom domě koupila byt taky jedna rodina z Ukrajiny. (Aussiedler.) Tohle stěhování národů měla mimo jiné na svědomí jedna významná obchodní organizace, jménem církev svatá. Akce plná křesťanské lásky, na účet daňových poplatníků, jí vyšla perfektně. Mohla uvádět čísla, jak jí přibývají ovečky. Že importované z východu, to už nepsali. Rusové jsou dost zbožní i když to třeba s křesťanskou láskou zrovna nepřehání. V tom kraji žilo a pracovalo mnoho Turků, Řeků a Vietnamců a dalo by se říci, že s nimi nebyly problémy. S občany ze SSSR bohužel byly a značné. Církev si mnula ruce, ale běžný občan na to doplatil daněmi, rozředěním důchodové kasy a rovněž snížením životní kvality. Naše malé město muselo po jejich příchodu zdvojnásobit náklady na čištění města, podstatně stouply násilnosti, kriminalita a hlavně - hluk.

Nečekala na ně jenom církev. Tento Ukrajinec, zvaný v domě Kozák, byl hned krajany naverbován k Amway. Jedna z těch letadlových prodejních firem, kde každý nabízí zboží a zároveň zase verbuje další. Tedy pyramidový systém. Jestliže jsem církev svatou nazval obchodní organizací, pak tato obchodní firma je zase naopak skoro náboženská sekta. Její členové v sobě mají jakousi podivnou víru, kterou mi silně připomínají Svědky Jehovy. Každého se snaží přesvědčit k nim přistoupit a nelitují času ani energie. Zřejmě jsou i pod tlakem té společnosti a každý zase tlačí na ty pod ním. Mám silný dojem, že někomu ten vstup podepsat, znamená dostat řadu přísných šéfů, kteří ovšem nic neplatí.

Koho Kozák potkal, toho zval na nějakou ukázku katalogů a přednášku o přistoupení na jeho víru. Jak ale sám za čas přiznal, fungovalo to zase jenom u dalších přistěhovalců z Ruska. Ostatní se jaksi přesvědčit nenechali. Kozák splácel byt, ale k tomu si koupil ještě černé BMW za 100 000 DM. Prý jen trochu na dluh, on má velké příjmy. Měl nejprve své zaměstnání jako dělník, z toho byl pak za cosi vyhozen, což prezentoval jako vlastní odchod, za účelem věnování se plně obchodu. (Nabízet sousedům čistící prostředky.) V jedné době dokonce vykládal, že staví dům a ten byt chce přeměnit na firmu, kde bude mít asi 10 zaměstnanců. (Dle německých zákonů by to byl nesměl, byty v tom domě byly určeny výhradně k rodinnému životu.) Nikdo ho pochopitelně nebral vážně a tak se s ním nehádal.

Jednou mě zase lákal, že ti, co to u něj podepsali, vydělávají 8000 DM měsíčně. On prý tak 10 000 DM. Kdyby ten Kozák byl řekl, že mu to dává měsíčně 100 DM, byl bych se domníval, že si poněkud přisadil. Ale takhle bylo jasné, že je to Ilja Muromec, který jednou rukou vytrhl ze země vzrostlý dub a sto Tatařínů jím pobil. Dovedl jsem si představit ty v té pyramidě pod ním, kteří uvěřili a podepsali. Každému z nich bezpochyby nadával, "všichni ostatní vydělávají 8000 měsíčně a ty jsi ještě neprodal ani jedno mejdlo!"

Občas večer se ženou, vyšňoření, ona s odvážným výstřihem, vyjížděli oním BMW lákat své krajany. Ta pyramida směrem dolů se prý dědí od potomků a je na věky. Jak jsem se ale odjinud dozvěděl, potomci by zdědili i povinnost platit roční poplatek (80 DM), kupovat katalogy za vlastní peníze a dělat vše neplaceně, jenom za provizi, ve volném čase. Odradit si své přátele neustálým vnucováním produktů a jednou týdně se dostavit (u nás 50 km) do nějaké hospody na jejich školení. Tam jsou členové motivováni a obchodně školeni. Ona motivace je tedy skutečně úspěšná, až nějak zcela nepřirozeně. Dokážou tam členy přimět k takovému jásotu a potlesku, že by nad tím zbledl závistí každý komunistický ideolog. Co se týče oné obchodní kvalifikace, to už je horší. Kozák sice všechny v domě zval a přesvědčoval, nikdo mu ovšem nikdy nepřišel a nic nekoupil. Vždyť to všechno bylo v každém obchodě kolem. A stát se členem jeho náboženské sekty? To dokázal skutečně jenom ten nový, sovětský člověk.

S nikým z této instituce bych se o jejich závratných výdělcích nehádal, někteří třeba i něco vydělají, ale u něj tomu bylo dále takto:
Ta rodina měla skutečně jeden zázračný zdroj příjmů a to byla matka jeho ženy. (Přes ni oni byli Němci.) Ta mi občas brečela na zahradě, že má jediné přání - nazpět na Ukrajinu, pryč od té hnusné familie. Prý ji za celý rok nevzali ani do kostela (1 km), na to nemají čas. Jenže ona měla německý důchod a sice velmi dobrý. Ačkoli do té kasy nikdy nedala ani fenik, lepší než běžný Němec, který do ní platil 40 let. Ten si brala ta rodina a jí dávala jen životní minimum. Proto ji taky držela coby zajatce. Na jejich výdaje ten důchod ovšem nestačil.

Jednoho dne zmizel BMW, rodina chodila pěšky. Pak zmizel Kozák. Babka mi řekla, že je v nemocnici. Zmlátila ho ukrajinská mafie - neplatil jim dluhy. Ta věc funguje tak, že si vyhlídnou vhodné typy (Kozák byl mentálně slabý, ale fyzicky silný) a dají jim půjčku třeba na luxusní auto. Že ji nesplatí, je jim předem jasné. Pak je zmlácen a když chce přežít, musí plnit rozkazy. Třeba se jde tuhle noc něco vyloupit, nebo ukrást auto. A když ho policie chytne, co se děje? On zná jedno fiktivní jméno svého velitele, víc nic. Když vyleze z basy, pak jim ty peníze pořád dluží a je dále v jejich moci. (Jestli mu ten kriminál nějak z dluhu odečtou, mi není známo.) Pak se objevil jedné noci a volal z ulice, ať mu hodí aspoň 100 marek. Do baráku už ho rodina nepustila. Oni na něj zase volali, ať jde do prdele. Hypotéku nespláceli, zázračné měsíční příjmy zřejmě nestačily, spíše neexistovaly. Byt si vzala banka a Kozáková mi už docela poctivě řekla, že byt je pryč, jdou někam všichni do jedné cimry a banka přesto od nich ještě chce peníze. Ten vtip je totiž v tom, že když si banka vezme byt, odečte z dluhu pouze tu cenu, za který ho prodala. A někdo z nich ho třeba prodá kamarádovi za směšnou cenu a balíček peněz do vlastní kapsy. Původní majitel pak platí dále hypotéku a ještě někde činži. Kozákové se ho totiž prodat nepodařilo, v tu dobu se do té čtvrti nastěhovalo tolik sovětských občanů, že se z toho stalo ruské ghetto a nikdo z německého obyvatelstva by tam byl nešel ani na procházku. (Naše dcera dorostla, vydala se do světa a my náš byt úspěšně prodali jedné ruské rodině za normální cenu. Bylo v tom ale dost štěstí. Těch zájemců totiž bylo skutečně málo, nepřišel se na něj podívat ani jediný Němec.)

Každý si musí uvědomit, že peníze nepadají z nebe a takové zkazky o zázračných příjmech nutno brát s velkou rezervou. Ve zmíněné instituci si příchozí má hned udělat další pyramidu pod sebou, na které zase vydělává. Podle určitého počtu směrem dolu se to dost dětinsky nazývá smaragd, (třeba asi 10), diamant, double-diamant a nějak dále. To už ovšem není otázka víry. Kdyby to tak skutečně fungovalo, pak by jejich členy v Německu už dávno musel být mnohonásobek počtu obyvatel celého státu.

Já to všechno chápu, je to hrozně lákavé. Pro člověka není nic příjemnějšího než vědět, že když se ráno probudí, už má něco vyděláno, aniž by byl pohnul prstem. Kdo se sám nechá přesvědčit, ten také uvěří, že se právě tak nechají přesvědčit ti ostatní. (Ať už jde o víru jakoukoli, jehovisti, komunisti, ...!) Ale průměrně vzdělaný člověk by měl mít trochu soudnosti. Tam, kde se nabízejí nějaké zázračné výnosy, se nezbytně musí jednat o věc nereálnou. Tady v Bavorsku si nějaký Cikán založil autodílnu a od svých "krajanů" si na ni bral půjčky. Zato jim slíbil 20% na jejich vklad a sice měsíčně. Snad nemusím psát, že nikdo nikdy neviděl ani %, ani svůj vklad. Ona vesnice, kde údajně měla být ta autodílna, pak byla nějakou dobu obležena věřiteli. Místní obyvatelé byli zděšeni, když je náhle obklíčila kolona cikánských vozů. Někdo by řekl, že tito lidé holt moc počítat neumějí, na to by absolvent obecné nikdy nenaletěl. A co říkáte tomuto případu, kdy někdo slíbil 200% a uspěl?
http://www.novinky.cz/krimi/363232-falesny-slechtic-ktery-lidem-sliboval-zazracne-zbohatnuti-dostal-10-let.html
Příště taky něco o různých půjčkách s úroky 12 %, číslo z nějakého důvodu oblíbené. Vis následující příklad:
http://www.novinky.cz/domaci/365449-odborarsti-predaci-utopili-miliony-v-bezcennych-dluhopisech.html

Byl jsem v obchodní branži, napsal třeba řadu programů pro firmu BAUHAUS. Kompletní řízení jejich obchodu od Bestellvorschlagsgenerierung, až po vyhodnocení obchodních úspěchů. Všude samozřejmě dodavatel, tedy obchod nepřímý. Nemá to náhodou nějaké důvody?

Nyní tedy vysvětlení onoho výrazu "přímý prodej".
Firma vyrobí zboží a prodá 1 kus za cenu x dodavateli obchodních domů. Ten zásobuje ty prodejce, kteří ho považují za spolehlivého. Obchodní dům od něj zboží odkoupí za cenu 2x a dá do regálů pro své zákazníky za cenu 4x. Když si chce normální spotřebitel koupit třeba televizi, nemůže jít někam do výrobní firmy PANASONIC, tam se neprodávají. A kdo vůbec ví, kde se ta fabrika nachází? Ale firma OKTOMEDIA, právě tak BAUHAUS u jiných produktů, by to přeci vědět mohla a tím onoho dodavatele jednoduše vyřadit. Vždyť by to měly za polovinu. Jenže ten vtip je v tom, že neměly. Kdyby tomu tak bylo, dávno by se to praktikovalo. Onen dodavatel má svoji funkci. Když firma BOSCH vyrobí elektromotory, má pro ně i své přímé odběratele. Přesto si najde onoho meziobchodníka, který zboží převezme, stará se o transport a rozděluje mezi odběratele. Ten se baví s firmou BOSCH a odběratelé zase s ním. Tak se to vyvinulo z praktických důvodů.

(A mimochodem, myslíte si, že když si v Německu koupíte elektromotor s vyraženým BOSCH, že byl od ní vyroben? Může být, ona je skutečně vyrábí, ale nekonečný počet taky dováží třeba z Taiwanu. I s transportem je to pro ni levnější, než si je dělat sama. Svým razítkem pouze přebírá záruku. Toliko pro všechny ty dnešní "vynálezce", kteří stále znovu přicházejí s onou myšlenkou:
Na co dovážet ponožky z Číny? Platíme jejich kapitalisty, zlodějské meziobchodníky, lodě, které svými komíny zamořují vzduch a kamiony z Hamburku i s jejich majiteli špedic. Když je vyrobíme u nás, tohle všechno odpadne a ještě budou mít práci naši nezaměstnaní!
Moje odpověď: Tak proč už to dávno nepraktikujete? Ale když to zkusíte, budete se možná divit. Nejspíše zjistíte, že kdybyste je byli dovezli z Číny, vydělali byste více, než prodejem těch vlastních. Navíc by vám žádný komunista nenadával do kapitalistických vykořisťovatelů dělnické třídy. Ale ano! Nevěříte? Podívejte se na nějaké takové to fórum na internetu. Kapitalista je přeci vrah, je potřeba ho pověsit a majetek, který si nakradl vykořisťováním, mu sebrat. Nyní je to onen vynálezce sám, kdo dal lidem práci a plat, kdo si sám vydělal. Nyní je tedy on tím kapitalistou, který zaslouží zastřelit. Od těch, kteří mu před časem přikyvovali, když chtěl sám střílet jiné. A jak řečeno, výrobní cena ponožek by asi přesáhla nákupní cenu těch čínských i s tím transportem.

Nyní ještě k onomu vynálezu přímého prodeje, ve formě pyramidy. Firma, třeba v USA, pošle zboží přímo svému obchodnímu zástupci v Praze. Ten ho vyzvedne na poště a přinese do bytu zákazníkovi, který ho od něj před tím objednal. Ten zaplatí 100%, zástupci firma dá maximálně 25% a zbytek je pro ni. Jak si každý povšiml, chybí tu nejenom dodavatel, ale není potřeba stavět obchodní dům a platit prodavače. Jenže z Ameriky šel jeden balíček mejdla, který stál jednoho člověka neúměrně času. Té firmě to funguje, majitelé bohatnou. Horší je to s tím přímým obchodníkem, který hledá ty zákazníky, přesvědčuje a pak dodává. Ať si ten výdělek přepočítá na hodinu své práce, k tomu ono školení, roční poplatek a katalogy. Ti dole v té pyramidě už spíše jenom doplácí.

A přímý prodej? Vedení takovéhoto úspěšného pyramidového prodeje bude mít asi jiné starosti, než výrobu zboží. Jistě jejich ukázková továrna existuje, ale považuji za pravděpodobné, že většinu zboží nenápadně kupují u jednoho velkovýrobce a dávají na něj pouze svoji etiketu. Tím je ovšem onen "přímý prodej" toliko frází pro verbování nových členů. A o ty tady jde! Děti totiž občas přemluví rodiče, soused souseda a tak se najde zákazník, který by o zboží jinak třeba vůbec neměl zájem. Navíc si myslím, že ti členové si to kupují spíše sami, aby vykázali nějaké obchodní úspěchy. Ten skutečný obchodní úspěch je tady ovšem jenom pro tu firmu.

Pokračování ...