Jak investovat úspory? - 2/? Vzpomínky na blázny pošetilé

23. března 2015 v 19:05 | Gregor Moldavit
1. Díl: jak-investovat-uspory-1-jistoty-a-nejistoty

"Socialisticky pracovat, socialisticky žít!" Nabádali komunisti 40 let.

Co tím mysleli, jsem nevěděl tehdy a nevím dodnes. Vědět ani nechci! Jenže když ten socialismus zkrachoval, stál onen socialistický člověk často dost naivně na prahu nového času a trvalo mu nějakou dobu, než ho pochopil. (Pokud vůbec.) Nějak mi to nedalo, se zlomyslně zmínit o různých blbostech, které jsem zažil kdysi při střetnutí emigrace s "originál Čechy".

Peníze uložit, znamená v každém případě je před tím vlastnit. Někdo se s nimi třeba narodil, ale většina lidí je musí vydělat a z toho zase většina to nedokáže jinak, než prací. Ale co třeba vyzkoušet nějaký zázračný systém? Vyhrát lotto s firmou Faber, (v Německu přes ně vsadit, oni vypočítají předem čísla), nebo vyobchodovat v přímém prodeji?

Jak jsem se zmínil, po roce 1989 byl český národ naprosto dezorientovaný. 40 let černobílé totality z lidí udělalo přízraky. Jistě ne ze všech, ale z mnoha a ten problém byl, že ti zmatení to o sobě nevěděli. Není divu, že se jako první všeho uchopili právě veksláci a různí jiní podvodníci, kterým ten systém před tím žádné jistoty nedával. Právě tak komunističtí funkcionáři, kteří si úspěšně a kapitalisticky přikrádali už vždycky a pro které se rokem 1989 nic moc nezměnilo. Jenom si na ten svůj, už dříve přivlastněný, socialistický majetek mohli legálně nalepit své vizitky. Ale ta většina lidí tápala dost dlouho v temnotách a mnozí tak činí do dnes. Žijí ve vzpomínkách na socialistické jistoty a nadávkách na dnešní dobu.

pohádková babička
Vzpomněl jsem si, co jsem zažil v emigraci při setkání s "originál Čechy".

Matka z ČSSR přijede v roce 1980 navštívit svou dceru do NSR a tam pronese hlasem vánočního Mikuláše:
"Děti, kdyby se tady někde dala sehnat šlehačka, já bych vám udělala něco moc dobrého k jídlu."

Od lidí takového rozumu se dozvídáme, že v zimě se máme teple oblékat a peníze si šetřit na knížku. (Ty, co nám po jejich návštěvě ještě zbyly!) Třicetiletá dcera, 2 děti, dostane vysvětlení, že když se koupe, nemá jí mýdlo vniknout do pochvy. Jsme poučeni, že na světě nejsou jenom materiální hodnoty, aby v příští vteřině přišel výčet zboží, které je nutno koupit pro Bohouše a které pro Libunu. V nákupním centru taková skromná osoba, která si přijela jen tak popovídat, zešílí a hází do vozejku co jí přijde pod ruku. Je to zadarmo, z nás krev neteče.
Návštěvníci emigrantů nedostávali devizový příslib. Přijeli bez groše, leč plné notýsky poznámek, co mají komu přivézt. Někteří si vyměnili něco na černo, většina však vycházela z toho, že na tom západě (kde byl zřejmě komunismus dovršen) je všechno zadarmo. To zaplatí ten, od kterého jsem dostal pozvání. Představa generace, která nám v našem dětství zavřela hranice, zavedla cenzuru a vyprávěla o bosých a hladových dětech v kapitalismu, které jedí šlupky od brambor.

Zvolna jsme začali chápat, že tohle jsou nějaké přízraky z jiného světa. Navíc měli šílený zvyk začít nás "děti", poučovat o světě, třeba i naší zemi.
"Jen si nemyslete, ono na tom západě taky není všechno tak růžové". Vysvětlení od člověka, který byl za celý svůj život první den někde v cizině a jehož znalosti pocházely z Rudého Práva 50. let. (Který chce na tom západě shánět šlehačku.) Moudrost pro nás, kteří v tu dobu žijeme v NSR přes 10 let. Oni se vůbec neptali, co tady v té západní zemi skutečně je, oni nás o tom přijeli poučovat.

Komunistická vláda pochopitelně důchodce ráda ven pouštěla. V tu dobu už bylo vše znormalizované a šlo jenom o peníze. Komunisti věděli, že jim rozpočet nevychází a jejich konec se blíží. (Jak jsem se zmínil, mám si ještě odsedět 9 měsíců v II. nápravní skupině. Za balíček DM jsem si tenkrát mohl od Husáka koupit milost. Na rozdíl od mnohých jsem to nikdy neudělal.) Já si můžu teď žít třeba v Austrálii a tam si nechat posílat důchod. Od Německa i ČR. Ale pro ty tehdejší české zůstat v cizině, znamenalo o celý důchod okamžitě přijít. To byla jejich socialistická jistota oné doby. (Důchod pro emigranty se začal vyplácet až po roce 1989, snad až po vstupu do EU.) Naštěstí se návštěvníci spokojili pouze s narvanými kufry západního zboží a vraceli se věrně do své vlasti. Možná si někdo vzpomene na vlaky ze Stuttgartu do Prahy, které budily dojem stěhování národů. Místo k sezení se dalo sehnat, ale projít uličkou bylo skoro nemožné. Tam skladovala své obří náklady generace těch, kteří tleskali Gottwaldovi, kteří chodili jásat do prvomájových průvodů, jako dětem nám oblékli pionýrský stejnokroj a nakonec nás nahnali do emigrace. Bedny, kufry, pytle, krabice západního zboží odvážené tou generací, která nám přijela vysvětlit, že jsou i jiné hodnoty, než materiální.
No a vlak se rozjel a potomci si oddychli, proklínajíce komunisty, že nedokážou ty hranice držet pořádně zavřené. (Jak se tam vešli ti další v Norimberku, to je mi záhada?)

Nám zase tyto návštěvy přivážely knihy, Praha v obrazech, Kalamajka, Pohádky Boženy Němcové, České hrady a zámky, ... vše v jejich představě, že stále teskníme po rodné zemi. Vůbec nechápali, že teskníme spíše po Tenerifě, na které jsme ten rok prožili krásnou dovolenou. Ale i bez Boženy Němcové se dozvídáme pohádky o tom, jak Čech jel do NSR trabantem a tam mu ho někdo vyměnil za mercedesa. Jak celý svět sní o českém Plzeňském, jak americký milionář ochutnal v Čechách tabák Taras Bulba (paklík jakýchsi nedefinovatelných dřevin za korunu padesát) a nechal si ho pak letecky dovážet do Ameriky. Rozumí se pro vlastní potřebu. Tato lidová fantasie naznala mezí a oni to vykládali se smrtelně vážným ksichtem. Že Čechům celý svět závidí nejkrásnější holky (možná po Rusku) snad nemusím ani zmiňovat.

Jednou jsem se zastavil u kamaráda a ten se chechtá.
"Mám tu tchyni, přivezla mi flašku tuzemáku. Pojď si dát skleničku."
Ochutnám, pokývám, ano je to rum prostý, flaška 45 Kčs. Tchýně nahlédne do místnosti a zakývá na něj prstem. On vypadne, vrátí se a povídá:
"Víš co mi ta baba řekla? Ona mi přivezla z takové dálky pravý český rum a já ho tu rozdávám cizím lidem. Podle té krávy si ho mám sám vypít potají na záchodě."

Nejednalo se vždy jen o příbuzné. Jeden Čech dostane telefonát od policie. Mají tam nějakou babku z ČSSR, která přijela na nádraží a hledá člověka jeho jména. Prý jeho blízká příbuzná, která se k němu přijela ubytovat. Dostaví se tedy na polici a tam sedí osoba, kterou nezná a nikdy neviděl. Ta ho obejme:
"Ty můj chlapečku, jestlipak víš, že jsem tě chovala na klíně, když jsi byl děťátko."

Jednou jsem se už tenkrát zeptal. "Co chce tenhle národ dělat, až vláda komunistů padne? Kdo má stavět nový režim? Vždyť ti 60iletí mají rozum malých dětí."

Známý Sudeťák, už v NSR, dostane dopis. On si podal v ČSSR žádost o vystěhování a jeho kamarád z vesnice taky. Ten ho ale nedostal, ilegálně si netroufal a zůstal tedy sedět doma. Nyní mu píše, že ho odsuzuje, jak hanebné bylo opustit rodný kraj. (Kolik takových českých "vlastenců" jsem poznal. Rok co rok emigrovali hubou, vylézt z paneláku se neodvážili, pak si z toho udělali přednost. Uprchli jenom zbabělci, oni statečně zůstali sedět na prdeli a bojovali za vlast nadáváním v hospodě u piva.)
No a onen známý Němec z Čech tedy vysvětlí svou věrnost české vlasti a na konci dopisu stojí:
"Pošli mi tu vaší helmu na motorku s tím průzorem. Tady se dá koupit pořád jen taková polokoule."
Potkal jsem toho Sudeťáka po roce 1989 a on úplně šílel:
"Co to žije v Čechách za lidi? Měl jsem tam dobrého kamaráda. Tak jsem mu napsal, že ho vezmu na můj účet na Kanárské. Tam sedíme v hospodě a on jenom nadává na ty dnešní poměry v Čechách a jak prý bylo blaze za komunistů. Poukázal jsem na to, že za komunistů by teď naseděl na Kanárských. Jeho odpověď: "Psche, mně se tady stejně vůbec nelíbí, raději bych byl v hospodě u nás doma.""

Tady jsem si vzpomněl i na jiného socialistického člověka, jehož dcera, 20 let, měla přání podívat se někam do západní země. (Chtěla už vždycky a on mi psal, že ty komunistický lumpové mladé lidi zásadně nikam nepouštějí.) Odepsal jsem mu, že až příští rok pojedu z Prahy nazpět, můžu ji vzít sebou. Žádný problém, moje dcera, 10 let, ji příjme ve svém pokoji a pak ji ještě odvezu nazpět na nádraží ve Stuttgartu a zaplatím lístek nazpět. Všechno celý rok hrozně krásné, než jsem do té Prahy skutečně jel. V tu chvíli zakročila její astronomicky pitomá matka. Ona si odseděla celý život v kuchyni paneláku, dcera si ho odsedí taky!!! Rok ji to nechala plánovat, to přeci musí stačit. "Co když ve vlaku, co když na nádraží?" Skutečně vyjet? No vy jste se snad museli zbláznit! Její manžel je chápavý a hned začal kývat, to je přeci pravda. "Co když ve vlaku, co když na nádraží?" Holka se vdá a odsedí si celý život v kuchyni paneláku po vzoru matky. V jejich řeči "ona raději zatím nikam nepojede". Pochopitelně nechybělo ani proroctví, že až bude moji dceři 20, tak si to povíme. Tedy že se jako se ženou dostaneme za 10 let na jejich úroveň. Pro ně tím na ni stoupneme.
Toliko duševní výkon člověka, který měl 40 let socialistické jistoty. A tito lidé měli nyní dohnat to, co národ za 40 let zameškal?

(Ten člověk mi 20 let psal, jak je všechno špatné a jaký jsou komunisti zloději! V prvních volbách je oba okamžitě utíkali volit. Holka se s nimi po této podlosti přestala bavit, vydala se do Ameriky, tam se vdala a zůstala. Mojí dceři bylo 19, když odletěla do Austrálie, kterou za rok procestovala na bázi work & travel. Ze šrotu si postavila camping ve kterém bydlela a kterým objela celý kontinent. Vrátila se ve věku 20 let, kdy jsme měli pochopit, že zatím nemůže jet sama vlakem. Z onoho člověka se pak stal nejhorší a nejagresívnější komunista, kterého jsem kdy poznal. Zkusil totiž taky nějaký kšeft a cosi chybně podepsal. To ho přišlo draho a od té doby proletářsky nenáviděl kapitalistické vrahy. A jestli nezemřeli, má z nich KSČM jistě velkou radost.)

Nazpět k tématu, jde o vydělávání peněz, třeba pyramidovým systémem. Těmto lidem bylo po roce 1989 snadné vysvětlit, že dostanou zboží, které mají prodávat. Oni nechápali, že zboží mít, nebo sehnat, není ten problém, tady jde o to sehnat zákazníka. Proto bylo tolik obětí různých podvodů. Většina se v prvních letech poučila. Různí "šmejdi" už to dnes nemají tak lehké. Přesto se chci ještě zmínit o různých zázračných způsobech vydělávání.

O tom příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 28. března 2015 v 9:39 | Reagovat

Dobrý den.

Je zde nějak prázdno. Nikdo nemá potřebu získat informace "Jak investovat"?
I ve stáří bych uvítal návod, jak peníze rozumně a poctivě vydělat!
Z vlastní zkušenosti jsem přišel na jednoduchou věc. Ze získaných peněz vždy něco oddělit a uložit ( buď na účet nebo do kasičky ). Také každou kovovou 50Kč ihned dát do krabičky ( za měsíc je v krabičce 1000.-Kč. Třetí zásada je spíše pověrčivá, nenechat peněžní tašku prázdnou. Základ = 100Kč tam musí vždy být, aby si taška nezvykla na pustinu.
Když se ty "oddělky" sečtou není to buhví co, ale není to bezradnost. Za rok se vytvoří bez nějaké křeče rezerva cca 30000.-Kč. Chybou je, že se tvořená  reserva průběžně čerpá. Moje žena má vždy už naplánováno, co bezpodmínečně potřebuje. Je to dobrá bytost ( kdysi jsem jí nechal udělat přívěsek = zlatou destičku s vyrytými 5 P ) a svým jednáním si zaslouží trošku radosti ( vždyť kolik jí ještě užije v 75 letech?).
Uváděnou reservu, jsem začal uplatňovat už dříve, v očekávání přijetí eura Českou republikou. Zdejší politici, ale znají své pappenheimské, euro odkládají, aby mohli s korunovým kurzem šíbovat a krást. Lidem hází písek do očí pomluvami o blízkém rozpadu EU a české chytrosti. Zůstaneme stranou a na finančním krachu se nebudeme podílet. Blbá většina to akceptuje, v blahém vědomí, že nás sice okrádají, ale "naši" a nikoli EU. Viděl kdy svět tak pitomé lidi?

2 autor článku autor článku | 28. března 2015 v 12:18 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Nemít peněženku prázdnou je jistě dobré předsevzetí. Teď už ji jenom naplnit!
Neškodí dát si minci pod vánoční talíř a šupinu z kapra do peněženky. To má k té plné peněžence dopomoci. U mě to ale nějak nikdy nechtělo fungovat.

Od minulého týdne mám v šuplíku zase něco zlata. Vytáhli mi poslední zub, který měl zlatou korunku. Zlato hned koupí nějaký specialista a pošle peníze na konto. Tím bych měl o něco levnější další rozšíření protézy.

S tím ukládáním peněz by to mohlo fungovat, kdyby něco na konci měsíce zbylo. Když se to stane, pak žena jásá. Jenže najednou jsou ty peníze zase pryč, další měsíc bylo potřeba něco vrazit do baráku a tím jsme byli v mínus.

Vzpomínám na moji babičku (v době zlatých komunistů) jak se rozhodla šetřit si na zástěru. Měla důchod 195 Kčs měsíčně! Jak z toho dokázala přežít, je dodnes záhada. Měla takovou malou peněženku a do ní si dala tříkorunu. To jako na tu zástěru. Nějak početně by na ní pak mohla mít za půl roku. Za dva měsíce jsem se (tenkrát ještě dítě) tázal, kolik má v té peněžence na tu zástěru? Prý nic, tu tříkorunu potřebovala, tak si ji zase vzala. Ve srovnání s babičkou jsem na tom přeci jenom o něco lépe.

3 nar.soc. nar.soc. | 28. března 2015 v 13:51 | Reagovat

S doporučeními k ukládáním peněz se zde roztrhl pytel.
Stále běží inzeráty, 3 - 5 násobné zúročení vkladů, proti bankovním vkladům. Podmínka min. 30000.- na dva roky, nabízíme min. 4,5% ročně. Na činnost dozírá podle nařízení ( blablabla) Česká národní banka. Nikde se ale nepíše, zda v tomto konkrétním případě, je k nahlédnutí rozhodnutí ČNB.
Jiní šíbři skupují pozemky dodnes sice od vlastníků, ale zároveň ponechané v užívání JZD nebo jiných právnických osob, na které se JZD změnilo. Nabízejí od 5 do 8Kč/m2.
Opatrně vyhledávám "bezcenné" pozemky, které bez jakéhokoli právního stavu obhospodařuje obec. Přikoupil jsem parcelky v sousedství mnou zděděného pozemku, který si dávno přisvojila obec a udělala z něj veřejný psí výběh a záchod. Je to tedy pozemek zvláštního určení zanesený v obecním plánu. Zaslal jsem obci upozornění na neoprávněnou držbu a nabídku na odkup. Cenová mapa pro jihomoravský kraj za stavební pozemky je asi 800 - 1000kč/m2. Navrhl jsem obci obchod =
1. silnicí zastavěný pozemek ( od r. 1936 ) za 800.-Kč/m2
2. pozemek pod výběhem pro čokly za 50% tj. 500.-Kč ( dokoupil jsem za 50.-Kč/m2 abych měl výhodu větší plochy).
Po 6 měsících mi nabídli 80.- a 50.-Kč.
Mám známého soudního znalce, který mi stvoří znalecký posudek v relaci jihomor. ceny a jsem zvědav, zda se koruny "okotí" po dobrém dohodou nebo až po soudním rozhodnutí.
Věc se totiž změnila, stát byl nucen připustit, že úřední cenu zem. půdy lze znásobit až 15x a přiměřeně postupovat i v jiných případech. Na zdejší úřady přichází nutné poznání pomalu a neochotně. Nechám se překvapit po podání znaleckého posudku.

4 autor článku autor článku | 28. března 2015 v 19:14 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Investovat do m2 je většinou výnosné, jistě ale taky ne vždy. Když třeba město vedle mého pozemku postaví ubytovnu pro nepřizpůsobivé, těžko ten pozemek ještě někdy prodám. To není rasismus, ale počítání na prstech. Jinak přijde na to, jestli je to třeba ve městě, pozemek stavební, nebo na konci světa.

Moje bývalá po roce 1989 zdědila v Čechách asi 1 ha zemědělské půdy. Plocha družstevně obhospodařovaná, měli jí platit nájem pár korun ročně. Předně to stálo dost peněz vyřídit všechno u soudů. Konečně tu ale byl papír, že pozemek je v jejím vlastnictví. Za půl roku přišel zase další soudní rozsudek, že vydání pozemku se zamítá, protože ona už má peněz dost a tak ho nepotřebuje. Začal jsem se o to zajímat, hlavně jestli se jako v ČR dodnes přiděluje podle potřeb a jak někdo přišel na to, že má peněz dost, když jim majetkové poměry mojí ženy nejsou vůbec známy. Za čas odpověď, ať prý si toho nevšímáme, ten poslední výnos poslala samovolně jakási soudní úřednice, která nebyla informována, že případ už je uzavřený a zřejmě ani o tom, že KSČ už není u moci. Toliko úřední výnos tohoto státu, opatřený oficiálním razítkem. Tak jsme se úředně dozvěděli, že v ČR si píše rozsudky kdejaký ponocný a není nutno brát je vážně.
Nikdy ovšem nedostala ani jedinou korunu, družstvo prý hospodaří s prodělkem. Co je s tím hektarem dnes, to nevím, je docela možné, že byl opuštěn a majitel se musí starat o jeho údržbu. Prodat by to asi ani nešlo.

5 nar.soc. nar.soc. | 29. března 2015 v 10:58 | Reagovat

[4]:

Dobrý den.

Být Vámi rozhodně si nenechám něco sebrat. Ona platí dodnes i židovská hesla "všechno se dá prodat", "na všem se dá vydělat" ( ovšem s postupem času).
Na www.cuzk.cz si můžete najít Katastrální území, katastrální mapu, parcelu a pod pojmem "parcela" i evidenční údaje. Můžete oslovit starostu obce s žádostí o informace ( kdo a jak pozemek užívá, případně se dohodnout, jak majetek dále využít či prodat. Jak jsem sdělil, existují šíbři, kteří kupují pozemky i ve sdružených honec za cca 5kč/m2, což je za 1ha asi 50000.- = dnes 1800eur. Cena leze postupně nahoru. Rozhodně stojí za to se o věc zajímat. Pokud byl "združstevněn", máte výhodu. JZD podle zákona o půdě( 1991) má nájem ze zákona a dokud Vám nedoručí výpověď trvá domněnka o nájmu a Vám nepřísluší povinnosti ( ani daňové, ani údržba ). Samozřejmě, že když Vám obec na dotaz odpoví, sdělí, že JZD už na tom nehospodaří už se za to schovat nemůžete. Ovšem dělat hloupého lze vždy.
Dosud není provedena úplná digitalizace vlastnictví pozemků ( existují dvě evidenční formy = dnes katastr nemovitostí /KN/ a pozemkový katastr /PK/ kde jsou vedeny dřívější vlastnické údaje, plně průkazné ). Dokud nebudou obě evidence pro provozní
potřebu sjednoceny, nemůže je využít ani berňák k vymáhání poz. daně ( bydlím v okr. Brno-venkov, obec Židlochovice = poslední ze 140 digitalizovaných a neplatím daně ze zděděných pozemků od r. 2005, protože naše obec si ještě na digitalizaci počká.
Mám jeden pozemek, sousedka ( určitě zemřelá) je od r. 1942 provdaná ve Vídni a neteř o ní nic neví.
Vy máte výhodu, píšete česky a se zdejšími úřady se dorozumíte.
Pokud byste měl potřebu nějaké informace o pozemku písněte na ivanfenz@seznam.cz, vyštourám potřebné v družstvu, mám tam kontakt.

6 autor článku autor článku | 29. března 2015 v 13:10 | Reagovat

[5]: nar.soc.
Za nabídku děkuji, jak jsem ale napsal, pozemek patří mojí bývalé. Vlastně dceři, která se nyní o všechno stará. Ta mluví plynule česky, ale psát umí jenom, německy, italsky, anglicky a francouzsky. Její české fonetické pokusy připomínají výtvory jistého etnika. Pozemek leží kdesi severně od Prahy. Jelikož mě chce brzy navštívit, tak ji řeknu, že by se měla informovat.
Jinak ceny pozemků sice všeobecně stoupají, občas to ovšem trvá nějakou dobu. Známý příklad:
Peter Minuit koupil 1620 od indiánského náčelníka ostrov Manhatten za 36$. (Čísla nepřesná, indiáni stejně peníze neznali. Náčelník dostal sáček skleněných perel zhruba v té hodnotě. Dnes by ten sáček měl u Vietnamců za 10 korun.) Početní úloha: Kdyby to dal tenkrát na 6%, kolik by měl dneska? Mnohem zajímavější: za kolik by se tam dal dneska prodat 1 m2? Patrně by to ale nikdo neudělal. Nějakou plochu pronajmout by asi neslo více.

Před lety jsem přijel služebně do jižního Bavorska. Jeden kolega mi tam povídá:
"Nechcete si tady koupit stavební pozemek na břehu Tegernsee? 1 m2 za 300 DM."
Možná by to dnes bylo už zase více. O tom se chci zmínit v dílu o nemovitostech.

7 nar.soc. nar.soc. | 29. března 2015 v 16:48 | Reagovat

[6]:

Nemám přesné informace o pozemcích kolem Prahy, ale v okruhu 30km od Prahy, jsou podstatně jiné ( vyšší ) ceny než jinde ( v celostátní cenové mapě / vyhledatelná na internetu / má středočeský kraj relaci stavebních parcel 1200 - 1800.-Kč/m2).
I obce jednají už jinak, než měly zažité z bolševické doby. Dnes většinou hledí získat pozemek "pod palec" ( to poznáte už z odpovědi ) a hned "šněrují" cenu pro sebe co nejvýhodnější. S troškou štístka a chytrosti lze získat jistý profit.

A ještě " dát si šupinu z kapra do peněženky". Vždy jsem se tomu smál, dnes už ne. Když jsem odcházel z pracoviště do důchodu, odcházela i pokladní odborové organizace. Dostal jsem odstupné ( do důchodu ) i od odborů. Ta paní mi nabídla zhotovení výše zmíněné destičky pro ženu u zlatníka - rytce. Bylo to k Novému roku 1999, přidala mi k předávané destičce i šupinu ( prý dávám to každoročně známým a přátelům, tak ať máte také něco ode mne ). Mám tu šupinu dosud a opravdu se mne peníze nějak více drží, než před tím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama