Březen 2015

Jak investovat úspory? - 2/? Vzpomínky na blázny pošetilé

23. března 2015 v 19:05 | Gregor Moldavit
1. Díl: jak-investovat-uspory-1-jistoty-a-nejistoty

"Socialisticky pracovat, socialisticky žít!" Nabádali komunisti 40 let.

Co tím mysleli, jsem nevěděl tehdy a nevím dodnes. Vědět ani nechci! Jenže když ten socialismus zkrachoval, stál onen socialistický člověk často dost naivně na prahu nového času a trvalo mu nějakou dobu, než ho pochopil. (Pokud vůbec.) Nějak mi to nedalo, se zlomyslně zmínit o různých blbostech, které jsem zažil kdysi při střetnutí emigrace s "originál Čechy".

Peníze uložit, znamená v každém případě je před tím vlastnit. Někdo se s nimi třeba narodil, ale většina lidí je musí vydělat a z toho zase většina to nedokáže jinak, než prací. Ale co třeba vyzkoušet nějaký zázračný systém? Vyhrát lotto s firmou Faber, (v Německu přes ně vsadit, oni vypočítají předem čísla), nebo vyobchodovat v přímém prodeji?

Jak jsem se zmínil, po roce 1989 byl český národ naprosto dezorientovaný. 40 let černobílé totality z lidí udělalo přízraky. Jistě ne ze všech, ale z mnoha a ten problém byl, že ti zmatení to o sobě nevěděli. Není divu, že se jako první všeho uchopili právě veksláci a různí jiní podvodníci, kterým ten systém před tím žádné jistoty nedával. Právě tak komunističtí funkcionáři, kteří si úspěšně a kapitalisticky přikrádali už vždycky a pro které se rokem 1989 nic moc nezměnilo. Jenom si na ten svůj, už dříve přivlastněný, socialistický majetek mohli legálně nalepit své vizitky. Ale ta většina lidí tápala dost dlouho v temnotách a mnozí tak činí do dnes. Žijí ve vzpomínkách na socialistické jistoty a nadávkách na dnešní dobu.

pohádková babička
Vzpomněl jsem si, co jsem zažil v emigraci při setkání s "originál Čechy".

Matka z ČSSR přijede v roce 1980 navštívit svou dceru do NSR a tam pronese hlasem vánočního Mikuláše:
"Děti, kdyby se tady někde dala sehnat šlehačka, já bych vám udělala něco moc dobrého k jídlu."

Od lidí takového rozumu se dozvídáme, že v zimě se máme teple oblékat a peníze si šetřit na knížku. (Ty, co nám po jejich návštěvě ještě zbyly!) Třicetiletá dcera, 2 děti, dostane vysvětlení, že když se koupe, nemá jí mýdlo vniknout do pochvy. Jsme poučeni, že na světě nejsou jenom materiální hodnoty, aby v příští vteřině přišel výčet zboží, které je nutno koupit pro Bohouše a které pro Libunu. V nákupním centru taková skromná osoba, která si přijela jen tak popovídat, zešílí a hází do vozejku co jí přijde pod ruku. Je to zadarmo, z nás krev neteče.
Návštěvníci emigrantů nedostávali devizový příslib. Přijeli bez groše, leč plné notýsky poznámek, co mají komu přivézt. Někteří si vyměnili něco na černo, většina však vycházela z toho, že na tom západě (kde byl zřejmě komunismus dovršen) je všechno zadarmo. To zaplatí ten, od kterého jsem dostal pozvání. Představa generace, která nám v našem dětství zavřela hranice, zavedla cenzuru a vyprávěla o bosých a hladových dětech v kapitalismu, které jedí šlupky od brambor.

Zvolna jsme začali chápat, že tohle jsou nějaké přízraky z jiného světa. Navíc měli šílený zvyk začít nás "děti", poučovat o světě, třeba i naší zemi.
"Jen si nemyslete, ono na tom západě taky není všechno tak růžové". Vysvětlení od člověka, který byl za celý svůj život první den někde v cizině a jehož znalosti pocházely z Rudého Práva 50. let. (Který chce na tom západě shánět šlehačku.) Moudrost pro nás, kteří v tu dobu žijeme v NSR přes 10 let. Oni se vůbec neptali, co tady v té západní zemi skutečně je, oni nás o tom přijeli poučovat.

Komunistická vláda pochopitelně důchodce ráda ven pouštěla. V tu dobu už bylo vše znormalizované a šlo jenom o peníze. Komunisti věděli, že jim rozpočet nevychází a jejich konec se blíží. (Jak jsem se zmínil, mám si ještě odsedět 9 měsíců v II. nápravní skupině. Za balíček DM jsem si tenkrát mohl od Husáka koupit milost. Na rozdíl od mnohých jsem to nikdy neudělal.) Já si můžu teď žít třeba v Austrálii a tam si nechat posílat důchod. Od Německa i ČR. Ale pro ty tehdejší české zůstat v cizině, znamenalo o celý důchod okamžitě přijít. To byla jejich socialistická jistota oné doby. (Důchod pro emigranty se začal vyplácet až po roce 1989, snad až po vstupu do EU.) Naštěstí se návštěvníci spokojili pouze s narvanými kufry západního zboží a vraceli se věrně do své vlasti. Možná si někdo vzpomene na vlaky ze Stuttgartu do Prahy, které budily dojem stěhování národů. Místo k sezení se dalo sehnat, ale projít uličkou bylo skoro nemožné. Tam skladovala své obří náklady generace těch, kteří tleskali Gottwaldovi, kteří chodili jásat do prvomájových průvodů, jako dětem nám oblékli pionýrský stejnokroj a nakonec nás nahnali do emigrace. Bedny, kufry, pytle, krabice západního zboží odvážené tou generací, která nám přijela vysvětlit, že jsou i jiné hodnoty, než materiální.
No a vlak se rozjel a potomci si oddychli, proklínajíce komunisty, že nedokážou ty hranice držet pořádně zavřené. (Jak se tam vešli ti další v Norimberku, to je mi záhada?)

Nám zase tyto návštěvy přivážely knihy, Praha v obrazech, Kalamajka, Pohádky Boženy Němcové, České hrady a zámky, ... vše v jejich představě, že stále teskníme po rodné zemi. Vůbec nechápali, že teskníme spíše po Tenerifě, na které jsme ten rok prožili krásnou dovolenou. Ale i bez Boženy Němcové se dozvídáme pohádky o tom, jak Čech jel do NSR trabantem a tam mu ho někdo vyměnil za mercedesa. Jak celý svět sní o českém Plzeňském, jak americký milionář ochutnal v Čechách tabák Taras Bulba (paklík jakýchsi nedefinovatelných dřevin za korunu padesát) a nechal si ho pak letecky dovážet do Ameriky. Rozumí se pro vlastní potřebu. Tato lidová fantasie naznala mezí a oni to vykládali se smrtelně vážným ksichtem. Že Čechům celý svět závidí nejkrásnější holky (možná po Rusku) snad nemusím ani zmiňovat.

Jednou jsem se zastavil u kamaráda a ten se chechtá.
"Mám tu tchyni, přivezla mi flašku tuzemáku. Pojď si dát skleničku."
Ochutnám, pokývám, ano je to rum prostý, flaška 45 Kčs. Tchýně nahlédne do místnosti a zakývá na něj prstem. On vypadne, vrátí se a povídá:
"Víš co mi ta baba řekla? Ona mi přivezla z takové dálky pravý český rum a já ho tu rozdávám cizím lidem. Podle té krávy si ho mám sám vypít potají na záchodě."

Nejednalo se vždy jen o příbuzné. Jeden Čech dostane telefonát od policie. Mají tam nějakou babku z ČSSR, která přijela na nádraží a hledá člověka jeho jména. Prý jeho blízká příbuzná, která se k němu přijela ubytovat. Dostaví se tedy na polici a tam sedí osoba, kterou nezná a nikdy neviděl. Ta ho obejme:
"Ty můj chlapečku, jestlipak víš, že jsem tě chovala na klíně, když jsi byl děťátko."

Jednou jsem se už tenkrát zeptal. "Co chce tenhle národ dělat, až vláda komunistů padne? Kdo má stavět nový režim? Vždyť ti 60iletí mají rozum malých dětí."

Známý Sudeťák, už v NSR, dostane dopis. On si podal v ČSSR žádost o vystěhování a jeho kamarád z vesnice taky. Ten ho ale nedostal, ilegálně si netroufal a zůstal tedy sedět doma. Nyní mu píše, že ho odsuzuje, jak hanebné bylo opustit rodný kraj. (Kolik takových českých "vlastenců" jsem poznal. Rok co rok emigrovali hubou, vylézt z paneláku se neodvážili, pak si z toho udělali přednost. Uprchli jenom zbabělci, oni statečně zůstali sedět na prdeli a bojovali za vlast nadáváním v hospodě u piva.)
No a onen známý Němec z Čech tedy vysvětlí svou věrnost české vlasti a na konci dopisu stojí:
"Pošli mi tu vaší helmu na motorku s tím průzorem. Tady se dá koupit pořád jen taková polokoule."
Potkal jsem toho Sudeťáka po roce 1989 a on úplně šílel:
"Co to žije v Čechách za lidi? Měl jsem tam dobrého kamaráda. Tak jsem mu napsal, že ho vezmu na můj účet na Kanárské. Tam sedíme v hospodě a on jenom nadává na ty dnešní poměry v Čechách a jak prý bylo blaze za komunistů. Poukázal jsem na to, že za komunistů by teď naseděl na Kanárských. Jeho odpověď: "Psche, mně se tady stejně vůbec nelíbí, raději bych byl v hospodě u nás doma.""

Tady jsem si vzpomněl i na jiného socialistického člověka, jehož dcera, 20 let, měla přání podívat se někam do západní země. (Chtěla už vždycky a on mi psal, že ty komunistický lumpové mladé lidi zásadně nikam nepouštějí.) Odepsal jsem mu, že až příští rok pojedu z Prahy nazpět, můžu ji vzít sebou. Žádný problém, moje dcera, 10 let, ji příjme ve svém pokoji a pak ji ještě odvezu nazpět na nádraží ve Stuttgartu a zaplatím lístek nazpět. Všechno celý rok hrozně krásné, než jsem do té Prahy skutečně jel. V tu chvíli zakročila její astronomicky pitomá matka. Ona si odseděla celý život v kuchyni paneláku, dcera si ho odsedí taky!!! Rok ji to nechala plánovat, to přeci musí stačit. "Co když ve vlaku, co když na nádraží?" Skutečně vyjet? No vy jste se snad museli zbláznit! Její manžel je chápavý a hned začal kývat, to je přeci pravda. "Co když ve vlaku, co když na nádraží?" Holka se vdá a odsedí si celý život v kuchyni paneláku po vzoru matky. V jejich řeči "ona raději zatím nikam nepojede". Pochopitelně nechybělo ani proroctví, že až bude moji dceři 20, tak si to povíme. Tedy že se jako se ženou dostaneme za 10 let na jejich úroveň. Pro ně tím na ni stoupneme.
Toliko duševní výkon člověka, který měl 40 let socialistické jistoty. A tito lidé měli nyní dohnat to, co národ za 40 let zameškal?

(Ten člověk mi 20 let psal, jak je všechno špatné a jaký jsou komunisti zloději! V prvních volbách je oba okamžitě utíkali volit. Holka se s nimi po této podlosti přestala bavit, vydala se do Ameriky, tam se vdala a zůstala. Mojí dceři bylo 19, když odletěla do Austrálie, kterou za rok procestovala na bázi work & travel. Ze šrotu si postavila camping ve kterém bydlela a kterým objela celý kontinent. Vrátila se ve věku 20 let, kdy jsme měli pochopit, že zatím nemůže jet sama vlakem. Z onoho člověka se pak stal nejhorší a nejagresívnější komunista, kterého jsem kdy poznal. Zkusil totiž taky nějaký kšeft a cosi chybně podepsal. To ho přišlo draho a od té doby proletářsky nenáviděl kapitalistické vrahy. A jestli nezemřeli, má z nich KSČM jistě velkou radost.)

Nazpět k tématu, jde o vydělávání peněz, třeba pyramidovým systémem. Těmto lidem bylo po roce 1989 snadné vysvětlit, že dostanou zboží, které mají prodávat. Oni nechápali, že zboží mít, nebo sehnat, není ten problém, tady jde o to sehnat zákazníka. Proto bylo tolik obětí různých podvodů. Většina se v prvních letech poučila. Různí "šmejdi" už to dnes nemají tak lehké. Přesto se chci ještě zmínit o různých zázračných způsobech vydělávání.

O tom příště...