Jak investovat úspory? - 1/? jistoty a nejistoty

23. února 2015 v 20:14 | Gregor Moldavit
Dnes mi přišel jeden takový běžný mail od banky. Tato mě informovala, že bohužel musí snížit úroky na mém kontě z 0,8% na 0,5%. U toho mě napadlo, že bych mohl být třeba těm mladším čtenářům docela užitečný, vysvětlením pár základních principů v oné těžké vědě uložení uspořených peněz, za účelem jejich množení. Ať už jde o mladíka, který má své plány do života, nebo člověka blížícího se věku 60 let, který se zamýšlí nad tím, jak si zajistit lidsky důstojné stáří. Na obojí jsou potřeba peníze. Jistě se to každý může dočíst v nekonečně novinách a časopisech, navíc každý dostává i lecjaké nabídky na úžasné úroky a rendity ze všech stran. Jenže tam se lze dočíst tak ledacos, většinou placené reklamy mnoha firem, často i zcela podvodných. Zažil jsem v těchto transakcích mnoho lidských pokusů i tragedií, mám konečně i vlastní zkušenosti za několik desítek let různých vkladů, (taky ne vždy zázračných) takže bych o tom snad mohl něco vyprávět.

Peníze uložit, nebo investovat! Ale jak na to, aby člověk trochu vydělal, ne prodělal, nebo dokonce o všechno přišel? Jednu větu úvodem:

Dobře peníze uložit není o nic lehčí, než ty peníze vydělat!

Takovéto informace peněžních institutů o snížení úroků, dostávám už pár let na všechna moje konta. Kde je ta doba, kdy jsem koupil brief za 10 000 DM, na 8,25% a ten ještě ke konci jeho lhůty výhodně prodal? Na tomto kontě mám uloženo 50€, z původních trochu více peněz, takže je mi to akorát buřt. Mám několik běžných kont na různých místech, dohromady na nich skoro nic, protože jsme se ženou koupili na důchod domek. Na ten ještě splácíme hypotéku, neboť jsme ho částečně financovali. My vzali hypotéku na dnešní, velmi nízké úroky a pevně uložené staré úspory na slušné úroky jsme nechali. Neplatíme žádnou činži, ale zase musíme investovat peníze do údržby a k tomu máme s domem a pozemkem hromadu práce. Po dvou letech důchodu (herrgott ten čas letí) bych tak zhruba řekl, že jsem to asi udělal spíše správně, než chybně. Proč ale domek a ne třeba byt? Není výhodnější jenom platit činži a peníze si ještě užít? K tomu se vrátím na konec.

Zkusíme to trochu rozebrat. Vláda (žiji v Německu) nám moudře radí, že si máme něco nastřádat na stáří. Sice platíme důchodovou pojistku, ale ona třeba ty peníze bude potřebovat na něco jiného, tak abychom se jako nedivili. Je to hezké, že se o nás tak stará a na nás myslí. Radí nám, ať na ni nespoléháme. Důchody jsou sice jisté, ale pouze ty jejich. Kdosi spočítal, že aby německý dělník mohl mít důchod jako onen kontroverzní ministr Joška Fischer, musel by pracovat 450 let. Navíc je tu otázka, v jaké formě si co střádat? Pokud si budeme naše krásné € dále dělit se státy jako je Řecko, pak bude asi lepší ty peníze rovnou probendit. Nebo ovšem úspory investovat do něčeho jiného, než jsou peníze. Že by situace v ČR byla na rozdíl od nás růžová, se v žádném případě nedomnívám. Na důchodech nás vláda strašlivým způsobem okradla, naše vklady dostali russische Aussiedler a hlavně důchodci zkrachovalého NDR. (Margot Honecker bere v Chile 1500€ měsíčně, což tam stačí na to, aby i s potomky hezky žila. Nikdo z nich nepracuje. Tahle komunistka má na svědomí mnoho lidského neštěstí, jenže vlk vlka neroztrhá.) Naše důchody v Německu jsou ve srovnání s okolními západními státy směšné, ale pořád mám aspoň tolik, jako je v ČR trochu lepší průměrný hrubý plat. Jak to dělá český důchodce, který bere 10 000 Kč, to tedy nevím? Takže co jako na to stáří udělat, aby člověk netrpěl nouzí? Když už si spořit, jakým způsobem?

Než se budu věnovat konkrétním možnostem, nejprve k oné infantilní představě určitého druhu lidí, že stačí zvolit nazpět komunisty a oni už se o nás postarají. Vždyť tenkrát stálo pivo korunu padesát, párky byly ještě z masa a my všichni jsme měli jistou práci. S agresívními oplakávači oné doby a fanatickými komunisty se vůbec nemá cenu bavit, ale jak já si vzpomínám, bylo všechno přesně opačně. Budiž zmíněna ona měnová reforma roku 1953, která údajně vzala peníze kapitalistům. Vzala peníze každému, kdo je měl. Firmám a právě tak dělníkovi, který si 40 let platil životní pojistku a nyní z toho o 90% přišel. Kolik stálo pivo a párky mi je úplně jedno, ale když jsem přišel v roce 1971 do NSR jenom jsem žasnul, jak je tam všechno, úměrně k platu, levné a o kvalitě a výběru už vůbec nemluvím. I v ČR jsou dnes potraviny určitě levnější než za komunistů a výběr tak 100 x větší. Může být, že v tom jsou i nějaké levné zmetky, ale my se ženou nakupujeme mnoho potravin na české straně hranic a nic jim nemůžeme vytknout.


A jistoty? Jestliže měl někdo v roce 1980 socialistické jistoty a v roce 1990 už neměl žádné, pak z toho tou nejjednodušší logikou vyplývá, že ty jistoty v roce 1980 žádné jistoty nebyly. Kdyby to jistoty bývaly byly, musel by je mít ještě dnes. Jediná jistota roku 1980 byla, že celé ty jistoty jsou podvod a tenhle režim to musí brzo zabalit. Druhá jistota byla, že ať se žije jakkoli skromně, žije se na účet dalších generací, které to podvodné falšování hospodářských výsledků budou muset jednou splácet. Firma, která pracuje s prodělkem, v tomto případě celý stát, nikomu žádné jistoty dát nemůže. Kdyby se dnes dostali k moci komunisti, pak je tady jediná jistota, že zavládne chaos, ztráta hodnoty peněz, masový útěk kapitálu i produktivních pracovních sil do ciziny. (Nikdo nebude čekat, až jim zase hranice omotají ostnatým drátem, jako to udělali mojí generaci.) Nepochybuji o tom, že ani soudruh Filip nemá na vítězství své strany žádný zájem. Co by pak vlastně dělal? Teď si žije velmi dobře z kritiky kapitalismu.

Jak by to asi dopadlo, na to se nyní můžeme dívat v Řecku. Po vítězství oné ultralevicové strany zavládlo nadšení jednoduše smýšlející části národa. On nám všechno slíbil. Zase budou místa ve státním sektoru, vysoké důchody od nízkého věku, dědičné pro nezaopatřené děti, invalidní důchody pro zcela zdravé lidi, ... To určitě, teď už to jenom taky dát. Jenže kde brát a nekrást? Jeho ministr financí vandruje po světě a natahuje ruku. Zatím se mu každý vysmál. Tenhle spasitel nemůže dát lidem vůbec nic, jenom pár pohádek.

Pokud někdo čeká na komunisty, nebo třeba na Ježíše Krista, tedy na cosi z nebe, budiž mu to přáno. Ale i kdyby ten spasitel přišel? On zase musí odejít a o to života neschopnější pak tady bude stát jeho vyznavač. Nebo řečeno jinak, národ zvyklý na jistoty, vám v nejkratší době totálně zdegeneruje na úroveň opic. Bude se úspěšně množit, všichni budou mít právo na bydlení, ale dům postavit, to už nikdo nedokáže.

Zůstaňme tedy v kapitalismu. Ale kde začít s tím spořením? Před krátkou dobou jsem četl radu jednoho "odborníka", (který na první pohled neměl páru), že penězům nelze věřit, investovat pouze do zlata a drahokamů. Obchodník by k tomu přidal komodity, tedy různé druhy zboží. Je to ale skutečně nejlepší investice? Podívejme se na to.

Zlato!
"Chci v rukou mít zlato, jen zlato, tu čarovnou moc." Ze které české opery to je? (Bez koukání do internetu!)

Trochu smutné pobavení na začátek, o nejpitomějších zlatých investicích.

Před pár lety se našly (myslím) v Thajsku velmi výnosné zlaté vrstvy. Odborníci prozkoumali vytěžené horniny a obsah zlata byl skutečně vysoký. Dokonce i královská rodina investovala celé jmění, aby měla podíl 51 %. Všechno krásné, než ti prospektoři a zakladatelé firmy zmizeli. Ono zlato bylo pravé, obsah vysoký, ale nepocházel z toho dolu. Jenom tam napřed nasypali zlatý prášek. Ale i akcie skutečných zlatých dolů nejsou nic pro slabé nervy. Hodnoty létají o polovinu nahoru dolu přes noc. Více o nich nevím, žádné jsem nikdy neměl.

Jak je to se zlatou mincí? Myslím dobré, (o tom příště) ale ne následujícím způsobem:
Po převratu mi napsal jeden známý z Prahy. Dávná kolegyně ho zavolala, jestli by se s ní nesešel v hospodě na jedno pivo? Bylo jasné, že asi něco potřebuje. Tam mu předložila zlatou minci. Ona podepsala nějakou smlouvu, že prodá 12 zlatých mincí za švýcarské franky. Když jí někdo podepíše, že taky prodá 12 mincí, je to jako by jednu prodala. Takže onen klasický pyramidový systém, Češi myslím říkají "letadlo". Musela nejprve zaplatit sama dost vysoký obnos, nakonec ale bude bohatě odměněna. Pochopitelně bude mít provize i z toho, co prodají ti od ní naverbovaní.

Co prý tomu říkám, ptal se ten známý? Já přeci už nějakou minci taky koupil.
Pochopitelně mi bylo okamžitě jasné, jaká je to blbina. Prodávat zlato v Praze po hospodách a ještě za SFr? Někomu šlo o to, vyrazit z ní ten vstupní poplatek. Druhý den jsem šel do banky, zjistil její hodnotu (u zlata se udává v $) a přepočítal na SFr. To jsem mu pak sdělil:
"Ta tvoje kolegyně požaduje cenu značně vyšší, než za jakou ji můžu dostat v každé bance. Navíc pravou, s potvrzením. Co ona má v té kapse, to nevím já a neví možná ani ona."

(Slyšel jsem o zlatých cihlách s olověným jádrem. U těchto zlatých mincí, většinou troyská unce, by to asi bylo dost těžké. Amatérský padělek bych jistě poznal na první pohled, banky mají asi dokonalejší možnosti. Nikdy jsem o padělcích těchto mincí ale neslyšel. Pozor na mince antické, to je pochopitelně přesně obráceně. Nevím jak dnes, ale za mého mládí v Turecku jich tam měli místní kluci plné kapsy. Zkoumat je nebylo potřeba, byly to všechno jenom padělky. Právě tak různé vázičky, apod. Jeden Turčík, někde v Efesu, mi nabízel takovou malou olejovou lampičku. "Pravá antika, pane, ptal jsem se profesora a on to taky říkal. Cena 100$."
Prohlédnul jsem ji a povídám:
"No skutečně, ta lampa je pravá. Já ji beru. Tady máš za ni 1$."
Kluk se chvíli kroutil a bědoval, ale nakonec si ten dolar vzal.
"To nic," utěšuji ho, "uděláš si novou.")

Otázka je, jak mohla být jeho kolegyně tak blbá? Vždyť kdybych měl v úmyslu prodat předraženě zlatou minci někomu pomátlému na rozumu, pak si ji jednoduše koupím v bance a nemusím nikomu nic podepisovat ani platit. Právě tak všechny takovéto pyramidové systémy:
"Ty mi dáš stovku, pak si najdeš 10 lidí, kteří dají tobě stovku. Vyděláš 900."
Kdybych měl 10 lidí bez mozku, kteří mi dají stovku a budou si hledat zase další, na co potřebuji toho přede mnou? Vždyť si tu hru mohu sám znovu začít! Většinou se ale jednalo o prodej čehosi, a každý měl kromě toho hledat zase další, kteří budou pod ním.
Tohle byl totiž ten problém po oné době socialistických jistot. Člověk byl zvyklý být odněkud veden, mít nadřízeného, nechat si říci, co má dělat. Občas bylo taky těžké ledacos sehnat, takže dostat zboží a to prodávat se zdálo být docela reálné. Socialistický člověk hned nepochopil, že teď není problém sehnat zboží, ale zákazníka. Proto se taky po převratu tyhle pochybné firmy vyrojily v neuvěřitelném množství a mnoho obětí se chytilo na takový levný špek.

(Jeden známý z Čech mi tenkrát napsal:
"Mám možnost nechat tě něco vydělat. Pěstuji ve velkém mšice, krmení pro rybičky. Prodávej je v NSR a výdělek si rozdělíme napůl."
Zcela vážně. Nechtěl dokonce pochopit ani skutečnost, že kdybych prodával jeho mšice, pak bych nechal vydělat já jeho, ne on mě. On posílá zboží, já peníze. Jenže kdybych už měl pro ně zákazníky, tak si je můžu nakonec vypěstovat i sám, nebo si najít dodatele někde za rohem. Nepotřebuji je importovat z cizí země a už vůbec někomu dávat půlku mého výdělku.
Pak jsem měl zase pro někoho v Německu přebírat a prodávat české psy Husky, secvičené do saní. Ti lidé jednoduše neměli vůbec páru, jak se dělá obchod. Mít zboží a prodat zboží, to jsou dvě zcela různé věci!)

Dnes už o něčem takovém sotva slyším. Lidi dostali trochu rozum a poučili se. Mnozí ale draze zaplatili.
Právě z těch zkrachovaných a podvedených se zřejmě dodnes rekrutují voliči komunistů, z nich pak občas i komunisti. Pár jsem jich poznal. Oni ani nechtějí od komunistů něco dostat, oni chtějí aby ostatním ty peníze vzali. Těm, kteří jednali podle zdravého rozumu a skutečně si vydělali. Že zcela legálně a prací? To nevadí, všechno jim vzít a ještě je potrestat. Jsou to zloději a tuneláři! Sami se nazývají "levice", ale s politikou to nemá co společného, spíše s jejich nenávistí. (Jak to už popsal Karel Čapek.)

Jedna dnešní komunistická strana v ČR používá pro naši dobu výraz "dočasně přerušený socialismus". Já bych spíše oněch 40 let socialismu nazval "dočasně přerušený zdravý rozum". Kdo z nás má pravdu, ať ukáže budoucnost.

K tomuto další pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 25. února 2015 v 11:41 | Reagovat

Gregore, máš v tom trošku džungli. Lítáš od seriózního investování k primitívním podvodům typu "letadla" které jsou pro hlupáky, nebo k podvodům s akciemi. Takže zásady pro investice:

Zlato není investiční komoditou, ale pouze tezaurační. Nic moc na zlatu nevyděláš, ale také nikdy vše neztratíš.

Abys mohl vydělávat na finanční, či akciové burze, pak musíš ovládat vysokou matematiku s pravděpodobnostními počty a denně sledovat burzovní zprávy. To mohou zvládat tak 2 až 3 lidé v republice. Pan Janeček má na to firmu a vydělává miliardy.

Pro občana je výhodnější, když své úspory svěří renomované bance a dohodne s ní portfólio investičních fondů, do kterých má jeho úspory investovat. Nejvíce vydělává akciový fond, ale je také nejrizikovější. Kupodivu můj zajištěný fond, vloni prodělal 1,6%. Kompenzovalo to 6 dalších, včetně akciového se ziskem 6%.

Myslím, že ani nejgeniálnější matematik nemohl odhadnout, co udělá na burze válka organizací OPEC, s kanadskými těžaři plynu z břidlic. Odmítli snížit těžbu ropy, až cena padala na 50 dolarů/barel. Kupodivu to Kanaďané ustáli, ale na hubu padl ruský rubl, jehož pevnost je závislá na příjmech z ropy.
Tak si hoď korunou a drž se praxe starých Židů, kteří nakupovali obrazy, zlaté šperky a nemovitosti. Ovšem předpokládám, že ty jako občan a příslušník střední vrstvy na obrazy za 10 mil dolarů mít nebudeš.

2 autor článku autor článku | 25. února 2015 v 12:36 | Reagovat

[1]: JP
Kdybych měl 10 mil. $, tak nebudu kupovat obraz, ale půjdu je někam probendit! Těžké víno a lehké ženy.
Investici do obrazu můžu taky zmínit, i když ve spíše opačném smyslu. Ne každý totiž musí na ceně stoupnout.
Jako dítě jsme znal van Gogha. Neprodal jediný obraz, kdybych prý dnes nějaký měl, pak bych ho prodal za milion korun. Tenkrát klasický pojem pro nekonečné bohatství. Kdybych byl tehdy opačně koupil jeden jeho obraz za tuto sumu (vlastnil více než jednu korunu na zmrzlinu) pak to byla jistě ta nejlepší investice. Dnes bych ho prodal i za více než 10 mil. $. Mě se k tomu ty jeho obrazy skutečně líbí. Dal bych si jeden hned do mé pracovny. Kdyby se to ovšem lidi dozvěděli, tak se asi nedožiju rána. Šlo by po mě, tedy po obrazu, celé podsvětí.
Jenže já viděl celou řadu dnešních obrazů, hrozně podobných. Nazývá se to kýč. Kdyby dnes Gogh přišel a namaloval takový obraz, asi by ho zase neprodal.

3 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 26. února 2015 v 10:48 | Reagovat

Nebreptej. Víno a lehké ženy a zpěv,  našem věku, to by byla jen rychlá smrt. Nestačil bys probendit ani 100 tis. Vše by zbylo dědicům.
Jinak jsem se zapomněl zmínit o státních dluhopisech. Ne řeckých ale amerických, ty skupuje i Čína, nebo ČR. Ty jsou jisté, ale nevýhodou je desetiletá splatnost. Takže jsou spíše také pro dědice.
Pokud jde o bitcoiny, tak to je skok do tmy. Ti co je nakupovali v začátku za 1 dolar/bitcoin, jsou dnes v balíku. Jenže jsou jako na houpačce. Vloni měly hodnotu 800 dolarů/bitcoin, letos je prodáš maximálně za 240 dolarů/bitcoin. Vůbec si začínám myslet, že tato měna, za kterou neručí žádný stát, ale je postavena pouze na důvěře akcionářů, byla založena od počátku finanční mafií, protože přes tuto měnu lze ideálně prát špinavé peníze. Tam totiž vůbec nezáleží, zda vyděláš, nebo proděláš, protože stejně jen čistíš to, co jsi jinde ukradl. Tuhle měnu nelze nijak kontrolovat, ani řídit.

4 autor článku autor článku | 26. února 2015 v 20:27 | Reagovat

[3]: JP
Rád bych čtenářům předal své zkušenosti, kolik dokážu probendit za lehké ženy, ale bohužel skutečně žádné zatím nemám. Je mi teprve 70. Jednou jsem byl v takovém podniku a docela se mi tam líbilo. Těm ženám jsem občas dal 100 Kč aby mi zatančily, jak ony to nazývaly. Ale ty holky už byly ve věku mé dcery. Dokonce jsem si u toho vzpomněl, jak byla novorozeně a já jí vyměňoval pleny. Jedné jsem se zeptal, jestli mi bude dělat společnost? Pochopitelně moc ráda a hned si vedle mě sedla.
"Můžu na tebe sahat?" otázal jsem se.
Podívala se na mě jako na vola.
"No můžeš, ale ne všude."
Jeden znalec vedle to zaslechl a informoval mě.
"Co blbneš, tý tady můžeš klidně šahat na kozy."
Pohladil jsem ji po holých ramenech a rozdal tam ještě pár stovek. Byl to hezký večer, ale jinak jsem skutečně moc nezaválel.

Jinak děkuji za odborné informace. Píšu jen tak o tom, co jsem zažil. Měl jsem devatero řemesel, ale bankéřem jsem nikdy nebyl.

5 nar.soc. nar.soc. | 5. března 2015 v 16:55 | Reagovat

Investice je vždy na "vodě". Osobně si o věcech rozhoduji sám, podle získaných informací. Výnosy 1 - 5% jsou pro milionáře a rentiéry k tomu. Malý člověk se musí rozhodnout jinak. Otočit svých pár pětek v příležitosti.
Jednou z nich byla kuponová privatizace. Dal jsem 4000.- za 4 kuponové knížky ( sobě, ženě a rodičům ) převzal je a nakoupil akcie zaměstnavatele. Byl jsem člen doz. rady a do hospodaření jsem viděl, šlo dolů vodou, až akcie spadly z 1000 na 27Kč. Pak jsem je začal nakupovat. Měl jsem jen pár pětek a koupil jich jen 600ks + 120 z knížek. Popudem ke koupi byly zjištěné účetní machinace. Až mne vyakčnili z DR, počkal jsem karenční lhůtu 3 roky a předložil veskláckému majiteli, který skoupil akcie ty svoje ke koupi s vysvětlujícím dopisem:
"Vážený, firma má v účetnictví zatušované daňové podvody na Váš podnět. Nechci s tím mít nic společného, ani držbu akcií. Firmě hrozí při zjištění daňový doměrek ( 250% podle zákona = ve výši cca 4miliony Kč ). Nejsem společenský napravovatel, ale chci jen svoje. Účetní cena akcie je 750Kč z poslední účetní uzávěrky. Chci Vám vyjít vstříc nabídkou na prodej za 650Kč/1 akcie hotově do týdne. Určete, kdo, kdy se mnou bude jednat ( lhůta je do tří měsíců".
Zuřil, ale jednal prostřednictvím pověřené osoby. Předložil jsem celkem 880 akci ( i mých dcer a známého ), vylepili po dvouhodinovém dohadu za tři dny žádané peníze ). Investice se pro mne zdvacetinásobila.
Podobně jsem v jiných kuponových akciích získal výhodné ceny. Počkal jsem až měli většinu na vytlačení zbylých akcionářů a řekl jim na svolané valné hromadě, kde to majorita odhlasovala: "Vážení, žádám o zapsání protestu akcionáře. Protestuji proti uváděné ceně k odkupu. neshoduje se s účetním stavem a poškozuje minoritu. Podám akcionářskou žalobu a stížnost komisi pro cenné papíry. Dal bych přednost jednání o individuálním odkupu před sporem ( předáno písemně k zápisu). Po Valné hromadě mých pár desítek akci odkoupili za 50% a ve druhém případě za 80% účetní ceny. Spor by je vyšel asi 10x dráže.

Za získané peníze jsem koupil 10 podílů v jednom malém družstvu (á 10000.-Kč podíl ). Už čtvrtým rokem se vyplácí na podíl ročně 8500.-Kč na ruku = po zdanění. Do hospodaření družstva vidím, jsem v Kontrolní komisi a chodím na schůze představenstva, kde případně radím ve sporných věcech.
Investice do podílů se vyplatila už na 350% a je dále výdělečně otevřená.
Škoda, že jsem nedovedl přemluvit ženu, když jsem měl peníze k nákupu tehdy volných, 40podílů. Dnes jsem mohl být trvale zabezpečený.

6 Gregor Gregor | 5. března 2015 v 20:41 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Moc tomu celému nerozumím, ale konečně se tu nevydávám za nějakého odborníka. Jenom volně vyprávím, co jsem sám zažil a trochu otestoval.
Po převratu jsem viděl v cs televizi různé reklamy na kuponovou privatizaci. V jedné se pravilo, že z akcionářů denně vylosují jednoho, který dostane na dlaň milion korun. Co jako zbude pro ty ostatní, kteří to koupí akcií financují, vysvětleno nebylo. Pár lidí jsem poznal, kteří při tom celém přišli o hodně peněz. Taky takové, kteří se otočili a utíkali volit komunisty. Oni mají těm zlodějům jejich peníze zase vzít. Zloděj = ten, kdo na akciích vydělal.

7 nar.soc. nar.soc. | 6. března 2015 v 0:26 | Reagovat

[6]:

Dovolím si neumělé vysvětlení kuponové privatizace. Když jsem byl předsedou odborové organizace firmy v Brně, dostala se mi na stánku do ruky brožurka o KP = "Jak se stát aktivním účastníkem", volně z ní čerpám.
Především se vycházelo z toho, že privatizace v ČSFR není možná standardním způsobem ( nikdo nemá kapitál). Místo kapitálu se tedy zvolí forma symbolického kapitálu a loterie. Za symbolickou 1000.-Kčs si občan koupí knížku z kupony. V celostátní nabídce privatizovaných podniků si vybere, kam své kupony vloží a vyčká, zda se v tom kole stal vlastníkem a kolik akcií získal ( to už byla loterie ). V dalším kole mohl získat další akcie za podmínky, že mu z původních max. 30 kuponů něco zbylo. Knížka měla tedy teoretickou hodnotu 30000.-Kčs privatizovaného majetku. O skutečné hodnotě získaného majetku začal rozhodovat akciový trh na tzv. RMsystému ( existuje dodnes, kde měl každý zaregistrovaný "kuponář" svoji objednávku /max. 30 kuponů / vedenou na zřízeném účtu ). Týdně se vydávaly přehledy o kuponových akciích. Mnoho firem bylo dáno do KP jen z 30% a zbytek byl privatizován jinak ( prodej zahraničním investorům ) nebo Investičním fondům = založených veksláky a přebírající kupony od DIKů = držitel investičních kuponů. Tyto právnické osoby udělaly z KP guláš a okrádaly pitomé DIKy ve velkém po celou následnou dobu ( 8let).
Můj zaměstnavatel byl privatizován ze 100% KP. Jeho akcie padaly jako ze střechy 750,450,230,110,72,35,27, za půl roku. Později se už přehledy nevydávaly a DIKové byli na hrnci. Jako člen doz. rady jsem získal nějaké informace a snažil se zaměstnancům radit, nešlo to, byli příliš blbí a hladní. Vrátím se k vysvětlení.
Byli jsme závodem Desty Děčín. Tam se chystala privatizace a řed. Grégr chtěl mít dále místo. Naváděl odboráře k nákupu akcií za nominální cenu 1000.-Kčs/kus ( celá Desta měla 1000000 akcií ) a byla to blbost. Vytasil jsem se s brožurou, že je možno na kupony získat až třicetkrát větší kontrolu. Ředitel na to skočil a hned jsem navrhl, aby odbory daly 500.-Kčs a podnik 500.-Kčs prémií, aby se všichni zaměstnanci účastnili nákupem knížky, ale z kapsy nic neplatili. Vyšlo to tak i u nás, když jsme podali konkurenční projekt a z Desty se oddělili. Lidé jsou tak hladní, že dostali knížku vlastně zdarma. ale odmítli se sdružit do registrovaného privatizačního sdružení a získání funkce v představenstvu ( tu jsem chtěl pro kolegu ), raději hned akcie prodávali ( za 450.-Kčs x 30ks = 13500Kč bez daně). Nevím zda jsem Vám to vysvětlil, ale můžete se dotázat.

8 Gregor Gregor | 6. března 2015 v 11:06 | Reagovat

[7]: nar.soc.
Přečetl jsem a poučil se.

9 nar.soc. nar.soc. | 7. března 2015 v 12:40 | Reagovat

[8]:

Jak jsem uvedl, jel jsem na odborářský aktiv do Desty s brožurkou v kapse. Měl jsem v zásobě návrh na založení zaměstnaneckého sdružení akcionářů. První část tj. zaktivizovat zaměstnance pro nákup akcií prostřednictvím kuponů se mi povedla ( dokonce mne Grégr navrhl na funkci celopodnikového zmocněnce pro KP = firma měla 4800 zaměstnanců. Měl jsem dostat auto a objíždět 10 závodů s cílem mobilizovat pro KP. To jsem naprosto odmítl). Druhá část mého plánu, tj. prostřednictvím odborů založit sdružení už se nepovedla. Bylo v tom víc příčin. Jedna byla odvozena od celozávodního předsedy odb. organizace Desty, byl uvolněný a v podstatě podplácený ředitelem. Ten byl první proti sdružení, prý bychom utvářeli paralelní organizaci a upozadili práva odborů. Když jsem zjistil, že s ředitelem projednal zkrácení pracovního týdne pro celou Destu podle profesí až na 3 směny týdně ( nebyla práce, ale chtěli si udržet pracovní rezervy s doporučením odborů ) bouchly ve mně saze. Bývalý komouš Grégr chce pomocí korupce kralovat nad zaměstnanci? Tak to tedy ne!
Každý zaměstnanec má svoji pracovní smlouvu a sám ať si sjedná její změnu! My odboroví funkcionáři nemůžeme radit za příspěvky k pitomostem. Navíc firma má hlupce na personálním, protože  existuje vyhláška min. práce o státní překlenovací pomoci firmám. Na tři měsíce lze po dohodě s úřadem práce čerpat 40% průměrné mzdy na překlenutí nedostatku práce. Podnik by ovšem "čerpal" snížením odvodů z mezd, takže nic by do ruky nedostal. Odvody neplnili už 4 měsíce, takže to nebylo použitelné. Tlačili na všechny závodní organizace, ale se mnou nehnuli. Protestoval jsem velmi hlasitě a protože jsem věděl i příčinu nesmlčel jsem ji a bylo zle, stal jsem se nepřítelem všech hospodářských pracovníků zejména tvrzením: " vy nás máte informovat pravdivě a řídit podnik odpovědně. Jest-li to neumíte, hoďte ručník do ringu".
Hned se vytvořily fámy o tom, že chci zneužít KP k vlastnímu prospěchu ( zase od Grégra ) a nakonec většina zaměstnanců Desty dala kuponové knížky ředitelství a to je dalo 1 IPF = Kelnerem založený První privatizační fond v Litoměřicích. Dodnes je IPF v podezření, že jde o Klausův podnik s bílým koněm Kellnerem. Dnes má sídlo v Holandsku, akcie rozprodal buhví komu, vede finanční skupiny s půjčkami na splátkové prodeje ( úroková míra (12 - 22% ) v Rusku, Číně a buhví kde. Desťáci nedostali nikdy nic. Firma zkrachovala a její základní kapitál = kuponové akci i akcie držené Investiční bankou praskly na dluhy. Těsně před krachem utekl Grégr na min. průmyslu do Zemanovy vlády 1999. Dnes dělá starý dědek Zemanovi poradce. Ti bolševičtí všiváci, jsou nesmrtelní.

10 nar.soc. nar.soc. | 10. března 2015 v 14:16 | Reagovat

Ještě o "investicích".
Dnes se v EU prezentuje jedna bolestivá investice, jménem Řecko. Mám dojem, že Německo si zahrálo hru na rentiéra, opakovanými úvěry do Řecka. Peníze drobných investorů uložené v bankách a různých fondech převážně v soukromých rukou, se se státní zárukou vydaly na tenký a dnes praskající led. Před čtyřmi lety se v Řecku cosi řešilo, ale nedostatečně. Něco se odepsalo ( darovalo), něco prolongovalo ale systém "vybrečených" úvěrů přetrval. Situace se za 4 roky zhoršila údajně o 50%. Je to hořká pilulka pro všechny zachraňovatele Řecka. Dnes to vypadá na podstatně vyšší odpis, při vyhlášení státního bankrotu Řecka. Tim se potvrzuje stará pravda, že i sebevětší projekt může zkrachovat. Jsem sám zvědav na brzké řešení. Kdysi to byl Ferdinand Lesseps s výstavbou Panamského průplavu, který přivedl francouzské rentiéry na mizinu. Po sto letech otřese Řecko EU, která není na bankroty celých států nijak připravena. Je otázkou, jak dopadne důvěra v bankovní instituce EU po prvním bankrotu a kdo na to doplatí nejvíce. Údajně by se na tom měly podílet státy s eurem, podle procentního klíče.

11 Gregor Gregor | 10. března 2015 v 17:24 | Reagovat

[10]: nar.soc.
"Jednoho dne bude komunismus dovršen, pak budeme všichni šťastni a všechno bude zadarmo."
To slýchával jsem kdysi. Bylo mi 5 let a já tomu věřil. Už jsem si představoval, jak přijdu do hračkárny a vezmu si třeba elektrický vláček.
"Řekové všechno splatí do posledního €." Pronesla před pár lety Angela Merkel. To už mi 5 let nebylo a byl bych ji chytil pod krkem. Neustále zvyšuje daně, soli-zuschlag jsme měli platit rok, teď už je to přes 20 let a platíme jak votroci. Důchody nám vzala na její DDR. A ona bude pronášet šílená proroctví jak za Honeckra.
Jenže teď už to její počínání přerostlo v delirium. Že tahle nová Řecká vláda nejenom nic nesplatí, ale ani na nějaké splácení nepomýšlí, to snad musí chápat i to dítě. Vláda NSR zřejmě duševně tak daleko není. Princip je hrozně jednoduchý. Někomu půjčím na rok 100 000. On přijde, "jestli je chceš vrátit, potřebuji na další rok ještě 50 000." Řekněme, že bych mu je zase půjčil, co asi za ten rok uslyším? Snad jasné, že chce další peníze. Co ale říci, když mi k tomu začne vyhrožovat, že na mě pošle islámské teroristy apod. Právě tohle se teď děje s Řeckem. A světe div se, EU přislíbila další půjčky na 4 měsíce. Jeden německý poslanec to řekl následovně:
"Podívejte se na toho Tsipras! Koupili byste od něj ojeté auto? Když ne, tak mu taky nepůjčujte miliardy."  
Jeho hlas zanikl v hlasech bláznů:
"Jestli chceme vrátit dluh, musíme jim pomoci postavit se na nohy."
Co k tomu ještě říci? Že Angela Merkel patří před soud za nesmyslné vyhazování peněz daňových poplatníků!

12 nar.soc. nar.soc. | 11. března 2015 v 10:14 | Reagovat

[11]:

Dovedu pochopit Vaše rozhořčení. Ovšem míchají se zde dvě situace.
První souvisí se sloučením Německa. SRN bylo dávno jasné, že až se DDR položí bude na stole účet. Za co? Za mužickou okupaci a devastaci německého národa. Sloučené Německo si zkrátka opětovně koupilo o co okupací přišlo.
Je možno /podle mne/ být hrdý jako Němec, že se po hrozné válce Západní Německo dostalo na špici ekonomie Evropy a mohlo koupi provézt a zvětšit své území, jako odčinění i jako závazek pro potřebu EU. Zní to možná nabubřele ( většina Němců by se bez toho jistě obešla), ale dějiny to zhodnotí podobně.

V jiné roli, získat pomocí eura rozhodující vliv v EU, se to zkrátka nevede. Hitlerovo proroctví "i za tisíc let....." není zapomenuto a státy v EU se vzhledem k předchozímu tématu ( koupě DDR ) chovají odtažitě. Bohužel Německo asi udělalo o krok víc, než mělo ve financování Řecka. Sklidí leda škodolibost a odpor, jakmile začne mluvit o společné odpovědnosti.
Vy máte zásadní výhrady k Merkelové. Co máme říkat zde.

Klaus - Perochmat nastavil roztáčení státních peněz mezi větší část zlodějů / pak jim dal ještě amnestii/. Stát se propadá do dluhů, Národní banka devalvuje korunu ( už o tom začali zase žvanit ). Dolar leze nahoru, euro dolů a koruna ještě níž. Chvílemi mi to připadá jako v r. 1991, naštěstí prozatím bez inflace, ale ta přijde taky.
Z československého projektu ( Masarykova ) o společném státě ( s vnitřní kolonizací, která měla nastartovat trvalý růst ) zůstalo torzo pro běžence, cikány a zbolševizovanou sběř. Doplněné  vystěhovalectvím schopných a chytrých lidí. Kolikátá už je to vlna za posledních 100 let? V tom je zase naše bída.

13 Gregor Gregor | 11. března 2015 v 20:49 | Reagovat

[12]: nar.soc.
Že Němci mají zaplatit za 2. válku všechno, co si kdo co řekne, je v ČR stále dost oblíbené. Ten samý člověk by se ale divil, kdyby dostal od Putina účet na škody, které napáchaly čs legie v Rusku. Právě tak by Řekové asi změnili svůj názor, kdyby měli zaplatit vypálení města Troji.
Naštěstí tady zůstává německý vláda tvrdá, protože jinak by se Německo mohlo rovnou zavřít.
Řekům bych nedal jednoduše vůbec nic, aspoň do té doby, než budou mít zase normální vládu a ne takové populistické cvoky. Je tu ovšem ten problém, že když je necháme padnout, udělá si tam Putin svoji kolonii. Vzhledem k oprávněným obavám z 3. světové války, je nutno myslet trochu strategicky. Dát Rusům základny v Řecku by nás mohlo přijít hodně draho.

14 nar.soc. nar.soc. | 11. března 2015 v 21:41 | Reagovat

[13]:

Pokřik řeckých zjančenců, je jen bezradný folklór. Vada je v tom, že zaujímají strategické postavení, jak pro NATO tak i pro EU.
Mně se jeví, jako vhodná krátkodobá pomoc k profinancování služeb, berních, policejních a armádních v nutných minimech s poskytnutím poradců, to vše za eura a z pověření EU. Ostatní ponechat k místním způsobům řešení. Bohužel je to utopie, která by ve skutku asi vedla v Řecku k partyzánské válce ála r. 1947.

15 nar.soc. nar.soc. | 12. března 2015 v 14:38 | Reagovat

[14]:

Ještě k tomu Řecku. Ve zdejších Hospodářských novinách bylo sdělení, že řecký politik Manolis Glezos, odstoupil z hnutí Siryza, "protože zradila tužby pracujícího lidu". Měl jsem za to, že MG to už dávno zapíchl.
Kdysi, při vládě plukovníků v Řecku se zde hlasitě vyvolávalo "ruce pryč od Manolise Glezose" = stalinisty řeckého ražení. Vida, nezmoudřel ani věkem.

16 Gregor Gregor | 12. března 2015 v 19:16 | Reagovat

[15]: nar.soc.
Většinou je to vláda, kdo má prst na spoušti a definuje, kdo je zrádce. Občas ale i obráceně. Když Kaplanová 2x trefila Lenina, vypověděla, že zradil revoluci. (Vím, musela být čarostřelec, byla totiž prakticky slepá.)
Pojem "zrádce" je pro mě cosi komického. Když jsem přišel do NSR uvědomil jsem si, že to slovo v kapitalismu neslyším za rok tak často, jako v socialismu za týden.
Ještě se asi nestalo, aby někdo zradil kapitalismus. Podnikatel, kapitalista, se může dát do komunistické strany a pronášet ohnivé proslovy, jak dělnická třída jednou zvítězí, ale nikdo ho zrádcem nenazve. Všichni z toho budou mít akorát srandu ale nikdo ho nepřijde zatknout. Může si klidně dále řídit svoji firmu. Sotva však přijde mezník v dějinách lidstva, moci se ujme "lid", (tedy pár vítězů, v ČSR po roce 1948 "kluci z Karlína") začnou se zrádci jenom hemžit. Kupodivu právě mezi těmi nejvyššími představiteli onoho pozemského ráje. Ti se začnou vzájemně proklínat a kroutit si krky.

Ten Tsipras mimo jiné slíbil, že Angela Merkel nemá od teď v Řecku co říci. Pak si jde do Německa vypůjčit peníze, protože je to jeho jediný zdroj. A ta mu řekne, že bude plnit její podmínky, nebo ať se živí prací. Toliko vítězství pracujícího lidu v Řecku. Takže buď zradí revoluci, nebo mu národ pochcípá jak Rusové zas Lenina.

17 Ella Ella | 6. prosince 2015 v 11:39 | Reagovat

Rychlý výkup zlata:

http://www.investicnizlato.cz/vykup

18 Derick Derick | 6. prosince 2015 v 12:06 | Reagovat

Pro všechny, kdo chtějí znát aktuální cenu zlata

http://www.zlatoceny.cz/

19 Majka Majka | 29. listopadu 2016 v 8:14 | Reagovat

Zhodnocení úspor skutečně efektivně, to nemusí být žádná velká věda:

http://algiriera.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama