Únor 2015

Jak investovat úspory? - 1/? jistoty a nejistoty

23. února 2015 v 20:14 | Gregor Moldavit
Dnes mi přišel jeden takový běžný mail od banky. Tato mě informovala, že bohužel musí snížit úroky na mém kontě z 0,8% na 0,5%. U toho mě napadlo, že bych mohl být třeba těm mladším čtenářům docela užitečný, vysvětlením pár základních principů v oné těžké vědě uložení uspořených peněz, za účelem jejich množení. Ať už jde o mladíka, který má své plány do života, nebo člověka blížícího se věku 60 let, který se zamýšlí nad tím, jak si zajistit lidsky důstojné stáří. Na obojí jsou potřeba peníze. Jistě se to každý může dočíst v nekonečně novinách a časopisech, navíc každý dostává i lecjaké nabídky na úžasné úroky a rendity ze všech stran. Jenže tam se lze dočíst tak ledacos, většinou placené reklamy mnoha firem, často i zcela podvodných. Zažil jsem v těchto transakcích mnoho lidských pokusů i tragedií, mám konečně i vlastní zkušenosti za několik desítek let různých vkladů, (taky ne vždy zázračných) takže bych o tom snad mohl něco vyprávět.

Peníze uložit, nebo investovat! Ale jak na to, aby člověk trochu vydělal, ne prodělal, nebo dokonce o všechno přišel? Jednu větu úvodem:

Dobře peníze uložit není o nic lehčí, než ty peníze vydělat!

Takovéto informace peněžních institutů o snížení úroků, dostávám už pár let na všechna moje konta. Kde je ta doba, kdy jsem koupil brief za 10 000 DM, na 8,25% a ten ještě ke konci jeho lhůty výhodně prodal? Na tomto kontě mám uloženo 50€, z původních trochu více peněz, takže je mi to akorát buřt. Mám několik běžných kont na různých místech, dohromady na nich skoro nic, protože jsme se ženou koupili na důchod domek. Na ten ještě splácíme hypotéku, neboť jsme ho částečně financovali. My vzali hypotéku na dnešní, velmi nízké úroky a pevně uložené staré úspory na slušné úroky jsme nechali. Neplatíme žádnou činži, ale zase musíme investovat peníze do údržby a k tomu máme s domem a pozemkem hromadu práce. Po dvou letech důchodu (herrgott ten čas letí) bych tak zhruba řekl, že jsem to asi udělal spíše správně, než chybně. Proč ale domek a ne třeba byt? Není výhodnější jenom platit činži a peníze si ještě užít? K tomu se vrátím na konec.

Zkusíme to trochu rozebrat. Vláda (žiji v Německu) nám moudře radí, že si máme něco nastřádat na stáří. Sice platíme důchodovou pojistku, ale ona třeba ty peníze bude potřebovat na něco jiného, tak abychom se jako nedivili. Je to hezké, že se o nás tak stará a na nás myslí. Radí nám, ať na ni nespoléháme. Důchody jsou sice jisté, ale pouze ty jejich. Kdosi spočítal, že aby německý dělník mohl mít důchod jako onen kontroverzní ministr Joška Fischer, musel by pracovat 450 let. Navíc je tu otázka, v jaké formě si co střádat? Pokud si budeme naše krásné € dále dělit se státy jako je Řecko, pak bude asi lepší ty peníze rovnou probendit. Nebo ovšem úspory investovat do něčeho jiného, než jsou peníze. Že by situace v ČR byla na rozdíl od nás růžová, se v žádném případě nedomnívám. Na důchodech nás vláda strašlivým způsobem okradla, naše vklady dostali russische Aussiedler a hlavně důchodci zkrachovalého NDR. (Margot Honecker bere v Chile 1500€ měsíčně, což tam stačí na to, aby i s potomky hezky žila. Nikdo z nich nepracuje. Tahle komunistka má na svědomí mnoho lidského neštěstí, jenže vlk vlka neroztrhá.) Naše důchody v Německu jsou ve srovnání s okolními západními státy směšné, ale pořád mám aspoň tolik, jako je v ČR trochu lepší průměrný hrubý plat. Jak to dělá český důchodce, který bere 10 000 Kč, to tedy nevím? Takže co jako na to stáří udělat, aby člověk netrpěl nouzí? Když už si spořit, jakým způsobem?

Než se budu věnovat konkrétním možnostem, nejprve k oné infantilní představě určitého druhu lidí, že stačí zvolit nazpět komunisty a oni už se o nás postarají. Vždyť tenkrát stálo pivo korunu padesát, párky byly ještě z masa a my všichni jsme měli jistou práci. S agresívními oplakávači oné doby a fanatickými komunisty se vůbec nemá cenu bavit, ale jak já si vzpomínám, bylo všechno přesně opačně. Budiž zmíněna ona měnová reforma roku 1953, která údajně vzala peníze kapitalistům. Vzala peníze každému, kdo je měl. Firmám a právě tak dělníkovi, který si 40 let platil životní pojistku a nyní z toho o 90% přišel. Kolik stálo pivo a párky mi je úplně jedno, ale když jsem přišel v roce 1971 do NSR jenom jsem žasnul, jak je tam všechno, úměrně k platu, levné a o kvalitě a výběru už vůbec nemluvím. I v ČR jsou dnes potraviny určitě levnější než za komunistů a výběr tak 100 x větší. Může být, že v tom jsou i nějaké levné zmetky, ale my se ženou nakupujeme mnoho potravin na české straně hranic a nic jim nemůžeme vytknout.


A jistoty? Jestliže měl někdo v roce 1980 socialistické jistoty a v roce 1990 už neměl žádné, pak z toho tou nejjednodušší logikou vyplývá, že ty jistoty v roce 1980 žádné jistoty nebyly. Kdyby to jistoty bývaly byly, musel by je mít ještě dnes. Jediná jistota roku 1980 byla, že celé ty jistoty jsou podvod a tenhle režim to musí brzo zabalit. Druhá jistota byla, že ať se žije jakkoli skromně, žije se na účet dalších generací, které to podvodné falšování hospodářských výsledků budou muset jednou splácet. Firma, která pracuje s prodělkem, v tomto případě celý stát, nikomu žádné jistoty dát nemůže. Kdyby se dnes dostali k moci komunisti, pak je tady jediná jistota, že zavládne chaos, ztráta hodnoty peněz, masový útěk kapitálu i produktivních pracovních sil do ciziny. (Nikdo nebude čekat, až jim zase hranice omotají ostnatým drátem, jako to udělali mojí generaci.) Nepochybuji o tom, že ani soudruh Filip nemá na vítězství své strany žádný zájem. Co by pak vlastně dělal? Teď si žije velmi dobře z kritiky kapitalismu.

Jak by to asi dopadlo, na to se nyní můžeme dívat v Řecku. Po vítězství oné ultralevicové strany zavládlo nadšení jednoduše smýšlející části národa. On nám všechno slíbil. Zase budou místa ve státním sektoru, vysoké důchody od nízkého věku, dědičné pro nezaopatřené děti, invalidní důchody pro zcela zdravé lidi, ... To určitě, teď už to jenom taky dát. Jenže kde brát a nekrást? Jeho ministr financí vandruje po světě a natahuje ruku. Zatím se mu každý vysmál. Tenhle spasitel nemůže dát lidem vůbec nic, jenom pár pohádek.

Pokud někdo čeká na komunisty, nebo třeba na Ježíše Krista, tedy na cosi z nebe, budiž mu to přáno. Ale i kdyby ten spasitel přišel? On zase musí odejít a o to života neschopnější pak tady bude stát jeho vyznavač. Nebo řečeno jinak, národ zvyklý na jistoty, vám v nejkratší době totálně zdegeneruje na úroveň opic. Bude se úspěšně množit, všichni budou mít právo na bydlení, ale dům postavit, to už nikdo nedokáže.

Zůstaňme tedy v kapitalismu. Ale kde začít s tím spořením? Před krátkou dobou jsem četl radu jednoho "odborníka", (který na první pohled neměl páru), že penězům nelze věřit, investovat pouze do zlata a drahokamů. Obchodník by k tomu přidal komodity, tedy různé druhy zboží. Je to ale skutečně nejlepší investice? Podívejme se na to.

Zlato!
"Chci v rukou mít zlato, jen zlato, tu čarovnou moc." Ze které české opery to je? (Bez koukání do internetu!)

Trochu smutné pobavení na začátek, o nejpitomějších zlatých investicích.

Před pár lety se našly (myslím) v Thajsku velmi výnosné zlaté vrstvy. Odborníci prozkoumali vytěžené horniny a obsah zlata byl skutečně vysoký. Dokonce i královská rodina investovala celé jmění, aby měla podíl 51 %. Všechno krásné, než ti prospektoři a zakladatelé firmy zmizeli. Ono zlato bylo pravé, obsah vysoký, ale nepocházel z toho dolu. Jenom tam napřed nasypali zlatý prášek. Ale i akcie skutečných zlatých dolů nejsou nic pro slabé nervy. Hodnoty létají o polovinu nahoru dolu přes noc. Více o nich nevím, žádné jsem nikdy neměl.

Jak je to se zlatou mincí? Myslím dobré, (o tom příště) ale ne následujícím způsobem:
Po převratu mi napsal jeden známý z Prahy. Dávná kolegyně ho zavolala, jestli by se s ní nesešel v hospodě na jedno pivo? Bylo jasné, že asi něco potřebuje. Tam mu předložila zlatou minci. Ona podepsala nějakou smlouvu, že prodá 12 zlatých mincí za švýcarské franky. Když jí někdo podepíše, že taky prodá 12 mincí, je to jako by jednu prodala. Takže onen klasický pyramidový systém, Češi myslím říkají "letadlo". Musela nejprve zaplatit sama dost vysoký obnos, nakonec ale bude bohatě odměněna. Pochopitelně bude mít provize i z toho, co prodají ti od ní naverbovaní.

Co prý tomu říkám, ptal se ten známý? Já přeci už nějakou minci taky koupil.
Pochopitelně mi bylo okamžitě jasné, jaká je to blbina. Prodávat zlato v Praze po hospodách a ještě za SFr? Někomu šlo o to, vyrazit z ní ten vstupní poplatek. Druhý den jsem šel do banky, zjistil její hodnotu (u zlata se udává v $) a přepočítal na SFr. To jsem mu pak sdělil:
"Ta tvoje kolegyně požaduje cenu značně vyšší, než za jakou ji můžu dostat v každé bance. Navíc pravou, s potvrzením. Co ona má v té kapse, to nevím já a neví možná ani ona."

(Slyšel jsem o zlatých cihlách s olověným jádrem. U těchto zlatých mincí, většinou troyská unce, by to asi bylo dost těžké. Amatérský padělek bych jistě poznal na první pohled, banky mají asi dokonalejší možnosti. Nikdy jsem o padělcích těchto mincí ale neslyšel. Pozor na mince antické, to je pochopitelně přesně obráceně. Nevím jak dnes, ale za mého mládí v Turecku jich tam měli místní kluci plné kapsy. Zkoumat je nebylo potřeba, byly to všechno jenom padělky. Právě tak různé vázičky, apod. Jeden Turčík, někde v Efesu, mi nabízel takovou malou olejovou lampičku. "Pravá antika, pane, ptal jsem se profesora a on to taky říkal. Cena 100$."
Prohlédnul jsem ji a povídám:
"No skutečně, ta lampa je pravá. Já ji beru. Tady máš za ni 1$."
Kluk se chvíli kroutil a bědoval, ale nakonec si ten dolar vzal.
"To nic," utěšuji ho, "uděláš si novou.")

Otázka je, jak mohla být jeho kolegyně tak blbá? Vždyť kdybych měl v úmyslu prodat předraženě zlatou minci někomu pomátlému na rozumu, pak si ji jednoduše koupím v bance a nemusím nikomu nic podepisovat ani platit. Právě tak všechny takovéto pyramidové systémy:
"Ty mi dáš stovku, pak si najdeš 10 lidí, kteří dají tobě stovku. Vyděláš 900."
Kdybych měl 10 lidí bez mozku, kteří mi dají stovku a budou si hledat zase další, na co potřebuji toho přede mnou? Vždyť si tu hru mohu sám znovu začít! Většinou se ale jednalo o prodej čehosi, a každý měl kromě toho hledat zase další, kteří budou pod ním.
Tohle byl totiž ten problém po oné době socialistických jistot. Člověk byl zvyklý být odněkud veden, mít nadřízeného, nechat si říci, co má dělat. Občas bylo taky těžké ledacos sehnat, takže dostat zboží a to prodávat se zdálo být docela reálné. Socialistický člověk hned nepochopil, že teď není problém sehnat zboží, ale zákazníka. Proto se taky po převratu tyhle pochybné firmy vyrojily v neuvěřitelném množství a mnoho obětí se chytilo na takový levný špek.

(Jeden známý z Čech mi tenkrát napsal:
"Mám možnost nechat tě něco vydělat. Pěstuji ve velkém mšice, krmení pro rybičky. Prodávej je v NSR a výdělek si rozdělíme napůl."
Zcela vážně. Nechtěl dokonce pochopit ani skutečnost, že kdybych prodával jeho mšice, pak bych nechal vydělat já jeho, ne on mě. On posílá zboží, já peníze. Jenže kdybych už měl pro ně zákazníky, tak si je můžu nakonec vypěstovat i sám, nebo si najít dodatele někde za rohem. Nepotřebuji je importovat z cizí země a už vůbec někomu dávat půlku mého výdělku.
Pak jsem měl zase pro někoho v Německu přebírat a prodávat české psy Husky, secvičené do saní. Ti lidé jednoduše neměli vůbec páru, jak se dělá obchod. Mít zboží a prodat zboží, to jsou dvě zcela různé věci!)

Dnes už o něčem takovém sotva slyším. Lidi dostali trochu rozum a poučili se. Mnozí ale draze zaplatili.
Právě z těch zkrachovaných a podvedených se zřejmě dodnes rekrutují voliči komunistů, z nich pak občas i komunisti. Pár jsem jich poznal. Oni ani nechtějí od komunistů něco dostat, oni chtějí aby ostatním ty peníze vzali. Těm, kteří jednali podle zdravého rozumu a skutečně si vydělali. Že zcela legálně a prací? To nevadí, všechno jim vzít a ještě je potrestat. Jsou to zloději a tuneláři! Sami se nazývají "levice", ale s politikou to nemá co společného, spíše s jejich nenávistí. (Jak to už popsal Karel Čapek.)

Jedna dnešní komunistická strana v ČR používá pro naši dobu výraz "dočasně přerušený socialismus". Já bych spíše oněch 40 let socialismu nazval "dočasně přerušený zdravý rozum". Kdo z nás má pravdu, ať ukáže budoucnost.

K tomuto další pokračování...