Holčenčí logika

25. ledna 2015 v 12:22 | Gregor Moldavit

Liška vyhrabala a vybudovala studnu.
Za nějaký čas ji prodala hrochovi. Ten zaplatil a byl spokojen. Pak vytáhl ze studny vědro vody. Už tu byla liška. Ona mu prodala studnu, ne tu vodu v ní. Za jedno vědro musí zaplatit jednu rupii.
Hroch šel k soudci, kteroužto funkci zastával datel.
"Datlíku," bědoval, "liška chce peníze za její vodu v mé studni."
"Seš ty mi to ale kus hrocha", pravil datel učeně. "Proč dovolíš, aby liška měla její vodu ve tvé studni. Ať ti za vědro platí denně 2 Rupie."

***

Kde je chyba v následující logice?

Dva ruští komici prodávali ve stánku při nějaké akci své produkty. Jeden rudé víno, sklenička za 3 rubly. Druhý chlebíčky, jeden za 3 rubly. Ten s tím vínem dostal chuť na chlebíčky, dal kolegovi 3 rubly a jeden mu snědl. Ten zase dostal chuť na jeho víno. Vzal ty 3 rubly a koupil za ně skleničku vína. Ten ale chtěl ještě jeden chlebíček, vzal ty 3 rubly a koupil si ho. Oboum zachutnalo. Za chvíli tak úspěšně své krámky vyprodali. Jeden snědl všechny chlebíčky, druhý vypil sud vína. Každý z nich za všechno zaplatil, obchod byl vyprodán, tedy pro oba všechno krásné. Jenom v kase to nějak neštimovalo. Jeden měl 3 rubly, druhý nic. Jak se to mohlo stát?

***
Moje skutečná otázka zní jinak:
Se ženou jsme občas v jednom obchodě koupili něco moravského, lehkého tramínu. 1 L za 50 korun. Přinesli jsme si dvoulitrovou láhev a ona ji naplnila ze sudu. Dostala 100 Kč a čus.

Předposledně jsme přinesli 2 láhve, vzali 4 L, zaplatili 200 Kč a chtěli jít. Ale ta prodavačka vytáhla takovou kartičku, která měla 8 políček. Na 4 dala razítko. Když bude orazítkováno všech 8 políček, máme nárok na 1 L tohoto vína zdarma. (Německy Naturalrabatt, česky jistě nějak podobně.) Tedy 1 L za 8 koupených. Soweit, so gut!

Přišli jsme posledně. Žena položila na téku ony 2 lahve a 200 Kč. Pak tu kartičku. Prodavačka načepovala 4 L tramínu, do kartičky dala zbylá 4 razítka.
"Hm a kde je ten litr zdarma?" tážu se.
"Nemáme už další láhev, tak jsem to vaší ženě vyplatila v hotovém."
"Ale takhle to přeci nelze praktikovat," namítnul jsem.
"Copak tu není jasné?" otázala se mě, blbečka, prodavačka ironickým hlasem. Moje žena ji uklidnila, ona že to pak slabomyslnému manželovi nějak vysvětlí. Vysvětlila.

"Neměli jsme láhev, tak mi za ten litr dala 50 Kč na dlaň. Je to tak těžké pochopit?"
"Pro mě ne, ale zřejmě pro tebe. Ta prodavačka je v mínus."
"Jakto v mínus? Koupila jsem 8 L a dostala ten 9. zdarma."
"A kde ho máš?"
"No v penězích, těch 50 Kč."
"Takže jsme koupili 7 L a dostali 1 L zdarma. Podmínky říkají 8 L."
"V té kartičce je 8 razítek za našich 400 Kč."
"I kdyby jich bylo 20, v kase má jenom 350 Kč."
Hlas mé ženy začal přibývat na agresivitě.
"Skutečně to nedokážeš pochopit? Já jí dala 200 Kč bankovku a ona mně 50 Kč minci."
"Přesto platí, že 400 - 50 = 350. To jsi mohla platit rovnou jenom 350 za 7 L."
"Seš blbej? Pak by nám nemohla dát to osmé razítko."
"Zatímco když ji zaplatíš 50 za osmý litr a ona ti je vrátí?"
"Takhle to nemůžeš počítat, těch 50 bylo za devátý litr, ne za osmý."
"Ale podle zákonů matematiky to tak počítat můžu. Představ si, že za každý litr položíš 50. Při tom osmém ona dá tvoji 50 do kasy, udělá 8. štempl a pak dá zase tobě 50. Že ta mince už není ta tvoje, ale jiná, to přeci nehraje žádnou roli. Jednoduše sis tu padesátku mohla rovnou nechat v kapse!"
"Nemohla, to bych nedostala to osmé razítko."
"Protože to té prodavačce nemyslí. Prostě jsme ji dali 7 * 50 a dostali 8 L vína. Ten jeden zdarma ale může dát až za 8 zaplacených."
"Seš..."
Dopadlo to velmi zle.

Pokud třeba nějaký čtenář sám občas něco prodává, třeba ze svého zemědělství, pak by ho mohlo zajímat, jak se vlastně věci mají. Kde je tady ta početní chyba?

Psal jsem komplikované datenbanky, které řídily obchodní domy. Kdybych měl logiku těchto zmíněných dvou žen (neřku-li chování mojí ženy) nebyl bych v té branži přežil první týden. Kdo chce, může přemýšlet, nebo si řešení přečíst o kus níže.





Vysvětlení:
Takže 350 Kč v kase a 8 L vína je pryč. Představme si, že po nás přišel další zákazník a koupil 1 L toho tramínu. Pak má prodavačka v kase 400 a 9 L je pryč. Teď je tedy všechno přesně OK! Jistě, ten člověk za nás koupil ten osmý litr. Jenže pokud mu taky dala razítko do kartičky a on koupí ještě dalších 7 (nebo dokonce dle její logiky už jen 6) pak to zase štimovat nebude.

Řečeno jednoduše - naturalrabat lze dát pouze jako výrobek a ne ho proplácet v penězích. Už vůbec ne v jeho prodejní ceně! Ten krám za ten litr platí vinaři třeba 25 Kč a prodává za dvojnásobek. Takže darovaný litr je stojí 25 Kč, ne 50. Ani těch 25 by ale nebylo obchodně správně. Krám dává zboží, ne peníze. Tím totiž klesá celkové množství odebraného vína od vinaře a tím taky třeba zase větší rabat za množství u něj, nižší bonus z obratu pro příští rok, atd... atd...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 27. ledna 2015 v 18:10

To se ti povedlo, je to prdel. Holky by si rozuměli. U nás to proběhlo naprosto shodně. Jen jsem nebyl označen za blbce. Ale nachechtal jsem se děsně. Máš ještě nějaké perličky z rozhovorů s manželkou? Já mám zakázáno se o mé choti v odpovědi vůbec zmiňovat.

2 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 27. ledna 2015 v 18:13

Oprav mi tu hrubku v "rozuměli". Má tom být "rozuměly".

3 autor článku autor článku | 28. ledna 2015 v 11:03

[1]: JP
Když se člověka podívá na nějaké diskusní fórum, tak by si mohl myslet, že tam lidé kladou argument proti argumentu. Z toho je ale rychle vyveden. Sem tam létají sprosté nadávky a to je celkem všechno. Ten princip je pořád stejný:
Všichni víme, že Země musí být placatá. Kdyby to byla koule, jak pár volů tvrdí, museli by ti na té spodní straně spadnout do prostoru. Když se tedy vrátí kosmonaut z Měsíce a začne cosi vykládat, tak se dozví že je blbec. Může udělat jednu rozumnou věc, raději si své vědomosti nechat pro sebe. (Jinak se to vyřeší tím, že se kosmonaut upálí a svět je zase v pořádku.)

Když tě přijdou přesvědčovat Svědkové Jehovy, pak taky nechtějí slyšet tvé argumenty. Ty máš kývat na jejich. Jeden komunista mě tak dlouho přesvědčoval, všechno hezky vysvětlil, ale já to furt nechápal. Tak mi nakonec taky sdělil, že jsem blbej. On to pochopil za pár minut, já ani za rok.

Nejlepší je najít nějaký hezký kompromis.
Jeden sedlák měl starého, blbého psa, kříženina k ničemu. Tak se rozhodl ho prodat.
"To bude těžké," říkali sousedi, kolik za něj chcete dostat?"
Prý 100 000, někde ve psím útulku.
"Tak to tedy bude ještě těžší, ale jak myslíte."
Sedlák vzal psa šel. Za nějakou dobu se vrací bez něj. Ano, to všichni koukají. Prý toho psa skutečně prodal.
"A za kolik?"
"Inu za sto tisíc."
"A kde je máte?"
Sedlák se podrbe za uchem.
"To je trochu problém. No, oni to neměli v hotových, tak mi dali 4 kočky po 25 000."

4 Krupičková Krupičková | 31. ledna 2015 v 20:25

Z pohledu vedoucí malého krámečku:

Vinař ji dováží 80 L soudečky s tramínem, prodejní cena 1 L  -  50,-- CZK

80 L  =   4000,--CZK  prodejní cena,  nákupní cena pro krámek  80 L  =   3000,--CZK.

Vedoucí  nabídne třeba  svým 6 dobrým zákazníkům, kupujícím tento tramín,slevu,
dostanou za 8 L jeden Liter zadarmo. S vinařem vše domluveno, ten je rád, že se té
„břečky“ z roku X rychleji zbaví. Každý znalec vín ví, že za kvalitní tramín se platí  160,--CZK
i více.
A naše šikovná prodavačka řekne zákazníkovi, nemám místo na lahve, dostanete
50,--CZK nazpátky. Protože je tak milá, přijde těch 6 zákazníků tramínu mnohem častěji, koupí
týdně toho vína více, ta nabídka dlouho trvat nebude. Ze sympatie koupí tito zákazníci
v krámku cigarety, noviny, časopisy a jiné spotřební věci, které kupovali jinde.
Ty chybějící 50,--Koruny má prodavačka rychle zase nazpět v kase, ví že denně  přijdou
3 – 6 bezdomovců a alkoholiků, kteří ji ty přebývající  litry odkoupí.

Fazit: Nejen že nemá krámek  v kase mínus ale zvedl se dokonce prodej i jiných spotřebných věcí
a tím i zisk krámečku.

5 autor článku autor článku | 1. února 2015 v 11:05

[4]: Krupičková
Jestli prodavačka pak prodá o to více cigaret, nebo se třeba bohatě vdá, o tom ten článek jednoduše není. Když prodejce má nějakou akci, pak se stává, že tím zatíží i svého dodavatele. S tím ten ovšem nemusí souhlasit. Jestli je tomu tak v tomto krámě, to my nevíme. Dodavatel je zatížen např. když se otevírá nová filiálka, nebo když chce vstoupit poprvé do kšeftu. (Umím jenom německy Erstausstattungsrabatt, nebo Erstbestückungsrabatt. Tam musí dát prodejci rabat a navíc dostane peníze až za dlouho. Když to můj program automaticky počítal a navrhoval, pak se to jmenovalo Lieferantenerstbestückungsrabattvorschlagsgenerierung.)

Prodavačka dává razítko za 1L koupeného vína. Za ten 9. darovaný ale už ne. Jestliže dostane za 350 Kč 8 L vína, pak to jednoduše neodpovídá. Jistě můžu přijít za chvíli s lahví a říci, že jedem druhou rundu. Dát jí 50 Kč a vzít si ten litr, tedy 9. Tím jí štimuje jak množství tak i peníze v kase. Jenže já si řeknu o razítko a dostanu ho. Tím ale ona dala na těch 9 litrů 9 razítek a to je o jedno více, než by bylo početně správně. Pokud pak někdo přijde koupit si 1L a řekne, že razítko nechce, je zase všechno zcela přesně. Přesto je prodavačka v mínus. Když totiž přijde 8 lidí, každý koupí 1L a razítko odmítne, zůstane ten 1L naturalrabat pro ni. Může si ho vypít, nebo prodat za 50 Kč a ty si nechat. Tato hodnota jí byla od zákazníků darována. Razítka v kartičce nehrají uvnitř krámu žádnou roli. A kdyby? Ona má kartičky i razítko, může si jich potisknou kolik chce.

6 Krupičková Krupičková | 1. února 2015 v 12:11

Prodejní strategie malého privátního krámku se o něco liší proti obchodní strategii velkého obchodního domu.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama