Brigádník, domovní důvěrnice, StBák, vekslák a jiní - 8/8

31. ledna 2015 v 20:59 | Gregor Moldavit

Vekslák
Občas si někde na internetu od kritiků dnešní strašné doby přečtu, že po roce 1989 přišla doba veksláků. Co se takovému člověku odehrává v hlavě, ať zůstane jeho tajemství. Na moji námitku, že to je přesně obráceně, obdržím sprostou nadávku, typický "argument" těchto pamětníků oněch zlatých časů. To jsou ti, kterým tenkrát nic nechybělo, svobodu cestování nepotřebují, stejně na to přeci nikdo nemá peníze. Co je na nich to skutečně strašné, je ta jejich patologická nenávist ke každému, který si dnes nestěžuje, nebrečí po komunistech, a třeba si i klidně cestuje. Dejte jim tu možnost a oni začnou vraždit jako Leninova ČEKA po roce 1917. "My nepotřebujeme důkazy viny jednotlivce, my likvidujeme celou třídu vykořisťovatelů". (Asi půl milionu lidí jim padlo za oběť. K zatčení a zastřelení stačilo mít na sobě dražší oblek, nebo třeba jenom klobouk. Ono poslední vedlo začátkem 50. let komunistu k osočení "typický buržuj". To si dokonce ještě matně vzpomínám, ač mi byly 4 roky. Na zastřelení to ale v ČSR nestačilo.)

Skutečnost je, že vekslák s komunisty přišel a s nimi taky odešel, je to jejich produkt! Někdy po roce 1980 se mě jeden Čech v dopisu zeptal, jestli vím, co je to vekslák? Odepsal jsem, že to slovo neznám, pouze v něm slyším německé wechseln, tedy vyměňovat. Asi to bude člověk, který něco vyměňuje. V roce 1987 byl natočen film "Bony a klid", který jsem v Německu viděl. Bylo mi jasné, že když se tenhle film mohl natočit a přijít do kin, pak už v ČSSR melou komunisti z posledního. Že jim nějak došla propaganda a selhala cenzura. Z toho filmu šla hrůza. Takhle tedy vypadají ony slíbené "růžové zítřky".

Jak jsem slýchal, nebylo snadné být vekslákem. To chtělo organizační a podnikatelský talent. Když to zkusil nějaký amatér, aby si tak trochu přivydělal, byl hned první den sebrán policií, nebo náhodou zmlácen neznámými chuligány. Jiný stál na tom samém rohu třeba i roky a nic se nedělo. Když tam přijela policejní šťára a všechny podezřelé posbírala, on tam ten den "náhodou" nebyl.

Po roce 1989 jsem byl ještě pár měsíců od nich sám osloven na různých místech v Praze. "Geld wechseln?" (Nebo taky anglicky) Stáli už na parkovištích za Rozvadovem a mávali bankovkou. V Bílé Labuti mě kdosi oslovil česky,
"Chcete vyměnit peníze?"
"Na co bych to dělal, už jsem si vyměnil v bance!"
"No, ale já vám dám za marku...".
Předně ilegální, dále vím, že mám před sebou kriminálníka a ten mě chce podvést. Nejsem na jeho triky zvědav. Člověk byl identifikován podle neobvyklého oblečení, třeba goretexové bundy. Dnes už asi Němce a Čecha podle oblečení rozeznat nelze.

V tu dobu už si ale ty peníze v obou směrech mohl každý normálně vyměnit zcela legálně a bez rizika, že dostane padělané, či jejich trikem každou bankovku počítanou 2x, a podobně. On má jistě hbité prsty. Já si to musím položit na stůl, v kapse najít brejle, a v klidu přepočítat. Po roce 1989 tahle kriminální pakáž z ulic zmizela. Doba veksláků tedy s kapitalismem nepřišla, ale zcela naopak skončila. Veksláci, coby osoby, se ovšem neztratili, to je zcela jasné. Jenom si museli najít něco jiného, což mohlo být taky legální podnikání. Jenom já bych pod takovým člověkem sloužit nechtěl. To může být třeba nějaká vymahačská firma, apod. Já chtěl vždy něco tvořit.

Po roce 1989 přišly zase nové výrazy, třeba tuneláři, ale ono tohle, jinak nazývané, za komunistů existovalo taky. Buď se o tom nepsalo, nebo se to diskrétně nazývalo příživníci, podvodníci, mankáři,... Nebo se ovšem taky jednalo o členy strany a vlády, kteří si kdesi (na tom špatném západě) zcela beztrestně hromadili své orientální bohatství. Jeden z prvních byl soudruh Slánský. Když ho pověsili, (za něco jiného, co neudělal,) rozebrali si jeho majetek ostatní soudruzi. Božena Novotná si vzala prostěradla a porcelán. Antonín pak spal v ložním prádle patřícím zavražděnému spolubojovníkovi. Vůbec mu to nevadilo. Dokonce u soudruha Štrougala se v době jeho nemoci povídalo o tom, že takové strašné kradení, jako je to jeho, musí přestat. On se jim ale objevil najednou nazpět celý živý. To musel být problém. Dnes o tom píše životopis a vydělává dále. Jak to napsal Zděněk Mlynář v knize "Mráz přichází z Kremlu". "Jejich nahromaděný majetek je obrovský. Ještě několik generací potomků těchto komunistických funkcionářů může žít bez práce."

Ale jeden z dnešních výrazů za komunistů určitě neexistoval: pravdoláskař.
Co se za tím skrývá, může zase někdo vysvětlit mně. Je z toho znát Havel, který občas nemluvil příliš rozumně.
Některé jeho výroky u mě skutečně budily pochybnosti, jestli ten člověk už neztratil smysl pro realitu své doby. V žádném případě ho ale neodsuzuji a nenadávám mu, jako to dnes činí mnoho příslušníků českého národa.

Kdybych já měl být dnes v ČR vládcem, tak jenom krutým diktátorem. V tisku bych se nechal velebit a vlídně bych kynul rozjásaným davům pod mojí tribunou. Někde bych měl svůj zámek a tam bych jezdil Rollsem na ryby. (Jako Lenin.) Moje ochranka by mi najímala potápěče, kteří by mi pod vodou ty ryby na háčky napichovali. (Říkalo se o Novotném.) Prostě bych byl v každé maličkosti úplně geniálně úspěšný.
Být v ČR demokraticky zvoleným politikem, (dobrým nebo špatným nehraje nejmenší roli) znamená slyšet jenom nadávky a zase nadávky, každý politik je zloděj a zrádce a zaslouží zastřelit, pověsit, vyhodit z okna. To raději zůstanu obyčejný důchodce a budu si dělat svoji zahradu.
Ať už byl Havel jakýkoli, tohle si nezasloužil a pro tenhle lid si měl raději tu námahu ušetřit.

A ještě poslední výraz:
Železná opona
Je docela komické, že jsem, coby kluk, o tomto výrazu neměl ani tušení. Nikde se nepoužíval, asi se ani napsat nesměl. Bylo mi snad 15, když jsem poslouchal v rádiu nějakou takovou tu hru, která nastavovala zrcadlo dekadentní americké společnosti. Tam o tom kdosi cosi pronesl. Dlouho jsem se pak vyptával, co to je a proč bych to měl chápat až jednou, až budu velký, a v kolika letech vlastně budu velký? Co se tady vlastně děje? Proč nemusím všechno vědět, proč se o tom nemá mluvit? Komunisti totiž tohle téma neradi zmiňovali. V roce 1959 ale přišel, možná nedopatřením, velmi dobrý film, "král Šumavy". Jednu věc nemohla moje generace přehlédnout. Ti pohraničníci nás nehlídají před žádnými diverzanty, ale chytají prchající z vlastní země!

Tento výraz se vžil po jednom projevu Churchilla 1946. V tu dobu to ale byla pouze linie, ne tisíce km ostnatého drátu, betonové zdi do nebe a nespočetně zneužitých kluků se samopaly. Jednalo se o hranici mezi východním a západním blokem, dlouhou 7000 km, a sloužící výhradně k zabránění hromadného exodu obyvatelstva komunistických zemí do oné druhé části, ovládané ještě třídním nepřítelem. Technicky vybudovaná a hlídaná miliardovým nákladem výhradně východními státy. Na západní straně občas přešlo pár policistů, jen tak se podívat, jestli je vše při starém. Více neměl Západ zapotřebí.

Tragedie pro komunisty přišla, když se udělala díra v Maďarsku. To byl konec celého Východu.

Mimochodem, asi v roce 1975 jsem si půjčil malou plachetničku na Neusiedlersee a zkoušel si ji trochu řídit. Pochopitelně na rakouské straně. Na té se rekreovaly tisíce lidí. Plul jsem trochu směrem k Maďarsku. Kolik tam bylo na břehu lidí? Ani jeden. Jenom křoviny. Tam bylo skutečně názorně vidět, kde je to za mříží a kde na svobodě. (Jak řekl V+W, mříž má dvě strany a občas to není tak jasné. Tady o tom ale nebylo pochyb.)


Ještě jeden výraz naší doby, který tenkrát nebyl: celebrita
Kdybych ho měl definovat dle různých zjevení na internetu, pak se jedná o jednu (z tisíců) různých slavných dam, která občas ukáže prsa, nebo kalhotky pod minisukní při vystupování z auta. To jako aby se připomněla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 1. února 2015 v 17:36 | Reagovat

Zdravím.

Když nastala v r. 1990 dávno očekávaná změna, byl jsem svědkem veřejné  debaty, kde starý profesor pronesl: občané bouračka je hračka, stavění je trápení. Přestavět tento stát, kde se 40 let většinou vše mrvilo je nadlidský úkol.
Proč nadlidský, byl dotaz? Protože nic nespadne samo, musí to udělat lidé. Kde jsou lidé, co si vědí rady? Skutečná změna musí nastat v lidech a to jsou celé generace. Rozhodně to nebude ani za 40 let. Všichni jsme ho měli za sklerotika, co se rád poslouchá. Bohužel
byli jsme hloupí a ten člověk ( dávno po smrti ) byl nedoceněný prorok.

2 autor článku autor článku | 1. února 2015 v 19:06 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Tak ten člověk mi tedy mluví z duše. Přijel jsem do ČSSR někdy začátkem roku 1990. Škoda, že jsem si tenkrát neudělal fotku poslední Bavorské vesnice a silnice a té první v Čechách. To by snad mluvilo za všechno. Plzeň vypadala, jako by tam včera skončila válka. O tom, jak vypadají třeba stroje ve fabrikách jsem byl později informován. Taky jak z konce války.
Odhadoval jsem, že ty škody budou napravovat asi 2 generace. Co jsem měl ovšem brzy poznat, že ty největší škody byly napáchány na lidech. Tenhle národ má něco napravovat? Vždyť se k tomu vůbec nemá. Takhle si dát nazpět komunisty.

Jestliže mi zkrachuje firma, nebo se mi rozpadne prastaré auto, pak nemůžu do smrti jen bědovat, jak před tím se žilo. Komunisti zkrachovali, odstoupili, ale bohužel příliš pozdě a zanechali po sobě spoušť. Hlavně zcela dezorientovaný národ. Není divu, že po převratu byli úspěšní třeba právě veksláci a jiné živly. Jistě si nelámali hlavu s legalitou svého počínání, ale jednoduše nebyli zvyklí na žádné socialistické jistoty. Byli okamžitě schopni se přizpůsobit novým podmínkám. A právě tohle byl, a zřejmě zůstal, problém pro nekonečně jiných socialistických občanů. Dodnes čtu, jak někdo má právo na práci a právo na bydlení. Jako by se domy stavěly protestním řvaním v ulicích, nebo na internetu.

Musím dost jízlivě napsat, že by mě pobavilo vítězství KSČM, ve které tolik lidí vidí nějaké východisko. Jak by lidem slepovala onen vrak rozpadlého auta? Ale to můžeme konečně od teď sledovat v Řecku. Lidé v ulicích jásají. Chápu. Jenom jak dlouho jim ten jásot vydrží?

3 nar.soc. nar.soc. | 2. února 2015 v 2:06 | Reagovat

[2]:

Pane Moldavite, snad se trošku chápeme.
Ten pocit, že jsem se dožil změny, přišel pro mne dost pozdě ( v 50 letech ), ale byl jedinečný. Hned se mi jevilo, že ve firmě se musí začít. Neměl jsem žádnou zjevnou možnost. Vstoupil jsem 15.1.90 do tehdejší ČSS
( československé strany socialistické ), která ve svém Svobodném slově otiskla protest proti komunistické zvůli hned druhý den po 17.11.89. Měl jsem za to, že v této straně jsou skryté osobnosti, schopné sloužit ve vedení měnící se společnosti. Bylo to očekávání marné. Čeští národní socialisté Benešovy provenience, kromě nostalgie už nebyli schopni ničeho.
Rozhodl jsem se sám. Nechal jsem se slyšet ve firmě při "protestní stávce" 24.11.89 a vyneslo mi to zvolení do funkce předsedy podnikové odborové organizace ROH ( jejímž členem jsem ale nebyl!!!). První den ve funkci jsem zjistil, že to je kopec sraček.
Na stole byl komín papírů po předchůdci, který odešel do důchodu. Hned se ozýval odkudsi telefon, že jsme ve zpoždění s odesláním "měsíčního hlášení". Rozvinul se rozhovor, na co to je? To je základní povinnost! Jo a kde je o ni sdělení ve stanovách? To je organizační postup. No tak s tím je tady ámen. Na hlavu mi nikdo dělat nebude. Chci se osobně seznámit s autorem podobných mouder.
Byl jsem pozván na "organizační pohovor". Stávající místopředseda ( vzteklý, že mu uteklo místo uvolněného předsedy ) se klepal. Ježišmarjá, tak s nimi nesmíš mluvit, staneme se podezřelí! Z čeho? Podezřelí jsou ti všiváci, co se nás snaží honit! Krista, ty nevíš co Burka dovede. No, nevím, rád se seznámím se schopnými lidmi. Jel jsem na tu schůzku. Malý tlustý chlápek, jako vepřík, začal tiše rochtat, jako když medu ukapává. Podívejte se, dnes jde o všechno, musíme si zachovat vliv na masy. Soudruh Heneš ( pražský přitroublý důchodce propůjčil svoje jméno "obrodnému procesu v odborech") to od nás očekává!
No, já bych začal především správnou češtinou. Vy milej pane Burdo, máte svoje názory a já svoje. Za mne laskavě nemluvte. Heneš cosi očekává? Není to blbost? Zmocnil se funkce a očekává? Musí předložit vizi, ovšem nikoli komunistické žvásty o boji proti kapitalismu. Vidím, že větší nepřítel jsou "uvědomělí nýmandi" ve vedení firmy s červenou pracovní knížkou. Tam je náš první cíl. Řízení ve firmě musí převzít schopní lidé a nikoli poskoci OVKSČ a bylo zle. Vepřík se zaškaredil a sdělil, že svolá krajský aktiv odborářů na výstaviště do Brna.
Sešli jsme se v počtu asi 800 v pavilonu, kde najednou zhaslo a zůstalo jen havarijní osvětlení. Přijeli maníci z Prahy, kteří nahradili dosavadní vedení ( henešovce ) a předkládali návrh písemností na připravovaný sjezd.
Našla se skupina "Moravanů", která halasně odmítala pragocentrismus i připravovaný sjezd ( to byla poslední ústupová taktika komoušů ). Vyzývali ke snížení příspěvků a zavedení odděleného rozpočtování pro potřeby Moravy. Byl jsem ve tmě na galerii a když jsem viděl ty bezradné Pražáky, vzal jsem si slovo a poradil "Moravanům". Nač si děláte násilí, odejděte středem a založte si co vám libo. Tady jsme se nesešli na státoprávní jednání, ale na zajištění skutečné akceschpnosti odborů ve firmách, kde je práce jako na kostele. Tím jsem se stal známým a byl jsem pozván na sjezd a zvolen členem ÚV. Tam to také škobrtalo a stal jsem se postupně "živlem" vhodným na vyakčnění. K tomu nakonec po 8 letech i došlo. Hodilo se mi to, odešel jsem do předčasného důchodu. Něco málo jsem pro skutečnou změnu osobně udělal.
"Právo na práci" jsem vždy odmítal. Naopak předpokládaný počet prac. míst byl zakotven v Kolektivní smlouvě, stejně jako nárok na smluvní mzdu, indexaci podle inflace a další věci.
Za aktivní návrhy Kolektivní smlouvy mne nenávidělo celé představenstvo vzniklé akc. společnosti.

4 nar.soc. nar.soc. | 2. února 2015 v 16:14 | Reagovat

"Ať už byl Havel jakýkoli, tohle si nezasloužil a pro tenhle lid si měl raději tu námahu ušetřit".

Problém s Havlem byl v tom, že se naučil koexistovat s "bývalými" a snad se naivně domníval, že i většina pochopí "sametový převrat". Nepochopila, jen strpěla dodnes. Na rozdíl od nacistického Německa, které se měnilo v poválečné době pod okupační správou 10let. Kde okupační správa podporovala rozumné lídry ( alespoň já si to myslím o Adenauerovi, Erhardovi a jiných). Zde se nic nejen že neokopírovalo, ale ani nepřipustilo. Byli jsme poraženi ve studené válce, ale ta správná "okupace" nepřišla. Naopak mnoho nýmandů zvenčí sem přišlo jako zlatokopi. Doma by je trh a kriminálka usměrnila, ale zde našli eldorádo. Proti tomu se špatně argumentuje, zejména když si takoví "investoři" koupí zdejší sebranku, zakopanou všude v očekávání, že se zase nějak přimázne k novým mocipánům. Za všechny bych jmenoval Železného a jím administrovanou TV stanici NOVA.

5 autor článku autor článku | 7. února 2015 v 18:26 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Udělal jste, co bylo v dané situaci možné. Více je těžko požadovat. Zvláště od lidí, kteří sami udělali mnohem méně.
Uvažoval jsem tenkrát o návratu, ale rychle to zamítl. Nejen to. Brzy jsem pochopil, že bude v ČSFR (nebo jak se to kdy jmenovalo) mnohem rozumnější dát si v hospodě plzeňské pivo a svíčkovou a politiku úplně nechat, nebavit se třeba ani o hospodaření. Že se v jiných zemích žije třeba trochu lépe, to má co dělat s tím, že tam taky žijí poněkud jiní lidé. Dědictví 40i let totality zanechalo strašné následky. Stačí se podívat na dnešní internetové diskuze. Inteligentním tam spílají do debilů, úspěšným do zlodějů, vědcům do analfabetů,... Havel byl zrádce a vožrala, Klaus je zločinec... Pro tyhle lidi nelze nic udělat. Ti si musí ty produkty vlastního chování taky sami vychutnat. Není tedy divu, že jenom bědují, jak je všechno strašné. Jednou jsem tam připsal:
"Ti, co nejvíce nadávají na všechno špatné, to jsou ti, kteří to špatné dělají."

6 nar.soc. nar.soc. | 8. února 2015 v 5:49 | Reagovat

[5]:

Jest-liže dnešní padesátníci ve většině  remcají, lze to pochopit. Jsou živitelé rodin a málo platné, nemohou být všichni "podnikatelé", někdo musí být nutně zaměstnanec. Bohužel zaměstnanci jsou fragmentováni, neuvědoměle vyskakují a vysilují se, bez nějakého hmatatelného výsledku. Odmítají, podle mne jedinou možnost, zorganizovat se v odborech, naučit se uznávat duševní a řídící práci, jako předpoklad materiálního vzestupu zaměstnavatele  tím jistit i svůj profit. Zdejší ČSSD vedená různými blby = Škromach, Štěch, Falbr a jiní stále vidí v odborech filiálku voličů, vděčných za zákonná minima, která oni v zákonech "vybojovali".
Naprosto se pomíjí osobní odpovědnost zaměstnavatele a zaměstnance vůči sobě, jako základ pro detailní dohadování na nejnižší příčce pracovního trhu. Zdejší odbory slábnou, mladí lidé (do 30 let) je ignorují a radikalizují se podle návodů různých "proroků" do beznadějnějších pozic ( viz Okamurův Úsvit ).

7 autor článku autor článku | 8. února 2015 v 9:29 | Reagovat

[6]: nar. soc.
Když jsem převzal ten zpustlý pozemek tady v Bavorsku, hned přišli sousedi, nabídli půjčit stroje a nářadí, něco pomohli, šťastní, že se tu o to někdo začal starat. Kdo má dům a kus pozemku, ten ví, co je to práce. Ti lidé, mají třeba běžné zaměstnání, ale řemeslnicky mnoho umějí a taky stále pracují. Bavorsko je bohatá země, ale to bohatství nespadlo z nebe. Ti lidé nadávají, co všechno nám vláda vzala a dala do DDR, ale nikdo nečeká, že by jemu snad vláda měla něco dát. To si musejí vydělat sami, to je jasné. Die Linke měla v posledních volbách 2%. Právě tohle je v ČR ta katastrofa. Jo to za komunistů, to bylo zdarma zdravotnictví, o dovolenou se staralo ROH atd... atd... Někdo jiný mi všechno má dát, mně se o vše postarat. A už se maže volit komunisty.

Když Mojžíš vyvedl Židy z Egypta, začali mu okamžitě remcat. V otroctví měli dost masa i vody (die Fleischtöpfe von Ägypten). Tady v poušti ještě umřou žízní. Vždyť vlastně před tím byli docela šťastní. A už je to tady - raději se do otroctví vrátit.
Mojžíš na to reagoval: "Kdo je starší 40 let, do zaslíbené země nevejde." Pak je vodil tak dlouho pouští, až generace otroků vymřela. Ti na svobodě narození pak založili zemi, o které si dodnes lidstvo vypráví.

Tak tomu snad bude jednou i v ČR, až generace otroků vymře. Na demokracii nadává skoro každý, ona to přeci žádná pravá stejně není. Dokud půlka lidí k volbám nepřijde, dokud komunisti mají 15%, tak ještě dlouho nebude.
Problém jsou a zůstanou ti 50iletí s nenávistí ke každému, který si sám něco vybudoval a spokojeně žije. Jak jsem to jednou tady nepsal. Oni nechtějí trojnásobný plat, jako má soused. Oni chtějí aby přišli komunisti a jemu ho vzali.

8 autor článku autor článku | 8. února 2015 v 15:34 | Reagovat

[6]: nar.soc.
Dnes jsem četl takový typický článek:
http://www.novinky.cz/diskuse?id=391961&articleId=/domaci/360630-natloukl-jsem-si-na-vasem-chodniku-nos-ted-mi-to-zaplatite.html&sectionId=8
V komentáře se občas člověk dočte, "zlatí komunisti". Tenkrát nikdo na chodníku neuklouznul, strana všem utírala nos. Dnes se člověk zmrzačí na chodníku a nikdo mu nic nedá. Co si pak takový člověk počne? Inu kapitalismus.
Příklad:
Radek Šuranský, Šumperk
Opravdu podělaná doba.Majitelé chodníků se o ně nestarají, prostě ... Opravdu, v tomto státě veškeré zákony jsou zaměřeny proti obyčejným lidem a nic nefunguje jak má.Zlatí komunisti!!!
Je neuvěřitelné, kolik tam takových komentářů je.

Můj chodník to tedy určitě není, ale je moje povinnost z něj odhrabovat sníh. To dělám, jenže při troše dobré vůle se na něm někdo může zmrzačit i v létě a chtít ode mě náhradu. Vždyť je teď práce neschopný a stalo se to před mým domem.
Jsou lidé, kteří se zřejmě domnívají, že jim ostatní musí vyměňovat pleny. Ti lidé se můžou pojistit, ale to by stálo vlastní peníze. Někdo druhý jim musí všechno dát. Je holt strašná doba, jo to dříve...

9 nar.soc. nar.soc. | 8. února 2015 v 22:14 | Reagovat

[8]:

Schůdnost chodníku se přikazovala zákonem k přilehlé nemovitosti. Senátor Kubera prosadil před několika lety změnou zákona, že schůdnost chodníku má zajišťovat jeho vlastník = veřejný chodník patří obci. Obce ihned na to vydávají místní vyhlášky, kde svoji povinnost všelijak potvoří ( časovým vymezením nebo sdruženým pojištěním ). Zraněný na takovém prostranství nese následně důkazní břemeno = nutné k prokázání před soudem, jak chodník vypadal v době úrazového děje. Na tom zpravidla ztroskotá, pokud není přiměřené osvětlení a nemá u sebe mobil s časovými snímky. Lepší je mít svědka, ale nejlepší je nosit obuv se sklopnými mačkami, použitými v nebezpečných místech. Kdo vynaloží úsilí na sebezabezpečení, věci se vyhne. Kdo je sudič, musí se řádně připravit a být trpělivý ( obec se vždy odvolá ), aby se tak za dva roky od soudu něco dověděl.

10 autor článku autor článku | 9. února 2015 v 9:31 | Reagovat

[9]: nar.soc.
Předpokládám, že když se chce někdo zmrzačit na chodníku a žádat od někoho invalidní důchod, tak si předem vyhlídne nějakou luxusní vilu a ne můj obyčejný domek. Dále by soud asi přihlédl k výpovědi sousedů, že sníh pravidelně odklízím. Snad taky k tomu, o jakého člověka se jedná. Těch, co z takových podvodů žijí jsou tisíce. Třeba někdo na mém chodníku zmoknul a nastydnul se, pak bych mu měl asi taky všechno platit.
Patrně se to ale praktikuje tak, že někdo zazvoní, ukáže na sobě škodu, má pohotově i svědka, a pohrozí soudem. Jo, ale když dostane hned na dlaň určitou sumu, pak by ... V tom případě bych okamžitě udělal jejich fotky a zavolal ještě policii. Ať ta se na něj trochu zblízka podívá.
Kdo byl v přemnožených zemích 3. světa, pro toho je to běžné. Ulice plné lůzy, která nevynechá jediný trik, jak z turisty něco vyrazit. Policie tam ovšem není výjimka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama