Brigádník, domovní důvěrnice, StBák, vekslák a jiní - 6/?

6. ledna 2015 v 20:07

Podpultovka - nedostatkové zboží pouze pro určité lidi
Někdy kolem roku 1970 stál v časopisu Dikobraz článek analyzující zákazníky řeznictví. Tito se dělili na:
1. hlavní masu - permanentní bůčkojedi
V řeznictví si mohli koupit akorát bůček. Já ovšem dodávám, že všude měli i kelímky s hořčicí a konzervu játrové paštiky za 4 Kčs. Nebyla špatná, ale po desetiletí pořád ta samá.
2. příležitostní řízkojedi
Měli pro pana řezníka občas nějakou pozornost a on na ně myslel, když přišly řízky.
Jednou jsem mluvil v Praze s kamarádkou z Paříže, byla na krátké návštěvě (rok 1969). Otec byl ruský emigrant, v roce 1945 si ho ale Rusové v Praze vyzvedli a od té doby už ho nikdo neviděl. Ona s matkou stačila emigrovat do Francie. Mluvila česky naprosto bezvadně, k tomu další řeči. No a ta se mě ptá:
"Asi už nějak pletu češtinu. Přišla jsem k řezníkovi, odstála si frontu a povídám: Prosím tři řízky, ale takové trochu větší. No celý krám za mnou se rozchechtal. Co jsem řekla chybně?
Vysvětlil jsem jí, že gramaticky je vše v pořádku, ale chtít od neznámého řezníka 3 řízky, to je prostě vtip. Pochopitelně je taky nedostala.
3. Liboví tykalové
To byli ti, co řezníkovi tykali, chodili mu za pult a cosi pod ním si prohlíželi. Zelinář, automechanik, ... Jednoduše ti, co patřili do té horní společnosti, která si mezi sebou lepší zboží vyměňovala.

ROH - Revoluční Odborové Hnutí
Ta revoluce na tom byla znát. Ještě dnes ale čtu příspěvky oplakávačů totality, kterak tenkrát ... a mimo jiné "o dovolenou se mi postaralo ROH".

Občas jsem v ČR kdesi v horách, na jinak pěkném místě, náhle objevil budovu, která vypadala jako kasárna z 50. let. Kdosi z hostů mě poučil:
"To tady postavilo ROH."
Mohl jsem jen přikývnout, "je to na tom vidět." Ještě sloužila původnímu účelu a měla i dost hostů, kteří zřejmě nekladli velké nároky.

Na ROH byla myslím udělána reklama komedií "Anděl na horách". Vtipu v tom filmu moc nebylo, ale asi svůj účel splnil.

V roce 1971 jsem byl na hodinu vyhozen z práce při politických prověrkách. Byl u toho předseda odborů a culil se jako měsíček na hnůj. Na můj dotaz, co jako učiní jen zamumlal cosi o tom, že když někdo nedrží hubu, tak ať si nestěžuje. Takže ROH byla jakási blahodárná instituce pro ty, co uměli držet hubu.
Budova RVHP v Moskvě
RVHP - Rada Vzájemné Hospodářské Pomoci
Dnes čtu každou chvíli povzdech: "Tenkrát nám poroučela RVHP, dnes EU."
Tohle bych viděl trochu jinak, ale ještě nikdy jsem se s nikým nepřel. Pro normálního člověka byla její činnost zcela neprůhledná, odborník zastával názor, že je to instituce prosazující hospodářské zájmy SSSR. Nahlas to ale raději neříkal.

Spartakiáda (-voláááá - znělka v rádiu 1955)
Zahulákání v rádiu. Jako první se člověk dozvěděl, jak je to všechno krásné, jak všichni jásáme, tak trochu zbývá problém, kde mají rodiče koupit pro děti červené trenýrky, když nikde v obchodech nejsou? Tenkrát nejen že v těch obchodech nebylo skoro nic, ale komunisti nedokázali ani zajistit pár hadříků na propagaci vlastního režimu.

Spartakiáda byl přejmenovaný sokolský slet a dokonce i kritikové komunistů často říkali, že je to pěkná sportovní akce. Nic moc bych nenamítal, kdyby to komunisti nebyli zneužili pro vlastní propagandu. Tady se měl předvést onen socialistický občan pod vedením strany.

Jsou lidé, kteří na ní cvičit chtějí a jsou lidé, kteří si chtějí koupit lístek a jít se na ni podívat. Problém byl ovšem třeba s takovým člověkem, jako jsem já, který nechtěl ani jedno. Nemám rád žádné masové akce, ať už se jedná o cokoli. Dvakrát jsem na ni nacvičoval, ale nikdy na Strahov nevylez. Byl jsem zcela jednoduše vyhozen a nahrazen někým jiným. Bytostně nesnáším a nenávidím nějaký jednotný pohyb s davem. Dokonce ani tancovat jsem se nikdy nenaučil. (Zato jsem třeba sám bivakoval někde na ledovci v Alpách.) Přes všechny výhrůžky a nadávky jsem stále nějak z té řady vypadával. Byl bych na tom Strahově udělal ostudu celému národu.

Elegantně se to vyřešilo na průmce, spartakiáda 1965. V tu dobu už komunisti s jásotem poněkud přestali a začali si trochu lámat hlavu s tím, jak vyřešit finanční problémy státu? Ono "dohonit a předhonit", už se nikde neozývalo, šlo spíše už jen o to "přežít". Ředitel naší průmky dal soudruhům návrh, že škola udělá zdarma určité práce na Strahově, které potřebují naše stroje a naše vědomosti. Oni nám za to jednoduše s celou spartakiádou políbí šos. Když komunisti slyšeli výraz "zadarmo", ochotně přikývli. Jako žáci jsme byli spokojeni, ani jediný z nás o spartakiádu neměl v tom věku 17 let nejmenší zájem. Sport jsme hledali jinde, třeba ve svazarmu, o čemž napíšu příště.

Pak jsem šel na vojnu a tam to nedopadlo dobře. Byl jsem jeden z mála, který měl odborné znalosti, ale voják se ze mě udělat nedal. Lampasáci, khaky-mozky, mě raději trestali, než by mé znalosti použili. Šlo o jejich moc poroučet, ne o nějaké výsledky práce. Ono to bylo nakonec jedno, všechno byla jenom lež a přetvářka, jak to znáte třeba z knihy "Tankový prapor". Naštěstí válka nepřišla, jenom sovětská okupace a ta jim byla právě vhod. Ono se totiž v tu dobu už dost hlasitě mluvilo o tom, že by aspoň polovina z nich si měla hledat nějakou poctivou práci v civilu. Mezi sebou jsme si, my záklaďáci, přitakávali, že v případě války jako první postřílíme vlastní lampasáky. (Toliko tedy na adresu oněch dnešních vykladačů snů, ze kterých lezou výroky typu: "tenkrát jsme měli obranyschopnou armádu".)

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 7. ledna 2015 v 18:51 | Reagovat

S ROH musil člověk zápolit podle možností. V r. 1965 jsem získal místo v STS Brno ( jako poskribovaný zem. technik ) jsem vzal pozici traktoristy, kombajnéra ( měl jsem na vše papíry + ŘP na nákladní vozy s vlekem ). Příjem zaměstnance provázela přihozená přihláška do ROH. Byl jsem členem do dubna 1969. Pak mne "vyakčnili" z KSČ a písemně jsem vystoupil i z ROH ( škoda 1% ze mzdy na příspěvky ). Aby to tak neřvalo  zapsal mne známý na seznam přátel CCCP za 50Kčs ročně. Napřed jsem byl "živel" vyškrtnutý z KSČ, sabotující ROH ( poštval jsem stávku v r. 1968) a známku solidarity. Později vznikly jakési "námluvy", že jsem již svojí prací projevil dobrý vztah k socialismu. Držel jsem se ale teze, že se potřebuji zdokonalit. Od r. 1972, jsem už dostával nové mašiny k práci, příplatky za zajiždění. Když jsem skuhral s houserem, dostal jsem nabídku na rekreaci s rehabilitací od ROH do Mariánských lázní. I v prosinci tam bylo pěkně, v původních lázeňských domech. Jel jsem tam Spartakem, objezdil celé okolí, vypil mraky Rudolfky na ledviny, poválel se v lázeňském bahníčku ( jenže týden bylo málo). Byl jsem tam se ženou( jí dali poukaz v práci a vyjednala si se mnou společný pobyt). Byl jsem tam po 7 zim, ale stále to podle mne na převýchovu nestačilo. Dali mi v r. 1980  poukaz na Vlak družby do CCCP na 14 dnů. Doplatil jsem místo pro ženu a jeli se na ten zázrak podívat. Při přebírání poukazu jsem se nechal slyšet, že vstoupím do ROH až uvidím soc. budoucnost na vlastní oči ( vedoucí mě zapsal do BSP o zlatý odznak a nechtěl mít v kolektivu "ovci prašivou"). Platil za mne celá léta známku solidarity a moje členství chtěl nějak dořešit. Po návratu jsem sepsal co jsem viděl do podnikového plátku. Jeho redaktor byl rozkulačený krajský vedoucí Junáka z r. 1968. Zavolal si mně, poděkoval za příspěvek ( děkuju za pravdivé vypsání, ale otisknout to nemůžu, chci vydržet ještě tři roky do důchodu). Vedoucímu jsem tedy řekl, snaha byla seznámit zaměstnance a členy ROH ( ten plátek spolufinancoval ), ale není zájem, tak ani já do ROH nepůjdu. Zůstalo to tak dalších 10let.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 7. ledna 2015 v 20:30 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Tak vy jste aspoň dostal nějaký "poukaz". Neustále čtu na internetu, že komunisti dávali, zdarma byty, lázně, bezúročné půjčky...
Mně tedy určitě nikdy nikdo nic! To samé ovšem kapitalisté. Vím o firmách, které dávaly lázně, nebo podnikové výlety a všechno platily. Jenže u těch já nepracoval. Jenom nějakou dobu u firmy BOSCH. Tam měl člověk nárok na lázně za 10 let a pak v nějakých odstupech. Jenže já si ani neuměl představit, že přijedu do nějakých lázní a tam se mě zeptají, co mi jako chybí a já řeknu že nic, holt mě firma poslala. A oni řeknou, "to nevadí, my vám už něco najdeme".
(Hezká je ta otázka u žen:
"Kde vás píchá?"
"Většinou na chatě.")
No a pak lázně skončí a doktoři mě ujistí, že už vypadám lépe. Znal jsem dokonce i kolegu, který do těch lázní jel celkem zdravý, ale vrátil se s nějakou infekční nemocí. To by se za vlády ROH jistě stát nemohlo.
Mimochodem, často jsme se ženou v jedněch lázních na české straně a chválíme je. Jenom si 2 hodiny zaplavat, pochopitelně za vlastní peníze.

3 nar.soc. nar.soc. | 9. ledna 2015 v 15:46 | Reagovat

[2]:

V r. 1968 byly vypsány stabilizační půjčky na vlastní bydlení zaměstnanců. Domy naproti tomu rozjel MNV "výkup" domů, dvorů a zahrad na výstavbu sídliště. Rodiče se bránili, ale KSČ už rozhodla. Rodný dům ( 25m uliční fronta z r. 1929), zastavěná plocha+ dvůr + zahrada až k řece = 5500m2. Vše jak stojí a leží ( dva byty, vše podsklepené, obrovská zvýšená půda ( na případnou vestavbu ) všechny zemědělské stavby, to vše za 208000.-Kčs a ven. Dostal jsem potvrzení od MNV, že můj "podnájem" u rodičů končí a MNV nemá náhradní bydlení, protože nejsem řádně přihlášený nájemník ( dům nemá statut nájemního domu ). S tímto hadrem jsem šel na Závodní výbor a tehdy ( ještě před srpnem 68 ) mi doporučili stabilizační půjčku tehdy 25000.-Kč za desetiletou pracovní smlouvu. Z 500 zaměstnanců asi 80 chtělo bytovou pomoc a tyto půjčky jsme dostali dva. Za rok bylo vše jinak. Vyakčnili mě a jednalo se o revizi stabilizační smlouvy ( odplatou za moje účinkování v r. 1968 ). Už jsem se s tou možností rozloučil a držkoval. "Tak vypadá podpora na podepsanou smlouvu". Pánbu nebyl doma, protože ředitel řekl, co je psáno to je dáno a dostal jsem ještě "příspěvek na cenové vyrovnání 3,500.-" a "příspěvek na novou výstavbu od MNV 4000.-". Z jedné výplaty jsem začal stavět domek ( není úplně hotov dodnes ). Někdo nade mnou držel ochranou ruku, protože jsem tam vydržel do důchodu v r. 1998. I když třenice jsme měl až do r. 1990.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 9. ledna 2015 v 20:45 | Reagovat

Je to komplikované a některé výrazy neznám. Můj život v Praze byl jednoduchý. Rodiče 3+1, jenon ale 2 separátní pokoje, dohromady 5 lidí a občas k tomu babička. Při méně lidí se musela platit daň z luxusu. K tomu jsem od nich slyšel, co že by jiný zato dal, takhle bydlet. To může být, ale dnes má povětšinou každé dítě vlastní pokoj, vlastní PC, třeba i vlastní televizi. Aspoň tady v Německu. To má co dělat s tím ,že místo si vážit mála, se lidé snaží mít více. Pro někoho strašně negativní, ale nebýt této lidské vlastnosti, tak bychom možná žili ještě v jeskyních.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama