Brigádník, domovní důvěrnice, StBák, vekslák a jiní - 5/?

3. ledna 2015 v 19:16 | Gregor Moldavit

Kniha přání a stížností
Jsem teď dost často v jedné hospodě na české straně hranic. No a jednou se mě ptali, jestli bych si nedal třeba právě hotové a čerstvé "vepřo-knedlo-zélo"?
"Hm," pomyslel jsem si. "Knedlíky budou rozvařené do sulcu, takže krz ně půjde číst Rudé Právo, zelí si poleželo v blátě na poli přes zimu a ono vepřové pošlo před měsícem hlady."
Neříkám, že tomu tak za komunistů bylo, jenom jsem měl černé myšlenky. Vepřové ani moc nejím, jenom libovou šunku. Co ale za komunistů skutečně bylo, že třeba v takové vesnické hospodě člověk kolikrát nedostal skoro nic. Jednou mi dokonce řekli:
"Máme salám jedničku a salám dvojku?"
"No a co toje?"
"Seš nějakej blbej, že to nevíš?"
Taky ne zas tak úplně typické pro tu dobu rovnosti a bratrství, ale zažil jsem to.

V nějakém televizním filmu začátkem doby normalizace číšnice Janžurka dostala od šéfa Sováka rozkaz, informovat hosta o výběru jídel.
"Máme tady turistický salámeček."
"No dobrá a dál!"
"No, pak tady máme turistický salámeček."
"Přestaň blbnout, co máme ještě v kuchyni?"
"Tam pak máme ještě turistický salámeček..."

Nevěřil jsem svým očím, když jsem začátkem 70. let přišel v NSR do hospody někde v té nejzapadlejší vesnici o pár domech. Pivo jako křen, půl litru za 0,9 DM. K obědu slušný výběr a v žádném případě drahé, jak se to o tom zlém Západu vytrubovalo. Třeba půlka grilovaného kuřete, pomfrity a salát za 3,5 DM a ještě vlhký pocitronovaný ubrousek na utření rukou. V tu dobu stála v ČSSR čtvrtka takového kuřete u stánku na stojáka 25 Kčs. Houska se platila extra.
Abych nezapomněl důležitou věc - půllitr piva znamenal v Německu 0,5 L, což pro bývalého obyvatele socialistického státu absolutně nebylo samozřejmé. V ČSSR to bylo v praxi tak 0,4 L, skoro vždycky! A zkuste si stěžovat! Jeden český hospodský mi to jednou řekl. "Když mě začne někdo obtěžovat, že pivo je pod míru, doleju mu ho vodou. Pak zmlkne."
Tak podobné překvapení pro mě bylo, někdy po 1990 v Praze, v hospodě U Fleků, že tam člověk jako za socializmu zase dostal "půllitr" objemu 0,4 L, tentokrát ale ne za 4,20 Kčs, nýbrž za cenu asi 40 Kč. Jejich jídlo bylo takové, že jsem do té hospody už nikdy nevstoupil. Jinak si dovoluji tvrdit, že gastronomie v ČR se po roce 1989 pronikavě zlepšila.

Ještě jeden zážitek, asi kolem roku 2000. S jednou paní jdeme do italské restaurace v Karlíně. Ti kluci jsou všichni Češi, ale italské kuchyni rozumí. Nakonec je pochválím, všechno moc dobré, obsluha vlídná, a ta paní povídá:
"To už je nová generace, zvyklá na podnikání v tržním hospodářství. Ti vědí, že musí něco dokázat a umět."
Zůstal jsem na ní vyjeveně koukat. Kolikrát jsem slyšel pojem "nový socialistický člověk". To měla být moje generace. (Člověk, který nepotřebuje svobodu, stačí mu životní minimum a štěstí hledá v práci. Přesně definovat si ho ale ani komunisti neodvážili. Tak zhruba: člověk připravený na komunismus, ve kterém bude dostávat podle potřeb, tedy nic, protože nic nepotřebuje.) Místo něj tedy přišel "nový kapitalistický člověk"!

Tedy v té hospodě na české straně jsem řekl, že když to v-k-l mají právě čerstvé, tak jim s tím pomůžu. Ale jestli to vepřové bude mít kůži i s chlupama, pak to nežeru a napíšu jim to tlustou tužkou do knihy přání a stížností. Bylo mi vysvětleno, že na té kůži třeba bude ještě čitelné razítko dodavatele, takže se o záruční lhůtě můžu přesvědčit. Co se týče té knihy přání a stížností, ať to zkusím někde na nádraží, oni už od převratu žádnou nemají.

Kopírovací přístroj
Ne že by dnes neexistoval, naopak, má ho už dnes každý doma. Ale co přestalo je přísná kontrola každé kopie. Tenkrát byly jakési blány a každá musela být registrovaná, na co že byla použita? StB měla panický strach před vznikem nějakých letáků, které by určitě měly "protistátní" obsah. (A "stát, to jsem já", jak řekl jeden král a jak si o sobě myslela StB.)
Právě tak bylo zakázáno vlastnit vysílačku, nebo soubor součástek, ze kterých by se dala postavit a tak podobně se vším možným. Komunisti viděli v každém a ve všem třídního nepřítele. Dnes v době mobilů, internetu a dalších technických vymožeností, konče ultralight a horkovzdušným balónem, by to komunisti měli dost těžké. Jak chtějí zavádět cenzuru, jak chtějí zavřít hranice? (Já vím, oni nechtějí, to už jsem taky slyšel. "On si asi někdo myslí, že kdyby dneska... pak by zase...")

Lampionový průvod
7. listopad, slavíme Říjnovou revoluci. Bylo to myslím každý rok a nám dětem se to líbilo. Člověk měl na tyči papírový lampion, v tom hořela svíčka tak dlouho, než chcípla, nebo než to celé chytlo. Tak se odšlapala asi hodina v okolí školy.

Dávno jsem to zapomněl, žil jsem s rodinou v malém katolickém městě pod Schwarzwaldem, mojí dceři bylo 7 let, začal listopad. Tu se přede mnou zjevila:
"Táto, máš mi koupit lampion, jdeme se školou na průvod."
"Cožéééé?" zaječel jsem. "Vy jdete slavit Říjnovou revoluci?"
"Co to je?" podivila se dcera. "My jdeme na svatého Martina."
Pomyslil jsem si, že komunisti a církev svatá si nemají co vyčítat. Proto se taky vzájemně potírali, takovou konkurenci nemohli potřebovat.
Dcera se vrátila náramně spokojená:
"On před námi jel skutečně Martin na bílém koni. No a my šli za ním a zpívali:

Martin, Martin, guter Mann
reite unsrem Zug voran.
Alle Kinder ziehen mit
und verkünden höchstes Glück.

Jo, höchstes Glück, (nejvyšší štěstí) to jsme my děti měly taky pociťovat, vždyť v kapitalistických zemích se hladové děti perou o šlupky od brambor.

Dceři bylo 8 let, když mi přinesla pomačkaný cetl. Učitel náboženství zve rodiče na večerní schůzku. Co že se z toho náboženství dosud naučila? Prý nic. Osmileté dítě nemá zájem poslouchat pohádky pro děti tříleté.
"On je hrozně vlídný, ale tak blbý, že když mluví, tak ho neposloucháme."
Byl jsem na té schůzce a napsal o tom tady článek. Ten učitel katolického náboženství byl skutečně tak puncní vůl, že by byl mohl právě tak dělat politického agitátora za mého času na vojně.

Jenomže komunisti slibovali pozemský ráj tady na zemi, církev byla mnohem chytřejší, na zemi pouze kasírovala a slibovala ho po smrti. Proto jsou komunisti pryč a církev svatá je tady pořád.

Manifestace = socialistický opak kapitalistické demonstrace.
Znamenalo hromadné vydání se do ulic, aby lid vyjádřil podporu a vděčnost vládě, či protestoval proti čemusi hroznému, co se právě stalo kdesi v zemi dosud ovládané třídním nepřítelem.
Někdy v 60. letech tu manifestaci vláda pozměnila o důležitou maličkost, že totiž manifestace neznamenala den volna, musela se nadělávat v neděli. Tím ovšem dělný lid taky ztratil jakýkoli zájem zvedat v ulicích pěsti na protest proti utlačování nebohých černochů v Kongu.
trabant jezdí dobře!!!
Pořadník
Třeba na auto. Lidé se do něj nechali zanášet, aniž by ho chtěli, či mohli koupit, ale když už měli přijít na řadu, své pořadí prodali.
Můj otec byl poctivý socialistický nevolník a čekal na trabanta 3 roky. Konečně byl na řadě a dozvěděl se:
"Chápejte soudruhu, museli jsme upřednostnit několik laureátů."
(Co to je ani moc nevím, ale že někdo byl vůl a jiný upřednostněn, to bylo běžné.) Takže čekal ještě rok.
No, ale konečně ho dostal a dokonce mě s ním přijel navštívit do NSR. Chtěl ale vědět přesné datum na půl roku dopředu. Můj dotaz, proč coby důchodce, byl zodpovězen,
"musím nahlásit termín, kdy si půjčím balíček náhradních dílů." Proč si je nekoupí?
"Ty si se zbláznil, dyť to nikde není." Nejhorší to bylo s kontakty, někdo prý už má auto rok na ulici a nejezdí, protože má propálené. Najednou se roznese fáma, že v Drážďanech jsou, tak ráno startuje 300 trabantů z Prahy do Drážďan. Někdy je prý někdo i skutečně dostane. Tak ať si je vezme z toho balíčku a zaplatí. Opět jsem se zbláznil, ty nejsou ani v tom.
Konečně přijíždí, v očích smrt, na tachometru 60. Matka (nikdy by nebyla schopna vyjmenovat 4 takty čtyřtaktního motoru) mi vysvětluje, že já ničemu nerozumím, "trabant jezdí dobře".
Jedu s nimi, natankujeme, otec vytáhne tubu s nějakým olejem a nahňácá ji do nádrže. Pak si jde opucovat mastné ruce a požaduje, abych s ním začal toho trabanta (co jezdí dobře) houpat ze strany na stranu, aby se ten olej smíchal s benzínem.
Coby člen trabantklubu je otec duševně u Ferdy Mravence. Co ti si tam asi vyprávěli?
"Třeba mi ho tady někdo vymění za mercedesa." Sdělím mu, že v ČSSR v TUZEXu ho každý dostane na počkání za 2000 DM. Bez pořadníku!

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 4. ledna 2015 v 14:59 | Reagovat

Dobré odpoledne.

Pane Moldavite přeji Vám pevné zdraví, dobrou pohodu a štěstí v Novém roce 2015.

To srovnání kat. církve a komunistů vypodobnil otec místnímu faráři: " komunisty a faráře do jednoho pytle a pustit po jarní velké vodě". Farář na to, "že komunisty to bych chápal, ale proč faráře"?
Jedni rozdávají z toho co nikdo nikdy neviděl a druzí z toho co jiným ukradli!

Teda Vy jste tatínkovi zatápěl víc než já nevlastnímu tchánovi. Pořídil si v r. 1969 Š 1000MB. Prý nové dokonalé auto z nové továrny. Byl původně drogista ( ve zmíněné době ředitel chemičky v Kaznějově / ta po r. 1989 zkrachovala/) a tak kupoval leštěnky a okeny, fridexy a nemrznoucí spreje na dveřní gumy. Pod auto nikdy nevlezl, o nějaké ochraně spodků a plechů proti korozi ani ň. Za tři roky, při leštění propíchl prstem prohnilý blatník a už to začalo. Přes známosti, vyměnit všechny čtyři blatníky. Sotva to nastříkali, půjčil si auto studující syn k jízdě za holkou. Udělal šikovné "hodiny" ve zděném podjezdu trati a všechny blatníky se sháněly znovu. Uhnil výfuk, tekl fridex do oleje a stále něco, až se nakrkl. Mbéčko prodal ve zřízeném autobazaru a koupil Trabuko. Prý bezva, nehnije je z umělé hmoty. Není to pravda, hnije o to víc. Skryté blatníky shnijí úplně, pomocný rám na němž visí celý předek ( motor s nápravou a řízením ) se zbortí. Volant se posune o 4cm dovnitř, křížek na volantové tyči se zaboří do plechu karoserie a havarie je jak vyšitá. Smáli jsme se se švagrem, že měnil jako dědeček v pohádce, kus zlata za jehlu, tedy Mbéčko za zastřešenou motorku. Ovšem smích ztuhl, když se do Trabuka nasoukali 4, přeskočili pod bránou položené obrubníky ( aby neteklo při bouřce z uličky na dvůr) a Trabuko se "sklaplo". Volant povylezl a při otáčení dřel kloubek o plech. Trabuko bylo přes zářivý lesk nového laku shnilé, jako škrpál. Osekali jsme se švagrem velký dřevěný klín. Trabuko nadzvedli a předek zaklínovali proti karoserii, aby dojel z chaty do Plzně na opravu.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 4. ledna 2015 v 19:00 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Rovněž mnoho štěstí v Novém roce.
Pryskyřičník pádivý (= trabat) skutečně "jezdil dobře", tedy jezdil.
Jednou s ním dělali testy v NSR jako s každým jiným autem. Dopadly katastrofálně. Byla to ovšem veliká zábava. Tak třeba za kolik vteřin vytáhne stovku. Výsledek:
"Tak už jedeme 3 minuty a je jasné, že tu stovku neudělá nikdy."
Tacho při tom ovšem ukazovalo 110. V NSR nebyl z bezpečnostních důvodů povolený. Např. nádrž benzinu nad motorem. Jedno mu nutno nechat, bylo lepší jet trabantem, než jít pěšky.
Katastrofa přišla po převratu, strašný počet těžkých nehod. Můj otec dělal řidičák coby důchodce, vůbec netušil, že neumí ani řídit, ani nemá nejmenší postřeh. Právě se tak toho volantu držel. No a tito starci jednoduše nechtěli pochopit, že ten Západ vyhrál na celé čáře. Tak se běžně stávalo, že si to najednou chtěli s nějakým zápaďákem rozdat. Ta představa, že v trabantklubu vypráví, jak předjel BMW jim vzala zbytky rozumu. BMW předjel, to ano, jenom vyprávět už o tom nikomu nemohl. Těch bylo mnoho a v televizi se to pokoušeli vysvětlit. Když jede BMW z kopce 80, není chytré dát v trabantu plný plyn a zkusit ho předjet. Vytáhnout z kopce 100 dokážou oba, ale když oba šlápnou na brzdu, pak BMW stojí a trabant jede prakticky stejnou rychlostí dále.
O tom píšu v dalším dílu.

3 nar.soc. nar.soc. | 4. ledna 2015 v 19:43 | Reagovat

[2]:

Na Trabuka bylo nespočet vtipů. Pamatuji si jeden.
Trabantista přijel do NSR. Ubytoval se v kempu a šel se koupat do jezera. Vrátil se a kolem Trabuka chodil chlápek, prý co to je, jezdí to vůbec? Maník do toho skočí ještě v plavkách a hr dopředu, hr dozadu a najednou ostře několik kruhů a rovně pryč. Ten nevěřící po návratu změkl, prý vidím že to jezdí, jen ten rozjezd je nějak divný. No přivřel jsem v tom fofru dveřmi pampelišku. Když nešla utrhnout, musil jsem ji ukroutit.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 4. ledna 2015 v 19:56 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Můj pes běhá za auty.
No a co, to je normální.
Ale když on běhá jenom za trabanty.
A proč to?
On je chytá a zahrabává na zahradě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama