Brigádník, domovní důvěrnice, StBák, vekslák a jiní - 3/?

11. prosince 2014 v 20:40 | Gregor Moldavit
Díl 2.: brigadnik-domovni-duvernice-stbak-vekslak-a-jini-2

Takže budeme pokračovat podle abecedy:

Celníci
Nezmizeli, jen dnes pracují zcela jinak. Přejíždím hranici NSR-ČR asi jednou týdně (coby "kopečkář" bydlím za kopcem) a tak je tam občas vidím. (I ty nenápadně opodál v civilním autě.) Co hledají je hlavně droga cristall. Papíry nekontrolují a kolik vezu alkoholu se neptají. A kde je ta doba, kdy se hledala kdesi v podlaze zabudovaná osoba emigranta?

Ale zažil jsem krátce po převratu následující:
Jeli jsme autobusem ze severních Čech do Polska, Jeleni Gora, nakoupit něco na jejich trhu. Na hranicích kontrola českými celníky. Ouha, jedna paní si zapomněla pas. Nedá se nic dělat, musí vystoupit a jet nějak domů. Vůbec jsem nechápal, co ti kluci blbnou? Vždyť je to věc Poláků, jestli si ji do své země pustí. Vracíme se večer nazpět, autobus může být teoreticky plný ilegálů a kontrabandu, ale to už je nezajímá, jsme odmávnuti. Pro ně se čas zastavil ne za Husáka, ale za Novotného. Oni kontrolují ty vyjíždějící.

Ještě k tomu pašování osob, což byl za komunistů i veliký kšeft organizované kriminality. (Pro orgány ČSSR, v NSR beztrestný.) Na české hranici to bylo celkem jasné, všichni skončili v železech, ale co když se chtěl český emigrant dostat z nějaké západní země do Německa, aby tam požádal o asyl? Na to vlastně žádné zákony nebyly. Tak třeba jeden Čech pašoval v oněch dobách kamaráda z Belgie. Jako naschvál zrovna jeho auto se Němci rozhodli prohledat. "Otevřete kufr!"
Nebylo potřeba, "Franto vylez, je to v prdeli," pronese řidič v jakési pro ně neznámé řeči.
Kufr se sám otevřel a Franta vylezl. Celníci dali hlavy dohromady, ale co s tím? Tak jim udělili pokutu a poslali je nazpět. Za půl hodiny jede to samé auto zase z Belgie do Německa. Ten samý celník se na něj znechuceně podívá a odmávne ho. On ten Franto bude v tom kufru zase, ale co máme vlastně dělat? Na další pokutu už kluci stejně nemají, tak ať si jedou.

Tady mám i vlastní vzpomínky! Jsem taky jeden z těch, kteří tenkrát prošli. Tři hranice za sebou ilegálně!


Emigrant
Docela by mě zajímalo, jak se tomu po staletí říkalo v různých zemích, kde se jednalo o věc zcela běžnou. Na ostrovech od Středomoří po Azory a Kanáry bylo vždy zcela samozřejmé, že pozemek dědí nejstarší syn, holky se vdají a ostatní sourozenci musí jinam. Jelikož na ostrově nebylo kam, pak na kontinent, do Evropy, Ameriky, nebo Austrálie. Byla specialita komunistů, udělat z opuštění své země kriminální čin. Neméně zajímavé - Češi to v sobě mají dodnes.

S turizmem se třeba na Kanárských část vystěhovalců zase mohla vrátit, protože najednou byla práce. Mnozí to rádi udělali. Kdysi jsem byl zrovna na Azorách, když přišel nějaký jejich svátek, na který tradičně přilétají i ti vystěhovalí příbuzní. Na letišti, kde jinak přistával jeden Airbus denně, se tlačila řada Boeingů z Ameriky. Tak mě tenkrát napadlo, jestli se jim ti místní starousedlíci budou taky ironicky vysmívat, "Tak co mladej, voni tam v té cizině nelétají pečení..." nebo jim budou nadávat do uprchlíků, zrádců, apod... jako to v tu dobu bylo běžné u té staré generace v Čechách. U těch, kteří sami nikdy nikde nebyli, vůči těm, kteří šli do světa a vrátili se. (Podobné výroky dnes běžně najdete na určitých stránkách internetu.)
Mimochodem, v Německu se v půlce 19. století v některých obcích platila lodní karta do Ameriky pro ty mladé, kteří byli ochotni emigrovat. Nebylo pro ně doma už dost práce.

Zábavné shledávám, že emigrant byl zrádce a pachatel trestní činnosti pro komunisty do roku 1989. Já dostal 9 měsíců v II. nápravní skupině. (Jednička už asi byla obsazena, ale já si to stejně dodnes neodseděl, takže napravený nejsem. Třeba až vyhraje KSČM. Ten rozsudek je možná stále platný.) Jenže pak se to nějak změnilo. Právě ti, kteří emigrantům záviděli, (nechali si i rádi ledacos poslat) každý rok sami emigrovali hubou, ale nikdy z paneláku nevylezli, je najednou začali nejvíce odsuzovat a sami se stali největšími vlastenci. Náhle jsem se začal dočítat, že emigrovali zbabělci, ti stateční zůstali. Oni neutekli, ale bojovali za vlast. Jak? Inu v hospodě se nechali slyšet, že komunisti jsou lumpové, oni se nebáli. A volby? No, tu kartičku pro KSČ tam raději hodit šli, ono se to kontrolovalo, mají přeci děti a těm nechtěli kazit život. (Kdo děti neměl ji tam hodil taky.)

Co mnoho těch statečných v ČR při jejich nadávkách zřejmě vůbec nechápe, že emigrant z roku 1968 dnes není ani uprchlík, ani přivandrovalec, ale jednoduše Němec, Rakušan, Kanaďan... Já žiji tady v Bavorsku teprve rok a půl, nikoho ze sousedů by ale ve snu nenapadlo, že jsem nějaký cizinec. Jsem ten, který přišel od Rýna a hlavně, kultivuje tu dříve zpustlý pozemek. (Což se jim líbí a půjčují mi stroje i nářadí.)

A ještě něco! Před obchodním centrem v ČR si přijde natáhnout ruku bezdomovec, snad 30 let.
"Jenom trochu na jídlo".
"Pracovat?"
"Ale vždyť nic není."
Tak co ten člověk v té zemi, kde pro něj není práce, ještě dělá? Proč už není v Německu nebo Austrálii? Že mu bude jiný bezdomovec nadávat do zrádců vlasti? To už, coby blahobytný majitel vlastního domu, nějak přežije. Pračlověk se vyvinul v Africe a ještě v tom nedokonalém stádiu se rozšířil kolem celé Zeměkoule.


Chmelová brigáda
Byl jsem. Nikdo se nás pochopitelně neptal, jestli chceme? 20. srpna (to byly ještě naše prázdniny) v 8 hodin na nádraží. Každý sebou raneček s podlíkačkama a ešus na jídlo. Do něj nám vždy kydnuli sběračku nějaké takové jedlé hmoty. Za tu se odpočítávaly 2 věrtele denně. Spalo se dohromady v kinosálech, tělocvičnách a tak různě. Mytí venku u pumpy, vedle stály latríny. Za věrtel chmelu byly 2,5 Kčs. Existovaly ale šikulové, většinou holky, které měly rychlé prsty a dokázaly si vydělat. Někdo ten věrtel ďobal celou hodinu, tedy první dvě hodiny pracoval za stravu, k tomu bídnou. Stát si i z tohoto symbolického výdělku vzal myslím 10% daně. Hrozně jsem se divil později v Německu, že student daně neplatí, protože leží pod určitým ročním minimem. Inu ti kapitalisti!

Kupodivu nám už v té době nikdo neříkal, že je to veliká čest budovat socialismus, nýbrž zcela naopak, že ten chmel je pro západní odběratele a ti si přejí nejlepší kvalitu, tedy ručně česaný. "Budou devízy," říkali nám významně, jako by snad někdo z nás měl dostat jednu marku. Takže pro nás byla čest vydělávat za pár českých korun pro stát valuty, kterými se pak financovaly například akce Stb zase nazpět na tom Západě. Ty měly občas neuvěřitelnou formu. Můj otec byl na nějakém školení CO (civilní obrany) a tam jim ukazovali fotky americké strojní pušky, německého tanku apod... Otázal se, jak dokázali takové fotky získat a onen důstojník se jen tajemně pousmál, "to víte, máme své metody". Tyto ve skutečnosti spočívaly v tom, že český agent 007 přijel do NSR, na nádraží si koupil v kiosku jednu zmrzlinu a jeden vojenský časopis a mohl jet příštím vlakem nazpět. Vláda pak žasla nad úspěchy naší kontrašpionáže a podepisovala další miliony, no a dávala ony valuty. Za tyto se pak v diplomatických zavazadlech vozily flašky skotské whisky a kartony Marlboro pro soudruhy na patřičných místech.

Neméně komické byly zemědělské brigády v 50. letech. Když v neděli jezeďáci ráno v 8 vstávali, valila se od nádraží řada uvědomělých soudruhů Pražáků, aby pomohla svou bezplatnou prací socialistické republice. Byli už na cestě 2 hodiny a snad i ten vlak si sami platili. V poledne možná dostali nějakou polévku, nikdo se ale ani nenamáhal dát jim aspoň nějaké stoličky. Tak celý den stály v dešti pod nebem a usekávali srpem kořeny řepy. V případě, že někdo potřeboval na záchod, měl smůlu. Široko daleko nebylo ani nějaké křoví. Jezeďáci se na ně dívali oknem z hospody a mohli se potrhat smíchy, ale neodvažovali se rušit jejich náboženské obřady. Inu blbí Pražáci.
Spartak - absolutní symbol blahobytu oné doby

Tyto brigády jistě brzo zanikly, ale když koncem 50. let začali zemědělci jezdit do Bílé Labutě nakupovat, každá rodina většinou vlastní Spartak, mohl si lecjaký pražský soudruh na tu dobu vzpomenout. On svým dětem ještě nekoupil ani jízdní kolo a na televizi pro rodinu zatím taky nemá. Hlavně, že pro tyhle lidi řadu nedělí zdarma pracoval. Možná se už také dozvěděl, že po jeho celodenní nedělní práci občas druhý den ráno přijel traktor a během pár minut tu krmnou řepu, od něj hezky očištěnou, zaoral do země coby hnojivo.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama