Brigádník, domovní důvěrnice, StBák, vekslák a jiní - 1/?

2. prosince 2014 v 22:16
Soudružky a soudruzi!

K výročí 17. listopadu se v tisku objevila řada výrazů, které moc dobře zná moje generace, z těch mladých ale nejspíše už ne každý. Některé bych tady rád uvedl na pravou míru, nebyly vždy popsány zcela objektivně a správně. Určitě nevzpomínám na komunisty s láskou, emigroval jsem v roce 1971 (coby nepřítel pracujícího lidu, pracující od rána do večera) a dodnes jsem šťastný, že jsem to udělal. (Ač si stále vzpomínám na ono komunistické varování, "pitomej kluk se nechá zblbnout západní propagandou a pak toho lituje". Pitomej byl komunista, který tenhle nesmysl papouškoval. Já toho nelitoval nikdy!) Přesto bych v tomto článku chtěl poukázat na okolnost, že ne všechno bylo tak negativní, jak si dnes někdo pod těmito pojmy té doby představuje a jak to bylo teď v tisku prezentováno.

Nejprve jsou tady věci technické, které byly jednoduše vývojem překonány. Kdo z dnešních lidí by ještě používal mechanickou kalkulačku na kličku? Ono logaritmické pravítko v kapse pláště vědce už asi taky těžko najdeme. (Já s ním ještě začínal, používal ho dost dlouho.) V kancelářích zmizely dálnopisy a na ulici telefonní budky. Nikdo by je už na nic nepotřeboval. Rovněž by se asi dnes už nedal koupit psací stroj, valcha na praní a podobné výrobky. (Mimochodem, víte jak vypadal kratiknot? Za Rakouska ještě běžný nástroj v domácnosti.)

Nějak obráceně se občas ptám, jak ti dnešní komunisti, kteří by se tak rádi před ten rok 1989 vrátili, chtějí dělat cenzuru v době internetu, (leda že by lidi jednoduše neměli elektřinu, jako v KLDR), jak chtějí hlídat hranice v době ultralight a horkovzdušných balónů? To ještě kolem celého státu a ne jen směrem k NSR a Rakousku. To už byl velký problém tenkrát. Jeden člověk přelétal Berlínskou zeď s takovým motorovým padákem a odvážel si po jednom příbuzné. Když tu zeď bourali, našli přes 30 podzemních tunelů, kterými ji lidé zkoušeli překonat. (Ze které strany na kterou snad není nutné psát. Dále prosím všechny neokomunisty, aby mě ušetřili jejich vysvětlování, že tentokrát se hranice zavírat nebudou. To si myslel Lenin a Gottwald taky.)

Právě tak, jako se ledacos změnilo v technice, se taky změnily ceny nezávisle na politickém systému. Jako příklad - voda, která byla drasticky zdražena jak na východě, tak na západě. Kdyby komunisti byli zůstali, nebylo by tomu jinak. Navíc - v době jejich zániku byli prakticky ve všem v mínus a to měli ve fabrikách 50 let zastaralé stroje, rozpadlé silnice a vychcípané lesy. To samé jejich zdánlivě levná činže. Co je mi platné, že je něco levné, když to vůbec na trhu není? Tři generace žily v jenom 3+1 bytě v paneláku a novomanželé hledali byt kolikrát celá desetiletí. Osobně jsem takový pár znal v roce 1969. Telefonovali na inzeráty:
"Vy se stěhujete a hledáte nového nájemce?"
"Ano, krásný byt, jen se přijďte podívat, činže levná. Jenom taková maličkost - abychom vám ho přenechali, dáte nám 30 000 do kapsy."
V tu dobu začínal maturant na 1 000 Kčs hrubého měsíčně. Údajně dávaly byty mladým jejich firmy, neustále to od oplakáváčů těch zlatých časů čtu. Pokud vůbec, pak ale zase s jednou maličkostí: "Podepíšete nám to na 20 let." Pak třeba mladý pár dostal 3+1 v paneláku v Litvínově. Úplný vtip to byl u lampasáka, který dostal se ženou hezký byteček v Brně, byl ale za měsíc převelen do Aše.

Teď ale vezmeme pár typických produktů tehdejší doby, pěkně podle abecedy.
Akce-Z (znamenalo "Za Prahu krásnější", někde se uvádí Zvelebovat ...)

Odpracoval jsem si při ní celou řadu dní, kolikrát coby dítě skutečně dost sedřený. Platilo se napsáním brigádnických hodin. Za určitý počet byla stužka "mladý budovatel". Za asi 100 pak odznak "mladý budovatel" a pak nějak byl ještě nějaký zvláštní odznak, to už nevím. V každém případě to vládu stálo snad jen to nářadí a miliony hodin byly odpracovány. Nutno ovšem říci, že jsme pracovali na svém okolí a tak nějak opatrně by se dalo říci, že jsme skutečně "pracovali na sebe". Nyní v důchodu nakonec nedělám nic jiného, pracuji na svém okolí co síly stačí. Ten rozdíl je ovšem v tom, že celé to okolí je můj pozemek, můj majetek. To budu dělat bezpochyby do smrti, ony brigády ovšem brzy ztratily svůj lesk a posléze úplně zmizely. To mělo svůj důvod. Oni byli jedni, kteří vždycky přišli a druzí, kteří nikdy nepřišli. Pak byli organizátoři, kteří sami pracovali do roztrhání, ale začali pochybovat o smyslu toho co dělají. U nás to vedl jistý pan Dejml. Ano "pan" Dejml. Nenechte se mýlit, ono "soudruh" se začátkem 50. let jen těžko prosazovalo a běžný člověk o takové oslovení nestál, nejprve se tak titulovali jen komunisti mezi sebou. Navíc! Jestliže někdo vzal v neděli lopatu a šel zdarma pracovat na svém okolí, pak to vůbec nemusel být věřící komunista a nemusel se identifikovat s nějakým pojmem "Vítězný únor". Brigádník v žádném případě neznamenalo komunista.

Jeden skutečný soudruh, tedy zaměstnanec StB, v našem bloku bydlel. Toho jsem tedy s tou lopatou neviděl nikdy. Když jeho žena třeba přišla do krámu, všichni tam okamžitě zmlkli. Jméno toho člověka si pamatuji, ale nikdy se neobjevilo v knize od Bittmana, nebo Frolíka. Patrně tam dělal nějakou "běžnou" práci.

Soudruh od StB, jak docela určitě nikdy nevypadal.

StB je jistě pojem sám pro sebe. Soudruh Gottwald je nazval "meč dělnické třídy", ale z té instituce šel pro běžného obyvatele jenom strach. V Praze měli své sídlo myslím v ulici Bartolomějská. Byla tam taky nějaká hospoda, kam chodili místní. Ti dobře věděli, kdo ráno vchází tam do té firmy jménem StB. (Státní bezpečnost) Večer se stalo, že StBáci přišli do té hospody na pivo. Hospoda umlkla, jen se všichni tak divně podívali.
"Neblázněte lidi," říkali StBáci. "My sem nejdeme nikoho špiónovat, my jdeme docela obyčejně na pivo." Možná to byla pravda, ale pravda taky byla, že v asi 30i pražských hospodách bylo zamontováno odposlouchávací zařízení, aby StB stále věděla, co si lidé tak povídají.

Tedy onen pan Dejml byl člověk pilný, vlídný a pracovitý a měl dva syny. Vím ještě jak se jmenovali a jak vypadali. Jednoho dne byli všichni pryč. Dostali povolení vystěhovat se do Izraele. Když tihle lidé odcházeli, říkali: "Pojďte s námi. Tady bude zase válka."
Tohle bylo ovšem přesně naopak. Moje generace, při vší smůle, válku v Evropě nezažila. Jeden z jeho synů ve válce s Araby později padl.

No a pak byli organizátoři té akce, kteří si brzy zvykli podvádět. Tak měli různé lidičky napsanou celou řadu brigádnických hodin, aniž by kdy pohnuli prstem. Museli je někde vykázat a pan organizátor obdržel nějaké "protihodnoty" do vlastní kapsy, nebo do vlastní postele. Nakonec to všechno zaniklo. Po nějakých letech jsem jednou v našem činžáku myl schody, abychom si to kolem bytu drželi trochu čisté. Šla jedna pouliční semetrika, viděla mě a začala šílet: "No tohle bychom u nás potřebovali taky. Jak ty pěkně meješ ty schody. Přijď potom hned k nám, já ti za to napíšu brigádnické hodiny." Ty už v tu dobu byly dávno zapomenuty, zadarmo dávno nikdo nepohnul prstem, a být já tenkrát trochu větší, byla by snad chytla facku. Tady jsem si uvědomil, jaká zrůdnost je v tom výrazu "brigádnická hodina". Proč by si ta sůva umyla své schody sama, když může nějakému idiotovi podepsat jednu brigádnickou hodinu? Ti pracovití byli jednoduše zneužiti a ono je to přešlo. Když pracovat, pak buď na svém, nebo za peníze.

Tohle "společné" bylo vyzkoušeno, nikdy nefungovalo a zaniklo už v 50. letech. Přesto bych onu akci-Z neodsuzoval. Nakonec přeci jen pro naše okolí přinesla mnoho dobrého. Kde na nových sídlištích bylo jen bláto a louže, stály sady stromů a třeba i květinové skalky. Kdo zná ponurá paneláková sídliště pozdějších dob, by o takovém okolí mohl jenom snít. Stavělo se jak o závod, lidi potřebovali střechu nad hlavou, na okolí už nebyl čas. Soudruh Novotný slíbil, že do roku 1965 bude v Praze ukončena bytová krize. (Není dodnes.) Svým rozumem nepochopil, že těch, kteří se snaží dostat do Prahy bude stále více.

Ale ještě k onomu "Zvelebování". Snad vyprávění jednoho obyvatele panelákového sídliště, tak někdy 60. léta, který takovou akci zkusil na vlastní pěst:
"Už jsem se na to bahno nemohl dívat. Koupil jsem si lopatu, kolečko a vrhl se do práce. Za 2 měsíce jsem měl přeci jen odvozené bláto, navezenou úrodnou půdu a pěkné urovnané záhony a vysypané cestičky. Přišlo jaro, zasadil jsem zeleninu. Tu mi stejně ukradnou, ale to nevadí.
Pak jsem dostal z národního výboru dopis, že mi nikdo nedal povolení si ten pozemek zprivatizovat. Tam podle plánu přijde park a lavičky. Na tom prý už se pracuje. A skutečně. Přijel takový malý buldozer a během deseti minut seškrábnul moji půlroční práci. Pak zase zmizel, zbyla hromada bahna a ta je tam dnes, po dvou letech, ještě pořád."

Mimochodem, víte co v tu dobu byla akce "kámen"? Fingovaná hranice, kus před tou pravou, pro české emigranty. Když se domnívali, že jsou v Německu, byli ve skutečnosti v rukou Stb, v německých uniformách. Tam byli nejprve vyslechnuti a pak buď odvezeni do vězení, nebo zmasakrováni na místě. Akci zrušil Rudolf Barák.

Příště bude "domovní důvěrnice", nějak je těch vzpomínek hodně. K tomu málo času, protože s podzimem pro mě zase přišel čas kácet stromy a dělat dříví na topení. To moje gazdovstvo mě zaměstnává 7 dní v týdnu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Es-Em-Lomos Es-Em-Lomos | 3. prosince 2014 v 9:47 | Reagovat

Super článek. Ty poslední odstavce mě připoměli krátký český film Díra :D - bohužel je to asi velmi vzácný snímek o chlapovi, co se snaží zakrýt jámu v silnici a tak jsem nedohledal ani na ČSFD. Byl ještě němý, takže možná šlo i o dobu ještě minulou.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 3. prosince 2014 v 10:24 | Reagovat

[1]: EEL
Film jsem neviděl, nejspíše to bude něco podobného, jako onen pokus udělat záhon před panelákem.

Když vidím dnes ta paneláková sídliště, pak by mu na tom záhonu už za pár minut někdo zaparkoval auto. Na některých místech obyvatel projede před vchodem do svého domu, ale ujede ještě kilometr, aniž by nějaké volné místo našel. Hrozně si vážím toho, že mám svůj pozemek a parkuji přímo před vchodem do svého domu. Pak za sebou zavřu vrátka.
Aby to ale nevypadalo tak strašně egoisticky, tedy se sousedy si vzájemně pomáháme a půjčujeme nářadí. Hlavně tedy oni mně, žijí tu už dlouhá léta, já začal teprve loni.

3 nar.soc. nar.soc. | 3. prosince 2014 v 21:33 | Reagovat

Tam kde stojí v Praze obchodní dům Kotva, byly předtím dřevěné baráky = sklady Mototechny. V r. 1961 je začali bourat v akci Z, jako přípravu pro výstavbu obchodňáku. Sloužil jsem jako řidič záklaďák u voj. kontrarozvědky oddělení Vojenské stavby ( vedle staré Kotvy ). Přetáhl jsem vycházku a dostal hausarest. Nechtělo se mi tam čumákovat, požádal jsem o uvolnění na brigádu. Uvidíte mne z okna a nikam neuteču. No dobře řekl dozorčí lampasák. Chodil jsem tam v sobotu neděli i ve všední den (podle služby ). Dostal jsem lopatu ( převlékl si vojenské montérky) a hlavně průkazku, kamse zapisovaly hodiny. Prý za 100 hodin bude poskytnuta jakási poukázka do ob obchodňáku po otevření. Ve své blbosti jsem opravdu odmakal ( nikoli, jako jiní odestál) asi 107hodin, zapsaných s razítkem. Šel jsem později do civilu a průkazku jsem uložil u budoucí ženy ( Pražačky ). Asi za 15 let ( 1976) byla Kotva otevřena. Žena vyhrabala tu knížečku a při návštěvě Prahy jsme se šli na tu "nádheru" podívat. Na informacích jsme ukázali průkazku, ženská se mohla udusit tutlaným smíchem, ale s vážnou tváří nám dala papírek a poslala k výtahu. Nahoře nám dovolili jít na střechu a prohlídnout si okolí ( střechu Obecního domu, Prašnou bránu, Kostel a okolní střechy ) vše za 15 minut. Tomu říkám socialistická produktivita práce.
Jo a to hlavní hnízdo StB bylo za dejvickým kulaťákem směrem na Vokovice. Jezdil jsem tam s lampasákama dost pravidelně ( zejména ke konci ), kdy jsem místo Gazíka dostal Tatraplan.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 3. prosince 2014 v 21:47 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Ve věku tak 12 - 14 jsem chodil do jednoho obchodu tam poblíž koupit špejle, papír atd. na letecké modely, které jsem stavěl. Vždycky jsem se zastavil u Kotvy a nějakou dobu vyjeveně koukal. Ten obchoďák tam ještě nebyl, ale cestovní kancelář. Před tou parkoviště pro vypolštářované luxusní autobusy a ty jely na Ruzyň. Já si přál třeba jenom jednou jet takovým autobusem na to letiště. Do letadla nastoupit, to už bylo nad moji představu. Na ty lidi, kteří tam jeli, aby někam letěli, jsem se díval asi jako na zjevení boží.
Jednou jsem pak v životě pochopil, že i já můžu někam letět a ne jenom se na letadla na nebi dívat. Ta cesta ale byla pro mě, kluka z chudé rodiny, hodně dlouhá. Stal jsem se sportovním letcem ve svazarmu, ale dopravním letadlem jsem letěl poprvé ve věku 30 let. Ze Stuttgartu do Káhiry.
Moje dcera byla 11 měsíců, když jsme s ní letěli na Krétu. V mládí pak létala kolem zeměkoule tak samozřejmě, jako já v jejím věku jezdil stopem.

5 nar.soc. nar.soc. | 4. prosince 2014 v 0:02 | Reagovat

[4]:

Zřejmě máte na mysli Československé aerolinie, které byly ve starém Kotva paláci ( také tam bylo kino, v podzemí velký sál = přes den závodní jídelna, v sobotu tančírna ). Oddělení VKR bylo ve druhém patře, vklíněno mezi jiné kanceláře. V civilu jsme chodili přes uliční vchod do kina a do výtahu. V zeleném přes vrátnici Vojenských staveb ( o 50m dál ) a vnitřními chodbami do vyhrazených místností). Řidiči záklaďáci jsme bydleli v jedné z kanceláři a stravovali se v pouličních automatech (na relutách). Čím jsem si tu funkci zasloužil nevím dosud. Nabídnutou službu délesloužícího jsem odmítl a musil jsem nastoupit do JZD.

6 gregormoldavit gregormoldavit | 4. prosince 2014 v 9:24 | Reagovat

[5]: nar.soc.
Jak se to jmenovalo nevím, ale kotva jako znak tam byla. Před ní vždy pár luxusních autobusů.
Co se týče vojny jsem to pěkně schytal. Údajně elitní jednotka, ale hladoví jak dobytek. O tom ještě v posledním díle brambor, až se k tomu dostanu.

7 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 5. prosince 2014 v 10:44 | Reagovat

Milý Gregore, komunisté měli pár instrumentů, nad kterými zůstával rozum stát, ale nebyly tak úplně beze smyslu. Jistě si pamatuješ, že jak Sokolové tak Skauti, si za svobody stavěli své tělocvičny, nebo skautské klubovny sami a za své, popřípadě s pomocí příspěvků českých usedlíků v Americe. Akce Z byla taková zmršenina. Komunistický režim nestačil budovat infrastrukturu, ale současně potřeboval viditelné výsledky a tak se zrodila akce Z. Byla to kombinace, nadšení jednotlivců, propagandy, nátlaku na občany a přímého vydírání. Ředitel ZŠ Kukleny si umanul, že nahradí starou nevyhovující tělocvičnu novou a větší. Na materiál se mu podařilo sehnat finanční prostředky, na mzdy nikoliv. A tak začaly schůze, které informovaly o akci pro kuklenské děti a morální povinnosti každého Kukleňáka, přiložit ruku k dílu. Každá třídní učitelka dostala za úkol získávat řemeslníky, otce dětí ve třídě, na brigádu. Laiky z kanceláří, nebo obchodů, na pomocné práce. Když nesehnala, měla kárné řízení. Moje žena, učitelka, běhala po rodinách dětí a prosila o pomoc. Bylo ji dost hanba, když jako buržoasní dítě, nestranička slyšela od řemeslníků: Paní učitelko, na komunisty bych se vysral, ale udělám to pro vás.

8 gregormoldavit gregormoldavit | 5. prosince 2014 v 17:38 | Reagovat

[7]: JP
Na jednom fóru mě kdosi osočil, že jsem komunistům lezl do prdele a teď dělám machra. Proč? Ve věku 8 let jsem vstoupil do pionýra. My jsme tam tenkrát byli vystoupeni všichni jako celá třída, nikdo se nás neptal, ale nikdo z nás tenkrát vůbec netušil, že by to mělo co dělat s komunisty. Jednoduše jsme chodili na hřiště a dělali sport a podobně. Ta přísaha (já mladý pionýr ...) byla skutečně cosi hnusného, ale kolik toho člověk v tom věku chápe? Skutečně se očekávalo, že ty pionýrské šátky budeme stále nosit. Začíná tím i film "cesta do pravěku". (Onen dětský herec myslím emigroval do Kanady.) Jenže zvolna jsme je odložili, nějak nám začaly být trapné.
Na brigádu jsem chodil v tom věku pracovat, na svém okolí, co se děje v pozadí toho všeho, to jsem ani netušil. Na našem dvoře jsme vysadili stromy, které tam stojí asi ještě dneska.

9 nar.soc. nar.soc. | 5. prosince 2014 v 21:24 | Reagovat

U nás se mnoho let žvanilo o veřejném koupališti. Jedno se na černo zahájilo, až st. statek zasáhl a musilo být zase vše srovnáno a zaseto. Ruční práce větších kluků na stupňovitém výkopu bylo obzvláštní svinstvo.

Když se asi pře 40lety vybralo nové místo, začalo se vytrubováním v místním rozhlas.
Jenže místo byla planýrka po zavezením rybníku v zásypu bylo vše, rozbité stroje z JZD, domovní odpad až po mršiny, zbytky siláže a hnůj kontaminovaný olejem z nakladače a jiné speciality. Překryto vrstvou zeminy z kalových polí cukrovaru, se stalo pralesem lebedy. První brigáda sekala mačetami ten prales. Byly vytyčeny budoucí bazény a začal se navážet podklad ze štěrkopísku ze skládky. Vše kolečky, protože únosnost vylučovala na místě vyklopit náklaďáky. Šlo to jako psovi pastva. Dělal jsem asi 500 m odtud s malým buldozerem. V sobotu jsem šel s lopatou omrknout to dílo. Když jsem viděl organizaci = jedno kolečko jeden táhl a druhý tlačil. Na místě přibylo, jak po vrabci trusu. Řekl jsem tomu vedoucímu, kde máš lavky na násypnou výšku? Nač, to letos nebude potřeba. Tak se podívej, támhle mám buldozer, je natankovaný, přejedu sem a nahrnu ten štěrkopísek na vytyčenou plochu. Snaž se ustavit měřičské lavičky a kříž na kontrolu výšky násypu.
Do 15hod. byl všechen materiál nahrnutý, ovšem bylo ho málo. Navozili další a dodělat jsem ten základní násep. Napsali mi mraky hodin brigád. Spotřebovanou naftu jsem ohlásil jako ukradenou. Můj konečný dojem stejně je to na nic, spodek je bažina a bazén se vahou vody propadne. Prý dáme na dvě vrstvy panelů a pak bude vyztužená betonáž. Za dva roky to došudlili, slavnostně napustili vodu a pak už běželo čerpadlo bez přestávky celý měsíc. Bazén popraskal a tekl do země. Bažina se zavlažila, přes zimu se vše mrazem zvedlo a ani nákladná modrá folie, vlepená do bazénu to nespasila. Zase únik vody a nové čerpadlo. Tak to šlo až do r. 2010. Nájemce (už 3 ) zase zkrachoval a nájem nezaplatil. Teď je Koupaliště k pronajmutí s dotací na provoz už čtvrtý rok. Ovšem poslední nájemce dal výpověď. Co prý s tím budeme dělat? Radil jsem na zastupitelstvu modlete se, aby tudy trasovali dálniční spojku, vše zaplatili a zrušili v náspu. Jinak to bude musit obec udělat za své. Na koupaliště už lidi nejdou, mají své bazénky. Jenom tamní hospoda ještě táhne narkomany a běhny, ovšem jen v teple.

10 Jaroslav Pokorny Jaroslav Pokorny | E-mail | 6. prosince 2014 v 15:23 | Reagovat

Komentář k soc.dem. Vážený, myslím, že váš termín nahodit lavičky, mnohým kteří jsou mimo stavařinu moc neřekne. Pokud někdo vybere staveniště pro bazén na podobném podkladu, tak se pěkně prodraží. V Hradci Králové, bylo nutno použít hloubkové piloty, aby místní radní dodrželi svůj volební slib a rozpočet to zatáhl. Bohužel to byli kmotři z ODS. Rozdíl je v tom, že komunisti dělali škody z hlouposti, dnešní dravci z z vypočítanosti.

11 gregormoldavit gregormoldavit | 6. prosince 2014 v 17:50 | Reagovat

[9]: nar.soc.
Tedy ten olej pod zemí, to není maličkost. Nebyli to jen komunisti, i na Západě se chemické odpadky v 50. letech jednoduše zahrabaly. Jenže tam se pak začalo na tom pracovat, protože to okamžitě bylo v podzemní vodě. Na Východě to bohužel bylo horší, ochrana přírody byla spíše fráze.
Po převratu jsem pracoval krátce u jedné instituce na ochranu přírody v Karlsruhe. Napsal jsem i programy, které to nějak vyhodnocovaly. Tedy jen v NDR by bylo odstranění těchto kontaminací mezi Drážďany a Berlínem stálo tak 100 miliard DM. NDR samo na to ovšem nehodlalo dát ani grejcar, od toho je tu přeci ten západní bratr.
V roce 2010 jsem se vmíchal do demonstrace v Aténách. Ptal jsem se lidí, co jako chtějí a jeden mladík uměl dobře německy a vysvětlil mi, že socialismus. Ano i plánované hospodářství. Jenom to umí chránit přírodu. Sdělil jsem mu, že ono tomu bylo právě naopak a on zase mě, že to je kapitalistická lež.
Tak jsem pokrčil rameny a nechal je demonstrovat. Za chvíli hořely kontejnery s odpadky a kameny létaly do výloh obchodů. To byl jejich přínos pro ochranu přírody.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama