Erteple 3/? - O zlém brouku bramborouku

8. listopadu 2014 v 20:06 | Gregor Moldavit

Takže der alte prušák Fritz se zasadil o rozšíření brambor v jeho království. Z Německa se pak brambory dostaly do Čech, možná tedy jejich jméno od slova Branibory. Jak se to událo není ale tak jisté. Poznal jsem Němce žijící v představě, že nebýt německého pračlověka, lezli by Češi ještě po stromech. Právě tak chytré, jako od Čechů podobného rozumu titulovat Němce skopčáky a nacisty. Skutečnost je, že když se něco šířilo po Evropě ze západu, pak to jednoduše do Čech muselo přijít přes Německo. Ať brambory, nebo mandelinka. Němci měli v dějinách lepší spojení s Byzancí, centrem vzdělanosti, jejich země byla hustěji zalidněná a jejich řečí mluvilo více lidí. To jim dávalo možnost rychlejšího přejímání novot. Z toho nevyplývá, že to všechno sami vymysleli. Byla by ale hloupost a omezený šovinismus zapírat, že kontakt s Němci byl po tisíc let pro českou zemi velikým přínosem. Mimo jiné byli Češi a Němci tak promíchaní, že se ani neví, kdo byl vlastně co? (Mě když se někdo zeptá, jestli jsem Čech, nebo Němec, pak to jednoduše nevím a je mi to jedno. Mluvím obě řeči, píši hlavně česky, přeci jenom ale žiji raději na té německé straně hranic.)

V každém případě najednou byly brambory v Čechách. (Nepleťte s Branibory v Čechách, to bylo mnohem dříve.) Takže paní Magdalena Dobromila Rettigová, dodnes uznávaná patronka českých žen, mohla kolem roku 1800 už o nich psát v kuchařce.
Mimochodem, do 18i let uměla tato typicky česká patronka jenom německy. Právě tak jeden z nejvýznamnějších českých vlastenců národního obrození, Josef Dobrovský, (píšící prakticky vždy německy) byl Čechem jenom dokud těm se to tak hodilo. Když se nalezl rukopis zelenohorský, přečetl si ho a prohlásil za padělek na první pohled. Dokonce i správně určil jeho autora. V tom okamžiku mu český národ začal nadávat, že od nějakého Němce si nenechají hanět své staré vyspělé písemnictví. (Dodnes existují Češi, kteří za pravost těch rukopisů bojují.)

Paní Rettigová byla nadaná, naučila se česky a napsala toho více, nakonec ale zbyla hlavně ta kuchařka:
"Uvař velká zemčata do měkka a ustrouhej je na struhadle; na libru strouhaných zemčat utři 4 loty nového másla, dej do něho ty zemčata, vraz do toho dvě celé vejce a dva žloutky, osol to, přidej asi dvě lžíce sladké smetany, atd..." z čehož nakonec bude bramborový knedlík.

No, a roky plynuly a pak jsem se narodil já. Neříkám, že to pro pěstování brambor mělo nějaký zásadní význam, jenom abych uvedl následující obrázky, mojí generaci tak známé. To byl totiž tenkrát náš první kontakt s brambory.

Když tenhle Ondřej Sekora vymyslel Ferdu Mravence, byl to kapitalistický podnikatel a měl svoji firmu "služby všeho druhu". Po roce 1948 se z Ferdy stal komunista a budovatel společného majetku v kolektivu. Pan Sekora šel s dobou, vstoupil i do strany, ale to bych mu ani nevyčítal. Jeho obrázky jsme měly coby děti rády, byly v každé Mateřídoušce, a my se většinou nejdříve podívaly na zadní stránku, kde byl zase další díl toho Ferdy. Sekora asi ten americký bombardér sám nevymyslel, ale věděl, co mocní požadují a měl s tím úspěch. V tu dobu tomu konečně věřili i dospělí, nejen my malé děti.

Tenkrát začala studená válka a obě strany si dělaly tak ledacos. Nějaké shazování mandelinky z letadla ovšem nebylo dodnes prokázáno. Jednoduše se jenom hodilo komunistické propagandě a malování čerta na zeď. Mandelinka se v tu dobu všude šířila sama, právě tak na západě. Brouk totiž umí létat sám a letadlo na své rozšíření nepotřebuje!

Právě tak je omyl, že vyhubit mandelinku a s ní třeba celý imperialismus znamená mít sklizeň brambor jistou. Existuje celá řada bramborových nemocí a na sucha, záplavy a přelidnění žádný imperialismus nepotřebujeme, to si z velké části zaviňujeme sami i bez něj.

No, ale když jsem tedy letos zasadil brambory na větší plochu, díval jsem se často na nebe, jestli tam neletí americké letadlo, aby mi sem hodilo mandelinku. Kdo vlastně s tím tenkrát přišel, to skutečně nevím, ale ideologicky se to hodilo. Imperialisté nám chtějí škodit, proto musíme... a vláda podepisovala další miliony pro StB, která se stala státem ve státu.

Když jsem povyrostl natolik, že jsem mohl chodit nakupovat, poslala mě matka pro brambory a já se většinou vrátil s tím, že paní prodavačka říkala, brambory budou až v pátek. Pochopitelně se na ně hned udělala fronta, ale ta nebývala zdaleka tak strašná, jako třeba na jablka, neřku-li na maso. Ty ženy v 50. letech si musely odstát velikou část svého života ve frontách. Miliony hodin kdy matky mohly dělat něco rozumnějšího. To k socialistickému uvědomění taky moc nepřispělo. Některé matky kvůli tomu zůstaly v domácnosti, jiné se do té fronty stavěly v pracovní době. "Jdu si koupit jenom pár jablek, hned přijdu". "Hned" trvalo tři hodiny.

Bylo mi 7, když jsme s rodiči jeli do pohraničí na dovolenou. Vesnice dost blahobytná, všichni ještě aspoň jednu soukromou krávu, každý svoji záhumenku, jinak družstevní lány, JZD mělo 2 kravíny a 100 prasat. Kostel uprostřed vesnice byl zadrátovaný, v tu dobu se zdála být církev zlikvidována. Právě přijel nový traktor ŠKODA a všichni ho obdivovali.

(V té vesnici jsem se zastavil při první cestě do Čech roku 1990. Domy byly rozpadlé a opuštěné, v jednom bydleli Cikáni, na jejich zaplevelené zahradě metr vysoká hromada smrdutých plechovek od jídla, kolem nich mračna much. Běloši poutíkali na západ, nebo odešli do měst. Pole okolo zpustlá. Tyhle škody v tu dobu tedy určitě nenapáchali kapitalisté, nebo EU.)

Čile jsem se tam o všechno zajímal, pro městské dítě to bylo něco nového. Jednoho dne přišla výzva, ať se všichni obyvatelé vesnice dostaví na bramborové pole, každý s nějakou lahví na mandelinku. Hned jsem se taky nabídnul, jdu bojovat proti škůdci našich brambor. Všichni jsme tedy šli na pole, všichni pochopitelně bezplatně. Vždyť šlo o to ukázat to americkým imperialistům.
(Všechno patřilo všem, pracovali jsme tedy sami na sebe, nedostali jsme ani sklenici limonády. No dobrá. Jenže léta plynula a já zjistil, že když jde o to si z toho společného taky vzít, pak jedni si berou a druzí musí počkat až zase příště. Když to příště přišlo, brali si zase jenom ti první a ti ostatní museli čekat na příští příště a pak zase na to další. Vlastnictví bylo společné, jenom když šlo o bezplatnou práci.)

Odkudsi z okresu přijela jakási soudružka organizátorka. No a ta vydala nařízení, že ty larvy máme dávat do svých lahviček a nakonec je zašpuntovat a dát na hromadu. Kdo ale najde brouka, má ho hned u ní odevzdat. Jenže tady jsem zažil překvapení. Brouk byl ze Západu, z kapitalismu, tedy špatný, to bylo pro mě, zpitomělé dítě té doby jasné. Jenže ti kluci v tom pohraničí měli své příbuzné na tom západě v NSR a měli tedy na rozdíl ode mě vědomosti, co se v takovém balíčku z NSR, z toho Západu nalézá. Žvejkačky, čokoláda, ... (Mimochodem, žvejkačka se v tu dobu v ČSR vůbec nedala koupit, byla jenom z toho prokletého Západu. Přesto ji měl v hubě kde kdo, jako to později bylo s jeans. Byla to věc prestiže.) Takže oni měli i na tu západní mandelinku diametrálně jiný názor než já. Byla "ze Západu".

(To jsem měl já pochopit, až po letech, když jsem se díval v Praze do výloh TUZEXu. Od komunistického otce jsem pochopitelně nikdy jeden bon nedostal, zato nařízení, že se do té výlohy nemám koukat, udělal bych si mylnou představu o kapitalismu. Jinak řečeno, mám věřit jeho propagandě a ne vlastním očím. Jenže v tu dobu už jsem přeci jenom věděl, že na ty vlastní oči se mohu více spolehnout, než na jeho informace odvařené z Rudého Práva. Coby důchodce ke mně po dvaceti letech, v době normalizace, otec jednou přijel trabantem do NSR. Tenkrát jsem studoval v Heidelbergu a ukázal mu i naše laboratoře a ještě mnoho jiného. Jenom se na ten kapitalismus vyjeveně díval a tentokrát to byl on, kdo svým očím nevěřil. Co mu zbývalo, než jim nevěřit? Přiznat si svůj životní omyl? Toho komunista není schopný.)

No a sbírali jsme tedy pilně červené larvy, byly jich tisíce, až jsem najednou našel toho brouka. Toho z amerického letadla ze Západu. Hned se kluci kolem seběhli.
"Hele, vole, ty máš brouka? No ten je pěknej. Tak ho neukazuj tý babě, vona by ti ho vzala. Dej ho do kapsy. Večer mu natrháme bramborovou nať a budeme si ho doma chovat ve sklenici. Pak ho zase pustíme."

Naštěstí se to nikdo nedozvěděl, jinak jsme mohli být nařčeni z protistátní sabotážní činnosti a spolupráci s americkými imperialisty.

Mimochodem, poté, co se celá vesnice hezky vyblbnula, přiletělo letadlo a během několika minut pole vypráškovalo. Ale o nic nešlo, lidská práce byla zdarma. To jsem měl zase zažít znovu na vojně, o tom příště. Později už bylo v socialismu brambor dost i když se na ně ještě pár let fronta stála.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 10. listopadu 2014 v 15:50 | Reagovat

Zdravím pane Moldavite.

Trošku Vám to vyprávění doplním.
Mandelinka bramborová byla bezpečně zjištěna už v r. 1927 na Žitném ostrově na Slovensku. Otec odebíral I. republikový zem. časopis "Rádce z Předmostí", kde o tom byla zmínka. Větší článek o tom napsal ruský legionář, správce st. statku  Bajč ( asi 7 km pod N. Zámky) otec herečky Květy Fialové. Pěstovali rané brambory na tamní písčité půdě pro obchod do Čech. Povšiml si, že mandelinky se rozmnožily v této teplé oblasti už v dubnu a nalétávaly na pozdější produkční výsadby. Hubení částečně napomáhalo rychlé střídání plodin se závlahou ( tu mandelinka hůře snáší ). Přírodní posun přeletem je asi 10 - 50km ročně ( podle zanesení větrem). Nejvíce se ale mandelinky množily v obilí zasetém po bramborách, kde nevybrané hlízy vyklíčily a udržely se až do žní bez jakých koli zásahů, nejméně dvakrát ožrané z vylíhlých generací. Teprve postřiky obilnin proti dvouděložným plevelům tomu udělaly konec, ale to už byly mandelinkami promořená pole. Přírodní ochrana je v poloze. Bramboru se daří až do 750m/nm. Tam ovšem mandelinka nesvede nic. Vylíhne se ze studené půdy pozdě, deště a studené dny ji utlumí a v hubených půdách se nezavrtá dost hluboko a vymrzá.
Z toho všeho je zřejmé, že blbští komunističtí  plánovači nepřímo šířili mandelinku po celé Jižní Moravě nařízením dodávek brambor z teplé kukuřičné nebo řepařské oblasti. Tam se bramborám nedaří, ale o to více mandelince.

Jo a o těch funkcionářích! Nevlastní tchán byl kovaný soudruh od 18 let. Stal se z nedoučeného drogisty ředitelem chemičky s 1500lidí. Jednou za rok jsme se na dovolené potkali a hodili řeč, že nás musili trhat od sebe.
Prý běž si a všichni co ti fandí k němčourům a uvidíš! Co? Že se všude musí makat. My to děláme pro vás! No a vidíš, já bych klidně šel, kdybyste mne pustili a za rok bych ti předhodil výsledek. Když už má někdo jít, co kdybys zaskočil do CCCP na rok a pak předhodil výsledek.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 10. listopadu 2014 v 18:59 | Reagovat

[1]: nar.soc.
K těm Němčourům jsem šel a viděl jsem, žiji u nich dodnes. Dali mi svobodu a universitu.
Co všechno bylo kdysi jenom pro moje dobro, o tom by se daly psát celé knihy. Námitka, že si svoje dobro představuji poněkud jinak, se neuznávala. "Jednou poznáš, jednou pochopíš, jednou budeš vděčný..."
Stačilo, aby člověk v něčem projevil nespokojenost a už měl na talíři: "tak si běž k těm svejm Američanům!" Nechyběla ani koruna té komunistické prolhanosti: "my nikoho nedržíme." Ta se většinou ještě hodila za nějakým emigrantem, kterého už skutečně držet nemohli.
Poznámka, že ti Američani můžou svobodně cestovat, byla komentována zařváním: "Ale my nelynčujem černochy!"
Mladý člověk, který měl přirozenou touhu jít do světa, se dozvěděl, že "ty si asi myslíš, že voni tam lítají..." a sice od ubožáka, který za celý život prakticky nevylezl ze svého rodného města, nebo vesnice. Být o 20 let starší (a věřící komunista) dávalo těmto lidem jakýsi nesmyslný pocit obrovské duševní převahy.
S tou mandelinkou to je velké doplnění mého článku, já takové znalosti pochopitelně nemám. Dokonce i o těch bramborech píši s tím, že mi tu někdo dá rady na příští rok. Asi jsem ledacos udělal chybně.

3 NJDavid NJDavid | E-mail | 21. května 2015 v 15:21 | Reagovat

Klidná osobnost autorova je zcela zřejmá ... Děkuji Vám za váš čas ;) Moc příjemné a v neposlední řadě obohacující čtení...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama