Listopad 2014

Erteple 3/? - O zlém brouku bramborouku

8. listopadu 2014 v 20:06 | Gregor Moldavit

Takže der alte prušák Fritz se zasadil o rozšíření brambor v jeho království. Z Německa se pak brambory dostaly do Čech, možná tedy jejich jméno od slova Branibory. Jak se to událo není ale tak jisté. Poznal jsem Němce žijící v představě, že nebýt německého pračlověka, lezli by Češi ještě po stromech. Právě tak chytré, jako od Čechů podobného rozumu titulovat Němce skopčáky a nacisty. Skutečnost je, že když se něco šířilo po Evropě ze západu, pak to jednoduše do Čech muselo přijít přes Německo. Ať brambory, nebo mandelinka. Němci měli v dějinách lepší spojení s Byzancí, centrem vzdělanosti, jejich země byla hustěji zalidněná a jejich řečí mluvilo více lidí. To jim dávalo možnost rychlejšího přejímání novot. Z toho nevyplývá, že to všechno sami vymysleli. Byla by ale hloupost a omezený šovinismus zapírat, že kontakt s Němci byl po tisíc let pro českou zemi velikým přínosem. Mimo jiné byli Češi a Němci tak promíchaní, že se ani neví, kdo byl vlastně co? (Mě když se někdo zeptá, jestli jsem Čech, nebo Němec, pak to jednoduše nevím a je mi to jedno. Mluvím obě řeči, píši hlavně česky, přeci jenom ale žiji raději na té německé straně hranic.)

V každém případě najednou byly brambory v Čechách. (Nepleťte s Branibory v Čechách, to bylo mnohem dříve.) Takže paní Magdalena Dobromila Rettigová, dodnes uznávaná patronka českých žen, mohla kolem roku 1800 už o nich psát v kuchařce.
Mimochodem, do 18i let uměla tato typicky česká patronka jenom německy. Právě tak jeden z nejvýznamnějších českých vlastenců národního obrození, Josef Dobrovský, (píšící prakticky vždy německy) byl Čechem jenom dokud těm se to tak hodilo. Když se nalezl rukopis zelenohorský, přečetl si ho a prohlásil za padělek na první pohled. Dokonce i správně určil jeho autora. V tom okamžiku mu český národ začal nadávat, že od nějakého Němce si nenechají hanět své staré vyspělé písemnictví. (Dodnes existují Češi, kteří za pravost těch rukopisů bojují.)

Paní Rettigová byla nadaná, naučila se česky a napsala toho více, nakonec ale zbyla hlavně ta kuchařka:
"Uvař velká zemčata do měkka a ustrouhej je na struhadle; na libru strouhaných zemčat utři 4 loty nového másla, dej do něho ty zemčata, vraz do toho dvě celé vejce a dva žloutky, osol to, přidej asi dvě lžíce sladké smetany, atd..." z čehož nakonec bude bramborový knedlík.

No, a roky plynuly a pak jsem se narodil já. Neříkám, že to pro pěstování brambor mělo nějaký zásadní význam, jenom abych uvedl následující obrázky, mojí generaci tak známé. To byl totiž tenkrát náš první kontakt s brambory.

Když tenhle Ondřej Sekora vymyslel Ferdu Mravence, byl to kapitalistický podnikatel a měl svoji firmu "služby všeho druhu". Po roce 1948 se z Ferdy stal komunista a budovatel společného majetku v kolektivu. Pan Sekora šel s dobou, vstoupil i do strany, ale to bych mu ani nevyčítal. Jeho obrázky jsme měly coby děti rády, byly v každé Mateřídoušce, a my se většinou nejdříve podívaly na zadní stránku, kde byl zase další díl toho Ferdy. Sekora asi ten americký bombardér sám nevymyslel, ale věděl, co mocní požadují a měl s tím úspěch. V tu dobu tomu konečně věřili i dospělí, nejen my malé děti.

Tenkrát začala studená válka a obě strany si dělaly tak ledacos. Nějaké shazování mandelinky z letadla ovšem nebylo dodnes prokázáno. Jednoduše se jenom hodilo komunistické propagandě a malování čerta na zeď. Mandelinka se v tu dobu všude šířila sama, právě tak na západě. Brouk totiž umí létat sám a letadlo na své rozšíření nepotřebuje!

Právě tak je omyl, že vyhubit mandelinku a s ní třeba celý imperialismus znamená mít sklizeň brambor jistou. Existuje celá řada bramborových nemocí a na sucha, záplavy a přelidnění žádný imperialismus nepotřebujeme, to si z velké části zaviňujeme sami i bez něj.

No, ale když jsem tedy letos zasadil brambory na větší plochu, díval jsem se často na nebe, jestli tam neletí americké letadlo, aby mi sem hodilo mandelinku. Kdo vlastně s tím tenkrát přišel, to skutečně nevím, ale ideologicky se to hodilo. Imperialisté nám chtějí škodit, proto musíme... a vláda podepisovala další miliony pro StB, která se stala státem ve státu.

Když jsem povyrostl natolik, že jsem mohl chodit nakupovat, poslala mě matka pro brambory a já se většinou vrátil s tím, že paní prodavačka říkala, brambory budou až v pátek. Pochopitelně se na ně hned udělala fronta, ale ta nebývala zdaleka tak strašná, jako třeba na jablka, neřku-li na maso. Ty ženy v 50. letech si musely odstát velikou část svého života ve frontách. Miliony hodin kdy matky mohly dělat něco rozumnějšího. To k socialistickému uvědomění taky moc nepřispělo. Některé matky kvůli tomu zůstaly v domácnosti, jiné se do té fronty stavěly v pracovní době. "Jdu si koupit jenom pár jablek, hned přijdu". "Hned" trvalo tři hodiny.

Bylo mi 7, když jsme s rodiči jeli do pohraničí na dovolenou. Vesnice dost blahobytná, všichni ještě aspoň jednu soukromou krávu, každý svoji záhumenku, jinak družstevní lány, JZD mělo 2 kravíny a 100 prasat. Kostel uprostřed vesnice byl zadrátovaný, v tu dobu se zdála být církev zlikvidována. Právě přijel nový traktor ŠKODA a všichni ho obdivovali.

(V té vesnici jsem se zastavil při první cestě do Čech roku 1990. Domy byly rozpadlé a opuštěné, v jednom bydleli Cikáni, na jejich zaplevelené zahradě metr vysoká hromada smrdutých plechovek od jídla, kolem nich mračna much. Běloši poutíkali na západ, nebo odešli do měst. Pole okolo zpustlá. Tyhle škody v tu dobu tedy určitě nenapáchali kapitalisté, nebo EU.)

Čile jsem se tam o všechno zajímal, pro městské dítě to bylo něco nového. Jednoho dne přišla výzva, ať se všichni obyvatelé vesnice dostaví na bramborové pole, každý s nějakou lahví na mandelinku. Hned jsem se taky nabídnul, jdu bojovat proti škůdci našich brambor. Všichni jsme tedy šli na pole, všichni pochopitelně bezplatně. Vždyť šlo o to ukázat to americkým imperialistům.
(Všechno patřilo všem, pracovali jsme tedy sami na sebe, nedostali jsme ani sklenici limonády. No dobrá. Jenže léta plynula a já zjistil, že když jde o to si z toho společného taky vzít, pak jedni si berou a druzí musí počkat až zase příště. Když to příště přišlo, brali si zase jenom ti první a ti ostatní museli čekat na příští příště a pak zase na to další. Vlastnictví bylo společné, jenom když šlo o bezplatnou práci.)

Odkudsi z okresu přijela jakási soudružka organizátorka. No a ta vydala nařízení, že ty larvy máme dávat do svých lahviček a nakonec je zašpuntovat a dát na hromadu. Kdo ale najde brouka, má ho hned u ní odevzdat. Jenže tady jsem zažil překvapení. Brouk byl ze Západu, z kapitalismu, tedy špatný, to bylo pro mě, zpitomělé dítě té doby jasné. Jenže ti kluci v tom pohraničí měli své příbuzné na tom západě v NSR a měli tedy na rozdíl ode mě vědomosti, co se v takovém balíčku z NSR, z toho Západu nalézá. Žvejkačky, čokoláda, ... (Mimochodem, žvejkačka se v tu dobu v ČSR vůbec nedala koupit, byla jenom z toho prokletého Západu. Přesto ji měl v hubě kde kdo, jako to později bylo s jeans. Byla to věc prestiže.) Takže oni měli i na tu západní mandelinku diametrálně jiný názor než já. Byla "ze Západu".

(To jsem měl já pochopit, až po letech, když jsem se díval v Praze do výloh TUZEXu. Od komunistického otce jsem pochopitelně nikdy jeden bon nedostal, zato nařízení, že se do té výlohy nemám koukat, udělal bych si mylnou představu o kapitalismu. Jinak řečeno, mám věřit jeho propagandě a ne vlastním očím. Jenže v tu dobu už jsem přeci jenom věděl, že na ty vlastní oči se mohu více spolehnout, než na jeho informace odvařené z Rudého Práva. Coby důchodce ke mně po dvaceti letech, v době normalizace, otec jednou přijel trabantem do NSR. Tenkrát jsem studoval v Heidelbergu a ukázal mu i naše laboratoře a ještě mnoho jiného. Jenom se na ten kapitalismus vyjeveně díval a tentokrát to byl on, kdo svým očím nevěřil. Co mu zbývalo, než jim nevěřit? Přiznat si svůj životní omyl? Toho komunista není schopný.)

No a sbírali jsme tedy pilně červené larvy, byly jich tisíce, až jsem najednou našel toho brouka. Toho z amerického letadla ze Západu. Hned se kluci kolem seběhli.
"Hele, vole, ty máš brouka? No ten je pěknej. Tak ho neukazuj tý babě, vona by ti ho vzala. Dej ho do kapsy. Večer mu natrháme bramborovou nať a budeme si ho doma chovat ve sklenici. Pak ho zase pustíme."

Naštěstí se to nikdo nedozvěděl, jinak jsme mohli být nařčeni z protistátní sabotážní činnosti a spolupráci s americkými imperialisty.

Mimochodem, poté, co se celá vesnice hezky vyblbnula, přiletělo letadlo a během několika minut pole vypráškovalo. Ale o nic nešlo, lidská práce byla zdarma. To jsem měl zase zažít znovu na vojně, o tom příště. Později už bylo v socialismu brambor dost i když se na ně ještě pár let fronta stála.

Pokračování...

Erteple 2/? Přemnožení?

3. listopadu 2014 v 21:11 | Gregor Moldavit

Brambory uživí v průměru 4x více lidí než stejná plocha obilí. Navíc můžou růst i v drsnějším podnebí. Jenže co z toho dnes pro lidstvo vyplývá?

Už jsem o tom psal při různých příležitostech, třeba vinařství. Jaká plocha země uživí jednoho člověka? Kdy je nějaký kraj přemnožený?

Pro někoho (většinou se takový člověk sám označuje coby levičák, nebo komunista) je to jednoduché. Jedni mají nadbytek, druzí bídu, tak se udělá revoluce, bohatým se vše vezme a rovnoměrně rozdělí. Pak budou mít všichni tak akorát, každý "podle potřeb". Že ten přebytek na shrábnutí existuje, považuje za samozřejmé, Marx to tak napsal. Ale co když někde nadbytek vůbec žádný není? Marx definoval, že pak musíme čekat, až nám ho kapitalisti nahromadí.

Když tuhle představu uvedl do praxe hospodářský analfabet Lenin, pochcípalo mu 5 milionů obyvatel hlady a 9 milionů padlo na obou stranách dohromady v občanské válce. Ono je potřeba ty hodnoty na rozdělování nejprve taky vytvořit. Jenže v téhle ideologii vám nezbytně přijde onen efekt, že ani dříve bohatí, ani ti dříve chudí, nebudou mít nejmenší zájem pracovat. Jedni vědí, že jim to stejně vezmete, druzí zase, že přeci musí všechno dostat bez pohnutí prstem.

(Často odbočuji a to bych si dovolil i teď v případě Ruska. Dnešní člověk si tam představuje nějakého chudého mužíka nevolníka. Jenže ono Rusko kdysi vůbec chudé nebylo. Úrodná půda, nekonečně dřeva, obrovské přírodní bohatství, nádherná zvířata v drahocenném kožíšku, řeky plné ryb... Obyčejný člověk tam vždy tvrdě pracoval, v těch dávných dobách ale nebyl chudý a už vůbec ne hladový. Právě tak byl ruský mužík svobodným člověkem až do doby cara Ivana Hrozného, který zavedl nevolnictví. Další carové neustále válčili, zakončeno 1. světovou válkou a nakonec tomu všemu ještě nasadili korunu bolševici. Ruská země ale byla a dnes by i být mohla vysloveně bohatá a sice pro každého obyčejného člověka. A země Česká?)

Jak se měří přelidnění? V počtu obyvatel na km2? Těžko!

Když Kolumbus objevil Ameriku žilo na onom severním indiánském území snad jenom 2 miliony obyvatel. Přesto by se tak nějak opatrně dalo říci, že byla Amerika více přelidněná než dnes. Když chtěl mladý muž za ženu půvabnou squaw, musel jejímu otci ukázat skalp zabitého nepřítele. A o nepřátele nebyla nouze. Kmen bojoval proti kmenu o území, o loviště. Lovec totiž potřebuje na své uživení i desítky km2 a to pochopitelně záleží také na tom, kde se nalézá. V našich civilizovaných lesích by to asi byla větší plocha než v amazonském pralese, nebo kdesi na severu v Kanadě. Pak je tu otázka, jestli ten lovec chce jenom animálně fyzicky přežít, jenom se nasytit, nebo si prodejem kožešin vydělat na trochu lepší život, tedy si nakoupit průmyslové výrobky? U Indiánů k tomu přišlo, že byli kočovníci. Když okolí vylovili, museli zase o kus dále. Co se v Májovkách nepíše a ve filmu o Winetoulovi nevidíte, že to bylo nutné i z jiného důvodu. Své okolí totiž za krátkou dobu proměnili ve strašlivé smetiště a kloaku. Představte si, že zbytky jídla vyhazujete z domu do vlastní zahrady a tam taky chodíte na záchod. Sám jsem to na různých místech zažil, je to něco strašného. Smrad a mračna much. Ti lidé vědí, že z toho budou nemocní, že jim pochcípají děti, ale nehne to s nimi. Kolikrát není problém jak někde lidi uživit, ale kam s jejich exkrementy? Když slavní křižáci kdysi táhli osvobodit svatý hrob, pak ani nepotřebovali nepřítele. Vychcípali po cestě na úplavici. Jenže právě tohle začíná být dnes ten problém naší přelidněné planety. V Číně už žije několik desítek milionů lidí, kterým je potřeba dovážet vodu cisternami z velké vzdálenosti. Jejich vlastní podzemní voda je beznadějně zamořená, třeba i na staletí do budoucnosti.

Tedy - lovec potřebuje mnoho km2. Zemědělec už je na tom jinak, zvláště když si postaví latrínu. Profesor Grzimek, snad ještě dnes Čechům známý, udělal někdy v 60. letech výpočty, že jeden člověk potřebuje na svoji obživu jeden hektar orné půdy. To je pochopitelně jenom velmi zhruba. Protože Země má 4,5 miliard hektarů polí, může uživit 4,5 miliard lidí. Mezi tím už jich ale bude mít skoro 8 miliard, jeho výpočet nebyl tak přesný. Nedělejme si iluzi o mořích a oceánech, ty přispívají potravou jenom velmi málo. Lidstvo žije z výnosů pevniny!
Rovněž komunistické plány mého dětství, na pěstování pšenice na mořském dně zůstaly budovatelskou pohádkou. Ono by se to při dnešní technologii udělat dalo, ale za jednu housku z takové pšenice pak dáte měsíční výplatu.

Dnešní experti se v tom silně rozcházejí, někdo říká, že Země může uživit až 12 miliard lidí. Co ale znamená "uživit"? Denně na této planetě umře hlady kolem deset tisíc lidí, hlavně děti. Oni přímo neumřou jako v hladomorně, ale jejich těla jsou zesláblá nedostatečnou výživou, takže umírají na nemoci, které pro jiného znamenají pár dní v posteli s nějakou meducínou. Ale ještě více se za ten den narodí! A ten největší problém - nejvíce dětí mají lidé, kteří sami nedokážou uživit ani jedno! Tenhle problém nemá jenom Afrika, nebo Asie, Evropa v poslední době právě tak!

Pak je tu ta otázka, kterou každý zemědělec dobře zná: "budu mít příští rok zase takovou úrodu, jako letos?"
Tady má jen málo lidí důvod k nějakému optimismu. Stále čteme články tohoto typu:
www.novinky.cz/veda-skoly/352289-sul-likviduje-urodnou-pudu-znicila-uz-plochu-velikosti-francie

A když jde o to jaká plocha kolik lidí, je tu jistě otázka v jaké zeměpisné šířce, jaká plodina a jak je to tam s vodou? No a konečně je tu ještě i ona otázka, o jakého člověka se jedná? My jsme si všichni rovni před zákonem, ale člověk a člověk je rozdíl. Jsou lidé, kteří přijdou do opuštěného, nehostinného kraje a tam vytvoří kvetoucí vesnice a města a zbohatnou. (Jistě znáte zajímavou knihu "Tajuplný ostrov", která je sice nereálná, ale fascinující.) Pak jsou jiní lidé, kterým naopak dáte dům s úrodným pozemkem a oni z toho za krátký čas udělají zpustlou ruinu, naflákají si hromadu dětí a jdou žádat o sociální podporu. (Každý stát si musí uvědomit, že takové lidi do nekonečna živit nemůže!)

Ten pan Grzimek si v tu dobu udělal nekonečně nepřátel a stal se cílem šílených útoků svým prohlášením:
"Sbírky peněz a potravin pro hladovějící v Africe dělají všechno jenom horší. Lidi tam mají tolik dětí, aby v případě hladu aspoň jedno přežilo. Pro tolik lidí tam ale obživa není. Za každé dítě, které zachráníte před smrtí, musí jednou zemřít hlady jeho deset dětí!"
Jeho hlas zanikl v bouři hněvu nevědomých pseudohumanistů. (Po tomhle tenkém ledu musím kráčet i já, když na to téma píšu.) Nyní těch 10 dětí hlady skutečně umírá. Jenže to je zase jenom začátek další tragické epochy. Projděte Afriku a zeptejte se tam mladých, jaký mají životní cíl? Sto milionů Afričanů vám odpoví, že loď na Lampedusu. Oni nevidí jiné východisko, než dostat se do Evropy. S jejich příchodem nás ale pak tady v Evropě čeká za několik málo desetiletí to samé. Tyhle problémy oni přináší sebou. Odejít pak už ale definitivně nebude kam! A lidi na této dnes přemnožené planetě už nebudou umírat po tisících, nebo milionech, ale po miliardách!

Tento týden bylo v televizi o dělnících v Bangladeši, kteří vrakují lodě. Otřesné! Práce špinavá, nezdravá, nebezpečná, plat 90€ měsíčně bez jakéhokoli pojištění. Ukazovali ženu jednoho, který právě přišel o život. Rodina bydlí v chýši stavěné patrně z nějakých kusů staré lodě, jako všichni okolo. Žena bědovala:
"Nedostali jsme nic, co si nyní počneme? Manžel byl jediný živitel, nechal mě tu a našich 6 dětí."
Před dvaceti lety by v pořadu bylo konto, kam mají ti bohatí Němci něco poslat. Jenže oni ti Němci s tím DDR a válkami, na které musí připlácet, taky pěkně zchudli. Dříve NSR platilo na rozvojovou pomoc více, než všechny státy východního bloku dohromady. Ve sbírkách se ročně hromadily stovky milionů pro celý ten chudý svět. Jenže nyní je průměrný Němec střední třídy rád, že vyjde sám. Patrně by místo špende u té rodiny položil oprávněnou otázku:
"Jak si může pár žijící z 90€ měsíčně naflákat 6 dětí"?
A když té ženě pomůžete, jejich 6 dětí bude mít zase každé 6 dětí?

Ještě dnes se objeví nějaký prospekt: "Staňte se kmotrem dítěte v Africe. Za 40 € měsíčně (nebo tak kolem) mu zachráníte život."
Ono to zase není pro normálního člověka tak málo. Ale v někom se pohne svědomí, že on má jídla dost, nebo se nechá ovlivnit třeba náboženstvím a udělá to. Jenže najednou mu to zachráněné dítě v Africe začne psát, že by si přálo PC a mountainbike. Ten člověk má jedno dítě, ono zachráněné dorostlo a má jich 10. Zase s tím, že on je bude živit nějaký Evropan. Syn onoho zachránce? Ten by musel posílat 400€, vnuk už by tedy mohl platit měsíčně 4000€.

Čína se snažila udržet počet obyvatel na miliardě, což se jí nepodařilo. V Číně rodiče platí za třetí dítě (někde už druhé, není všude stejné) pokutu a stát ho neuzná. Takové dítě dokonce nedostane žádné papíry. Nedostane tedy ani v 6i letech povolání do školy. A co tím kdo pro ten stát dobrého udělal? To dítě tady fyzicky je! Odmítnout mu proto školní vzdělání vše jenom zhorší. Problémy způsobují naopak ti, kteří ho dostali, ale nevyužili. Ze základní školy vycházejí coby analfabeti. To jsou pak právě ti, kteří žijí zase jenom z množení.

No a na závěr. Řekněme, že by Zeměkoule uživila 12 miliard lidí. Nyní jich tedy tolik skutečně má, ale polovina z nich si zase udělá 6 dětí? Co potom?

Brambory nás tedy před tím vším nezachrání, ale budu se snažit k nim v dalším dílu zase vrátit.