Smutná pohádka o princi a pejskovi

30. srpna 2014 v 21:24 | Gregor Moldavit
Fridrich Barbarossa
Jeho výsost právě ráčila sežrat špagety s rajskou omáčkou.
Jako malé štěňátko si našel velkého kamaráda.
Na začátku roku moje žena čarovala a bádala ve hvězdách. Vyšlo jí, že tento rok bude zlý a těžký. Samé přírodní katastrofy a války. Snad jich je skutečně letos více, než v jiných letech. Nám se ale nevede špatně. Jsme už oba v důchodu, máme domek se zahradou, kde si hospodaříme. Jo, a malého himalájského pejska Barbušku. (Má strašně rád sníh.) Vlastní dřevo na topení a zelenina trochu snižuje životní náklady, ale hlavně máme pochopitelně důchod. My už asi tak nějak spokojeně dožijeme, jenže co vlastně čeká na ty další generace? Tady není moc důvodu k optimismu. Nějak jsme to všechno my lidi na tom světě neudělali dobře. Teplota na Zemi stoupá a tím zesilují i vichřice a povodně. Běloch obešel vítězně se svojí technologií Zeměkouli a naučil národy, které do sebe stříleli z luků, používat kulomety. Pochopitelně jim je prodává za jejich přírodní bohatství. Jenže on jim přinesl i moderní medicinu a zemědělské stroje, takže počet obyvatel naší planety nakonec neubývá, naopak nezadržitelně roste. Následek je chudoba a válka. Před tou lidé z těch zemí utíkají do zemí onoho bohatého bělocha. Jenže chudoba a válka není žádný přírodní úkaz, ty dělají lidé. A když přijdou k nám, nesou si je sebou. Je naprosto pochopitelné, že ti lidé chtějí tam, kde se žije lépe. Pro ně v zemi bělocha. Ten má ale jedno až dvě děti, ti ostatní třeba šest, nebo osm. A ten běloch se přeci o jejich děti postará. Jistě postará, běloch nenechá děti hladovět, ale země bělochů za pár generací už zemí bělochů nebude. Co dále? Já nevím, moje generace to jednoduše hodila na ty generace příští. Ty ať si poradí!

No, ale příští rok už prý hvězdy stojí nějak lépe. Snad to bude taky znát, když si člověk večer pustí zprávy. Nyní ale ta slíbená pohádka. To jednou taky hvězdy stály nějak špatně...

Je to pohádka z hodně dávných časů. Vládl kdysi kdesi, patrně za devatero horami, mocný a bohatý král. Ten král měl všechno, na co si jenom pomyslel. Jenže vlastně zase ne úplně všechno. Mezi povinnosti krále patří také zanechat syna, který by v jeho vládě pokračoval. Co má třeba dělat chudák král, když se rodí jenom dcery? Proto se král nesmírně zaradoval, když mu konečně po delším čase jeho žena porodila syna. Ten král vyhlásil velikou slavnost, rozdával svému lidu jídlo a v průvodu do kostela jeli vedle něj dva jezdci, kteří rozhazovali do davu peníze. Všichni jásali, tleskali a provolávali králi slávu. Ten však byl kupodivu nějak zamyšlen. To mělo svůj důvod.

Toho rána si totiž ten král zavolal svého jasnovidce a důrazně se ho zeptal:
"Pověz mi osud mého syna, ale poctivě a upřímně!"
Jasnovidec zavrtěl hlavou:
"Milostivý králi, hvězdy nejsou dobře postaveny, snad bylo by lepší, kdybys nechtěl moji odpověď."
Král velmi posmutněl, ale nakonec na odpovědi trval.
"Královská milosti, tvůj syn bude velmi dobrotivý, všichni ho budou mít rádi, ..."
"Dobrá, dobrá, ale teď mluv k věci!" přerušil ho král, "co psáno je ve hvězdách?"
"Nuže - tvůj syn se nedožije dospělého věku, předčasně zahyne."
"Jaká bude příčina jeho smrti?"
"Co ve hvězdách vidím, je - pes."

Král dal hned postavit velikou zahradu obehnanou vysokou zdí. Stříkaly tam vodotrysky, rostly krásné květiny, v klecích žvatlali papouchové, v rybníčkách pluly barevné ryby. Jen kolem zahrady stály stráže a hlídali, aby se nikdy dovnitř nedostal pes. V té zahradě vyrůstal královský syn. A ten syn byl vlídný a dobrotivý a všichni ho měli rádi.

Jenže ten syn přestal být dítětem, které si hraje a nebylo možné držet ho do nekonečna v zahradě jako zajatce. Když jednou se ho otec zeptal, jaké by měl přání, odpověděl prostě:
"Jít se sloužícími do města na trh."
Vždyť to je běžné i pro děti chudých, proč ne on? Král musel uznat, že nemůže synovi stále ten svět tam za tou zdí odpírat. Pokýval, ano ale půjde s ním a koupí synovi co se mu jen bude líbit. To ovšem nebyla jeho starost, zlata a peněz měl více než dost. Jenže co když někde ve městě ...? Udělal tedy veliká opatření. Před synem běžela řada služebnictva a starala se o to, aby se nikde žádný pes neobjevil. Syn kráčel vedle otce a kolem šla početná stráž ozbrojená ostrými meči a luky. Však nevyzpytatelné jsou cesty osudu.

Syn byl celý nadšený tím, jak je ten svět kolem té zahrady zajímavý. Ať mu ale otec chtěl koupit cokoli, syn odmítl. To už přeci dávno má. Až tu náhle... Pod jedním kupeckým stánkem, mezi bednami se zbožím, se hýbal jakýsi malý tvoreček. Kupodivu se k němu hned hnal jeden strážce s taseným mečem. Syn však byl rychlejší, odstrčil stráže a zvedl to malé zvířátko. Bylo jen trochu větší než jeho dlaň a hrozně milé. Začal ho hladit a ten malý mu lízal ruku.

Stráže s meči se vrhli na kupce.
"Ty bídný, neznáš snad nejpřísnější rozkaz našeho krále? Nikde se nesmí objevit pes!"
Kupec padl na kolena.
"Milost. Přinesl jsem na trh štěňátka, ale hned když běželi královští sluhové jsem je ukryl v domě. Tady to jedno malé patrně podlezlo dveře. Štěňátka jsou zvědavá.
"Tohle je tedy mláďátko zvířete psa?" otázal se princ. "Nikdy jsem o takovém zvířeti nic neslyšel. Jak je to možné? Mám přeci ty nejlepší učitele. Nebo snad ne? Nuže, otče, slíbil jsi mi něco koupit. Tohle malé štěně je moje přání."

Marně otec syna přemlouval, aby si vybral něco jiného, ten hladil malé štěňátko a trval na svém. Ano, tohle krásné zvířátko si přeje!
Kupec přinesl i fenku, jeho matku, neměřila ani loket. Král ji vzal na ruku a ona mu ji začala lízat.
"Královská milosti," ujišťoval kupec, "tenhle pejsek ještě nikdy nikoho nekousl. Nikdy nemůže nikomu ublížit. Je vděčný za každé pohlazení. K tomu v noci hlídá a kdyby se někdo blížil, tak zaštěká."

Král nerad, ale přikývl. Pak položil bez počítání několik zlaťáků na pult kupeckého stánku. Možná by se za ně dali koupit všichni psi v celém městě, na tom mu nezáleželo. Kupec znovu padl na kolena a klaněl se. Nejenže vyvázl životem, ale ještě získal jmění. Však otec král kráčel dále s velmi těžkou hlavou. Jistě, tenhle malý tvoreček přeci nikdy nemůže synovi nic udělat. Ne, to nemůže, ale přeci je tu něco podivného a znepokojivého.
Od toho dne žil mladý princ stále se svým štěňátkem, které ho následovalo na každém kroku. Krmil ho a hrál si sním. Nikdo už si je nedokázal představit jinak, než pohromadě. Tak ubíhaly týdny a měsíce. Všichni se radovali ze štěstí prince i jeho pejska. Jenom otec král vše sledoval znepokojeně a nepřestával přemýšlet, jestli by neměl něco udělat?

Možná by všechno bylo dopadlo i dobře, kdož ví, co v těch hvězdách vlastně stojí psáno? Však jednoho rána...

Princ se probudil a hned viděl, že s jeho pejskem něco není v pořádku. My nevíme, co se stalo? Byl to snad jeho otec, kterému to vše dělalo starosti a nechal ho otrávit? Nebo pes sám sežral nějaký jedovatý plod? Snad bude lepší to ani nevědět. Pejsek už jen těžce pozvedl hlavu, princ ho vzal a přitiskl k sobě. Pejsek mu ještě jednou olízl tvář a naposledy vydechl. Jeho malá dušička se odebrala do psího nebe.

Královský syn rychle svolal všechny doktory z celého okolí. Ti pejska zkoumali, ale pomoci už mu nemohli. Tu si zděšeně povšimli, že i princ leží na zemi a nehýbe se. Byl mrtev! Ztráta jeho milovaného pejska mu zlomila srdce a on zemřel chvíli po něm.

Tak stalo se, jak ve hvězdách bylo psáno. Pes byl příčinou jeho smrti. Snad je ten osud skutečně už předem daný a co ve hvězdách je určeno, člověk nezmění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:02 | Reagovat

Smutné. Obyčejně to bývá naopak. Pes se trápí, když zemře nebo ho opustí jeho pán.
Předešlý text byl pravdivý, být příliš pohostinný ve své zemi se nevyplácí. Podle mého názoru by měli lidé především zvelebovat svou rodnou zemi a pokud už někam jedou žít, především respektovat způsoby života té země.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:07 | Reagovat

Ta vaše Barbuška je hrozně hezká, má takový kukuč pěkný, oči jako korálky schované pod chloupky.

3 nar.soc. nar.soc. | 31. srpna 2014 v 23:25 | Reagovat

Umně spletená situace z dnešní politiky a pohádky.
V politice se ukazuje, že jakkoli je národní stát v EU ostrakizován, je přece jen nepřekonaný v obraně národních zájmů. Dnes dokonce v TV 24 v poledne v nedělním pořadu "Otázky Václava Moravce" hovořil profesor Zelený ( z Fordhamské univerzity v USA - nebo tak nějak ). Je to Čech trvale sídlící v zahraničí, přednáší ekonomii a má jistý rozhled ( značně převyšující žabí perspektivu obvyklou v ČR).
Přednesl jakousi vysvětlující obhajobu své teze, že "neexistuje česká podnikavost ani ekonomika". Převážný počet podnikatelů a firem vstupujících na mezistátní trh, nemá sídlo v ČR, ale je jen subdodavatelem firem sídlících v zahraničí, kde finalizují cenu, zisk a platí daně. České firmy raději sídlí v zahraničí a tím vyprazdňují pojem "česká" firma skutkem. I to je mimochodem důvod pomalé restrukturalizace pracovních míst. Politici nemají páru, jak čelit situaci, kdy firmy při stejné produkci dík komputerizaci a modernizaci zeštíhlují a nezaměstnaní se stávají nezaměstnatelnými. Krize v pracovních místech přetrvá i po krizi finanční. Tato skutečnost trápí všechny vyspělé země, ale v ČR se naprosto zanedbala.
Vaše zmínka o přistěhovalectví tomu rozhodně k řešení nepomůže.

Pohádka je smutná, ovšem takový je život. Stále něco získáváme a současně ztrácíme. Čím dříve si to člověk uvědomí a přijme, tím dříve následky zvládne. To je totiž projev života, vznik i zánik s malým posunem skutečnosti pro budoucnost.

4 matka matka | 10. září 2014 v 10:05 | Reagovat

"....moje žena čarovala a bádala ve hvězdách...."

Nechť nás všechny provázejí i "pohádkové" bytosti měsíční, hvězdičky, na naší poutí pozemské.

Snad planeta řádění lidské přežije.

5 matka matka | 10. září 2014 v 10:06 | Reagovat

Až se lidé naučí číst Vaše "pohádky" s otevřeným srdcem....

6 nar.soc. nar.soc. | 15. října 2014 v 12:58 | Reagovat

Je zde delší odmlka.
Tady v ČR je horká debata, v úterý ráno se do střední školy ve Ždáru n. Sázavou s přicházejícími žáky vetřela bláznivá ženská ( s několika noži ). Zaútočila na děvče, které chtěla vzit snad jako rukojmí. Přítomný chlapec šel na pomoc děvčeti, jenže bláznivka ho bodla do krku a vykrvácel. Další dvě děvčata pobodala a pořezala včetně zasahujícího policisty. Následným vyšetřováním se zjistilo, že už před dvěma lety totéž zkusila v Havířovské školce a zranila učitelku. Byla léčena a propuštěna do ambulantní péče bez dozoru. Teď se tady hádají ministři, který rezort za co odpovídá ( školství, spravedlnost s zdravotnictví ). Prezident Zeman si taky smočil, že zabitého studenta vyznamená asi až na rok ( obvykle je to k 28.10 ).

7 gregormoldavit gregormoldavit | 15. října 2014 v 19:38 | Reagovat

[6]: nar.soc.
Četl jsem to a nechtěl bych být v kůži doktora, který ji pustil z blázince. Jenže úplně chápu, že je prakticky nemožné tohle dopředu tak přesně vědět. Kdybychom totiž chtěli mít absolutní jistotu, musela by se do blázince zavřít polovina lidí. Člověku úplně stačí ta agresivita řidičů, se kterou se denně setkává na silnicích. (V ČR 10x více než v NSR!) Podle mě třeba řidič, který předjíždí v uzavřené obci rychlostí 100 přes plnou čáru, patří taky do gumové cely. Jenže kde jich tolik vzít a kdo ho má na základě jakých zákonů k tomu odsoudit? Rozsudek přijde teprve když to stojí lidský život a i pak je to ještě zase věc peněz.

8 nar.soc. nar.soc. | 16. října 2014 v 11:27 | Reagovat

Dnes byl v TV policejní brífink k vražednici. Je to Cikánka, opatřila si repliku vojenského útočného nože s čepelí 21cm a zřejmě odborně nabroušeného. V Ostravě je firma, která takové repliky prodává ( koupil jsem jednu vnukovi na letní tábor = na opracování dřeva, případně na štípání při zakládání ohně ), ale nejsou nijak ostré. Dále si opatřila pepřový sprej. Bohužel z dotazů na brífinku se neobjasnilo, jak z Ostravy do Žďáru cestovala, když tam před 7 ráno obhlížela vybranou školu. Musila jet vlakem do Olomouce a pak pokračovat do Ž. skoro celou noc. To ukazuje na promyšlené jednání a nikoli na bláznivý výstřelek. Oba policejní výslechy ( po zadržení i po obvinění ) prý byly plynulé, odpovědi k věci a nakonec i lítost a omluva nad spáchaným činem.

9 gregormoldavit gregormoldavit | 16. října 2014 v 20:50 | Reagovat

[8]: nar.soc.
Tady se jistě jedná předně o člověka duševně nemocného, ale tak úplně jednoduché to není. Jako dítě jsem vyrostl nedaleko cikánského sídliště na kraji Prahy. Pak je vláda odsunula do pohraničí, jejich domy (od nich obsazené, oni je nestavěli) srovnala se zemí. Nám se ulevilo, ale vyřešeno tím nebylo do budoucna nic.
Cikáňata nás často zcela bezdůvodně napadala, žebrala agresívně o peníze, jednoduše nás nenáviděli, že jsme jiní, že nepotřebujeme pomocnou školu, ...
Jak jsem napsal v jednom článku, v roce 2070 by při stejném vývoji jako od roku 1945 byl každý druhý občan ČR Cikán. Každý si může o nějakém rasismu vykládat co chce, ale tady tiká strašlivá časová bomba!

10 matka matka | 18. října 2014 v 0:13 | Reagovat

[7]: Lidský život je u nás velmi laciný, když je za jeho zmaření rozzusek 2,5 roku podmínka. Ovšem odsouzený se odvolá, že je to moc....

[9]: časová bomba - "demokraticky" jsou vytvářeny podmínky, abychom se v tomto státě stali menšinou. Jde o to, jestli půjdeme dále dobrovolně jako ovce na porážku, nebo bude jednou občanská válka. Navíc přibývá jiných imigrantů. Vedení státu to velmi dobře ví, ale je u nás prý nejmenší podíl imigrantů z celé EU,...atd.
Ovšem problém je u nás již naplno. Do okresního města si občas zajedou cizí imigranti z Rakouska a ať již pod vlivem návykových látek, či ne, jen tak znásilní pár děvčat,...
A opakuji, vedení státu to velmi dobře ví. Že by nechtělo dráždit Brusel? A jestli časem nebude jiný stát EU zvládat nápor uprchlíků z Afriky, přijmeme kvóty, kolik jich přijmeme a bude další tikající bomba?

11 gregormoldavit gregormoldavit | 18. října 2014 v 19:55 | Reagovat

[10]: matka
Kaddafi byl blb a zřejmě i patřil do blázince, ale jednu věc řekl dobře: "My muslimové nepotřebujeme žádný terorismus. Křesťan má 1,5 dětí, muslim 8. Za pár let si my v té vaší Evropě všechno demokraticky odhlasujeme."
EU není špatná myšlenka (na rozdíl od nějakého komunismu, který je hovadina už coby teorie), ale zatím se skutečně moc nepovedla. Na nejvyšší místa se nějakým způsobem dostali blbci a zloději. Jenže Evropa si svůj ortel podepsala už dávno. V ČR už komunisti nasadili chybnou politiku vůči určitým nepracujícím menšinám a demokrati tomu potom nasadili korunu. Můj odhad do budoucnosti jsem napsal v tomto článku:
http://gregormoldavit.blog.cz/1208/cesta-na-fuerteventuru-2-pribeh-o-danovem-kalouskovi-2-2

12 Jana Jana | E-mail | 26. listopadu 2016 v 20:54 | Reagovat

nadherny,vy umite psat ja to rada ctu vcera jsem sedela u notasu az do 3h.rana...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama