Velké obléhání Malty 4/? - Kdo má právo?

23. července 2014 v 13:40 | Gregor Moldavit

La Valletta

Dne 18. května roku 1565 se na obzoru ostrova Malty objevuje turecká válečná flotila. 140 bojových galér, k tomu řada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektně vyzbrojených osmanských válečníků. Jádro této armády tvoří v těch dobách obzvláště krutí janičáři. Rozkaz sultána Sülejmana zní jednoznačně: Dobýt pevnosti, zničit obranu, obsadit Maltu, naložit s obyvatelstvem běžným způsobem a ostrov začlenit do Osmanské říše jako strategicky důležitý pro další výboje. Sicílie leží pouhých 90 kilometrů severně.



Maltu brání 700 rytířů řádu johanitů, k tomu asi 8000 najatých i místních vojáků. Při útocích na města se k obraně staví i starci, ženy a děti. Všichni bojují statečně, bijí se do posledního dechu, ale je jich příliš málo. A přesto:

Pevnost St. Elmo měla dle plánu Osmanů padnout za týden. Po měsíci stále odolává (její dny jsou však už sečteny). Jako mnohokrát před tím i potom se útočník ve svých odhadech hluboce zmýlil. Jeho oběť se přesile zuřivě brání. Začátkem září zbývá z každých čtyř Turků na živu jeden, nemocný a zraněný, ale Maltu hájí už jen asi 800 ještě bojeschopných mužů. Kdo jsou, či byli janičáři, kdo johanité? Ale hlavně - proč byla napadena Malta?

Dějiny nám vyprávějí o slavných bitvách. Já vám chci vyprávět o jejich příčinách. Nuže, proč došlo k obležení Malty? Proč zahynuly na obou stranách tisíce statečných mužů, kteří k sobě jinak bezpochyby vůbec necítili nepřátelství? (Troufám si tvrdit, že muslim a křesťan nejsou rodilí nepřátelé a můžou si lidsky i moc dobře rozumět. Navíc je spojuje víra v boha, dokonce toho samého.)

Je to už více let, co jsem na Maltě sesbíral všechny dostupné podklady. Tenkrát v ČR vypuklo ono šílenství kvůli americkému radaru v Brdech. Nestane se ten radar a tím i my, prvním cílem útoku? Když ho tu mít nebudeme, pak... Jenže proto jsem psal o Mnichovské dohodě. Tam si všichni taky mysleli, že když ustoupí Hitlerovi, pak... Hluboce se ovšem zmýlili. Dnes jsou to zase "žoldáci v Afganistánu, kteří kdyby tam nelezli, pak..." Na Maltě je situace podobná. Začnou si tam stavět pevnost Johanité, kteří jsou už dávno trnem v oku osmánskému sultánu Sülejmanovi. Kdyby tam nelezli, pak... Pak co? Zkusíme dát dohromady všechna fakta. Jestliže se máme z dějin poučit, je jistě důležitější příčiny válek analysovat, než jenom uvádět data, kdo kdy zvítězil.

Nejprve k aktérům:
Janičáři byli většinou poturčení Slovani z Balkánu, kteří byli jako děti uloupeni rodičům a vychováni coby fanatičtí islámští zabijáci. Požívali značná privilegia a majetkové výhody. Sultána ovšem moc nestáli, protože se nesměli ženit a po jejich smrti majetek připadl opět osmanskému státu. Dnes už naštěstí nejsou, jak dopadli, o tom na konci.
Jean Parisot de La Valette byl velmistrem řádu johanitů v době velkého obležení. Ve věku 72 let se zúčastnil výpadu proti Turkům, aby dal příklad ostatním. Po něm je nazváno dnešní hlavní město Malty - Valletta. Řád johanitů byl založen v roce 1050, jejich úkol byl původně ochrana a lékařská péče pro poutníky do Svaté země. Stále více se však řád stával vojenským a bojoval proti postupujícím Seldžukům. Pod jejich tlakem nakonec museli ustoupit na Rhodos, po jeho pádu na Maltu. Odtud pojmy špitálníci, rodoští a maltézští rytíři. Existují ještě dnes. Skutečně se starají o špitály, tak průhledné to ale zrovna není.

Po vytlačení johanitů z Rhodosu jim roku 1530 římský císař Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou cenu odvádět jednou ročně maltského sokola. (Papež v tu dobu pronajímal území celé Zeměkoule, jako by ta patřila výhradně jemu.) Johanité okamžitě začali s opevňováním přístavu. Jak se obyvatelé Malty dívali na johanity, cizí vojáky na svém území, kteří útok Turků vysloveně provokovali? Položme si nyní otázky, které jsou dnes tak aktuální, jako byly tenkrát.

Kdo vlastně u nás rozhoduje, my nebo cizí žoldáci? Proč se má zásah proti nim odehrát na našem území? Když budeme stavět pevnosti na obranu, pak si tím potenciálního agresora skutečně znepřátelíme a sami si jeho válečnou reakci vyprovokujeme. Nestane se snad právě tahle stavba zcela logicky prvním cílem jeho útoku?

Záznamy se dochovaly. Prostých lidí se císař a papež pochopitelně neptal, těm vládnoucím se to pak vůbec nelíbilo. Většinou se ale obávali o vlastní moc a privilegia, ostatní zřejmě už nebylo tak důležité. Něco můžeme zodpovědět sami. Jistě, pevnost chránící přístav bude napadena jako první, ale bylo by snad lepší nechat jako první napadnout nechráněná města plná civilního obyvatelstva? Nebo by snad k napadení vůbec nedošlo?

Celé obléhání bylo historicky mnohokrát zpracováno, vždycky ovšem pouze z pohledu dnešního křesťanského světa. Kde se však berou nenápadné poznámky johanitů, že tohle či onohle z jejich akcí mimo Maltu jim sultán dlouho trpět nebude? Dovolte mi tedy udělat výjimku a dát slovo Sülejmanovi.

"Já že jsem agresor? A kdopak to stále mele něco o nějakém osvobození svatého hrobu? Pevnosti jsou na obranu? Nebo aby se tam johanité stáhli po agresi na mé území? Musel jsem zaútočit na Rhodos, abych se jich ve své blízkosti zbavil. (1522). Mohl jsem je tam všechny pobít, ale nechal jsem je odtáhnout i s majetkem. Kdy se křížoví rytíři takhle šlechetně zachovali ve svaté zemi k muslimům? Sotva jsou na Maltě, jde to všechno znova. Dělají mi paseku po celém středomoří."

Nato by johanité asi přiznali, že jejich politika není zdaleka tak defenzivní, jak si bude jednou křesťanský svět povídat. Jistě by ale přidali, že co vlastně znamená území sultána? Vždyť je to historicky všechno křesťanská Byzantská říše, kterou on vojensky dobyl a zničil. Tím by ovšem měli pravdu taky až na tu maličkost, že ta byla zase od Římanů vojensky dobytá území, která před tím zase patřila někomu jinému!

Zůstává tedy jedna základní otázka! Byl by Sultán Sülejman napadnul Maltu, kdyby se na ni neusídlili johanité, kteří mu byli trnem v oku? Moje odpověď: možná později, ale docela určitě! Osmanská říše byla v tu dobu na vrcholu rozkvětu a neustále expandovala. Pokud platí pravidlo, že státy se udržují principy svého vzniku, pak sultán ani nemohl jednat jinak. V tu dobu už Turci dobyli a obsadili katalánské pobřeží (1542), města Niza (1544) a Tripolis (1551). Malta, nepotopitelná letadlová loď, jak ji později nazval Winston Churchill, nemohla uniknout jejich zájmu. Nebýt johanitů, nebyl by ji ale musel dobývat armádou, stačilo se na ni jen vylodit. Navíc nebyl vždy rozkaz sultána ani potřeba.

Velitelé turecké armády se často spojovali s piráty a drancovali středomoří do vlastní kapsy. V roce 1551 připlula takováto válečná flotila k Maltě. Její opevnění a přítomnost johanitů však kapitány od útoku odradily. Obrátili tedy k sousednímu ostrovu Gozo, (patří ke státu Malta) který vyplenili a téměř veškeré obyvatelstvo, asi 6000 lidí, odvlekli do otroctví. Staří a nemocní, kteří byli ušetřeni, pak v příštích letech vymřeli hlady, protože neměli sílu zpustošená pole a zavodňování obnovit. (Toliko pro "pacifisty", kteří by dali svoji zemi komukoli, hlavně když budeme žít v míru.) Po této zkušenosti už nikdo nepřišel na myšlenku, že raději nebudeme potenciálního agresora dráždit nějakým obranným zařízením. Jestliže Malťané o johanity nestáli, pak o Turky ještě méně a konečně si uvědomili, že sami se jim nikdy neubrání. Že tedy křesťané ve středomoří musí táhnout společně za jeden provaz, pokud nechce každý na svém vlastním viset. Výstavba dalších pevností se urychlila.

(Na internetu se to jen hemží těmi, co všechno vědí lépe. Žádná armáda, žádné NATO, žádné pakty s teroristou USA... Nikoho neprovokovat, nikomu neodporovat... V případě globálního konfliktu si pak ale každá válečná strana může počínat na takovém území, jak se jí zachce. Dělat si s obyvatelstvem, co se jim zachce. Takovému "pacifistovi" se pak může snadno stát, že ho navléknou do jejich uniformy a vezmou sebou. "Nechtěl jsi bránit vlastní zemi, teď půjdeš s námi dobývat jinou. Dezertéry střílíme. Že jsi pro mír? To tě v přední řadě pod palbou rychle přejde!")

Dne 19. května 1565 se Turci vylodili na Maltě a rozestavěli děla kolem pevnosti St. Elmo, která ležela na špici poloostrova, kde se dnes rozkládá hlavní město Valletta. Měla tvar nepravidelného pětiúhelníku, což byla i její slabost. Turci věděli, že musí pálit do jedné špičky té hvězdy a jednou ji urazí. Pak můžou využít své početní přesily.
(Pro nar.soc. k poslednímu dílu: Vylodění Turků nemohli johanité zabránit, na to jich bylo příliš málo. Jejich jediná šance byla bránit se v pevnosti.)

21. května započal útok. Denně dopadá na hradby asi 6000 dělových koulí. Několik metrů silné hradby odolávají, aspoň zatím. Občas se St. Elmo zatřese a zahalí kouřem. To děla pevnosti odpovídají.

Pokračování
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míra Míra | 23. července 2014 v 22:44 | Reagovat

Velmi zajímavé. Počkám si na pokračování.

2 nar.soc. nar.soc. | 24. července 2014 v 20:00 | Reagovat

Mrknul jsem se do Ottova slovníku naučného ( reprint díla starého 120let).
Stojí tam, že Turci byli Johanity odraženi ( velmi stručné a bez dalšího popisu ).

3 gregormoldavit gregormoldavit | 24. července 2014 v 21:07 | Reagovat

[2]: Nar.soc.
Já bych si dovolil napsat o tom v příštím dílu trochu víc. Ono se dochovalo celkem dost podkladů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama