Velké obléhání Malty 2/? - Kdo je to muslim?

18. července 2014 v 21:34 | Gregor Moldavit

Islámské země ? Malta leží 90 km jižně od Sicílie a není tady vůbec vidět. Pro náš seriál by bylo zajímavé vědět, jestli ji ke své říši taky počítají? O jejím dobývání Osmany se dozvíme více v příštích dílech.

Něco dále k dnešní expanzi islámu.
"Když my je necháme na pokoji, oni nechají nás také."
Jeden z nejoblíbenějších výroků na takové téma. Založený ovšem na zbožných přáních a naprosté nevědomosti. Nenechají!

Posledně jsem tady psal něco o Mnichovské dohodě a že lidé se od té doby poučili, nebo aspoň poučit mohli a měli!

Nenechají! Naši křesťanští misionáři taky nenechali na pokoji černochy v Africe a s jejich pámbíčkem přišly otrocké okovy a karabáč. Z onoho nadevše dobrotivého Krista a všech duchů svatých jeho katolického španělského veličenstva se obyvatelstvo Jižní Ameriky nevzpamatovalo dodnes! Bylo zmasakrováno a zotročeno, jejich vyspělé poznatky zničeny. (Nedocenitelné knihy spáleny, neodpovídaly bibli.) My (křesťané?) jsme ty ostatní na pokoji taky nikdy nenechali.

Proč oni nenechají dnes nás? Tady vůbec nejde o nějaké náboženství, (ač se to v jeho jménu bude odehrávat!), ale oni nás prostě nemohou nechat na pokoji. Proč? Odpověď: Beznadějné přemnožení!

Vzpomeňte na křesťanské křížové výpravy, včetně dvou dětských.
Řešení tehdejší nezaměstnanosti, neúrody a přemnožení. I Evropa byla už ve středověku neřešitelně přemnožena. A nejen ta. Když Kolumbus objevil Ameriku byla už taky přemnožená. Žila na ní hrstka indiánů, která vedla války kmen proti kmenu, protože jim chybělo území! (S větším počtem bělochů přemnožení přestalo, protože se neživili lovem, ale zemědělstvím.)

Jsou islámské státy, kde 50% obyvatel je mladších 20 let. Někdo by namítl, že my máme problém opačný a horší. Ti staří jsou stále starší a nechtějí umřít. Jenže v Africe nebo Orientě pro ty jejich mladé není žádná práce a taky nikdy nebude! Je musí nasytit Alláh! Jak? Expanzí! Kam? Neobydlené krajiny už na světě neexistují. Jejich cílem jsou vyspělé země v Austrálii, Evropě, nebo Severní Americe.
(Existuje smutný vtip: "Kde se muslim cítí nejlépe, v Egyptě, Turecku, Sýrii? Ne, v Německu, Kanadě, Anglii!) Bezpochyby z nich mnozí přicházejí aby se zapojili do práce a stanou se z nich platní členové společnosti. (Jeden můj zubař v Německu byl Íránec. Moji dceru přivedl v porodnici na svět Turek. Jestli to byli muslimové jsem se neptal.) Jenže miliony těchto islámských imigrantů, ať teprve potenciálních nebo již skutečných, to vidí jinak. Jenom v Africe existují desítky milionů černochů, kteří mají za cíl "loď na Lampedusu", tedy Evropu. Co tam chtějí dělat? "Jaké dělat? Bílý hlupák přeci rozdává peníze zadarmo!" Skutečně také nikde pracovat nezačnou, protože nic neumějí, chybí jim vzdělání a nakonec ani nechtějí. Jednoduše na to nejsou přírodou stvořeni. V africkém vedru nebyla práce vynalezena. (Většinou prodávají falzifikáty, nebo kradené zboží, taky drogy.) To není rasismus, to je statistika.

Být jich pár, bylo by to někdy docela úsměvné. Tak třeba jeden známý, pracující v Itálii, mi popisoval následující situaci:
Italové jsou maminčini mazlíčkové, žijí kolikrát i do věku přes 30 v domě s matkou, bez vlastní ženy. Na tyto mazánky se specializovaly černošky z Afriky. Je to sice čistá prostituce, ale to ty černošky tak neberou a ironií osudu už ani Italové ne. Je to asi jako když přijde pošťačka. Taková černoška má několik vesnic a tam ji už znají. Zazvoní, matka je v zahradě a zavolá:
"Jo, není zamčeno, syn je ve své cimře."
Když ta jde pak zase ven, sáhne katolická matka pro peněženku:
"Tak za kolik to dnes bylo?"

Jak říkám, úsměvné, ale představte si, že se v Africe tak trochu poptáte kolem a zjistíte, že počet těch, co chtějí do Evropy, je sto milionů. Ten úsměv vás rychle přejde. Někdo by řekl, "co bys na jejich místě dělal ty?"
Jednoduchá odpověď: "Asi to samé, vždyť žiji v Německu, ačkoli jsem se narodil v ČSR."
Jenže to na té statistice nic nemění. Takový příval je pro Evropu naprosto neřešitelný. K tomu ještě přijde, že prakticky každá černoška už je těhotná a tito lidé mají zcela běžně vysoký počet dětí. (Aniž by si v nejmenším lámali hlavu, jestli je dokážou uživit.) Dokáže si někdo představit, že třeba státu ČR bude přidělen jeden milion afrických imigrantů o které se musí postarat? (Že tenhle stát už má s určitou skupinou takovýchto kdysi-přistěhovalců své problémy a jejich počet taky stále roste, je snad každému známo.)

Jak je to ale s tím islámem a jeho bojovníky v Orientě?

Tady bych rád vyprávěl něco o těchto lidech a jejich běžném životě. Viděl jsem tam pár zemí. Oni sami o sobě určitě nejsou agresívní a rozhodně proti nám žádnou válku neplánují.
V Turecku jsem vždy busa zastavili na poli, většinou v dohledu vesnice. Obyvatelé večer přišli a přinesli okurky, papriku, lilek, ... Něco jsme koupili, děti dostaly žvejkačky. Někdy ale ti lidé peníze nechtěli. Jsme jejich hosté.
Jednou jsme kdesi před Teheránem museli s naším VW-Busem čekat na jednoho z nás, který se kdesi zatoulal. Stáli jsme v jakési vilové čtvrti. Jenže zrovna v tom domě vedle se cosi slavilo. Zvědavé děti vylezly ven a začaly si nás prohlížet. Pak přišly blíže a jelikož stále něco pojídaly, jedna holčička nám nabídla: "ochutnejte taky".
"Hm, moc dobré." smáli jsme se na ně. Děti utíkaly domů a přinášely další ochutnávky. (čolo morh, čolo kebab a tak nějak dále)
To už ale vyšli i dospělí, co že se to děje? Celkem pochopitelná by asi byla otázka, co před jejich domech pohledáváme? Jenže ten patriarcha domu se na nic neptal a oslovil nás anglicky:
"Vidím, že si s dětmi rozumíte. Právě máme oslavu a hostinu. Pojďte prosím k nám do domu a sedněte si s námi ke stolu."
Velmi rozpačitě jsme se omlouvali, že to přeci nemůžeme přijmout, jenom tady na někoho čekáme. Ale cítíme se tím pozváním velmi poctěni.
Takových zážitků bych měl více. Tohle bych rád zdůraznil, že totiž lidé v Evropě a třeba v Orientu nejsou určitě žádní nepřátelé. Jenže...
Jak to, že proti sobě celá století bez přestání válčili?

Oni to nedělají běžní lidé, to přichází z politických a hospodářských problémů. Náboženství už je pouze onen ideologický štít, ona reklamní parole, která se nabulíkuje božím bojovníkům. Nakonec ti v té uniformě dříve taky běžní lidé byli, jako i já jsem ji 2 roky nosil a stál na stráži proti útočníku ze západní strany Šumavy. (Který v tu dobu byl více na Kanárských, než doma.) Teď žiji v Německu už přes 40 let, v tomto domě v Bavorsku právě rok. Když moji sousedi něco popíjejí, hned mě pozvou, ať si sednu k nim a jsou ochotni kdykoli s něčím pomoci. (Kde jsem se narodil je nezajímá! Pro ně jsem jeden z nich, ač neumím bavorsky.) A přeci to byla generace jejich rodičů, která proměnila půl světa "in Schutt und Asche". (v trosky a popel) Skutečně mě hodně ruší, když čtu v češtině nějaké politické komentáře na téma "Němci" od člověka, který je zná jen ze sovětských filmů 50. let.

Že se tady něco připravuje jsem si poprvé uvědomil při jednom televizním záběru v době Chomeniho. Ukazovali žáky ve škole koránu, ze kterých mají být zase učitelé. Otázka, proč takový počet, je to potřeba?
Žáci s vážnou tváří vysvětlovali, "budeme korán vyučovat v Evropě. My víme, že vy Evropané jste si vědomi, že jenom islám je ta víra pravá, ale vaši politikové a faráři vás úmyslně drží v neznalosti koránu. Jednou se osvobodíte a pozvete nás."

Popadla mě hrůza. I já jsem v takovém zvráceném, prolhaném světě vyrostl. Obyvatelé západních kapitalistických zemí jenom čekají na nás komunisty, ale policie a totalitní vláda je pomocí vězení a cenzury drží násilím v kapitalismu.

Ti kteří nás chtějí "osvobodit" a přinést nám tu jedinou pravou víru, už jsou tedy připraveni. Z velké části po zuby ozbrojeni. Jsme schopni se vojensky ubránit? V současné době docela určitě, o to tady nejde. První ofensiva, která měla a mohla jít až daleko za hranici Orientu, bylo obsazení Kuvajtu Irákem. Celý svět se ale spojil a tuto invazi zastavil. Jednoho jsem si ale při tom všiml. Ptali se muslimů ve Francii, co tomu říkají? Stáli na straně Husseina proti svému státu. On má pro ně zvítězit. Tohle nikdy nesmíme zapomenout! Islámští Francouzi stáli na jeho straně proti Francii!!!

Vojensky se islámských zemí bát nemusíme, (zatím, na atomových zbraních ovšem pracují). Války těchto dvou světů jsou tak staré, jako islám sám, jenže poprvé je tady něco jiného. Invaze islámu zevnitř evropských států. Je to asi rok, co jeden imán v Belgii, a v ní žijící, prohlásil:
"Naše náboženství je vašemu nadřazené a musí být to jediné. Komu se to nelíbí, ať Belgii opustí!"
Zatím tam muslimové původní obyvatelstvo vyhnat nemůžou. Co když jich ale jednou bude tolik, že... O tom příště.

Pokračování
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 19. července 2014 v 19:01 | Reagovat

Pokud jde o přistěhovalectví má ČR zatím výhodu "chudší země" a souseda Německo. N. už s muslimským přistěhovalectvím nadělalo zkušenosti, které prosáknou do EU v podobě doporučení a později i zákonů. Alespoň si to myslím.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 19. července 2014 v 20:04 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Dokud má nějaký stát miliony a miliardy, aby tím vzrůstající problémy nenápadně zametl pod koberec, pak se nic neděje. Ale co když tyto jenom narůstají a stát chudne? Málo lidí ví o tom, jak v NSR zchudla střední třída a důchodci, kolik různých státních institutů muselo být zavřeno. Proti ČR pořád asi ještě dobré, ale za tu relativitu si nikdo nic nekoupí. Ať už je to klima, nebo národnostní menšiny, ze kterých se stávají většiny, tady jednou může přijít absolutní apokalypsa. Příští generace nás asi proklejí do horoucích pekel.

3 nar.soc. nar.soc. | 19. července 2014 v 22:33 | Reagovat

[2]:

Asi je to cynické, ale už v Římě se hovořilo o starých zlatých časech, položených do dob, které nikdo nepamatoval a nezaznamenal.
Také madame Pompadour se ve vymyšleném pořekadle dotkla budoucnosti slovy, "po nás potopa".

Ale vážně.
Je známo, že společenské vědomí se zpožďuje nejméně o generaci za aktuální potřebou. Za nejhorší považuji ve výkonu vládní moci cucáky, co chtějí převrátit svět a staré dědky, kteří z veřejné služby chtějí stvořit vlastní pomník.
Základní vzdělanost mají v rukou převážně ženy a ty uvažují poněkud jinak, než káže aktuální potřeba. Měli jsme štěstí ( v průserech ), že naši generaci minula válka. Je otázkou, zda totéž bude moci říci generace našich vnuků.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 19. července 2014 v 22:57 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Tohle si uvědomuji. Na vojně jsem si z podvýživy zkazil zuby i žaludek, ale do války jsem nemusel. (Lampasáci nám rozkradli i žrádlo a 2 roky jsme trpěli nedostatkem spánku.) Naší generaci byla v Evropě válka ušetřena. Jeden můj kamarád z ulice padl ve válce. To bylo tak: Rodina se vystěhovala do Izraele, tady prý bude zase jen válka. Ale bylo to obráceně a mají tam už zase válku.
Jenže my tady už válku možná ani nepotřebujeme. Při současném vývoji můžeme mít občanskou, mezi různým etnikem. Ale jak se tak opatrně zmiňuji, není radno o tom mluvit, to by byl rasismus.

5 nar.soc. nar.soc. | 20. července 2014 v 8:47 | Reagovat

[4]:

Pane Moldavite, společnost, kde je neradno o něčem mluvit je na dobré cestě ke stagnaci a zmaru. Diskuze, sebeostřejší není ještě skutek. Teprve skutky jsou trestně postižitelné.
Nadávno jsem četl veřejné prohlášení australského premiéra vůči tamním  agresivním muslimům. Řekl něco ve smyslu, "přijali jsme Vás do naší země a máte zde možnost podílet se na výhodách společenství, včetně náboženské svobody. Pokud pro sebe nárokujete nějakou výlučnost a napadáte naše zřízení, máte možnost svobodně odejít kamkoli nebo se vrátit odkud jste přišli. My svoje uspořádání měnit nebudeme".
To nepovažuji za rasismus, ale jde o řádné ohrazení "odtud, potud". Kdo ve veřejné funkci není schopen podobné prohlášení vyřknout vůči skupinám narušujícím společenské zvyklosti a demokracii, nemá ve veřejné funkci ani co hledat.

6 gregormoldavit gregormoldavit | 20. července 2014 v 12:23 | Reagovat

[5]: nar.soc.
Austrálie snad platí jako země velmi tolerantní. To se týče i náboženství. Jenže ta tolerance končí tam, kde jedno náboženství, a ještě cizí, se začne prohlašovat za jediné pravé a přípustné. Byl jsem před mnoha lety na ostrově Mauricius. Tam žije do nekonečna různých náboženství vedle sebe a nikterak si nevadí. Jediný problém - muslimové. Těm ta ostatní nějak nepasují. Aspoň mi to tam ti místní říkali.
Konečně jsem napsal, že katolíci si po staletí nepočínali jinak. A rozhodně nezískávali ty místní v Africe nějakým dobrým slovem, jak vše dnes v jejich pohádkách prezentují. Vždyť to od nich slyším i dnes, "musíme všem vysvětlit, že jedině Kristus..." a už to jede!

7 nar.soc. nar.soc. | 20. července 2014 v 13:51 | Reagovat

[6]:

Ono i pro církevníky a náboženské společnosti platí, že "s jídlem roste chuť". Jistě jste zaznamenal českou "církevní restituci". Majetkově značně nadaná katolická církev, zůstala hegemonem i po josefinských reformách. Teprve "soudruzi" jí po r. 1948 přivřeli kyslík v podobě znemožnění užívání zapsaného majetku. Komunisté žádné církvi nic právně nevzali. Přesto zde vzniklo hnutí"co bylo ukadeno, musí být vráceno". Máme zde Pozemkový katastr ( historické údaje ) a Katastr nemovitostí ( evidence zavedená po r. 1948 a průběžně sjednocována s PK při změnách v zápisech na žádost ). Josefinské reformy se zdají pevné, zápisy v PK o první pozemkové reformě z let 1920.... rovněž, totéž z revize poz. reformy z let 1945 - 47. Zmíněná restituce má hraniční datum 25.2.1948.
Restituovat se měly poměry po r. 1948 ale nikoli majetková změna, kterou se církve stávají neomezenými suverény, kterými nikdy nebyly ( vždy měly u majetků zapsanou výhradu veřejnoprávnosti za obdarování zeměpanskou správou.
Proto předkládají zástupci kat. církve papíry pocházející ze zemských desek moravských v doby předjosefinské s nároky, jakoby se nemetlo. Vycházejí z předpokladu, že binec v dokladech k PK jim dá za pravdu, protože stát věc od r. 1948 do 1998 trestuhodně zanedbal, operáty neošetřil a myši s plísní udělaly svoje ( také povodně zejména v Praze kolem r.2002).
Dnes se cítí pupkatý arcibiskup Duka ( názorový souputník Klause ) na koni. Už není nic slyšet o ekumenismu církví, ale naopak polští kněží zde lámou češtinu v bigotním výkladu v naději, že získaným majetkem ohromí zmatené obyvatelstvo. Ostatním církvím se dostalo z "restituce" po bakšiších, aby rovněž "chválily Hospodina = Kalouska". Jen jedna církev s biskupkou se od věci distancovala s výkladem, že víra vychází s duševní potřeby a nikoli z bankovního konta a majetkového zápisu v KN. Moc přátel si nenadělala a u katolických prelátů, už vůbec ne.

8 gregormoldavit gregormoldavit | 20. července 2014 v 17:25 | Reagovat

[7]: nar.soc.
Církevní restituce jsem tady už tvrdě kritizoval. Nejde jen o Josefa II., ale o starší fakta. Např.: církev má zanešené pozemky kláštera, zápis pochází z roku 1600. Lze o tom pochybovat? A jak!!! Tenkrát se klášter založil, s ním i tyto katastrální knihy. Do těch si to všechno kolem jednoduše zapsali. Zemědělci, kteří tam hospodařili dávno před tím, se najednou dozvěděli, že mají propachtovaný klášterní pozemek a tomu za to musí platit. A tak se mnichům hezky žilo. Dnes jim ty pozemky vracet je šílenství.

9 Míra Míra | 21. července 2014 v 15:21 | Reagovat

Pečlivě čtu Vaše články i diskusi pod nimi. Ani vy, ani nar.soc. jste mě nepotěšili. Ale tuším, že máte pravdu. No potěš...

10 Míra Míra | 21. července 2014 v 15:28 | Reagovat

A vůbec, shodou okolností jsme zrovna letos byli na Maltě. Tolik prastarých památek jsme snad "nenasbírali" ani na mnoha našich cestách po Itálii a nakonec, co do jejich stáří ani v Egyptě. Člověk si potom musí jen říkat: To se opravdu lidstvo z historie nepoučí a opravdu se vše bude opakovat pořád dokola, jen s jinými zbraněmi a stejně pitomou ideologií? A pak přijedu domů...
No nic, až tak jsem se rozvášnit nechtěl.

11 nar.soc. nar.soc. | 21. července 2014 v 17:55 | Reagovat

[10]:

Nazdar Míro.

Mně udivuje, že lidská společenstva na ostrovech nešla žádným zvláštním příkladem ve společenském vývoji, přestože měla relativně lepší podmínky  k obraně.

12 gregormoldavit gregormoldavit | 21. července 2014 v 17:55 | Reagovat

[10]: Mira
Malta je skutečně velký zážitek, to je bez diskuze. Některé chrámy, ač jen jejich zbytky, jsou starší než pyramidy.
Nenapsal jsem odtud jen historii, ale třeba i ukolébavku pro děti:
http://gregormoldavit.blog.cz/0812/ukolebavka-pro-nejmensi

13 gregormoldavit gregormoldavit | 21. července 2014 v 18:34 | Reagovat

[11]: nar.soc.
Tady bych poukázal na kulturu mínojskou, tedy krétskou. Pro mě do nekonečna obdivuhodná, zničena patrně zemětřesením. Ale snadná obrana ještě nedělá kulturu a ostrov ani zdaleka neznamená snadnou obranu. (Příští díly!)

14 Míra Míra | 21. července 2014 v 19:14 | Reagovat

[13]:autor
Přesně tak. Přestože zmíněné ostrovy (a i jiné další) byly v průběhu mnoha staletí "válcovány" všemi možnými i nemožnými civilizacemi, tak v obou případech jsme pozorovali příklad toho, jak má vypadat národní hrdost bez arogance a životní pohoda bez honby za pomíjivými statky. Ale naopak jistota v pracovitosti a ve vyznávání základních životních hodnot. Malta i Kréta, ale i jižní Itálie se nám s manželkou staly srdeční záležitostí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama