Červenec 2014

Velké obléhání Malty 5/? - Totaler Krieg

25. července 2014 v 20:16 | Gregor Moldavit

Malta
Pevnost Sant Elmo ležela na špici poloostrova dnešního hlavního města Valletta



Když Malťané uviděli na obzoru válečnou flotilu, začali jednat podle připraveného a jistě vícekrát nacvičeného plánu. Zapomeňme nyní všechny slavné rytířské romány, plné šlechtických ctností a herojských soubojů a pokusme se na tento den, 18 května 1565, podívat realisticky.

Bezpochyby tady vyděšeně stálo mnoho obyvatel, kteří se báli a byli by raději bezpodmínečně kapitulovali. Na druhé straně veslovali na galérách otroci, (patrně obyvatelé dobytých území), kteří přikovaní a pod bičem otrokářů hluboce litovali, že padli osmanským Turkům do rukou živí. Zatímco jejich ženy a děti jsou nyní zcela bezprávní otroci svých pánů, musí oni ještě vynaložit poslední sílu aby tento osud pomohli připravit svým dalším krajanům. Veslovat, než se tělo vyčerpá natolik, že bude sice ještě živé, ale pro otrokáře už nepotřebné hozeno s ostatními odpadky přes palubu.

V den napadení už není čas na nějaké referendum nebo diskuse, kdo měl kdy v čem pravdu. Povinnost obrany platí pro všechny a ti všichni můžou nyní jen doufat, že je jak a čím se bránit. Turci mají od sultána rozkaz zvítězit a Malťané vědí, co by znamenalo podlehnout. Tady není možný žádný kompromis a žádná debata! Žádné dodržování nějakých pravidel, tady je "totální válka". Obyvatelé se stahují do pevností a citadel. Před tím zapálí své pole a domy, studny zamoří exkrementy. Mnoho Turků pak dostalo hned v příštích dnech úplavici. Další detaily raději zanechme. Skutečná válka si na šlechetné rytířské souboje moc nepotrpí. Účel tedy světí prostředky a to na obou stranách.
jižní pobřeží

Johanité natáhli v zátokách řetězy a na březích kolem postavili palisády ze zašpičatělých kůlů. To mělo zpomalit vylodění a oni mohli Turkům způsobit ztráty palbou z pevnostních děl. Zastavit vylodění ovšem nebylo v jejich silách a Turci se konečně mohli vylodit i kdekoli jinde na nechráněném severním pobřeží. Pak by museli ovšem táhnout děla určitou vzdálenost a nakonec se zase dostat na dostřel pevnostních děl. (Jižní pobřeží má strmé skály. Malta je tlakem Afriky nakloněna severním směrem.) Pevnost St. Elmo na špici poloostrova, která měla tvar nepravidelné pěticípé hvězdy, byla však jako první pod palbou děl z lodí i pevniny. (Tehdejší strategie byla taková, že se hrabaly zákopy a těmi táhla děla každý den o kus blíže. Jestli to tak dělali i Turci tady, mi není známo.)

Na pomoc Osmanům připlul za několik dní i slavný pirát Turgut Reis, zvaný Dragut, který měl s dobýváním pevností zkušenosti. Johanité a Malťané sami nemohli dlouho vzdorovat celé mocné Osmanské říši. Jejich úkolem bylo zastavit útok a vydržet, než přijde posila z Evropy. Ale kde ta je? Volání o pomoc zůstává ještě dlouho nevyslyšeno. (Papež má zřejmě jiné starosti a císař bude nejspíše, jako obvykle, bez peněz.)
osmanský válečník

Téměř po měsíci se podařilo útočníkům jeden roh opevnění prostřílet a tudy pak vedli další útok. Dne 23. června, více než po měsíci obléhání, padla pevnost St. Elmo a byla útočníky obsazena. Z 1500 obránců se Osmanům dostalo živých do ruky devět. Generál Turků, Mustafa Paša, jim nechal useknout hlavu, jejich těla přibít na kříže a hodit do moře, aby je proud odnesl k ostatním obráncům. Možná pro muslima běžný způsob zacházet s křesťanským zajatcem, ale pokud tím snad ještě něco sledoval, pak mu to vyšlo. Velmistr La Valette nechal nato usekat hlavy tureckým zajatcům a střílet je z kanónů na oblehatele. Nic nemohl Mustafa potřebovat více. Jestliže jeho vojáci zatím válčili pracovně, bez emocí a celkem se jim mohlo i hodit do krámu nechat se zajmout, nyní se dostavil ten pravý bojový duch. I oni bojovali se správnou nenávistí k nepříteli a do posledního dechu, i oni věděli co znamená padnout do zajetí křesťanů. Týdny plynuly, na obou stranách se vraždilo z pomsty a dobíjeli zranění i nemocní, kteří už stejně nemohli výsledek války ovlivnit. Tisíce lidí umírají, válečná situace se nemění. Turci útočí, Malťané se brání, výsledek může rozhodnout pouze posila z té, či druhé strany.

Turgut Reis, Istanbul
Slavný pirát, slavný dobyvatel, slavný obránce, to je v historii všechno ta samá sláva. (Padouch nebo hrdina, všechno jedna rodina)

Specialista Turgut Reis odevzdal kvalitní práci, přičemž byl trefen do hlavy odštěpkem kamene při dělostřelecké palbě a zemřel krátce na to, 23.6.1565. Turci na něj do dnes vzpomínají jako na velkého vojevůdce.

Po dobytí pevnosti St.Elmo přestavěli Turci baterie děl a ostřelovali Birgu (dnešní Vittoriosa), St. Angelo a Senglea. Útok po silné dělostřelecké přípravě podnikli 7. srpna, ale byli odraženi. Navíc kavalerie johanitů za jejimi zády vnikla do tureckého tábora, kde jezdci pobili koho našli. Boj se táhnul do nekonečna a bezvýsledně. Jen počet zbytečně padlých na obou stranách narůstal. 21. srpna podnikli Turci ještě poslední útok a pokusili se dobýt pevnosti Birgu a Senglea. Jejich síly už nato ale nestačily, byli znovu odraženi. K tomu jim přišla zpráva, že zásobovací loď, na kterou už dlouho toužebně čekají nikdy nepřipluje. Byla kdesi kýmsi přepadena a vydrancována.

Začátkem září zbývá z armády mocné Osmanské říše zhruba čtvrtina, ale Maltu brání už jen asi 800 vojáků. Tu konečně přichází pomoc křesťanského světa. Na obzoru se objevují plachty. Ze Sicílie připlouvá armáda jménem Gran Soccorso a bere Turky pod palbu. Ti se ještě pokusí o souboj, ale už je jim celkem jasné, že tahle bitva je prohraná. Navíc generál Mustafa Paša neznal skutečný počet křesťanské posily a netušil, že jich je pouze asi osm tisíc. Jeho zbylí vojáci jsou už dávno naprosto zdemoralizovaní a povětšinou nemocní, o zraněních snad ani nemluvě. Jedno jim nelze upřít, že více se dokázat skutečně nedalo. Dne 8. září 1565 se zruinovaný zbytek turecké armády obrací na útěk. O hrdiny není nouze, ale jestlipak to tak bude vidět i sultán?

Malta odolala!

Pokračování

Velké obléhání Malty 4/? - Kdo má právo?

23. července 2014 v 13:40 | Gregor Moldavit

La Valletta

Dne 18. května roku 1565 se na obzoru ostrova Malty objevuje turecká válečná flotila. 140 bojových galér, k tomu řada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektně vyzbrojených osmanských válečníků. Jádro této armády tvoří v těch dobách obzvláště krutí janičáři. Rozkaz sultána Sülejmana zní jednoznačně: Dobýt pevnosti, zničit obranu, obsadit Maltu, naložit s obyvatelstvem běžným způsobem a ostrov začlenit do Osmanské říše jako strategicky důležitý pro další výboje. Sicílie leží pouhých 90 kilometrů severně.



Maltu brání 700 rytířů řádu johanitů, k tomu asi 8000 najatých i místních vojáků. Při útocích na města se k obraně staví i starci, ženy a děti. Všichni bojují statečně, bijí se do posledního dechu, ale je jich příliš málo. A přesto:

Pevnost St. Elmo měla dle plánu Osmanů padnout za týden. Po měsíci stále odolává (její dny jsou však už sečteny). Jako mnohokrát před tím i potom se útočník ve svých odhadech hluboce zmýlil. Jeho oběť se přesile zuřivě brání. Začátkem září zbývá z každých čtyř Turků na živu jeden, nemocný a zraněný, ale Maltu hájí už jen asi 800 ještě bojeschopných mužů. Kdo jsou, či byli janičáři, kdo johanité? Ale hlavně - proč byla napadena Malta?

Dějiny nám vyprávějí o slavných bitvách. Já vám chci vyprávět o jejich příčinách. Nuže, proč došlo k obležení Malty? Proč zahynuly na obou stranách tisíce statečných mužů, kteří k sobě jinak bezpochyby vůbec necítili nepřátelství? (Troufám si tvrdit, že muslim a křesťan nejsou rodilí nepřátelé a můžou si lidsky i moc dobře rozumět. Navíc je spojuje víra v boha, dokonce toho samého.)

Je to už více let, co jsem na Maltě sesbíral všechny dostupné podklady. Tenkrát v ČR vypuklo ono šílenství kvůli americkému radaru v Brdech. Nestane se ten radar a tím i my, prvním cílem útoku? Když ho tu mít nebudeme, pak... Jenže proto jsem psal o Mnichovské dohodě. Tam si všichni taky mysleli, že když ustoupí Hitlerovi, pak... Hluboce se ovšem zmýlili. Dnes jsou to zase "žoldáci v Afganistánu, kteří kdyby tam nelezli, pak..." Na Maltě je situace podobná. Začnou si tam stavět pevnost Johanité, kteří jsou už dávno trnem v oku osmánskému sultánu Sülejmanovi. Kdyby tam nelezli, pak... Pak co? Zkusíme dát dohromady všechna fakta. Jestliže se máme z dějin poučit, je jistě důležitější příčiny válek analysovat, než jenom uvádět data, kdo kdy zvítězil.

Nejprve k aktérům:
Janičáři byli většinou poturčení Slovani z Balkánu, kteří byli jako děti uloupeni rodičům a vychováni coby fanatičtí islámští zabijáci. Požívali značná privilegia a majetkové výhody. Sultána ovšem moc nestáli, protože se nesměli ženit a po jejich smrti majetek připadl opět osmanskému státu. Dnes už naštěstí nejsou, jak dopadli, o tom na konci.
Jean Parisot de La Valette byl velmistrem řádu johanitů v době velkého obležení. Ve věku 72 let se zúčastnil výpadu proti Turkům, aby dal příklad ostatním. Po něm je nazváno dnešní hlavní město Malty - Valletta. Řád johanitů byl založen v roce 1050, jejich úkol byl původně ochrana a lékařská péče pro poutníky do Svaté země. Stále více se však řád stával vojenským a bojoval proti postupujícím Seldžukům. Pod jejich tlakem nakonec museli ustoupit na Rhodos, po jeho pádu na Maltu. Odtud pojmy špitálníci, rodoští a maltézští rytíři. Existují ještě dnes. Skutečně se starají o špitály, tak průhledné to ale zrovna není.

Po vytlačení johanitů z Rhodosu jim roku 1530 římský císař Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou cenu odvádět jednou ročně maltského sokola. (Papež v tu dobu pronajímal území celé Zeměkoule, jako by ta patřila výhradně jemu.) Johanité okamžitě začali s opevňováním přístavu. Jak se obyvatelé Malty dívali na johanity, cizí vojáky na svém území, kteří útok Turků vysloveně provokovali? Položme si nyní otázky, které jsou dnes tak aktuální, jako byly tenkrát.

Kdo vlastně u nás rozhoduje, my nebo cizí žoldáci? Proč se má zásah proti nim odehrát na našem území? Když budeme stavět pevnosti na obranu, pak si tím potenciálního agresora skutečně znepřátelíme a sami si jeho válečnou reakci vyprovokujeme. Nestane se snad právě tahle stavba zcela logicky prvním cílem jeho útoku?

Záznamy se dochovaly. Prostých lidí se císař a papež pochopitelně neptal, těm vládnoucím se to pak vůbec nelíbilo. Většinou se ale obávali o vlastní moc a privilegia, ostatní zřejmě už nebylo tak důležité. Něco můžeme zodpovědět sami. Jistě, pevnost chránící přístav bude napadena jako první, ale bylo by snad lepší nechat jako první napadnout nechráněná města plná civilního obyvatelstva? Nebo by snad k napadení vůbec nedošlo?

Celé obléhání bylo historicky mnohokrát zpracováno, vždycky ovšem pouze z pohledu dnešního křesťanského světa. Kde se však berou nenápadné poznámky johanitů, že tohle či onohle z jejich akcí mimo Maltu jim sultán dlouho trpět nebude? Dovolte mi tedy udělat výjimku a dát slovo Sülejmanovi.

"Já že jsem agresor? A kdopak to stále mele něco o nějakém osvobození svatého hrobu? Pevnosti jsou na obranu? Nebo aby se tam johanité stáhli po agresi na mé území? Musel jsem zaútočit na Rhodos, abych se jich ve své blízkosti zbavil. (1522). Mohl jsem je tam všechny pobít, ale nechal jsem je odtáhnout i s majetkem. Kdy se křížoví rytíři takhle šlechetně zachovali ve svaté zemi k muslimům? Sotva jsou na Maltě, jde to všechno znova. Dělají mi paseku po celém středomoří."

Nato by johanité asi přiznali, že jejich politika není zdaleka tak defenzivní, jak si bude jednou křesťanský svět povídat. Jistě by ale přidali, že co vlastně znamená území sultána? Vždyť je to historicky všechno křesťanská Byzantská říše, kterou on vojensky dobyl a zničil. Tím by ovšem měli pravdu taky až na tu maličkost, že ta byla zase od Římanů vojensky dobytá území, která před tím zase patřila někomu jinému!

Zůstává tedy jedna základní otázka! Byl by Sultán Sülejman napadnul Maltu, kdyby se na ni neusídlili johanité, kteří mu byli trnem v oku? Moje odpověď: možná později, ale docela určitě! Osmanská říše byla v tu dobu na vrcholu rozkvětu a neustále expandovala. Pokud platí pravidlo, že státy se udržují principy svého vzniku, pak sultán ani nemohl jednat jinak. V tu dobu už Turci dobyli a obsadili katalánské pobřeží (1542), města Niza (1544) a Tripolis (1551). Malta, nepotopitelná letadlová loď, jak ji později nazval Winston Churchill, nemohla uniknout jejich zájmu. Nebýt johanitů, nebyl by ji ale musel dobývat armádou, stačilo se na ni jen vylodit. Navíc nebyl vždy rozkaz sultána ani potřeba.

Velitelé turecké armády se často spojovali s piráty a drancovali středomoří do vlastní kapsy. V roce 1551 připlula takováto válečná flotila k Maltě. Její opevnění a přítomnost johanitů však kapitány od útoku odradily. Obrátili tedy k sousednímu ostrovu Gozo, (patří ke státu Malta) který vyplenili a téměř veškeré obyvatelstvo, asi 6000 lidí, odvlekli do otroctví. Staří a nemocní, kteří byli ušetřeni, pak v příštích letech vymřeli hlady, protože neměli sílu zpustošená pole a zavodňování obnovit. (Toliko pro "pacifisty", kteří by dali svoji zemi komukoli, hlavně když budeme žít v míru.) Po této zkušenosti už nikdo nepřišel na myšlenku, že raději nebudeme potenciálního agresora dráždit nějakým obranným zařízením. Jestliže Malťané o johanity nestáli, pak o Turky ještě méně a konečně si uvědomili, že sami se jim nikdy neubrání. Že tedy křesťané ve středomoří musí táhnout společně za jeden provaz, pokud nechce každý na svém vlastním viset. Výstavba dalších pevností se urychlila.

(Na internetu se to jen hemží těmi, co všechno vědí lépe. Žádná armáda, žádné NATO, žádné pakty s teroristou USA... Nikoho neprovokovat, nikomu neodporovat... V případě globálního konfliktu si pak ale každá válečná strana může počínat na takovém území, jak se jí zachce. Dělat si s obyvatelstvem, co se jim zachce. Takovému "pacifistovi" se pak může snadno stát, že ho navléknou do jejich uniformy a vezmou sebou. "Nechtěl jsi bránit vlastní zemi, teď půjdeš s námi dobývat jinou. Dezertéry střílíme. Že jsi pro mír? To tě v přední řadě pod palbou rychle přejde!")

Dne 19. května 1565 se Turci vylodili na Maltě a rozestavěli děla kolem pevnosti St. Elmo, která ležela na špici poloostrova, kde se dnes rozkládá hlavní město Valletta. Měla tvar nepravidelného pětiúhelníku, což byla i její slabost. Turci věděli, že musí pálit do jedné špičky té hvězdy a jednou ji urazí. Pak můžou využít své početní přesily.
(Pro nar.soc. k poslednímu dílu: Vylodění Turků nemohli johanité zabránit, na to jich bylo příliš málo. Jejich jediná šance byla bránit se v pevnosti.)

21. května započal útok. Denně dopadá na hradby asi 6000 dělových koulí. Několik metrů silné hradby odolávají, aspoň zatím. Občas se St. Elmo zatřese a zahalí kouřem. To děla pevnosti odpovídají.

Pokračování

Velké obléhání Malty 3/? - Milujte se a množte se!?

21. července 2014 v 21:38 | Gregor Moldavit

Už jsem tady řešil otázku, jak bude vypadat obyvatelstvo ČR koncem tohoto století? Dokonce jsem došel k možnosti, že jednoduše nebude vypadat vůbec. (O daňovém Kalouskovi) Oni ale obyvatelé asi nevymřou, jenom kolik tam bude ještě % těch původních Čechů? Těch, kteří by nějakým způsobem, ač do nekonečna zkříženým, byli potomci praotce Čecha a nepocházeli tedy z Indie, nebo Vietnamu. Minulý týden jsem se tak díval na obyvatelstvo jednoho malého českého pohraničního městečka, jak toto vycházelo ze supermarktu. Nějak odhadem - třetina bílí, třetina žlutí, třetina tmaví. K míšení moc nedochází, každá tato skupina žije spíše mezi sebou. Ale každá skupina má zcela jiný počet dětí.

V minulém dílu k tomu přišla otázka imigrace afrického obyvatelstva. Ne jen Afrika! Když jsem chodil po Aténách narážel jsem na nekonečně Asiatů. Člověk si nemůže sednou na jedno kafe, už je tu někdo z nich a vnucuje mi aspoň zapalovač. V restauraci se za zády Slávky jeden postavil a spustil nějakou řvoucí hračku. Při jídle. Být jen trochu mladší, asi bych to byl vyřešil radikálně. Nikdo z personálu se ho ale neodvážil vyhodit. Záchody pod Akropolis jsou od nich obsazeny, kouří tam hašiš. Řekové byli od nějaké "humanistické" organizace kritizovány, v jak špatných podmínkách u nich asijští imigranti žijí. Jistě pravda, ale co jako má kdo dělat? Stát je dávno bankrot a ze všech lodí jich prší další tisíce. Dejte jim lepší podmínky a jejich počet se zdesetinásobí. V Řecku se šíří zoufalství! Jako i v jiných státech to pochopitelně chtějí vyřešit radikálové, (něco jako v ČR "dělnická strana") a divte se někomu, že je volí. Itálie se dostala pod palbu různých spasitelů lidstva, že se před jejím pobřežím utopili imigranti z Afriky v nějakém přetíženém lodním vraku. Italská vláda vyhlásila státní smutek. Italské obyvatelstvo, místo smutku, prohlásilo svoji vládu za bandu šílenců. Od té doby italské lodě odchytávají ty vraky už poblíže afrického pobřeží, než se stačí potopit a stále horší vraky tedy teď mohou denně vyplouvat. Oni je ale netáhnou nazpět do Afriky, vezmou na svoji pevninu, dají do lágru, ze kterého ale povětšinou tito hned zmizí. Ne do Afriky, ale do jiných evropských států, kde vznikají ilegální ghetta. Jejich cílem je Německo, nebo Anglie.

Pokud by se mě chtěl někdo zeptat, co jako bych já s tím dělal, pak ho musím odkázat na politiky, kteří jsou za to placeni. Já nemůžu dělat nic. I kdybych mohl, nějaké patentní řešení taky nemám. Jenže ti politikové zřejmě všichni vychází z toho, že ono to nespěchá, oni nebudou dělat nic, to vyřeší někdy později ti po nich. Oni si prsty pálit nebudou, chtějí být přeci znovu zvoleni. Takže se dále hledá, kde komu zvýšit daně a kde zavést další poplatky, aby se tyto náklady nějak kompenzovaly. Jenže jak dlouho to takovým způsobem může fungovat? Tito Afričané jsou ve své většině také muslimové, ačkoli rozhodně nepřicházejí nás misionovat. Jejich motivy jsou čistě ekonomické. Jenže až se tu usadí a rozmnoží, může i tohle být jinak.

Alespoň jeden návrh bych měl. Kdo žije prokazatelně delší dobu ze sociální podpory, měl by ztratit volební právo. Jestliže společnosti ničím nepřispívá, ať si také nevybírá. V posledních volbách kandidovala v ČR také "romská strana". Volební program jednou větou: "Dát více nepracujícím". O nějakém způsobu financování ani slovo, to se vezme ze státních peněz a ty se natisknou. Jenže co když těch nepracujících bude jednou přes 50%? Budou si volit vlastní rozdávačnou stranu? Když už jsem to začal, píchnu do vosího hnízda: Při dalším vývoji obyvatelstva ČR, jako od konce války dodnes, by v roce 2070 byl každý druhý Cikán.

Právě tohle množení je ten největší problém. Už Konrád Lorenz ve své knize o hříchách lidstva ho považoval za větší nebezpečí, než třeba atomové zbrojení. Jestliže libyjský revoluční vůdce Kaddafi (jinak poměrně dětinský typ) řekl jednou něco správně, pak to bylo následující:
"My muslimové nepotřebujeme žádný terorismus. Máme tolik dětí, že nás brzy v té demokratické Evropě bude většina a pak si své cíle jednoduše odhlasujeme."
Napsal jsem, že islámští Francouzi stáli v Kuvajtské válce na stranně Husseina. On nikdy moc věřící nebyl, ale při svých dobyvačných plánech se mu hodilo stát se naoko vůdcem muslimů.
Dále. Jestliže průměrný Francouz má asi necelé 2 děti, pak ten bílý jedno a ten islámský Francouz třeba 5, či více. Za necelých 30 let, bude ve Francie přes 50% muslimů. To bude možná první islámský evropský stát, ale ostatní budou rychle následovat. Dokonce i Kanada by mohla mít za nějakých 30 let převážně muslimské obyvatelstvo. Od této chvíle je všechno naprosto nedefinovatelné a nikdo neví, co se může stát?

Mimochodem, onen Kaddafi byl "vůdce revoluce". Nahrabal si při tom miliardy, napsal "zelenou knihu" islámu, která vyšla v milionovém nákladu, ze kterého nejspíše nebyl přečten do konce ani jeden výtisk. No a nakonec si tam udělal revoluci zase někdo jiný vedle něj, což stálo Kaddafiho krk.

Revoluce!? Pro mnoho jednoduše smýšlejících je to řešení všech problémů. Marx prohlásil, že "revoluce jsou lokomotivy dějin". Třeba jsou, ale co to prakticky znamená? Karel Čapek k tomu řekl, že když dáte do skleněného cylindru kameny, vodu a olej, tak budete mít kameny dole, vodu uprostřed a olej nahoře. A co se stane, když tu nádobu obrátíte dnem vzhůru? Budete mít přesně to samé!

Když si jeden postaví lokomotivu, nemá právo si ji postavit i někdo jiný? Revoluce znamená, že co si kdo nakrade, to má. No, a když přijde kontrarevoluce (jak komunisti nazývají třeba rok 1989) tak platí zase to samé. Revoluce a kontrarevoluce jsou dva výrazy pro tu samou lokomotivu dějin, které se nikdo nenají, která lidi zabíjí, ale nic nevyřeší.

Nyní bych už chtěl začít vyprávět o jednom velkém střetnutí dvou náboženství, ve skutečnosti dvou impérií, které si zkřížily cestu a řešily to celkem běžným způsobem, tedy válkou. Ne jen co se odehrálo, ale proč se to odehrálo? Byl viník války na jedné straně, nebo na takovou válku žádný viník nebyl vůbec potřeba? Nestačí třeba na válku jenom mít silnou armádu, která nemá do čeho píchnout a potřebuje trochu cvičení? A hlavně, se nějakou kořistí zaplatit!!! Situace tenkrát politicky dost podobná, jako je dnes.

Odbočím. Dialog, dvou Němců, z 1. světové války, která začala před 100 lety.
"Proč by náš císař dělal válku, když má na co si pomyslí?"
"Protože si pomyslel na válku, kterou zatím neměl."

Píše se rok 1565! Dne 18. května se na obzoru ostrova Malty objevuje válečná flotila Osmanské říše. 140 bojových galér, k tomu řada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektně vyzbrojených osmanských válečníků.

Pokračování

Velké obléhání Malty 2/? - Kdo je to muslim?

18. července 2014 v 21:34 | Gregor Moldavit

Islámské země ? Malta leží 90 km jižně od Sicílie a není tady vůbec vidět. Pro náš seriál by bylo zajímavé vědět, jestli ji ke své říši taky počítají? O jejím dobývání Osmany se dozvíme více v příštích dílech.

Něco dále k dnešní expanzi islámu.
"Když my je necháme na pokoji, oni nechají nás také."
Jeden z nejoblíbenějších výroků na takové téma. Založený ovšem na zbožných přáních a naprosté nevědomosti. Nenechají!

Posledně jsem tady psal něco o Mnichovské dohodě a že lidé se od té doby poučili, nebo aspoň poučit mohli a měli!

Nenechají! Naši křesťanští misionáři taky nenechali na pokoji černochy v Africe a s jejich pámbíčkem přišly otrocké okovy a karabáč. Z onoho nadevše dobrotivého Krista a všech duchů svatých jeho katolického španělského veličenstva se obyvatelstvo Jižní Ameriky nevzpamatovalo dodnes! Bylo zmasakrováno a zotročeno, jejich vyspělé poznatky zničeny. (Nedocenitelné knihy spáleny, neodpovídaly bibli.) My (křesťané?) jsme ty ostatní na pokoji taky nikdy nenechali.

Proč oni nenechají dnes nás? Tady vůbec nejde o nějaké náboženství, (ač se to v jeho jménu bude odehrávat!), ale oni nás prostě nemohou nechat na pokoji. Proč? Odpověď: Beznadějné přemnožení!

Vzpomeňte na křesťanské křížové výpravy, včetně dvou dětských.
Řešení tehdejší nezaměstnanosti, neúrody a přemnožení. I Evropa byla už ve středověku neřešitelně přemnožena. A nejen ta. Když Kolumbus objevil Ameriku byla už taky přemnožená. Žila na ní hrstka indiánů, která vedla války kmen proti kmenu, protože jim chybělo území! (S větším počtem bělochů přemnožení přestalo, protože se neživili lovem, ale zemědělstvím.)

Jsou islámské státy, kde 50% obyvatel je mladších 20 let. Někdo by namítl, že my máme problém opačný a horší. Ti staří jsou stále starší a nechtějí umřít. Jenže v Africe nebo Orientě pro ty jejich mladé není žádná práce a taky nikdy nebude! Je musí nasytit Alláh! Jak? Expanzí! Kam? Neobydlené krajiny už na světě neexistují. Jejich cílem jsou vyspělé země v Austrálii, Evropě, nebo Severní Americe.
(Existuje smutný vtip: "Kde se muslim cítí nejlépe, v Egyptě, Turecku, Sýrii? Ne, v Německu, Kanadě, Anglii!) Bezpochyby z nich mnozí přicházejí aby se zapojili do práce a stanou se z nich platní členové společnosti. (Jeden můj zubař v Německu byl Íránec. Moji dceru přivedl v porodnici na svět Turek. Jestli to byli muslimové jsem se neptal.) Jenže miliony těchto islámských imigrantů, ať teprve potenciálních nebo již skutečných, to vidí jinak. Jenom v Africe existují desítky milionů černochů, kteří mají za cíl "loď na Lampedusu", tedy Evropu. Co tam chtějí dělat? "Jaké dělat? Bílý hlupák přeci rozdává peníze zadarmo!" Skutečně také nikde pracovat nezačnou, protože nic neumějí, chybí jim vzdělání a nakonec ani nechtějí. Jednoduše na to nejsou přírodou stvořeni. V africkém vedru nebyla práce vynalezena. (Většinou prodávají falzifikáty, nebo kradené zboží, taky drogy.) To není rasismus, to je statistika.

Být jich pár, bylo by to někdy docela úsměvné. Tak třeba jeden známý, pracující v Itálii, mi popisoval následující situaci:
Italové jsou maminčini mazlíčkové, žijí kolikrát i do věku přes 30 v domě s matkou, bez vlastní ženy. Na tyto mazánky se specializovaly černošky z Afriky. Je to sice čistá prostituce, ale to ty černošky tak neberou a ironií osudu už ani Italové ne. Je to asi jako když přijde pošťačka. Taková černoška má několik vesnic a tam ji už znají. Zazvoní, matka je v zahradě a zavolá:
"Jo, není zamčeno, syn je ve své cimře."
Když ta jde pak zase ven, sáhne katolická matka pro peněženku:
"Tak za kolik to dnes bylo?"

Jak říkám, úsměvné, ale představte si, že se v Africe tak trochu poptáte kolem a zjistíte, že počet těch, co chtějí do Evropy, je sto milionů. Ten úsměv vás rychle přejde. Někdo by řekl, "co bys na jejich místě dělal ty?"
Jednoduchá odpověď: "Asi to samé, vždyť žiji v Německu, ačkoli jsem se narodil v ČSR."
Jenže to na té statistice nic nemění. Takový příval je pro Evropu naprosto neřešitelný. K tomu ještě přijde, že prakticky každá černoška už je těhotná a tito lidé mají zcela běžně vysoký počet dětí. (Aniž by si v nejmenším lámali hlavu, jestli je dokážou uživit.) Dokáže si někdo představit, že třeba státu ČR bude přidělen jeden milion afrických imigrantů o které se musí postarat? (Že tenhle stát už má s určitou skupinou takovýchto kdysi-přistěhovalců své problémy a jejich počet taky stále roste, je snad každému známo.)

Jak je to ale s tím islámem a jeho bojovníky v Orientě?

Tady bych rád vyprávěl něco o těchto lidech a jejich běžném životě. Viděl jsem tam pár zemí. Oni sami o sobě určitě nejsou agresívní a rozhodně proti nám žádnou válku neplánují.
V Turecku jsem vždy busa zastavili na poli, většinou v dohledu vesnice. Obyvatelé večer přišli a přinesli okurky, papriku, lilek, ... Něco jsme koupili, děti dostaly žvejkačky. Někdy ale ti lidé peníze nechtěli. Jsme jejich hosté.
Jednou jsme kdesi před Teheránem museli s naším VW-Busem čekat na jednoho z nás, který se kdesi zatoulal. Stáli jsme v jakési vilové čtvrti. Jenže zrovna v tom domě vedle se cosi slavilo. Zvědavé děti vylezly ven a začaly si nás prohlížet. Pak přišly blíže a jelikož stále něco pojídaly, jedna holčička nám nabídla: "ochutnejte taky".
"Hm, moc dobré." smáli jsme se na ně. Děti utíkaly domů a přinášely další ochutnávky. (čolo morh, čolo kebab a tak nějak dále)
To už ale vyšli i dospělí, co že se to děje? Celkem pochopitelná by asi byla otázka, co před jejich domech pohledáváme? Jenže ten patriarcha domu se na nic neptal a oslovil nás anglicky:
"Vidím, že si s dětmi rozumíte. Právě máme oslavu a hostinu. Pojďte prosím k nám do domu a sedněte si s námi ke stolu."
Velmi rozpačitě jsme se omlouvali, že to přeci nemůžeme přijmout, jenom tady na někoho čekáme. Ale cítíme se tím pozváním velmi poctěni.
Takových zážitků bych měl více. Tohle bych rád zdůraznil, že totiž lidé v Evropě a třeba v Orientu nejsou určitě žádní nepřátelé. Jenže...
Jak to, že proti sobě celá století bez přestání válčili?

Oni to nedělají běžní lidé, to přichází z politických a hospodářských problémů. Náboženství už je pouze onen ideologický štít, ona reklamní parole, která se nabulíkuje božím bojovníkům. Nakonec ti v té uniformě dříve taky běžní lidé byli, jako i já jsem ji 2 roky nosil a stál na stráži proti útočníku ze západní strany Šumavy. (Který v tu dobu byl více na Kanárských, než doma.) Teď žiji v Německu už přes 40 let, v tomto domě v Bavorsku právě rok. Když moji sousedi něco popíjejí, hned mě pozvou, ať si sednu k nim a jsou ochotni kdykoli s něčím pomoci. (Kde jsem se narodil je nezajímá! Pro ně jsem jeden z nich, ač neumím bavorsky.) A přeci to byla generace jejich rodičů, která proměnila půl světa "in Schutt und Asche". (v trosky a popel) Skutečně mě hodně ruší, když čtu v češtině nějaké politické komentáře na téma "Němci" od člověka, který je zná jen ze sovětských filmů 50. let.

Že se tady něco připravuje jsem si poprvé uvědomil při jednom televizním záběru v době Chomeniho. Ukazovali žáky ve škole koránu, ze kterých mají být zase učitelé. Otázka, proč takový počet, je to potřeba?
Žáci s vážnou tváří vysvětlovali, "budeme korán vyučovat v Evropě. My víme, že vy Evropané jste si vědomi, že jenom islám je ta víra pravá, ale vaši politikové a faráři vás úmyslně drží v neznalosti koránu. Jednou se osvobodíte a pozvete nás."

Popadla mě hrůza. I já jsem v takovém zvráceném, prolhaném světě vyrostl. Obyvatelé západních kapitalistických zemí jenom čekají na nás komunisty, ale policie a totalitní vláda je pomocí vězení a cenzury drží násilím v kapitalismu.

Ti kteří nás chtějí "osvobodit" a přinést nám tu jedinou pravou víru, už jsou tedy připraveni. Z velké části po zuby ozbrojeni. Jsme schopni se vojensky ubránit? V současné době docela určitě, o to tady nejde. První ofensiva, která měla a mohla jít až daleko za hranici Orientu, bylo obsazení Kuvajtu Irákem. Celý svět se ale spojil a tuto invazi zastavil. Jednoho jsem si ale při tom všiml. Ptali se muslimů ve Francii, co tomu říkají? Stáli na straně Husseina proti svému státu. On má pro ně zvítězit. Tohle nikdy nesmíme zapomenout! Islámští Francouzi stáli na jeho straně proti Francii!!!

Vojensky se islámských zemí bát nemusíme, (zatím, na atomových zbraních ovšem pracují). Války těchto dvou světů jsou tak staré, jako islám sám, jenže poprvé je tady něco jiného. Invaze islámu zevnitř evropských států. Je to asi rok, co jeden imán v Belgii, a v ní žijící, prohlásil:
"Naše náboženství je vašemu nadřazené a musí být to jediné. Komu se to nelíbí, ať Belgii opustí!"
Zatím tam muslimové původní obyvatelstvo vyhnat nemůžou. Co když jich ale jednou bude tolik, že... O tom příště.

Pokračování

Velké obléhání Malty 1/? - Mnichovská dohoda

13. července 2014 v 16:56 | Gregor Moldavit
Radar na pobřeží Malty

Než se budu věnovat tématu, tedy expanzi islámu, chtěl bych krátce napsat něco k jinému článku:

Často tu kritizuji komentáře, sám tam nic napsat nemůžu. Tentokrát bych ale chtěl vyjádřit souhlas s názory typu:
"Katolická církev vzpomíná Jana Husa? To je asi jako by Goebbels oplakával zavražděné Židy, nebo komunista mluvil při výročí popravení Milady Horákové."

Vždyť to byla katolická církev, kdo ho upálil, jakkoli tenkrát byly tázány i civilní složky, které ovšem v praxi pouze rozhodnutí koncilu odkývaly. Pan Vlk je poslední, kdo by se měl u takového výročí objevovat! Hus nebyl dodnes katolickou církví rehabilitován, protože ta se za posledních 600 let v ničem nezměnila!

Onen pan Wojtyla, Jan Pavel II., nad tím vyjádřil politování, (nepříliš upřímné) o rehabilitaci nechtěl nic slyšet. Vlastně nepřímo přiznal, že to tak bylo nakonec správné. To samé, když rehabilitoval Galiea Galileo, který byl přinucen odvolat. Oni ho k tomu prý odsoudili v dobré víře, čímž spíše rehabilitoval jeho soudce. Ta "dobrá víra", je pro katolickou církev ještě dnes důležitější, než dobré činy. Jestliže se nyní budeme bavit o expanzi islámu, pak jsem právě poukázal na to, že křesťanská náboženství se od něj příliš neliší. Pouze v současné době používají poněkud jiné metody. Ještě bych dodal, že poslední církevně odsouzená čarodějnice byla upálena roku 1792 v Polsku. Ono to není ani tak dávno a co bylo dříve se jednou může i vrátit. Stačí aby úroveň vzdělání klesla o 200 let. (Dle statistiky počet analfabetů v ČR silně narůstá.)

Když už jsme u té víry, ta komunistická taky není moc jiná. Stále někde čtu, že on si asi někdo myslí, že kdyby se komunisté dnes dostali k moci, pak by zase zavírali hranice... Při tom on sám si asi myslí, že je možné zároveň zavádět systém podle prokázaně nefungujícího marxismu-leninismu a zároveň nechat hranice otevřené. No a zároveň takový člověk věří, že mu tam za měsíc zůstane i někdo jiný, než důchodci a socky. To už mi ten pámbíček trojjediný připadá přeci jen pravděpodobnější.


Téma článku: Něco o jednom těžkém střetnutí islámu a křesťanství, jakkoli se jistě spíše jednalo o střet dvou různých impérií a mocenských zájmů.

Napadlo mě napsat tady tuto moji (starší) historickou rekonstrukci, když před pár dny vyšel na "novinky" následující článek o expanzi islámu:
blizky-a-stredni-vychod/340878-islamsky-stat-je-hrozbou-pro-cely-svet-varuje-irak-mapa-chalifatu-zahrnuje-i-evropu
Očekávaná reakce českého člověka:
"Kdybychom jim tam neposílali naše žoldáky a nedráždili je..."
"Kdybychom se nebratříčkovali s teroristou USA..."
"Kdybychom byli menší a ještě menší, pak oni by ani nevěděli, kde nějaké ČR leží..." (Velmi oblíbené!)
Přesně jako když se měl stavět radar v Brdech, jako když Hitler začal mít na Evropu územní požadavky.
K tomu 1. a ruskému odmítnutí této stavby, tehdejší častá reakce:
"Jsem na straně Rusů (proti vlastnímu státu) my jsme je tím radarem začali ohrožovat." (Plotem kolem mé zahrady ohrožuji souseda.)
Stačilo, aby Rus pohrozil a řada Čechů s ním okamžitě kolaborovala.
K tomu 2., tedy roku 1938:
"Kdyby Hitler dostal co chtěl, pak by ..."
Typicky české, ale oni v tom Češi zase nejsou taková výjimka. Francouz Daladie dal konečně taky v Mnichově Hitlerovi co chtěl, aby...
Dnes víme, že kdyby Hitler byl hned ze začátku dostal to, co nechtěl, nemusela začít 2. světová válka.

Mnoho lidí si dodnes ani neuvědomuje paradox tehdejšího jednání v Mnichově.
Britský Chamberlain si nedělal těžkou hlavu. Kvůli nějaké malé středoevropské zemi nepůjde Velká Británie do války. Nejednalo se o zradu, s nimi ČSR žádnou smlouvu neměla.
Od fašisty Mussoliniho se pochopitelně žádná pomoc očekávat nedala. (Když poprvé spatřil Hitlera, měl údajně bokem říci, "ten člověk se mi nelíbí.")
Francouzský Daladie už to měl ale hodně těžké. ČSR totiž měla s Francií smlouvu o vzájemné vojenské pomoci. On musel zradit.
"Když to podepíšu, tak mě Francouzi zlynčují." To tam řekl nahlas.
"Nezlynčují. Francouzi budou jásat." Poučil ho Mussolini a příští den mu dal za pravdu. Francouzi jásali.
"Vykašlat se na smlouvu, vykašlat se na nějaké Čechy, hlavně že my tady zůstaneme za větrem."
Mussolini znal Francouze lépe, než jejich premiér. Češi šli tenkrát při mobilizaci za svoji zemi odhodlaně bojovat! Takže "přizdisráči" byli Francouzi, kteří určitě netrpí nějakým komplexem malého národa! Ono tady může být všechno i trochu jinak, než by se zdálo. Angličané a Francouzi Hitlerovi nejen vydali ČSR, ale dokonce slíbili, že pokud se Češi začnou bránit, budou od nich označeni za agresora. (Něco jako s tím radarem, který ohrožoval Rusko.)
Nelze se tedy divit, že reakce českého člověka tenkrát zněla:
"Až půjde Hitler na Francii, my půjdeme s ním." (Přímo nešli, ale vyrobili mu do nekonečna zbraní a munice.)
Tenkrát měl Daladie udělat přesný opak a říci:
"Podívej Adolf, jestli uděláš jeden krok přes hranice své země, pak na všech našich letištích dostanou skvadry naložených bombardérů rozkaz ke startu. Ten první má za cíl tvoji vilu v Berchtesgadenu."
Jistě, řekne se snadno, jenže ty bombardéry měl Hitler a ne Francouzi. A Hitler to věděl! A Daladie věděl, že to Hitler ví. Ale jak se to mohlo stát? Když šlo o to ždímat Němce po prohrané válce byli vítězové silní dost. Nebýt té bídy v Německu, nebyl by se Hitler nikdy dostal k moci, jako by se byl nikdy v Rusku nedostal k moci Lenin nebýt tam hladu a bídy během 1. války (+ německého vlaku z Curychu + německých peněz na jeho "revoluci" + třeba ještě generál Kornilov, který zapříčinil rozdání zbraní bolševikům).
Göring po levé ruce Hitlera

Mimochodem, ještě něco tam tenkrát bylo v Mnichově postavené na hlavu. Hitler vlastně vůbec nechtěl takovouto kapitulaci šéfů vlád. Byl to šílenec posedlý válčením a chtěl "osvobodit" Sudetské Němce vojensky. (Přes všechny bunkry, které Češi postavili. Dodnes není jasné, jak by to bylo dopadlo?) Tu smlouvu tam dal diplomaticky dohromady Hermann Göring.

Když už jsem u něj, ten člověk je skutečně zajímavý. Myslím si, že měl mimořádně vysokou inteligenci. Jelikož se ale choval spíše jako vesnický hrubec, nikdo mu moc nevěřil. (Bral drogy kvůli bolestem a ve Švédsku ho psychiatři označili za blázna.) Jeho poslední Glanznummer byl Norimberský soud. V souboji se žalobcem Göring zvítězil, dalo by se říci, že dokázal svoji nevinu, ač byl celou dobu druhý vůdce vedle Hitlera. (K tomu se jim vysmál svoji sebevraždou, než ho stačili pověsit. Ačkoli mu denně prohledávali celu, nenašli jeho kapsli jedu a kdyby, pak měl ještě schovanou druhou. Ve vězení podplácel americké hlídače už jenom svým podpisem na nějaký suvenýr.) Právě v Mnichově ale musel poznat, že Hitler ho klidně může i vyhodit. Čekal pochvalu za geniální tah onoho večera, ale dostalo se mu výčitek. (Kvůli tobě si teď nemůžu hrát s tak hezkými cínovými vojáčky!)

Další zajímavost. V mládí, za vlády komunistů, jsem často slyšel cosi o tom poctivém, nebo snad nepoctivém komunistovi, a všechno špatné pro ty poctivé, (tedy věřící), zavinili ti nepoctiví, (tedy kariéristé). Pokud jsem znal konkrétní případy, stále jasněji jsem viděl, že je to vlastně obráceně. Že nebýt těch nepoctivých, pak by ve státě nefungovalo vůbec nic, snad kromě pohraničníků a StB. Nuže, jestliže byl Hitler poctivý nacista, pak Göring vůbec ne. Zneužíval svoji moc k osobnímu obohacení a stal se v tu dobu jedním z nejbohatších lidí v Evropě. Plundroval musea na dobytých územích a dělal si obrovskou soukromou sbírku. Zatímco Hitler nenáviděl a vyvražďoval Židy, Göringovi vůbec nevadili. "Kdo je Žid, rozhoduji já," jeho známý výrok. Skutečně mnoha Židům zachránil život, ač pochopitelně ne zadarmo.

Jak známo, všechny tyto ústupky Hitlera neuspokojily, zcela naopak, jenom se přesvědčil, že se před ním celý svět třese strachy. Anglii a Francii napadl stejně a ČSR byla jeho "Waffenschmiede". Proč na začátku o této události? Protože svět se poučil a ví, že takovým agresorům se nemá ani v nejmenším ustupovat.

***

Nyní ale pomalu k oné expanzi islámu, řekněme přesněji, k expanzi muslimů. "Islám" sám totiž na nikoho neútočí, jako "křesťanství" neupalovalo čarodějnice. To dělají lidé.

"Islám je mírové náboženství a velmi tolerantní." Slyšel jsem osobně z více úst. Ne každý z nich byl muslim. S nikým se o tom nehádám, ale co nebo kdo ten "islám" je? Pro nás, tady v Evropě, není důležité, jak mírumilovný by byl islám, kdyby na planetě Zemi nebyl vznikl život, ale co od jeho zástupců můžeme v budoucnosti očekávat?

Pracoval jsem v Saudské Arabii a moji spolupracovníci mě nazývali "veliký muslim", ač jsem se s nimi nikdy nemodlil. Jeden z těch věřících, (což zdaleka nebyli všichni), mi tam tuhle větu taky řekl:
"islám je mírové náboženství."
Poukázal jsem na historicky nepopíratelnou skutečnost, že Mohamed ho šířil mečem.
"To špatně chápeš", bylo mi vysvětleno. "Mohamed zvedl meč jen proti těm, kteří islám nepřijali dobrovolně."

Mně přejel mráz po zádech. Jsem totiž jeden z té generace, která musela "dobrovolně" chodit v pionýrských krojích jásat do prvomájového průvodu a provolávat slávu pitomcům kalibru Antonína Novotného. V budoucnu bychom se tedy měli "dobrovolně" modlit 5x denně a naše ženy "dobrovolně" nosit burku.

Pokračování