Ceny v ČR a Německu 4/4 - Boty a Tomáš Baťa, zelenina, potraviny a zdraví

23. června 2014 v 19:57 | Gregor Moldavit


Jak už jsem vícekrát uvedl, ČR má příliš vysokou DPH, takže se v mnoha případech vyplatí přejet za cílem nákupu do nějaké sousední země. Onen pan Babiš vše zase propočítal a zjistil, že daně pořád nestačí. Na to ovšem není ani potřeba nic počítat, to už je taková vlastnost daní, že nikdy nestačí. Je tu ovšem kruté pravidlo, že zvýšením daní nemusíte dosáhnout vybrání více peněz, ale taky přesný opak. Myslím si, že v ČR je už ten vrchol nějakým způsobem dosažen. Komu se tam vlastně ještě vyplatí pracovat a platit si na důchod, když má nakonec jen životní minimum a to dostane i někdo jiný, který za celý život na práci nesáhl. K tomu přijde konkurence asijských zemí, kde se nikdo příliš nezajímá o ty, kteří mají na všechno právo a žádné povinnosti. Co chcete jednou dělat, až se žádnému Čechovi už nevyplatí koupit si český výrobek, protože čínský dostane za polovinu? Nikomu se nevyplatí ještě cokoli koupit v Čechách, protože v zahraničí to bude i s cestou levnější? Nakonec tedy musí nějaké řešení přijít, nebo stát může zavřít. Všichni ti, kteří zatím žijí bezpracně, to nejspíše nemají darované navždy. Pak se někdo možná zeptá, "proč přišly ty reformy teď a ne už dávno?" Zatím ale zřejmě žádná změna nehrozí, všichni mají na všechno právo, věnujme se tedy dále cenám.

Sportovní vybavení?
Byla doba, kdy jsem ho potřeboval více, třeba horolezecké náčiní. Tyto věci jsou všeobecně poměrně drahé, protože je nutná vysoká kvalita. Ceny mi připadaly stejné v Praze, jako v Německu. Už skutečně dobré boty Hanwag stály v Praze 6000 Kč, v Německu přepočteno stejně. Na ty ten můj obchodník zásadně slevu nedával, zato ale na mnoho jiných věcí, pro stálého zákazníka asi 10%, čímž pro mě byl spacák, ruksak, lano, karabiny..., levnější v Německu. Četl jsem na internetu, že nějaký Čech si v Německu koupil lyžařské vybavení a proti ČR ušetřil tisícovku (korun). To všechno je dobře možné. Kdo chce ale najednou investovat větší sumu, nepotřebuje číst žádné statistiky, lepší se nejprve na obou stranách na ceny zeptat. Každý obchod taky nemá stejné, ať tam, či tam. Vzhledem k rozdílné DPH je dost logické, že v Německu budou ceny nižší. (19%, Češi 22%, u potravin ještě markantnější, 7%, Češi 15%)

Když už jsem nakousl boty, můžou snad být někde levnější než v zemi Tomáše Bati? Ale můžou, Češi s tím Baťou už dávno nemají nic společného, ač to má být dodnes největší výrobce bot na světě.
Pro komunisty byl tenhle Baťa ztělesněním pekelného žáru. Co jsme se o něm dozvěděli ve škole, si lze představit. Leč bylo dost lidí, kteří pro něj pracovali a ti to kupodivu viděli jinak. Na jedné dělnické schůzi vyzval kádrovák jednoho bývalého mistra Baťovi továrny:
"Ty soudruhu, tys byl od něj 20 let vykořisťován, pověz nám něco o tom."
"Víte soudruzi, jak rád bych se od něj nechal dalších 20 let vykořisťovat. Kolik si myslíte, že jsem bral tenkrát a kolik beru teď?" (Což se všude rychle rozkecalo.)

Tenhle Baťa určitě nevešel do dějin jako veliký humanista, ale skutečně dopomohl k tomu, že boty mohl mít každý. Až do jeho času to nebylo tak samozřejmé, protože se jednalo o drahý výrobek. Ševci taky boty více zpravovali, než vyráběli nové. Dokonce i Božena Němcová v jednom dopisu psala, že se nemůže kamsi vydat, protože nemá boty.
Baťa je začal vyrábět ve velkém, tedy levněji a drahou kůži nahradil plátnem a gumou. Když přišla krize, dal je na trh za polovinu, aby tím nějak přispěl v tom těžkém čase. Kupodivu nezkrachoval, ale pořád zůstal v plus.
Šimek a Grossmann za mého mládí o něm říkali:
"Darebák Baťa nalákal lidi na nízké ceny, člověk mu na to skočil a za osm let si mohl jít pro nové boty."

Dnešní boty?
Horolezec by si měl každé 3 roky pro jistotu nechat vyměnit podrážku, může se začít odlepovat. (Hrozně hezké, když se vám to stane někde na výšce 4 tisíce a jde tím o život.) Jinak normální boty většinou déle nevydrží. Nechávat je zpravovat se dnes už sotva vyplatí. Toliko moje zkušenosti, nosím nejraději celý rok boty jenom jedny, až se nakonec rozpadnou. Cena nějakých takových obyčejných letních polobotek začíná už u 20 € a právě tak jednoduché boots na zimu. Tedy v Německu budou zřejmě skutečně levnější než v ČR. Když jdu do ALDI slyším kolem sebe v Bavorsku hodně češtiny, ale když jdu do obchodu DEICHMANN slyším tam prakticky jenom češtinu.

Jiná otázka je, co by tomu řekl ortopéd! Levné boty jsou většinou z Asie a v tom je určitý problém. Žlutí je totiž šijí na sebe, ale oni mají nohu poněkud užší, než my bílí. Nepasující bota může mít zdravotní následky. O těch ovšem ta neviditelná ruka trhu nic neříká. Tak se zavírají naše továrny kvůli levnějšímu importu a stoupají výdaje na zdravotní následky. O výrobcích z jedovatých umělých hmot ani nemluvě. Ta neviditelná ruka trhu tedy není neomylná, jenže kdo kupuje levný výrobek, musí vědět co dělá! Levná věc může být pořádně drahá. Na druhé straně: Neviditelná ruka trhu a čínské boty určitě nenapáchaly tolik škod na nohách českého člověka, jako všude viditelné plánované hospodářství a jeho gumové kecky za 20 Kčs v 50. letech, kdy vyrůstala moje plattfuss-generace. K tomu nerozumné spořivé matky kupovaly boty o 2 čísla větší, že dítě do nich doroste. Nedorostlo, rozpadly se za půl roku!

Takže ono asi platí o všech produktech to, co lapidárně říkaly naše babičky:
"Co ušetříš na jídle, to dáš doktorovi."

Jak je to s léky? V ČSSR za komunistů byla 1 koruna za recept. Když ji komunisti zaváděli, mohl se národ zbláznit. "Takhle nás ždímat!" Skutečnost ovšem byla, že někteří lidé měli doma léků celé gigantické sbírky, vždyť to bylo zadarmo. (Je tomu ale dnes určitě jinak? Prohrabte si vaší krabici zbylých léků, nastřádaných za posledních 10 let!)

Problém opačně byl, že mnoho léků v tom socialismu neexistovalo, o ty bylo nutno napsat příbuzným na Západ. To pak stálo astronomickou sumu a kolikrát se nezdařilo, léky byly zachyceny na hranicích. Vydání jenom na povolení ministra zdravotnictví a kdo s ním nebyl příbuzný, tak to povolení většinou nedostal. Kdo má konečně vědět, jestli nějaký lék není škodlivý?

My v Německu od převratu kupovali bezreceptní léky a masti v ČR, kde stály mnohdy ani ne polovinu. To je ale podobné i v jiných zemích. Německý zdravotní systém je bilionový kšeft. Proto se běžně stává, že lék vyrobený v Německu dostanete v Itálii za polovinu. Slávka si nakoupila v Aténách v první apotéce pytel různých léku za čtvrtinu německé ceny.

Není to jenom u léků. Jeden můj známý měl VW-Bus a potřeboval větší náhradní díl. Tyto se vyráběly ve fabrice nedaleko jeho bydliště. On si tento díl objednal z USA, který ho s lodní dopravou (nazpět do Německa) přišel levněji, než v servisu za rohem.

Takže léky kupovat raději v ČR.

Jídlo?
To je asi to nejdůležitější. O tom už bylo napsáno hodně od jiných. V Německu: Máslo levnější o sedm korun, konzerva tuňáka o 12 korun, těstoviny o 9 korun, kilo vepřové krkovice o 40 korun a toaletní papír značky Zewa o desetikorunu...

Nemusí tomu ale tak být úplně vždycky. Tak např. v jednom malém řeznictví na české straně se zdá být maso o něco levnější. Proto ten krámek funguje i přes konkurenci velkých řetězců. I přes jejich veliký sortiment má ten řezník zase trochu jiné nabídky. Třeba některé moc dobré voňavé uzeniny. On maso odebírá z Německa a dále sám zpracovává, tedy např. vyrábí klobásy a ty udí. Občas u něj něco koupíme i pro naše bavorské sousedy.

Brambory?
Kupují naši čeští známí v Německu a my v Čechách. Každý přesvědčený o nějaké výhodě. Možná jde taky o to, jaký druh? Všeobecně ale brambory v loňském roce podražily, zásluhou špatné úrody. (Letos už zase pomrzly brambory v západočeském kraji.) Já bych od tohoto roku mohl být v tomto produktu nezávislý, vysázel jsem je na dost velké ploše mojí zahrady. To platí teď přes léto i o řadě druhů zeleniny. Saláty, kedlubny, cukety, okurky, ředkvičky, kopr, mrkev... Jistě tím člověk nějak finančně moc neušetří, jejich cena není v obchodě velká, ale jí zeleninu před pár minuty sklizenou a hnojenou pouze vlastním kompostem a kopřivovou jauche. Příští jaro už bych mohl mít taky vlastní sazeničky, které kolikrát stojí skoro tolik, jako v létě dorostlá zelenina. Člověk pochopitelně nesmí počítat tu práci. Na mém pozemku mi rostou mezi stromy i lesní jahody a houby. Pak mám taky 2 vlastní studny. Kdybych totiž musel vše zalévat placenou vodou z vodovodu, pak by se vlastní zelenina nevyplatila vůbec.

Jak řečeno, hromada práce, ale u mě je tomu jednoduše tak, že jsem důchodce, mám čas a nějaký pohyb potřebuji. Co je lepší než práce na vlastním domě a pozemku? (Kolik stojí měsíčně zvedat činky ve fitness-centrum?) Mimochodem, náš malý pejsek Barbuška, který mi při tom asistuje, o sobě asi neví, že je pes a s chutí se cpe salátem, nebo kedlubnou.

Ještě jedno srovnání: V Německu si člověk poklidně nakoupí a jede. Na české straně je velmi často na parkovišti obtěžován povaleči, kteří si přijdou natáhnout ruku. Prý peníze na jídlo.
"Tak tady máš rohlík."
"Na ten se ti můžu vysrat."
Pracovat?
"Ale vždyť nic není."
Jeden příbuzný z české strany pokaždé nabídne:
"Mám hospodu, přijď mi ji uklidit, budou peníze."
Ještě nikdy nikdo z těchto nebohých obětí kapitalismu nepřišel.

Zdraví?
Kolik jako stojí? Z důchodu mi bere krankenkassa asi 10%, aniž bych nějakého doktora příliš potřeboval. Pro mě ovšem výhodnější, než mít zdravotnictví "zdarma", jako za komunistů, a důchod sotva poloviční. (Moje babička měla v roce 1960 důchod 195 Kčs měsíčně.) Ono totiž zdravotnictví nikdy nebude zdarma, někdo to nějakým způsobem platit musí. Komunistům pouze nutno přiznat, že platy doktorů byly skutečně minimální. (Šimek+Grosmann, 1968: Napsal jsem knihu - dějiny české inteligence za posledních 20 let. Název "Doktor Podvyživago")
Jak mi lidé psali z ČSSR před rokem 1989, to zdravotnictví bylo tak "zadarmo", že bez úplatku už člověk od doktora nic nemohl chtít. "Změřit tlak? Ano, ale dostanu 50 korun na dlaň."
"Jak se nazývá stokoruna? Všimné."

O kouření jsem psal posledně. Je vůbec dobře mít zdravotnictví zadarmo? (Hned se vnucuje otázka: "má pracující člověk zájem na společnosti, která dává podle potřeb? Nebo jenom parazit?") Jsem teď rok v důchodu. Aniž bych si toho všiml, jsem odboural dřívějších asi 5 kg špeku, vysezeného při práci v kanceláři, a můj tlak i puls (pro tento článek změřený) je ten nejlepší. Špeku mám už jen trochu v břiše, jinde po těle žádný, svaly zesílily, jenom páteř a klouby tou prací dost trpí. Občas si musím lehnout a třeba jeden den jenom číst. Duševně se udržuji studováním řemesel: zedník, zahradník, dřevorubec, dále taky čtením a třeba i psaním. Jistě tyhle možnosti nemá každý, ale chtěl jsem tím říci, že někdo si své zdraví udržuje a někdo si ho zcela vědomě ruinuje.

Jakou má zdraví hodnotu? (Jedno na jaké straně hranic.) To vlastně ani nevím, v penězích už vůbec ne. Zeptejte se těch, kterým to zdraví chybí. Ti to vědí moc dobře.

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 26. června 2014 v 17:15 | Reagovat

Ahoj, díky za několik poučení. Píšeš o nevhodnosti asijských bot a bot z uměliny. Já se ale marně snažím sehnat po celém Hradci kožené polobotky a i krámech, které je inzerujou žádné nejsou.
Vynikající je ten starý baťovák.
Já jsem starý blbec. Jednou jsem vzal z hladu plačící babku před marketem na oběd do hotelu Černigov na oběd. Už takovou blbost v životě neudělám. Ten nápad pozvat žebráka na úklid, nebo mu dát místo peněz rohlík, pokládám za vynikající.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 26. června 2014 v 20:13 | Reagovat

[1]: JP
Píši o levných botech. Že by se dnes nedaly kdekoli sehnat boty kožené, kvalitní (včetně ČR a HK je podle mě velké město) za více peněz, to si skutečně neumím představit. Pochopitelně bych tu měl takový typ: za mlada jsem pořád byli na cestách a boty se kupovaly skoro vždycky v Itálii. Pokud se projdeš Římem (ale i prakticky každým jiným italským městem) a nenajdeš ty nejlepší boty, pak už ti není pomoci. No a pokud máš sebou ženu, tak ta bude chtít aspoň 10 různých párů. Navíc byly v Itálii o dost levnější, podobně za Franka ve Španělsku. Všeobecně jsme kupovali kožené výrobky, peněženka, kabelka, pásek... i při cestách do Alp, Merano, Bolzano, Havlíčkův Brixen.

Co se týče oněch bezdomovců, byl jsem na jednom fóru nazván špinavým lhářem. Onen známý už jim to říká pár let, ale skutečně ani jediný z těchto si nikdy nebyl ochoten přivydělat několika hodinami práce. On požaduje peníze na ruku teď a za nic. (Že z nich táhne kořalka a nikotin, to si může každý ověřit sám.) Přitom se nejedná vždycky jenom o Cikány.

3 nar.soc. nar.soc. | 26. června 2014 v 23:15 | Reagovat

Autorovi.

Už dříve jste řekl, že v "transformaci státu" padly Čechům špatné karty, no jak kterým.
Byl jsem nedávno, jako "kuponový akcionář" na dvou Valných hromadách a.s. v Brně.
Nestačím se divit, se zákonnou změnou ( nový obč. zákoník a zákon o obchodních společnostech), jsou spojeny vynucené úpravy stanov a.s.
V upravených stanovách se objevují "perly".
"Pokud nejsou stanoveny způsoby odměny statutárních orgánů ( představenstva a dozorčí rady ) má se za to, že pracují bezplatně". Proto se do stanov strčilo, že odměny jsou měsíční ZE MZDOVÝCH prostředků. Do výhledu hospodářských záměrů na budoucí rok se dostává "objem předpokládaného zisku". Když bude místo zisku ztráta, odměny jsou stejně fuč. Tento způsob "vykrádání" je podle mne unikátní lumpárna. Ve skutečné akciové společnosti kapitalistického typu, mají statutárové nárok na účelně vynaložené náklady a skutečnou odměnu jen z tantiém ( tedy ze zisku). Výše popsaný způsob naopak zisk snižuje ( o mzdovou výplatu statutárních odměn ) snižuje základ daně z příjmu, zdražuje nákladově práci a nemotivuje ke tvorbě zisku. Většinoví akcionáři ( chytrolíni, co skoupili od kuponových blbečků akcie za 2 - 5%) si tak udělali trvalou samoobsluhu = po nás potopa.
Napsal jsem na min. financí o závazný výklad nákladových položek odměn statutárům. Jsem zvědav co mi odpoví. Pokud tento zlodějský způsob schvalují, je podle mne Babiš bolševický paznecht, ať už je evidován nebo nic.

4 nar.soc. nar.soc. | 27. června 2014 v 10:35 | Reagovat

Aktualita.

Před 64 lety v ranních hodinách ( 5,45 ) byla na dvoře pankrácké věznice oběšena jako poslední, ze čtyř "odsouzených", JUDr. Milada Horáková. Byla to objednaná justiční vražda. Postoj této hrdinné ženy obráží i výňatek z posledního dopisu příbuzným ( zadržený až do r. 1991 ):
"Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to..." napsaný v noční hodině před popravou. Čest její památce.

5 gregormoldavit gregormoldavit | 27. června 2014 v 21:38 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Podívejte se na různá dnešní diskusní fóra. Taky jsem tam zkusil párkrát něco napsat, výsledek jsou sprosté nadávky. Jsem rád, že sem na můj blog chodí (až na výjimky) lidé na úrovni. Jinak to ale na internetu vypadá, že většina občanů ČR považuje Horákovou za právem odsouzeného zločince, tu Polednovou naopak za oběť kapitalistů, Havla za největšího zrádce dějin a dobu komunistů za čas pozemského ráje. Vůbec nechápu, proč už dnes v ČR není zase u moci komunistická strana?

6 Jaroslav Pokorny Jaroslav Pokorny | E-mail | 12. července 2014 v 11:51 | Reagovat

Gregormoldavit, je možné, že si nedovedeš představit nemožnost koupit v Hradci Králové kožené boty. Já také ne. Na netu je inzeruje několik firem a v obchodech také, ale nemají je tam. Co s tím mám dělat?[2]:

7 Jaroslav Pokorny Jaroslav Pokorny | E-mail | 12. července 2014 v 12:07 | Reagovat

Nar.soc, buď tak hodný a dej nám zprávu, co ti ministerstvo odpovědělo. Osobně si myslím, že pokud je tvá akciovka zisková, tak máš kliku, že ještě nějaé akcie akcie máš. Elektrárna Opatovice skupovala akcie diků tak dlouho, až dosáhla majority a na VH si následně odhlasovala, že všichni DIK jsou povinni odprodat své akcie, za stávající kótovanou cenu. EOP patří koncernu J&T.[4]:

8 gregormoldavit gregormoldavit | 12. července 2014 v 15:31 | Reagovat

[6]: JP
Ty znáš ságu krále Laurina. Co tak udělat si výlet do jeho kraje - Südtirol. A jestli v Meranu a Bolzanu neseženeš ty nejkrásnější kožené boty, pak ti už nemůže pomoci ani nebeský pámbíček.

9 nar.soc. nar.soc. | 20. července 2014 v 9:06 | Reagovat

[7]:

Nechci dělat chytrého, ale!!!
Při skoupení 90% akcií může a.s. vyhlásit povinný odkup = vyvlastnění. Musí to předložit Valné hromadě, jako návrh. Tam má akcionář možnost zaprotokolovat si protest. Na základě zapsaného protestu může u soudu napadnout oceňovací posudek ( obvykle od podmazaného "znalce") a vynutit si nejméně účetní cenu za akcii. Ta  bývá zpravidla vyšší než znalecká.
Tahanice o odkup před soudem si nikdo nepřeje ( pozice malého akcionáře sílí zároveň s tím, jak jejich počet klesá). Mnozí zblbnou už při vyhlášení návrhu, který není ani u Komise pro cenné papíry zaregistrován. Pro pár zbývajících ( vzdorujících ) akcionářů nebude a.s. zadávat rozhodnutí ke Komisi ani objednávat poměrně drahý znalecký posudek. Zkrátka dá zbytku akcionářů nějakou vyjednanou sumu ( tj. nejméně 50% ceny účetní ) a maucta. Akcionář musí tedy vědět, jak si a.s. a on sám ve věci stojí. Je to jeho majetek a ten předpokládá starost a rozhodnost.

10 BenyS BenyS | E-mail | 17. ledna 2017 v 9:12 | Reagovat

I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama