Ceny v ČR a Německu 2/? -Jenom vzpomínky, ceny příště

15. června 2014 v 21:53 | Gregor Moldavit
1. díl: http://gregormoldavit.blog.cz/1406/ceny-v-cr-a-nemecku-1-pivo-a-vzpominky
ilustrační foto

...Tak se vynoří vzpomínky, jak to bylo po tom převratu, když jsem začal jezdit do Čech.

Vlastně jsem mohl ČSSR navštívit už za Husáka, byla to jenom věc peněz. Mám ještě někde rozsudek na asi 9 měsíců v II. nápravní skupině, za nedovolené opuštění státu, ale v 80. letech už komunisti dobře chápali, že je konec. Co platné StB, tanky, řady fízlů a ostnaté dráty na hranicích, když stojí před absolutním hospodářským krachem a k tomu je zničená příroda. Co by ještě měli z toho emigranty zavírat? (Za pár let už konečně můžou stát před soudem sami, to dobře věděli.) Mnoho z těch žijících v cizině se skutečně vyplatilo. Chtějí ještě vidět starou nemocnou matku, to přeci musí každý chápat. Ona to byla padesátnice jako řípa, ale zaparkovat BMW před hospodou v rodné vesnici, pozvat všechny staré kamarády na pivo a vyprávět o Kanárských ostrovech, bylo pro mnoho emigrantů neodolatelné. Já nic takového nikdy neudělal. Proč mám Husákovi platit ve valutách dle vzdělání, tedy za průmyslovku, (universitu mi dali Němci) když moje poslední funkce v Čechách byla řidič bagru, coby nepřítel pracujícího lidu. (Za ty peníze, výhradně v západních valutách, pak emigrant dostal presidentskou milost. Tu bych já byl ale od takového "presidenta" z milosti Brežněva nepřijal ani zadarmo!) Ono to ten krachující systém už stejně nemohlo zachránit a je hrozně dojemné, když se dnes na nějakém fóru dočtu, že tenkrát stát neměl dluhy a cosi o cinkání klíčema. Jakési dogma, na které se dnes v ČR zřejmě věří. Skutečně jsem tedy přijel poprvé v roce 1990, když už nikdo nekladl žádné podmínky. Ta země vypadala jak vybombardovaná. Kdyby tam nebyla cedule ČSSR, byl bych to poznal už na prvním metru podle změny kvality silnice a dále úplně jinak vypadajících vesnic. Pak přišly vychcípané lesy, rozpadlá města, ale nejhorší bylo, že lidé měli ten socialismus nějak v sobě. A ti měli vybudovat demokratickou zemi a tržní hospodářství?

Po 40i letech vlády komunistů mělo trvat ještě řadu let, než se i provoz na těch hranicích dostal na úroveň tradičních demokratických států. Než řidiči kamionů, postávající hodiny až dny v nekonečné řadě, mohli projet bez této časové ztráty a stresu. Ale zůstaly pitomosti, které bych nazval přežitkem komunismu, jako tenkrát komunisté vše nepohodlné nazývali přežitkem kapitalismu. (Žádám všechny uvědomělé, aby mi sem nepsali jejich fráze, že "komunismus nikdy neexistoval".)

Při druhé návštěvě, asi 2 roky po převratu, jsem zažil následující:
Něco už v těch Čechách bylo jiné, televize, časopisy, noviny - ale ne lidi. Člověk přijde do běžného obchodu, velká zahraniční centra se teprve stavěla, ke koupi tam moc není a prodavačka řekne:
"Přejímka zboží" a ukáže na dveře,
"vypadni!"
"Co mi sem dáváte tu kartu na stůl, ještě to nějak popletu," řve na mě jak na psa sotva dorostlá holka v jiném krámě.
Byl jsem tam několikrát i služebně. Vrátný firmy huláká do telefonu:
"Mám tady nějakého člověka prej pro ředitele, kam ho mám strčit?"

Jel jsem s rodinou autobusovým zájezdem z jednoho severočeského města nakupovat do polské Jeleni Gory. Místním se to občas vyplatilo, v Polsku byly trochu jiné ceny a i při ceně zájezdu rodina něco ušetřila. Nervozita hraničního přechodu byla na těch lidech ještě znát a den před tím přiběhla moje (tehdejší) žena.
"Paní vedoucí zájezdu říká, že naše německé občanky nás opravňují ke vstupu do ČR z Německa, ale ne z Polska. Prý se už nedostaneme nazpět."
"Paní vedoucí je snaživá a u ní to chápu, ale ty bys po všech cestách po světě měla mít v hlavě trochu více rozumu," sdělil jsem jí dosti příkře.
Vyjíždíme. V autobusu se nesmí kouřit, ale to platí jenom pro cestující. Řidič si zapaluje zcela samozřejmě každou chvíli. Vždyť on nám dělá milost, že nás veze, on je tam pánem. Socialistické jistoty se na těch lidech nedají přehlédnout.
Na hranicích nás zastaví čeští soudruzi celníci, pro které se čas zastavil ne za Husáka, ale za Novotného. Já ukážu na dálku německý personalausweiss, on přikývne a jde dále. Čechy už kontroluje více. Však běda, jedna paní si zapomněla pas....

V hlavě se vynoří jiné vzpomínky. Vyzvednu manželský pár před jejich domem a s nimi a mojí rodinou vyrážím směr Stuttgart. Letíme společně na Lanzarote. Ještě na ně apeluji,
"překontrolujte si všechny papíry."
"Není nutné," zní odpověď. Jsme asi někde u Pforzheimu, on jí řekne,
"podej mi tu koženou taštičku."
"Kterou?"
Veškeré papíry, letenky a peníze zůstaly doma.
Na letišti při odbavení je to jak ve Švejkovi:
"Vaše dokumenty!"
"Nemám miláčku."
Celník pokrčí rameny:
"Podívejte, nám je to tady jedno, ale co vám řeknou Španělé na letišti, to nevím."

Nazpět na polské hranici. Paní bez pasu je slušně ale jednoznačně požádána ať vystoupí. Bez něj ji přes hranice pustit nemůžou. Ostatní cestující, její sousedé, se nevměšují. Z mého hlediska absolutní pitomost, vždyť večer tím autobusem pojede nazpět. Vstup by mohli zakázat polští pohraničníci, ale co je Čechům do toho? Těm to přeci musí být jedno. Není, paní zůstává na silnici. Večer se vracíme, třeba vezeme nepovolené věci nebo ilegály, ale to české pohraničníky už nezajímá. Po 40i letech totality mechanicky a nesmyslně kontrolují pouze vyjíždějící.
Ti celní úředníci zřejmě pořád ještě nepochopili, že jsou placení z daní občanů státu a těm by taky za to měli sloužit. Ne, jako dříve, několika oligarchům na Pražském hradě, kteří měli obavu, aby se jim stát nevylidnil. Oni nechápou a jestliže tam na hranicích dnes už nikdo nestojí, pak zaplať pámbůh. Byli placeni za nic.

Pro úplnost, onen let na Lanzarote.
"Tvůj otec má klíče od vašeho bytu?"
"Jo."
Tak rychle od první pumpy telefonovat.
"Popiš mu tu taštičku a kde leží."
Letadlo narolovalo na startovací dráhu. Motory se zvolna začínají roztáčet a my se rozjíždíme. Plyn je náhle stáhnut, letadlo přibrzdí, stevardka utíká ke dveřím a otevře je na škvíru. Z jedoucího auta vedle nás tou škvírou proletí kožená taštička. Stevardka dveře přibouchne a tři zádové motory Boeingu 727 se rozbzučí znovu, tentokrát naplno.

Ještě jedna vzpomínka. Za pár let po té dobrodružné cestě do Polska jdu s jednou paní v Praze do restaurace. Hned za rohem prý otevřeli pěknou italskou, ač jsou to všechno Češi. Mladí kluci, vrhli se na to, snad se dílo podaří. Buď si hezky vydělají, nebo taky zkrachujou. (Tvrdá práce a riziko místo oplakávání socialistických jistot. Tenkrát jsem si naivně myslel, že to tak budou dělat všichni.) Její pejsek dostane misku s vodou, kluci všechno hezky vysvětlí, můžou na přání ukuchtit i nějakou specialitu... Dobře to dělají.
"To už je nová generace," říká ta paní, která byla taky hodně ve světě,
"ti už vědí, co je to tržní hospodářství a vlastní firma."
Ona to řekla jen tak spontánně, ale já na ní zůstal civět. Tedy tohle! 20 let jsem slyšel cosi o novém socialistickém člověku (měla být moje generace) a zániku kapitalismu. (Existoval tu dobu ve fantasii jednoduchých komunistů, po roce 1968 už raději tyhle kecy nechali.) Nyní tedy mám před sebou tyhle kluky - nového kapitalistického člověka! (Leč mnoho starých už zůstalo tím nepovedeným socialistickým, ani ryba, ani rak.)

Jinak dnes čtu na různých fórech, že lidé tenkrát byli upřímnější a podobný blábol. Ten dojem tedy určitě nebudili. Neustálá hektika a jakýsi strach, že mě někdo někde předběhne, či na silnici předjede. Jak jsem v jednom článku napsal, když člověk na Rozvadově přejel do Německa, tak si tam i v hustším provozu mohl oddechnout.

Tento článek však nemá za cíl řešit rozpory kapitalismu, nebo komunismu, nýbrž trochu informovat o tom, co se kde vyplatí koupit. Nepatřím mezi ty, kteří by všechny postkomunistické politiky chtěli postřílet, vyházet z oken a napíchat na kopí, ale přesto jsem v článcích kritizoval výběrčího daní Kalouska, jelikož zvýšil DPH a po něm i Babiše. Oba svorně spočítali příjem a výdaje a zřejmě s velkým překvapením zjistili, že příjem by potřebovali větší, takže daně musí zvýšit. Co ČR dle mého názoru potřebuje, to je pravý opak. Práce se musí vyplatit a nakupování doma taky. To ale teď ten případ není!!!

Jak je to s tou umělou korekturou kurzu? € bylo za 25, je za 27 Kč. Nevím, co tím sledovali, jestli nákupy raději doma, pak jim to nevyšlo. Prodejci se odvolali na dovážené zboží z ciziny a ceny úměrně zvedli. Co se vyplatilo kupovat v Německu před tím, se tedy vyplatí teď zrovna tak. Pro Němce se tím při nakupování v Čechách nezměnilo nic. Pro ně ovšem jen málo věcí. V ČR je DPH od ledna 2013 15 a 21%, v Německu 7 a 19%. Páni ministři se handrkují, že by se to mělo v EU sjednotit, ale zatím se jim to nepovedlo. Myslím naštěstí pro obyčejného ždímaného spotřebitele.

Příště bych se mohl zmínit o řetězci "travel free shop", kolem kterého my každých pár dní jezdíme a občas i něco koupíme. Pak o dalších krámech a cenách.

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Hamáček Martin Hamáček | E-mail | 16. června 2014 v 6:44 | Reagovat

Dobrý den,
něco co píšete je pravda . Ale musím se ostře ohradit proti vašemu výroku, že celníků na hranicích netřeba. a že nedělali nic. Samozřejmě byl rozdíl posádka od posádky a nedělám si iluze,  že  se našlo i pár zašíváků. Tady na jihu Čech  Šumava, Novohradské hory atd. Tady se opravdu sloužilo. Tady se makalo na plný pecky. Možná ten váš výrok byl myšlen pouze pro celníky kteří sloužili na hranicích mezi socialistickýma státy. Tam to bylo samozřejmě klidnější a tak se to nehrotilo. Já si všeobecně práce pohraničníků nesmírně cením.
Nashledanou Martin Hamáček

2 gregormoldavit gregormoldavit | 16. června 2014 v 9:40 | Reagovat

[1]: MH
Jistě jsou potřeba celníci, aby kontrolovali a proclívali dovezené zboží. Jinak by stát přišel o hodně peněz. Dále zadrželi zboží nepovolené, třeba z chráněných zvířat. Dále příliv ilegálů, což ovšem vůbec nefunguje.

Co se týče kontroly těch, kteří chtějí ven, o tom jsem napsal v tomto článku, dále v těchto:
http://gregormoldavit.blog.cz/1207/den-pohranicni-straze
http://gregormoldavit.blog.cz/1405/deutsch-deutsche-grenze-6-6-den-kdy-lide-ztratili-strach
a předchozí.
Já jezdím přes hranici NSR-ČR asi jednou týdně a čeho si vážím, coby člověk vyrůstající v době studené války a zavřených hranic, že tam dnes nikdo není.

3 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 16. června 2014 v 11:25 | Reagovat

Teda brácho, díky za to mé zachechtání. Píšeš bez ironie, ale je to jako vynikající satirický časopis. Ovšem konstatování, že socialismus v lidech zůstal je strašlivě pravdivé. Jdu do soukromého obchodu, majitelka stojí před krámem s cigaretou v ústech a klubku dam kde konferují. Mého vstupu si nevšímá. Po čase mého stepování před plultem, típne cigaretu a projeví zájem co bych si přál. Nazelenalý uzený bůček si nepřeji, protože minule mě manželka s podobným hnala, až před barák. Jarda

4 nar.soc. nar.soc. | 16. června 2014 v 15:14 | Reagovat

Autorovi.

Bohužel stále máte pravdu. Z bolševiků se stali "kapitalisté" s bolševickými zvyklostmi. Čím více je zákonů a nařízení, tím horší jsou poměry.
S celníky byla také story. Druh mojí ženy byl celník až po r. 1990. Dal si práci v r. 1994 se sledováním cisteren ze Slovenska, které vozily drcené hrozny na výrobu "viney" ( ta se ovšem vyráběla v Bratislově). Cisterny končily kdesi ve sklepě a s přídavkem vody a cukru vyráběli šejdíři "moravské značkové víno" a okrádali stát. Celní přechod byl podmazaný, jen zmíněný maník to nevěděl ( přišel tam před sezonou ). Podal hlášení, byl "povýšen" na brněnské letiště ( s nižším platem a po dosažení první možné výsluhy propuštěn ), aby "nerozeštvával kolektiv".

5 nar.soc. nar.soc. | 16. června 2014 v 15:15 | Reagovat

Oprava ... druh mojí dcery...

6 gregormoldavit gregormoldavit | 16. června 2014 v 19:50 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Jak už jsem dříve napsal, Češi dostali do toho kapitalismu po roce 1989 špatné karty. Podnikat, stát se kapitalistou, chce peníze na začátek. A kdo je měl? Vexláci a komunističtí gangsteři. Ti ale nechtěli dát lidem nějaký lepší systém, pouze dále pro sebe získat větší moc a více peněz. Třeba přes mrtvoly. Na tom se dodnes moc nezměnilo.

7 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 27. června 2014 v 9:24 | Reagovat

Gregore, to co píšeš, mezi příspěvky, že pro start podnikání je potřeba kapitál, je fakt. A že jej měli, nebo si mohli získat, to byli většinou jen komunisté, také platí. Jenže ještě nikdy v minulosti se nestalo, aby při změně politického systému, mohli na rozhodující místa nastoupit noví a připravení lidé. Dodnes pracují například v diplomacii lidé, kteří absolvovali moskevský institut. To byla cena za sametový převrat a poklidnou přeměnu politické moci, za moc hospodářskou. Nevím, zda toto bylo dohodnuto s prezidentem Havlem, ale všechny jeho počiny po revoluci tomu nasvědčují.

8 gregormoldavit gregormoldavit | 27. června 2014 v 10:41 | Reagovat

[7]: JP
Havel neměl v roce 1989 takovou moc, aby se mohl s komunisty nějak skutečně dohodnout o rozdělení kapitálu a eventuálně jejich beztrestnosti. Už léta před tím ale zdůrazňoval, "my jsme poslední generace, která chce s vámi ještě mluvit". Právě tak nikdo nemohl udělat "denacifikaci", jako USA v Německu v roce 1945. Na to chyběla organizace a v každé instituci bylo všechno od komunistů prolezlé. Kdo měl soudit Jakeše? Soudce, který měl svoji funkci už 20 let přes stranickou knížku?

Navíc už jich celá řada přeskočila dávno před tím na "jiný parník". Zatímco Jakeš, Bilak, Husák, ... čekali jak ovce, až jim SSSR nějak zachrání koryta, ti mladší a inteligentnější komunističtí magnáti už si mezi sebou rozdělovali hotely a továrny. Těžko taky říci, jestli by to bylo tak chytré, všechny komunisty odevšud vyházet a dosadit tam nezkušené amatéry? Dnes je hrozně jednoduché na Havla plivat, že udělal, nebo neudělal to, či ono. Po 40i letech vlády jedné strany a plánovaného hospodářství byla země hospodářsky vydrancovaná, národ zdemoralizovaný, lidé od prodavače, přes doktora až po ministra zkorumpovaní, politici, vědci a umělci v emigraci. Kdo měl tenkrát co dělat jinak a lépe? A lid byl (a je nezměněně dosud) zvyklý nadávat a vyhrožovat, oplakávat staré zlaté časy, kdy jim komunisti všechno dali, ale ne se o nějaké zlepšení sám přičinit. Kdyby to tak byli dělali Němci po 2. válce, tak dodnes ještě ležela jejich města v troskách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama