Červen 2014

Ceny v ČR a Německu 4/4 - Boty a Tomáš Baťa, zelenina, potraviny a zdraví

23. června 2014 v 19:57 | Gregor Moldavit


Jak už jsem vícekrát uvedl, ČR má příliš vysokou DPH, takže se v mnoha případech vyplatí přejet za cílem nákupu do nějaké sousední země. Onen pan Babiš vše zase propočítal a zjistil, že daně pořád nestačí. Na to ovšem není ani potřeba nic počítat, to už je taková vlastnost daní, že nikdy nestačí. Je tu ovšem kruté pravidlo, že zvýšením daní nemusíte dosáhnout vybrání více peněz, ale taky přesný opak. Myslím si, že v ČR je už ten vrchol nějakým způsobem dosažen. Komu se tam vlastně ještě vyplatí pracovat a platit si na důchod, když má nakonec jen životní minimum a to dostane i někdo jiný, který za celý život na práci nesáhl. K tomu přijde konkurence asijských zemí, kde se nikdo příliš nezajímá o ty, kteří mají na všechno právo a žádné povinnosti. Co chcete jednou dělat, až se žádnému Čechovi už nevyplatí koupit si český výrobek, protože čínský dostane za polovinu? Nikomu se nevyplatí ještě cokoli koupit v Čechách, protože v zahraničí to bude i s cestou levnější? Nakonec tedy musí nějaké řešení přijít, nebo stát může zavřít. Všichni ti, kteří zatím žijí bezpracně, to nejspíše nemají darované navždy. Pak se někdo možná zeptá, "proč přišly ty reformy teď a ne už dávno?" Zatím ale zřejmě žádná změna nehrozí, všichni mají na všechno právo, věnujme se tedy dále cenám.

Sportovní vybavení?
Byla doba, kdy jsem ho potřeboval více, třeba horolezecké náčiní. Tyto věci jsou všeobecně poměrně drahé, protože je nutná vysoká kvalita. Ceny mi připadaly stejné v Praze, jako v Německu. Už skutečně dobré boty Hanwag stály v Praze 6000 Kč, v Německu přepočteno stejně. Na ty ten můj obchodník zásadně slevu nedával, zato ale na mnoho jiných věcí, pro stálého zákazníka asi 10%, čímž pro mě byl spacák, ruksak, lano, karabiny..., levnější v Německu. Četl jsem na internetu, že nějaký Čech si v Německu koupil lyžařské vybavení a proti ČR ušetřil tisícovku (korun). To všechno je dobře možné. Kdo chce ale najednou investovat větší sumu, nepotřebuje číst žádné statistiky, lepší se nejprve na obou stranách na ceny zeptat. Každý obchod taky nemá stejné, ať tam, či tam. Vzhledem k rozdílné DPH je dost logické, že v Německu budou ceny nižší. (19%, Češi 22%, u potravin ještě markantnější, 7%, Češi 15%)

Když už jsem nakousl boty, můžou snad být někde levnější než v zemi Tomáše Bati? Ale můžou, Češi s tím Baťou už dávno nemají nic společného, ač to má být dodnes největší výrobce bot na světě.
Pro komunisty byl tenhle Baťa ztělesněním pekelného žáru. Co jsme se o něm dozvěděli ve škole, si lze představit. Leč bylo dost lidí, kteří pro něj pracovali a ti to kupodivu viděli jinak. Na jedné dělnické schůzi vyzval kádrovák jednoho bývalého mistra Baťovi továrny:
"Ty soudruhu, tys byl od něj 20 let vykořisťován, pověz nám něco o tom."
"Víte soudruzi, jak rád bych se od něj nechal dalších 20 let vykořisťovat. Kolik si myslíte, že jsem bral tenkrát a kolik beru teď?" (Což se všude rychle rozkecalo.)

Tenhle Baťa určitě nevešel do dějin jako veliký humanista, ale skutečně dopomohl k tomu, že boty mohl mít každý. Až do jeho času to nebylo tak samozřejmé, protože se jednalo o drahý výrobek. Ševci taky boty více zpravovali, než vyráběli nové. Dokonce i Božena Němcová v jednom dopisu psala, že se nemůže kamsi vydat, protože nemá boty.
Baťa je začal vyrábět ve velkém, tedy levněji a drahou kůži nahradil plátnem a gumou. Když přišla krize, dal je na trh za polovinu, aby tím nějak přispěl v tom těžkém čase. Kupodivu nezkrachoval, ale pořád zůstal v plus.
Šimek a Grossmann za mého mládí o něm říkali:
"Darebák Baťa nalákal lidi na nízké ceny, člověk mu na to skočil a za osm let si mohl jít pro nové boty."

Dnešní boty?
Horolezec by si měl každé 3 roky pro jistotu nechat vyměnit podrážku, může se začít odlepovat. (Hrozně hezké, když se vám to stane někde na výšce 4 tisíce a jde tím o život.) Jinak normální boty většinou déle nevydrží. Nechávat je zpravovat se dnes už sotva vyplatí. Toliko moje zkušenosti, nosím nejraději celý rok boty jenom jedny, až se nakonec rozpadnou. Cena nějakých takových obyčejných letních polobotek začíná už u 20 € a právě tak jednoduché boots na zimu. Tedy v Německu budou zřejmě skutečně levnější než v ČR. Když jdu do ALDI slyším kolem sebe v Bavorsku hodně češtiny, ale když jdu do obchodu DEICHMANN slyším tam prakticky jenom češtinu.

Jiná otázka je, co by tomu řekl ortopéd! Levné boty jsou většinou z Asie a v tom je určitý problém. Žlutí je totiž šijí na sebe, ale oni mají nohu poněkud užší, než my bílí. Nepasující bota může mít zdravotní následky. O těch ovšem ta neviditelná ruka trhu nic neříká. Tak se zavírají naše továrny kvůli levnějšímu importu a stoupají výdaje na zdravotní následky. O výrobcích z jedovatých umělých hmot ani nemluvě. Ta neviditelná ruka trhu tedy není neomylná, jenže kdo kupuje levný výrobek, musí vědět co dělá! Levná věc může být pořádně drahá. Na druhé straně: Neviditelná ruka trhu a čínské boty určitě nenapáchaly tolik škod na nohách českého člověka, jako všude viditelné plánované hospodářství a jeho gumové kecky za 20 Kčs v 50. letech, kdy vyrůstala moje plattfuss-generace. K tomu nerozumné spořivé matky kupovaly boty o 2 čísla větší, že dítě do nich doroste. Nedorostlo, rozpadly se za půl roku!

Takže ono asi platí o všech produktech to, co lapidárně říkaly naše babičky:
"Co ušetříš na jídle, to dáš doktorovi."

Jak je to s léky? V ČSSR za komunistů byla 1 koruna za recept. Když ji komunisti zaváděli, mohl se národ zbláznit. "Takhle nás ždímat!" Skutečnost ovšem byla, že někteří lidé měli doma léků celé gigantické sbírky, vždyť to bylo zadarmo. (Je tomu ale dnes určitě jinak? Prohrabte si vaší krabici zbylých léků, nastřádaných za posledních 10 let!)

Problém opačně byl, že mnoho léků v tom socialismu neexistovalo, o ty bylo nutno napsat příbuzným na Západ. To pak stálo astronomickou sumu a kolikrát se nezdařilo, léky byly zachyceny na hranicích. Vydání jenom na povolení ministra zdravotnictví a kdo s ním nebyl příbuzný, tak to povolení většinou nedostal. Kdo má konečně vědět, jestli nějaký lék není škodlivý?

My v Německu od převratu kupovali bezreceptní léky a masti v ČR, kde stály mnohdy ani ne polovinu. To je ale podobné i v jiných zemích. Německý zdravotní systém je bilionový kšeft. Proto se běžně stává, že lék vyrobený v Německu dostanete v Itálii za polovinu. Slávka si nakoupila v Aténách v první apotéce pytel různých léku za čtvrtinu německé ceny.

Není to jenom u léků. Jeden můj známý měl VW-Bus a potřeboval větší náhradní díl. Tyto se vyráběly ve fabrice nedaleko jeho bydliště. On si tento díl objednal z USA, který ho s lodní dopravou (nazpět do Německa) přišel levněji, než v servisu za rohem.

Takže léky kupovat raději v ČR.

Jídlo?
To je asi to nejdůležitější. O tom už bylo napsáno hodně od jiných. V Německu: Máslo levnější o sedm korun, konzerva tuňáka o 12 korun, těstoviny o 9 korun, kilo vepřové krkovice o 40 korun a toaletní papír značky Zewa o desetikorunu...

Nemusí tomu ale tak být úplně vždycky. Tak např. v jednom malém řeznictví na české straně se zdá být maso o něco levnější. Proto ten krámek funguje i přes konkurenci velkých řetězců. I přes jejich veliký sortiment má ten řezník zase trochu jiné nabídky. Třeba některé moc dobré voňavé uzeniny. On maso odebírá z Německa a dále sám zpracovává, tedy např. vyrábí klobásy a ty udí. Občas u něj něco koupíme i pro naše bavorské sousedy.

Brambory?
Kupují naši čeští známí v Německu a my v Čechách. Každý přesvědčený o nějaké výhodě. Možná jde taky o to, jaký druh? Všeobecně ale brambory v loňském roce podražily, zásluhou špatné úrody. (Letos už zase pomrzly brambory v západočeském kraji.) Já bych od tohoto roku mohl být v tomto produktu nezávislý, vysázel jsem je na dost velké ploše mojí zahrady. To platí teď přes léto i o řadě druhů zeleniny. Saláty, kedlubny, cukety, okurky, ředkvičky, kopr, mrkev... Jistě tím člověk nějak finančně moc neušetří, jejich cena není v obchodě velká, ale jí zeleninu před pár minuty sklizenou a hnojenou pouze vlastním kompostem a kopřivovou jauche. Příští jaro už bych mohl mít taky vlastní sazeničky, které kolikrát stojí skoro tolik, jako v létě dorostlá zelenina. Člověk pochopitelně nesmí počítat tu práci. Na mém pozemku mi rostou mezi stromy i lesní jahody a houby. Pak mám taky 2 vlastní studny. Kdybych totiž musel vše zalévat placenou vodou z vodovodu, pak by se vlastní zelenina nevyplatila vůbec.

Jak řečeno, hromada práce, ale u mě je tomu jednoduše tak, že jsem důchodce, mám čas a nějaký pohyb potřebuji. Co je lepší než práce na vlastním domě a pozemku? (Kolik stojí měsíčně zvedat činky ve fitness-centrum?) Mimochodem, náš malý pejsek Barbuška, který mi při tom asistuje, o sobě asi neví, že je pes a s chutí se cpe salátem, nebo kedlubnou.

Ještě jedno srovnání: V Německu si člověk poklidně nakoupí a jede. Na české straně je velmi často na parkovišti obtěžován povaleči, kteří si přijdou natáhnout ruku. Prý peníze na jídlo.
"Tak tady máš rohlík."
"Na ten se ti můžu vysrat."
Pracovat?
"Ale vždyť nic není."
Jeden příbuzný z české strany pokaždé nabídne:
"Mám hospodu, přijď mi ji uklidit, budou peníze."
Ještě nikdy nikdo z těchto nebohých obětí kapitalismu nepřišel.

Zdraví?
Kolik jako stojí? Z důchodu mi bere krankenkassa asi 10%, aniž bych nějakého doktora příliš potřeboval. Pro mě ovšem výhodnější, než mít zdravotnictví "zdarma", jako za komunistů, a důchod sotva poloviční. (Moje babička měla v roce 1960 důchod 195 Kčs měsíčně.) Ono totiž zdravotnictví nikdy nebude zdarma, někdo to nějakým způsobem platit musí. Komunistům pouze nutno přiznat, že platy doktorů byly skutečně minimální. (Šimek+Grosmann, 1968: Napsal jsem knihu - dějiny české inteligence za posledních 20 let. Název "Doktor Podvyživago")
Jak mi lidé psali z ČSSR před rokem 1989, to zdravotnictví bylo tak "zadarmo", že bez úplatku už člověk od doktora nic nemohl chtít. "Změřit tlak? Ano, ale dostanu 50 korun na dlaň."
"Jak se nazývá stokoruna? Všimné."

O kouření jsem psal posledně. Je vůbec dobře mít zdravotnictví zadarmo? (Hned se vnucuje otázka: "má pracující člověk zájem na společnosti, která dává podle potřeb? Nebo jenom parazit?") Jsem teď rok v důchodu. Aniž bych si toho všiml, jsem odboural dřívějších asi 5 kg špeku, vysezeného při práci v kanceláři, a můj tlak i puls (pro tento článek změřený) je ten nejlepší. Špeku mám už jen trochu v břiše, jinde po těle žádný, svaly zesílily, jenom páteř a klouby tou prací dost trpí. Občas si musím lehnout a třeba jeden den jenom číst. Duševně se udržuji studováním řemesel: zedník, zahradník, dřevorubec, dále taky čtením a třeba i psaním. Jistě tyhle možnosti nemá každý, ale chtěl jsem tím říci, že někdo si své zdraví udržuje a někdo si ho zcela vědomě ruinuje.

Jakou má zdraví hodnotu? (Jedno na jaké straně hranic.) To vlastně ani nevím, v penězích už vůbec ne. Zeptejte se těch, kterým to zdraví chybí. Ti to vědí moc dobře.

Konec

Ceny v ČR a Německu 3/? - Cestování, cigarety a Hanzelka & Zikmund

20. června 2014 v 19:29 | Gregor Moldavit


Je to už 20 let, co jsem se informoval, jestli by pro mě s rodinou nebylo výhodnější letět do světa z Prahy, než třeba z Frankfurtu. Nebylo! Zcela naopak, dnes vidím často na internetu inzeráty, "Leťte s námi levněji na dovolenou z Německa".

My se Slávkou sami, tedy bez cestovky, si vždy zamluvili někde ubytování na privátu, ať už na Seychelech, nebo Kanárských, letadlo odněkud z okolí a třeba auto na celou tu dobu a i s tím nás to vyšlo na polovinu ceny, za kterou to nabízí cestovka někde v hotelu. K tomu ubytování v mnohem klidnějším prostředí, což je v našem věku dost důležité. Podmínka je, že se pochopitelně musíte všude sami domluvit. (Kdo umí jenom česky, bude někde v Africe vypadat dost divně.)
Co se týče cestovek, tady pozor na takové fráze jako,
"hotel vhodný pro mladé lidi" = "kravál ve dne v noci",
nebo
"místní alkoholické nápoje zdarma" (karibský rum) = "budete celou dobu ve společnosti vožralů",
a podobně.

Jednu takovou naší cestu jsem taky na blogu propočítal. (Jako obvykle napaden aspoň jedním člověkem onoho typu "co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze" = "Jak si tedy jiný dovoluje peníze mít?" = "Zlatí komunisté a zlatý ostnatý drát na hranicích") Byly to Seychely, 2 týdny se vším všudy za 3000 €. Ostrov Fuerteventura jsme udělali s letem, soukromým bydlením a nájmem auta na celou dobu, hned na letišti, za 1000 € na 2 týdny. Pokud si nějaký dnešní mladý člověk na tohle nedokáže vydělat, pak by se měl stydět a ne nadávat ostatním do blbců a velebit komunisty.

Jestli je vždycky levnější letět z Německa pochopitelně nevím. Letenky mají veliké výkyvy. (Moje dcera už párkrát letěla z různých zemí skoro zadarmo, protože si vybrala datum 11. září, kterému se hodně lidí vyhýbá. Té se to cestuje, když v každé zemi hned mluví řečí místních. Ale ono stačí průměrně anglicky a už se domluvíte prakticky všude.)

Moje žena právě dostala po předcích asi 200 kg starých českých knih. Přišel mi do ruky Hanzelka & Zikmund, začal jsem knihu číst a čtu dále. Vyjeli 1947 a vrátili se 1950. To musela být práce pro vraha v tu dobu vydat cestopis. Už jenom úvod, asi na 10 stránek, jenž jim k tomu napsal jakýsi Miroslav Galuška, má hned v první řádce "Velká říjnová socialistická revoluce...". Další jeho řádky jsem nečetl.
Když jsem se za mlada chystal na první cestu z Německa, už bez nějakého výjezdního povolení, napsala mi vlastní matka:
"Co chceš tam v těch zemích, copak jsi Hanzelka a Zikmund?"
Uvědomil jsem si, jak snadné to musel mít Gottwald, zavřít téhle generaci hranice. Když ale dorostla ta moje generace, došlo k těžké kolizi. My tohle dědictví neakceptovali. O těch dvou ještě něco na konci tohoto dílu.

Kdo přejíždí často hranice do Německa, tomu jistě neušel řetězec prodejen "Travel Free". Připomíná, a nejen názvem, ono "duty free", tedy bezcelní prodejny. I uvnitř se ten obchod (zcela úmyslně) těmto letištním prodejnám podobá. Sortimentem, nebo třeba tím, že lahve likérů jsou povětšinou litrovky, cigarety se prodávají po kartonech, velký sortiment parfémů, čokoláda a tak podobně. Jak je to tady s nákupem?

Někdo říká, že prodávají bez DPH. Silně pochybuji. Proč by jim to stát měl darovat? Protože jsou blízko hranic? Třeba v bývalé todeszone, kde dříve bděl jen pohraničník s vlčákem? To přeci není a nikdy nebyl žádný bezcelní prostor! Přesto se vyplatí občas něco koupit. (Nejsem od nich placen za reklamu.) Mají zajímavé nabídky a pro členy, majitele clubcard, další slevy. Tak třeba v prodejně LIDL jsem viděl onu kvadratickou čokoládu Ritter Sport za 28,90 Kč, tedy něco přes 1 €. Oni ji měli v nabídce a pro členy za 0,59 €, prakticky za polovinu. Litrovku dobré whisky někdy dostanete už od 10 €, "šetříte" až 5 € na lahev. Pochopitelně ještě více ušetříte, když budete pít jenom vodu, ale my si občas takovou skleničku docela rádi dáme. Musí to ovšem být už nějaká trochu lepší. Takže když už jedete do Německa nakupovat, můžete se tam zastavit. Nutno ke srovnání pochopitelně znát ceny v prodejně doma za rohem, ale to platí všude jinde všeobecně taky.

Cigarety?
Asi budou levnější v ČR, dříve jsem je odtud vozil kolegům v práci. "Šetřili" docela dost. V tomto "travel free" budou asi taky levnější, ale to nevím, nepotřebuji vědět a nechci vědět. My jsme oba nekuřáci. Já vím, tenhle kouřil, dožil se 90ky, tenhle nekouřil, umřel ve 30i. Může být, ale my jednoduše nekouříme. (V průměru umírá kuřák o 10 let dříve, za což mu každý ministr financí musí být vděčný.) Možná tam levnější budou, lidé si je vynášejí po kartonech, na každém nápis "kouření způsobuje smrtelnou rakovinu".
Když někdy čekám s pejskem před nákupním centrem (na české i německé straně) na manželku, tak mi neujde, že kdo vyleze, si zapálí. (Kam se člověk podívá, leží jejich vajgly a krabičky od cigaret. V městech, na parkovištích i na lesních cestách. Já bych je za tu prasárnu řezal karabáčem a jsou země, kde je za to aspoň pořádná pokuta. Než příroda odstraní jeden špaček cigarety s filtrem, trvá to 5 let!) Když kouří mladíci, tak to chápu, jsou to ještě děti a nemají rozum. Co se ale děje v člověku mého věku, který si stěžuje na nekonečně zdravotních potíží a kouří jednu za druhou?

Možná ale někde mají cigarety zadarmo. Jinak si neumím vysvětlit následující:
Jistý člověk v osobní insolvenci, má údajně životní minimum, ale kdy ho vidím, má v hubě cigaretu. Cikán žebrající o peníze pro své hladové děti při tom kouří. To samé bezdomovci, kteří by chtěli pár korun údajně na jídlo. Důchodce, který nevyjde s rentou, kterému nezbude na činži a nezbude na potraviny a na léky, ten kouří, kouří a kouří. Jak to tihle lidé dělají?

A pokud cigarety zadarmo nejsou, jak je to u sociální podpory? Někde jsem četl, že obnáší v ČR 3 miliardy korun za rok, tendence stoupající. (Pochopitelně, nejvíce dětí mají ti, kteří sami nedokážou uživit ani jedno!) Kolik milionů korun z toho jde na cigarety? Má vláda právo žádat tyto peníze od daňových poplatníků? (Jinak jsou tady ještě v různých oblastech drogy, kriminalita a řada podobných problémů. Půjde to do nekonečna řešit zvyšováním daní?)

Další ceny příště, nyní zase vzpomínky, kdo chce může ze článku vystoupit.
Onen "travel free" mi připoměl ty skutečné "duty free", ve kterých jsme tolikrát na různých místech Zeměkoule nakupovali. Tak jsem si třeba vzpomněl, jak se naše loď (Smyril) prokusovala bouří severního moře, až se na obzoru objevil zaledněný Island. Vydali jsme se naší Toyota landcruiser napříč těžkým terénem. Občas jsme se ale potkávali se známými z plavby. Byly tam takové malé chaloupky uprostřed těch pustin, kde hodně z turistů nocovalo. Tam jsme večer vybalili naše lahve z lodního duty free, zahřívali se v tom chladu whisky a koňakem a povídali si o všem, co jsme už viděli a vidět ještě chceme. Oni všichni tam pak zůstali nocovat. My měli auto upravené na spaní a tak jsme se ještě o půlnoci (tam za světla) vydali pár km dále, najít si nějaký krásný osamělý kout. Že by mi dal někdo dýchnout jsem se tam obávat nemusel, v té prázdnotě vulkanické pouště by si na sebe policie nevydělala ani za padesát let.

Vzpomínám na jednoho kovaného komunistu, od kterého jsem slyšel:
"My že nenecháme lidi cestovat? A co Hanzelka a Zikmund?"
Nevyvratitelný argument absolutní svobody cestování východně železné opony.

1982. Několik dní jsme se na Islandu potkávali s Němcem, který jel s Nissan Patrol, stát D, měl dobré fotovybavení a hodně věděl. Jednou se nám představil, je prý z NDR a píše o Islandu knihu. A kde že vzal takové auto a hlavně, jak se dostal vůbec přes železnou oponu? A vydá mu tu knihu někdo?
"Víte, já jsem takový východoněmecký Hanzelka a Zikmund. Mně vydají každou knihu. Ah, to auto? Mám v NSR kamaráda doktora. K němu přijedu mojim Wartburgem, auta si na tu dobu vyměníme. A jestli se nebojí, že emigruji? To bych se musel zbláznit. Kdo by mi ty knihy vydával a kupoval v NSR, kde si každý zájemce o Island tam může vyjet rovnou sám?
"Takže vy jste taky takový fíkový list vlády, která na příkladu jedné osoby může poukázat na svobodu cestování?"
"Ano, jsem."
Jak se člověk dostane na takovou funkci, rozhodně lepší, než měl třeba Honecker, to zůstalo jeho tajemství.

***

Večer uléhám do postele, staré tělo pochroumané prací na domku a zahradě, (kácím taky stromy a v zimě topím vlastním dřívím) a čtu dále onen cestopis. Ti dva, H+Z, měli na tu práci talent a ještě dnes má ta kniha co říci. V té době vydání (1950!) se ale museli bezpochyby neustále hádat s cenzory a nakonec si to přeci jenom nenechali zase tak moc překroutit a udělat z toho Rudé Právo. Občas ale nějaký cenzor zřejmě přeci jenom zvítězil a vložil na určité místo od něj vymyšlený odstavec. Ten lze ovšem na první pohled poznat a oni ho tam možná schválně nechali, aby každý viděl, jaký je ten cenzor vůl! Tak např. v Libyi se jich údajně jakýsi Ital kolonizátor otázal, jak mohl socialistický stát vyrobit takové pěkné auto, jako jejich Tatra. Odvětili, že právě socialismus zvýšil jejich produkci. Na tomto místě ovšem oni byli v polovině roku 1947.

Ti dva pak udělali ještě různé cesty, ale podobné si v tu dobu už dělali západní studenti na vlastní účet. Pak se vydali do SSSR a jejich cestopis by si asi bylo více lidí přečetlo, kdyby... Jo kdyby si ho byl před tím nezačal číst soudruh Brežněv a nedostal u toho záchvat vzteku. Místo standartního popisu pozemského ráje tam našel svou zemi popsanou tak, jaká skutečně byla. Kniha pochopitelně nesměla vyjít a po roce 1968 ti dva upadli v nemilost.

Pokračování...

Ceny v ČR a Německu 2/? -Jenom vzpomínky, ceny příště

15. června 2014 v 21:53 | Gregor Moldavit
1. díl: http://gregormoldavit.blog.cz/1406/ceny-v-cr-a-nemecku-1-pivo-a-vzpominky
ilustrační foto

...Tak se vynoří vzpomínky, jak to bylo po tom převratu, když jsem začal jezdit do Čech.

Vlastně jsem mohl ČSSR navštívit už za Husáka, byla to jenom věc peněz. Mám ještě někde rozsudek na asi 9 měsíců v II. nápravní skupině, za nedovolené opuštění státu, ale v 80. letech už komunisti dobře chápali, že je konec. Co platné StB, tanky, řady fízlů a ostnaté dráty na hranicích, když stojí před absolutním hospodářským krachem a k tomu je zničená příroda. Co by ještě měli z toho emigranty zavírat? (Za pár let už konečně můžou stát před soudem sami, to dobře věděli.) Mnoho z těch žijících v cizině se skutečně vyplatilo. Chtějí ještě vidět starou nemocnou matku, to přeci musí každý chápat. Ona to byla padesátnice jako řípa, ale zaparkovat BMW před hospodou v rodné vesnici, pozvat všechny staré kamarády na pivo a vyprávět o Kanárských ostrovech, bylo pro mnoho emigrantů neodolatelné. Já nic takového nikdy neudělal. Proč mám Husákovi platit ve valutách dle vzdělání, tedy za průmyslovku, (universitu mi dali Němci) když moje poslední funkce v Čechách byla řidič bagru, coby nepřítel pracujícího lidu. (Za ty peníze, výhradně v západních valutách, pak emigrant dostal presidentskou milost. Tu bych já byl ale od takového "presidenta" z milosti Brežněva nepřijal ani zadarmo!) Ono to ten krachující systém už stejně nemohlo zachránit a je hrozně dojemné, když se dnes na nějakém fóru dočtu, že tenkrát stát neměl dluhy a cosi o cinkání klíčema. Jakési dogma, na které se dnes v ČR zřejmě věří. Skutečně jsem tedy přijel poprvé v roce 1990, když už nikdo nekladl žádné podmínky. Ta země vypadala jak vybombardovaná. Kdyby tam nebyla cedule ČSSR, byl bych to poznal už na prvním metru podle změny kvality silnice a dále úplně jinak vypadajících vesnic. Pak přišly vychcípané lesy, rozpadlá města, ale nejhorší bylo, že lidé měli ten socialismus nějak v sobě. A ti měli vybudovat demokratickou zemi a tržní hospodářství?

Po 40i letech vlády komunistů mělo trvat ještě řadu let, než se i provoz na těch hranicích dostal na úroveň tradičních demokratických států. Než řidiči kamionů, postávající hodiny až dny v nekonečné řadě, mohli projet bez této časové ztráty a stresu. Ale zůstaly pitomosti, které bych nazval přežitkem komunismu, jako tenkrát komunisté vše nepohodlné nazývali přežitkem kapitalismu. (Žádám všechny uvědomělé, aby mi sem nepsali jejich fráze, že "komunismus nikdy neexistoval".)

Při druhé návštěvě, asi 2 roky po převratu, jsem zažil následující:
Něco už v těch Čechách bylo jiné, televize, časopisy, noviny - ale ne lidi. Člověk přijde do běžného obchodu, velká zahraniční centra se teprve stavěla, ke koupi tam moc není a prodavačka řekne:
"Přejímka zboží" a ukáže na dveře,
"vypadni!"
"Co mi sem dáváte tu kartu na stůl, ještě to nějak popletu," řve na mě jak na psa sotva dorostlá holka v jiném krámě.
Byl jsem tam několikrát i služebně. Vrátný firmy huláká do telefonu:
"Mám tady nějakého člověka prej pro ředitele, kam ho mám strčit?"

Jel jsem s rodinou autobusovým zájezdem z jednoho severočeského města nakupovat do polské Jeleni Gory. Místním se to občas vyplatilo, v Polsku byly trochu jiné ceny a i při ceně zájezdu rodina něco ušetřila. Nervozita hraničního přechodu byla na těch lidech ještě znát a den před tím přiběhla moje (tehdejší) žena.
"Paní vedoucí zájezdu říká, že naše německé občanky nás opravňují ke vstupu do ČR z Německa, ale ne z Polska. Prý se už nedostaneme nazpět."
"Paní vedoucí je snaživá a u ní to chápu, ale ty bys po všech cestách po světě měla mít v hlavě trochu více rozumu," sdělil jsem jí dosti příkře.
Vyjíždíme. V autobusu se nesmí kouřit, ale to platí jenom pro cestující. Řidič si zapaluje zcela samozřejmě každou chvíli. Vždyť on nám dělá milost, že nás veze, on je tam pánem. Socialistické jistoty se na těch lidech nedají přehlédnout.
Na hranicích nás zastaví čeští soudruzi celníci, pro které se čas zastavil ne za Husáka, ale za Novotného. Já ukážu na dálku německý personalausweiss, on přikývne a jde dále. Čechy už kontroluje více. Však běda, jedna paní si zapomněla pas....

V hlavě se vynoří jiné vzpomínky. Vyzvednu manželský pár před jejich domem a s nimi a mojí rodinou vyrážím směr Stuttgart. Letíme společně na Lanzarote. Ještě na ně apeluji,
"překontrolujte si všechny papíry."
"Není nutné," zní odpověď. Jsme asi někde u Pforzheimu, on jí řekne,
"podej mi tu koženou taštičku."
"Kterou?"
Veškeré papíry, letenky a peníze zůstaly doma.
Na letišti při odbavení je to jak ve Švejkovi:
"Vaše dokumenty!"
"Nemám miláčku."
Celník pokrčí rameny:
"Podívejte, nám je to tady jedno, ale co vám řeknou Španělé na letišti, to nevím."

Nazpět na polské hranici. Paní bez pasu je slušně ale jednoznačně požádána ať vystoupí. Bez něj ji přes hranice pustit nemůžou. Ostatní cestující, její sousedé, se nevměšují. Z mého hlediska absolutní pitomost, vždyť večer tím autobusem pojede nazpět. Vstup by mohli zakázat polští pohraničníci, ale co je Čechům do toho? Těm to přeci musí být jedno. Není, paní zůstává na silnici. Večer se vracíme, třeba vezeme nepovolené věci nebo ilegály, ale to české pohraničníky už nezajímá. Po 40i letech totality mechanicky a nesmyslně kontrolují pouze vyjíždějící.
Ti celní úředníci zřejmě pořád ještě nepochopili, že jsou placení z daní občanů státu a těm by taky za to měli sloužit. Ne, jako dříve, několika oligarchům na Pražském hradě, kteří měli obavu, aby se jim stát nevylidnil. Oni nechápou a jestliže tam na hranicích dnes už nikdo nestojí, pak zaplať pámbůh. Byli placeni za nic.

Pro úplnost, onen let na Lanzarote.
"Tvůj otec má klíče od vašeho bytu?"
"Jo."
Tak rychle od první pumpy telefonovat.
"Popiš mu tu taštičku a kde leží."
Letadlo narolovalo na startovací dráhu. Motory se zvolna začínají roztáčet a my se rozjíždíme. Plyn je náhle stáhnut, letadlo přibrzdí, stevardka utíká ke dveřím a otevře je na škvíru. Z jedoucího auta vedle nás tou škvírou proletí kožená taštička. Stevardka dveře přibouchne a tři zádové motory Boeingu 727 se rozbzučí znovu, tentokrát naplno.

Ještě jedna vzpomínka. Za pár let po té dobrodružné cestě do Polska jdu s jednou paní v Praze do restaurace. Hned za rohem prý otevřeli pěknou italskou, ač jsou to všechno Češi. Mladí kluci, vrhli se na to, snad se dílo podaří. Buď si hezky vydělají, nebo taky zkrachujou. (Tvrdá práce a riziko místo oplakávání socialistických jistot. Tenkrát jsem si naivně myslel, že to tak budou dělat všichni.) Její pejsek dostane misku s vodou, kluci všechno hezky vysvětlí, můžou na přání ukuchtit i nějakou specialitu... Dobře to dělají.
"To už je nová generace," říká ta paní, která byla taky hodně ve světě,
"ti už vědí, co je to tržní hospodářství a vlastní firma."
Ona to řekla jen tak spontánně, ale já na ní zůstal civět. Tedy tohle! 20 let jsem slyšel cosi o novém socialistickém člověku (měla být moje generace) a zániku kapitalismu. (Existoval tu dobu ve fantasii jednoduchých komunistů, po roce 1968 už raději tyhle kecy nechali.) Nyní tedy mám před sebou tyhle kluky - nového kapitalistického člověka! (Leč mnoho starých už zůstalo tím nepovedeným socialistickým, ani ryba, ani rak.)

Jinak dnes čtu na různých fórech, že lidé tenkrát byli upřímnější a podobný blábol. Ten dojem tedy určitě nebudili. Neustálá hektika a jakýsi strach, že mě někdo někde předběhne, či na silnici předjede. Jak jsem v jednom článku napsal, když člověk na Rozvadově přejel do Německa, tak si tam i v hustším provozu mohl oddechnout.

Tento článek však nemá za cíl řešit rozpory kapitalismu, nebo komunismu, nýbrž trochu informovat o tom, co se kde vyplatí koupit. Nepatřím mezi ty, kteří by všechny postkomunistické politiky chtěli postřílet, vyházet z oken a napíchat na kopí, ale přesto jsem v článcích kritizoval výběrčího daní Kalouska, jelikož zvýšil DPH a po něm i Babiše. Oba svorně spočítali příjem a výdaje a zřejmě s velkým překvapením zjistili, že příjem by potřebovali větší, takže daně musí zvýšit. Co ČR dle mého názoru potřebuje, to je pravý opak. Práce se musí vyplatit a nakupování doma taky. To ale teď ten případ není!!!

Jak je to s tou umělou korekturou kurzu? € bylo za 25, je za 27 Kč. Nevím, co tím sledovali, jestli nákupy raději doma, pak jim to nevyšlo. Prodejci se odvolali na dovážené zboží z ciziny a ceny úměrně zvedli. Co se vyplatilo kupovat v Německu před tím, se tedy vyplatí teď zrovna tak. Pro Němce se tím při nakupování v Čechách nezměnilo nic. Pro ně ovšem jen málo věcí. V ČR je DPH od ledna 2013 15 a 21%, v Německu 7 a 19%. Páni ministři se handrkují, že by se to mělo v EU sjednotit, ale zatím se jim to nepovedlo. Myslím naštěstí pro obyčejného ždímaného spotřebitele.

Příště bych se mohl zmínit o řetězci "travel free shop", kolem kterého my každých pár dní jezdíme a občas i něco koupíme. Pak o dalších krámech a cenách.

pokračování...

Ceny v ČR a Německu 1/? - Pivo a vzpomínky

9. června 2014 v 18:26 | Gregor Moldavit

Do jaké míry se vyplatí pro Němce nakupovat v ČR a obráceně, tedy pro Čechy třeba v Německu? Něco o cenách i o historii.

Krátce po převratu tomu bylo tak, že ledacos bylo pro Němce v ČSSR směšně levné, třeba dětské hračky, knihy a podobně. Zvláště při nějakém vexláckém kurzu. (Na jednom komunistickém fóru kdosi napsal, že po roce 1989 přišla doba vexláků. Ve skutečnosti to bylo právě opačně. Tímto rokem jde jejich éra ke konci, komunisti jsou pryč, peníze lze v rozumném kurzu směňovat v každé bance.) Přesto myslím, že se jezdilo nakupovat spíše obráceně, zvláště elektronika. V Berlíně jsem viděl celé kolony polských fiatů, které přivážely vodku a cigarety a odvážely magneťáky, radia apod. Před obchody, kde si dříve někdo občas koupil po dlouhém výběru jedno rádio, stály nekonečné fronty. Pak dostali dederoni DM, prakticky zadarmo a zaplavili NSR. Dokonce u nás na Rýnu, tedy na západním konci země, mi můj prodavač v autoservisu jednou řekl:
"Přijďte zítra. Mám tu autobus z DDR. Každý kupuje ojeté auto, jako dříve kupovali jednu pohlednici."

Ještě dlouho bylo na východě ledacos levnějšího, ale výběr byl slabý a kvalita ještě slabší. (Šiška českého salámu, originál zabalená, mi po týdnu v lednici zezelenala. Koupená už v kapitalistickém obchoďáku. Sice byla levnější, ale já si pak raději vozil německý salám do Čech. Nutno vzít v úvahu při každém srovnávání cen!!!) To kdysi bývalo, dnes, 25 let později, se spíše Čechům vyplatí nakupovat v Německu. Pochopitelně to také dělají, takže jim dále zvyšovat DPH považuji za blbost a pro příliv do státní kasy škodlivé. Tím si páni ministři můžou své hospodářství taky zardousit, jako se to tenkrát povedlo komunistům. Argument, že ty peníze potřebují, si můžou strčit za klobouk.

V tomto článku mi musí hodně radit Slávka. Ona zná ceny všeho možného, já si kupuji Květy, kde večer luštím českou křížovku a jinak jenom tlačím v nákupním centru vozíček. Potom většinou rychle vypadnu, abych z auta na parkplacu vysvobodil našeho pejska a chodil s ním ještě aspoň hodinu kolem, než si žena rozmyslí, jestli chce koupit rohlíky, nebo housky. (Tady blízko hranic mají české rohlíky i na německé straně, což na Rýnu nebylo. V ČR jsou levnější.)

Loni jsem šel do důchodu a Slávka si přála vrátit se do kraje, kde prožila dříve tolik let, na obou stranách tehdejší železné opony. Má tu také příbuzné, takže si pomáháme. Žijeme tedy v Bavorsku nedaleko české hranice a tak ji velmi často přejíždíme. Někde je otevřena nová (tedy 25 let stará) trasa, kde dříve byl jen ostnatý drát, někde ještě stojí bokem ony budky, ze kterých se kdysi přísně dívali komunističtí státní úředníci. (Já si občas vzpomenu na magickou větu mého mládí, vyslovovanou tenkrát od šlechticů oné "beztřídní" společnosti. "Jedu na Rozvadov.") Budky osaměly, jsou zavřené, však ještě se nerozpadly a kolem vede přímá silnice. Rychlost je ovšem na některém kousku omezena pouze na 60 km/hod, kdyby se přeci někdo rozhodl kontrolu udělat. Tam, kde se kdysi stály hodinové fronty, (znám jenom z doby těsně po 1989) dnes tedy musíte jen trochu snížit rychlost. Zato si můžeme potom doma hodiny pokecat na internetu o tom, jestli bylo za komunistů lépe. (A dozvědět se, že ano, lidi měli socialistické jistoty. Na mnohých je to dodnes vidět, už na jejich "pravopisu".) Občas ale někde postává skupina policistů, Češi i Němci, už jsem se s nimi i česko-německy bavil, každý umí i trochu řeči toho druhého. Kontrolují výjezd z ČR, ten důvod ale není strach před vylidněním socialistického státu, nýbrž droga zvaná "kristal". Takže když vás zastaví a pořádně rozhodí, tak se nedivte. To není nepřátelství vůči východnímu sousedovi, ale skutečně veliký problém pašování drog. Když už jsou při tom, tak si holt musí nějak na sebe vydělat, třeba tím, že Němec opouštějící ČR zaplatí 500 Kč za jízdu bez zapnutých světel. Jinak i na té hranici člověk vidí, že dnes je přeci jen ledacos jinak, z mého hlediska a pro moji osobu lepší a sice o hodně lepší.

Leč ať už má kdo názor jakýkoli, třeba komunisty oplakává, a má stranickou legitimaci KSČM, může si dnes tyto hranice přejet kdy se mu zachce, aniž by rok před tím musel zažádat o devizový příslib a vyřizovat výjezdní povolení. (Jak se kdosi na zmíněném fóru vyjádřil, je to anarchie. Až se jeho strana dostane k moci, udělá bezpochyby zase pořádek = natáhne ostnaté dráty!) S tím devizovým příslibem to bylo tak, že když člověk nedostal odpověď do určitého data, měl to chápat jako zamítnuté. Socialistický občan ho mohl dostat nanejvýše každý třetí rok, praxe byla ovšem taková, že několik vyvolených ho dostalo vždycky, většina nikdy.

Od loňska jsem v důchodu, ČR mi ale dala rentu už od věku 63 let. Domníval jsem se, že to bude do nekonečna papírování a sháněl tedy různá potvrzení, všechno zbytečně. Oni můj život znali lépe než já sám, od kdy do kdy jsem třeba dělal kde brigádu coby student. Nic nechtěli a peníze mi vysypali na dlaň. Nyní ale musím každý měsíc někde podepsat, že jsem ještě živej. Peníze pak přijdou asi kolem 20. Kdyby nepadli komunisti, pak bych neměl z Čech nic, na druhé straně bych se nedělil o svůj životní důchodový příspěvek s obyvateli NDR a mohl tedy, jako kdysi němečtí důchodci, třeba trávit zimu na Kanárských. Moji generaci ale německá vláda nepopsatelně okradla, ono Wiedervereinigung, spojení do jednoho státu, způsobilo obrovské zchudnutí střední třídy a hlavně západních důchodců. Jinak jsem na tom ale pořád lépe, než kdybych byl celý život pracoval v Čechách. Jak tam ti důchodci vyjdou s 10 000 korun, to bude jejich tajemství.

Kdysi při politickém školení na vojně nám soudruh major říkal, že vojna se nám počítá do důchodu. Otázal jsem se, kolik že to pak asi dá z těch 70i korun měsíčně? To on nevěděl a já nevím do dnes, ale něco skutečně započítáno bylo. I se zbylými roky jako odborník a později řidič bagru, coby nepřítel pracujícího lidu, je to dnes vítané přilepšení k rentě německé. Stačí zhruba na jedno natankování našeho hybridu a menší nákup v TESCO.

Cena benzinu? Já tankuji vždy na české straně, asi o 20 centů na litr levněji. Přesto se pumpy tady uživí. Více sousedů tvrdí, že český benzin je méně kvalitní, takže auto více spotřebuje. To nemůžu posoudit. Sice mám větší spotřebu než jsem míval dříve tam jinde, ale to je taky dáno tím, že teď často jezdíme jenom krátké štreky, tedy ještě se studeným motorem. (Dokud se motor neohřeje, nelze jet elektricky.)

Služby, kadeřník, autoservice, ale třeba i hospody, jsou povětšinou v Čechách levnější. Lidská práce tam stojí méně, čímž se tam pochopitelně i méně vydělává. Občas se to neposlouchá hezky, když někdo na západě narozený pronese zcela samozřejmě, "tam je lidská práce levná," jako by říkal, "ti lidé jsou tam z levného materiálu". Leč platy v zemi, která neměla 40 let vlády komunistů jednoduše skutečně vyšší jsou. Napsal jsem tu o české ženě, která si našla práci na západě od hranic, čímž šel její plat na čtyřnásobek průměrného platu v Karlovarském kraji.

Pivo? Nevím, teď ve stáří už ho piji jenom málo. Je to asi 5 let, co jsem o tom psal. Koupil jsem si v normálním krámě nedaleko Třeboně lahev Pilsner Urquell za nekřesťanské peníze. Tu samou jsem si po návratu koupil v Německu za 70% české ceny. Myslím ale, že tato značka byla předražená. Jiné pivo, možná ne horší, stálo i v ČR méně.

Co se týče piva, nemají Češi špatné jméno, ale oni ho nevynalezli. Je zmíněno už v 5000 let starém sumerském eposu o Gilgamešovi, já pochopitelně teď myslím to dnešní. Můj komunistický otec ho moc nepil, plný hrdosti mi ovšem vykládal, jak celý svět obdivuje naše plzeňské. Nikdy nikde nebyl, měl to asi ze stranického školení. (Veliký problém lidí, kteří nebyli ve světě, že je strašně snadné je obelhat.) Když jsem přišel na Západ, nebylo české pivo nikde vidět a sotva kdo ho v Německu znal. Měli dost vlastních piv, rozhodně ne horších. Jak jsem se dočetl, první tři sládkové Plzeňského pivovaru byli Němci. Právě tak Čechům známé Flekovské, tmavá 13ka. Pan Flek se vydal do Bavorska, koupil tam recept a začal ho vařit v Praze. V dnešních internetových fórech se dočítám, že za komunistů bylo blaze, pivo stálo 1,70 Kčs. Tak to Flekovské tedy určitě více a jestliže komunisti měli docela stabilní ceny, pak právě u piva ne, a už vůbec ne flekovského. Zcela naopak. (Říkalo se, že vláda, která zdraží pivo padne, leč nepadla ještě hodně dlouho, když nebereme rok 1968.) Pivo, rozumělo se pod tím v Čechách půllitr, ve většině hospod a U Fleků bezvýhradně vždycky, obnášelo 0,4 L. A to si ještě člověk počkal! (Zkuste něco říci! Jeden hospodský mi to soukromě řekl. "Když si někdo stěžuje, já mu to doleju vodou.") Jedno z dalších překvapení na tom úplně jiném Západě pro mě bylo, že pivo v hospodě je skutečně a vždycky až po tu čárku, tedy že půllitr má 0,5 litru. V nádherném podalpském Bavorsku tenkrát stálo 0,90 DM.
Nuže u těch Fleku stálo za mých studentských let 2,70 a pak přes noc 3,70. Onen večer jsme pili ještě za starou cenu a když jsem šel na záchod klečel tam jakýsi štamgast a hořce plakal.
"Tři sedmdesát, copak kradu?"
Leč za krátkou dobu už to bylo 4,20. Tuto hospodu jsem jednou navštívil po převratu. Kolik stálo pivo už nevím, asi o nulu více. Z určitých dalších důvodů jsem tenkrát prohlásil, že do této hospody už nevlezu, což jsem dodržel.

Dnes si občas koupím na české straně v TESCO nějakou lahev budweiser ležák, za cenu mírnou, tady by stál asi nějak podobně.
Je to asi dva týdny, co jsme se učili v tomto obchoďáku používat onu automatickou pokladnu. (Raději mám ale tu s obsluhou.) Jedna zaměstnankyně nám docela vlídně asistovala. V tom ji zazvonil mobil. Několik vteřin poslouchala, pak se rozeřvala na celé okolí:
"Polibte mi prdel, jó, polibte mi prdel!" Pak se zase začala věnovat nám.
"Člověk pozná, že je zase v Čechách," řekl jsem jí.

Tak se vynoří vzpomínky, jak to bylo po tom převratu, když jsem začal jezdit do Čech.

Pokračování...